102. Téměř novoroční a výrazně panoramatická

neděle 15. 1. 2023
navštíveny: restaurace U Viléma, Pivovar Bubeneč, Rezidence USA, 12 Lofts, Muzeum literatury, Lannova vila, Vila Bianca, velvyslanectví Ruska, Místodržitelský letohrádek, Dům hlídače č. 74, dětské hřiště kaštánek, AVU, pivovar lajka, Ovenecká ulice, hostinec U Prašivky, EXPO 58, lanová dráha na Letnou, Křižíkova elektrická dráha na Letné, Kolotoč, Odvětrávací komíny letenského tunelu, Metronom, Hanavský pavilon, vodní nádrž v Letenských sadech, Vějíř Žofie Chotkové, Model barokního levobřežního opevnění Prahy, Kostel Panny Marie Pomocné, Pamětní deska Jiřího Menzela, Písecká brána

Pozvánka: Sraz je v neděli ve 13 hodin před hospodou U Viléma, Bubenečská 16. Metro Hradčanská a pak přes koleje (železniční) pokračujte stále rovně. Oběd či startovací pivo od 12 hodin U Viléma.

Jaká vycházka byla

    Panoramatickou vycházku jsme zahájili ve sklepení U Viléma, kde jsme dohlédli maximálně do salónku, ve kterém jsme se pár let se Čtrnáctkou scházeli. A pak už jsme se vydali poklidnou Bubenčí. Uhlobaroni tu postavili ambasády pro USA, ČLR i SSSR. Když je to baví. Američanům a Rusům jsme jen změnili adresu, ale Číňany vymetla sakumprásk Božena Němcová a český lev. Došli jsme na první panoramatický výhled nad Královskou oborou. Tak tady by to šlo. Stačil jeden výstřel a déšť byl zahnán. Nejstarší pražský železniční tunel střežil hlídač č. 74 (to není překlep, pane Kopto). Malý Vašík ve školce lezl po Olbramu Zoubkovi. Tenkrát se to ještě smělo, teď je hřiště životu nebezpečné. Zezadu Akademie jsem přečetla a Jana názorně ukázala, kam vodil Myslbek koně sv. Václava. To Kafka si nastěhoval lva Césara ze ZOO na Ořechovku rovnou na celý půlrok. Nedělní poklidné odpoledne. Intelektuálky musí skousnout, že do Café Lajka přišlo vzdát hold Strelce a Bělce na třicet hlučných seniorů.

    Pražským Montmartrem jsme došli k Prašivce. Ale sem bychom se rozhodně nevešli, tak jdeme dál na další hranu. EXPO 58 dost dobrý, stejně jako sklepy, na kterých je postaveno. Ale teď už mají hlavní slovo výhledy. Po Křižíkovi zbyly jen schody a dvě koleje. To kolotoč se roztočil tři roky po lanovce a točí se pořád dál a dál. Jaký je rozdíl metronomem a Stalinem? Žádný. Oba jsou stejně vysoký. Tak další panoramatické výhledy tady i u Hanavského pavilónu. Rychlé. Protože ještě není tma, ale stmívá se. Místo novoročního výstupu jsme si na Nový rok připili na ostrově. Rybník na Letné? Proč ne. Přes mostek, kvůli kterému byl založen spolek SCKSNŠL, na další famózní výhled na Hrad a modré srdce Kunsthalle. Vějíř hraběnky Chotkové září, ale Mariánské hradby tonou ve tmě. Ale zase se točí! Ještě vánočně osvětlená Písecká brána láká, ale ještě ne. Ještě jsem vám neřekla, že v domě u Menzelů vařili polévku z Knorra. Tak teď. V bráně točí symbolicky Ferdinanda, Žofie s vějířem to sem má opravdu kousíček.

