Bi-ZaČ TYA – Od Bismarcka do Zahrady Čech Ten Years After

22. 5. - 26. 5. 2024
navštíveny: Cheb, Kynšperk nad Ohří, jezero Medard, Sokolov, pivovar Permon, Královské Poříčí, Loket, pivovar Florian, Svatošské skály, Karlovy Vary, Kyselka, Perštejn, pivovar Chalupník, Klášterec nad Ohří, lávka Víta Brandy, Kadaň, Nechranická přehrada, Žatec, pivovar U orloje, Louny, Slavětín, Libochovice, Budyně nad Ohří, klášter v Doksanech, Terezín, soutok Ohře a Labe

Jaká expedice byla

    Při letošní expedici jsme si poprvé zopakovali řeku i název: Bi – ZaČ, čili podle Ohře od Bismarckovy rozhledny do Zahrady Čech. Přibyl jen dodatek TYA – Ten Years After. ČD stále ignorují boom kol, a tak jsme se museli rozdělit na skupinu A a B a jali se dobývat Cheb obchvatem přes Ústí a Plzeň. Sešli jsme se ve Hvězdě na oběd s Pivním skautem a domorodkyní. Stále prší. Naše Rosnička Menťák hlásí, že ve dvě přestane. Je vidět, že není ze Čtrnáctky. Přestalo přesně ve 14:14, a tak to víceméně po celou expedici zůstalo. Na chebském hradě stačilo říct kouzelné slůvko Róna a kastelán nás pustil bez vstupného podívat se na nejkurióznější sochu západních Čech. Kynšperský zajíc zklamal, ale Bobr to jistí. Kolem růžové elektrárny a jezera Medard jsme dojeli mezi rododendrony v Sokolově. Po deseti letech ubytovny téměř vymizely, a tak spíme v luxusu v Parkhotelu. Pitný režim a večeři jistí Permon a Pulp Fiction.

    Ráno jsme objeli sokolovský zámek převlečený za cukrářský dort a Sorelu Hornický dům, překvapivě postavený už v roce 1925. Statek Bernard je malebný, ale pivo tu ráno netočí, a tak pokračujeme dál do Lokte. I zde přízemně zvítězilo nakouřené pivo nad prohlídkou hradu Lucemburků. Oběd na terase pod Svatošskými skalami. Před deseti lety jsme museli do Karlových Varů jet přes ukrutné kopce. I zželelo se radním cyklistů a postavili cyklostezku podle vody s lávkou. Vydržela devět let. A tak zase do kopců. V Karlových Varech přibyly k pramenům a Becherovce nově opravené Císařské lázně. Ale rychle z červeného koberce do přírody. U peřejí Hubertus točí, aby se to nepletlo, Hubertus. Zato Kyselka, kde sídlí Mattoni s téměř dvěma miliardami prodaných lahví za rok, je námět na horor. A už je tu Radošov, naše staré známé chatičky. Prokletí zlomeno, porážíme Ameriku! To si šampus opravdu zaslouží.

    Po okraji vojenského pásma Doupovských hor jsme dojeli do Stráže, kde déšť poprvé zahrozil. V Perštejně u řeky už byl nemilosrdný. Jen absence točeného piva v dolejší hospodě nás donutila vyjet až na kopec do pivovaru Chalupník. Neprší, chčije. Ale stačil trochu delší oběd a je po dešti. V Peřeji v lázni Eugenie se scházíme u zmrzliny s poztráceným zbytkem výpravy. Ti, co chodí na červenou, a nevěří nápisům, že cyklostezka je neprůjezdná - tedy já, se projeli po krásném novém asfaltu, ostatní si vytrpěli další kopce via Kadaň. Sešli jsme se až u maxipsa Fíka. Když restaurace nabízí jen argentinské steaky, neměla by se už jmenovat Střelnice. A tak jsme večeřeli až v Mově na bowlingu. Ráno jsme hodili klíče do schránky penzionu. A zazvonil zvonec a Relaxu je konec. Byli jsme posledními hosty. Od želinského kostelíčka jsme naposled zamávali Kadani a vydali se na nejdelší přehradní hráz v Česku. Ve vybydlené vesnici Stranné nás překvapil otevřený kostel a vinice! A tak v kraji chmele pijeme veltlín. Brazilské dny v Žatci přebyla synagoga. Jen co Jirka začal vyprávět, že budovu zachránil soukromník, prohlásil muž z ulice: "Ten soukromník jsem já". Ale nakonec jsme ze všech památek Žatce navštívili jen restauraci pivovaru U orloje. Nekonečnými chmelnicemi na zámek Stekník. Všude se něco děje. Třeba v Březně ve skanzenu chodí lidé v kůžích. V Lounech jsme po velké snaze našli hospodu s televizí. Hodně divokou. Vevnitř narváno, ale druhá a třetí řada na zahrádce byly volné. A tak jsme zažili nejen sladké a vítězství nad Švédy, ale zopakovali si i všechna sprostá slova, kterými lze počastovat rozhodčí. Večerní salónek U Žida už se nesl v komorní atmosféře.

