103 Modrá je dobrá..., ale dlouhá

neděle 26. 2. 2023
navštíveny: lom Ládví, Kobyliská střelnice, sídlo STB, Pomník Václava Dolejška, Heyrovského rovnice, Okrouhlík, Murál Anthropoid, pomník operace Anthropoid, Rohedna, vychovatelna, usedlost Rokoska, pivovar Bulovka, hostinec Na Korábě alias U Müllerů, dům bratrů Vondřichů, hostinec U Ferklů, kořalna Na Dědince, Kluby poezie, vyhlídka Emy Destinnové, Prosecká vyhlídka, Prosecké sk,ály, vinice Máchalka, bobová dráha, Údolí děsu, pivovar Kilián

Pozvánka
Modrá je dobrá..., ale dlouhá, a proto bude sraz a zároveň odchod v neděli 26.|2. už v 11 hodin, a sice z konečné 17tky - Vozovna Kobylisy. Počítejte s tím, že cestou bude pozdní oběd.

Jaká vycházka byla

    Že modrá je opravdu dobrá, i když severní vítr byl krutý, se přišlo přesvědčit 2x14 účastníků. První zastávkou byl lom pod Ládvím. Byli jsme tu před dvěma lety při Cestě na severozápad, kdy jsme marně hledali Stonehenge, inzerovaný den před tím v Metru. Teď se vize zhmotnila v silniční svodidla, o nichž nejen Kelti, ale i betonová lobby s vážnou tváří tvrdí, že ve vertikální pozici zajišťují nadpozemskou komunikaci. Na vánoční vycházce v prosinci 2014 jsme si tady zazpívali veselou písničku o doupátku v Ďáblicích. Teď jsme taky zazpívali veselou píseň, ale zároveň smutnou. Naděždo Ivanovno, byla jsi tu s námi pokaždé, budeš nám chybět. Náhlé krupobití nás zahnalo do altánku, kde jsme si povinně bouchli a ochutnali, co nám tentokrát napekla Ivče s Boženkou. Je nejvyšší čas vyrazit na Jih. Po zdolání vrcholu Ládví jsme došli ke Kobyliské střelnici. Stříleli tu do lidí nejen za heydrichiády, ale i dva dny před koncem války! Víc než funkční koupaliště zaujal vycházkáře bazének, kde všichni koupající mají příznačný výraz tupé blaženosti. Hrdinný kapitán Minařík se vetře všude - do Svobodné Evropy i do Cimrmanovy básně. Okolo pomníku téměř neznámého vědce, který málem dostal Nobelovu cenu, jsme došli na hranu Okrouhlíku. I tady už jsme byli, když jsme bloudili od čerta k ďáblu. Divočinou, ale stále po modré jsme došli k tramvajovým kolejím. Jako parašutisti jsme putovali krajinou, dohledali zvonky lidí, u kterých bychom se mohli ukrýt, sledovali atentát krok za krokem a nakonec zhlédli téměř nekonečnou řadu hlaviček - obětí heydrichiády. K pomníku atentátu teď přibyla ještě virtuální rozhledna s info panely. Ale to si nastudujete doma, jinak nestihneme oběd. Tajnou brankou jsme se vetřeli do nemocnice Bulovka. Pro mnohé bylo překvapení, že Vychovatelna byla opravdu vychovatelna, tedy polepšovna. Po letech putování po usedlostech jsem musela přesvědčovat, že na Bulovce je opravdu usedlost Rokoska. A teď ten oběd v pivovaru Bulovka. Ztracená peněženka nevadí - to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou.
    Tatínek nejrychlejšího hokejisty, který je pochován na libeňském hřbitově, točil pivo na Korábě. Přešli jsme dům cestujícího kováře a pak jsme chvíli sledovali zmizelé branky Libeňského slalomu, který sjížděl se svými přáteli Bohumil Hrabal. My jsme ale dali přednost výšlapu na Prosek. Co dělat?, když dobrá modrá vede zase vzhůru. Vyhlídka Emy Destinnové, Prosecká vyhlídka - stejný scénář: neobvyklé výhledy na překrásnou Libeň a Vysočany a šampaňské. Sešli jsme k vinici Máchalka. V zimě neláká, ale v létě před deseti lety jsme tady seděli po vycházce Pražský výběr. Když vypiju čtyři deci nebo víc?, jezdili jsme všichni na sousední bobové dráze jako diví. Teď to nehrozí, dráha je v rekonstrukci. Pod kopcem jsme se rozloučili s modrou a zahnuli po pěšince nad tratí. Luděk nezklamal, pronesl svoje legendární: Tak tady jsem nikdy nebyl. Foto z roku 2016 ho zase usvědčilo z omylu. Tak na to si musíme bouchnout. Zkusíme udělat do plynojemu dírku, tak jemnou jako je Váš vlas. Malebné Údolí děsu nechal Náměstek zavézt sutí ze zbourané Libně, tak rychle pryč. Čeká nás s otevřenou náručí pivovar Kilián. Varny si odvezla Kolčavka, ale i tak tu bylo s Bohouškem Hrabalem alias Kiliánem moc dobře.