Restaurace U Viléma, Bubenečská 16 - V hospodě U Viléma jsme byli jako v poslední zahradní hospodě 22. 9. 2009. Zápis z hospody: Pobyt U Viléma měl obvyklý průběh (pivo, ženy, řev) a dramatický závěr. Podnapilý číšník při placení škrtal už škrtnutá piva, a tak se mu do ringu postavil Miloš N. Na koho vsadit? Na jedné straně těžká váha versus welterová, ovšem na druhé počet vypitých piv (zhruba 20:3) a spravedlivé rozhořčení našeho borce naklánělo misku vah v náš prospěch. Neměli jsme sílu na vlastní vočipíčoviléme sledovat, jak pěstní souboj dopadl. Vítěze jsme zjistili až z následného šéfova mailu: Tak vězte, že přesně v čase, kdy léto (ach ano, to opojné magické, občas rozmarné, občas lehkomyslné, občas rozverné léto) předávalo vládu podzimu (ano, tomu zádumčivému nostalgickému podzimu - malíři, který se svou paletou barví přírodu do přepestrých barev, tlumí horké teploty a občas nás halí do lehkých oparů utkaných z jemných kapek rosy a měsíčního svitu), tak v tento čas nás ten vopilej blbec honil po přilehlé ulici a řval jak tur - "chci sto patnáct korun vy hajzlové!" No, nikomu se nic nestalo, akorát ten vůl urval Milošovi oko u tašky, když jsme se o ní tahali. Měli jsme přece jen asi jít na klidný kultivovaný Žižkov, jak jsem původně uvažoval, a ne do divokého Bubenče. Souboj žádný válečný reportér nezachytil, a tak jsme při listopadové vycházce po „Krajině krásných vil a neviditelných ostřelovačů“ průběh zápasu zrekonstruovali.

Pivovar Bubeneč, Bubenečská 33 – Pivovar byl založen v roce 2016. Z počátku to byl létající pivovar, pivo se vařilo ve spřátelených pivovarech. Po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2018 byla uvařena první vlastní várka. Na čepu mají nově mj. šestistupňový speciál. Byl uvařen u příležitosti představení nové vizuální identity Prahy 6. proto je to šestka, takže má něco mezi dvěma a půl a třemi procenty alkoholu.

Rodina Petschků - Kořeny bankéřské rodiny Petschků sahají do Peček u Kolína, které daly tomuto rodu i jméno. Na počátku stál Moses Petschek, narozený roku 1822. Začal jako podomní obchodník, získaný kapitál rozmnožoval půjčováním okolním rolníkům. Rostoucí majetek investoval do řady podniků, nejvýznamnější byla Mostecká společnost pro dobývání uhlí, založená 1871. Moses Petchek měl tři syny. Dva starší synové Isidor a Julius vystudovali práva, nejmladší Ignác nedostudoval ani gymnázium. Přestěhoval se do Ústí, stal se uhlobaronem a byl nejen zdaleka nejbohatší z bratrů, ale patřil mezi nejbohatší osoby prvorepublikového Československa. Oba starší bratři založili v Praze širokou rodinu pražských bankéřů. Zatímco Julius zůstal ve státní správě, Isidor si založil advokátní kancelář, která se stala na dlouhá desetiletí centrem rostoucího průmyslového a finančního impéria. Kromě Mostecké uhelné získaly moc i nad Anglo-rakouskou bankou. Rozsah petchskovského vlivu zůstal skryt v množství anonymních kapitálových účastí, každopádně již před první světovou válkou kontrolovali Petschkové většinu těžby hnědého uhlí v Čechách. V roce 1923 v době hyperinflace v Německu ovládli i značnou část německé těžby. Do Bubenče přišli Petschkové v roce 1902, když si Julius Petchek koupil vilu v Pelléově ulici. Po Isidorovi a Juliovi převzali žezlo nad impériem čtyři synové Isidora a jeden Julia. Po vzoru svých otců si kupovali a budovali svá sídla v Bubenči a svými vilami postavenými v jednotném stylu, jež takřka všechny projektoval Max Spielmann, udávali styl rezidenční části Bubenče. Na konci třicátých let patřilo Petschkům 66 hektarů pozemků a 13 vil a domů. Ve Washingtonově ulici postavili bankovní dům, později smutně proslulý jako sídlo gestapa. Pražští Petschkové jako podnikatelé s širokým rozhledem včas rozpoznali hrozící nebezpečí a podařilo se jim, byť za cenu nevýhodných prodejů, převést do bezpečného zahraničí většinu majetkových účastí a vystěhováním si zachránit vlastní život. Dne 18. července 1938 opustil naše hranice konvoj automobilů, v němž sedělo na čtyřicet členů sedmi pražských rodin Petschků a přes Maďarsko a Jugoslávii se všichni dostali do Londýna. Většina členů se pak vystěhovala do USA a Jižní Ameriky.