    Nejdelší etapa připadla na den odjezdu. Navíc přibyly za deset let nové akvizice - Sýkorova piazzetta, největší kolo na světě, zarámovaná Ohře a hluboký příkop u železniční tratě. I ve Slavětíně nás zdržela kromě hrobu nečekaně otevřená hospoda. V Libochovicích u Bastarda, vlastně u Černého orla oběd. Pak už jsme se zanořili do malé české Amazonie a vynořili až u jezu. V kvapíku klášter v Doksanech, Terezín, ten už navíc bez velitele, který píchnul, a na soutok. Východočeši se uvolili jen na lok šampusu, před skupinovým fotem ujeli na vlak. Hrozivý mrak na levoboku nás dohnal k rychlejšímu tempu. Zpátky do Bohušovic jsme dojeli s prvními kapkami deště. Pak nastal soumrak bohů. Sice těsně před příjezdem vlaku průtrž ustala, vlak však stále nejel. Poprvé se nám v životě stalo, že vlak, tedy náš vlak s pečlivě zakoupenými místenkami na kola, byl úředně zrušen. Ale drát spadlý na zem byl dohledán, zkratován a do Berlíňáku do uliček jsme se i s koly prostě narvali. Odměnou nám byla liduprázdná Praha a nervy se Švýcary jsme zažili až od půlky druhé třetiny.

    1) Cheb - kovový pás historie města. Rok 1900                                         4) Elektrárna Tisová – barevná perla Podkrušnohoří
    2) Na náměstí vznikl nový pivovar Pivní skaut                                           5) Stejnou barvou je vyveden i sokolovský zámek
    3) Na hradě nás nejvíc zajímala Sépie od Jaroslava Róny                         6) Desátník Fuller natočil v roce 1945 zvěrstva v zajateckém táboře

Ohře - Někdy Oharka, německy Eger je dlouhá 316 km (z toho 247 km v České republice). Pramení v Bavorsku pod horou Schneeberg v přírodní rezervaci Smrčiny asi 35 km od Chebu. Po Vltavě je Ohře v Čechách druhým největším přítokem Labe, do kterého se vlévá v Litoměřicích.

Bismarckova rozhledna – Stavbu 18 metrů vysoké kamenné věže na Zelené hoře ve výšce 637 m. n. m. inicioval Chebský okrašlovací spolek v roce 1909. V květnu 1909 byla vyhlášena sbírka a už v říjnu téhož roku věž slavnostně otevřena. Nacionální všeněmecká stran prosadila přejmenování z původního názvu „Nová rozhledna na Zelené hoře“ na Bismarckovu rozhlednu. Tím se rozhledna zařadila mezi 238 rozhleden postavených na čtyřech kontinentech, které byly pojmenovány na počest německého kancléře Otto von Bismarcka. Do dnešní doby se dochovalo 171 staveb, stojících v Německu, Rakousku, Polsku, Rusku, Francii, Chile a taky Česku (další dvě jsou v Aši a Mikulášovicích). Po roce 1948 patřila k tajnostem Železné opony, rozhledna totiž stála v hraničním pásmu a mnozí se domnívali, že byla zbořena. V roce 2005 se dočkala rekonstrukce. Vyhlídková plošina nabízí rozhled na vršky Českého a Slavkovského lesa, Smrčin i Krušných hor. Tam vzdor názvu expedice nepojedeme.

Středa Cheb - Sokolov

Brána času, horní konec náměstí Krále Jiřího z Poděbrad - Autorem je Marian Karel. Je z oceli, má na výšku 9 metrů. Kolem své osy se nenápadně otáčí - za 24 hodin o 180 stupňů. V poloze „zavřeno“ je o půlnoci, v poloze „otevřeno“ spočívá v poledne. Tehdy se v průhledu jeví jen jako subtilní stéla. U Brány času začíná kovový pás s historií města, který se táhne celou pěší zónou. Začíná první zmínkou o Chebu v roce 1061, končí rokem instalace 2011. Jsou zaznamenány všechny důležité události v historii města, např. je zaznamenán rok 1900, kdy český génius Jára Cimrman byl při návštěvě Chebu na pivu ve Špalíčku.