Modrá je dobrá – Název vycházky není politická agitka. Ale turistická značka, skoro nejdelší na území Prahy. Vede od Vozovny Kobylisy do starých Malešic, k hospodě U Tvrze. Měří 15,3 km. Delší je zřejmě jen zelená značka, která vede od Zbraslavského mostu přes Točnou, Modřanskou rokli, Kamýk, Hodkovičky k Branickému nádraží. Ta měří 16,5 km.

Stonehenge, lom pod Ládvím – V lomu stojí architektonický unikát vzdáleně připomínající anglický Stonehenge. V rámci projektu Circulum 2020 tam byla postavena pokusná adaptace pravěké kultovní stavby na radiálním půdorysu. Současný megalit je zhotovený z betonových dálničních svodidel. Každé je dlouhé čtyři metry a váží asi dvě a půl tuny. Průmyslový prvek sloužící bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích bude ve vertikální pozici zajišťovat komunikaci nadpozemskou. Svodidlo totiž svádí vesmír dolů. Autorem díla je Mobilní architektonická kancelář (MAK!) Kateřiny Vídenové a Adama Wlazela. Tady jsme už byli. V prosinci 2014 při vycházce Kulatý obdélníky, fialovej les a žlutá voda sem Pavel s Boženkou dovlekli tři krabice chlebíčků a oslavili jsme tu nejen Pavlovy narozeniny, ale my jsme mu i lehce falešně zapěli: „že v útulném doupátku v Ďáblicích závazný slib jí dám, já hrůzu mám. Čas vánoční má zrádná úskalí, kéž dál je má známá jen známá má". A poté v době covidu 7. 2. 2021 v rámci „Cesty na severozápad“. Už tehdy jsem celou sobotu hledala po Ládví betonové Stonehenge, o kterém psali v pátek v deníku Metro, ale marně. Svodidla osadili až na jaře.

Ládví – Vrch vysoký 359 metrů n. m. Vzdor fámám nikdy nebyl nejvyšším bodem Prahy, protože Bílá hora je vyšší o 22 metrů. Celý kopec je poznamenaný těžbou buližníku, v centrální partii lesoparku se nachází několik bývalých lomů, zajímavých z geologického hlediska. Jeden z nich je chráněn jako přírodní památka Ládví, protože ohlazenými kameny dokládá, že ve druhohorách byl vrch Ládví ostrovem v moři. Ládví patří i k nejvýznamnějším triangulačním bodům v ČR. Ve čtyřicátých letech minulého století tu byla postavena geodetická věž, poblíž vrcholu je také podzemní vodárenská nádrž a telekomunikační věž.

