104. Z pivovaru do ráje

neděle 2. 4. 2023
navštíveny: Únětický pivovar, lavičky Únětice, hřbitov, Holý vrch, Alšova vyhlídka, Maxmiliánka, hostinec U Zvířátek, Türkův zámeček, Kameny zmizelých, Böhmova vila, Peterkova vila, Hamburgerova vila, dům Husové, vila Běla, Sedlecké skály, památník havárie letadla z roku 1975, neexistují Pražský okruh, hostinec V Ráji

Pozvánka
Sraz v neděli ve 13 hodin před Únětickým pivovarem. Bus v neděli jezdí jen jednou za hodinu!! Takže zájemci o oběd pojedou v 11:20 z Dejvické, ostatní ve 12:20. Bus 355 odjíždí z nástupiště u Jugoslávských partyzánů, zastávka je hned vedle busů do Suchdola. Dojedete na první zastávku v Úněticích, Na parcelách. Až vystoupíte, nezapomeňte se podívat na první KPČ, lavičku u zastávky

Jaká vycházka byla

    Na nedělní oběd se nás v Únětickém pivovaru sešlo jen pět pocestných a jeden zmrzlý cyklista. A tak nová únětická kultura dostala dost na frak, zbytek účastníků ji odbyl jen jedním malým pivem. Ale v Úněticích mají kromě piva a skrčenců ještě další atrakci – mozaikové lavičky. A tak jsme je začali obcházet. U obecního úřadu jsou rovnou dvě. Ale bez stolu. To už bychom tu nemohli hodovat jako v dobách covidového temna. A další na hřbitově. Užívej dne s márnicí v zádech a lebkou po pravoboku. U poslední lavičky vzdávající hold Únětické kultuře povinné skupinové foto. Jsem strýc Aleš a budu u vás bydlet. Díky tomu máme Alšovu vyhlídku a jeho olejomalby – mecenáš ochotně platil i barvy. Zelenými pláněmi s vyhlídkou na písaře a Hradčany. A už je tu Tiché údolí a výletní restaurace Maxmiliánka. Tady měl TJ TURAS výroční schůzi. I když schůze neměla se sportem nic společného, za tuhle ruinu TURAS nemůže. Naštěstí kousek jsou Zvířátka se sálajícím krbem. Konečně je výhoda, že je ukrutná zima, jindy přelidněné Tiché údolí je prázdné, stejně jako hospoda.

    Nejen únětické pivo, ale i únětická mozaika pronikla až sem do Roztok. Co dovedou šikovné české ručičky, jsme si ukázali v Tichém údolí č. 16. Z Kotěrovy letní vilky s první plochou střechou v českých zemích dokázaly vykouzlit tuctový vesnický domek se sedlovou střechou. A další šikovné české ručičky dokázaly zase vše zvrátit zpátky. A teď hurá vzhůru. Vynořili jsme se z lesa – a před námi Hradčany. Ty potvory vám vlezou všude! Popošli jsme roštím na hranu a pak už jsme se Hradčan nezbavili. Jednu z prvních Posedlostí v roce 2007 jsem směřovala právě sem na hranu. Už už se tu měl stavět most přes Vltavu a stezičkou už bychom pak neprošli. Zbytečná obava. Po 16 letech si tu můžeme zase bouchnout a sledovat nejdelší vlaky, co známe, pod námi. Seriál Sanitka celkem věrně líčí záchranu cestujících po největší české letecké havárii v roce 1975. Most není, a tak se po plánovaném okruhu prohánějí jen koně a slepice. S Bleskem jsme na únětickém hřbitově začali, Bleskem i skončíme. Prachař vybudoval Agátě bunkr a ona má teď z obýváku místo výhledu na svištící auta výhled na divoký koně. Tak kdy už konečně budeme v tom ráji? Byli jsme tu už dvakrát a nikdo kromě ZSV netušil, kde to sakra je. Je to bingo - hospoda V Ráji. A protože do ráje chce každý, vešli jsme jako jeden muž a žena, a hezky jsme to naše jarní putování (které s jarem opravdu, ale opravdu nemělo nic společného) zapili.