Hotel Hvězda, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 1 – Restaurace, pivovar Pivní skaut vaří v suterénu. V Chebu na začátku 20. století bylo pět pivovarů, postupně končily činnost, poslední ukončil činnost až v roce 1995, kdy výstav činil 300 tisíc hl. Na jeho místě je Kaufland.

V Chebu se vyráběla kola značky Premier, nejstarší výrobna kol v Čechách. Bývalí zaměstnanci této firmy Kastrup a Swetlik založili v roce 1911 vlastní firmu, která se po několika přejmenováních nakonec jmenovala podle jejich jmen Es-Ka. V polovině osmdesátých let vyráběla Eska Cheb 800 tisíc kol ročně. Skončila ve stejné době jako pivovar 1996. Na jejím místě je dnes Tesco.

Špalíček je skupina jedenácti kupeckých domů uprostřed náměstí Jiřího z Poděbrad, které vznikaly pro potřeby místních kupců již od 1. poloviny 14. století. Do dnešní podoby byl soubor dotvořen zhruba o 100 let později. Kvůli nedostatku místa a malým parcelám byly stavby hnané do výšky (3-4 patra). Špalíček je rozdělen do dvou bloků, mezi kterými vede úzká 160 cm Kramářská ulička. Na dolním konci náměstí je dům, kde byl v roce 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna. Protože mnoho návštěvníků Chebu chtělo vidět, kde k vraždě došlo, bylo roku 1874 v domě otevřeno Muzeum města Chebu, které se tím stalo jedním z nejstarších regionálních muzeí v Čechách.

Chebský Hrad – Hrad vznikl již na začátku 12. století, kdy nechal Friedrich Barbarossa původní objekt přestavět na císařskou falc, jediného reprezentanta tohoto typu hradní architektury na našem území. Do dnešních dnů se dochovalo torzo honosného paláce, obranná Černá věž, z níž je parádní výhled na město a unikátní románsko-gotická kaple. Kaple je dvoupodlažní, dolní kaple je zasvěcena sv. Martinovi, horní kaple s románskými okny, zasvěcená sv. Erhardovi a sv. Uršule sloužila k bohoslužbám v době přítomnosti císaře na hradě. Hlavice sloupů v kapli zkrášlují figurální výjevy s andělskými postavami nebo alegoriemi hříchů. Na jedné straně tak můžeme vidět andělské bytosti s biblickými knihami a svitky v rukou, na té druhé odvážné erotické motivy, včetně nahého onanujícího muže. V Karlovarském kraji se vítězem soutěže o nejzajímavější sochu stala plastika Sépie z dílny Jaroslava Róny, která je umístěna na nádvoří. "Musím skromně říct, že se vítězství nedivím," reagoval se smíchem autor. Sám prý své dílo považuje za kuriózní. Vysochal ho v roce 2000. K vytvoření tunového bronzového artefaktu ho inspiroval tvar kaktusu na kanárském ostrově Lanzarote.

Cheb, Vávrova lávka - Na severozápadním okraji města Chebu byla v roce 2006 postavena lávka pro pěší a cyklisty s malou vyhlídkovou věží. Lávku navrhl architekt David Vávra, který se nechal inspirovat blízkou Černou věží chebského hradu. Navrhl deset metrů vysokou hranolovou věž s vyhlídkovým ochozem, na které je jako padací most zavěšena přes čtyřicet metrů dlouhá lávka.

Kostel sv. Mikuláše na Kostelním náměstí byl vystavěn jako trojlodní románská bazilika ve 13. století. Roku 1456 byl goticky přestavěn a věže získaly nové gotické helmice. Když věže za obléhání Francouzů vyhořely, dostaly v roce 1758 nové barokní cibulovité helmice. V roce 1809 další požár opět zničil věže, to už byla vyrobena helmice jen pro jižní věž a druhá byla provizorně zastřešena. V roce 1869 získal kostel nové novogotické helmice. V roce 1945 bylo při bombardování zničeno chebské nádraží, viadukt a věže kostela. Věže po válce získaly nízké, jen sedm metrů vysoké provizorní helmice. Až v roce 2008 byly vyrobeny 26 metrů vysoké jehlanovité helmice, kopie novogotických z roku 1869. Svěcení helmic proběhlo poněkud netradičním způsobem – byly kropeny z plošiny vodou z hadice.

Socha V. I. Lenina - Tři metry vysoká bronzová socha od sochaře Vladimíra Relicha byla slavnostně odhalena před chebským nádražím v roce 1979. V roce 1990 byla socha odstraněna a posléze přemístěna do prostor františkánské zahrady, kde spolu se sochou pohraničníka se psem a Juliem Fučíkem tvoří jakési lapidárium.

