3. Na hraně i pod čarou ponoru
neděle 7. 10. 2007
navštíveny: ZŠ a pomník Mikoláše Alše, Sedlecké skály, Vila Šín, kaple Nejsvětější Trojice v Sedlci, Lábusova vila, Břetislavka,
přívoz, Bosna, Gočárovy domky, galerie U Lávky
Pozvánka
V neděli 7. října se budou konat 3. pražské posedlosti s názvem Na
hraně i pod čarou ponoru. Ze starého známého rohu na Kulaťáku tentokrát pojedete samostatně až na konečnou 107 do Suchdola (nesplést se 147!!!). I v neděli půjdete za školu a sejdeme se v Ráji. Kdo dorazí před 13:14, pochopí proč, bude si totiž moct dát i točené. A nezapomeňte, šnorchl Vám nepomůže tak jako tak, ale dobrá turistická obuv určitě ano.
Jaká vycházka byla
Každej námořník i účastník mi dosvědčí,
že nedělní vycházka Na hraně i pod čarou ponoru určitě alespoň názvem splnila očekávání. Jakmile jsem obědový předvoj vyhnala od rozpitých piv z Ráje, nasměroval nás kompas na nejsevernější mys Suchdola. Pak už jsme se rozloučili s pohodlím a vyrazili přes pláně - stále za Fatou morgánou Hradčan, přímo na hranu. Podešli jsme most, který tu měl už dávno stát a
poprvé se ponořili pod čáru ponoru - v Sedlci. Cestou náš pes, kterého jsme
si pořídili na vycházku společně s Vladimírem, vyžral recepci u Italů. Bohužel
my jsme zůstali žíznivi, Slon v nadživotní velikosti i se sudy totiž zmizel
beze stop. Malověrní, kteří věří domorodcům (jejichž svět je ohraničen nejbližší skládkou) víc než horskému vůdci, se pod průhlednou záminkou koncertu dali
na ústup, ale my jsme se přes onu skládku, džungli a křoviny vydrápali na
další hranu. To byl adrenalín, stačil malý krůček stranou a už by nás seškrabovali
z Náměstkovy trati. Teprve u křížku (málem po funuse) byl povolen sestup.
Polorozpadlým schodištěm jsme pronikli rovnou na dvorek Lábusovy nové kultovní
vily. Před svou usedlostí nám Karel XIV. znovu připomněl, že středověk trvá,
závěr roku 1460 oslavíme až 23. října.
Po zřejmě letošním posledním zahradním pivu na Břetislavce
jsme už nemohli klesnout hlouběji. Naskákali jsme do kocábky a o čáru ponoru
se začali živě zajímat i zdatní plavci. Ale překonávání toku Vltavy a výhled
stál za všechny prachy - obzvláště, když my vlastníci abonmá na MHD jsme
mohli radostně výskat: A máme to zadarmo! Za kopcem je Sarajevo, ale za řekou jsme natrefili jen na Bosnu, utopené Gočárovy domky, Hradčany postupně se vynořující z džungle a Trojský mlýn s podzemními garážemi místo
náhonu. Závěr vycházky - důsledně pod čarou ponoru - jsme strávili v galerii U lávky. Kdyby nedošlo víno, kdoví, pod jakým obrazem bychom nakonec skončili.
2) ZŠ Mikoláše Alše 5) Tam, kde končia prašné cesty, jsou Hradčana
3) Mikoláš Aleš tu má samozřejmě i pomník, buližník je z nedalekých Kozích hřbetů 6) Už jsme na hraně
Pomník Mikoláše Alše – Připomíná jeho tříletý pobyt na Brandejsově statku v Suchdole. V roce 1949 podal návrh na jeho vybudování obecní kronikář. Autorem pomníku je akademický sochař Antonín Lhoták. Balvany buližníku jsou dovezeny z Kozích hřbetů.
Sedlecké skály - Jedná se o mohutné skalní defilé tvořené proterozoickými břidlicemi nacházející se na levém břehu Vltavy mezi severním okrajem Sedlce a Tichým údolím v Roztokách. Důvodem ochrany jsou proterozoické horniny a teplomilné skalné stepi, na kterých se vyskytuje řada chráněných a ohrožených druhů organizmů. Přírodní památka byla vyhlášena roku 1982. 30. října 1975 kolem deváté hodiny dopolední havarovalo za mlhy v zahrádkářské kolonii u Suchdola letadlo DC-9 jugoslávských aerolinií na lince Tivat – Praha po nárazu do Sedleckých skal. Zemřelo 71 cestujících a 4 členové posádky, 45 jich přežilo. Zničeno bylo 15 chatek, z toho pět shořelo. Událost byla inspirací pro závěrečný díl československého seriálu Sanitka z roku 1984.
