10. Na hraně II.

neděle 5. 10. 2008
navštíveny: restaurace Na Staré faře, Velká louka, Černý vrch, Beránka, Červený vrch, Na Krutci, Dívčí skok, Kozákova skála

Pozvánka
Další vycházka - 10. posedlosti s názvem "Na hraně II" - se koná v neděli 5. října 2008. Sejdeme se nejpozději ve 13 hodin na zahrádce hospody Na staré faře, startovací pivo povinné, oběd od dvanácti silně doporučen. Z Hradčanské pojedete od dejvické sokolovny busem 131. Až minete po pravé ruce stadión Dukla pukla a po levé Starou faru, je nejvyšší čas vystoupit na zastávce U Matěje a spěchat zpět na sraz.

Jaká vycházka byla

    Psí víno na zahrádce Staré fary si sluníčko doslova žádalo, a tak abrakadabra a už jsme ho měli. Krátce jsme se pokochali možnou destinací našich příštích Letních posedlostí (letošní veškeré Čtrnáctkové outdoorové aktivity jsou shrnuty v Posedlostech úhledně zarovnaných do šanonu 9a) a vyrazili na inzerovanou hranu. Pod námi Šárka, všude okolo nás barevné listí, blankytné nebe nad námi a jen mravní zákon ve mně mi velel, že pokud chceme dojít opravdu až na nejzazší hranu, musejí mí svěřenci při živém hovoru taky trochu pochodovat. Do dějové linky mezi Červený a Černý (vrch) vsunul Mystik na Beránce krátkou instruktáž o výrobě muzejních exponátů s využitím cizích sazí a vlastní moče. Zahlédli jsme wimbledonského vítěze spravujícího už třicet let jeden kurt, zatímco olympijský vítěz RS si v centru Na Krutci pořídil kurty rovnou čtyři. V zahrádkářské kolonii jsme potkali syna původně ztraceného kdesi v Indii, zatímco syna ztraceného pod Aritmou jsme lehce dovlekli zpět pod naše ochranná křídla pomocí mobilu.
   Nejhustším pralesem jsme se prodírali zhruba deset metrů pod konečnou dvojky a v soutěži o nejkrásnější kaštan suverénně zvítězila zahradní hospoda Ve středu uprostřed Půlkruhu. Když jsme pod mrakodrapem Shirah (v dřevních dobách, kdy jsem do výškové budovy docházela za prací, nesl poetický název VÚMS) spatřili divoké Šárecké údolí, byla iluze slovenských hor tak dokonalá, že se Lenka začala dožadovat Šariše a slaných tyček. Tak ještě na skok na Dívčí skok a už zdoláváme palisády hradiště na Kozákově skále. V zeleném moři jsme spatřili naši startovací věž kostelíčka U Matěje, v ještě větší dálce Bezděz a v úplně naprosté PR.ELI jsme objevili ještěD. Zatímco kuchařinka Stáňa nás vystopovala na trati a oslavila s námi narozeniny nepřítomných dam, oslavenkyně Naďa si nás nakonec přeci jen našla v cíli. Letní zahrádky jsme vyměnili za zahradu zimní a spolu s krbem jsme nafasovali číšníka, který měl svůj den nejen podle nápisu na tričku. Ale stačilo pár Nadiných objednávek a historek z křesla a už se náš teď už úslužný obsluhující mohl jít převlíkat. Za čtyři minuty jsme tramvají ujeli to, co jsme předtím balancovali na hraně čtyři hodiny, ovšem který protřelý cestovatel, co absolvoval mnohokrát cestu z letiště na Kulaťák, se může pochlubit, že byl na opravdickém Červeném vrchu?

Restaurace Na Staré faře, Na Fišerce 20 – Restaurace se nachází se v domě postaveném v roce 1770 jako farní dům při kostele sv. Matěje. Hrála důležitou úlohu při formování hanspaulské hudební scény. Nejstarší vzpomínky na hanspaulské skupiny pocházejí z počátku 70. let, kdy bratři Richard a Vladimír Tesaříkové zformovali základy Yo Yo Bandu, na nejrůznějších místech vystupovala skupina Žízeň (Ivan Hlas, Ondřej Hejma a Hogan Veleba), později se přidal Petar Introvič a Franta Ouředník s první podobou Bluesberry. Ti všichni, kteří se průběžně z účinkujících měnili v publikum a naopak, se setkávali v zahradních restauracích, především zde Na Staré faře. Teprve když na Staré faře při narovnávání silnice v roce 1972 zrušili útulnou zahradu s kaštany, musela se hanspaulská společnost rozhlédnout po novém útočišti, a tím se stal na jaře roku 1976 jen tři autobusové stanice vzdálený hostinec Na pískách alias hostince U Tyšerů alias Houtyš. V letech 1972 a 1973 se pod dojmem monstrózních světových festivalů podařilo uskutečnit dvě obdobné akce, ovšem v hanspaulských rozměrech a duchu. Babstocky či Bluesbaby se konaly u zříceniny Na Babě, kde bylo instalováno piano s malou aparaturou, proud se táhl ze stavby vzdálené přes 200 metrů a občerstvení dopravoval dvoukolák z hostince Na staré faře. Hrála Žízeň a Yo Yo Band, četla se Ginsbergova poezie a promítal krátkometrážní dokumentární film. Stejně jako poezie však patřil k hanspaulským akcím i zájem Bezpečnosti. O rázné ukončení (příznačně ve chvíli, když už stejně všichni balili nástroje) se jednou postarali příslušníci SNB a někteří účinkující včetně bratří Tesaříků skončili u výslechu.

