Akce Čtrnáctky v roce :

1996             1997             1998             1999             2000

2001             2002             2003             2004             2005

2006             2007             2008             2009             2010

2011             2012             2013             2014             2015

2016             2017             2018             2019             2020

2021             2022             2023             2024

Akce Čtrnáctky v roce 2025

Akce: Silvestr v Lázních Libverda, XIVEjt v Blanické, Mám rád slovo zámoří, barevné zámoří, dálky, zátiší i zahálku, Vycházka pro vyléčené alkoholiky, Galerie na golfu, Otevírání studánek a výčepů, Řevnický Poklad, Zkouším se prokopat ven, Malá Stezka v Konopáči u Heřmanova Městce, EU-doP aneb Expedice Úhlava do Plzně, 24. Milíčeves, Výlet na Korunku, Vítání léta ve Vojanových sadech, Cykločundr U Šerifa v Protivíně, Klídek a pohoda ve Lhotě,

Domovská hospoda: Pivní bar v Blanické od 30. 10. 2018

Co jsme zažili

Silvestr v Lázních Libverda, 28. 12. – 1. 1. 2025
Silvestrovský pobyt pod Jizerskými horami. Byla to nádhera, počasí nám přálo. Velký dík IvČe za perfektní organizaci.
Alba:
JiVla
Vláďa
Miloš
Provázek

Nový Svět s Petrou M., 10. 11. 2025
Z Pohořelce jsme prošli do Strahovského kláštera, na vyhlídce si připili na Nový rok rakytníkem a poté Loretánskou a U Kasáren došli na Nový svět, kde podrobný výklad snad o každém domě.

Výlet kozorohů, 11. 1. 2025
Zadání splněno téměř v plánovaných časech: Hřebenovka Břevnov + Hradčany + Sjezdovka Malou Stranou, cca 6,5 km. (Od Kláštěra ke Klubovně U 3+3+3). Lehce se měnil počet účastníků-cca 33, že. 13:13 - 14:14 bylo v Pivovaru Břevnov ve společenské místnosti posezení a výklad Ing Jana Šuraně o historii Kláštera i Pivovaru, košt piva a dobrot Kozorohů, prohlídka části Muzea + sklepa. Dále 500 m přes Bělohorskou nás kol 15:15 čekala podivuhodná Restaurace U Presidentů, s fotografiemi snad všech našich+ obědy. Po výpadu cestou ku Praze zmíněny vily v okolí i recitovány verše zde pobývajícího Jaroslava Seiferta. Dlabačov uvítal nás hospůdkou U Zelené brány (dříve U Vonásků) Kolektivní ZPĚV staropražské písně a se stmíváním dolů kolem Jerky Pubu U Stříbrné Kočky. Prohlédnuty sklepy U Černého Vola. Dále Loretánskou na Hradčanské náměstí, ale pozdě. Takže ZPĚV Monarchistů již nezastižen. Zámeckými schody dolů Thunovskou, kol Brabána (také prošli sklepy). Od 18:18 postupné příchody do cíle. Posezení s večeří a hudbou ve spolkové klubovně U Tří zlatých trojek. Část Muzikantů z Kampy vzala kytary, housle a basu. Hrálo a zpívalo se překrásně, klidně. Vyznamenány zasloužilé 4 Novicky za péči o Spolky trikem a znakem TURAS.

XIVEjt v Blanické, 14. 1. 2025
Tak všichni zúčastnění, a že jich bylo, mi musí dát za pravdu, že se XIVejt v naší domovské hospodě opravdu povedl. Pro nezúčastněné posílám foto nacpaného doupátka a naší hudby. Na fotce chybí Ivče, která seděla skromně v druhé řadě, a tak je schovaná za Vlastou. Pro přítomné byla bomba historicky první návštěva Xivejtu Mr. Banja z Liberce. Vydržel hrát s Františkem, Ctírou a Milošem až do půl dvanácté! Odcházelo se nám hezky z doupátka, protože doufáme, že zde uslyšíme NAŠI hudbu dřív než na příštím XIVejtu, který je až v říjnu.

Oběd ve Strahovské menze, 23. 1. 2025
Jak už jsem psala po jedné z Můrových prosincových vycházek: Strahovská menza je opravdu pro všechny příchozí. Vezmete si tác, naberete jídlo, vlastnoručně natočíte pivo a u kasy vám to spočítají - kupříkladu za Svijany 0,5 chtějí 32 Kč. Takže tam půjdeme na oběd ve čtvrtek 23. ledna. Bylo by hezké, i když ze zkušeností vím, že nereálné, kdybychom se tam sešli opravdu přesně ve dvanáct, abychom si nemuseli objednávat další a další pivo, než dojedí ti nedochvilní. Abyste se nemohli vymlouvat, že jste menzu nemohli najít, je v Jezdecké ulici za blokem č. 4.
Minulý čtvrtek jsme byli na obědě v menze Strahov. Strávili jsme nad tácy příjemnou hodinu a povyprávěli si navzájem, kde všude jsme se tenkrát, dávno, dávno již tomu... za 2,60 špatně najedli. Pak ještě následoval sešup ze Strahovskýho kopce na Újezd). A protože se nám společný oběd líbil, dohodli jsme se my, přítomní na jediném nejbližším společném datu, kdy můžeme, a to pátek 7. února. Půjdeme do Lannovy vily, kde sice mají v poledním menu jen jedno jídlo, ale zase za 140 K.

Mám rád slovo zámoří, barevné zámoří, dálky, zátiší i zahálku (všechno bude), 26. 1. 2025
,… Sešli jsme z hor do údolí, kde teče Vltava. Vycházka po liduprázdném greenu bez otravných golfových holí taky nebyla k zahození. Teď už nás po pochodu čeká jen Zahálka a svítící sochy. Artista, Skejťák, jedna Baletka. Není to málo, Antone Pavloviči? Tak jsme briskně dodali další čtyři. Tak si to shrňme: Už byly Dálky, Zátiší i Zahálka, zbývá poslední položka – barevné zámoří. Vietnamská restaurace hýří barvami, ale pivo má jen v plechu. Tak to ne! Jen dvě stanice od podbízející se exotiky je Branická nádražka. Mají tu točené, a ještě se nedozvěděli o existenci pho bo. Vešli jsme do dobře utajeného salónku a byli s lehce nerudnou obsluhou tak spokojeni, že jsme vydrželi až do zavíračky. Nutno přiznat, že v neděli zavírají v sedm.
Více viz
114. MÁM RÁD SLOVO ZÁMOŘÍ, BAREVNÉ ZÁMOŘÍ, DÁLKY, ZÁTIŠÍ I ZAHÁLKU - 26. 1. 2025 - fotoalbum...