2) Vila Šín je nepřehlédnutelná 5) Foto pro naše stavební inženýry
3) Místo jako stvořené pro most 6) Pěšinka na hraně
Suchdolský most - Silniční okruh kolem Prahy má ve své severní části překonávat údolí Vltavy velkým ocelovým mostem u Suchdola. V roce 1998 byla vypsána architektonicko-konstrukční soutěž na přemostění Vltavy. Most by měl být třípatrový. Spodní patro, lávka by sloužila pěším a cyklistům a horní dvě patra motorovým vozidlům, každé patro pro jeden směr jízdy. Na západní straně by na most musel navazovat dvoupatrový tunel, čímž by se zabralo i minimum pozemků pod Suchdolem. Délka mostu je 470 metrů, výška 79 metrů nad hladinou řeky, výškový rozdíl horní a dolní mostovky je 10 metrů a pod dolní mostovkou je zavěšena ještě lávka pro pěší a cyklisty. Zespodu zavěšená lávka pro chodce a cyklisty má šířku 3,5 metru. Autorem návrhu je kolektiv prof. Jiřího Studničky z Fakulty stavební ČVUT.
Hradiště Zámky – Nachází se v lokalitě ohraničené od jihu Čimickým potokem (kde se také od roku 1870 nachází první výrobna dynamitu u nás) a od severu Drahanským údolím. Západ chrání kolmý sráz nápadně červenající se skály přímo dolů až k Vltavě. Historie osídlení zde sahá více než pět a půl tisíce let do minulosti, kdy na zdejším skalnatém ostrohu nad Vltavou vzniklo opevněné prehistorické hradiště. Archeologické nálezy dokládají osídlení lidem řivnáčské kultury. Vystupující trojúhelníkovitý areál hradiště byl obehnán palisádou a valy, jejichž zbytky jsou dodnes patrné. Největšího rozkvětu dosáhlo hradiště Zámky v období raného slovanského osídlení v 6. - 8. století. Bylo jedním z hlavních center osídlení a moci v tehdejší pražské kotlině. Jeho význam upadá až s rostoucím vlivem Pražského hradu. Hradiště Zámky zaniklo po velkém požáru v 9. století, kdy zbytek osídlení přechází na hradiště Levý Hradec na protějším břehu Vltavy.
2) Kaple Nejsvětější Trojice 5) Komenského ještě nenaučili anglicky
3) Slon už žije jen ve vzpomínkách 6) Sklenářka na druhém břehu
Fotoalbum vycházky...
Sedlec - Roku 1547 po odboji císař Ferdinand II. ves Sedlec konfiskoval a věnoval zádušnímu kostelu Panny Marie na Louži, který stával v místě Mariánského náměstí na Starém Městě. Robotní povinnost Sedlece byla poněkud kuriózní - každý sedlák musel dva dny v roce odvážet bláto od kostela Na Louži.
Vila Šín, V Sedlci 27 – Tato dominanta Sedlce byla postavena před rokem 1903.
Kaple Nejsvětější Trojice, V Sedlci – Byla zbudovaná podle projektu Kiliána Ignáce Dientzehofera v roce 1725.
Hostinec U slona, Roztocká č. p. 1 – Po vybudování železniční trati z Prahy do Podmokel v letech 1848-1850 se stal Sedlec vyhledávaným výletním místem Pražanů. Jednou z výletních restaurací byl i hostinec U lva. Jeho největší atrakcí byl slon, který měl v trupu restaurační místnost. Slon byl původně vytvořen akademickým sochařem Karlem Novákem pro výstavu obchodní a živnostenské komory v na pražském Výstavišti roce 1908. Byl reklamou Pražského měšťanského pivovaru, proto nesl na hřbetě ještě tři velké pivní sudy s patronem pivovarníků, sedícím na nejvyšším z nich. I v sudech mohli sedět návštěvníci. Po skončení výstavy jej koupil sedlecký hostinský Šenk za 15 000 korun. Po válce v roce 1920 slona i zahradu koupil hostinský Pivoňka, který si na koupi vydělal při pětiletém pobytu v Americe. Proto restauraci a přistavěný hotel přejmenoval na Californii. Podnikavý Pivoňka i zbudoval přístaviště, aby mohly u jeho hotelu zastavovat i osobní parníky. Slon byl atrakcí všech cestujících projíždějících vlakem. V padesátých letech byl slon již v dezolátním stavu, zadek byl probourán, do vzduchu vyčnívaly již jen ohnuté železné nosníky. Podle údajů pana Pivoňky přispěli k devastaci na konci druhé světové války Vlasovci ubytovaní v Californii, když slona ostřelovali z oken hostince. Poškodili