Velvyslanectví USA, Čs. armády 2 - Nejznámější z vil, která dnes slouží jako velvyslanectví USA, si nechal postavit Otto Petschek, syn Isidora. Honosná vila s neuvěřitelnými 148 místnostmi byla postavena v letech 1924-30. Architektem byl Max Spielmann, který se nechal inspirovat palácem ve Versailles. Ve vile nechyběl ani 18 metrů dlouhý, vytápěný podzemní bazén ve stylu římských lázní. Za války z vily vytvořili nacisté velitelství Wehrmachtu. Po roce 1945 zde několik týdnů pobývala Rudá armáda a krátce na to Spojené státy dům odkoupily.

12 lofts, Ronalda Reagana - Projekt architekta Johna Eislera je tvořen třemi bytovými objekty, se 12 lofty, tedy v každém domě jsou pouze čtyři byty ve velikosti od 100 m2 až po 400 m2. Bytové domy vzájemně propojuje rozlehlé přízemí. John Eisler se narodil v Londýně v roce 1946, ale stavební fakultu vystudoval na ČVUT. Začínal jako člen libereckého architektonického studia Sial, navrhl společně s Martinem Rajnišem a Miroslavem Masákem obchodní dům Máj. Od roku 1983 pracoval dvacet let v newyorské kanceláři Richarda Meiera. V jeho ateliéru navrhl např. Arkády Pankrác z roku 2009 nebo společně s Václavem Aulickým City Tower (původně plánovaná budova čs. Rozhlasu). Velvyslanectví Číny, Pelléova 18 - Zde sídlí od roku 1990, před tím sídlilo v dalším Petschkově paláci, ve kterém je dnes Muzeum literatury.

Muzeum literatury, Pelléova 22 - Reprezentativní vila byla vybudována v letech 1929-30 pro Marianne Gellertovou, dceru Julia Petschka, sestřenici Otty. Je ukázkou eklektického slohu. Od roku 1957 vilu využívalo Velvyslanectví Čínské lidově demokratické republiky, které však provedlo necitlivou rekonstrukci. Po roce 1990 pak byla budova bez využití, kterému bránily pozdější soudní spory o vlastnictví mezi Prahou a ČR. Nyní zde po rekonstrukci sídlí Památník národního písemnictví. Přestěhoval se ze Strahova z kláštera premonstrátů, slavnostní otevření proběhlo v říjnu 2021.

