108. Barrandez-Vous

neděle 21. 1. 2024
navštíveny: restaurace U Škopů, železniční zářez, Růžičkova rokle, Barrandovská trať, vila Antonína Stránského, vila Jaroslava Dietla, Sídliště Barrandov, Sky Barrandov, plastiky Chaplin a Kameraman, kostel Krista Spasitele, plastika Obelisk, obytný soubor Barrandez-Vous, Filmové ateliéry, televize Barrandov a Nova, barrandovské vily, Terasy Barrandov, Barrandovský most

Pozvánka
Odchod od nádraží Praha-Hlubočepy. Jede tam pochopitelně vlak ze Smíchova – pouhé čtyři minuty nebo bus 120. Oběd od 12 hodin NEbude v už profláklé Besední restauraci přímo u nástupiště, ale U Škopů, jen 100 metrů od ní. Musíte přejít koleje a dát se doprava do Slivenecké 6.

Jaká vycházka byla

    Nejprve neplacená reklama na zapadlou hospodu U Škopů. Výborný oběd, který měl jedinou vadu, že se porce nedala sníst. Navíc každý další přibyl byl vítán a bleskově obsloužen. Už počet strávníků naznačoval, že se zasněženými stráněmi nebudeme toulat osamoceni. Pokus spočítat účastníky hned na nádraží pomocí skupinového fota nevyšel, tak se musím spokojit s tím, že nás bylo určitě přes čtyřicet. V železničním zářezu se vyřádil Barrande, my jsme se téměř vyřídili hned při prvním nevinném sestupu po (turistické) zelené. Teď už bude líp, budeme stoupat. Třicet metrů nad námi svištěla auta a tramvaje a my jsme se dlouhatánským hadem šinuli Růžičkovu roklí. Vynořili jsme se až mezi vilami. Stejně nečekaně jako Němci, kteří zde v předvečer konce války zastřelili 18 lidí, mezi nimi i majitele vily přímo před jeho garáží. Tak teď už raději informace z Blesku. Miloš Forman by se vlastně měl jmenovat Kohn po tatínkovi, který tu navrhl malou vilku, zatímco Dietl si postavil tak obrovskou vilu, že se ji do dneška nepodařilo prodat. Ulice končí lesem, a tak zase stoupáme divočinou až k prvním panelákům. I my v přízemí jsme si užili dalekých výhledů. Po okraji sídliště jsme došli až před školu. Tady mezi paneláky jsme nenarazili na žádné vetřelce a volavky od sierralistů. Na sklonku totáče dostali na Barrandově příležitost polozakázaní umělci Preclík, Nepraš, Demartini. A tak z filmového plátna tu sestupuje Chaplin a náš téměř prvomájový průvod natáčí kameraman z vodovodních trubek. Další perlička u pat paneláků vznikla po třiceti letech – bělostný kostel Krista Spasitele. Byl nečekaně otevřený, a tak jsme si mohli prohlédnout i varhany vyvedené jako strom života. Zezadu nás očekával Kristián na zdi a nešťastná servírka, která není na takové návaly zvyklá a už vůbec ne na hosty, kteří se dožadují v kavárně piva. Naštěstí zahrádka je bez obsluhy, a tak zatímco se věnovala vaření kávy, my jsme si dvakrát bouchli. A nakonec nám přivolaný kamarád natočil i to pivo.

    Blíží se tma a já mám toho ještě tolik na srdci. Došli jsme ke znovu vztyčenému Obelisku a k obytnému souboru, který dal vycházce jméno. Barrandez-Vous. A jdeme dál. Využili jsme toho, že o víkendu šetří Barrandovské ateliéry i na vrátných, a tak jsme pronikli dovnitř zezadu. V sobotu přestala televize Barrandov vysílat, vypli jí jako neplatiči proud, ale v neděli už bylo vše v nejlepším nepořádku. Před televizí dva agregáty a jede se vesele dál. Při výkladu o historii ateliérů si nás zase pečlivě natáčeli, ale ostraha u vchodu byla ráda, že v sevřeném útvaru opouštíme prostor a ani necekla. Čekají nás další a další vily. A co si budeme pamatovat? Jsem realista, tak asi jen to, že vilu po Adině Mandlové zdědila Lída Šmuclerová, předobrazem tety Kateřiny byla Jirotkovi jeho vlastní matka a vilu, kde se natáčel Kristián. Nikdy nikomu nic nezáviď. Rudolf Vorel, majitel snad největší vily s famózním výhledem na Prahu, spolu s bankovním radou a prvním houslistou barrandovského kvarteta, byl také mezi těmi 18 zastřelenými pouhý den před koncem války. Pak už jsme „viděli“ spoustu slavných vil, ale zezadu a za hustým houštím. Tak je snad lepší si prolistovat Slavné vily, než je vidět naživo za živým plotem.

