7. Na otočku za Kelty

neděle 17. 2. 2008
navštíveny: restaurace U Chladů, keltské opidum Šance, Točná, letiště Točná

Pozvánka
7. Posedlosti "Na otočku za Kelty" se uskuteční v neděli 17.února. Sraz je ve 12:14 na stanici tramvaje Vršovické nádraží. Kdo přijde později, poběží na vlakové nádraží, odkud odjíždí vlak ve 12:25. Poté už běžet ani volat netřeba, budeme buď ve vlaku nebo v lesích. A nepojedete-li tramvají načerno, pojedete vlakem zadarmo.

Jaká vycházka byla

    Snad jsme si zmýlili odjezd vlaků, ale místo z Vršovic jsme za Kelty odjeli z vydrancovaného nádraží kdesi v Albánii. Ještě jsme stačili telefonicky prozradit zbloudilému Náměstkovi, kde jsou Modřany a pak jsme územím nikoho projeli zpátky do Čech, do Braníka, na Zbraslav, do p.dele tady je hezky. Povolila jsem výjimečně hned u nádraží startovací pivo v úhledné hospodě U Chladů, ale moje ovečky situace okamžitě zneužily a začaly si objednávat o sto šest nepovolené položky. Polívky jsem je ještě nechala blahosklonně dosrkat, ale nesežvýkaný sýr jsme i s konzumentem ponechali sami sobě napospas, a to se jim ukázalo být téměř osudné. Z hospody jsme totiž nezamířili na Závist, (celou dobu od vyhlášení názvu "Na otočku za Kelty" na mě všichni pomrkávali, že tentokrát modří už vědí), ale k všeobecnému překvapení na protější kopec Šance. Vyšplhali jsme mezi keltskými valy nahoru na vyhlídku na Zbraslav a poté sešplhali dolů na Nickerlovu vyhlídku na Břežanské údolí a Vladimíra, který sice vyrazil po žluté, ale bohužel na jinou stranu než my.
    Po šťastném shledání jsme zjistili, jak to ve skutečnosti vypadá, když moudrý muž dr. Tichota postaví dům svůj na skále a vychutnali si otočku na Točné. Jeňýk Pacák dodal náměstí, my jeho podobiznu, a tak jsme se s ním (bohužel už bez vánoční sekce) mohli dát vyfotit. Pak dál a dál přes pole, bunkry, lesy, až jsme za hradbou z paneláků spatřili Hradčany (ty potvory jsou vidět všude), ale to už jsme se zase museli začít vyhýbat útokům vzdušných sil na letišti Točná. Jako vhodný kryt před nálety se zdál být letištní bar, ale nerudný hospodský se nás snažil vytlačit zpět na letištní plochu s výhrůžkou, že dneska už nám nikde nenalejou. Pod tíhou a množstvím objednávek ale roztál stejně jako umělohmotné lžičky do kafe (zřejmě dar místnímu občanu Jiřímu Kodetovi od soudruhů z NDR), a tak jsme nakonec vyklidili posezení u staré vrtule až jsme uznali sami za vhodné, zato do černočerné tmy. Go, go, go, všichni za jednoho a hlavně jeden za všechny měl naštěstí čelovku, a tak rokli posedlou tmou prosvítil až do pouličního osvětlení.

Keltská stezka – Kromě Závisti je součástí stezky i hradištní soustava na Šancích, vybudovaná ve 2. čtvrtině 1. století před n. l. Obvod oppida vymezuje na Šancích na západní, severní i východní straně velmi dobře dochovaný mohutný sypaný val, který v ohrožených, přístupnějších územích doplňuje ještě hluboký, uměle vyhloubený příkop. Jižní strana Šancí zůstala neopevněná. Mohutné sypané valy sestupují totiž po protějším svahu Hradiště až do Břežanského dolu, který původně přehrazovaly. Vzniklo tak souvislé obvodové opevnění, které uzavíralo plochu 118 hektarů. K zániku oppida došlo zřejmě v důsledku válečné události po polovině 1. století před n. l. Celé území zaniklého keltského oppida na vrchu Hradišti a na Šancích je chráněno jako Národní kulturní památka Závist. V území Závist - Šance byla učiněna celá řada významných archeologických nálezů z doby od 3. tisíciletí před n. l. až po nálezy z doby středověku. Nejvýznamnější nálezy jsou z období keltského osídlení.

