9a. Čtrnáctkové kulturní léto 2008

květen - září 2008
navštíveny: Holmfirth, U Houdků, zahrádka u kuželny v Horské, Poanglický večírek u Ally, Mlíkárna v Riegrových sadech, Žluté lázně, U Kaštanu na Břevnově, parník Tyrš, Na Květnici v Nuselské sokolovně, U osla v kolébce na Jánském vršku a Richterova vila v Chotkově ulici, Scarabeus na Letné

Prolog
My si teď pojedeme užívat spoustu legrace zase na sever ale až Anglie, a tak v úterý 1. července ke Karlovi nedorazíme. Ale rádi se s vámi sirotky v úterý něco po deváté spojíme (pokud tam nebude sedět sám nemobilní Vráťa). V úterý 15. července už naplno propukne Čtrnáctkové kulturní léto, při kterém se budeme snažit rekognoskovat co nejvíce zahradních hospod. První nám byla losem přidělena hospoda na Žižkově U Houdků v Bořivojově ulici. Pokud nejste z Vinohrad, je zřejmě nejlepší vystoupit z tram 26 U Viktorky a vyšplhat nahoru - hospoda je skoro u Rajské zahrady.

Jaké byly návštěvy zahradních restaurací

středa 21. 5. 2008, Náměstíčko v Benešově - Dnes jedeme do Benešova na ochotnické Náměstíčko s písničkami Jardy Pařízka, nejspíše osobákem v 17:11 nebo rychlíkem 17:15 - oba z Hlavního. Pyšelští hrají od 19:30 přímo v městském divadle na Tyršově třídě, která spojuje nádraží s hlavním benešovským Masarykovým náměstím. Takže dnes se DEZOBu zřejmě nedočkáme.

pátek 30. 5. 2008, Sázavský a Nohavice, Sázava - Nevím, jestli je Lenka schopná všeho, každopádně ještě dokáže sehnat lístky na páteční 30. 5. SÁZAVSKÝ koncert vás VÍTá s Nohavicou v Sázavě. Vzdálenosti se nelekejte, vypadá to, že je dost ochotných řidičů nepožívat na narozeninové party a odvézt nás zpátky do Prahy.

čtvrtek 12. 6. 2008, Vojanovy sady - Letošní netradiční termíny tradičních akcí stále nejsou u konce, obvyklé úterní Vítání léta ve V.(název stále podléhá kontrole UOOU) sadech se letos bude konat ve čtvrtek 12.6.

víkend 13. – 15. 6. 2008, ŘEV-ŘEŽ - Jen jsme odhodili své širáky a košíky s prázdnými lahvemi od šampaňského v dál, už nás čekala náročná dvojoslava v Řevnicích a Řeži. Po složitém logistickém zabezpečení přepravy veškerého materiálu a osob jsme se v pátek překvapivě opravdu ocitli na kótě Ř1. Po rozdání menáže a nastavení venkovní teploty na arktickou hodnotu mohla příprava na náročnou cestu na Sever začít. Náš šéf s důkladností českého inženýra pohovořil o koherenci mezi japanologií, hrou na housle a kobylkou a podrobně popsal zvukotěsnou kabinu pro houslisty. Jediný problém mu činilo najít na svém vlastním nákresu zařízení č. 14!! ZPSL - zvukotěsný separační podavač lahváčů – text přednášky je na webu a čtyři z pěti vědeckých kapacit jej vřele doporučují k samostudiu i k podtrhávání (ten pátý je samozřejmě profesor Fiedler... blbec). Cimrman si ještě stačil vyměnit se Stroupežnickým několik zdvořilostních dopisů, a to už představení "Dobytí Řeže slovutnou trasou Čtrnáct dne 14. června 2008" ostře sledované nervózní režisérkou začalo. Nápověda se umně skryla mezi dráty kol a dokonce i blbý malovaný sáně napovídaly svému potahu celkem obstojně. Jen co průzkumníci vystoupili z vlaku na nádraží v Řevnicích a nastoupili na kola, vypukla pŘEŽtávka. … Přesně podle plánu po startovním výstřelu jsme vyrazili v 10:14 na náročnou trasu ŘEV-ŘEŽ. Na šedesáti kilometrech nás totiž čekalo 30 metrové přenížení. Již v půl šesté jsme dokázali dobýt Řež a vítězně zabodnout vidličku do prvního papežského steaku a zanořit bagr do hlubin Slávkova guláše. Když jsme si už dvě hodiny brali, co hrdlo ráčí a dorazili všichni slavnostní hosté, nastal čas tak nějak popsat a zhodnotit naše dobývání Řeže. Šéf Z. S. Větrovec, ač nezvolen, velel výpravě, pomocný učitel Petr Kopp nasadil veškerou svou výmluvnost a komické převleky, aby zabránil trudnomyslnosti a lékárníku Sosně Hnízdilovi k předčasnému odjezdu domů, do Strašnic, do lékárny a potah-primitiv Naďa Frištenská táhla a přitom pořád nabízela své ptáky. Housera nakonec udala průzkumníkům, keramického ptáka jako držák na podtrhávátka podstrčila Čtrnáctce jako dar pro oslavenkyni Hanku. A pak už se zase jedlo, pilo, hrálo a přání Frištenské, že zůstaneme v Řeži napořád, se začalo jevit jako docela dobrý nápad - obzvlášť když uvážíme, jaký je to primitiv. Přesto jsme ráno nasměrovali kompas směr jih (dokončit trojboji ŘEV-ŘEŽ-ŘÍP jsme nebezpečným šílencům rozmluvili) a odjeli do Prahy, do Klecan, do Troje, domů.