   Barrandovské terasy jsou znovuzrozené. Jen místo 3000 návštěvníků, kteří denně popíjeli na terase, je teď 16 (slovy šestnáct) apartmánů. Ale zaslouží si pochvalu, průchod k řece zůstal zachován. I ten černý lichoběžník vypadá odsud snesitelně. Ještě před 14 dny byly Terasy za vlnitým plechem, teď už byl volný výhled do lomu s kaplí a hlavně volný průchod k opuštěným barikádníkům a schodišti - navíc nečekaně osvětlenému. Tak se adrenalinový sestup s čelovkami zmírnil jen na klouzající schody. Už jen podejít Barrandovský most - i beton může být krásný a jsme v civilizaci. My silní jedinci jsme z tramvaje nezamířili do metra, ale zašli Na Růžek. Každá cesta má mít cíl. A cesta honosnými vilami si tenhle cíl v narvaném pajzlíku zasloužila obzvlášť. Hospůdka páté cenové skupiny to nebyla, ale buřty a pivo jsme si s radostí dali.

Železniční zářez - Skalní profil ve vápencích vznikl při budování železniční trati z Prahy do Rudné ve druhé polovině 19. století. Po odkryvu je patrné střídání chotečského a srbského souvrství středního devonu. A to díky zkamenělinám rostlin a živočichů z období devonu. Lokalita je významné naleziště už od dob Joachima Barranda.

Jihovýchodní viadukt - Větší ze dvou viaduktů na trati tzv. Pražského Semmeringu je dlouhý 115 m a vysoký 25 m. Celkem sedm kamenných oblouků je doplněno jedním ocelovým polem. V jednom místě dochází ke křížení dvou železničních tratí, cesty pro pěší a toku Dalejského potoka.

Růžičkova rokle – Od 80. let přes ní vede silniční most, od roku 2010 i tramvajová trať na Barrandov.

Barrandovská trať - Její výstavba probíhala letech 2001 - 2004, byla zprovozněna v listopadu 2003. Trať je dlouhá 3,5 km, vede od tramvajové smyčky Hlubočepy po dvou estakádách dlouhých 760 metrů přes Dalejský potok a Růžičkovu rokli. Nejvyšší výška nad terénem je 31 metrů a celkové převýšení trati je 130 metrů. Stanice jsou koncipovány jako zastřešené, s ocelovými konstrukcemi, prosklené a s bočními nástupišti. Každá z nich má jinou barvu. Autorem designu zastávek je architekt Patrik Kotas. V zimních měsících se projevuje, že některá zastřešení zastávek, podřízená především estetickému hledisku, nejsou dostatečně chráněna před větrem.

Vila Antonína Stráského, Pod Habrovou 16 - Funkcionalistickou vilu, postavenou v roce 1935, vyprojektovali architekti Karel Caivas a Vladimír Weiss, mj. autoři nákladového nádraží na Žižkově. Stráský působil jako asistent Ústavu pro dějiny umění. V Sofii a Bělehradě přednášel na mezinárodních sjezdech byzantologů. Od roku 1940 pracoval v úřadu pro opatřování rodových dokladů při ministerstvu vnitra. Kříž na chodníku připomíná 18 českých povstalců, které tu ráno 8. května 1945 v osm hodin ráno postříleli příslušníci SS. Při postupu po levém břehu Vltavy se příslušníkům SS podařilo v ulici Pod Habrovou na Barrandově překvapit a zajmout skupinu českých povstalců. Zajatci byli na místě postříleni u garáže domu prof. PhDr. Stránského, mezi nimi samotný Stránský.

Vila Františka Nušla, Pod Habrovou 14 - Vila z roku 1929 pro manžele Nušlovy byla postavena jako první barrandovská vila. Nušlovi se tak stali prvními obyvateli vilové kolonie Barrandov a jejich dcera Eva se zde narodila jako první dítě. František Nušl byl syn českého astronoma, spoluzakladatele Ondřejovské hvězdárny, který se podílel i na vybudování Štefánikovy hvězdárny na Petříně. František Nušl ml. byl začátkem 30. let 20. století technický ředitel ve firmě Walter v Jinonicích. Pro firmu podnikal zahraniční cesty i po skončení 2. světové války. Po roce 1948 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 20 let, propuštěn po 7,5 letech. Dcera Eva si posléze vzala za muže architekta Jana Sokola. Jeho syn Jan Sokol byl matematik, filosof, signatář Charty 77. Hrob astronoma Františka Nušla s mnoha hvězdami se nachází na Břevnovském hřbitově, zřejmě proto , že architekt Sokol bydlel v Tomanově ulici, kde si postavil rodinný dům.