Za Chebem podjíždíme 350 metrů dlouhý železniční viadukt z roku 1898. Maximální výška nad Ohří je 25 metrů.

Mostov - Novogotický zámeček přestavěný na konci 19. století jako rodinné sídlo majitele slavkovské porcelánky Georga Haase z Hasenfeldu. Luxusní hotel byl během covidu uzavřen.

Kynšperk nad Ohří - První písemná zmínka o Kynšperku alias Königsbergu pochází z roku 1232 ze zakládací listiny města, vydané králem Václavem I. a je nejstarší dochovanou zakládací listinou města v ČR. Nynější podoba kostela Nanebevzetí Panny Marie je z roku 1727.

Pivovar Kynšperský Zajíc, Sokolovská 40 - Skutečná historie pivovarnictví začíná rokem 1595, kdy Kynšperku potvrdil císař Rudolfa II. várečné právo. Od té doby se zde pivo vařilo nepřetržitě, před 1. světovou válkou byl Kynšperský pivovar největším pivovarem na Sokolovsku. Majitel kynšperského panství svobodný pán z Haasenfeldu přestavěl na konci 19 století pivovar na moderní průmyslový, proto název dnešního pivovaru Kynšperský Zajíc. V roce 1951 uzavřen a z objektů byly vytvořeny sklady. Nová kapitola pivovaru v Kynšperku se začala psát v roce 2011. Původní areál byl zrekonstruován a postupně zde byl vybudován pivovar o kapacitě 5000 hl, obchod, pivovarská restaurace v bývalé spilce a společenský sál, který svými malbami vyzdobil pan Pivovarský. Bohužel restaurace je od roku 2022 uzavřená. Na cyklostezku se napojíme, když přejedeme Ohři přes dřevěnou lávku s krytou mostovkou kousek od pivovaru směrem do města. Byla postavena po povodni v roce 1950.

Tisová - Elektrárna, třídírna uhlí, briketárna byla vybudovaná v polovině 20. století. V době dostavění, v roce 1962 vyráběla téměř 10 % elektrické energie republiky. Elektrárna je odsířena a natřena veselými pastelovými barvami.

Jezero Medard, mezi Habartovem a Sokolovem - Jezero vzniklé na bývalé lomové lokalitě. Vzniklo jako projekt rekultivace a revitalizace území postiženého těžbou uhlí bývalých povrchových lomů Medard a Libík, které se postupem těžby spojily v jeden, později nazývaný Medard – Libík. Na území lomu se nacházelo pět obcí či osad: Čistá u Svatavy, Dvory, Kolonie Hahnemannova, Kytlice a Lísková. Tato osídlení během povrchové těžby zanikla. Samotná těžba v této lokalitě byla ukončena 31. března 2000. Jezero začalo být napouštěno v roce 2008 a plánované výšky hladiny bylo dosaženo v roce 2016. K roku 2020 jde o největší umělé jezero v Česku.

Sokolov - První písemná zmínka o Sokolovu je z roku 1279, kdy zde již stála vodní tvrz. Šlikové kolem roku 1480 přestavěli tvrz na hrad se čtyřmi nárožními věžemi, který dal základ dnešní zámecké stavbě. Poslední Šlik v Sokolově byl Jan Albín, který po bitvě na Bílé hoře uprchl do ciziny. Hned roku 1621 byl hrad zabaven a prodán Nosticům. V letech 1800 – 1805 nechal hrabě Bedřich Nostic zámek upravit v klasicistním stylu. V 50. letech 20. století sídlila v zámku československá armáda, která ho značně zdevastovala. Části mobiliáře byly rozkradeny, části zničeny, došlo ke spálení části zámecké knihovny a veškerého vybavení kaple. V šedesátých letech zámek opravován, poslední oprava v letech 1993 – 1994 respektovala klasicistní architekturu a fasády dostaly charakteristickou cihlovou barvu. Dnes je v zámku městské muzeum.

    1) Pivovar Permon se usídlil v kapucínském klášteře                             4) Pivovar Florián v Lokti
   2) Hornický dům je překvapivě z roku 1925                                             5) Svatošské skály
    3) Statek Bernard v Královském Poříčí                                                   6) Nově opravené Císařské lázně v Karlových Varech

Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského, Staré náměstí - Klášter fungoval až do 50. let 20. století., poté sloužil armádě a poté podniku bytového hospodářství. Kostel byl v roce 2002 opraven a přebudován na koncertní síň. Prostor kláštera také využívá pivovar Permon. Pivo se zde vaří a také ve Výčepu Permon čepuje.

