Akce Čtrnáctky v roce 2016
Akce Čtrnáctky v roce 2017
Akce Čtrnáctky v roce 2018
Akce Čtrnáctky v roce 2019
Akce Čtrnáctky v roce 2020
Akce Čtrnáctky v roce 2021
Akce Čtrnáctky v roce 2022
Akce Čtrnáctky v roce 2023
Akce Čtrnáctky v roce 2024
leden - září 2024Co jsme zažili
Silvestr T14 ve skalách 28. 12. 2023 – 1. 1. 2024Protože se držíme zásady: jak na nový rok, tak po celý rok, sešli jsme se hned 2. ledna v našem doupátku v Blanické. A symbolicky nás bylo čtrnáct (tedy asi pět minut). Osm účastníků čtrnáctkového Silvestra a šest zvědavců prahnoucích po tom, jak jsme se měli. A jak jsme se tedy měli? Bááječně, protože nám to Ivče zase bááječně zařídila. A na co určitě nezapomeneme? Na Stáninu utrženou botu a Chapadlův přijímací aparát.
alba:
JiVla
Alla
Miloš
Vláďa
108. BARRANDEZ-VOUS - 21. 1. 2024 - fotoalbum...
Výstava plakátů Jirky Staňka 24. 1. 2024
Jirka Staněk bude mít opět výstavu plakátů našich bigbeatových idolů z šedesátých let (vzpomínáte na dnes již pevně zašpérovanou Šatlavu?). Tentokrát budou Jirkovy plakáty viset U Kaštanu, tam co se zakládají strany. Tak jsme se dohodli, že půjdeme společně do prvního patra ve středu 24. ledna hned od 18 hodin. Od 20 hodin tam bude koncert plný decibelů, ale to my už dávno budeme v bezpečí U prezidentů. Výstava bude komentovaná! Mistr pohovoří o umělcích a zároveň jeho i našich idolech ze šedesátých let, které na svých plakátech ztvárnil.
Jště vrátím k minulé středě a Kaštanu. Ke svým plakátům kapel z 60. let nám tentokrát Jirka Staněk podal zasvěcený výklad. Třešničkou na dortu pak bylo posezení U prezidentů. Komentář k plakátům nás tak zaujal, že jsme si doma pustili Moody Blues , jak hrají svůj největší hit v roce 1968 na Karlově mostě. A víte kdy přesně? 20. srpna. O pouhý den později britský speciál, povolaný narychlo ambasádou, odletěl se zaskočenou kapelou domů.
109. ZA CHRABRÝM PŘEMYSLOVCEM - 18. 2. 2024 - fotoalbum...
2) Zřícenina Adršpach – příprava na Silvestra 5) Přes Zámka jezdil Přemyslovec Bořivoj z Levého Hradce do Prahy,
3) Zahrada v Taře 6) ale toto je náš chrabrý Přemyslovec
Bál TURASu – 15. 3.2024
Baráčnická rychta v Nerudovce je od začátku covidu zavřena, až teď se jí podařilo Kučkovi výjimečně otevřít. Dole v sále bude hrát Ivan Vrána své rock´n´rolly, a Jekyllovy slipy svůj cirkus a nahoře budou Muzikanti z Kampy. Protekční Čtrnáctka má zadánu jednu kóji tak pro deset přímo u Muzikantů.
Otevírání studánek a výčepů, 23. 3. 2024
Tentokrát jsme si úkoly spravedlivě rozdělili. TRASa 14 dodala termín a název akce (první otevírání se konalo před 45 lety!) a Kučeras zařídil vše ostatní. Trasu, otevřenou klubovnu Ztracenky, hospodu U Taterů i plošný nálet pozvánkami. Pizza na zastávce sice mimořádně otevírala až v jedenáct, ale v množství je síla. A tak nám přivolaný hospodský vydával piva ven, a když začalo zcela nečekaně ch.át, povolil nám milostivě roztáhnout i slunečníky. Vyrážíme! Ale ne nadlouho. I Štěchovický Maják nás zachránil ještě před otevíračkou. Tak výčepy už jsme otevřeli, teď ještě tu studánku. Nejdříve se nám ale do cesty postavila chata Malostraňáků – její otevření musíme taky oslavit. Jediná studánka na trase se nám vysmívala svou bužírkou. Nevadí, šampus z rukou lékaře vše napraví. Před nenápadnou chatou, z které se vyklubala klubovna Ztracenky, nás vítá její šerif. Za znak TURASu a něco novin mu ani nevadí, že střílíme v lese. Vevnitř výklad o 105 letech Ztracené naděje. A teď zkrrratkou k Taterům. Máme svou hlavu, a tak stoupáme nad Bílou skálu – tu krásu a výhledy nejde popsat slovy. Pak cestou necestou, loukami a už jsou tu Taterovi. Nebudu kazit počty pravdou – bylo nás tak 2 x 14 a přesně jsme se k Taterům vešli dovnitř. Pro šerify osad zbylo místo jen na terase. Taterský biftek, pivo, hudbu zachránila kytara ze zdi. I v pustině internet prozradil, že autobus odjíždí i dřív, a tak naše řady notně prořídly. Aspoň se vešli pravověrní trampi a jeden tramp čekatel s kytárkou. Odcházelo se nám těžko z tohoto světa, ale poslední bus nečeká. A tak jsme 9. obnovené Studánky dozažili v hospodě Na Růžku.