Lev, zahrada Muzea literatury - Autorem bronzové sochy lva je Bohumil Kafka. Socha vznikla jako odlitek modelu lva, který byl součástí pomníku Milana Rastislava Štefánika v Bratislavě od roku 1938. V roce 1928, deset let po vzniku Československé republiky, byla vyhlášena soutěž na podobu pomníku. Tuto soutěž vyhrál v roce 1931 návrh Bohumila Kafky, který Štefánika ztvárnil jako letce v kombinéze. Socha Milana Rastislava Štefánika byla umístěna na korunovačním pahorku místo císařovny Marie Terezie. Štefánik byl vysoký 7, 4 metrů a za ním na pylónu vysokém 27 metrů stál 3,5 metrový lev, který držel štít se státním znakem. Symbolizoval československé legie, jež Štefánik organizoval. Kafka si zapůjčil lva Césara ze zoologické zahrady ve Zlíně a pak půl roku podle něj ve svém do pražského ateliéru ztvárňoval tohoto lva. Celý památník však nevydržel pohromadě dlouho. Po rozdělení Československa v roce 1939 byl památník trnem v oku všem pravověrným Slovákům a po Hitlerově návštěvě v Bratislavě roku 1940 byl lev pro svou závadnost odstraněn. Říšský vůdce dokonce prohlásil: "Ta kočka musí zmizet!" Štefánik mohl zůstat. Po nástupu komunistů, ale až v roce 1952, byla socha Štefánika odvezena neznámo kam a zřejmě roztavena. Lev, jako hlavní součást památníku byl nalezen v zuboženém stavu a po restaurátorském zákroku znovu instalován na bratislavském nábřeží v roce 1988. Štefánik si počkal až do roku 2009. To byl v Bratislavě před novou budovou Slovenského národního divadla slavnostně odhalen památník generála Milana Rastislava Štefánika, který před 90 lety tragicky zahynul při leteckém neštěstí. Téměř 7,5 metru vysokou sochu spoluzakladatele Československa označil slovenský premiér Robert Fico za slovenskou sochu Svobody. Kafka zhotovil i třetinový model Štefánikovy sochy, z kterého byly odlity dvě bronzové plastiky. Jeden bronzový odlitek Štefánika byl za socialismu v depozitáři Národní galerie na hradě Pecka, ukryt za závěsem. Na vyžádání ji průvodce spiklenecky zpoza závěsu odhalil. Tento odlitek je od roku 1994 na Petříně před Štefánikovou hvězdárnou a druhý je ve francouzském Paulhane. Kafka zhotovil i odlitek lva. Ten byl původně umístěn v rajské zahradě Strahovského kláštera, od roku 1990 stál na vnitřním nádvoří. Nyní se přestěhoval sem spolu s Památníkem národního písemnictví.

Lannova vila, V Sadech 1 – Vilu si nechal postavit železniční stavební podnikatel Vojtěch Lanna. Na projektu vily spolupracovali Ignác Ullmann a jeho švagr Antonín Barvitius. Stavba se skládá z průčelní budovy a bočního křídla s vyhlídkovou věží. V Lannově pracovně znázorňuje malba jezero Trauensee, kde měla rodina Lannů sídlo v městečku Gmünden. V Lannově vile se po stavebníkově smrti vystřídalo několik soukromých majitelů, po roce 1948 byla znárodněna. Nyní patří Akademii věd.

Vila Bianca, Na Seníku 17 a - Přestavbu starší usedlosti navrhl architekt Jan Kotěra roku 1910 pro rodinu Bondyovu. Lodžii na jižní straně rámovaly pylony s alegorickými sochami Noci a Dne od Kotěrova přítele sochaře Jana Štursy. Po první světové válce následovala přístavba a celková historizující úprava od architekta Maxe Spielmanna. Koncem padesátých let se uskutečnila adaptace pro čínské velvyslanectví. V letech 1998-2003 došlo k radikální přestavbě na nájemní dům podle návrhu nizozemského architekta Ericka van Egeraat. K vile přibylo dalších šest novostaveb, lemujících ulici Pod kaštany.

Starý bubenečský hřbitov Na Skalce, Wolkerova - Roku 1801 byl kostel svatého Gottharda rozšířen na úkor plochy hřbitova, proto bylo rozhodnuto zřídit nový hřbitov u ohradní zdi Královské obory. Vstup na hřbitov byl mezi zahradou letohrádku a domem čp. 36. Hřbitov byl užíván do roku 1888, kdy byl založen nový hřbitov Ve Struhách (ulice Antonína Čermáka), poté postupně chátral.

Vila Friedricha Petschka, Pod kaštany 1056, nyní na adrese Ukrajinských hrdinů - Budova byla navržena Maxem Spielmannem a postavena pro Friedricha Petschka, bratra Otty, který postavil ambasádu USA. Dostavěna v roce 1927. Ještě před válkou Petschek vilu prodal jinému bankéři Jiřímu Popperovi. Po válce, kdy byla budova obsazená Němci, daroval Edvard Beneš rozsáhlou nemovitost včetně vybavení Sovětskému svazu jako dar za osvobození tehdejšího Československa. Vila je nyní v majetku Ruské federace.