Pod Habrovou 12, Rösslerova vila – Dům byl postaven v letech 1929-30 podle návrhu Aloise Houby pro manžele Rösslerovy. Josef Rössler byl synem legendárního průkopníka moderního sportu Josefa Rösslera-Ořovského, který se proslavil tím, že roku 1887 přivezl první lyže a sjel s nimi Václavské náměstí.

Pod Habrovou 11 – Vilu navrhli Otto a Karel Kohnovi. Necelých dvacet let po válce, v roce 1964, přišel Miloši Formanovi dopis. Matčina spoluvězeňkyně z koncentračního tábora mu napsala, že jeho biologickým otcem nebyl »táta« Rudolf, ale židovský architekt Otto Kohn. Maminka si prý přála, aby se Miloš dozvěděl pravdu. S Kohnem ho počala na jaře roku 1931 ve Starých Splavech u Máchova jezera, kde se starala o malý hotýlek, pronajatý právě od Kohnových. Táta Rudolf, který mezitím s Milošovými staršími brášky Blahoslavem a Pavlem hospodařili v Čáslavi, neměl o románku své ženy nejmenší tušení. Otto Kohn emigroval ještě před válkou a živil se jako architekt v New Yorku. „Miloš Forman mu napsal dopis a Kohn všechno potvrdil. Jenže už mezitím měl spoustu jiných dětí a zřejmě měl strach, že po něm bude Miloš něco chtít. A proto se s ním nikdy nesetkal,“ prozradil Formanův kamarád, scenárista Ivan Passer. Rok poté, co se Miloš dozvěděl pravdu o svém otci, Otto Kohn zemřel. Na zdi domu je pamětní deska občanů Barrandova a Podolí zemřelých za války.

Vila Josefa Martínka, Pod Habrovou 5 - Vilu z roku 1931 od architekta Kurta Spielmanna (1903-1943) si koupil obchodník a sběratel čínského umění Josef Martínek. Obchodník Martínek po komunistickém převratu emigroval, architekt Spielmann zahynul roku 1943 v koncentračním táboře Osvětimi. Ve vile později bydlel Petr Schulhoff, režisér filmů Co je doma, to se počítá, pánové… či Zítra to roztočíme, drahoušku…!

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Nadrozměrná vila Jaroslava Dietla                                                         4) 6 + 1 Chaplinů na Chaplinově náměstí
    2) Růžičkova rokle končí těsně vedle paneláků                                         5) Kameraman z vodovodních trubek
    3) Sky Barrandov svou autorku Evu Jiřičnou nezapře                                6) Kostel Krista Spasitele

Vila Jaroslava Dietla, Pod Habrovkou 8 - Autor legendárního seriálu Nemocnice na kraji města, Jaroslav Dietl (†56) si vilu postavil v roce 1974. Díky úspěchu svých televizních děl byl tehdy jedním z nejbohatších lidí v republice. A tomu odpovídala i velkorysost, s jakou si tehdy sídlo vybudoval. Dům má na velké zahradě i svůj vlastní les. Vila má čtyři patra, šestnáct místností, atrium a venkovní krytý bazén. Dietl si svůj dům snů užil jen 11 let. V červnu 1985 umírá Jaroslav Dietl a je pohřben na zahradě domu. Jenže ne na této zahradě. Dietl si nejdříve pořídil kurt nad vilou Martina Friče v Hodkovičkách. A poté vedle kurtu vybudoval rozměrný dům (Nad Lesem 550). Vdova Magdalena Dietlová prozradila: „Moc jsme se těšili, až se do něho všichni nastěhujeme. Bohužel těsně před tím Jaroslav zemřel, přímo při tenise na kurtu. V novém domově, do kterého dal tolik energie, a na který se tak těšil, se ani jednou nevyspal.”

Sídliště Barrandov – Bylo postaveno v letech 1981–1986 západně od původní zástavby Barrandova podle projektu Gorazda Čelechovského, Zdeňka Hölzela a Jana Kerela. Je zde 8500 bytů pro téměř 30 000 lidí. Sídliště je od původního Barrandova odděleno čtyřproudovou komunikací K Barrandovu, která navazuje na Barrandovský most. V roce 2003 byla na Barrandovské sídliště postavena tramvajová trať vedoucí sem z Hlubočep.

Sky Barrandov, Devonská – Obytný soubor dokončený v roce 2017. Fasáda navržená architektkou Evou Jiřičnou a Petrem Vágnerem ze studia AI-Design dalo domům punc výjimečnosti. Na první pohled zaujme linie balkonů, na něž se vchází z bytů francouzskými okny. Za nimi se skrývá panoramatický výhled na Prahu a Prokopské údolí.

Němý film, Chaplinovo náměstí – Blízkost filmových ateliérů se na sídlišti projevila jednak v názvech ulic a zároveň byla architektura sídliště doplněna výtvarnými díly majícími vztah k filmařské profesi. Psal se rok 1988 a to, co se tehdy dělo na sídlišti Barrandov ve sféře výtvarného umění, zavánělo malou revolucí: byla vypsána veřejná soutěž na sochařskou výzdobu sídliště. Té se zúčastnili režimem neprotežovaní umělci a vítězné sochy měly daleko k jakékoliv formě socialistického realismu. Jednou ze soch, které na místě vydržely, je Chaplin sestupující z filmového plátna od Vladimíra Preclíka, umístěný před základní školou. Preclík ho vytvořil jako šest siluet, představujících šest fází filmového záběru. Divák tak může podlehnout pocitu, že komik ze svého známého základního postoje vstupuje pomocí filmového pásu do hereckého nebe.

Kameraman, Tilleho náměstí – Karel Nepraš vytvořil sochu z vodovodních trubek.

Restaurace Kamera, Tilleho náměstí - Prostředí přizpůsobené Barrandovu. Na stěnách visí fotografie filmových herců, nechybí stará kamera, na podlaze jsou hvězdy jako na chodníku slávy v Hollywoodu. Nechybí ani hvězda věnovaná komparsu.

Kostel Krista Spasitele, Grussova – Minimalistická stavba nového kostela vznikla podle návrhu architektů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause. Kostel jednoduchých geometrických tvarů s bílou fasádou zapadá mezi panelové domy. Zároveň se nachází blízko lesa a v těsné blízkosti Prokopského údolí. Má tradiční jednolodní půdorys, výrazný portál a věž se zvony. Interiér liturgickými prvky vybavili sochaři Petr Váňa a Stanislav Kolíbal (95 let), kteří se zasvěcení kostela v listopadu 2020 osobně zúčastnili. Varhany vyrobili v Krásných Loučkách u Krnova Jaromír Kánský a Josef Brachtl. Autorem výtvarného návrhu varhanní skříně je Petr Váňa. Na jednodílné skříni je socha, která je tvořena z píšťal. Znázorňuje strom života v Ráji a je vysoká téměř 5 metrů. Na větvích „vyrůstají“ kovové prospektové píšťaly v symbolice rajských plodů. Kostel zahrnuje komunitní centrum se sálem, klubovnami a kavárnou Kristian. V říjnu 2021 byl tento funkcionalistický objekt oceněn titulem Stavba roku 2021.

Fotoalbum vycházky...

Busta de Gaulla, Grussova - Bronzová busta francouzského generála a prezidenta je dílem sochaře Milana Váchy. Byla odhalena 22. listopadu 2022, ve výroční den de Gaullova narození.

Tilleho náměstí - Centrum sídliště Barrandov. Architekti Kerel s Hölzelem navrhli pěší městskou osu s náměstím, kam začlenili plastiky. Ve středu Tilleho náměstí stála Plastika pohybuod Huga Demartiniho a Jiřího Nováka a na zlomu pěší osy stál Obelisk z roku 1989 od Karla Bednáře. Při rekonstrukci náměstí v roce 2010 byly plastiky bez souhlasu autorů a projektantů sídliště odstraněny. Místo Pohybu jsou odpočinkové lavičky a vodotrysky, Obelisk nahradila v roce 2010 Filmová smyčka. Od roku 1990 bydlí Bečvář v Malmö a odstranění sochy ho netrápí. Pohyb byly odstraněny v témže roce, co Demartini i Novák umřeli. Ještě v roce 2013 byly sochy provizorně umístěny u školy na Chaplinově náměstí, nakonec se Obelisk vrátil téměř na své místo, Filmovou smyčku přestěhovali o pár paneláků dál. Jen Pohyb je neznámo kde.

Barrandez - Vous, Dostálové – Mezi ulicemi Högerova a K Barrandovu vznikly dva domy s pěti podlažími. Ve vnitrobloku je nový park o rozloze 7 200 m2, který navrhl Ferdinand Leffler. Spolumajitel developera uvedl. „Slovní hříčka odkazuje nejen na samotnou lokalitu, ale i na nově vznikající místo pro sousedská setkávání - randevous". Stavba probíhala v letech 2020- 2023. Připravuje se třetí šestipodlažní dům.