Staré náměstí - Je zde kostel sv. Jakuba s osmibokou věží ve stylu saské renesance a uprostřed náměstí je kašna se sochou sokolníka a vročením 1674. Sokolník se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku – kolem dříku sloupu se pnou chmelové ratolesti. Na podzim roku 2006 byla na bývalé hospodě rodiny Steinigerů na Starém náměstí 137 odhalena pamětní deska Karlu Mayovi, neboť zde 2x přenocoval. O svém noclehu zde se zmiňuje ve své knize Vánoce - píše, že zde přespal v komoře s uzeninami.

Čtvrtek Sokolov - Radošov

Sokolov - Samuel Fuller známý režisér se jako filmař zrodil u hromad mrtvol zde v Sokolově. Fuller sloužil u 1. pěší divize americké armády. V poslední den války se svou jednotkou dorazil do Sokolova, kde osvobozoval zajatecký tábor Stalag XIII B na okraji města. Zajatecký tábor se v posledních měsících války změnil prakticky v tábor vyhlazovací. Sovětští zajatci umírali na vyhladovění, průjem a tyfus. Američané zde narazili na zbylé vyhladovělé zajatce a na stovky mrtvol. Zápach z těl byl prý cítit kilometr daleko, až do středu města, které jinak válkou poznamenáno nebylo. To, co Fuller viděl, pak popisoval jako nejhorší noční můru. Velící kapitán věděl, že Fuller s sebou nosí kameru a vyzval ho, ať všechno natočí. Ten film existuje a v roce 1987 jej Fuller okomentoval pro Karlovarský festival. Při té příležitosti přijel do Sokolova. Až když si musel vyřídit vízum, mu došlo, že Falkenau nebylo v Německu, jak se v roce 1945 samozřejmě domníval. Vzpomínal na přízračnou scénu. Američané tehdy z výchovných důvodů sebrali falknovskou honoraci a přivedli ji do tábora. Donutili pak asi dvacet německých mužů, aby vlastnoručně vytahali mrtvoly na apelplatz a pak je oblékli do pohřebních šatů. Nad kůží potaženými kostrami se naklání pan bankéř, pan lékárník, učitel. Američané přihlížejí, někteří si tisknou na tvář kapesník. Němci, už mají na rukávech bílé pásky, pak nakládají mrtvoly na máry, zapřáhnou se do vozu a tlačí hrozivý náklad ulicemi Sokolova. Vidíme scénku, jak jeden přihlížející Němec má na hlavě klobouk, přichází k němu americký voják, který ho důrazně upozorní, nechť smekne. Jdou kolem zámku, pak směrem k nemocnici až přijdou na návrší Hard ke hřbitovu. Promítání filmu je součástí malé výstavy věnované Samuelu Fullerovi v městském muzeu na zámku, kde na jaře 1945 sídlil štáb americké armády. V jeho průjezdu byla odhalena Fullerovi pamětní deska. Na místě lágru dnes „V těchto místech se nacházela kasárna čs. armády, v nichž byl v letech 1941-45 umístěn lazaret nacistického zajateckého tábora Stalag XIII B. Kvůli špatným životním podmínkám zde zemřelo více jak 2200 osob, převážně ze zemí bývalého Sovětského svazu. Stav tábora natočil v květnu 1945 desátník armády USA Samuel Fuller, později známý filmový režisér. „Jediné, co zlu stačí k vítězství, je, aby dobří lidé zůstali pasivní Edmund Burke“.

Hornický dům, náměstí 5. května - Byl postaven v letech 1923 – 1925 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. V průčelí budovy je zasazen monumentální reliéf pojmenovaný Jeden den ze života horníka. Ač postaven ve stylu národního socialismu, konal se zde každoročně v letech 1973 až 1988 Festival politické písně Sokolov.

Královské Poříčí - Gotický kostel sv. Kunhuty ze 13. století patří mezi nejstarší památky na Sokolovsku. Několik zachovalých hrázděných statků s malebnou soškou sv. Jana Nepomuckého. Na kraji hnědouhelného velkolomu Jiří stojí statek Bernard. Hospodářský dvůr byl vybudován v tradičním chebském stylu hrázděných staveb v roce 1922. Neobvyklé je, že statek postavila těžební společnost Britannia. Měl sloužit jako hospodářský dvůr se širokou zemědělskou činností. Ještě po roce 1989 byla na statku Bernard výkrmna vepřů, poté chátral. Obec jej po roce 1994 získala do vlastnictví. Rekonstrukce proběhla v letech 2005 - 2006 a na statku vzniklo centrum tradičních řemesel. Šachta Bernard v blízkosti statku byla založena v roce 1872. Další těžní jáma Josef byla hluboká kolem 185 metrů. Došlo zde k průvalu termálních vod a následkem toho poklesla vydatnost lázeňských pramenů v Karlových Varech až o 30 %. Proto Báňský úřad další těžbu v těchto hloubkách zakázal a zákaz platí dodnes. S rozvojem hornictví přišla v průběhu 19. století a v první polovině 20. století do Poříčí početná skupina horníků a pro ně byly vybudovány činžovní domy v tzv. hornické kolonii. Většina domů je dnes opravena a tvoří komplex stylově čistých budov.