Únětický pivovar - První ověřená zmínka o výrobě piva v Úněticích pochází z roku 1557. Pivovar byl postaven pravděpodobně roku 1710. Usuzuje se tak podle letopočtu, který je vytesán v základovém pilíři v prostorách humna, nyní v pivovarské restauraci. Vlastníkem pivovaru byla téměř po celou dobu jeho trvání Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze. K největšímu rozkvětu únětického pivovarnictví došlo v druhé polovině 19. století, kdy se dlouhodobým nájemcem stal sládek Alexandr Kottler. Působil zde neuvěřitelných 32 let. V roce 1897 dosáhla roční výroba 21 600 hektolitrů piva. Sílící tlak konkurence na začátku 20. století způsobil pivovaru problémy a z 1. světové války se podnik už nikdy nevzpamatoval. Rokem 1948 skončil jako majitel Metropolitní kapitula u sv. Víta a do Únětic byla dosazena správa ze smíchovského Staropramenu. Ten ovšem neměl zájem tuto "malovýrobu" provozovat a v březnu 1949 výrobu ukončil. Na webových stránkách Únětic se píše: „ Únětické pivo bylo expedováno jak v sudech, tak v lahvích. Rozvážku piva do okolí zajišťoval pivovar svými koňskými povozy. Podle vyprávění mého dědy, sladovníka v pivovaru, se svého času únětické pivo vozilo koňskými povozy - a to zásadně v noci - i do známé restaurace "U Holubů" na Smíchově, kde se prodávalo jako Plzeňské“. V březnu 2010 se pod vedením manželů Tkadlecových začal připravovat projekt na „Znovuzrození Únětického pivovaru“. V listopadu 2010 odkoupili budovu pivovaru, už v dubnu 2011 byla zahájena instalace nové technologie. První várka Únětického piva byla uvařena 15. května 2011 a 11. června 2011 se slavnostně otevřely brány pivovaru. My jsme zde poprvé byli v prosinci 2012 na vycházce Únětická kultura, kdy jsme postupně pili únětické pivo U Drahušky v Přední Kopanině, v hospodě Ve mlejně v Černém Volu, tady v Úněticích v pivovaru, a U Lasíků a poslední Únětice jsme ochutnali v Starosuchdolské restauraci V Suchdole.

Vladimír Černohorský (1941 –2015) - Pivovarnictví se věnoval od roku 1959. V letech 1964–1992 pracoval v Pokusném a vývojovém středisku pro pivo a slad v pražském Braníku.. Působil jako sládek v různých pivovarech, a to nejen v Česku, ale např. i v Německu nebo Rakousku. Byl spoluautorem 16 vynálezů, např. nealkoholického piva Pito a piva pro diabetiky - dia pivo. Od roku 1995 dělal sládka v rakouském zámeckém podniku Schlossbrauerei Weinberg a od roku 2011 souběžně pracoval jako vrchní sládek zde v Únětickém pivovaru. Za celoživotní přínos oboru byl v roce 2014 uveden do Síně slávy českého pivovarství a sladařství. V roce 2017 byla na dvoře pivovaru odhalena jeho pamětní deska.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) U venkovní zdi pivovaru stojí další lavička                                           4) V listopadu 2020 tu stůl ještě měli a moc se nám hodil
    2) s názvem Pivovarské variace – PPP Proudění pivní pěny                   5) Únětice vydali mapu svých laviček
    3) Dvě lavičky jsou u Obecního úřadu, ale chybí stůl                               6) Neviděli jsme Ledňáčka u rybníka

Lavičky Únětice - S nápadem umístit v obci nové lavičky přišel starosta Pavel Svoboda, což vedlo Magdalenu Kracík Štorkánovou z únětického ateliéru mozaiky uspořádat 1. Mezinárodní sympozium mozaiky v srdci Evropy. Z mnoha návrhů na nové lavičky bylo vybráno k realizaci devět. Keramickými obklady přispěla značka RAKO. Lavičky byly slavnostně odhaleny 25. října 2022. Autorka projektu Magdalena Kracík Štorkánová vytvořila lavičku s názvem MaMoLa (masážní mozaiková lavička). Ta je vytvořena z přírodního kamene – tesser a oblázků a slouží na zastávce autobusu Na Parcelách – přímo u jejího mozaikového ateliéru - marigotky. U venkovní zdi pivovaru na břehu Únětického potoka stojí lavička od Klaudie Debnárové s názvem Pivovarské variace – PPP Proudění pivní pěny. Je v barvách podzimu a piva, má lákat k ochutnání produktů z místního pivovaru.

