105. Ze skládky do sýpky

neděle 8. 10. 2023
navštíveny: Motolská skládka, Kulturní dům Bílá Hora, Kostel Panny Marie Vítězné, Kříž smíření, Bílá hora, Evangelický hřbitov, obora Hvězda, rybník Terezka, kostel sv. Fabiána a Šebestiána, centrum Malejov, Jan Zelenka Hajský v Liboci, Archeopark, Šestákova usedlost, Libocký rybník, Vodovodní domek, Veleslavínské usedlosti, Na Petřinách 31, Větrník, Břevnovský klášter, Klášterní sýpka

Pozvánka
V neděli půjdeme na další posedlostní vycházku Ze skládky do sýpky. Sraz a zároveň odchod je ve 13 hodin u stanice metra Nemocnice Motol na stanici busů směr z kopce dolů. Oběd bude o stanici dřív v restauraci Nad Alejí. Je přímo proti vchodu metra Petřiny, pokud vystoupíte směrem z města. Tam se sejdeme před dvanáctkou, protože ve 12:45 popojedeme jednu stanici do Motola.

Jaká vycházka byla

    Pokaždé když jdeme na skládku, začínáme u nemocnice Motol. Tentokrát sucho, a tak věnujeme jen tichou vzpomínku třem padlým ženám na nástupní stezce při minulé výpravě. I plot za sedm melounů je prostříhán tak, abychom mohli vkročit na skládku se vztyčenou hlavou. Tři sestry v dubnu 2020 byly nuceny hodovat na cihlách, ale teď je už tu nainstalován luxusní servírovací kříž. A tak nic nebrání tomu sloužit polní mši. Přijímaní pod obojí a daleké výhledy do neznámé zeleně způsobily, že nám už otevřeli Kulturní dům. Hlasování pro kulturu dopadlo dobře. Jdeme na pivo!
    Pak jsme si zopakovali přestěhovanou Poutní kapli, klášter Panny Marie Vítězné, postavený na počest slavného vítězství císařských vojsk na Bílé hoře, i Kříž smíření, který nám sem nainstalovali Němci v den 400. výročí bitvy. Na Bílé hoře je zatím ještě vše v pořádku - tady se ještě uctívá, že po šarvátce okresního formátu jsme tři sta let úpěli. Tak na to si taky připijeme. Ruzyňská věznice tone v zeleni, nejmenší pražský evangelický hřbitov v břečťanu. I ve zdánlivě neprostupné ohradní zdi obory Hvězda se našla vrátka, a tak jsme mohli jít loukou - směr osamělý kostel. Došli jsme k libocké škole, kde začínal jako učitel Jan Zelenka-Hajský. A tak mohu stejně jako v Husově lesíku u památníku jeho syna Jana Milíče zopakovat: Parašutisty Gabčíka a Kubiše zná každý. Ale kdo zná Čechy, kteří jim pomáhali atentát uskutečnit, a zemřeli jako oni? Sešli jsme starou Libocí k Libockému dvoru alias Šestákově statku, jak nás ubezpečuje zvonek u vchodu. Tak tady na chvíli spočinem. Ale vidíte sýpku? Nevidíte. Tak tady není konečná!
    A to by byla škoda, protože byste přišli o malebný Libocký rybník, zahrádkářskou kolonii u budoucí rychlodráhy i veleslavínskou náves. Vystoupali jsme na Petřiny. Páter Toufar na chodníku a všecky krásy Břevnova nad vchodem XXXI jsou přímo proti sobě. Okolo větrného mlýna jsme vešli do klášterních zahrad. Poklidný podvečer jako určený k rozjímání rozčísly blikající neóny. Že by blízká setkání třetího druhu? Nebudeme si toho všímat. Cíl naší cesty – sýpka je přímo před námi. Není to ledajaká sýpka, ale Klášterní. Když můžeme na skládce sloužit polní mši, tak tady v klášteře můžeme už jenom pít. A to nejen Benedicta, ale i lihuprostý rakytník od Petry M. Už je čas! Konec klidu za mohutnými zdmi kláštera, čeká nás strastiplná cesta, hotová Sodoma Gomora s krycím názvem Břevnovské posvícení.