P. S. Přesně v té, kterou zachránil Pepíček Davidů od zbourání, když vyprojektoval stanici metra Smíchovské nádraží o pár metrů dál.
album JiVla
Na to, že je Čtrnáctka převážně netančící, nás bylo docela hodně, a určitě hodně jsme si bál užili.
110. HO-HO - 7. 4. 2024 - fotoalbum...
2) Vítá nás šerif Ztracené naděje – Ztracenky 5) Limonádový Joe a čtrnáctkové zastoupení
3) Výhledy na bývalé Svatojánské proudy 6) Jsme v HOlyni, nikdo netuší, že jdeme až k HOrymírovi
33. Poklad v Řevnicích 13. 4. 2024
Tak ještě jedna trochu opožděná zpráva po mírném :-) nátlaku dvou králů. Ale když už mají Ouředníci skoro posekáno a hosté na zahradě Wykoupení se už už mohou usadit do nových křesílek, je celkové zhodnocení tak nějak na místě.
33. Poklad určitě patří k Pokladům s největší účastí. Ale měl namále. Když naše ženy dočetly v pozvánce o délce trasy k číslu 14, zhrozily se. Teprve na důrazný apel velitele, že následující lomítko krátí trasu na méně než půlku, dorazily i ony. Již žádné jinotaje, natož aritmetiku. V Zadní Třebani jsme vyprázdnili vlak a podle řeky došli na hřiště u Kulturáku. Už je to tady, zřejmě to nebude jen takový běžný Poklad. Stoly se prohýbaly a pivo teklo proudem. Ovšem kratce, je nás mnoho, sud vypit v rekordním čase. A tak nám nezbývá než vyrazit na bojovku. Tentokrát dětská i dospělá družstva plnila všechny úkoly stejně zodpovědně, síly byly zdánlivě vyrovnané. Tedy než došlo na závěrečný sešup do cílové roklinky. Ale nakonec jsme všichni tak nějak sklopýtali a mohl být založen oheň. Dětí bylo tolik, že se je podařilo spočítat až na poli nad roklí. Ano, je jich čtrnáct! - tedy těch, co se dokázaly vyšplhat. A to se ještě další nesly na zádech a v bříšku. Poklad nalezen a spravedlivě rozdělen. Přes louky a pole jsme došli okolo Smetany a Dvořáka do Fibichovy. Následovaly hody. Představte si, představte si, co jsme měli k obědu. Prostě všechno, na co si dokážete vzpomenout.
A když už jsme všichni nacpáni a napojeni, otvírá se brána. Znojmo, vidím tě dvojmo. Šest králů, dva velbloudi? Ne je to v pořádku. Jen jedna Boženka na jednom z velbloudů a jedna Věra. I trůnící František je jen jeden. Ale Sedmdesátka oděná do zlata je vyvedená ze sedmdesáti špuntů. Lehké zahanbení, že jsme uvěřili tvrzení, že se rozhodně nebude nic slavit, vystřídala střelba. Dětské tělesné tresty už jsou skoro zakázány, ale nalévání šampaňského dětmi ještě ne. A tak jsme toho bohatě využili. Tedy alespoň já jo. A tak oheň, skoky přes něj, Čtrnáctkovou hudbu, sólo Vítka už mám v mlze. A odjezd posledního vlaku mne už zcela minul. Ale aspoň jsem ráno mohla zkontrolovat, že naši oslavenci omládli - je jim teprve šedesát. Deset lahví zbylo. Byl to krásný poetický Poklad a my, naše děti, naši vnuci a vnučky děkujeme celé rozvětvené rodině Tichých a Ouředníků, že se můžeme každý rok účastnit tak báááječné akce.
alba:
Miloš
Vláďa
Yarda
Video s šesti králi a dvěma velbloudy
Jarní Křivoklát Březnice –Rožmitál pod Třemšínem 19. - 21. 4. 2024
AlbumJiVla
2) Dětí hledajících poklad bylo čtrnáct 5) Zlatou šampaňskou sedmdesátku
3) Nás všech bylo nepočítaně 6) Je libo nalít?
66. stezka Vysočinou 8. 5. - 12. 5. 2024
Pozvánka Jirky Bubeníčka
alba:
JiVla
Vláďa
Provázek
XIVejt v Horské, 14. 5. 2024
viz 110b. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2024 květen - září 2024
110a. Bi-ZaČ TYA – Od Bismarcka do Zahrady Čech Ten Years After - 22. 5. - 26. 5. 2024 - fotoalbum...