Pivní bar v Blanické, 28. 1. 2025
Včera jsme se zase sešli v Blanické, pochopitelně ne v takovém počtu jako na bezvadném XIVejtu před 14 dny, ale i tak bylo příjemně. Ivan už je na to alergický, když napíšu, že přišel jako poslední, tak tentokrát oznamuji, že přišel jako čtrnáctý – to můžu? :-) Probírali jsme kde co, mj. i Dejvickou nádražku, a ukázalo se, že nám všem vadí, že normální hospody nenávratně mizí. Takže DNES pod Frýbou se zase sejdeme - ve čtyři.

Dejvická nádražka, 29. 1. 2025
Pozvánka: Včera jsme po vycházce místo barevného zámoří dali přednost Bránické nádražce. A zároveň jsme probírali, že v Praze druhá taková nádražka v Dejvicích končí. Protože nechceme nechat nic náhodě, že třeba zavřou už v únoru, půjdeme tam hned teď. S Pavlem T. a Lenkou jsme se dohodli na této středě od čtyř. Poslední příležitost, pak to vezme do paží společnost, která provozuje Foyer Café na Hlavním nádraží a přestaví nádražku ve stylu funerální architektury. Tak přijďte, dáme si pivo za 38 K a budeme pozorovat pomalu mizející svět.

Oběd v Lannově vile, 7. 2. 2025
Pozvánka: A protože se nám společný oběd líbil, dohodli jsme se my, přítomní na jediném nejbližším společném datu, kdy můžeme, a to pátek 7. února. Půjdeme do Lannovy vily, kde sice mají v poledním menu jen jedno jídlo, ale zase za 140 K. Doporučení nám dal mimopražák!! Jirka Dušák. Je to tam malé, ale snad akademici mají v pátek HO, a tak se tam vejdeme. Sraz je opět ve dvanáct. Výjimečné místo, výjimečná adresa: V Sadech 1/1.
V pátek jsme byli na obědě v Lannově vile, kterou pro nás Pražáky objevil Jirka Dušák. Díky! Poobědvali jsme pod alpskými vrcholky hor čínské nudličky s Číňany. A když vyklidili pole, došlo mi: Je 7. 2. 2025. Když jako šéf nebo T. Taxis Taylor pronásobím čísla 7 x 2 x 2 : 2 x 5, vyjde mi, že mi je dnes tolik, kolik mi právě je. A to se musí oslavit!

Tired Horses v Balbínce, 10. 2. 2025
V pondělí 10. února od 19:30 jsou v Balbínce opět Unavení koníci s Mílou Fuxou a novým pianistou – fešákem.

Pivní bar v Blanické, 11. 2. 2025
Včera jsem v Blanické trpělivě počkala na čtrnáctého – zase ten Ivan a pak jsme si dvakrát bouchli. Pak ale dorazila ještě opožděná sauna a sokolík a smutně koukali na prázdné skleničky skleněné. I zželelo se mi jich, a tak pan vrchní vyhrabal ještě dvě demi a salvy se opakovaly. Alla tvrdila, že slavím půlkulatiny. Chtěla jsem odporovat, ale když rozpůlím magické číslo 140, musím uznat, že Alla má zase pravdu.

Oběd v menze Matfyzu, 20. 2. 2025
Další nabídka kvalitního sexy oběda: Komu se po obědě ve strahovské menze zastesklo po starých studentských časech, může jít opět do menzy. Restaurace Profesní dům v budově Matfyzu na Malostranském náměstí se změnila na menzu. Může do ní každý, kdo zvládne strmé schody sestoupat a hlavně po obědě vystoupat - je ve sklepení. Ceny obědů jsou stejné jako na Strahově, jen nemají točené, ale láhve, zato speciálně určené pro matematiky - Pí aneb Pěkný číslo, navíc Čtrnáctku za 31 Kč.
Sešlo se nás třináct, se čtrnáctou Stáňou jsme se těsně minuli. Protože středy se nehodí našim věčným studentům angličtiny, šli bychom na oběd příští čtvrtek 20. února. Navrhuji 12:30, ať se mezi nás ti studenti moc nepletou. Ale Stáňa o nás ví všechno, pokladní naši skupinu bezpečně identifikovala podle toho, že jsme pili pivo. Tak posílám lahodné čtrnáctky - tři PÍ. Kávu jsme si vychutnali přes vodu v sídle VZP alias VTS s výhledem na středověký okap na Staroměstské věži.

115. Vycházka pro vyléčené alkoholiky, 23. 2. 2025
… Prosvištěli jsme Císařskou louku a za ní se vynořilo další místo, jehož proměnu vydrží jen vyléčený. Pod transparentem „Proletáři všech zemí, spojte se!“ se dycinky skvěl nápis „Spojené lihovary“ a vodka Zlatý Anděl tu tekla proudem. A teď? Byty, byty, byty a nějaké to Musoleum. Náš cíl je blízko, ale za kolejemi. Žádní soudruzi z NDR - tady se vyráběly nerozbitné skleničky duritky už před válkou. Tou první. Teď je tu Meetfactory. Jako u poslední večeře Páně, je nás přesně dvanáct. Vyndali jsme svoje zásoby, dali na doporučení a zapili je Matuškou. A pak si panáčky dokázali, že nám vyléčeným alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství.
Více viz
115. VYCHÁZKA PRO VYLÉČENÉ ALKOHOLIKY - 23. 2. 2025 - fotoalbum...