Ve vratech - U dávné brány do opevněného hradiště se dosud zachoval místní název Ve vratech. Vrch Šance leží v severní části areálu zaniklého keltského opida Závist, které bylo nejstarším a největším známým opevněním správním, kultovním a hospodářským na území Čech. Větší a starší centrální část oppida leží na protějším kopci Hradiště. Název "Šance" vychází ze staršího pojmenování mohutných valů opevnění, které vzniklo až v pozdní době laténské (2. čtvrtina l. stol. před n. l.). Velmi dobře dochované valy na Šancích nevznikly rozpadem obvyklé oppidální hradby z hlíny a kamene s vnitřní dřevěnou armaturou. Opevnění zde bylo budováno ve své době moderní stavební technikou. Základní článek fortifikace Šancí tvořil valovitý násep z kamenů a zeminy. Šířka valu při jeho úpatí je místy až 25 metrů, jeho výška ještě dnes po více než 2000 letech dosahuje až 8 metrů. Na koruně valu stála původně ještě dřevěná palisádová předprseň ke krytí obránců. Dalším článkem opevnění byl příkop před valem, široký i přes 10 metrů a dosud i 4 metry hluboký, který probíhal po celé severní straně opevnění a nebyl realizován jen v méně ohrožených úsecích chráněných strmými srázy. Jižní strana Šancí je směrem k centru oppida na Hradišti neopevněna a val o celkové délce přes 2 km byl oběma konci napojen na nepřístupné skály nad Břežanským dolem. Takto opevněná plocha na Šancích měla na sklonku existence oppida sloužit snad jako refugium (útočiště) pro obyvatelstvo otevřených sídlišť širokého okolí. Staré místní jméno polohy "Ve vratech" vychází z podoby průchodu staré přístupové cesty valem v místě jedné ze dvou původních bran - "Šancí". Jedinečné a dobře dochované pravěké opevnění neobvyklého typu je s celým územím Šancí jako součást keltského oppida Závist národní kulturní památkou.

Otec a syn Nickerlové - Franz Anton Nickerl (1813 - 1871). Byl pražským Němcem, studoval filosofii a lékařství na pražské univerzitě. Mimo to se zabýval přírodními vědami, zejména entomologií. Již za studií vydal pojednání Tagfalter Bohmens (Denní motýli Čech). V roce 1854 se stal profesorem přírodovědy na polytechnice v Praze. V Českém muzeu zastával místo dozorce přírodních sbírek. Na jeho návrh se po roce 1849 pořídily ve sbírkách vedle latinských nápisů u hmyzu také české názvy. F. A. Nickerl studoval a sbíral hmyz na různých místech Evropy i u nás, zejména v okolí Prahy a také na této lokalitě Šance. Proslulé byly jeho sbírky motýlů i brouků, které převzal po jeho smrti jeho syn Ottokar.

Ottokar Nickerl (1838 - 1920) - se stejně jako jeho otec již od mladých let se zajímal o přírodní vědy. Vystudoval lékařskou fakultu a poté botaniku. V letech 1868 - 70 byl profesorem zoologie, botaniky a zbožíznalství na pražské polytechnice. Poté zanechal učitelské povolání a pěstoval na vyzvání prof. Nobbeho v Tharandtě semena důležitých rostlin v polním hospodářství a sledoval jejich fyziologické proměny. Roku 1877 založil první kontrolní semenářskou stanici pro Čechy. V publikacích zemědělské rady pro království české (1875-1890) uveřejňoval zprávy o škodlivém hmyzu. Nechával si zasílat i exempláře hmyzu z jiných kontinentů, např. od cestovatele Vráze sbírky ze západního afrického pobřeží. Ottokar Nickerl odkázal Národnímu muzeu velké entomologické sbírky i z pozůstalosti svého otce a přispěl značnou částkou z prodeje domu na Václavském náměstí. Z těchto peněz byl založen Nickerlův fond pro vydávání vědeckých entomologických publikací. Na odbočce od stezky je umístěna pamětní deska s nápisem IN MEMORIAM F. A. NICKERL, umístěná sem okolo roku 1874. Deska je dobře viditelná z vyhlídkové cesty v protějším svahu.

Fotoalbum vycházky

Točná – Vesnice bez hospody, která nyní spadá do Prahy 12. Žije zde 679 obyvatel. Z významných osobností bydlel na Točné, v Branišovské ulici 82 herec Jiří Kodet. Zakladatel Spirituál Kvintetu Jiří Tichota bydlí v ulici na Šancích.

Letiště Točná - Jako letiště pro bezmotorové sportovní létání bylo otevřeno 31. března 1946. Svého vrcholu zažilo letiště v padesátých letech, kdy byl provoz Svazarmu dotován a letiště disponovalo travnatou dráhou o délce 800 a šířce 100 metrů. Od roku 1989 provoz na letišti pomalu ustával. Nevyřešené vztahy s majiteli pozemků pod dráhou navíc vedly k tomu, že dráha byla zkrácena na 550 metrů.