Most nad Ohří - Nad cyklostezkou do Lokte stojí jeden z nejvyšších silničních mostů v Čechách. Most, původně jen dvouproudý, je ze sedmdesátých let 20. století. Má rozpětí oblouku 310 metrů a výšku 50 metrů. Na přelomu let 2010-11 bylo potřeba v souvislosti se stavbou dálnice dostat na něj čtyři pruhy. Ochránci přírody nepovolili postavit druhý most a také postavení druhé mostovky by celou stavbu notně prodloužilo, a tak to stavbaři vyřešili tím, že sejmuli z mostu starou betonovou mostovku a nahradili ji novou ocelovou, která ač je širší, je lehčí.

Loket - Město Loket se nachází v ohybu řeky Ohře, která zde obtéká vyvýšené místo připomínající ohnutou paži - odtud pochází jeho název. První písemná zmínka o městě je z roku 1234. Vznik kamenného hradu spadá do 2. poloviny 12. století, což dokládají některé části hradu v románském slohu. Za vlády Lucemburků vzniklo jádro severního paláce. Několikrát na hradě pobývala Eliška Přemyslovna se svými dětmi, zvláště v neklidných dobách nebo v době konfliktů mezi ní a Janem Lucemburským. V roce 1319 došlo k poslední roztržce. Král odeslal Elišku do Mělníka, zůstaly tu uvězněny po dva měsíce jen jejich děti, mezi nimi i pozdější císař Karel IV, který právě zde viděl svou matku naposledy. Přesto sem rád jezdil i v dospělosti. Poslední stavební úpravy nastaly až na začátku 19. století; a to přestavbou na vězení, které mimo jiné sloužilo svému účelu až do roku 1948. Další památky: kostel sv. Václava, který stojí na místě původního gotického, byl dokončen v roce 1734. Komplex hradeb pomáhá k ucelenější představě o podobě města a jeho obranného systému v minulosti. Černá věž patřila do areálu tzv. dolního hradu, který střežil přístup do hradu. Vstup do věže potvrzuje její obranný charakter, nachází se totiž až v polovině její výšky.

Pivovar Svatý Florian, T. G. Masaryka 136 - Právo vařit pivo udělil městu již Jan Lucemburský. Toto privilegium potvrdil roku 1352 jeho syn, císař Karel IV. a pivo se zde vařilo až do roku 1953. Nový Loketský pivovar, který začal vařit v roce 2006, se nachází v prostorách původní sladovny, dnešní pivnice. V pivovaru se vaří světlá i tmavá jedenáctka a nakouřené pivo třináctka. Florian je součástí hotelu Císař Ferdinand. Břečťan, Loket - Nedaleko rozcestí cyklotras 362 a 6, na skále roste obrovský, státem chráněný břečťan. Je 12 metrů vysoký. Nedaleko těchto břečťanů je ještě jedna kuriozita. Na skále jsou velká vrata, za kterými se uvnitř skály ukrývá čistička odpadních vod. Přes most stojí porcelánka Loket. Po vzniku Československa se nazývala Epiag a porcelán vyrobený v Lokti se poznal podle loga - ohnutého lokte ruky s mečem. Ještě před pár lety vyráběla porcelánka kolem 4 miliónu kusů hrnků. Dnes už se v Lokti porcelán nevyrábí.

Svatošské skály - Pozoruhodné skalní útvary byly vytvořeny postupným zvětráváním a odnosem granitových bloků, činností řeky i erozivním působením mrazu. Svými tvary připomínají svatební procesí a podle toho jsou i pojmenovány. Podle pověsti nalezenec Jan Svatoš (ve skutečnosti Hans Heilig) nalezl své zalíbení ve vědách. Jednou mu krásná víla slíbila, že ho naučí všemu, po čem prahne, ale nesmí se nikdy nezaslíbit jiné ženě. Po čase však potkal dívku, kterou si chtěl vzít za ženu. Spoléhal na to, že pomocí kouzel zlomí předchozí slib. Svatební průvod už stál před oltářem a zbývalo jen říci „ano“. Náhle se však zjevila ona víla a pomocí kletby proměnila celý svatební průvod ve skály. A tak tu vidíme nejen Ženicha, Nevěstu, Muzikanty, Svědky, ale i kněze, svatební hosty a svatební povoz. Asi oběd v Janu Svatošovi.