Kobyliská střelnice, Žernosecká – Střelnici vybudovala rakousko-uherská armáda v letech 1889-1891 pro výcvik střelby. Byla velice rozlehlá, nacházela se u (jak už název napovídá) u ulice Střelničné a sahala až ke dnešní ulici Žernosecké. Kromě toho se zde zvláště v letech 1900-1914 odehrával i společenský život důstojníků. V areálu střelnice byla postavena konírna a zřízena budova k podávání občerstvení. Konaly se tu jezdecké přehlídky, koncerty armádního orchestru. V době první republiky se zde učily ostré střelbě celé generace českých vojáků. Poté převzal střelnici Wehrmacht. Po atentátu na Heydricha propůjčil Wehrmacht střelnici gestapu k vykonávání poprav. Mezi 30. květnem a 3. červencem 1942 bylo zastřeleno 539 osob. 1. června byl zde popraven spisovatel Vladislav Vančura. 16. června zde byli zastřeleni obyvatelé Lidic, kteří z různých důvodů (např. měli noční směnu nebo byli v nemocnici) uniknuli masakru v obci. 19. června byl zastřelen generál Eliáš, který byl popraven nacisty jako jediný z předsedů vlád okupovaných zemí. 25. června byl zastřelen atlet a komunistický novinář Evžen Rošický i s otcem. 30. června byl zastřelen podplukovník Josef Mašín, jeden ze tří králů, novinářka Františka Plamínková. Byli popraveni pomocníci Gabčíka a Kubiše řezník Oldřich Vosmík s rodinou. Poslední poprava se ty konala 7. 5. 1945, dva dny před osvobozením Prahy. Pietní území s památníkem bylo upraveno v letech 1975-78 podle projektu Luďka Tondla a Josefa Poláka. Ve svahu je vysoký dřevěný kříž s trnovou korunou a uprostřed území je bronzová postava skloněné ženy s názvem Nepokořená vlast od Miloše Zeta. Dlouhá řada bronzových desek nese jména popravených.

Sídliště Kobylisy - Panelové sídliště Ďáblice na území Kobylis určené pro 6400 obyvatel, bylo v rámci projektu navrženého mj. Viktorem Tučkem vystavěno v letech 1968–1970. Věžové i bodové čtyřpodlažní domy navrhl architekt Jan Krákora. V sedmdesátých letech toto sídliště obdrželo cenu UNESCa za příkladné zakomponování zeleně a dotvoření veřejného prostoru zdobnými prvky.

Koupaliště Ládví, Štíbrova - Koupaliště na sídlišti Ďáblice vzniklo v roce 1982. Během posledních let byl ale areál koupaliště uzavřen a chátral. Nakonec se podařilo převést koupaliště do správy Prahy 8. Následovalo vydání územního souhlasu, stavební projekt, výběrová řízení. Jen výběrová řízení trvala od září 2012 do ledna 2014, tedy rok a půl. Práce zahájil Metrostav v dubnu 2014 a koupaliště bylo slavnostně otevřeno v 25. července, tedy za čtyři měsíce. Je tu i sezónní restaurace.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Dřív si obyvatelé sídliště mohli užít bazénku jen před poliklinikou         4) Taky vidíte tu krásu matematického vyjádření fyzikálního jevu?
    2) StB - odsud řídili hrdinného kapitána Minaříka                                       5) 80ti metrový Murál Anthropoid
    3) Pomník Václava Dolejška                                                                       6) Nalezení úkrytu - na zvoncích jsou jména skutečných pomocníků

Koupaliště, Čumpelíkova – Dlouhá léta si obyvatelé sídliště mohli užívat jen koupaliště před poliklinikou v Čumpelíkově. Tam je sousoší Koupaliště z roku 1989 od Bohumila Zemánka. Častým motivem jeho soch byla voda, my jsme při vycházce Rio Botičo viděli na Folimance jeho plastiku Tři s fontánou. Bohumil Zemánek (1942-1996) se zaměřoval na chvíle, kdy si jeho hrdinové užívají chvíle odpočinku a zábavy. Všichni zpodobnění človíčkové mají příznačný výraz tupé blaženosti. Jeho cílem ale není zesměšnění, jen má potřebu si nepatrně šťouchnout.