Pivní bar v Blanické, 25. 2. 2025
Včera jsme oslavili Vítězný únor symbolicky počtem – bylo nás 25! Ale pak už jsme začali slavit doopravdicky. Šamanka s lístky si schovala všechny obálky a Bořík nám dvěma šampáni připomněl loňskou parádní oslavu v Dolních Chabrech. Jen co dozněly salvy chrabrého Přemyslovce, přitáhla krásná Pavlína, která se nato dokonce slavnostně ohákla - čtrnáctkové tričko, další dvě láhve. A tu se ozvala Miládka: A co já? Tak další dvě. A co noví příchozí? To budou jen koukat na naše usměvavé tváře? Tak další dvě. A tak se stalo, že se pivo po celý večer stalo jen takovým módním doplňkem. Lepší dozažití nedělní vycházky pro vyléčené alkoholiky jsem si nemohla přát.

25. Shnilá jízda na Šumavě, 28. 2. – 2. 3. 2025
Soňa: 25. Shnilá jízda měla 28 účastníků, z toho byly tři novicky z Trasy 14. V sobotu v 8:45 hod odjezd linkovým busem do Kvildy. Nemohla chybět návštěva proslulé pekárny-cukrárny, kde i točí pivo z přilehlého pivovaru. Pak Bučina (polévka a pivo v hotelu Alpská vyhlídka a výhledy opravdu byly) a nakonec Borová Lada (16 km), kde jsme čekání na linkový bus přečkali v příjemné restauraci U černého vlka. Dorazila sem i druhá pěší skupina, takže se nás sešlo 24! V neděli přes Pláň se zastávkou na prosluněné terase na rozhlednu Churáňov a potom dál do cukrárny Ella (8,5 km).
V penzionu Klostermann se o nás opět výborně postarali, Kukla bus řízený přímo panem Kuklou jako vždy spolehlivý. Skvělá muzika hrála po oba večery do pozdní noci – opravdu VELKÉ poděkování patří Milošovi, Blance, Jolaně, Julkovi a Václafovi!! Tradice je tradice, tak v sobotu nemohl chybět slavnostní přípitek a vystoupení umělkyně z Prahy. Vltavu jsme si všichni dojatě z plna hrdla zazpívali, nechyběl ani český dragoun na koni, vytleskali jsme si ještě dva přídavky. Sešla se skvělá parta, novicové se hned vcucli. Byli jsme spolu rádi.
                                                                                                    Dvě novicky na Schnilce: Hořejší a Dolejší
Oběd v Hostivaru 2 a Galerie na golfu, 3. 3. 2025
Na TAKu psali o Galerii Golf v Hostivaři, která je otevřená každé první pondělí v měsíci. Takže bychom tam šli v pondělí 3. 3. Přímo u golfového hřiště je pivovar Hostivar 2 (neplést jako přes lety s Hostivarem 1). Tento má výhled na golf a je skoro u nádraží Praha - Horní Měcholupy. Tam bychom si dali od 12 oběd a pak na jednu došli ke vchodu na golfové hřiště (stanice Hostivařský pivovar – míněno 1). Za 150 Kč se pak můžeme procházet po pažitu a obdivovat sochy (Suška, Hůla, Gabriel, Rais, Rajniš...) až do setmění.
Winston Churchill tvrdil, že golf je taková pokažená procházka. Tak vězte, že dnešní procházka po golfovém hříšti v Hostivaři rozhodně pokažená nebyla
viz
ZuVla

Pivní bar v Blanické, 11. 3. 2025
Včera jsme dost dlouho čekali na čtrnáctého účastníka. A pak najednou cílovou pásku protrhli hned tři borci, ovšem čestné čtrnácté místo získala poslední v cíli Milada. Poté už jsme se v bdělosti udržovali jen čekáním na Blanku, které vnoučátka povolili odchod do hospody až v devět. Mezitím jsme se slušně dovolili šéfa, jestli mu můžeme osobně poděkovat, když nám to mailem zakázal. Tak tedy DÍKY, že sis netrhl nohou a našel jsi nám s Natašou Konopáče. A teď už vzhůru do přihlašování na našich stránkách.



Otevírání studánek a výčepů, 22. - 23. 3. 2025
Letošní otevírání studánek se vrátilo na popud Kučky ke kořenům – bylo dvoudenní. Jen spaní na seníku jsme vyměnili za hotýlek. Ale popořadě. Cesta vlakem nemohla začít nikde jinde než na nádražce – té branické. Poté narvaným Posázavským Pacifikem (výrazně jsme k tomu přispěli i my – 43 ks) do Prosečnice. Neztrácíme čas. Výsadek z vlaku byl jen šest minut po otevření zdejší nádražky. Něco piv, vývar z kohouta a po slabé hodince a půl vyrážíme. Stoupáme Vlčí roklí až na Sekanou skálu. Na okamžik jsme donutili abstinenta přerušit řeč, aby nám otevřel šampus. U Baxovy studánky tak pijeme už jen vodu. Ale už máme splníno, co se týče výčepů i studánek. Poté jsme se vláčeli do Pohoří, jen abychom spatřili srub Václava Petrmichla. Srub nespatřen, Michal Bureš ano.
Kučka rozhodl, že Čtrnáctkové Studánky budou jen přes den, poté volně zmutují do TURASího Křivoklátu. A tak se i stalo. Barevná frakce ujela do Prahy, my téměř ústrojově ukáznění jsme se přesunuli na jedno do Country clubu a pak do Troníčka. Nastal večírek. Téměř klasický Křivoklátí. Téměř. Hrál nám totiž hodný František (T14), Michal (T14) a na flétnu Jana (T4). A hráli nám k večeři, k poslechu, ke zpěvu, v restauraci i po přestěhování do salónku. Prostě samý fláky nepřetržitě až do půlnoci. A pak ještě zdravotní bratr poskytl první pomoc Ivanovi P., když ho v 1:11 dovezl před dům. Jestli zůstal opřen o vchodové dveře, nebo vpadl dovnitř, není dosud známo.
Dlouhé ranní rozhodování, zda delší levý břeh Posázavskou stezkou nebo pravý po žluté Luk, vyhrála žlutá. Ale jen na chvíli. Zatímco muži obešli plot a vnikli na soukromý pozemek, my ženy jsme se na doporučení jeskyňáře vydaly po stezce na hraně, která končila v lavinovém poli. A tak sedm statečných žen a jeden pánský doprovod jistil ve svahu externí zachránce. To chce panáka. Ale teď už máme, co jsme chtěli - jdeme po břehu Sázavy a procházíme jednu osadu za druhou. Usadili jsme se až v Dakotě. Dopili jsme nafasovanou whisky a Jack Rozkrajovač krájel a krájel vše, co jsme mu podstrčili. Výšvih k nádraží v Lukách. Ranní dilema jedenáct kiláků versus pět zredukováno na 3,5. Jak jsme byli rádi, že i nádražka v Lukách pod Medníkem je otevřená a můžeme tak příjemně čekat na vlak. Na vlak do Braníka. A tam v salónku mohl nadlesní spokojeně zrekapitulovat, jen kdyby ho ženy pustily ke slovu. Otevřeli jsme dvě studánky, sedm výčepů, z toho jeden dvakrát a tři nádražky. Povedený víkend!
Album
ZuVla