Místodržitelský letohrádek, Stromovka - Hrad nad Královskou oborou vznikl pravděpodobně za Přemysla Otakara II. Dnešní renesanční podoba pochází z konce 16. století. V 17. století byl letohrádek spojen s Pražským hradem kaštanovou alejí, kterou vykácela francouzská vojska při okupaci Prahy v roce 1742. V letech 1804-05 byl dostavěn další trakt ve stylu anglické novogotiky. Od roku 1849 byl propůjčován nejvyšším královským místodržícím k letním pobytům. Nyní zde sídlí knihovna Národního muzea. Několikrát se zde natáčely filmy z prostředí staré Anglie či český film Fantom Morrisvillu.

Fotoalbum vycházky...

Kamenný globus - Historické sluneční hodiny z roku 1698. Byli jsme zde v roce 2009 při vycházce „Krajinou krásných vil a neviditelných ostřelovačů“ a také při jedné z vycházek „Za železnou oponou Prahy“, 30. 12. 2020 Od hvězdárny přes Ládví do Stromovky.

Stromovka – Královská obora vznikla již za Přemysla Otakara II. Za Rudolfa II. byla zřízena soustava čtyř rybníků navzájem propojených umělými kanály a tzv. Rudolfova štola (1584-93), kterou byla přiváděna voda z Vltavy. Velký rybník měl uprostřed nasypán umělý ostrov, na kterém byly vysázeny někdy po roce 1593 duby. Za válek o rakouské dědictví se zde utábořila v roce 1742 francouzská vojska, oboru poničila a vykácela všechny druhy stromů kromě dubů. Ty měly zamaskovat dělostřelecké baterie. Park byl obnoven v roce 1746. Velký rybník byl vysušen. Čeští stavové, zejména purkrabí Jan Rudolf hrabě Chotek, usiloval o zpřístupnění Stromovky veřejnosti a to se povedlo roku 1804. Stromovka prošla v posledních letech velkou obnovou, tři zdejší rybníky byly zcela revitalizovány a došlo k vytvoření dvou nových. Byl obnoven Velký rybník, a tak se Dubový pahorek stal opět ostrovem.

Mécsérova silnice - Patník připomíná vybudování příjezdové silnice do Královské obory, která byla pojmenována po českém místodržiteli z let 1849–1860 Karlu Mecsery. U horního konce je pamětní kámen s nápisem "Mécsérova silnice 1861".

Promenáda Anny Politkovské – Je roubená je lavičkami, dnes už s neviditelnými věnováními. Byla tu lavička Bondysmu - leninismu – „Zde seděl Zdeněk Fišer, na všechny ismy se vyser“, nebo lavička Martina Jirouse – „Na této lavičce Magor neseděl, protože seděl v kriminále.“

Dům hlídače č. 74, Stromovka - V Královské oboře byl při stavbě dráhy vybudován v roce 1868 první pražský železniční tunel. A tehdy považovali za nutnost, aby byl tunel hlídán. Proto byl postaven domek hlídače čp. 74, který stojí dodnes. V srpnu 2021 jsme tu byli v zahradní restauraci. Jenže pršelo. Tak jsme našli azyl vevnitř. A to bylo dobře, jinak bychom nemohli porovnávat tříletou Marčelínu na letenském kolotoči s Marčelínou s pivem o 57 let později.

Bubenečský tunel, Stromovka - Krátký pražský železniční tunel na jednokolejné trati Praha – Kladno mezi stanicemi Praha-Bubny a Praha-Dejvice na okraji Stromovky.. Tento úsek trati byl jako součást Buštěhradské dráhy zprovozněn roku 1868, jedná se tedy o nejstarší tunel v Praze.

Dětské hřiště Kaštánek, Stromovka - Betonové objekty jsou autorskými skulpturami Olbrama Zoubka a jeho první manželky Evy Kmentové z roku 1961. Sochař Jakub Grec na jejich rekonstrukci pracoval s autorem, který zemřel v roce 2017 ve věku jedenadevadesáti let. Hřiště nazývané nyní Kaštánek je přístupné s upozorněním, že nesplňuje dnešní normy na dětská hřiště – je tedy možné ho využívat jen na vlastní nebezpečí.