2) Na rozhledně na Pekelném kopci 5) Naše hudba
3) Vystoupili jsme v Oslavičce 6) Expedice Bi-Zač zavítala i do Karlových Varů
Můrovy vycházky leden – červenec 2024
Poděkování Můrovi - Povím to albem a čísly
Chtěla bych Můrovi poděkovat, že pro Čtrnáctku :-) připravil tolik krásných úterních vycházek a zážitků. Jirka z každé letošní udělal koláž, tak se mrkněte. A zároveň ten můj statistik spočítal, že jsme s Můrou ušli víc než 100 jarních kilometrů. Bude se nám po vycházkách stýskat.
album Můrových vycházek
23. Milíčeves 31. 5. - 2. 6. 2024
Letošní Milíčeves byla v komornějším duchu. Přihlášení se při pohledu na ty všechny zatracené Nory a chmi houfně odhlašovali, a tak přijeli jen ti, kteří vědí, že všechno vždycky nějak, tedy dobře, dopadne. Dokonce někteří stateční přijeli v monzunových lijácích po vlastní ose – Sonja z Chlumce, Michal Borges z Poděbrad, Vláďa od Nataši z Turnova a naši mladí Pavel Ch. a Vítek tradičně z Prahy – ti si příjezd naplánovali na symbolických 22:14. Bylo nevlídno, a tak jsme se namačkali do obejváku. Večer ovládl František se svým repertoárem prokládaným historkami ze svého brožovaného života.
V sobotu ráno nejprve výklad v altánku na téma “Co bychom viděli, kdybychom bývali jeli na kolech“. KPČ bylo tak poutavé, že hlasování dopadlo jednoznačně. Jedeme! Startovací výstřel a vyrážíme. Mrholení se už na hranici Milíčevse změnilo v regulérní déšť, ale bobříka totálního promočení si splnit musíme. Jen jsme v Jičíně vynechali odbočku na letiště a vyrazili do Podůlší rovnou na oběd. Nebyla to ledajaká hospoda, tam kde sedával Vinklář a Hlinka (viz odkaz na konci) byly všude loužičky, a tak personál mezi roznášením guláše statečně vytíral a vytíral. A Miloš nám k tomu četl, na co se zase máme těšit. Po obědě nepršelo, ale jen jsme udělali z rozmařilosti odbočku k roubenkám, zase začalo. Do přísně střežených Valdic nás nepustili a chudák Manka s Cipískem, místo aby se schovali do jeskyně, moknou stejně jako my ve Valdštejnově aleji. Schovali jsme se až v nově otevřeném minipivovaru Jičín. Ti, co si dali druhé pivo, neprohloupili, domů už nepadla ani kapka, dokonce jsme se mohli kochat téměř sluncem zalitou šťastnou zemí – Terrou felix. Na večer Miloš otevřel hospodu, zavřenou v roce 1952, a jak se ukázalo, bylo to prozíravé. Jakmile slunce zapadlo, déšť si zase prosadil svou. Grilovaná kuřata s přílohami neměla chybu, a že jich bylo! Každý rok se hlavní hudební večer dělí na staré páky, které po půlnoci vystřídá Vítek a spol., ale ty už většina (ne)poslouchá ze stanu. Tenkrát bylo všechno jinak. Železářství a Vítkoviny se spojily hned zkraje večera, a tak i skvostné spojení Bowieho, Vítka a steel kytary slyšeli všichni. Ano, my všichni zúčastnění, we are Heroes. Just for this day.
Nedělní ráno se nám odměnilo sluníčkem. Tak už jsme jako obvykle pluli krajinou a zastavili se až v Radimi u včel. Další z Milošových nesčetných příbuzných je totiž chová. Tak poutavý výklad jsem už dlouho neslyšela. Ale jen mě utvrdil v přesvědčení, že národní umělec Jaroslav Seifert měl se svými verši naprostou pravdu: „Život včel, jest roven hovnu, /mrd jenom pro královnu. /A nejhůř je na tom trubec, /ten nemrdá vůbec.“ Oběd byl v zastrčené hospůdce U Militkých v Dřevěnici. Po nedělním řízku jsme dojeli na kurty. Tady se dostala ke slovu další pamětnice, a sice Jana Ch. Pravidla jsou od toho, aby se pružně měnila. Když se přihlásilo moc družstev, tedy 580, tak se ve volejbalové sety hrály jen do pěti bodů. Vystoupali jsme do kopečka, abychom se mohli rozhlédnout po krásné šťastné zemi. My z lavičky, majitel Kamenice si k renesančnímu zámku přistavěl Beobachtungsstelle, aby si terru felix mohl zkontrolovat z výšky. Zmrzlina v Konecchlumí byla taková hezká tečka za tím naším výletem.
Ani neomylný Miloš si už nepamatuje, 1. Milíčeves byla „až“ v roce 2002, takže letošní nepřetržitá řada má pořadové číslo XXIII. A tak děkujeme Blance, Milošovi, Milanovi, Mileně a jejich dětem za to, že pomáhali a všem našim dětem za to, že s námi jezdí a jsou ochotny s námi ještě pořád slavit Den dětí. Který se navíc zase moc povedl.
Útržkovité fotoalbum je zde
A ta sobotní hospoda v Podůlší se objevila v seriálu
Příběhy starých hospod