Velká louka – Ivan Hlas vzpomíná: „Časy, o kterých zpívám, mám spojené s místem, kterému se říká Velká louka. Když zavřeli hospodu U Tyšerů (slavný Houtyš), nebylo dopovězeno, nebylo kam jít. Kdo měl peníze, nakoupil pití a šlo se na Velkou louku. Tam jsme udělali oheň, hráli a nemohli se rozloučit.“

Kaplička Nejsvětější Trojice, Soborská – Když roku 1707 nechal Jan Landschitz vystavět nad Zlatnicí trojbokou kapli svaté Trojice, netušil, jakým trnem v oku se tato barokní památka stane Občanskému výboru soudruha Vaněčka z Hanspaulky. Přestože byla památkově chráněna a navíc už ve dvacátých letech přestavěna na dva byty, při tzv. brigádě v roce 1961 došlo k nepovolené demolici celé stavby.

Černý vrch – Skalka na hraně mezi Hanspaulkou a Šárkou

Beránka – první zmínka o vinici nacházíme k roku 1599. Pak se střídali majitelé a roku 1645 koupil vinici malostranský měšťan Pavel Beránek. Nový majitel vystavěl vedle lisu i dům o dvou světnicích. Podle příjmení tohoto držitele se také ujal název Beránka. Klasicistní ráz získala budova na konci 18. století. Ve dvacátých letech 20. století byly provedeny další přestavby. Po válce přešla usedlost na OPBH, pak zde byla Obnova středočeských památek, která ji v 80. letech zrekonstruovala.

Červený vrch – Nenápadný kopec (327 m. n. m.) v pražských Vokovicích. Dal název nedalekému sídlišti.

Obytný soubor Na Krutci, Na Krutci – Soubor bytových domů, řadových rodinných domků i solitérních vil navrhl ateliér KUBA & PILAŘ architekti.

RS Centrum - 1. dubna 2008 byl v pražských Vokovicích v prostoru nového obytného souboru Na Krutci slavnostně otevřen víceúčelový sportovní komplex krále atletiky Romana Šebrleho RS SPORTCENTRUM. Zařízení nabízí šest tenisových kurtů se třemi různými povrchy – antuka, umělá tráva, umělá antuka, golfové simulátory a regenerační studium.

Fotoalbum vycházky

Vokovická 27 - Domek si zahrál ve filmu S tebou mě baví svět, Bydlela v něm rodina Horákova (Jana Šulcová a Julius Satinský). Je skutečnou vilou Jany Šulcové. V roce 1982, kdy se natáčel film, v něm bydlel i její tehdejší manžel Oldřich Vízner.

Dívčí skok - Nejvyšší vrch v Šárce. Téměř 2/3 masívu tvoří stupňovitá a zarostlá předskalí. Nad nimi se zvedá rozložitá vrcholová pyramida, která tvoří přirozenou dominantu Divoké Šárky, zvanou též Koruna Šárky. K tomuto útvaru se vztahuje tragický závěr pověsti o proradné Šárce a důvěřivém Ctiradovi. Po smrti Ctirada prý výčitkami soužená Šárka ukončila svůj život skokem z vrchu. Pod vrchem se nalézá usedlost pocházející z konce 16. století, která byla přestavěna na mlýn a koncem 19. století byla v objektu zřízena výletní restaurace Dívčí skok.

Šeré údolí alias Divoká Šárka - Pojmenování „šeré“ nemá souvislost s pověstí o Ctiradovi a Šárce, ale od adjektiva „šarý“. Údolí, kde ve třicátých letech fotografoval Josef Sudek a později v něm režisér Zdeněk Sirový natáčel český western Kaňon samé zlato, bylo díky své hloubce těžko přístupné slunečním paprskům. Přímé světlo se do něj dostávalo pouze při kulminaci slunce, jinak panuje - šero a chlad. Buližníkové skály předprvohorního stáří (800 miliónů let), jimiž potok vykousal hluboký kaňon, se tady vypínají nad cestu až do výšky osmdesáti metrů.

Hradiště nad Džbánem - Pokud stojíte k soutěsce čelem, napravo se vypíná Kozákova skála, vlevo o něco nižší skála Šestákova. Na relativně plochém temeni Kozákovy skály (363 metrů n. m.) se už v době bronzové nalézalo významné sídliště knovízské kultury. Kolem 6. století došlo k příchodu Slovanů na toto území a k jeho následnému osídlení. V 7. až 9. století se nad soutěskou Džbán nalézalo slovanské výšinné hradiště. Na ostrohu, příhodně chráněném ze tří stran skalnatými srázy - přírodní ochrana byla navíc výrazně posílena umělými hradbami a valy ze dřevěných kůlů a hlíny -, navazovalo na severovýchodě rozsáhlé vnitřní (asi 12 hektarů) a vnější (9 ha) předhradí. Pozůstatky hradiště a předhradí jsou v krajině patrné i dnes. Tvoří jej valy, dnes již povětšinou zarostlé vegetací. V desátém století snížil význam Šárky a její pozvolné zmizení v šeru dějin, dokud na ni v průběhu předminulého a minulého století neupozornili archeologové. Vzhledem k tomu, že zde nalezli řadu luxusních předmětů, domnívají se, že v časech největší slávy - do první poloviny devátého století - se na šáreckém hradišti nacházelo mocenské centrum středních Čech. V roce 1995 bylo hradiště vyhlášeno za národní kulturní památku pod názvem Hradiště Šárka. Je jednou z devíti národních kulturních památek na území Prahy.