    1) Před námi start – Motolská skládka                                                       4) V lednu 2021 už tu byl servírovací kříž
    2) Na skládce                                                                                             5) Polní mše 8. 10. 2023
   3) Tři sestry na cihlách v dubnu 2020                                                         6) A teď ty výhledy na Prahu

Motolská skládka - Motolská skládka začala vznikat při výstavbě nemocnice Motol v sedmdesátých letech. Problémy se začaly kumulovat od roku 2004, kdy skládku dostala do nájmu firma EkoMotol CZ. Ta měla území skládky rekultivovat, ale místo toho se začalo na skládku navážet čím dál více odpadu z celé Prahy, včetně kontaminovaného. Od roku 2004 to bylo přes 1,5 milionu metrů krychlových odpadu. Smlouva sice byla firmě vypovězena v roce 2014, ale firma zanechala Praze 5 skládku v havarijním stavu, kdy dokonce hrozí její zhroucení. Plány na rekultivaci končí rokem 2019. Vzniklý projekt chtěl skládku částečně přesvahovat do sousedního údolí, což by výrazně snížilo finanční náklady, i tak by byly cca půl miliardy korun. A poté zde měl vzniknout do roku 2024 vzniknout sportovní areál a střední škola pro pohybově postižené děti. Ale od té doby se neděje nic, jen skládku oplotili za 7 milionů korun a tím se přerušily veškeré koridory vysoké zvěře. Původně tu byly jen díry, aby mohli procházet lidi, ale teď už je odstraněn plot u jedné z bočních cest, takže odpad se sem může klidně vyvážet.

Vzpomínka na vycházku Divočinou z Motola na Malvazinky aneb Ze skládky na hřbitov - 16. 1. 2021 - Sobota 10:30, metro Nemocnice Motol. Tři padlé ženy hned na nástupní stezce do divočiny. Nevrátíme se do základního tábora k televizi? Ne, pokusíme se zdolat alespoň kótu MS1 - Motolská skládka. Zdola nás jistí jen dva členové. Výhled na zamženou Prahu nic moc, ale mají tu příhodný servírovací stůl a dobře chlazený šampus. Vše využito. Cesta vpřed končí uklouzanou pěšinkou dolů, a tak podléhám a jdeme zbaběle zpátky za plot a poté pohodlnou vrstevnicovou cestičkou pod hranou Malého Břevnova. Jsme sto metrů od tramvaje a jedinou známkou civilizace jsou slepice. Poté Čtrnáctiprocentním klesáním na Kalvárii. „Tak tady jsem nikdy nebyl“. Ale omyl, Luďku. Tady jsme obdivovali výhledy už před deseti lety při putování z Bílé Hory na Klamovku Bílá, zelená, červená uprostřed pražské divočiny. Šampus k výhledům samozřejmě patří, ale že hpap přitáhne na zahřátí takovou pí.ovinu, jako je hořící poleno??? Už nám taky Roulinovatí. Poprvé se někteří zorientovali až na Plzeňské. Ale vzápětí jsme začali stoupat a už byli zase vedle. Opravovaný Hajčí dvůr, rybník Brouček a cesta bažinami. Poprvé jsme v divočině spatřili trať pražského Semmeringu, která se jako dva dráty padlé na zem vinula zbytkem našeho putování. Šli jsme i okolo vily, kterou jsme při putování Bermudským trojúhelníkem v prosinci 2013 navštívili. Využili jsme tehdy toho, že parta Superstar už odtáhla a my si na terase udělali malý soukromý mejdan. Letos jsme místo ní navštívili ordovik a poté se spouštěli dolů k trati – neuskutečněná cesta ze skládky by byla proti tomu slabý čajíček.
Zachránilo nás až otevření zavřené hospody U Petrů. Hostinský šel právě bobovat, tak jsme ho pozdrželi. Pak pod stolovou horou do altánku, který zdařile nahradil Čínský pavilón i rozhlednu na Cibulce. U Šmukýřky jsme spatřili Bulovku - přesně tu, co neznáte - tu v Košířích. Jenže cesta k ní vede přes údolí a sešup nám zlomyslně uklouzaly bobující děti. Zvládli jsme to! Ale gloriet Bulovky, kde v roce 2006 naše špunty udělaly do stropu tři díry, před námi, vandaly, pro jistotu už zarýglovali. Tak jsme se vynořili z divočiny až na Malvazinkách. A rovnou zamířili na hřbitov. Je nebezpečné dotýkat se hvězd na zem spadlých, je nebezpečné dotýkat se Tebe. Zřejmě proto Pilarka odpočívá na Malvazinkách v bezpečné šestimetrové vzdálenosti od Mistra. Pak už jen návrat ze hřbitova k autobusu, k metru a k domovu. Smekám před všemi, kteří se mnou doklouzali až do konce. Viz album Ze skládky na hřbitov

    1) a výhledy do neznámé zeleně                                                               4) Tato poutní kaple je dvakrát přestěhovaná
    2) U 14% klesání jsme se vyfotit museli                                                     5) Kostel Panny Marie Vítězné
    3) Hlasování pro kulturu dopadlo dobře. Jdeme na pivo.                           6) Kříž smíření nám postavili Němci