Lavičky u Obecního úřadu - Martina Konvičková poskládala mozaiku Urban water inspirovanou vlastním obrazem s přímořskou atmosférou. Vedle její modrobílé lavičky stojí streetartová lavičkou od Ivany Junkové a Jana Slovenčíka s názvem Miláček.. Tři lavičky neuvidíme. Lavička u sauny směrem na Černý vůl je od Juliany Somsedíkové. Připomíná únětické historické nálezy a má název Doba bronzová. Zuzana Vítková vytvořila u kapličky v blízkosti školy lavičku Dráček. Poslední lavička je na hrázi rybníka pod Kozími hřbety. Mozaika od Milana Jaroše a Hedviky Servusové má název Ledňáček.

Hřbitov, Únětice – Na hřbitově je pohřbena rodina Žilkova. A tak se hřbitov dostal i do Blesku, když zde v lednu 2023 pohřbívali 98-letou Olgu Žilkovou, maminku Veroniky Žilkové a babičku Agáty Hanychové. Takže se na pohřbu objevil i její nový přítel televizní magnát Jaromír Soukup. Na hřbitově před márnicí je instalována další oranžovožlutá lavička Jana Jeníka s názvem Carpe diem.

Fotoalbum vycházky...

Lavička pod Holým vrchem – Zde je lavička od Sofie Mengalli, studentky Akademie výtvarných umění ve Veroně. Jmenuje se Únětický koflík a odkazuje k Únětické kultuře.

Únětická kultura – Únětice původně vstoupily do historie v souvislosti s archeologií. V roce 1879 vykopal zapálený amatérský archeolog, roztocký lékař Čeněk Rýzner na Holém vrchu pohřebiště se třiceti hroby. O sto metrů dál se pak podařilo objevit dalších 29 hrobů. Hroby byly z období 1700 let před naším letopočtem, ze starší doby bronzové. Pohřební rituály se výrazně lišily od rituálů do té doby známých. Ve více než 70 řadových hrobech 1,5 m širokých a asi 1 m od sebe vzdálených byly kostry ve skrčené poloze a obličejem otočeným k východu, aby se dívali směrem k „slunci“. U každé kostry byla hliněná nádoba. Přestože podobných pohřebišť s obdobnou úpravou a zvyklostmi bylo v následujících desetiletích objeveno ještě několik, jméno blízké obce nálezu dalo této nové skupině pravěkého osídlení jméno – kultura únětická.

Alšova vyhlídka na Holém vrchu – Místo nad Tichým údolím s výhledem na Kozí hřbety navštěvoval s oblibou také malíř Mikoláš Aleš, podle něhož dostala vyhlídka své pojmenování. A jak se sem Aleš tak často dostával? V roce 1866 pronajali benediktini svůj statek v Suchdole rodině Brandejsů a ta zde hospodařila 30 let. Podle nich se statek dosud jmenuje. Alexandr Brandejs nejen statek stavebně upravoval, ale věnovali se i mecenášské činnosti. Zval na zámeček pozdější významné umělce - Ženíška, Brožíka, Myslbeka. Mikoláš Aleš přijel k Brandejsům na čtrnáctidenní letní pobyt a zůstal tu tři roky. V letech 1877-79 vytvořil v Suchdole většinu svých olejů (zřejmě mecenáš kromě stravy platil i barvy). Zajímavou kapitolou Alšova suchdolského pobytu je jeho účast na soutěži k výzdobě interiérů Národního divadla. Aleš nejprve o své účasti uvažoval, nakonec ji však odmítl. Teprve na důrazné naléhání Alexandra Brandejse svůj názor změnil. Brandejs poté nechal zapřáhnout do své bryčky a zčerstva s Alšem zajel do Prahy pro podmínky soutěže. K té se Aleš spojil s Františkem Ženíškem a jejich návrh "Okřídlená paleta" zvítězil.

Trojanův mlýn - Mlýn na Únětickém potoce byl nejstarší mlýn v Suchdole. Jeho existence je doložena už na konci 13. století. Kolem roku 1730 přešel mlýn do majetku rodiny Trojanů, roku 1857 se však Trojanovi dostali do finančních potíží a museli mlýn prodat. V roce 1922 nový majitel upravil vodní nádrž na koupaliště a mlýn na hospodu, kterou nazval U Trojanů, na paměť majitelů z 18. století. Mlýn byl zcela zrušen roku 1942 přestavěním na byty, na památku zůstalo pouze vodní kolo. Po roce 1945 zde byla nějaký čas v provozu výletní restaurace. V roce 1972 se tu natáčel desetidílný televizní seriál Byli jednou dva písaři režiséra Jána Roháče jako volná adaptace románu Gustava Flauberta Bouvard a Pécuchet. Scénář napsal Jaroslav Dietl. Seriál je z velké části postaven na improvizaci dvou hlavních postav - Jiřího Sováka a Miroslava Horníčka. Po natáčení mlýn dál chátral. Dnes je opět opraven a obydlen.