Karlovy Vary, pivovar Karel IV., T. G. Masaryka 57 - “Viděl jsem Vás žíznit a tak jsem se vrátil”. Součástí restaurace Becherplatz je pivovar, který navazuje na tradici vaření piva v Karlových Varech. Roku 1370 král Karel IV. udělil městu privilegium vaření piva. Tato tradice byla přerušena pouze na 13 let, když pivovar Karel IV. v jiných prostorách ukončil v roce 1999 výrobu.

Karlovy Vary - V prvé polovině 14. století se Karel IV. zdržoval na hradě Lokti poměrně často. Kromě vyřizování státnických záležitostí lovil zvěř v královské oboře, která zasahovala až k údolí říčky Teplá. Existence horkých léčivých pramenů jej vedla k založení královského města, tehdy nazývaného Teplé Lázně u Lokte – dnešních Karlových Varů. Největší vliv na celkový vzhled lázeňského města měly v 19. století stavební projekty firmy Fellner a Helmer, podle jejichž návrhů vzniká ve městě asi dvacet budov - mimo jiné také Grandhotel Pupp, divadlo, Císařské lázně, kolonáda Sadového pramene a Vřídelní kolonáda. Ta byla zbořena a místo ní v roce 1975 postavena novostavba - tehdy Gagarinova kolonáda. Vřídelní kolonáda zastřešuje Vřídlo o teplotě 72 °C. Socha Gagarina byla odstraněna už v roce 1990. Kostel svaté Máří Magdaleny byl vystavěn v letech 1732 až 1736 Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. V roce 1807 začíná ve městě výroba likéru Becherovka, který je znám jako třináctý pramen. Roku 1946 vznikl Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary.

Císařské lázně, Mariánskolázeňská 2 - Budova lázní byla dokončena v roce 1895, autory jsou Fellner a Helmer. Lázně fungovaly sto let. Na konci minulého století byl lázeňský provoz ukončen a objekt postupně chátral. V roce 2019 byla zahájena celková rekonstrukce, která trvala téměř čtyři roky. Dnes je zde muzejní expozice zaměřená na lázeňství, ale je možné si prohlédnout si všechny reprezentativní prostory včetně Zanderova sálu a historických čekáren a odpočíváren. Lze navštívit i Císařskou lázeň – luxusní koupelnu, která byla vybudována pro císaře Františka Josefa I. Uprostřed lázní, je multifunkční společenský sál, který je domovskou scénou Karlovarského symfonického orchestru. Jako národní kulturní památka připomínají Císařské lázně v Karlových Varech zlatou epochu evropského lázeňství a svou zdobností a bohatou uměleckou výzdobou demonstrují význam a bohatství Karlových Varů na přelomu 19. a 20. století.

Peřej Hubertus, pod tábořištěm Hubertus - vodácké peřeje obtížnosti WW2.

    1)Mattoniho vila v Kyselce – no comment                                               4) Zámek v Klášterci nad Ohří
    2) Pivovar Chalupník v Perštejně                                                             5) Kadaňský orloj – pocta Mikuláši z Kadaně
    3) Lázně Eugenie                                                                                     6) Maxipes Fík a Ája na nábřeží Maxipsa Fíka

Fotoalbum vycházky...