StB, Střelničná 10 – Stavba ze sedmdesátých let byla postavena pro Hlavní správu rozvědky. Objekt měl krycí název Š. Úkolem rozvědky bylo nejen získávání pasivních informací, ale působila aktivně i v zahraničí proti zahraničnímu exilu. Právě odtud na začátku sedmdesátých let řídila agenta Ulyxes, civilním jménem Pavel Minařík, hlasatele Rádia Svobodná Evropa. V roce 1982 u příležitosti 35. výročí ustavení rozvědky tu otevřeli Síň tradic rozvědky, veřejnosti samozřejmě nepřístupnou. V 90. letech zde sídlil část Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, ale na přístupnosti veřejnosti se nic nezměnilo. Budova stále patří státu a spravuje ji Ministerstvo vnitra. O Pavlu Minaříkovi a jeho působení v Rádiu Svobodná Evropa vznikla oslavná píseň Dopis Svobodné Evropě, kterou nazpíval Josef Laufer. „Díky vám! Díky vám, chlapíku statečný, za vaši odvahu, rozum a sílu! Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční! Přidal jste blankytu do křídel míru.“ Ve hře Vražda v salónním coupé Divadla Járy Cirmrmana byla báseň "Minařík", komponovaná pro recitační sbor chovanců státní věznice v Salzburgu:
Slečna Tichá za přepážkou bankovky si počítá/náhle drobný mužík s taškou v záložně se ocitá/nenápadný v overalu,/v očích ale rysí svit/krokem šelmy měří halu/může to jen lupič být ….
…na větvi byl lišák jeden/ nu ten s to odpyká/důmyslem a psem svým veden/ již ho Trachta zatýká.
Slečna Tichá štěstím vzkvétá/vesele skáče chytrý psík/lupič dostal čtyři léta/jmenoval se Minařík.
Když se objevil hrdinný kapitán Minařík, byla báseň přejmenována na "Maralík", aby autoři předešli potenciálním konfliktům s režimem.

Pomník Václava Dolejška, Dolejškova - Téměř sedm metrů vysoký stěžeň s pohyblivými skružemi odkazuje na českého fyzika a aktivního účastníka protinacistického odboje Václava Dolejška. Pomník sochaře Františka Svátka byl instalován v červnu 2022. Dolejšek (1895-1945) v sedmadvaceti letech objevil dlouho hledané série N rentgenových spekter prvků uranu, thoria a bizmutu a stal se zakladatelem české vědecké školy rentgenové spektroskopie. Ve Fyzikálním ústavu se seznámil s Jaroslavem Heyrovským a oba vědci se stali celoživotními přáteli. Koncem roku 1939 požádal M. Siegbahn písemně Václava Dolejška, aby mu poslal své vědecké práce, protože ho chtěl navrhnout na udělení Nobelovy ceny. Václav Dolejšek však odpověděl, že si tak velkou poctu ještě nezaslouží a že navrhne Jaroslava Heyrovského. Po nástupu fašistů se aktivně zapojil do odboje. Jako fyzik využil své dovednosti a zkonstruoval pro odboj vysílačku L15, která měla spojení s československou exilovou vládou v Londýně, a kterou sám obsluhoval. V roce 1944 byl gestapem vypátrán a uvězněn v Terezíně. Tam zemřel čtyři měsíce před osvobozením ve věku padesáti let.

Rovnice na Fyzikálním ústavu - Na boční stěně budovy Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského je od června 2022 namalována Heyrovského-Ilkovičova rovnice. Ústav Akademie věd se tak zařadil po bok nizozemských měst Leiden a Utrecht, kde vznikla myšlenka propagace vědy pomocí rovnic na veřejných budovách. Cílem projektu ONEM je připomínat důležité vědecké objevy a osobnosti, které v daném městě působili a hlavně ukazovat veřejnosti krásu matematického vyjádření fyzikálních či chemických jevů.