Poutní kaple, Karlovarská - Územím Břevnova prochází poutní cesta z pražské Lorety do kláštera v Hájku. První kaple stojí hned vedle hostince U Zelené brány (dříve U Vonásků), poslední dvacátá stojí na obnovené poutní cestě před Hájkem. Je součástí pozdně barokní poutní cesty o délce 17,5 km. Byla vybudována v letech 1720-1734, z původních dvaceti kapliček se zachovalo jedenáct, dvě z nich byly přestěhovány. Cesta si nese významné prvenství, její kaple jsou největšími výklenkovými kaplemi, které kdy poutní cestu v Čechách či na Moravě lemovaly. Mají úctyhodnou výšku 5,5 metru. Jedna z kaplí byla přestěhována, jako příprava na přestěhování kostela v Mostu. A z Předních Jivin, na hranici Řep a Ruzyně, byla roku 2009 znovu přestěhována, a to sem ke klášteru benediktinek.

Kostel Panny Marie Vítězné, Karlovarská 6 - Stavba vyrostla na místě původní kaple Panny Marie, která tady byla postavená těsně po bitvě na Bílé hoře v letech 1622-1624. Tato kaple byla zpustošená v roce 1648 švédskými vojsky. Ale už v roce 1704 se na jejích základech začalo budovat z popudu malíře Kristiána Luny poutní místo. To se skládalo z ústřední svatyně, navržené Janem Blažejem Santinim-Aichlem, obklopené ambity. Svatyně, dokončená v roce 1714, má půdorys kříže, uprostřed a nad příčnými rameny jsou kopule. Poutní místo bylo zrušeno v roce 1785, znovu obnoveno a připojeno pod Břevnovský klášter v roce 1812. V prosinci 2007 zde byl zřízen klášter ženského řádu benediktinek. Zajímavostí je, že sestry se do hábitu a závoje oblékají jen na pobožnosti, jinak chodí v civilním oblečení a pracují ve svých původních profesích, které vykonávaly před vstupem do řádu.

Kříž smíření, Alej českých exulantů - Tři a půl metru vysoký kříž vytvořil německý benediktinský mnich a umělecký kovář P. Abraham Fischer. Stojí na půli cesty mezi benediktinským klášterem a bojištěm bitvy na Bílé hoře z roku 1620, jejíž 400. výročí má připomínat. Kříž tvoří vlastně kříže tři: dva zrezivělé symbolizují válku a znesvářené strany, třetí, modrý kříž z titanu, je symbolem smíření. Byl odhalen 8. 11. 2020.

    1) Před námi Bílá hora                                                                               4) Bílek mohylu koncipoval jako Hrob národa s 27 historickými postavami
    2) Skromný pomníček tu stojí už 103 let                                                   5) Před námi Kozákova skála a České Středohoří
    3) Velkolepé plány na pomník od S. Suchardy                                           6) Idylický výhled na ruzyňskou věznici

Fotoalbum vycházky...

Bílá hora – Bitva na Bílé hoře se odehrála 8. listopadu 1620. Po krátkém dvouhodinovém boji zde skončil téměř stoletý zápas českých stavů proti centralizačním snahám habsburského dvora. Na české straně padlo dva tisíce mužů oproti pěti stovkám obětí protivníka. Čas od času se během stavebních prací na bělohorské planině ještě dnes najdou kosterní pozůstatky těchto bojovníků. Jeden z hromadných hrobů byl odkryt v roce 1974, když na pláni před oboru Hvězda budovali vojenské stanové spartakiádní městečko pro ubytování cvičenců. V průběhu byl v roklince u nynější Světlušky obklíčen oddíl legendárních Moravanů. Neodpovídá ovšem historické skutečnosti, že by zde Moravané zemřeli do posledního muže. Ve skutečnosti se tito žoldnéři, většinou německé národnosti, vzdali i se zraněným velitelem a později vstoupili do služeb vítězů. Nicméně legenda vedla k tomu, že ve druhé polovině 19. století, v době romantického vlastenectví, začali obyvatelé z okolí v předvečer bělohorské bitvy zapalovat svíčky a lucerničky na paměť bělohorských bojovníků. Tak vznikl název "Světluška". Malý, jednoduchý památník byl odhalen k 300. výročí bitvy. Podnět k pomníku dali na počátku 20. století sokolové, konkrétně Jan Kolátor, starosta župy Podbělohorské. Poté se začaly scházet první skromné příspěvky na zamýšlenou mohylu. Projekt bělohorské mohyly zaujal Stanislava Suchardu, který v té době již proslul svou prací na pomníku Františka Palackého. Společně s Josefem Gočárem předložil svůj návrh na monumentální památník v roce 1908. Dílo mělo vyhlížet jako otevřené nádvoří, v jehož středu se otevírá nepřikrytý hrob. Zdvihá se na mírně stoupající plateau, jež je ohraničeno dvaceti sedmi žulovými hranoly připomínající 27 popravených pánů. Ve středu nádvoří leží žena (nepochybně opět slečna Slepičková), symbol poraženého národa. Do svahu se vřezává schodiště, na němž stojí dvě truchlící ženy. Monstrózní dílo se však nesetkalo s příznivým ohlasem. Od projektu se distancoval i Jan Kolátor s tím, že umělci pracovali na vlastní vrub a že sokolové navíc shromáždili jen 3 200 korun, zatímco realizace „hrobu národa“ by si vyžádala nejméně 200 000. Ve stejné době se objevil ještě jeden projekt, který na Suchardovu vizi hrobu národa také kriticky reagoval, totiž návrh Národního pomníku na Bílé hoře od sochaře Františka Bílka. Projekt neméně monumentální zahrnující chrám zapuštěný do skalního pahorku. „Nesmíme připustit, že by naše vlast mohla být jednou v hrobě“, a tak na vrchol chrámu vystupovaly po řadě stupňů sochy Pokora a Čistota. Stařec s velebným gestem ukazoval na hlavní skupinu v centru pomníku, kde byli všichni od Cyrila a Metoděje, přes Václava a Karla IV. Ačkoliv Bílkův projekt převyšoval po všech stránkách návrh Suchardův a Gočárův, měl s nimi společnou jednu podstatnou věc - náklady na jeho realizaci se odhadoval rovněž na 200 000 korun. A tak Kolátorovi nezbylo než opět prohlašovat, že jejich župa na provedení nepomýšlí. Nakonec 7. listopadu 1920 župa Podbělohorská odevzdala národu tuto skromnou mohylu.

Věznice Ruzyně, Staré náměstí 3 - V místech ruzyňské vazební věznice začal v první polovině 19. století fungovat cukrovar. Ten však po necelých sto letech ukončil v roce 1921 svou činnost. V roce 1935 byl přestavěn na Zemskou donucovací pracovnu. Z původního areálu zůstala stát pouze cukrovarský komína, který se stal základem pro stavbu dodnes funkčního vodojemu. Nejde tedy o strážní věž, jak se mylně uvádí. V předválečném období měla donucovací pracovna kapacitu cca 200 káranců. Po únoru 1948 a přístavbě nové budovy se zvýšila kapacita na 838 míst.

    1) Nejmenší evangelický hřbitov v Praze                                                   4) Vypuštěný rybník Terezka
    2) V oboře Hvězda                                                                                     5) Jan Zelenka Hajský učil nejdříve v Liboci
    3) Hvězda je přímo nad našimi hlavami                                                     6) V centru Malejov nebylo živáčka

Evangelický hřbitov, Huberova – Hřbitov má rozměry pouze 16,5 x 10 metrů. Nazývá se toleranční, protože vznikl po vydání tolerančního patentu z roku 1781, jímž Josef II. povolil i jiná vyznání než katolická. Díky němu se mohli k protestantské církvi přihlásit i dosud tajní evangelíci. Jedním z nich byl i rychtář Jan Kubr. Když v roce 1783 zemřel, měl být pohřben na katolickém hřbitově v Liboci. Proti tomu se však zvedla silná vlna odporu a lidé s holemi zastavili pohřební průvod a přerušili zvonění. Pohřeb byl zmařen, muselo zasáhnout vojsko a rakev střežená vojáky byla pohřbena až druhý den. Aby se již něco takového neopakovalo, vznikl v roce 1784 hřbitov nový, evangelický. Poslední pohřeb se tu konal v roce 1945. Hřbitov vstoupil do širšího povědomí v roce 1848. Pražští studenti chtěli uctít na Bílé hoře památku padlých bojovníků, ale rakouské úřady shromáždění nepovolily. Studenti tedy využili toleranční hřbitov, kde jim nemohlo být bráněno v pokládání věnců, ve skutečnosti určených pro bělohorské padlé. Na shromáždění na hřbitově tehdy promluvil bouřlivák J. V. Frič. Zchátralý hřbitov obnovila v roce 2000 Městská část Prahy 6 společně s evangelíky ze Střešovic. Přestože po vyhlášení tolerančního patentu vzniklo na území Prahy mnoho evangelických hřbitovů, tento jediný se dochoval.

Letohrádek Hvězda - Oboru zřídil roku 1530 král Ferdinand I. Jeho syn Ferdinand Tyrolský pak nechal v letech 1555-56 postavit letohrádek Hvězda ve tvaru šesticípé hvězdy. Stavba vznikla údajně proto, aby zde mohla bydlet jeho tajná manželka, dcera kupce, Filipina Welserová. Nákresy k této stavbě prý zhotovil samotný arcivévoda. Samotnou stavbu realizoval Bonifác Wohlmut. Střecha dvoupatrového letohrádku byla původně mnohem vyšší a byla pokryta tehdy velice vzácnou mědí. Tato střecha byla kompletně odcizena v roce 1648 za švédského obléhání Prahy. Dnešní jednoduchá, plošší střecha pochází z doby panování císaře Josefa II. Okolo letohrádku byla zřízena rozsáhlá obora a během pouhých dvou let 1562-63 byla postavena opuková zeď v délce několika kilometrů včetně dvou bran. Obora Hvězda byla také ideálním místem pro táboření cizáckých vojsk při tažení na Prahu. Bylo tomu tak v letech 1608, 1611, 1631, 1639, 1648, 1742 a 1757. Velitelský štáb byl vždy ubytován v letohrádku a vojáci většinou vybili zvěř v oboře pro zpestření svého jídelníčku a mnohdy vzácné dřeviny pokáceli na otop. V dobách panování císaře Josefa II. byla budova letohrádku přeměněna na ve skladiště střelného prachu. V roce 1951 se Hvězda stala muzeem Aloise Jiráska a v roce 1964 přibyl Mikoláš Aleš. Dnes je zde expozice o bitvě na Bílé hoře.

Rybník Hvězda - Voda vyvěrající z pramenů v podzemí obory ústí do potůčku Světlušky a ten ústí do mokřadu na dolní louce ve Hvězdě a také do obnoveného rybníka. Obnova tohoto rybníka se uskutečnila v letech 2004-2005.

Rybník Terezka, u obory Hvězda – Rybník napájí potok Světluška přitékající z rybníka Ve Hvězdě a kolem něj protéká Šárecký potok. Byl vybudován v roce 2018 na místě bývalých ilegálních skládek a rozpadlých staveb.

Kostel sv. Fabiána a Šebestiána, Libocká – Byl postaven roku 1842 na místě původní románské budovy z 13. století., protože již nevyhovovala velikostí a byla temná a vlhká.

Jan Zelenka Hajský, Libocká 43 - Jan Zelenka-Hajský učil v Liboci. Po narození syna v roce 1923 opustil Prahu a odjel učit do pohraniční školy v Brandově na Mostecku. Brandov v té době měl 2500 obyvatel, z toho bylo 35 Čechů, ostatní Němci. Ve volném čase organizoval stavbu české školy v Dolním Háji u Duchcova, kde také převažovali Němci, ale ne tak výrazně (z 2400 obyvatel 700 Čechů). Odtud jeho přezdívka Hajský. Jakmile byla škola dostavěna, v dubnu 1927, Zelenka do Hájů přestěhoval celou svou rodinu a stal se tam řídícím učitelem. Kromě toho byl aktivním sokolem, v polovině třicátých let se stal starostou župy Krušnohorské. Všechno, co v severních Čechách budoval, bylo pryč s okamžikem, kdy došlo k podpisu mnichovské dohody. Tisíce lidí musely ve spěchu opustit domovy, Zelenkovi utekli do Prahy, Zelenka se stal řídícím učitelem chlapecké školy ve Vršovicích – dnes Obchodní akademie Heroldovy sady. A kruh se uzavírá. Na rozdíl od nejisté odbojářské činnosti Václava Mejstříka, což byl předobraz učitele Igora Hnízda, je zcela jisté, že Mejstřík začal učit na chlapecké škole ve Vršovicích v roce 1940, a tudíž ho přijímal ředitel Jan Zelenka Hajský. Zpět k Hajskému a protektorátu. Zrušení Sokola na jaře 1941, příjezd Heydricha a poprava náčelníka České obce sokolské Augustina Pechláta 30. září 1941 a 8. říjen, kdy Heydrich nechal v rámci „Akce Sokol“ pozatýkat více než 800 nejvyšších představitelů Sokola a poslat je do Osvětimi. Za osm měsíců jich zbylo naživu méně než sedmdesát. To byly klíčové okamžiky roku 1941, které zradikalizovaly řídícího učitele Zelenku do podoby jednoho z nejschopnějších a nejefektivnějších sokolských náčelníků. V noci 29. 12. 1941 seskočila u Nehvizdy skupina parašutistů. Už na Silvestra se seznámil s Janem Kubišem, který svou první noc v Praze přespával u Václava Růty, ve stejném domě, kde bydleli i Zelenkovi – Biskupcova 4. Zelenka-Hajský začal zařizovat ubytování, kontakty. Zajistil pro parašutisty úkryt a předal jim kontakt na svého bývalého žáka Františka Šafaříka, který pracoval jako truhlář na Pražském hradě a poskytl jim detailní záznamy denního programu Reinharda Heydricha. Po atentátu vyhlédl Zelenka pro úkryt parašutistů kostel Cyrila a Metoděje. Právě tam vodil od 28. května do 1. června postupně jednoho po druhém. Po zradě Karla Čurdy byl prozrazen a při pokusu gestapa jej zatknout 17. června 1942 ve svém pražském bytě spolknul kapsli kyanidu draselného.

Památník Jana Milíče Zelenky, v lesíku Nad Elektrárnou - Jan Milíč se narodil v srpnu 1923. Milíč dělal kurýrní spojku mezi parašutisty, obstarával a nosil jídlo do chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. O domovní prohlídce gestapa u nich doma se dozvěděl ve škole od svého spolužáka Jiřího Růty. Nešel domů, ale odjel do Husova háje v Záběhlicích. Slatinský lesík znal z dřívějších výletů. Tam si vzal stejnou kapsli s jedem jako jeho otec. Jeho tělo nalezli náhodní chodci. K získání totožnosti byl převezen do Resslovy ulice k mrtvým bojovníkům z chrámu. Pohřben je v hromadném hrobě v Ďáblicích. Janova maminka připravenou kyanidovou kapsli nespolkla, byla zavražděna 24. října 1942 v Mauthausenu, ve stejný den jako Milíčův spolužák Jiří Růta a jeho otec i matka.

Centrum Malejov, Libocká - Za kostelem se nachází farní centrum Malejov, kde se koná řada farních aktivit.

    1) Archeopark nebo cirkus?                                                                     4) Libocký rybník je malebný na podzim
    2) Vítá nás Šestákův statek                                                                      5) i v zimě - Breughel v zimě 2004
    3) Sedí se tu hezky                                                                                   6) Vodovodní domek tu stojí už skoro 500 let

Archeopark, Šebastiánská - Část parku tvoří rekonstrukce středověké zemědělské usedlosti. V areálu parku naleznete i keramickou a chlebovou pec, tkalcovskou dílnu, nebo šlapací soustruh na dřevo.

Šestákova usedlost, Rybničná 1 – Uzavřený hospodářský dvůr vznikl zřejmě na počátku 19. století. Od roku 1840 patřil Václavu Šestákovi z místní zemědělské rodiny. Po něm dostala jméno Šestákova skála na jedné straně průrvy Džbánu. Druhá větší a vyšší skála získala jméno po libockém statkáři s větším statkem a většími pozemky - Kozákova skála. Kozákovi a Šestákovi totiž po desetiletí obhospodařovali pozemky v oblasti pravěkého šáreckého hradiště. Ovšem zatímco Šestákův statek vzkvétá a byla tu otevřena restaurace, Kozákův rozsáhlý hospodářský dvůr, téměř zámeček v Libocké ulici, byl zbaven památkové ochrany a v osmdesátých letech demolován. Na jeho místě je postaveno sídliště.

Vodovodní domek, U Sadu - V roce 2001 byl v parčíku zrekonstruován kamenný domeček, který sloužil pro potřeby nejdelší větve vodovodu z libocké štoly Královka. „Domeček vystavěl zedník Jásek v r. 1555 ku čištění vody a rour hradního vodovodu“, jak bývalo na objektu napsáno. Délka celého Královského vodovodu od Královky až ke starému paláci byla 6 km a zásobovala Pražský hrad vodou až do doby mezi oběma světovými válkami. Pro potřeby Královské zahrady vznikl za Rudolfa II. ještě užitkový hradní vodovod. Z Libockého rybníka proudila voda otevřenou stokou zvanou Císařská strouha po vrstevnici až k veleslavínskému zámečku. Dle pamětníků jezdil kolem strouhy prezident Masaryk na koni za chotí do nervového sanatoria ve Veleslavíně a trasu měl v oblibě i po Charlottině smrti.

   1) Daniel Adam z Veleslavína                                                                       4) Vchod paneláku Na Petřinách XXXI
    2) Kaplička na veleslavínské „návsi“                                                           5) Z větrného mlýna je teď restaurace
    3) Josef Toufar před domem svého kata                                                      6) Vcházíme do klášterních zahrad

Pomník Daniela Adama z Veleslavína, U Sadu (1546-1599) – Bohuslav Balbín o něm napsal: „Cokoliv ušlechtilého a učeného za císaře Rudolfa II. bylo vytištěno v Čechách, toho byl Veleslavín buď spisovatelem, překladatelem, spolupracovníkem nebo měl zásluhu na vytištění“. Byl synem majitele statku ve Veleslavíně Štěpána Adama. Sedm let přednášel na pražské univerzitě. Poté, co se oženil s Annou Melantrichovou, dcerou slavného tiskaře, musel univerzitu opustit, neboť v té době se na profesory vztahoval celibát. Po smrti svého tchána převzal tiskárnu a přivedl ji na vysokou úroveň. Pomník byl odhalen roku 1902 u příležitosti 303 letého výročí jeho úmrtí.

Veleslavínské usedlosti – Existence Veleslavína je prokázána na konci 10. století, až do husitství byla majetkem Břevnovského kláštera. Ke zbytku hospodářské usedlosti čp. 14 je pravoúhle napojena budova čp. 26, která dříve zřejmě byla sýpka. 14. Ve středu bývalé návsi stojí malá zvonička z přelomu 18. a 19. století. Statek čp. 17 dotváří prostředí staré zástavby před veleslavínským zámkem.

Veleslavínský zámeček, Veleslavínská 30 - Byl postaven v rozmezí let 1730-50. Autorem návrhu by mohl být K. I. Dientzenhofer, který v té době pracoval pro stavební úřad Pražského hradu, jenž zámek nechal vystavět. Za první republiky zde bylo nervové sanatorium, ve kterém pobývala Charlotta Masaryková. Po druhé světové válce hned vedle kouřící tepelné teplárny byla v zámečku pneumologická (pro nelékaře plicní) klinika.

Na Petřinách 36 - Ladislav Mácha byl v roce 1950 byl vyšetřovatelem faráře Josefa Toufara z Číhošti. Toufara podroboval krutému mučení, na jehož následky po dvou dnech v nemocnici kněz zemřel. Vyučený automechanik během svého působení u StB vystudoval právnickou fakultu. V roce 1968 byl vzat do vazby pro podezření z trestného činu vraždy, ale vyšetřování šlo po ruské okupaci pochopitelně do ztracena. Teprve v roce 1998 byl odsouzen za zneužití úřední moci a těžkého poškození na těle na dva roky nepodmíněně, ale trest kvůli špatnému zdravotnímu stavu nenastoupil. Ladislav Mácha zemřel v 95 letech v září 2018, 20 let po odsuzujícím rozsudku a 68 let po smrti pátera Toufara. Měsíc po jeho smrti vytvořil neznámý umělec před domem Na Petřinách 36, kde JUDr. Ladislav Mácha bydlel, podobiznu Josefa Toufara. Inspiroval se dílem Otakara Duška, který podobné podobizny Josefa Toufara i Jana Palacha nasprejoval na bývalé Borůvkovo sanatorium v Legerově ulici, kde Toufar i Palach zemřeli. Po čtrnácti dnech neznámý vandal posprejoval podobiznu na chodníku červeným sprejem. Noční rudý sprejer chtěl poničit památku na pátera, ale teď je pomníček ještě výmluvnější.

Vchod paneláku, Na Petřinách 31 – 20. 5. 2016 vyhlásilo společenství vlastníků soutěž pro studenty VŠ, 10. 6. ji vyhrála Michaela Režová, 22. 8. začala malovat a 7. 9. 2016 bylo dokončení rekonstrukce fasády, jejímž vyvrcholením byla slavnostní vernisáž nástěnné malby. Klášter, Hvězda a Větrník je jasný, dále je muž s iniciálami O. W, odhazující brýle v dál, tedy Otto Wichterle, který působil v Makromolekulárním ústavu na konečné tramvaje. W. O: Žák profesora Wichterleho Jiří Michálek, který s ním v laboratoři strávil 15 let, vzpomíná: „Profesor Wichterle neustále pospíchal a mnoho kontaktních čoček za svého života snědl. Kontaktní čočka vypraná v destilované vodě se totiž musí ještě převést do fyziologického roztoku, aby se mohla aplikovat na oko. A Wichterle pokusné čočky, aby urychlil proces a mohl je co nejdříve vyzkoušet, převáděl do fyziologického roztoku v ústech, protože sliny fyziologický roztok nahrazují. Často šokoval okolojdoucí tím, že vyndal něco úst, vložil to do oka, z druhého oka zase něco vyjmul a vsunul do úst. Často jsem jezdíval s Wichterlem z laboratoře v Dejvicích na Petřiny. Profesor řídil, u vojenské nemocnice byl na silnicí hrbol. Takže kolikrát jsme tam drncli a pan profesor se na mě otočil a řekl: tak jsem je zase spolkl." Římská čísla zde - původně jsem myslela, že je to letopočet, kdy byl Břevnov prohlášen za město. Stalo se to tak: V roce 1907 navštívil František Josef II. Břevnov. Za velké plískanice sněhového a silného větru z kočáru, popošel s pány své družiny ke členům obecního zastupitelstva, načež starosta obce Jan Kolátor jej uctivě uvítal. Panovník prohlásil „ Jsem rád, že jsem se ocitl v tak krásném městě." V té době byla Břevnov pouhá ves, i když měla 9100 obyvatel. Toho pohotově využil starosta Kolátor a pravil: „Děkujeme, že jste povýšil Břevnov na město“ A okamžitě šeptal svému písaři: „Hned běžej telegrafovat, že jsme byli povýšeni na město.“ A císař už nemohl couvnout.