Kyselka - První lázeňské budovy tu byly postaveny v letech 1826–34 Wilhelmem von Neubergem. Sláva lázní a chutné vody postupně rostla; roku 1852 sem přijel na návštěvu i řecký král Ota I. (Otto), na jehož počest bylo nazváno hlavní zřídlo. Roku 1867 si pronajal zřídlo Heinrich Mattoni (1830–1910), který začal stáčet vodu do skleněných lahví a vyvážet do celého světa (přes milion kusů už v roce 1876). Ze zisků roku 1873 zakoupil i lázně a následně je velkoryse přebudoval. Postavil novou kolonádu, která zastřešila slavný Ottův pramen, dále budovy sanatorií mj. i „Švýcarský dům“, své sídlo Zámeček a budovy stáčírny. Nakonec roku 1894 přivedl do obce i železnici, aby lázeňský klid nerušily povozy, rozvážející minerálku. Mattoniho potomci drželi majetek až do konce 2. světové války. Po válce tu byla dětská ozdravovna. Po roce 1990 nastal chaotická privatizace, zvlášť se privatizovala stáčírna Mattoni a zvlášť lázně. Začalo přesouvání areálu lázní z jednoho vlastníka na druhého a následné chátrání. Prodej formou licitace se pak konal třikrát. Teprve při třetím prodeji v roce 2006 se vydražily za 16,5 milionu korun. Některé z budov kupce vykoupily Karlovarské minerální vody, jež jsou vlastníkem stáčírny. Ty mají v plánu pár nejvýznamnějších budov opravit. Matttoniho vila hned na začátku lázní směrem od Karlových Varů se opravuje od roku 2019, stále v lešení a stále bez střechy. Stejný setrvalý stav je u kolonády u Ottova pramene. V říjnu 2013 byl pod svahem pod Ottovým pramenem v Kyselce obnoven Mattoniho vodopád na začátku lázeňského areálu. Ten odvádí přebytečnou vodu z Ottova pramene a vytváří přírodní scenérii. V roce 2014 se změnilo umístění Ottova pramene, už nevytéká z niky Jindřichova dvora, ale pramen vyvěrá naproti soše Heinricha Mattoniho. Jindřichův dvůr též v opravě, v prosinci 2021 se na střechu vrátila věžička, od té doby se nic nepohnulo. Vila Stallburg byla v dubnu 2014 slavnostně za účasti pravnuka Mattoniho a Václava Klause otevřena. Zbylé zdevastované budovy zřejmě srovnají se zemí buldozery. Definitivně tak zmizí restaurace, vila Vilemína a Švýcarský dvůr. Do roku 2012 společnost všechen svůj export vozila po místních komunikacích kamiony a vlečka chátrala. Po dvouletém nátlaku veřejnosti byla vlečka zprovozněna. Nově se tak 30% exportu minerálky vozí po železnici a většinových 70% stále kamiony.

pátek Radošov - Kadaň

Krytý most, Radošov – Obec Radošov leží na staré zemské obchodní cestě. Tzv. Via Regia spojovala Prahu s Chebem a odtud pokračovala dále do Německa. Už roku 1364 povolil Karel IV. ostrovským měšťanům postaviti v Radošově dřevěný most místo dosavadního brodu a vybírat zde mýtné. Radošovský most poté několikrát vyhořel, naposledy v roce 1986. V roce 1992 byla vyhlášená sbírka, v roce 2001 byl položen základní kámen a v roce 2003 byl most slavnostně otevřen. Dnešní podoba horní dřevěné kryté konstrukce mostu je rekonstrukcí mostu před jeho zkázou v roce 1986.

Zámek, Velichov - Barokní zámek. Byl roku 1870 klasicistně upraven do dnešní podoby. Do roku 1945 zámek vlastnil rod Czerninů. Po 2. světové válce byl objekt zkonfiskován. Zázemí zde našel dětský domov. Nyní byl v restituci navrácen původnímu majiteli, včetně hostince U Lípy.

U Lípy, Velichov – Jan Bitman, provozovatel hostince U Lípy zde pravidelně pořádá jazzové a bigbítové koncerty. Vystupoval tu Laco Deczi, měl zde i koncert Clive Bunker, bývalý bubeník Jethro Tull. Bitman je členem kapely Brutus.

Korunní Kyselka – Stáčírna minerálky Korunní, třetí nejprodávanější minerálky v ČR, je v bočním údolí.

Perštejn – Předválečné reklamní pojmenování Perštejna bylo český Meran. V obci má pomník Václav Řezáč, jehož budovatelský román Nástup se odehrává v Potočné alias Perštejně. I stejnojmenný film Otakara Vávry z roku 1952 byl natočen zde.

Pivovar Chalupník, Perštejn - Až úplně nahoře na silnici směrem na Údolíčko je nový. Bývalou továrnu na prýmky postavenou v roce 1899 zakoupil v roce 2008 místní podnikatel Miroslav Chalupník. Od roku 2013 je z ní pivovar, který nese jeho jméno. Prostory restaurace mají industriální vzhled, mnoho detailů je zachováno z dřívější fabriky. U restaurace je prostorná terasa, ze které je nádherný výhled na Doupovské hory.

Továrna Fichtel & Sachs, Perštejn - U Ohře je tovární budova s dvěma novogotickými věžemi. Původně tkalcovna Leopold Dormitzer & synové. V roce 1911 podnik získala firma Fichtel & Sachs ze Schweinfurtu, která zde vyráběla volnoběžky do jízdních kol a kuličková ložiska. Torpedo si nechal patentovat Ernst Sachs roku 1903, v roce 1929 jich už bylo vyrobeno 25 milionů a fichtl jako synonymum pro moped zná snad každý bývalý kluk. V roce 1923 továrnu koupila SKF (Svenska Kullagerfabriken AG), po znárodnění stále pokračovala výroba ložisek, až v šedesátých letech byla výroba přesunuta do ZKL Klášterec n. Ohří. Od té doby objekty chátraly, nyní je zde truhlárna.

Lázně Eugenie, