Úvod   Usedlosti     2003 - 2007 Posedlosti     2007 - 2014 Posedlosti     2015 - 2020 Posedlosti     2021 - 2024Další akce T14     2008 - 2024 Čtrnáctka

Akce Čtrnáctky v roce :

2008             2009             2010

2011             2012             2013             2014             2015

2016             2017             2018             2019             2020

2021             2022             2023

Akce Čtrnáctky v roce 2024

Akce: Silvestr ve skalách II., Barrandez-vous, Výstava plakátů Jirky Staňka U Kaštanu, Za chrabrým Přemyslovcem, Bál TURASu, Otevírání studánek a výčepů, Bál TAKu Limonádový Joe, Ho – Ho, 33. Řevnický Poklad, Jarní Křivoklát Březnice – Rožmitál pod Třemšínem, Bi-ZaČ TYA – Od Bismarcka do Zahrady Čech Ten Years After, Můrovy vycházky, 23. Milíčeves, Cykločundr, Klídek a pohoda ve Lhotě, Cyklo Mosela, Čtrnáctkové kulturní léto, Malá Stezka ve Sloupu, Boží oko nad Prahou, oslava Jany Pšč. v Karlštejně, Ze Mlejna do chlívku, Vernisáž Gruppo Creativo, Uherské lázně v Hévízu, Oslava Blanky v Čítárně

Co jsme zažili

Silvestr T14 ve skalách 28. 12. 2023 – 1. 1. 2024
    Protože se držíme zásady: jak na nový rok, tak po celý rok, sešli jsme se hned 2. ledna v našem doupátku v Blanické. A symbolicky nás bylo čtrnáct (tedy asi pět minut). Osm účastníků čtrnáctkového Silvestra a šest zvědavců prahnoucích po tom, jak jsme se měli. A jak jsme se tedy měli? Bááječně, protože nám to Ivče zase bááječně zařídila. A na co určitě nezapomeneme? Na Stáninu utrženou botu a Chapadlův přijímací aparát.
alba:
JiVla
Alla
Miloš
Vláďa

Barrandez-Vous, 21. 1. 2024
…Využili jsme toho, že o víkendu šetří Barrandovské ateliéry i na vrátných, a tak jsme pronikli dovnitř zezadu. V sobotu přestala televize Barrandov vysílat, vypli jí jako neplatiči proud, ale v neděli už bylo vše v nejlepším nepořádku. Před televizí dva agregáty a jede se vesele dál. Při výkladu o historii ateliérů si nás zase pečlivě natáčeli, ale ostraha u vchodu byla ráda, že v sevřeném útvaru opouštíme prostor a ani necekla. Čekají nás další a další vily….
více viz 108. BARRANDEZ-VOUS - 21. 1. 2024 - fotoalbum...

Výstava plakátů Jirky Staňka, 24. 1. 2024
    Jirka Staněk bude mít opět výstavu plakátů našich bigbeatových idolů z šedesátých let (vzpomínáte na dnes již pevně zašpérovanou Šatlavu?). Tentokrát budou Jirkovy plakáty viset U Kaštanu, tam co se zakládají strany. Tak jsme se dohodli, že půjdeme společně do prvního patra ve středu 24. ledna hned od 18 hodin. Od 20 hodin tam bude koncert plný decibelů, ale to my už dávno budeme v bezpečí U prezidentů. Výstava bude komentovaná! Mistr pohovoří o umělcích a zároveň jeho i našich idolech ze šedesátých let, které na svých plakátech ztvárnil.
    Ještě vrátím k minulé středě a Kaštanu. Ke svým plakátům kapel z 60. let nám tentokrát Jirka Staněk podal zasvěcený výklad. Třešničkou na dortu pak bylo posezení U prezidentů. Komentář k plakátům nás tak zaujal, že jsme si doma pustili Moody Blues , jak hrají svůj největší hit v roce 1968 na Karlově mostě. A víte kdy přesně? 20. srpna. O pouhý den později britský speciál, povolaný narychlo ambasádou, odletěl se zaskočenou kapelou domů.

Za chrabrým Přemyslovcem, 18. 2. 2024
…U zdi románského kostela mi nezbylo než odtajnit druhou část názvu. Za chrabrým Přemyslovcem Tato vycházka na zakázku měla zadán jediný parametr, a to cíl u Karla, kde nás už od 16:14 netrpělivě očekával Přemyslovec Bořivoj. Přítomní s pozvánkou v kapse zamířili na oslavu doprava, ti bez - doleva k Míškům. Ale podle dochovaných depeší i tam bylo dobře. Nás Čtrnáctkáře čekala krásná oslava a Boříka dary, rozdováděné ženy, zpěv. V případě darů se ukázalo, že celoživotní protialkoholní osvěta se Boříkovi v případě Čtrnáctky zcela vymkla z rukou. Urá!!!
více viz 109. ZA CHRABRÝM PŘEMYSLOVCEM - 18. 2. 2024 - fotoalbum...

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Rozhledna na Markoušovickém kopci                                                 4) Při Barrandez- Vous jsme pronikli i do Barrandovských ateliérů
    2) Zřícenina Adršpach – příprava na Silvestra                                       5) Přes Zámka jezdil Přemyslovec Bořivoj z Levého Hradce do Prahy,
    3) Zahrada v Taře                                                                                   6) ale toto je náš chrabrý Přemyslovec

Blanická, 12. 3.2024
Ač jsou všichni na Tenerife, New Yorku, Maledivách, Davosu, Les Arcs, Dolomitech nebo dokonce až na Modravě, sešlo se nás v doupátku nebývale hodně – dvacet. A Velké divy, dorazila i Darina. Hlavně kvůli naší společnosti, ale zřejmě taky trochu proto, aby si vyzvedla lístek na Limonádového Joea. Už nás jde ze Čtrnáctky docela dost. Pojďte taky, budete 5. dubna v TAKové krásné společnosti.