Pivní bar v Blanické, 25. 3. 2025
Když jsme my tři sestry dorazily ze závěrečné hospody Můrovy vycházky z Branické nádražky (třetí návštěva během posledních čtyř dnů!!), bylo už doupátko v Blanické plné. Ale ještě jsme se vmáčkly, a to bylo moc dobře. Hospoda byla totiž po delší době opět hrací. A tak jsme strávili velice příjemný večer díky Karlovi, IvČe, Michalovi a Jirkovi Veverkovi, na závěr dorazil už bez uniformy i Miloš. Zvláštní poděkování patří Michalovi, který usilovně házel lano i dalším čtrnáctkovým hudebníkům.

MF Band v Balbínce, 31. 3. 2025
V pondělí 31. 3. hraje Míla Fuxa s mladými v Balbínce své písničky. Stačí přijít v půl osmé a zaplatit.




Pan Provázek v Salmovské, 2. 4. 2025
Ve středu 2. dubna hraje pan Provázek s přáteli v Salmovské. Stačí napsat Karlovi a přijít do půl šesté.

35. Řevnický Poklad, 5. 4. 2025
Pavel Ti: Ahoj, účastníci Pokladu, děkuji za velkou účast, údajně dle komisařky Stáni 70+20. Dík též všem co pomáhali s přípravou a s distribucí při akci. Jsem hlavně rád, že se účastní a plní úkoly vnoučata. Trasa byla delší než předcházející a přesto ji zvládli všichni bez reptání. Takže ahoj na příštím pokladu 30+ (s tím, že nebude povolen přístup dětí do pater domu.)
Ještě jsem zapomněl na hudebníky a zpěváky, děkuji všem.
Jakmile jsme se v sobotu vyvalili v Řevnicích z vlaku, začala nás sčítací komisařka s asistentkou přepočítávat - zvlášť dospělé a děti. Výsledek 70 + 20 je ohromující, ale nelze se ubránit dojmu, že Stáňa počítala dospělé při průchodu dopředu i dozadu a asistentka zase nepočítala děti nesené na zádech. Tak tedy drobná oprava - do kopců se vydalo hodně přes čtyřicet dospělých a dětí (z toho jedno vylezlo od loňska z bříška) bylo určitě přes dvacet. Každopádně všichni jsme od samého startu statečně šplhali pořád vzhůru. Odměnou nám byl kromě zlatých valounů nevšední výhled na Karlštejn a lom, kde jsem mohla společně s Luďkem vydechnout: tak tady jsem nikdy nebyla (prý už třikrát). Pak už vše, jak má být - společný oheň, buřty, mezi občasnými výstřely Jaro na Aljašce, vyhlášení vítězů a hledání pokladu. Kluci poklad našli a něžná děvčátka bedničku vyrabovala – i tady je svět ještě v pořádku.
Sestup do údolí na zahradu rajských potěšení, kde hody. Nebudu to víckrát opakovat - ale nedá se to sníst, ani vypít! Předpověď pičasí naštěstí zase nevyšla. Přes den se sluníčko snažilo, seč mohlo, ale arktický vzduch postupně získával navrch. Takže oheň zapálen dřív než obvykle, naši hudebníci s mrznoucími prsty na strunách opustili předčasně své pozice, a tak nastoupil čerstvě vyspalý Vítek ještě za světla. A ten hrál a hrál a vůbec si nevšímal, jak posluchači odhazují vaťáky v dál a odcházejí na vlak. A jestli neumrzl, tak tam hraje dodnes. Rodino Tichých, moc děkujeme, za nás, za jižany, za naše děti a děti našich dětí. Už teď se všechny moc těší na další Poklad.
Alba
Vláďa
Miloš
ZuVla

Pivní bar v Blanické, 8. 4. 2025
Když jsem včera dorazila do Blanické z První pivní tramwaye, tak už Pavel T. odešel a Ivan P. přišel. Pak už jsem jen zpovzdálí sledovala, jak se usilovně vybírá ze seznamu (zřejmě Vodňanského kuřete) na stezkové večeře kuře či kuře. Pak už jsme až do deseti vedli řeči. I o sobotním parádním Pokladu.

TAKový bál Stardance aneb Když hvězdy TAKu tančí, 11. 4. 2025
Naše trasa byla v užším, ale velmi aktivním obsazení: Bubča vytvořil plakát, Lenka prodávala lístky, Stáňa konferovala, Eva s toreadorem Jirkou předtančovali. A paso doble s naším Jirkou Staňkem vyhrálo! Bál se povedl!