Jaroslav Heyrovský (1890-1967) – Většinou každý ví, že Jaroslav Heyrovský je zakladatel polarografie. Ale co to je? Polarografie je jedna z metod, která umožňuje určit chemické složené roztoku. Mezi dvojicí rtuťových elektrod ponořených do neznámého roztoku se zvyšuje napětí. Závislost elektrického proudu na zvyšujícím se napětí je graficky znázorněna polarografickou vlnou a její tvar je pro jednotlivé látky unikátní. Takže lze zjistit nejen složení, ale i koncentraci příslušné látky. Tento objev učinil Heyrovský už v roce 1922. Na Nobelovu cenu byl Jaroslav Heyrovský nominovaný 14x . Poprvé v roce 1934, ale dostal ji až 10. prosince 1959. Od chvíle, kdy metodu polarografie objevil, tedy uběhlo 37 let.

Okrouhlík - Chráněné území je součástí lesoparku Okrouhlík. Na povrch zde vycházejí skalky rezavě hnědých železitých pískovců z druhohor, které se usadily na dně sladkovodního jezera. Byli jsme tu při vycházce Hra na kličkovanou aneb Od čerta k ďáblu v říjnu 2006.

Murál Operace Anthropoid, Zenklova – 80 metrů dlouhá nástěnná malba u tramvajové zastávky Vychovatelna vznikla v červnu 2021. Autorem je student architektury Jakub Marek. Graffitový komiks znázorňuje přílet parašutistů do protektorátu, jejich seskok a putování krajinou. Poté skrývání se v nepřátelském prostředí a nalezení záchytného místa - úkrytu. Na zvoncích jsou uvedena jména pomocníků výsadkářům (například Jan Zelenka-Hajský či rodina Novákova). Následuje nalezení vhodného místa pro atentát u Vychovatelny. Příjezd na místo atentátu a příprava únikové cesty (kolo). Poté hlídkující parašutista opřený o sloup, který vyhlíží vůz s protektorem blížící se od Kobylis, a provedení atentátu. Vypálení Lidic, Dopadení atentátníků v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Na konci jsou zobrazeny oběti heydrichiády. Odhaduje se, že represe po atentátu si vyžádaly životy pěti tisíc českých občanů. Na základě rozsudků stanných soudů bylo popraveno 1412 osob. 10. června Němci vypálili Lidice, o čtrnáct dní později Ležáky, všichni muži nad 15 let popraveni. K obětem je nutno připočítat tři tisíce Židů odeslaných ve dnech 10. až 13. června 1942 ve třech transportech do vyhlazovacích táborů, kde je zavraždili.

Fotoalbum vycházky...

Pomník parašutistům, kobyliská zatáčka - Pomník v bezprostřední blízkosti Heydrichovy zatáčky, vysoký 11 metrů, je dílem výtvarníků Davida Moješčíka, Michala Šmerala, Miroslavy Tůmové a Jiřího Gulbise. Na vrcholu zrezivělého ocelového podstavce stojí trojice československých odbojářů (dvou parašutistů a jednoho domácího odbojáře – pozná se podle toho, že má klobouk), kteří sebevražedně balancují na okraji. Tváře nemají detaily. Autoři tím chtěli vyjádřit, že se na hrdiny zapomíná. Na Heydricha při každodenní jízdě z Panenských Břežanech na Pražský hrad zaútočili v ostré zatáčce v Kobylisích. Pomalu jedoucímu vozu říšského protektora nejdřív vstoupil do cesty Gabčík se samopalem, ale vzpříčil se mu v hlavni náboj. Kubiš následně hodil na kabriolet bombu. Vůz sice netrefil, ale Heydrich byl raněn střepinami. Heydrich byl okamžitě převezen do nemocnice na Bulovce. Jeho zranění se ukázalo jako lehké, jen přeražená žebra a natržená slezina. Pooperační stav byl zpočátku příznivý, pak došlo k prudkému zhoršení stavu a 4. června, osm dní po operaci, Heydrich zemřel na celkovou sepsi organizmu. Pomník byl odhalen v květnu 2009. My jsme u památníku byli už při vycházce Cesta posledního kovboje ze ztracené varty mezi nablýskané paneláky v únoru 2010.

Virtuální rozhledna Operace Anthropoid - Informační kiosek, "rozhledna", z místa atentátu byl vytvořen k 80. výročí Operace Anthropoid v roce 2022. Informační panely na místě atentátu mapují jeho průběh v prostoru i čase.

Vychovatelna, areál nemocnice Bulovka - V letech 1882 - 83 byl na návrh obecních starších a zejména Vojty Náprstka přestavěn Libeňský zámeček na výchovný ústav pro mládež, první svého druhu v Čechách. Ústav pro mravně narušenou mládež ve věku od osmi do osmnácti let se jmenoval Pražská vychovatelna a bylo zde 55 chovanců. Ústav byl zárodkem pozdější Vychovatelny, postavené zde. Dvoupatrový novobarokní dům z let 1906 - 1907 od architekta Kříženeckého sloužil jako vychovatelna do roku 1941. Nyní je součástí nemocnice Bulovka.

Zámeček Rokoska, areál nemocnice Bulovka – Původně stará usedlost. Na konci 17. století patřila usedlost Emanuelu Gottfriedu Rochusovi, po němž se na začátku 18. století ujal název Rokoska. Na konci 18. století byla přestavěna rokokově. Na konci 19. století zde byl chudobinec a poté vychovatelna, než se dostavěla vlastní budova. Byl zde ubytován nemocniční personál, po roce 1972 se zde nachází zdravotnické pracoviště. Vedle stojí budova bývalého špýcharu pravděpodobně z poloviny 18. století. Roku 1903 byl špýchar přeměněn na kapli. Později došlo k jejímu odsvěcení a kaple byla využívána k uskladňování nemocničního nářadí. Byli jsme zde v březnu 2005 při vycházce Proti proudu řeky i času aneb od Husákovy usedlosti ke Karlu IV.

Pivovar U Bulovky (PUB), Bulovka 17 - Chráněné území je součástí lesopa- Restaurace s varnou v mědi a pivovar byly otevřeny v roce 2004. Majitel František Richter, český rodák z Hamburku celá léta vařil pivo pro krajany v prádelním hrnci. Ze začátku produkoval pivovar jen jeden druh piva - světlý ležák Pub Premium. Poté začal vařit více druhů, teď už je nabídka zase chudší. František Richter tvrdí, že pivo vaří ze sobectví. „Dělám nefiltrované, nepasterizované pivo, které mám rád, a pak mi bývá smutno, když dojde,“ vysvětlil Richter. „Je pravda, že mě to tady neuživí, ale mám i jiné firmy, a tohle dělám hlavně pro sebe.“ Začínali jsme tu obědem vycházku Cesta posledního kovboje ze ztracené varty mezi nablýskané paneláky v únoru 2010 a také vycházku III. Pražskou pivočáru v lednu 2016, při které jsme navštívili pivovary Bulovku, Kolčavku a Beznosku.

Na Korábě - Chráněné území je součástí lesopa– Název vznikl podle domu, který ve starých dobách jako mohutný koráb vévodil miniaturním domečkům v okolí.

Libeňský hřbitov, Na Korábě 8 - Chráněné území je součástí lesopa– Byl založen v roce 1882. Je tu pohřben statkář Svět, libeňští hostinští Vaništa i Ferkl, básník Karel Hlaváček, komunistický blouznivec, malíř Emanuel Famíra, skladatel Jindřich Brabec a hokejista Vladislav Müller.