Filmové ateliéry – V počátcích byla filmová výroba roztříštěna v Praze po nejrůznějších místech, v kopuli České banky na Václavském náměstí, v košířské Kavalírce, v pavilonech na zahradě Vinohradského pivovaru. Miloš Havel (1899-1968), bratr Ing. Havla, byl hlavní akcionář společnost A-B, která natáčela filmy v pavilonu vinohradského pivovaru. Tento ateliér však přestával dostačovat, protože zvukový film vyžadoval nákladná zařízení. Navíc činitelé pražských hasičů povolili používání ateliéru do konce roku 1932. Proto se společnost A-B rozhodla pro stavbu nových ateliérů v jediné budově. Miloš Havel navrhl stavbu na barrandovských pozemcích. Společnost A-B zakoupila od bratra Ing. Havla 31.12.1931 20 000 m2 stavebních pozemků a od sousedů dalších 34 000 m2. Návrhem filmových ateliérů byl pověřen Max Urban. Rychlost výstavby ateliérů byla úžasná, v listopadu roku 1931 byl položen základní kámen a první film Vražda v Ostrovní ulici se zde začal točit už v lednu 1933. Nepřehlédnutelnou částí hlavní budovy je vodojem. Uvnitř je výtlačné a zásobní potrubí a schodiště, vodojem je zcela nahoře, v posledních zděných patrech bez skel. Nad ním vlaje na vysoké žerdi nepostradatelná vlajka. Byl napájen užitkovou vodou z Malé Chuchle a sloužil filmovým ateliérům. Dnes už není v provozu. Max Urban byl za projekt roku 1937 oceněn Velkou cenou Mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži. Po 15. 3. 1939 za protektorátu se objevil zvýšený zájem o ateliéry A-B. Po dlouhém a složitém jednání musel Miloš Havel prodat akcie ateliérů A-B Němcům. I přes to, že ve válečných letech byly stavební práce zakázány, německý Prag-Film vybudoval v letech 1941-1945 nový velký ateliér se třemi dvoranami. Dnes jsou ve vlastnictví holdingu AB Barrandov.

Televize Barrandov - Sídlí v Barrandovských ateliérech. TV Barrandov je česká televizní stanice, která zahájila vysílání 11. ledna 2009. V sobotu 20. ledna 2024. TV Barrandov je česká televizní stanice, která zahájila vysílání 11. ledna 2009. V září 2012 televizi koupila společnost Empresa Media ovládaná Jaromírem Soukupem. V noci z pátku na sobotu 20. ledna 2024 přestala celoplošná televize Barrandov na několik hodin vysílat. Na obrazovce se v noci objevil jen monoskop, tedy barevné pruhy s nápisem „Skupina Barrandov“, vysílání bylo obnoveno v sobotu dopoledne. Důvodem vypnutí byly dluhy dodavatelům elektřiny. V 10 hodin už opět začala vysílat. Elektřinu teď mají z dieselových agregátů. Podle spolumajitele Jana Čermáka je to nouzové řešení, které stojí stovky tisíc korun denně.

Televize Nova - Česká komerční televizní stanice sídlící též v Barrandovských ateliérech. Vysílání zahájila 4. února 1994, stala se tak první českou soukromou celoplošnou televizní stanicí. Jejím zakladatelem a zároveň prvním generálním ředitelem byl Vladimír Železný, programovou ředitelkou byla Libuše Šmuclerová.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Vzorová vila v barrandovské zatáčce                                                 4) Vorlova vila s famózním výhledem na Prahu
    2) Zdeněk Jirotka si stavěl svou vilu sám se synem                               5) Vila M. Havla za mohutným plotem je vidět jen odsud
    3) V Auerbachově vile se natáčel Kristián                                               6) Na Kovaříkovu vilu vydělal rodině Josef Lada

• 
• 
• 
• 
• 
• 

   1) Nejznámější vila-Strupplova nejde skrz křoví vyfotit, tak archiv                 4) I Barrandov má svou pamětní desku
    2) V zahradě Vodnikovy vily jsou údajně sochy z Portheimky                       5) Všechny cesty vedou na Barrandov
    3) Nově opravená vila generála Stanovského                                             6) Na Barrandovské terasy se ve 30. letech vešlo na 3000 hostů

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Barrandovské terasy při naší cestě po Hraně III v roce 2010               4) Ohrada zmizela, a tak nerušený pohled na lom s kaplí
    2) Barrandovské terasy znovuzrozené                                                     5) Opuštění obránci barikády
    3) Přibyl Lichoběžník                                                                                 6) Podešli jsme Barrandovský most a hurá do civilizace