Bývala restaurace Maxmiliánka, Tiché údolí - Stála na konci Roztok. Restaurace dostala jméno podle Maxmiliána I. Mexického, císaře popraveného povstalci v roce 1867 a bratra císaře Františka Josefa I. Celý areál se skládal z několika objektů. Zajímavý byl restaurační pavilon postavený v letech 1898 ve švýcarském stylu. V letech 1903-1923 provozoval restauraci Karel Šindelář a restaurace se stala místem, kde se scházeli významní lidé. V roce 1924 byl postaven podle návrhu Antonína Landy dvoupatrový hotel s terasou a velkým sálem. Restaurace byla v provozu do konce 90. let 20. století. V následujících letech zkázu dokonali bezdomovci, kteří zde několikrát způsobili požár.

Roztoky - Roztokám náleží titul nejstaršího vilového letoviska v okolí Prahy. Rozhodujícím podnětem pro jeho rozvoj bylo zprovoznění Severní státní dráhy Praha – Drážďany v roce 1851. Nevelká obec na levém břehu Vltavy, s roztroušenou vesnickou zástavbou a zámkem se stala vyhledávaným výletním místem. Hlavní proud nové výstavby se koncentroval v údolí Únětického potoka, které bylo od konce 19. století nazýváno Tichým údolím. Majitelé letních vil patřili mezi vyšší střední třídu, byli to především pražští obchodníci a továrníci židovského původu, z nichž velká většina nepřežila holocaust. První dodnes dochovaná letní vila Mia byla postavena už v polovině 19. století.

Hospůdka U Zvířátek, Tiché údolí 66

Türkův zámeček čp. 10 - Původně Nový mlýn koupil v roce 1878 Markus Türk, obchodník se zbožím rukodělným a kartouny, a přestavěl ho na letohrádek v neorenesančním stylu. Zřídil zde veřejné lázně pro návštěvníky a obyvatele letoviska, které pravděpodobně zanikly na konci 19. století. Vila svým průčelím dodnes lázeňskou architekturu připomíná. Na počátku 20. století byly přistavěny věže k zahradní frontě. Výstavnost domu ocenili i Marie a Mořic Lobkowiczov, kteří zde pobývali ve 20. letech 20. století. Kulturní památka.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Za války zmizeli i s rodinami ve vyhlazovacích táborech                             4) Manželé Kožíškovi si zakoupili tento tuctový domek
    2) Redaktor Oskar Singer byl jedním z nich                                                       5) a teprve z plánů zjistili, že jeho autorem je Jan Kotěra
    3) Böhmova vila je zajímavá švýcarským stylem i mozaikovými skulpturami     6) A takhle vypadá Kotěrův dům po rekonstrukci

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Hamburgerova vila                                                                                   4) Hradiště Zámka za Vltavou, ale informační cedule je jen zde
    2) Novostavba v Bělině hezky zapadá mezi dům Husové a vilu Bělu         5) Jdeme na hranu
    3) Vynořili jsme se z lesa - a před námi Hradčany                                     6) A zase ty Hradčany

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Tady jsme byli Na hraně (i pod čarou ponoru) už v roce 2007                 4) Hradčana viděná z divočiny
    2) Měl se začít stavět tento most a pěšinka by pak byla nepřístupná           5) Roku 1975 se do zahrádkářské kolonie zřítilo letadlo
    3) Po šestnácti letech most nikde, zatímco pěšinka po hraně stále vede     6) Letadlo těsně minulo osamělý dům

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Tudy je už 90 let plánován okruh kolem Prahy                                 4) Místo tunelu se svištícími auty pozorují divoké koně
    2) Kde jsou, ach kdepak jsou naše velkolepé plány                             5) Konečně můžeme do ráje
    3) Dům Agáty Hanychové a Jakuba Prachaře                                     6) Je to úředně potvrzeno i na střeše