Karel Hlaváček (1874-1898) - Chráněné území je součástí lesopa– Básník je rodák z Libně, patřil k výrazným představitelům dekadence. Jeho básnická sbírka Mstivá kantiléna je příznačná svou hudebností. Zemřel v necelých 24 letech na tuberkulózu. Hlaváčka obdivoval Vítězslav Nezval i Bohumil Hrabal. Ze hřbitova je výhled na areál nemocnice na Bulovce, o níž Hrabal psal, že se zvečera podobá „… rozstřílenému buddhistickému klášteru, kde se svítí již jen tam, kde je paranoická úzkost ze tmy nebo vpředvečer přechodu do jiného světla v temnotách“. A opačně z ortopedické kliniky, z pokoje v pátém patře, kde trávil Bohumil Hrabal poslední zimu, je výhled na protilehlé návrší s libeňským hřbitovem. Přednosta ortopedické kliniky Pavel Dungl vzpomíná na Hrabalův poslední den 3. února 1997: „Ráno jsem k němu přišel a ptám se: Jak ses vyspal? Jen zabručel a pak řekl: Dneska na mě Hlaváček mává. Mává na mě ze hřbitova, zve mě k sobě.“ Samostatný pokoj, výslovně v pátém patře, si Hrabal vyžádal, byl ve stejném patře jako jeho byt v kobyliském paneláku. Dungl pokračuje: „Jinak neměl žádné zvláštní požadavky. Nejvíc ho bavilo sledovat v televizi Dallas. Když jsem mu říkal, že on, takový gigant, se dívá na takový škvár, rozčílil se: Běžte všichni do prdele, já přece vím, na co se mám dívat, co se mi líbí. A čučel na Dallas pravidelně dál… Nechal jsem ho tu přes zimu, protože u nás měl zázemí, de facto kancelář. Byli jsme také domluveni, že půjde koncem února domů. Jiného člověka bychom dávno propustili. To pondělí, když jsem po poradě přijížděl ke klinice, tak najednou – žuch. Ozvala se rána a tři metry ode mě spadlo tělo. Leželo tváří k zemi, ruce vzpažené. A já jenom viděl ty bílé nátepníčky, které dostal od své ženy, než umřela. Nikdy bych nevěřil, že v tom fyzickém stavu, v jakém byl, je schopen vylézt na okno. Ale on si vystavěl schůdky z knížek, které tu měl, a po nich vylezl na parapet. Přijela policie a policejní rada, který to vyšetřoval, byl docela rozumný muž. Pojďme zmínit jako první možnost nešťastnou náhodu. Že krmil ptáky a pak se uvidí, prohlásil. Mě by taková blbost ani nenapadla. Ale on to prostě tak udělal a u této verze už zůstalo. Ale jestli se ptáte, jak zemřel Bohumil Hrabal, jsem přesvědčen, že to skončil sám. Byl to naprosto promyšlený čin. Najednou byl v pátém patře, kde chtěl tolik být. Díval se na hřbitov, který je v zimě bez vegetace krásně vidět. Muselo to pro něj být strašně impresívní. Takže žádní ptáčci.“

Vladislav Müller (1925-1947) - Chráněné území je součástí lesopa– Vladislava Müller byl nejrychlejší poválečný hokejista a v poslední válečné sezóně nejlepším střelcem klubu LTC. Na mezinárodním zápase v Mnichově v březnu 1947 se srazil s brankářem. Zápas dohrál, ale v podvečer se dvaadvacetiletému hráči udělalo nevolno. Druhý den byl převezen do mnichovské nemocnice, byl operován, ale zemřel po deseti dnech na následky vnitřních zranění. Na náhrobek na libeňském hřbitově mu dali přeraženou hokejku, kterou už dávno ukradli zloději kovů. Leží tam i se svými rodiči, jeho otec byl hostinským v hostinci Na Korábě.

Na Korábě, Zenklova 143 - Chráněné území je součástí lesopa- Bohumil Hrabal v Něžném barbaru píše: „A tak jsme kráčeli a stavili jsme se na pivě Na Korábě u pana Müllera, tatínka toho nejrychlejšího hokejisty, kterýho přivezli z Garmisch-Partenkirchenu mrtvýho, a nikdo nevěděl jak. Vladimír dlouho si prohlížel pana Müllera, který ale byl veselý a točil pivo a žertoval, jako by se nic nestalo. Tak to má být, řekl spokojeně Vladimír, jako havrani, dodal, avšak když větrák vysál kouř, na zdi se objevila fotografie kudrnatýho hokejisty v předklonu, jak se opírá o hokejovou hůl, a brusle se mu třpytily jako ty jeho vlasy a úsměv široký skoro jako rozpětí bruslí. A rámeček v rožku měl malou úhlopříčnu černého flóru. Pan Müller špláchal sklenice, a dívaje se na fotku, řekl: Jen se tam podívám, už mě polejou slzy…