Usedlost Větrník, U Větrníku 1 - V roce 1277 zde dal opat Godefrid z břevnovského opatství postavit dřevěný větrný mlýn. Roku 1701 byl vedle něj otevřen kamenný lom, kde byl těžen kámen na velkou vrcholně barokní přeměnu kláštera. Kamenná válcová věž byla postavena v roce 1722. Pro potřeby kláštera se tu mlelo až do konce 19. století. Roku 1902 byla v novorenesančním stylu přistavěna obytná budova. Mlýn ztratil svou prvotní funkci a byl změněn na zahradní restauraci. Nyní je objekt opět v soukromých rukou, v devadesátých letech 20. století byl opraven a nyní je tu penzion. Od roku 1964 je tento v Praze jediný zachovalý větrný mlýn památkově chráněn.

    1) Pramen Vojtěška zezadu                                                                     4) V této sýpce točí pivo - Benedict
    2) Blízká setkání třetího druhu v zahradě kláštera?                                 5) Za branou kláštera je posvátný klid
    3) Už je tu cíl – sýpka, a rovnou Klášterní                                               6) Před branou Sodoma Gomora

Břevnovský klášter, Markétská 1 - Břevnovský klášter jako první mužský klášter v Čechách byl založen roku 993 knížetem Boleslavem II. a sv. Vojtěchem. Pověst praví, že v hlubokém lese spatřili jelena, který se chtěl napít ze studánky, ale bránilo mu v tom břevno se třemi suky. Sv. Vojtěch překážku odstranil a ze studánky vytryskl mohutný pramen. Ve 14. století se břevno – ostrev dostalo i do klášterního znaku. Nadějně se rozvíjející duchovní centrum bylo vypleněno husity a následně při bojích třicetileté války. Dnešní podobu vrcholného baroka má od 1. poloviny 18. století, kdy byl Kryštofem Dienzenhoferem a jeho synem Kiliánem Ignácem postaven kostel sv. Markéty, konventní budova a prelatura. Komplex byl v roce 1991 vyhlášen Národní kulturní památkou ČR. Nad studánkou, která je pramenem Brusnice, byl vystavěn letohrádek Vojtěška.

Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha, Markétská 1 - Pivovar při břevnovském klášteře je v českém pivovarnictví zcela výjimečný tím, že se zde vařilo pivo téměř tisíc let. Po obvodu kláštera vznikaly hospodářské budovy. Lze předpokládat, že jejich součástí byl pivovar již krátce po založení kláštera. Jeho existenci nepřímo dokládá listina z poloviny 13. století, v níž papež Innocenc IV. nařizuje zrušit příkaz sv. Vojtěcha, který zakazoval pražským měšťanům vařit pivo na prodej. To bylo možné pouze v klášterním pivovaru. Původní pivovar byl zbořen při rozšiřování tehdejší ulice Pionýrů. Pivo zde vařil až do roku 1889 Josef Hašek, maximální roční výstav byl tehdy 4 000 hl piva. Na dlouhou tradici břevnovského piva navázal v roce 2013 Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha. Pivovar je umístěn v bývalých stájích. V pivovaru se ročně uvaří až 20 různých druhů piva, přičemž šest z nich je stálých. Kapacita pivovaru je opět 4000 hl piva ročně. Piva jsou prodávána pod značkou Břevnovský Benedict a točí v Klášterním šenku.

Klášterní sýpka - V roce 2018 byl naproti Klášternímu šenku v sýpce otevřen výčep.

« NAHORU

TOPlist