116. vycházka Zkouším se prokopat ven (název použit s laskavým svolením Mňágy a Žďorp), 13. 4. 2025
...Jsme v národní kulturní památce Požáry. Graptoliti a stratotypy nechaly účastníky chladnými, po sčítacím fotu se okamžitě vydali do tunelu. Hladký povrch, osvětlení seshora – pohoda. Jenže z lomu vede další tunel. Několikrát opakovanou výzvu „čelovka nutná“ si někteří účastníci vysvětlili tak, že stejně dezertují před příchodem tmy, takže čelovky netřeba. Ti tedy zůstali u ústí tunelu. Ti s čelovkou a Stáňa vyrazili do černočerné tmy. Na konci tunelu nás čekala jen škvírka. Aha! Takže „Zkouším se prokopat ven“ nemá nic ale vůbec nic společného s Prokopákem – tady půjde o čistou penetraci. A překvapivě nejen štíhlí, ale i další, kteří postavili na hlavu zákon o neprostupnosti hmoty, se prokopali ven do druhého lomu. My ostatní jsme se vrátili po svých stopách. Stáňa odpajdala, a my, protože i některé zdánlivě neprostupné ploty končí, jsme se dostali pohodlnou vozovou cestou k těm prokopaným. Pod námi obrovská vodní plocha, a přitom nalevo vykukují stodůlecká dvojčata – to se musí oslavit...
Více viz
116. ZKOUŠÍM SE PROKOPAT VEN - 13. 4. 2025 - fotoalbum...
Další album
Vláďa

Blanická, 22. 4. 2025
Tak jsme poslechli Tři sestry: “Dám si sedm piv a jednu zelenou”, a dali jsme si sedm zelených – a tu jednu zelenou Provázek právě dopil. Tím jsme nejen elegantně skoncovali s Velikonocemi a zároveň udělali radost Radkovi, protože jsme mu ten brčálově zelený sud dopili. A pak jsme si až do desíti vyprávěli, co všechno nám kdy a jak ukradli. Královské Vinohrady jen nevěřícně kroutily hlavou.

                                      Všem Jirkům na Trase přeji pevné zdraví a štěstí. BuBu


TURAS bál Na draka, 24. 4. 2025
V Michnově paláci na svátek sv. Jiří. V bočním sále hráli Muzikanti z Kampy, v hlavním se střídaly všechny inzerované kapely Pepa Kocurek, Baby, OOZ a Breykers. Prodala jsem symbolických 14 lístků. Mnozí došli na bál po kuličkách na Bílé hoře.
Můra: Posíleni jsme vyrazili do Hvězdy, pod stromem vystřelili šampaňské na počest Jiříků a došli k mohyle, kde jsme byli očekáváni dalšími dvěma Jirky. Zase se střílelo a slavilo a do toho jsme si zahráli tradiční kuličky a čáru. Bylo nás poměrně málo a vína hodně, tak jsme se museli hodně činit, aby nic nezbylo. Notně rozjařeni jsme se pak vydali na TURASí bál do Michnova paláce na Malé Straně. Tam už bylo veselo, a tak jsme se rádi přidali. V obou sálech hrála hudba, střídala se různá představení. No bylo to zkrátka fajn. Jen to pivo bylo drahý. Za 0,4 l chtěli 60 Kč, ale důchodci na to naštěstí maj´. Svatý Jiří byl důstojně oslaven.

Zkouším se prokopat ven II, 1. 5. 2025
Vycházku nikdy neopakuju, ale protože přijel Petr Drexler, kamarád z Německa, tak půjdeme znovu po stopách vycházky "Zkouším se prokopat ven", a sice na Den práce, kdy v kamenolomu nepracují. Kdo by se chtěl 1. května přidat, napište.
Tentokrát půjdeme v komorním složení. Sraz bude 1. máje, tedy zítra!! od jedenácti do dvanácti v Bistru a kavárně na náměstí. Tedy NE v pivovaru Řeporyje, ale přímo u zastávky busu 174 na Řeporyjském náměstí. Tady točí pivo z nedalekého pivovaru Třebonice. Možný oběd. Po té už půjdeme ve stopách. Takže teď už všichni vědí, že čelovky jsou opravdu nutné a něco k jídlu a pití na cestu doporučené. Napijeme se až v Prokopáku.

Vernisáž Aleny Hořejší v Horní Čermné, 2. 5. 2025







Blanická, 6. 5. 2025
Včera se sešla v Blanické ve vedlejším salónku fotbalová jedenáctka. Jako poslední usedla do branky Věra Ouř. Probrali jsme vernisáž Aleny Hořejší v Horní Čermné, vysvětlili Milošovi, co je to PID, a Věra nám ukázala, jak v Lázních Bělohrad definitivně zlomila berle o koleno (to operované?).
Už zítra se uvidíme na Stezce.
Od úterý 13. 5. do neděle probíhá v Praze Openhouse. Zve hosteska Lenka.

57. Malá Stezka v Heřmanově Městci, 8. – 11. 5. 2025

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Posílám album ze sluncem zalité Stezky (ta zima není vidět). V albu je i pár historických fotek z dětského dvoudenního výletu na kolech v roce 1999. Kromě společně navštívených míst letos a před čtvrt stoletím posílám i pár skupinových na důkaz, že tam byli i lidi, kteří se dušovali, že tenkrát nebyli :-).
Album
ZuVla
Provázek

Blanická, 20. 5. 2025
Tak to si vyprošuju, aby šéf zval do hospody stylem: přijďte, ale stejně VÁS bude málo. Tím pádem ti váhající se nato vykašlali a do doupátka nás přišlo jen šest, "zvacímu" dopisu navzdory, a Majka D., která naštěstí maily nečte. I tak to byla hezká hospoda. Přístě bude poslední hospoda krytá střechou, a to v úterý 3. června v Blanické. Pak už budou zahrádky. Tak teď vás pozvu já. Přijďte! Protože, když přijdete, tak nás bude hodně!



EU-doP aneb Expedice Úhlava do Plzně, 21. - 24. 5. 2025
Na expedici jsme tradičně kvůli počtu stojanů ve vlaku odjeli per partes. Ranní frakce vystoupila v Železné Rudě, až na konečné. A tak jsme si mohli na nádraží v Alžbětíně vyzkoušet „jdu na sever a jdu na jih“ v podobě: jdu po peróně na jih a jsem v Německu, jdu na sever a jsem v Čechách. Pak už jsme kmitali mezi hledáním otevřené hospody, baraby, umrlčími prkny a bratrství ve zbrani, než jsme našli jasný cíl: diretissimou přímo do pivovaru Belveder. Měli tu nejen výborné pivo, ale i petky, protože v kempu nemají nejen točené, ale nemají pivo vůbec žádné. Ale obsluhujícím klukům se nás zželelo, a než jsme se s výslužkou vrátili na večeři, narazili. Na petky tak došlo až po zavíračce...
Více viz
116a. EU-doP aneb Expedice Úhlava do Plzně - 21. - 24. 5. 2025 - fotoalbum...