Akademie výtvarných umění, U Akademie 2 - Na konci 18. století došlo k ustavení společnosti vlasteneckých přátel umění, která nejprve založila Obrazárnu (z které později vznikla Národní galerie) a brzy na to i kreslířskou akademii. Ta svoji činnost zahájila roku 1800 jako nejstarší umělecká škola v českých zemích. Neustále se potýkala s finančními těžkostmi a nevyrovnanou úrovní výuky. K zásadní reformě instituce došlo zásluhou Josefa Hlávky. Hlávka jako poslanec českého zemského sněmu se v roce 1885 zasadil o vyplácení každoroční podpory akademii, díky svým osobním konexím dosáhl povolání malířů Václava Brožíka a Vojtěcha Hynaise na profesorská místa. V polovině 90. let dosáhl díky jednání s vídeňskou vládou převzetí akademie do státní péče. Hlávka vybudoval nejdříve provizorní působiště Akademie na Výstavišti a posléze i její novou monumentální budovu na Letné. Byla postavena podle projektu Václava Roštlapila v letech 1897 – 1903 a akademie v ní sídlí dodnes. Bezprostředně poté ze svých soukromých prostředků zřídil nadaci, poskytující vynikajícím studentům cestovní stipendia. Umožnil tak např. Josefu Mařatkovi, Františku Bílkovi či Bohumilu Kafkovi studijní pobyt v Paříži. Zásluhou Julia Mařáka pak byla zřízena i první sochařská škola vedená Josefem Myslbekem a architektonická speciálka Jana Kotěry. Myslbek ve zdejším ateliéru podle koně Arda studoval oře pro sochu sv. Václava. Jeden odboj na přednášce skončil dokonce uvězněním hlavních rebelantů mladého Mikoláše Alše a Františka Ženíška. Studenty tehdy pobouřil přednášející profesor Woltmann tvrzením, že všechno české umění je původem německé.

Mostek na železniční tratí, u Gerlpstnerovy ulice – Na zábradlí jsou vypsány časy projíždějících vlaků.

Budova Architektury, U Akademie - V letech 1922-25 byla Akademie rozšířena o přístavbu budovy pro architekturu podle návrhu Jana Kotěry a Josefa Gočára. Kuriozitou je pozdně kubistický portál od Kotěry, který kubismus nesnášel.

Pivovar Lajka, U akademie 11 – Café Lajka začalo v roce 2019 vařit vlastní pivo. Každé z piv vzdává hold jednomu ze zvířat, které posloužilo zvláštní směsi vědy a propagandy a řinčení zbraní známé jako „vesmírné závody“. Lajka položila život na oltář vědy v listopadu 1957. Rusové ji vypustili do vesmíru v době, kdy ještě nebyl technicky vyřešen návrat z oběžné dráhy. Piva Strelka a Bělka jsou nazvany po psech, kteří strávili v roce 1960 v kosmu jeden den. Doprovázel je šedý králík, čtyřicítka myší, mouchy a rostliny. Pasažéři letu (až na několik myší) let přežili a stali se tak prvními živočichy, kteří se po pobytu ve vesmíru v pořádku vrátili na Zem. Kromě toho vaří v pivovaru např. Alberta - makaka, který zahynul při pokusných letech v raketách V-2. Majitelem je Tomáš Vodňanský, syn Jana Vodňanského.

Pražský Montmartre – Pařížský Montmartre je čtvrť ležící na jediném skutečném kopci Paříže. Úzké uličky plné umělců a hudebníků, spousta bister a kavárniček. Pražská Letná postrádá křivolaké uličky, ale ulice s předzahrádkami a alejemi stromů, spousta kaváren a soukromých galerií atmosféru Montmartru značně připomíná. Navíc na konci 19. století postavili u Stromovky Akademii výtvarných umění a ta přitáhla do čtvrti malíře i sochaře. Ovenecká ulice je výkladní skříň Pražského Montmartru.

Ovenecká 44 - Deska připomíná evangelického faráře, autora knihy pro děti Broučci Jana Karafiáta, který v domě žil od roku 1913 až do své smrti roku 1929. V letech 1870–1871 působil jako vikář Reformované církve v Roudnici, odkud odešel na studia do Edinburghu. V letech 1875–1895 působil jako farář v Hrubé Lhotě (dnes Velká Lhota). Po dvaceti letech odešel do Prahy, kde se věnoval se práci na revizi Bible kralické a vypomáhal v různých sborech. Karafiát Broučky vydal anonymně vlastním nákladem v roce 1876. Teprve po 17 letech v roce 1893, ji objevil v knihovně novinář Gustav Jaroš-Gamma, otiskl o ní recenzi v časopisu Čas a odhalil i autorovu totožnost. Tím knihu zpopularizoval natolik, že první edice byla rychle vyprodána a v roce 1894 přišla první reedice. Až do desátého vydání v roce 1912 vycházeli Broučci anonymně. V současnosti patří k nejvydávanějším českým publikacím pro děti a mládež; jen česky vyšlo kolem 100 vydání.

U Prašivky, Ovenecká 15 – Poctivá čtyřka, která existovala už za dob našich středoškolských studií. Oficiální název je Klášterní pivnice, ale nikdo jí neřekne jinak než U Prašivky. Ani Petr Stančík v Praze ožralé netuší, proč. Dedukuje, že snad se nazývá podle prachu z blízké dopravní tepny, nebo prolhanosti štamgastů. A přitom vysvětlení je prosté. Jmenuje se podle hostinského, který tu dlouhá léta točil, a jmenoval se Prašivka.

Národní technické muzeum, Kostelní 42 – Muzeum bylo postaveno podle projektu Milana Babušky v letech 1938 až 1941.

Expo 58, Letenské sady 80 - Československý pavilon získal na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu nejvyšší ocenění, Zlatou hvězdu. Postaven podle návrhu Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného. Po úspěšné výstavě byly stavby přesunuty do Prahy, vlastní pavilon na Výstaviště a restaurace do Letenských sadů. Restaurace zde fungovala až do roku 1990. Poté byl pavilon prodán a chátral. Objekt byl nakonec zrekonstruován jako sídlo reklamní agentury. Po opětovném prodeji otevřela na podzim 2021 Adolf Loos Apartment and Gallery pavilon jako svoji novou výstavní síň. Součástí budovy je vyhlídková terasa. Pod ní jsou umístěny unikátní renesanční viniční sklepy z poloviny 16. století. Patřily k vinnému lisu, který zde roku 1540 založil Jan Kulhánek. Sklep má rozlohu přibližně 400 m2 a je zaklenutý původními křížovými klenbami. Sklepení sloužilo svému účelu do konce třicátých let 20. století. Dnes je skryté za oprýskanou a posprejovanou kamennou zdí, a vchází se do něj kamenným portálem, do nějž v minulosti necitlivě dozdili ocelový rám.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) A z terasy parádní panoramatický výhled                             4) Lanovku vystřídaly ve 30. letech jezdící schody
    2) Na Letnou vedla první pražská lanová dráha                             5) Od lanovky postavil Křižík i elektrickou dráhu
Po ní tu zbyl jen kus kolejí a pamětní destička     3) Z horní stanice je další panoramatický výhled                             6)

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Opravený kolotoč je v zimě zavřený                                                   4) A zase: ach ty výhledy
    2) Mozaiku na sloupech "vymyslel" za Zdeňka Sýkoru počítač               5) Hanavský pavilon
    3) Metronom je stejně vysoký jako byla socha Stalina                             6) Postavte se mosty do řady

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Rybník na Letné? Proč ne                                                                   4) Pod námi Kunsthalle
    2) Místo novoročního výstupu jsme si na Nový rok připili na ostrově     5) A naproti Hrad
    3) Kvůli tomuto mostku byl založen spolek SCKSNŠL                             6) Vějíř hraběnky Chotkové

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Bašty na modelu barokního opevnění jsou otočné                                 4) Pamětní deska Jiřího Menzela
    2) Jen na levém břehu bylo dvacet bašt                                                     5) A teď už do Písecké brány
    3) Mariánské hradby byly pojmenovány podle tohoto bývalého kostela     6) Točí tu Ferdinanda, zřejmě kvůli hraběnce Chotkové