pondělí 16. 6. 2008, Literární výlet – Tentokrát s názvem Kde domov můj se odehrál při příležitosti 90. výročí vzniku státu. Výlet začal na nádvoří Vojenského historického ústavu, kde nám připomněli vznik Československa. Poté přesun do Jeronýmovy ulice. Z okna, kde Jaroslav Hašek napsal první díl Švejka, nám zamával jeho vnuk. Na Havlíčkově náměstí se k nebi vznesly stovky červených a bílých balonků jako ilustrace kréda Karla Havlíčka Borovského “Moje barva červená a bílá, moje heslo poctivost a síla”. Do historické tramvaje nastoupili výletníci ve stanici Lipanská, odkud je unikátní, žižkovskými činžáky rámovaný pohled na Hradčany, a odjeli do stanice Vinohradská vodárna. Na terasové zahradě Českého rozhlasu zazněly historické nahrávky a garden party pokračovala poctou umělci Giuseppe Arcimboldovi. Studenti profesora Kurta Gebauera zrekonstruovali některé jeho obrazy sestavené z motivů plodů a květin. Historickou tramvají jsme se přemístili na náměstí Republiky. Max Brod nám pokynul z balkonu Obecního domu a pomalu odešel do Dělnické úrazové pojišťovny za Franzem Kafkou, který ho už vyhlížel z okna své kanceláře ve čtvrtém patře. Oba pak pomalu odešli do blízkého Café Imperial na rohu Zlatnické a Na Poříčí. Všichni se pak přesunuli Jindřišskou ulicí do paláce Lucerna. Zde vyvrcholil “literární piknik” zkrácenou verzí Fidlovačky, při které zazněly obě strofy písně Kde domov můj.

víkend 20. – 22. 6. 2008, Pantakovky - JaVor: Naše děti byly na Pantakovkách úplně senzační (nejen ve sportu) a vy jen litujte, že se na ně můžete podívat jen na webu. Vyhrály dokonce i volejbal! I když s vysokonohou trojkou mladých Chloupků, jejich maminkou a s neméně vysokými Tichými, to asi nebyl zas takový problém. Večer v Nároďáku Mirek všechny překvapil v Píč Cupu. Když vypadl Šelík, který umí vylít pivo do krku jen z ušatých půllitrů, byl jasným favoritem Valda, ale Mirek měl rychlejší ruku. A taky přes den dost trénoval! Ve štafetách Píč Cupu soutěžil dokonce i Martin Roith. Půl hodiny před startem ovšem dělal se svým malým soutěžním pivem strašné věci, aby z něj vyhnal všechno to, co dělá pivo pivem. Martin také zúročil své držkopádní jízdy na kole, při kterých se lámaly klíční kosti, a nám tuhla krev v žilách. V yalmarách vypadalo, že budou naši poslední, ale když Pavla zaujala lepší závodní pozici, čtrnáctková yalmara taky vyhrála. Zásluhy má i pan architekt Vítek, který místo učení se na zkoušku yalmaru naprojektoval. V poslední běžecké disciplíně Pí půl naši mladí borci přebíhali ostatní rychlostí famfrpálového Potkouku. Sice poslední v řadě, ale první s velkým srdcem bojovníka, doběhl Radek. Kromě fotbalu a pétanque jsme měli vždy nejméně jednoho na bedně a ani nevím, kolikrát jsme obsadili všechna tři první místa.

Fotoalbum čtrnáctkového kulturního léta

úterý 1. 7. 2008, kemp u Yorku - Vypadá to, že letošním létem jsme zahájili bohulibou tradici: Jestliže je úterý, musíme být v zahradní restauraci. Zatímco celé léto jsme postupně mapovali síť pražských open air, začátek léta jsme s ušankami a někteří prozíraví s palčáky na rukou prověřovali v anglickém Yorkshiru zahrady zimní. Hned v úterý 1. července byla generálka v kempu u Yorku na středeční večírek. Když nepomáhaly plédy, kapuce, písně s letní tématikou (Summertime jsme cítili až do morku kostí), točené Svijany ani fernet, ukázalo se jako nejlepší kamna divoké křepčení s majiteli kempu. Hudebníci byli opět skvělí - hráli, i když jim přimrzali prsty ke strunám, i když jsme jim jen zdánlivě! nevěnovaly (y je v tomto případě správně) patřičnou pozornost. Ale Alexander´s Ragtime Band v průtrži mračen na terase v Burton Constable, kdy i rezervovaný Angličan odhodil berle a tancoval, bude patřit k nesmazatelným zážitkům ze staré dobré konzervativní Anglie. Ovšem nejhlasitější večírek se vyvedl na cestě domů na trajektu ve Quiet room, který ukončil až korvetní kapitán v půl třetí ráno s jemnou anglickou výčitkou, že trochu hlučíme.

úterý 8. 7. 2008, večerní zápas v Holmfirthu - Původně měly v Anglii soupeřit dva týmy. Zatímco Warka poctivě reprezentovala a dokonce si na trhu ve Scarborough místo šajvěje a tymiánu zakoupila kostkované čepice, které důvěřiví Angličané považovali za součást našeho národního kroje, tým Oranjes se po prohře na Euru hluboce zastyděl a tajil svou příslušnost. Slušivé dresy si oblékl jen na oficiální foto a pak když je mezinárodní sudí Alla dopískala k nástupu na oslavu Hančiných narozenin. Ovšem ze zápasu nebylo nic nic, neboť na hřiště vběhl neukázněný divák (zvláštní poznávací znamení blonďák) a odpálil čtyři petardy maskované za šampaňské. Když se z míče vyklubal narozeninový dort pro Hanku, byl zápas odpískán a začal bujarý večírek s portským, ciderem a především s naší skvělou kapelou. Předzpívali jsme sobě i Angličanům všechny písně in English, které jsme ani netušili, že známe a o půl čtvrté ráno jsme na oplátku začali místní učit spellovat exotické slovo Velvary.

úterý 15. 7. 2008, hospoda U Houdků, Bořivojova - Čtrnáctkové kulturní léto zaznamenalo v premiéře fenomenální úspěch. Zatímco u Karla bychom se krčili s Koppem a Náměstkem tak tři, U Houdků nás ve čtvrt na sedm sedělo už osm a celkem dorazilo pod paraplíčka nejméně třicet lidí a jedno kolo, na zahradu totiž vjel i cyklisticky neukojený Michal Martina.

úterý 22. 7. 2008, zahrádka u kuželny v Horské - Kolikrát mám připomínat, že když toto léto jdete do zahradní restaurace, abyste si přibalili teplé spodní prádlo nebo alespoň ponožky. Takhle čtrnáct nepoučitelných zájemců v kuželně klepalo kosu a jen nádherný výhled na Prahu, dramatické mraky nad námi - jištěnou solidní střechou, duhou za námi a trochu těch Krušovic, matesů a třešní v nás udrželo společnost až do zavíračky.

středa 23. 7. 2008, Poanglický večírek u Ally - Hospoda v Kuželně končí v deset, což se náramně hodí, protože hned ve středu nás očekává s tea a cherry a albem fotek na PoAnglickém večírku Andělská Alla.
Ve středu zaříkávačka Alla zajistila teplý, nedeštivý večer a dvanáct účastníků se přetahovalo o pět alb, z kterých jsme zjistili, že jsme každý byl v jiné Anglii. Připomněli jsme si anglickou kuchyni octovými brambůrky, burákovým máslem, marmelade, naléval se tea for one, cherry z Brandova, Teachers whisky z trajektu a kulinářským vrcholem večera se staly téměř dietní fish&chips. Jen Naďa ignorovala veškeré anglické reálie a udělala nám radost naprosto českou bábovkou s borůvkami z pravého českého mrazáku. Posledním příchozím byl Petr Přechodník, který se prý cítil dotčen, že jsem se o něm nezmínila ve svém traktátu o Anglii. Tak tedy - to je on, co přivezl na vřesoviště ohavné počasí a už si ho v neděli večer nepřibalil s sebou zpátky do Londýna. Ale když si na rozmočeném papíře nepíšu poznámky nesmytelným inkoustem, to pak snadno zapomenu, že šéf si má každé ráno v šest místo překotného balení opakovat, že osmička vypadá jako sněhulák, že Calamity Kopp dovede spoustu hezkých čísel, ale nejvíc se určitě Yardovi líbil jeho noční průchod cizím stanem a že pan architekt dosáhl téměř dokonalosti v nové sportovní disciplíně hod kladívkem na páva. Je snad ještě někdo, komu je líto, že jsem se o něm nezmínila?

úterý 29. 7. 2008, Mlíkárna v Riegrových sadech - V úterý Čtrnáctka zabila dvě mouchy jednou ranou: sešla se v zahradní restauraci a navíc na rozhledně. Nevábný název Mlíkárna odrazující od konzumace pochází z pejorativního názvu dřívější cukrárny. Když deset vagabundů a jedna upravená Ivanka ze slovenských hor podniklo poslední namáhavý výstup z Hlavního nádraží do Riegráku a ještě po schodech na terasu, nevěřili jsme svým očím. Osazenstvo terasy - vymydlení, nažehlení Čtrnáctkaři nás hravě přečíslili. Ovšem zážitky - kromě toho o messengerovi Martinu Roithovi - tryskaly hlavně z nás.

úterý 5. 8. 2008, Žluté lázně - Včerejší večer jsme strávili mezi vodotrysky, ohni a kelímky ve Žlutých lázních. Nebyl mezi námi ani jeden paparazzi, a tak se uchýlím ke stručnému slovnímu výčtu účastníků. Kromě spolužáků z první třídy, kteří už léta vědí, že jestliže je úterý, je čtrnáctková hospoda, dorazili dálkoví plavci - vlezli do Vltavy, nastydli se a... odešli domů. Objevila se Číňanka, ale ostatně kde jinde by uplatnila barvu svý kůže než ve Žlutých lázních, zubařce se zřejmě nedostává pacientů, proto rozdávala sladké úplatky. Martinovi lákali do hor, zatímco my, co jsme sestoupili ze slovenských hor, jsme ještě nestačili opustit myšlenku a nosná témata jako voči, pišingr či tomku vonnou. Na chvíli mezi nás přistála i Můra, a zatímco Zuzana Sop. litovala, že z Lipenců nepoužila netradiční přívoz přímo na pláž, průkopník cyklistiky na Čtrnáctce Roulin ctil tradice a tedy i svůj tradiční dopravní prostředek.

úterý 12. 8. 2008, U Kaštanu - Příští hospoda bude U Kaštanu. Stranu se chystáme zakládat už od šesti. Poručíme větru dešti známe všichni, ale jestli vás nezajímá, jak Blanka poručila a auta jezdí v protisměru, tak se Hradčanské zdaleka vyhněte. Ke Kaštanu dojedete buď 22 z Malostranské nebo z Dejvické z Kulaťáku tramvají č. 36.
U kaštanu se nás pod obrovským slunečníkem prostřídalo postupně určitě dvacet, a tak až na pobíhající Apinu nikdo nemoknul. Hpap přinesla stanovy nové strany, ale když jsme si přečetli, kolik hodin nesmíme jíst, abychom se mohli stát zakládajícími členy, radši jsme znovusložili pionýrský slib, že příští úterý budeme svírat Tyršův úhel už od šesti.

středa 13. 8. 2008, Bathory v Regině alias U Zábranských - A když už jsme v těch dějinách MDH, mohli bychom pokračovat v čase. Zatímco U Kaštanu se zakládala sociální demokracie, v Národním domě v Karlíně se poprvé zhoufovali komunisti. Dnes tu bydlí Pavlína s Reginou a zahradu pronajali Karlínskému kulturnímu létu. Filmy už od půl deváté a hned po Kaštanu ve středu 13. 8. promítají hraběnku Bathoryovou. My, co jsme cedili pot a krev při stoupání na Čachtice, bychom měli mít představení povinně, ale i vy ostatní, kteří jste četli zdrcující kritiky, vězte, že vstupné je pouhých 25 Kč. Než se pivy - točenými přímo v hledišti - doberete průměrné ceny vstupenky, bude se Vám trochu rozmazaná a sličná Bathorička určitě líbit. Do areálu se může už před osmou, ale pokud někomu nestačí k zasycení krev, slané tyčky a pivo, mohli bychom zajít na večeři k Zábranským. Bylo by to stylově čisté, i tady Kléma vykřikoval, jak nám všem zakroutí krkem.
A jak to dopadlo? Za trest napíšu aspoň čtrnáctkrát: "Už nikdy nebudu chtít slevu zadarmo". Na Bathoričku v Karlíně za 25 očí byla taková fronta, že jsme ten úžasný devizový příslib oželeli a šli raději k Zábranským na pivo. My, co spolu chodíme do slovenských hor, ji ale vidět prostě musíme. Na začátku září si vybereme nějaké útulné multikino a za našich poctivých 150 se budeme po kolena brodit krví a kukuřicí.