Bál TURASu, 15. 3.2024
    Baráčnická rychta v Nerudovce je od začátku covidu zavřena, až teď se jí podařilo Kučkovi výjimečně otevřít. Dole v sále bude hrát Ivan Vrána své rock´n´rolly, a Jekyllovy slipy svůj cirkus a nahoře budou Muzikanti z Kampy. Protekční Čtrnáctka má zadánu jednu kóji tak pro deset přímo u Muzikantů.

Blanická, 26. 3.2024
Včera byla v našem doupátku nečekaně velká účast. Přispěla k tomu zcela určitě nejen tradiční Lenčina distribuce lístků, ale i Milenin výdej klacků úspěšně vydávaných se za vinnou révu. No když tak na pomlázku by se taky mohly hodit. Ale to nebylo všechno! Najednou přistála na stole barevná kytka a šťastní dědeček a babička Menťáci slavili vnoučka. Ulriku, vítej do našich řad! V nich Tě vítá nejen celá Čtrnáctka, ale i Elisabeth, Chval a Ervín. Tentokrát jsme slavili dlouho, dokonce přes úředně povolenou zavírací hodinu, kterou jsme si sami stanovili na desátou.

Otevírání studánek a výčepů, 23. 3. 2024
   Tentokrát jsme si úkoly spravedlivě rozdělili. TRASa 14 dodala termín a název akce (první otevírání se konalo před 45 lety!) a Kučeras zařídil vše ostatní. Trasu, otevřenou klubovnu Ztracenky, hospodu U Taterů i plošný nálet pozvánkami. Pizza na zastávce sice mimořádně otevírala až v jedenáct, ale v množství je síla. A tak nám přivolaný hospodský vydával piva ven, a když začalo zcela nečekaně ch.át, povolil nám milostivě roztáhnout i slunečníky. Vyrážíme! Ale ne nadlouho. I Štěchovický Maják nás zachránil ještě před otevíračkou. Tak výčepy už jsme otevřeli, teď ještě tu studánku. Nejdříve se nám ale do cesty postavila chata Malostraňáků – její otevření musíme taky oslavit. Jediná studánka na trase se nám vysmívala svou bužírkou. Nevadí, šampus z rukou lékaře vše napraví. Před nenápadnou chatou, z které se vyklubala klubovna Ztracenky, nás vítá její šerif. Za znak TURASu a něco novin mu ani nevadí, že střílíme v lese. Vevnitř výklad o 105 letech Ztracené naděje. A teď zkrrratkou k Taterům. Máme svou hlavu, a tak stoupáme nad Bílou skálu – tu krásu a výhledy nejde popsat slovy. Pak cestou necestou, loukami a už jsou tu Taterovi. Nebudu kazit počty pravdou – bylo nás tak 2 x 14 a přesně jsme se k Taterům vešli dovnitř. Pro šerify osad zbylo místo jen na terase. Taterský biftek, pivo, hudbu zachránila kytara ze zdi. I v pustině internet prozradil, že autobus odjíždí i dřív, a tak naše řady notně prořídly. Aspoň se vešli pravověrní trampi a jeden tramp čekatel s kytárkou. Odcházelo se nám těžko z tohoto světa, ale poslední bus nečeká. A tak jsme 9. obnovené Studánky dozažili v hospodě Na Růžku.
P. S. Přesně v té, kterou zachránil Pepíček Davidů od zbourání, když vyprojektoval stanici metra Smíchovské nádraží o pár metrů dál.
Album
JiVla

Bál TAKu Limonádový Joe, 5. 4. 2024
Na to, že je Čtrnáctka převážně netančící, nás bylo docela hodně, a určitě hodně jsme si bál užili.

HO - HO, 5. 4. 2024
…Z lesa se vynořil Radotín. U Sanatoria jsme si prohlédli osudné schody, Závist i Pivní sanatorium, kde jsme zaznamenali jisté početní ztráty. Ale rozkaz zněl jasně: jdeme do HO a ne do jinéHO HOstince. Nový nádražím se dá nejen projít na perón do Prahy, ale i k SBCR. Ski and Bike Centrum Radotín vypadá HOnosně, ale v době tuhého covidu se k nám tu chovali velice vlídně. Teď hrstka statečných už udolána jest a rozhledna zůstala nezdolána. Jinak bychom spatřili, že náš cíl už je na dohled…
více viz 110. HO-HO - 7. 4. 2024 - fotoalbum...
Další album
Miloš

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Déšť v Štěchovicích nás nezaskočil                                                       4) U Taterů
    2) Vítá nás šerif Ztracené naděje – Ztracenky                                           5) Limonádový Joe a čtrnáctkové zastoupení
    3) Výhledy na bývalé Svatojánské proudy                                                 6) Jsme v HOlyni, nikdo netuší, že jdeme až k HOrymírovi

33. Poklad v Řevnicích, 13. 4. 2024
   Tak ještě jedna trochu opožděná zpráva po mírném :-) nátlaku dvou králů. Ale když už mají Ouředníci skoro posekáno a hosté na zahradě Wykoupení se už už mohou usadit do nových křesílek, je celkové zhodnocení tak nějak na místě.
33. Poklad určitě patří k Pokladům s největší účastí. Ale měl namále. Když naše ženy dočetly v pozvánce o délce trasy k číslu 14, zhrozily se. Teprve na důrazný apel velitele, že následující lomítko krátí trasu na méně než půlku, dorazily i ony. Již žádné jinotaje, natož aritmetiku. V Zadní Třebani jsme vyprázdnili vlak a podle řeky došli na hřiště u Kulturáku. Už je to tady, zřejmě to nebude jen takový běžný Poklad. Stoly se prohýbaly a pivo teklo proudem. Ovšem kratce, je nás mnoho, sud vypit v rekordním čase. A tak nám nezbývá než vyrazit na bojovku. Tentokrát dětská i dospělá družstva plnila všechny úkoly stejně zodpovědně, síly byly zdánlivě vyrovnané. Tedy než došlo na závěrečný sešup do cílové roklinky. Ale nakonec jsme všichni tak nějak sklopýtali a mohl být založen oheň. Dětí bylo tolik, že se je podařilo spočítat až na poli nad roklí. Ano, je jich čtrnáct! - tedy těch, co se dokázaly vyšplhat. A to se ještě další nesly na zádech a v bříšku. Poklad nalezen a spravedlivě rozdělen. Přes louky a pole jsme došli okolo Smetany a Dvořáka do Fibichovy. Následovaly hody. Představte si, představte si, co jsme měli k obědu. Prostě všechno, na co si dokážete vzpomenout.
    A když už jsme všichni nacpáni a napojeni, otvírá se brána. Znojmo, vidím tě dvojmo. Šest králů, dva velbloudi? Ne je to v pořádku. Jen jedna Boženka na jednom z velbloudů a jedna Věra. I trůnící František je jen jeden. Ale Sedmdesátka oděná do zlata je vyvedená ze sedmdesáti špuntů. Lehké zahanbení, že jsme uvěřili tvrzení, že se rozhodně nebude nic slavit, vystřídala střelba. Dětské tělesné tresty už jsou skoro zakázány, ale nalévání šampaňského dětmi ještě ne. A tak jsme toho bohatě využili. Tedy alespoň já jo. A tak oheň, skoky přes něj, Čtrnáctkovou hudbu, sólo Vítka už mám v mlze. A odjezd posledního vlaku mne už zcela minul. Ale aspoň jsem ráno mohla zkontrolovat, že naši oslavenci omládli - je jim teprve šedesát. Deset lahví zbylo. Byl to krásný poetický Poklad a my, naše děti, naši vnuci a vnučky děkujeme celé rozvětvené rodině Tichých a Ouředníků, že se můžeme každý rok účastnit tak báááječné akce.
alba:
Miloš
Vláďa
Yarda

Video s šesti králi a dvěma velbloudy

Jarní Křivoklát Březnice –Rožmitál pod Třemšínem, 19. - 21. 4. 2024
Album
JiVla

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) U Kulturáčku se stoly prohýbaly                                                         4) Velbloudi vezou poklad
    2) Dětí hledajících poklad bylo čtrnáct                                                     5) Zlatou šampaňskou sedmdesátku
    3) Nás všech bylo nepočítaně                                                                 6) Je libo nalít?

66. stezka Vysočinou 8. 5. - 12. 5. 2024

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Alba:
JiVla
Vláďa
Provázek

XIVejt v Horské, 14. 5. 2024
Včera začalo další čtrnáctkové kulturní léto. Tradičně v Kuželně a tradičním počasím - tedy zimou. Nezbláznila jsem se - to jsem jen opsala začátek zprávy z loňského 16. pobytu v Horské z půlky června. Letošní rozhodnutí slavit XIVejt, připadajícího na ledového muže Bonifáce, na Open Air terásce se ukázalo jako velice moudré. Teplého spodního prádla bylo netřeba. V šest se začali trousit lidi, a když hudba založila další stůl, bylo nás při první sčítání už 31 (slovy třicet jedna). Hraní na Stezce venku!!! během polárních nocí a záře mělo za následek určité hudební oběti, ale naštěstí dorazili stezkoví nezmaři Provázek a IvČe, odpočatá valcha a MiMa, takže Hudba Praha byla a bylo to velice příjemné. Důkazem je, že posluchačů s přibývající tmou neubývalo, ale přicházeli naopak další. Třeba člen vítězného družstva Osmičky - bez lyží zato hned dvakrát (započítán jednou), už téměř Čtrnáctkoví Prokešovi a jako 37. a 38. dorazili Petra a Luboš, naši dosud školou povinní. Ale jen co Petra zahrála na tibetskou mísu, udeřila desátá, a hudebníci (a spolu s nimi i posluchači) to zabalili - zřejmě také nácvik z kempu. A tak zbyli jen poslední příchozí, ti, co to mají domů prokazatelně úplně nejdál, a Tři sestry. Tak třeba to dopadne jako s Pražským okruhem a příští rok se tu zase sejdeme. Navrhuji duben.
viz 110b. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2024 květen - září 2024

Bi-ZaČ TYA – Od Bismarcka do Zahrady Čech Ten Years After, 22. 5. - 26. 5. 2024
…Před deseti lety jsme museli do Karlových Varů jet přes ukrutné kopce. I zželelo se radním cyklistů a postavili cyklostezku podle vody s lávkou. Vydržela devět let. A tak zase do kopců. V Karlových Varech přibyly k pramenům a Becherovce nově opravené Císařské lázně. Ale rychle z červeného koberce do přírody. U peřejí Hubertus točí, aby se to nepletlo, Hubertus. Zato Kyselka, kde sídlí Mattoni s téměř dvěma miliardami prodaných lahví za rok, je námět na horor. A už je tu Radošov, naše staré známé chatičky. Prokletí zlomeno, porážíme Ameriku! To si šampus opravdu zaslouží…
více viz
110a. Bi-ZaČ TYA – Od Bismarcka do Zahrady Čech Ten Years After - 22. 5. - 26. 5. 2024 - fotoalbum...
Další album
Miloš

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Výhled na Jihlavu z věže sv. Jakuba                                                   4) Konečně jsme ve Velkém Meziříčí pod mostem
    2) Na rozhledně na Pekelném kopci                                                          5) Naše hudba
    3) Vystoupili jsme v Oslavičce                                                                 6) Expedice Bi-Zač zavítala i do Karlových Varů

Můrovy vycházky leden – červenec 2024
Poděkování Můrovi - Povím to albem a čísly
Chtěla bych Můrovi poděkovat, že pro Čtrnáctku :-) připravil tolik krásných úterních vycházek a zážitků. Jirka z každé letošní udělal koláž, tak se mrkněte. A zároveň ten můj statistik spočítal, že jsme s Můrou ušli víc než 100 jarních kilometrů. Bude se nám po vycházkách stýskat.
album Můrových vycházek

23. Milíčeves 31. 5. - 2. 6. 2024
    Letošní Milíčeves byla v komornějším duchu. Přihlášení se při pohledu na ty všechny zatracené Nory a chmi houfně odhlašovali, a tak přijeli jen ti, kteří vědí, že všechno vždycky nějak, tedy dobře, dopadne. Dokonce někteří stateční přijeli v monzunových lijácích po vlastní ose – Sonja z Chlumce, Michal Borges z Poděbrad, Vláďa od Nataši z Turnova a naši mladí Pavel Ch. a Vítek tradičně z Prahy – ti si příjezd naplánovali na symbolických 22:14. Bylo nevlídno, a tak jsme se namačkali do obejváku. Večer ovládl František se svým repertoárem prokládaným historkami ze svého brožovaného života.
    V sobotu ráno nejprve výklad v altánku na téma “Co bychom viděli, kdybychom bývali jeli na kolech“. KPČ bylo tak poutavé, že hlasování dopadlo jednoznačně. Jedeme! Startovací výstřel a vyrážíme. Mrholení se už na hranici Milíčevse změnilo v regulérní déšť, ale bobříka totálního promočení si splnit musíme. Jen jsme v Jičíně vynechali odbočku na letiště a vyrazili do Podůlší rovnou na oběd. Nebyla to ledajaká hospoda, tam kde sedával Vinklář a Hlinka (viz odkaz na konci) byly všude loužičky, a tak personál mezi roznášením guláše statečně vytíral a vytíral. A Miloš nám k tomu četl, na co se zase máme těšit. Po obědě nepršelo, ale jen jsme udělali z rozmařilosti odbočku k roubenkám, zase začalo. Do přísně střežených Valdic nás nepustili a chudák Manka s Cipískem, místo aby se schovali do jeskyně, moknou stejně jako my ve Valdštejnově aleji. Schovali jsme se až v nově otevřeném minipivovaru Jičín. Ti, co si dali druhé pivo, neprohloupili, domů už nepadla ani kapka, dokonce jsme se mohli kochat téměř sluncem zalitou šťastnou zemí – Terrou felix. Na večer Miloš otevřel hospodu, zavřenou v roce 1952, a jak se ukázalo, bylo to prozíravé. Jakmile slunce zapadlo, déšť si zase prosadil svou. Grilovaná kuřata s přílohami neměla chybu, a že jich bylo! Každý rok se hlavní hudební večer dělí na staré páky, které po půlnoci vystřídá Vítek a spol., ale ty už většina (ne)poslouchá ze stanu. Tenkrát bylo všechno jinak. Železářství a Vítkoviny se spojily hned zkraje večera, a tak i skvostné spojení Bowieho, Vítka a steel kytary slyšeli všichni. Ano, my všichni zúčastnění, we are Heroes. Just for this day.
    Nedělní ráno se nám odměnilo sluníčkem. Tak už jsme jako obvykle pluli krajinou a zastavili se až v Radimi u včel. Další z Milošových nesčetných příbuzných je totiž chová. Tak poutavý výklad jsem už dlouho neslyšela. Ale jen mě utvrdil v přesvědčení, že národní umělec Jaroslav Seifert měl se svými verši naprostou pravdu: „Život včel, jest roven hovnu, /mrd jenom pro královnu. /A nejhůř je na tom trubec, /ten nemrdá vůbec.“ Oběd byl v zastrčené hospůdce U Militkých v Dřevěnici. Po nedělním řízku jsme dojeli na kurty. Tady se dostala ke slovu další pamětnice, a sice Jana Ch. Pravidla jsou od toho, aby se pružně měnila. Když se přihlásilo moc družstev, tedy 580, tak se ve volejbalové sety hrály jen do pěti bodů. Vystoupali jsme do kopečka, abychom se mohli rozhlédnout po krásné šťastné zemi. My z lavičky, majitel Kamenice si k renesančnímu zámku přistavěl Beobachtungsstelle, aby si terru felix mohl zkontrolovat z výšky. Zmrzlina v Konecchlumí byla taková hezká tečka za tím naším výletem.
    Ani neomylný Miloš si už nepamatuje, 1. Milíčeves byla „až“ v roce 2002, takže letošní nepřetržitá řada má pořadové číslo XXIII. A tak děkujeme Blance, Milošovi, Milanovi, Mileně a jejich dětem za to, že pomáhali a všem našim dětem za to, že s námi jezdí a jsou ochotny s námi ještě pořád slavit Den dětí. Který se navíc zase moc povedl.
Útržkovité fotoalbum je zde
A ta sobotní hospoda v Podůlší se objevila v seriálu Příběhy starých hospod

Alsasko-Lotrinsko po kanálech, 1. 6. - 8. 6. 2024
Album:
Alla

Vítání léta ve Vojanových sadech, 18. 6. 2024
V našem věku už každý chce mít jen pozitiva a životní jistoty. A k jedním z nich patří určitě i Vítání léta ve Vojankách. Vše je na svém místě: vodník Můra ve vyčištěním jezírku, Čtrnáctka na svém plácku na donesených lavičkách. Vše ostatní už za nás zařídili naši mladí. Jak otevírání šampusu, tak i hudbu hluboko přes půlnoc.

Vernisáž Aleny H. v Kafé Alternatif, 25. 6.2024
Včera měla být další zahradní hospoda, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme se mohli ukrývat před vedrem po sklepích. Nejdříve od půl šesté v Café Alternatif. Atmosféru sklepa, výstavy a sešlosti zdokumentoval výstižně Karel Kužel. Jenže tento večer hráli v nedalekém sklepě Balbínky i Tired Horses. Slamák už na koncertě neuvidíme, pianista Zdeněk Matoušek s Koníky končí. A tak jsme s těžkým srdcem opustili černobílé tanečnice a vyrazili za nevěrnou Florou.
Album
Kužel

Cykločundr 3. 7. - 7. 7. 2024
    Letos jsme byli opět na Knížecím rybníku, tak už jsme tak intenzivně nefotili, ale pár fotek ze výletů a večírků přeci jen máme. Provázek nám hrál každý večer, a jestli si něco budeme pamatovat z letošního cykločundru, tak poslední večer a jeho Zpívání v dešti, resp. v průtrži. Karle, díky!
Alba:
JiVla
Yarda 4. 7.
Yarda 5. 7.
Yarda 6. 7.

Klídek a pohoda ve Lhotě 12. - 14. 7. 2024
    Podle dosud zaslaných fotek z Lhoty by se dalo usuzovat, že jsme mezi jídlem a popíjením trávili čas jen v bazénu. Ale není tomu tak. Byli jsme i na kolech - dojeli jsme na Mácháč, Husu i Skalku, protože nikam jinam už skoro netrefíme. V sobotu nám úslužně nalévali naši Tišší. Ale není nad to, když v neděli zádumčivý řidič změní profesi. Místo honění posádek do auta, přichází Jean. Pak se nelze divit, že dojde i na Maniny a počet vypitých šampaňských stoupne na 2 x 14. Schválně, přepočítejte si to!. Lhota 21 let po zakoupení je stále úžasná, stejně jako její majitelé a všichni, kteří pomáhali s přípravou všeho, i ti, kteří jako já si jen sedli a trávili čas s kamarády.

MOSELA 2024 20. 7. - 27. 7. 2024
Vláďa: Tak jako každý rok vyráží Čtrnáctka uprostřed léta do zahraničí na cyklozájezd, a činí tak už od roku 2003, tak jsme vyrazili i letos a opět posíleni i o zástupce jiných Tras, tentokráte to bylo z Tras 2, 4, 6, 8, 10, 16 a 17. Opět jsme tam i zpět jeli busem, který nám pak poskytoval po dobu zájezdu podporu.
V poslední době se stále častěji píše o tom, že ani na jízdním kole se nemá požívat alkoholických nápojů, takže jsme tento rok vyrazili otestovat naši silnou vůli k vinorodým břehům Mosely a Saary. Celkem jsme byli v sedle šest dnů a urazili jsme na naprostou pohodu trasu od městečka Saarlouis podél Saary k jejímu soutoku s Moselou a pak podél Mosely (a podél vinic) přes četná historická městečka a okolo Schwarzekatz až do Cochemu. Zastávek po cestě bylo mnoho, můžeme jenom doporučit – Saarburg, Trier, Wittlich, Bernkastel, Trarbach, Zell (am Mosel, ne am See!), Beilstein, Cochem.
Nejvýznamnější zastávka byla zcela určitě v Trevíru v rodném domě jednoho vousatého kluka Určitě jste ho poznali (zejména ti starší), kdo ne, tak si o něm může přečíst na další fotce, kde je cedulka u jeho sochy umístěné poblíž známé Porta Nigra.
Počasí nám opět přálo, takže opět dobře bylo. A jak to bylo s tou silnou vůlí nepožít? Také dobře, v průměru jsme to vydrželi tak hodinu a půl (po vyjetí) a jeden den dokonce celých čtrnáct minut!
alba:
JiVla
Provázek
Vláďa
Alla

Čapadlo a nečekaně Budy, 30. 7. 2024
V úterý jsme byli v odloženém Čapadle. Ti, co poslechli doporučení, a prošli na náplavku Divadelní ulicí, si ještě užili chvíli klidu. Dokonce spatřili i Hradčana na bývalé stovce. Jenže místo dvou úderníků se na břehu hemžilo turistů jak much. Agilní Alla dokázala obsadit per partes místa u třech stolů, z nichž se jeden nakonec uvolnil, a tak jsme seděli pohromadě. Už je nás čtrnáct, už se sem nikdo nevejde. ALE. Hlasitá hudba, předražené pivo ve čtyřce, fronty na vše. Veni, vidi, stači. Jen jsem se nesměle zmínila, že nás Můra taky zval k Budymu, a k mému překvapení se téměř všichni zvedli, Alena H. vytrhla Stáně album z Mosely dvanáct let staré: „Doprohlídneš si ho v Libni!“ a vyrazili jsme. Poslední pohled na náplavku a už my dezertéři čekáme na soukromý taxík - tram 27 jede rovnou na Libeňský most. U Budyho sedělo sedm opuštěných čtyřkařů, a tak jsme je v počtu jedenáct hravě přečíslili. A to ještě dorazila Lenka a Pažout, který tentokrát nebyl poslední. Jana Pšč. jela z Karlštejna do Karlína, z Karlína na Čapadlo, kde už nebyly ani osiřelé dámy, a po infu, že jsme kousek za Karlínem, dojela jako čtrnáctá! Duo Franta + Franta nám krásně hrálo. Závěrečné foto je omluva těm, co jsme opustili na Čapadle. Líp než Můra to nikdo nevyjádří: Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.

Na střeše Radosti, 13. 8. 2024
Tak jsme byli dneska (ještě dneska, zítra už jsem fuč) na střeše Radosti. Měla jsem hrůzu, že budeme jak kočka na rozpálené střeše, ale geniální architekti Honzík s Havlíčkem navrhli takovou markýzu, že v šest hodin už byl všude tam, kde jsme seděli, stín. Tak nejdříve vyfotit famózní výhledy na Viktorku a Pražský hrad. Lenka vymyslela dobrý fígl: pro zvýšení návštěvnosti hospody určila střechu jako místo podomního prodeje lístků kamkoliv. Překvapivě máme dobrou náladu před nákupem i po. Pak už jsme se jen koukali, jak se zvolna rozsvěcí Praha. Vydrželi jsme na střeše do naprosté tmy, ale stejně jsme slibované perseidy natož kometu nespatřili. Už nezdokumentováno, ale poslední mohykáni byli napůl překvapiví – ZSV a já.
Album
Kužel

Helena Jánská 9. 8. 2024
Ještě na konci května přišla Helena pozdravit účastníky expedice Bi-ZaČ podle Ohře do pivovaru Hvězda na chebském náměstí.
Pěkně Vás všechny zdravím,
včera 14. měla pravidelnou slezinu, Karel nás vyfotografoval na střeše Radosti s pivem v ruce právě v ten okamžik, kdy jsme si vzpomněli na Helenu. Fotku jsem poslala Lence, dceři Heleny se vzkazem, ve kterém mj. bylo, že její maminka byla bezvadná parťačka. Napsala mi moc hezký vzkaz. Patří nám všem. Stáňa
....tys mi vhrkla slzy do očí - Vás je tam moc hodně. A všichni s pivem! Skvělé. Jsem moc ráda, že si mamka aspoň na starší kolena dovolila trochu užít život. S Vámi. Držíme se, držte se taky. Zdravím všechny, Lenka

Bubenečská nádražka alias Stanice 6, 10. 9. 2024
Tak jsme včera byli po deseti letech v Bubenečské nádražce. Posílám foto z posledního dne, kdy fungovalo nádraží 28. 8. 2004 a teď. Rozdíl je zcela zřetelný - už je to pouhý Bubeneč. A čmáranice zvenku přemalovali dovnitř. Vlaky tu nestaví, a co víc, marně náš výpravčí mával, vlaky projížděly takovým fofrem, že se je nepodařilo zachytit ani na jedné fotce. Peřinovi nám už hluboko před šestou drželi stolky, a to v jediném místě, kam se vejde víc lidí pohromadě. Čtrnáctka byla vzorná, v 18:14 už nás bylo čtrnáct - na snímku není plný počet, protože hned po příchodu svižně odbíhali pro svižného Emila i pomalého Chrousta. Slunce vystřídalo příšeří, že i „půjčovna“ kol začala působit značně psychedelicky. Lenka rozdala asi třicet tříŠlitrů a zmizela spolu se zapomenutým baťohem a ostatními na bus. Do černočerné tmy jsme zbyli jen my obvyklí Mohykáni. Z fotky - zejména Věry je zřejmé, že je konec a zahradním restauracím zazvonil zvonec. Příště za 14 dní už půjdeme do teplého doupátka v Blanické.

110b. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2024 květen - září 2024
navštíveny: Kuželna Horská, Hraní na Cikorce, Kafé Alternatif, Cykločundr, Klídek a pohoda ve Lhotě, Rohan Beer Garden, Mosela, Čapadlo, U Budyho, Na střeše Radosti, loď Altenburg, Stanice 6

56. Malá Stezka ve Sloupu v Čechách, 26. – 29. 9. 2024

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Hola kamarádi - stezkaři,
jsme s Jirkou velmi rádi, že nám bylo umožněno na podzimní Stezce T14 oslavit naše ještě nedožité narozeniny a s kamarády si přiťuknout plastovými skleničkami a byli jsme velmi překvapení, jací jste neposlušní a nedbáte našich pokynů týkajících se dárků a kromě námi požadovaných slaných tyček, buráků a brambůrků, jste nás zahrnuli obrovským množstvím pěkných dárků a tak Vám moc díky a celý večer s Vámi utekl velmi rychle, hlavně, když jsme sledovali, jak jste pružní a nápadití a jak si hbitě pantomimicky předáváte známá česká přísloví, tak to pro nás byla pohoda a velká zábava a bylo to také díky tomu, že Vláďa vybral perfektní penzión s úžasnou společenskou místností, kde jsme mohli řádit a nikdo nás neomezoval a trasová hudba hrála a hrála a hrála a myslím, že oslava se zcela plynule zařadila do chodu Stezky, do té úžasné jízdy, která začala ve čtvrtek a skončila v neděli.
Těšíme se za 10 let!                 Píseň JiMi DuMa
Hoj a hoj
Jirka a Michal
Alba
JiVla
JiJi
Vláďa
Alla
Yarda pátek
Yarda sobota
Provázek

Boží oko nad Prahou, 6. 10. 2024
…A už je to tady - jsme na vyhlídce nad Nebušicemi. Výhled je parádní, ale zkuste to s rámečkem, Marconi. A tak vzniklo Boží oko nad Prahou. Tak tady si musíme naposled bouchout a já pochlubit božím oknem nad Prahou, které vlastním v SJM v sedmém patře paneláku na hraně Šárky. Na závěr vycházky jsme se vmísili mezi fotbalové dorostence v Nebušické kabině. Silně nám připomněla Slovenské hory, kde v místních nálevnách měli jen kořalku, pivo a slané tyčky...
více viz
111. BOŽÍ OKO NAD PRAHOU - 6. 10. 2024 - fotoalbum...

Narozeniny Jany Pšč. v Karlštejně, 8. 10. 2024
V úterý 8. října pojedeme na výjezdní zasedání do Karlštejna. Celou dobu za námi jezdí naši členové z Poberouní vlakem do Prahy, tak jednou to obrátíme. Zve nás Jana Pšč. do Kulturního domu U závor, má k tomu takovou drobnou záminku – můžete hádat. Kromě nádražky je to nejbližší hospoda od vlaku. Po výsadku půjdete jako na hrad, ale místo na most, zahnete doprava přes trať. A hned za šraňkami to je. Zvenku stodola moc na kulturu nevypadá, ale vevnitř je ráj. Předem upozorňuju hnidopichy, až budou zkoumat na facebooku otevírací dobu, že ta pro nás neplatí. Jana totiž dokáže otevřít i hospodu zavřenou. Takže zřejmě v pět. Na rozdíl od navštívených zahrádek, je tady hudba žádoucí, takže všichni hudebníci jsou vítáni s nástroji.
Můra: Cesta ze Srbska byla sice krátká, leč záludná. Jednak jsme museli podlézt trať(asi 20m po kolenou) na cestu k vodopádu, který tam nebyl. A potom těsně podle řeky po blátivé šikmé cestičce, která děsně klouzala, a tak jsme padali. Já taky! Leč na konci cesty nás čekalo příjemné přivítání na oslavě narozenin místní Janičky. Krásně nám hrála 14tková kapela a nakonec jsme s bídou stihli poslední vlak do Prahy.


Zdeněk Hájek - Pohádkář, 17. 10. 2024
                                                                                            Poslední pocta Zdeňkovi od
                                                                                           roudnických vzdušných sil
                                                        Takhle si našeho Pohádkáře č. 1 budeme pamatovat


Ze Mlejna do chlívku, 3. 11. 2024
…Fádní cesta po dně Dalejského údolí byla náhle přerušena. Cože? TUDY? Nahoru? Ano, a protože je zatracený měsíc listopad, tak to po Placaté skále vůbec neklouže, po dvou ani po čtyřech. Výhodou je výhled a to, že si můžeme říct: Máme to za sebou, aspoň co se stoupání týče. Houštiny střídala louka pole les. Vlevo náznaky civilizace, napravo tajemná hrana….
více viz
112. ZE MLEJNA DO CHLÍVKU - 3. 11. 2024 - fotoalbum...

Návštěva Veleslavínského zámku, 9. 11. 2024
Album
Provázek

Vernisáž obrazů Aleny Hořejší a Gruppo Creativo, 13. 11. 2024
Znovu posílám pozvánku, tentokrát věnujte pozornost nejen vystavujícím, ale i chudáku zasloužilému pražskému archiváři, který skupinu představí.
Alba
Kužel
Miloš

Uherské lázně v Hévízu, 21. – 24. 11. 2024
Když se podařilo sehnat náhradníky náhradníků, mohli jsme vyrazit do Uher. Ve čtvrtek ráno to vypadalo, že jen do Pávova, kde nás zarazil zlomený kamion. Ale pak už šlo vše jako po drátku. Lázně Bük – klenutou dřevěnou střechu si pamatuju, kdy jsme tu jen byli? Přesun do hotel v Hévízu, za hodinu do sebe natláskat co nejvíce z opulentní nabídky úžasných pokrmů. Je devět hodin, čárda právě zavírá dveře Maďarům a otevírá jen pro nás. Víno v ceně se moc pít nedá, ale aspoň si můžeme vychutnávat hudbu – naši stateční hudebníci hrají až do půlnoci.
Odjezd busu je až v jednu, ale musíme stihnout snídani a koupel v hotelovém termálu. Vnitřní bazén je přístupný jen Čtrnáctce (v levém zeleném čtverečku je výrazná 14) a venkovní je v zimním království. Přesun do Kehidakustány. Tady jsme si bezpečně pamatovali skleněný výtah, kterým jsme nechtěně zajížděli někam do podzemí. Ženy cvičí v bazénu, ale ani my v místním bufetu nejsme ochuzeni. Bořík přesně dubluje cvičitelku. Další souboj na talíři a už jedem a stoupáme do Roszakö. Tentokrát bez atrakce s pitím z cecíků, vrhli jsme se na klobásy, jedině znak Turasu zůstal nesežrán. A nemusím hlásit, že hudba hrála zase božsky.
V sobotu snídaně, bazén, Keszthely. Zámek, kde se točilo porno, poznáváme, ale kde je tržnice? Dohledána a dokonce nalezen i zdánlivě zavřený bufík, kde dvě deci vína stály pouhých 360 forintů. Škoda, už zase musíme jet. Zalakáros od naší poslední návštěvy zvětšili tak obludně, že jsme celou dobu žili ve strachu, že už nikdy nenajdem svou skřínku. Tentokrát nebylo z večírku úniku, z lázní jsme zamířili rovnou do sklípku. I tady v Garabonci jsme byli – tenkrát jsme tu byly namačkány tři busy a Naďa pouštěla Maďarům víno žilou. Teď perkelt, víno, zpěv. Nejlépe nám šla návodná píseň Pojďme se napít…
V neděli konečně stoupla bezpečně teplota nad nulu, a tak jsme se jeli vykoupat do jezera. Koupání v Balatonu v listopadu možná není to pravé ořechové, ale Hévíz – to je jiná káva s leknínem. Teď ještě vyměnit mokré plavky za suché a libozvučnou maďarštinu za češtinu – jsme sice v nevyslovitelném Mosonmagyaróváru, ale v bazénech jsme naloženi s autobusy Brňáků. V pět uherský kvapík zvolna končí, už nás čeká jen blesková jízda domů. Protože s námi byl Kučera, Katalin vzpomínala na začátky zájezdů – byla s pánskou jízdou poprvé před neuvěřitelnými dvaceti lety. A od té doby byl zájezd každý rok v listopadu.
Můžete vzpomínat se mnou, kdy jste se poprvé připojili.
2005 – s TURASem - hotel v Zalakárosi – navštíven Soproň, Garabonc, Hévíz, Badaczony
2006 – s Petrem Havránkem -Budapešť–navštíven Ostřihom, Viségrad, Szentedre, Györ
2007 – opět s Petrem Budapešť – Györ, Viségrad, Ostřihom
2008 – od teď už jen 14 – hotel v Zalakarosi - Šoproň, Sárvár, Garabonc, Kestzhely, Hévíz, hrad Sümeg
2009 – hotel v Jaszapáti a Hajdúszobosló- Miskolc – Tapolca – Egerszalók, Údolí krásné paní
2010 – Jižní Maďarsko Orosháza,Szeged, Gyula, Ópustaszer, Györ – se Zdeničkou
2011 – hotel v Harkány, kachna v Matty, Pécs, pan Lorenz ve Villánykövesd
2012 – hotel v Bük – Šoproň, Köszeg, Szombathely, Sárvár, Pannonhalma
2013 – hotel Kehidakustány – Veszprém, Rózsakö, Hévíz
2014 - Horní Uhry–Patince, poté Estergom,Viségrad,Eger, náhradní bus u Humpolce
2015 – Harkány – podruhé kachna v Matty, Mohács, Siklos, Pécs, Mosonmagyaróvár
2016 – Zalakáros – Pápa, Garabonc, Lenti, dobyt hrad Sümeg
2017 – Miskolc-Tapolca, Hajdúszoboszló, Debrecen, Tokaj – s velkým bratrem Petrem
2018 – Kéhida – Sárvár, Késthely, Tápolca – jiná než na východě, Celldömölk
2019 – Mezökövesd – muzeum Matyo, hras Sirok, Demjén, Bogács, Eger, Zsóry
2020 – covid – dost jsme se narajzovali, tak doma
2021 – Harkány, hotel Korona, kachna v Matty, Pécs-Vasarely, Siklós, Villányköves, Mosonmagyaróvár. místo covidové Zdenky jela Petra Mart.
2022 – Györ – Bábolna, Komárno, Velký Meder, Pádaň, Dunajská Streda
2023 – Slovinsko, Maďarsko, Chorvatsko – Lendava, Celldömölk, Lenti, Varaždín, Sveti Martin na Muri, Szombathely
Alba
Vláďa
Miloš
Provázek