Hraní u IrenKy, 26. 5. 2025
Irenka: Srdečně vás všechny zveme na jarní hudební večírek, který se koná od 17 hodin u nás na dvorku. Zazní známé songy i nečekaná překvapení, to vše v podání skvostné sestavy muzikantek a muzikantů TAKových i onakých. K dnešnímu dni přislíbili účast: Olinka Bláhová – mandolína, Jan Dufek – banjo, Erika Hatašová – flétna,Jiří Budina – kytara, Saša Fuchs – kontrabas, František Ouředník – kytara, Tomáš Pavlíček – housle, Jiří Žára - foukací harmoniky. Vlastní vstup budou mít Simon a Garfunkel, Peter, Paul and Mary, Beatles, etc. S sebou si vezměte skleničku a lahev oblíbeného nápoje. Cikorka se otevře již v 16 hodin. Erika se Šimonem vytvořili takovou jakože předkapelu a budou hrát své různorodé krásně písně už od půl páté. Určitě se oblékněte spíš více - je to letos studený máj.

Blanická, 3. 6. 2025
Včera se udělalo odpoledne vedro, a tak přišlo vhod, že si v Blanické pořídili zahrádku. Už krátce po šesté jsme se dobrali k magickému číslu, ke kterému se jindy nemůžeme dobrat za celý večer – čtrnáct! A stále jsme přibývali, až jsme obsadili skoro celou zahrádku. Michal zodpovědně uháněl všechny účastníky expedice – donutil hpap volat paralelně s Honzou a Honzou. A když už jsme byli všichni (náhradní Soňu, Dušáky a Menťáky jsme dodali z vlastních řad), dostali jsme s Jirkou za expedici EU-doP dva soudky. A naposled jsme si na celý dvorek zařvali: Hola, hola, hola, Úhlava nás volá! Poté volná zábava, dokonce nás museli po desáté vyhazovat – jen ze zahrádky.
Michal: Jenom lehce doplním Zuzku, včera večer na zahrádce v Blanické bylo nádherně, takový povedený mejdan a tak jsem vzal kytaru a vybalil jí z futrálu a začal ladit a přišel pan vedoucí a oznámil mi, že na dvorku se hrát nesmí a tak jsem jí zase zabalil a odnesl domů.

24. Milíčeves, 6. - 8. 6. 2025
Milíčeves - tak už nás tu, Neumanovi, máte po čtyřiadvacáté! Ač to tak v pátek odpoledne nevypadalo a zase drnčely telefony s omluvenkami, nakonec se nás v Milíčevsi sešlo 37. A co je chvályhodné: Čtrnáctky bylo se všemi potomky a potomky potomků (po revizi Stáninýho sčítání) 2 x 14!, ostatní trasy se vyskytovaly jen stopově (jak by napsal Můra: 3+2+1+1+1+1). Pak už vše probíhalo jako vždycky: berte si a pijte, co hrdlo ráčí, hudba u skomírajícího ohýnku (citelně chyběl nějaký Soptík), před jedenáctou tradiční příjezd Vítka, který to tentokrát vzal přes Kladno a opravnu plášťů v Mělníku.
V sobotu ráno obvyklý šampus, ale tentokrát nebyl ledajaký. Dočista dočista sněhobílým si zastříleli dva úplně čerství novomanželé Adéla a Pavel Chloupkovi. Miloš letos churav, a tak řídil náš postup krajinou jen zpoza svého volantu. Jen jeho zásluhou jsme na letiště ve Vokšicích přijeli s ročním a desetiminutovým zpožděním. Vloni jsme museli návštěvu zrušit kvůli děsnýmu slejváku, letošních deset minut jde na vrub zkrratce přes děsný bahno. Na letišti se na nás vystřídali tři průvodci – jeden začal létat na letadélku Káněti v deseti, druhý by s Cesnou místo nad Sněžku klidně doletěl až na Rudé náměstí a třetí může stavět letadla z překližky, protože nemá ani hodnou ani nehodnou manželku – už nemá žádnou. Pak už stíhačka Valdštejnovou alejí do Železnice, protože začalo pršet. U Jindry díky tomu nejen oběd, ale i toulka vsedě. Místo chození po pomníčkách jsme srkali kafe, a profesor dějepisu nám popisoval rok 1866 v Jičíně a okolí s tolika odbočkami, že i Stáňa ho musela upozornit na neschopnost myšlenku udržet. Ale aspoň přestalo pršet, a tak cesta zpět v pohodě. Na hřišti se chystal okresní : přebor Milíčeves – Jičíněves. To si nemůžeme nechat ujít. 4 : 0 na slivovice, 5 : 1 na góly. Pravda vydrželi jsme jen do první branky, zbytek za nás už dokoukaly děti. Je zima, a tak jsme po roce zase otevřeli hospodu, zavřenou v roce 1952. Nejdříve hrály staré páky, ale pak přibraly i Vítka a Aleše a byl z toho krásný večer. Hráli spolu, střídali se, mluveným slovem doprovázel František. Prostě Ein Kessel Buntes do půl třetí v tom nejlepším smyslu slova.
Předpovědi, kdy a kolik bude ch.át, se při každém pohledu do mobilu měnily, ale 98% deště v 15 hodin bylo setrvalých. Milíčevští novicové Moravcovi bouchli své šampusy a pak nám řekli, že na kolech už (nikdy?) nepojedou. To my, co nevydržíme na jednom místě, opravdu, fuck, jsme vyrazili s Milošovým ořem v zádech na částečné opáčko – v Liběšicích Masaryk s Františkem Neumanem, v Češově palírna. Sochu Havlíčka mají leckde, ale potměšilého Koniáše u jeho nohou jen tady v Chroustově. Co nespálil, zbylo obecní knihovně za jeho zády. V Běcharech ve staré škole, kde se v jednotřídce učilo 130 dětí naráz, teď bydlí jeden stárnoucí rocker, který pořádá festival dechovky. A jezdí na oběd do Kopidla Na Radnici stejně jako my. Tady v průchodu se nám podařilo sníst oběd dřív, než jsme si před lety U Tomáše naproti stačili objednat. Ale bylo nám to prd platný. Když jsme zaplatili, spustily se proudy. Když trochu přestalo, úderné mužstvo vyrazilo po hlavní rovnou do Milíčevsi. My oklikáři jsme měli kliku - než jsme se zformovali, začalo to nanovo. Ale co, my máme Milana a Milan má auto. Sice nás s Milenou po úmorné 20hodinové cestě z Itálie přijel jen pozdravit, ale ochotně nacpal do auta všechny přítomné řidiče a odvezl je suchou nohou k jejich autům. Naše závěrečné posezení se nakonec odehrávalo u teplé Dáši a našich mužů u navazování kol v Kopidlně na náměstí.
Takže rodino Neumanových, tentokrát doplněnou kuchařkami Květou a Zdenou D. MOC DÍKY. Jak zpívá František: vzdor nástrahám (počasí) – zase to byl moc hezký a příjemný víkend.
Neodpustím si poslat všem milovníkům pokroku, tedy i umělé inteligence. Když Jirka zadal, kdy se narodil Švehla, kolem jehož pomníku jsme v neděli taky jeli, wikipedie už nemá nárok, je až na druhém místě, všechno ví nejlíp AI. A ta mu vyplivla toto:
Album
ZuVla

Lodí po Saoně, 7. – 16. 6. 2025
Vláďa R: Už jste se dočetli o tom, jak probíhal další ročník Milíčevse. Ve stejnou dobu další (mnohem menší) část Čtrnáctky se vydala na lodní putování po francouzské řece Saoně a po splavné části jejího přítoku Seile. V prvním albu jsou hlavně ilustrativní fota z okolní krajiny, z dění na palubě při plavbě tam toho moc není, protože jsem měl vždy docela dost práce při proplouvání zdymadel, přistávání a podobně, tak jsem nemohl držet v ruce foťák.
Po ukončení plavby se účastníci zpět rozdělili do tří vozidel. Vozidlo A zamířilo rovnou domů, do Čech, do Prahy ... do p....e tam bylo vedro. Vozidlo B pak na jeden den do Alsaska a na jeden den do Řezna (a okolí) a pak zpět domů, do Čech, do Prahy ...... do p....e tam bylo místy ještě větší vedro. Co ty dva dny viděli, je v albu2.
Vozidlo C se ve Francii ještě toulá.
P.S. Proč my jsme vlastně byli zrovna vozidlo B?
Alba
Vláďa
Vláďa2
Alla
Alla2

Vycházka na Korunku, 10. 6. 2025
NeMůrovy vycházky (nakonec s Můrou) se zúčastnilo jedenáct lidí 3+2+2+1+1+1+1. Ze Čtrnáctky nabídku kvalitního výletu uprostřed týdne vyslyšel jediný Alan, který nerozumí česky – aspoň jak on říká. Naštěstí účastníci Můrových vycházek to jistí. Vystoupili jsme z vlaku uprostřed lesů v Bojově a po pláních okolo honosných vil došli do občerstvení U Lídy. Jednotná čočka na zahrádce a příjezd opozdilců. Pod Černolickými skalami mají pěkný stůl jako stvořený pro šampusové občerstvení. Využili jsme ho teď, stejně jako při covidovém výletu v říjnu 2020. Ze skal je parádní výhled na široširé lesy, ale mezitím nám postavili Korunku, tak jsme toho využili a vyšplhali ještě výš. Trochu zamženo, ale Véčko na Pankráci jsme spatřili. Teď už půjdeme jenom dolů. My pohodlně po žluté, Můra po šipce Držkopád. Šipka měla pravdu. Náš sestup do civilizace jsme ale jinak naplánovali úplně přesně. Úderem páté, kdy otevírala Rychta ve Všenorech, jsme brali za kliku. Všichni za jednoho, jedenáct Březích koz pro všechny jako dárek od Alana. Odcházelo se nám těžko z tohoto světa, ale Uterus volá. Můra to vzal přes pohotovost, ale ani silou své osobnosti nepřesvědčil doktora, aby mu udělal štychy čtyři. Trval na pěti. A pak už jsme společně poslouchali čtyřkovou hudbu, která hraje každý týden!

U Olmerů, 17. 6. 2025
Když jsme včera my tři sestry po výživné Můrově vycházce vcházely k Olmerům, pípla mi SMS: „Kde jsi? Pijeme prosecco.“ A skutečně. Na stole sklenice, smích slyšet z lavice. A tak jsme ještě stihly jak skleničky skleněné, prosecco, tak i popřát, protože Milena má dneska narozeniny. Pak už zážitky za těch čtrnáct dní, co jsme se neviděli, a whatsapp neukázal. A najednou vám koukám, je půl desáté a začali nás z útulné zahrádky vyhánět. Posledního Šepťáka už jsme tak dopíjeli v „našem“ salónku.

Pantakovky v Soběslavi, 20. – 22. 6. 2025
Pantakovky už léta Čtrnáctka opomíjí. S jedinou výjimkou – rodiny Chloupkových. Lenka Borghesová o právě proběhlých hrách napsala: „Je až dojemné, jak někteří soutěživí otcové při pípůl klidně zpomalí a běží s prťousem nebo se děti po doběhnutí ze všech sil vrátí podpořit rodiče a dají si ještě závěrečnou rovinku s ním. Prostě krása!“ A zde je důkaz: nastoupená Čtrnáctka, Pavel Ch., jak běží se svými syny, a stupně vítězů.

Vítání léta ve Vojanových sadech, 24. 6. 2025
Včera jsme byli na báječném Vítání léta. Přišla spousta lidí ze všech tras, Čtrnáctku nevyjímaje. A na Čtrnáctce se hrálo! – už od samého začátku. František, Provázek, Honza Papež, další „Provázek“ (co délky týče) Radek a později Vítek. Ti hráli! František se stojánkem na tablet, Provázek zpaměti a Vítek se svým papírovým bordelem zahrají totiž úplně všechno. A nikdo nás nevyhazoval, museli jsme se dobrovolně sami vyhodit v půl jedné.
Album
BuBu
Provázek

Baráčnická rychta, 1. 7. 2025
Včera jsme navštívili po letech znovu otevřenou Baráčnicku rychtu. Když jsme před šestou dorazili na zahrádku, bylo u cukrárenských stolů volných jen šest židliček. Ale příchodem každého dalšího Čtrnáctkáře bratr Slovák odněkud zvnitřku dotáhl další a další židle, a tak se nás ke dvěma stolům namačkalo postupně 21. Zdeněk nám poslal lázeňské oplatky, my na oplátku naše foto i s prstem fotografa. Povídali jsme si o horku a přitom pili a pili. A tak se stalo, že jsme vypili hospodu, Ano, my Čtrnáctka, ostatní osazenstvo pilo aperol a jiná svinstva. Když jsme zbyly na zahrádce jen my silné ženy, musely si Jana Pšč. a Miládka dát malé ústupové Jantary - Vinohradská 11 byla fuč.

Cykločundr U Šerifa v Protivíně, 2. – 6. 7. 2025
Jak jsme se měli na cykločundru? Báááječně. Vše je popsáno u fotek ve fotoalbu, tak jen trochu statistiky. Bylo nás 26, z toho dva nečekaní novicové – náš šéf s chotí. Kromě čtyř cyklistických formací byla založena pěší frakce, ale všichni jsme v tom vedru důsledně dodržovali pitný režim. Po letech jsme splnili vše z Vávrova motta původního Letního čundru: „Pivo, rybníky, pohoda!“. My jsme se totiž v tom vedru na cestách i koupali. A to celkem 8x!!! V rybníkách, v Blanici a jednou jsme si dojeli až do Štěkně pro zářez v Otavě. Každý den jsme začínali rozcvičkou a ranním startovacím a každý večer nám pan Provázek krásně hrál. Dva večery mezi chatkami, ale pak Jirka Navrátil natahal dřevo a připravil s Petrem pruty. A tak jsme Hančiny narozeniny oslavily šampaňským s buřty.
Alba
ZuVla
Provázek



Klídek a pohoda ve Lhotě, 11. – 13. 7. 2025
Lhota po dvacáté třetí a zase klídek a pohoda. Tentokrát se hosté slétli ze všech koutů Čech – z Kolína, Mistrovic, Poděbrad!, Bechyně, Radostína. Ze západu od Aše nikdo? Ne, až z Alberty. Je pravda, že katastr Lhoty opouští o víkendu každým rokem čím dál méně návštěvníků – letos se vstříc dešti vydala jen čtyři kola a pět pěšáků. Ale zase v setrvalých čtrnácti stupních (a péřovkách) jsme vydrželi venku na terásce po oba večery. A co si budeme ještě pamatovat? No přece narozeniny. Zatímco na dortu se Evě Š. Jirkovu číslovku podařilo téměř utajit, Alla ji v melounovém lampiónu ještě nasvítila. Po vzoru sloganu „Můžete mít libovolnou barvu Fordu, pokud zvolíte černou,“ si Jirka v kvízu taky mohl vybrat: tramvaje a pozemní hokej nebo pozemní hokej a tramvaje. A vypadalo to, že tramvaj řídil daleko dýl, než se honil za kulatým nesmyslem. Každopádně uspěl! Před deseti lety jsme k přemisťování materiálu k bazénu museli použít lidskou mulu, teď pán domu dostal kolečko – motůčko – s tím se bude jen vznášet. A pak už to bylo jako každý rok: jezte, jezte, i když už nemůžete. A když už opravdu nemůžeme, zazpíváme si. Třeba nekonečné písně, na které nebyl desítky let čas.
Nedělní ráno. Tentokrát jsme všichni nejen neopustili Lhotu, ale ani terásku. S výjimkou hráčů pingpongu, kteří azurový bazén zaměnili za azurový stůl. Ale když jsme zvedli oči od mobilů, kde jsme s napětím sledovali, jak bude - spatřili jsme i my modrou - oblohu. Takže vytoužený bazén byl i pro zimomřivé a Jean pro všechny – naléval brut, demi, řezané, robby bubble i lihuprosté pro řidiče. A pak jsme se přesunuli zase dolů na terásku. I zádumčiví řidiči rezignovali na odjezd, a tak jsme seděli, nic nedělali, jen se kývali se šampaňským sem a tam.
Tak Jirko, Zdeno - a tentokrát musíme výslovně poděkovat i Janě a Honzovi Menťákům - zase jste nám připravili báááječnou Lhotu. Za rok – už mi to naskakuje jako Chapadlovi – za rok se vrátím, vrátím se zas, byť čtrnáct moří dělilo nás.
Jestli se chcete podívat, že ač klídek a pohoda vládne pokaždé, přesto je každý rok Lhota přeci jen jiná, tak tady:

Album Pohoda a klídek ve Lhotě 2003 - 2018
Album Pohoda a klídek ve Lhotě 2019 - 2024



Baden Baden, 15. 7. 2025
Včera úderem šesté ustaly lijáky a vysvitlo slunce. Proč? No, protože jsme měli hospodu pod širým nebem. A tak jsme v Baden Baden měli ze začátku celou hospodu jen pro sebe. Michal si vzal k srdci název a vykoupal se, my ostatní jsme se koupali jen v kelímcích. Nebylo nás moc, dohrabali jsme se k číslu 11, ale byl to s pomalu plynoucí Vltavou příjemný večer. Vydrželi jsme až do rozsvícení struhadla a tím jsme získali jako bonbónek i nasvícenou Prahu z nezvyklého pohledu, totiž ze hřbetu HolKy.

Můrovy vycházky v roce 2024 - 2025
Album
JiVla

© 2025
Autorkou stránky je Zuzana Vlachová