Velký libeňský slalom - Častokrát se Bohumil Hrabal pokoušel o tzv. Velký libeňský slalom. Ten spočíval v tom, že z dolní Libně vyjeli s přáteli tramvají až nahoru na Stírku, odkud sjížděli pomyslnou trať slalomu branku za brankou, z pravé strany ulice na levou, od hospody k hospodě. Začali jedním pivem u Hofmannů, projeli brankou u Müllerů Na Korábě a U Ferklů, honem k Erbu. Všude si dávali jedno pivo, aby měli dostatek času projet brankou u Jarolímků, jedno pivo U Ládi, hned zahnuli ke Karlovi IV., pak sešupem do automatu Svět, zpomaleným tempem projeli brankou U Hausmannů u pana Vaništy, U Lišků a U pivovaru, pak přes koleje ke Králi Václavovi, projeli brankou u Pudilů a s posledními zbytky sil projeli brankou U Doudů a U Merkuru, aby dojeli na cílovou rovinku na Palmovce. Někdy zakončili Velký slalom U Horkých nebo U města Rokycan. Někdy jeli jen malý libeňský slalom, protože při tom velkém totiž společnost včetně Bohumila Hrabala se většinou zmohla alkoholem, „ztroskotala“ a do cíle nedorazila.

Zenklova 166 - Chráněné území je součástí lesopa– Tento dům si v roce 1909 postavil Václav Vondřich (1874–1943), jeden z našich nejvýznamnějších motocyklových závodníků, který dosáhl našeho prvního mezinárodního úspěchu. V roce 1905 ve francouzském Dourdanu vyhrál 2. ročník mistrovství světa v závodě Coupe International. 270 kilometrů ujel na motocyklu značky Slavia za 3:05 hodiny. V prvním ročníku mistrovství předchozího roku tamtéž vedl, ale díky zlomyslně rozsypaným hřebíkům na šotolinové trati propíchl přední kolo motocyklu a spadl. Vondřich přežil bez zranění, dokonce dokázal ucpat proraženou nádrž, opravit defekt kola a znovu se vydat na trať, ale časovou ztrátu už nedohnal a časem 6:18 nesplnil klasifikační podmínky. Proto si pro druhý ročník nechal ušít koženou brašnu na záda, ve které vozil nářadí a součástky, včetně benzinové letlampy a cínu. Dvacetikilová brašna na zádech mu sice vynesla posměšné označení „cestující kovář“, ale naštěstí ji v druhém vítězném závodě vůbec nepotřeboval. Jeho závod popsal Adolf Branald v knize Dědeček automobil. Na zadní fasádu svého domu si nechal zhotovit reliéf, jehož předlohou se stala fotografie, pořízená v Dourdanu po vítězném závodě. Reliéf je sice skryt, ale jeho přibližná kopie byla umístěna v pekárně v přízemí. Teď je dům v rekonstrukci, dřevěná kopie odstraněna a kdo ví, jak dopadne nápis na fasádě domu.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Místo hostince U Ferklů je už dlouho proluka                                         4) Bezejmenná vyhlídka na překrásnou Libeň
    2) I kořalna Na Dědince je zbouraná                                                           5) Vyhlídka Emy Destinnové
    3) Klub poezie Ludvíka Hesse také dávno odvál čas                                 6) Prosecká vyhlídka

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Výhled na prosluněné Vysočany                                                            4) Bobová dráha je v rekonstrukci
    2) Močálka - v Proseckých skalách je rozsáhlý podzemní labyrint             5) Vyhlídka nad rychlíkovou tratí
    3) Vinice Máchalka v zimě neláká, ale v létě je tu hezky                             6) Zkusíme udělat do plynojemu dírku, tak jemnou jako je Váš vlas

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Nouzová kolonie Údolí děsu byla v sedmdesátých letech zavezena     4) Při naší návštěvě v roce 2016 tu byl ještě pivovar Kolčavka
    2) Ale ještě v roce 1963 vypadala takto                                                     5) A chlubil se takovými varnami
    3) Hold nadšenému cyklistovi Petaru Introvičovi                                         6) Teď je pivovar Kilián bez varen, ale stejně tu bylo dobře.