nejen zadek, ale i břicho. Pan Pivoňka nechal po válce břicho opravit, avšak na nákladnější a obtížnější obnovu již nedošlo. Marně žádal Pivoňka představitele obce, aby byl slon zachován. V roce 1969 bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. V témže roce zemřel i sám hostinský Pivoňka ve věku 92 let. Trosky slona byly odstraněny v roce 1974. Dnes na jeho místě stojí hangár. Jaroslav Seifert ve své knize Všechny krásy světa vzpomíná: „Z bohatých a pestrých atrakcí instalovaných na výstavě Obchodní a živnostenské komory neutkvěly mi ani kolotoče, ani houpačky, ani tajemný hrad, kde se chvěly podlahy a kostlivci vztahovali své hnáty po příchozích, ba ani vysoký tobogan, z jehož věže sjížděla veselá děvčata, aby dole je chytali do náruče mládenci. Na to vše jsem dávno již zapomněl. Zato obrovský slon, v jehož břiše byla pohodlná pivnice, to byl zážitek na dlouhá léta. Ještě se vidím, jak s otcem vstupujeme po schůdkách do jeho hlavy, kde bylo také několik stolů. Bylo to všechno dost nevkusné. Pro mne však nikoliv. Byl jsem vzrušen. Slon měl na výstavě veliký úspěch. Proto, když výstava skončila, postavili ho znova v Sedlci, a sice přímo vedle trati. Stával jsem u okna vagónu a už od Podbaby jsem vyhlížel jeho obrovské tělo. Restaurace ztrácela záhy na své přitažlivosti. Hosté sedali radši na slunné zahrádce pod slonem a dívali se na řeku. Počal pomalu chátrat. Nejdříve mu upadly zčernalé kly a začal se drobit chobot opírající se o žlutý písek zahrady, pak uši a ostatní. To mi však nevadilo. Zvykl jsem si na jeho smutek a pokračující zmar. Ještě přednedávnem našel jsem čtyři cihlové sloupy, které byly ukryty v jeho nohou a nesly jeho tělo. Pokud býval ještě jakžtakž pohromadě, nikdy jsem neopomenul vyhlédnout z okna a podívat se na tu chátrající památku, která tam, žalostná, vydržela mnoho let. Od roku 1908 až na práh mého stáří. Z jedoucího vlaku se mi zdávalo, a já to zdání v očích jen podporoval, že slon kráčí. Jednou mi šel naproti, jindy se mi vzdaloval. Na jaře kráčel mezi chomáčky bílých květů, v létě mezi růžemi a v zimě se brodil ve sněhu. Když se mi vzdaloval, říkal jsem si, že odchází do minula, do té krásné země, kde ve větvích stromů poskakuje pták a zpívá.“
Povodeň 2002 Sedlec - K přelití chybělo v některých místech jen pár centimetrů, nakonec železniční trať vodu udržela a nad řekou byly zaplaveny jen domy v bezprostřední blízkosti viaduktů. Přesto však následky povodní byly katastrofální. Voda, která se oproti normální výšce hladiny zvedla o osm metrů, zničila, co mohla: poškodila domy, místy až po podkroví v třetím podlaží, vyvrátila stromy, utrhla svodidla hlavní silnice, celou oblast zanesla tunami jedovatého bahna.
Sklenářka, Troja – Usedlost, zdaleka viditelná patrová věžovitá stavba stojí osamoceně na kopci. Její nároží jsou zesílena šikmými opěráky. Byla postavena v poslední čtvrtině 17. století. Dům byl obýván do začátku 80. let, pak chátral a poté byl v letech 1988-90 rekonstruován.
2) Hradčany z šikmé plochy 5) Lábusova vila v Podbabě se zařadila do Slavných vil
3) Už i my jsme dolezli ke křížku 6) Břetislavka
Vila, Podbaba 2 – Autorem vily je Ladislav Lábus. Dům vznikl na místě zdevastované staré stavby z 19. století, ze které zbyla jen jihozápadní část vnější zdi. Podbabský dům má dvě tváře – zvenku si podržel tradiční, mírně zmodernizovanou formu příměstského domu, zevnitř je zcela otevřený do okolní přírody a má spíše venkovský nebo zahradní charakter. Prosklenou stěnou je zdůrazněný výhled na strmě se zdvíhající šáreckou skálu. Původní hmotnost domu byla redukována na kvádr, jednou terasovitě odstupněný, s lehce zalomeným jihovýchodním průčelím. Zahradní průčelí nesené pilastry je téměř zcela prosklené. Charakter domu je postaven na protikladech přírody a civilizace, izolace a otevřenosti.
Břetislavka, V Šáreckém údolí 1 - Původně zřejmě vinice v 2. polovině 19. stol. přestavěná na restauraci, která je v provozu dodnes. Od konce 19. století byla Břetislavka centrem sokolů a divadelních ochotníků. Divadelní odbor zdejšího Sokola vlastnil přírodní divadlo u Heřmanova mlýna v Tiché Šárce.
2) Jedeme MHD 5) Trojský mlýn
3) Naše adrenalinová hrana nad tratí 6) Café U Lávky v osadě Rybáře
Přívoz - Jedním z palčivých problémů Vltavy je nedostatek mostů na severozápadní straně Prahy. Potřebujete-li se dostat z Prahy 6 na Prahu 8, musíte autem složitě objíždět. Výjimka však existuje pro obyvatele Lysolají a přilehlých městských čtvrtí. Od července 2006 zde totiž funguje přívoz, který výrazně zkrátí cestování na druhý břeh. Kapitán vás naloží, třeba i s koly u autobusové zastávky Podbaba a převeze do Podhoří. Motorová loď zvládne cestu na druhý břeh přibližně za pět minut. Pokud máte předplatní kupón MHD, jedete zadarmo, ostatní zaplatí 20 Kč. Velmi příjemné je, že na přívozu neplatí klasický jízdní řád. Pokud jste na druhé straně, stačí zazvonit na zvonec.
Bosna, Pod Hrachovkou – Ještě v padesátých létech 20. století stávala u Vltavy za severozápadním okrajem zoologické zahrady nad ledovacími jezírky nevelká domkářská kolonie. Patřil do ní přízemní výletní hostinec Pavla Obermeiera s kulečníkem, který byl v provozu v letech 1926-1946. Restaurace a přilehlé koupaliště bývaly v obležení. Po otevření ZOO počet návštěvníků ubýval. Osadu Bosny postupně začali opouštět její osadníci. Jednotlivé domky byly postupně likvidovány, z celé Bosny, která se ocitla uvnitř areálu zoologické zahrady, se dodnes jen díky vytrvalosti soukromého majitele zachoval pouze obytný dům čp. 274 s nárožním kamenným pilířem, který chránil budovu před ledovými krami. Ivan Šiškin, známý v Rusku svou fotograficky přesnou krajinomalbou ruské přírody, navštívil Prahu v roce 1862 a dvakrát byl v Troji – 11. a 14. července. Namaloval zde akvarel nazvaný Troja v blízkosti Prahy, který zobrazuje Bosnu proti proudu Vltavy. Obraz je vystaven v Treťjakovské galerii v Moskvě.
Gočárovy domky, ZOO – Provozní budovy na Kbelském letišti byly v roce 1921 navrženy Josefem Gočárem. Byly to dřevěné chaloupky se sedlovými střechami a pestrou červenomodrobílou dekorací, tvořenou barevnými terči, obloučky a kosodélníky. Byl v nich československý celní úřad, hostinec U Šakala, domek pro sluhu a sklad. Při přesunu civilního leteckého provozu z kbelského letiště do Ruzyně přestaly domky sloužit svému účelu a měly být zničeny. Dva z nich se podařilo zachránit a byly v sedmdesátých letech přesunuty do ZOO, jen přišly o původní barevnost – byly natřeny černým luxolem. Oba sloužily jako ubytovna zaměstnanců až do povodně v roce 2002. Jsou už natolik zničené, že jejich restaurování je už nemožné, ale existuje možnost, že budou nově postaveny jako repliky. Naštěstí se zachovaly originální Gočárovy plány, podle nichž lze obnovit všechny detaily i někdejší barevnost.
Trojský mlýn – Mlýn sloužil svému účelu ještě v první polovině 19. století. Kolem roku 1845 byl přestavěn na mohutnou sýpku.
Osada Rybáře - Trojské podzámčí dělníků, drobných řemeslníků a lidí různě se živících na řece se vyvinulo za východní zdí zámeckého areálu. Hlavní linie chudobných domků se táhla podél břehu Vltavy a říčního ramene někdejšího Holešovického ostrova, které se právě v těchto místech vracelo do hlavního řečiště. Ačkoliv říční rameno později zaniklo a proměnilo se v cestu, zvanou Povltavská ulice, jsou dnes Rybáře jednou z posledních pražských historických osad, které se rozvinuly v zaplavovaném pobřežním pásmu.
Galerie U Lávky, Povltavská 21 – Jedno ze zachovalých stavení osady Rybáře.