Ústav pro péči o matku a dítě, Čítárně Unijazz – Oslava Blanky, 30. 11. 2024
To byl v sobotu krásný den – počasím i náplní. Už před podolskou porodnicí jsme se dozvěděli, že v roce pádesátom čtvrtom se narodilo přes 260 000 dětí, ovšem z nich nejvýznamnější - alespoň pro Miloše - bylo děvče Blanka. Další postupový bod – obřadní síň na Vyšehradě a jako bonus výhledy na prosluněnou Prahu. Před síní vytáhl Miloš z rukávu – vlastně z obrovských desek svatební foto – intelektuálku za svědka, proč ne? V Podskalí jsme zazvonili na zvonek a přišla nám v kloboučku otevřít kouzelná Blančina babička (při bližším ohledání lehce podobná Jitce Součkové), která zachránila Miloše před umrznutím ve vybydlené Libni. A nás před hladem a neklidným přešlapováním. Na dvorečku nás čekal obrýlený Miloš ze svatební fotky s úplně jinou ženou, svařák, občerstvení a v suterénu čistý záchod, jak to má František (a teď hlavně i my) rád. Pak jsme v rychlém sledu absolvovali Blaničku z 1. A, totalitní školství, pronikli jsme neplánovaně na dvůr českých inženýrů, dožahli svařák na lunaparkovém Karláku a přesunuli se do čítárny. Tam už nás čekali další kamarádi, přebohatý švédský stůl, který zabezpečila děvčátka z Třebaně, Řevnic, Karlštejna a Vinohrad a Muzikanti z Kampy, se kterými Miloš secvičuje repertoár už nějaký ten čtvrtek. A bylo to znát, bez elektriky hravě přezpívali hovořící Čtrnáctku. Náš šéf moudře pohovořil o téměř neviditelné, ale velice užitečné existenci Blanky a přitom názorně demonstroval, že Blanka není tunel. Miloš myslel na všechno, dokázal i darované kolo barevně sladit s dress codem své manželky. Pak už sólo pro oslavenkyni a při rock´n´rollu sólo pro všechny zdivočelé ženy. Nakonec se prosadil i František se svým nožem a sekerou. Večer zdánlivě končí, jak to známe z Milíčevse, staří muzikanti zvolna odcházejí do hajan, nastupuje Vítek. Hrál nám fláky, které si ještě pamatujeme. Škoda i já jsem musela, zrovna když vládlo vedro nad Prahou, utéct bez rozloučení do sychravé noci, jinak by mé manželství zřejmě skončilo v troskách. Ale byl to krásný den i večer! Blanko, Miloši, vy omedailovaní, hudbo, děkujeme!
Album
Vláďa
Milá Čtrnáctko,
chci ještě jednou poděkovat za vytvoření krásné atmosféry na oslavě mých sedmdesátin. Znovu děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě, hlavně Milošovi. Po "stěhovací" neděli, kdy jsme stále něco přemísťovali, třídili, dohledávali, se konečně těším z dárků a nádherných květin. Hezky jsem se překulila do té další desítky let.
Blanka

Pivní Bar, Blanická, 3. 12. 2024
Když jsme včera přišli po výživné Můrově vycházce do hospody, podařilo se nám ještě vmáčknout ke stolu, kde seděla vybraná společnost. Jen namátkou - jedno překvapení z Hradce, mimořádná linka Praha-Tokio, Blanka i Blanický rytíř, dochvilný Pažout. A Jirka měl takovou radost, že poprvé vidí doupátko na vlastní oko, že hned bouchnul šampus (info pro Allu: Brut). A Darina chtěla taky slavit, tak druhé a Jirka chtěl ještě slavit – třetí támhle letí. Pro čtvrté už musel pan vrchní skočit k Vietnamcům. Prostě krásný brutální večer.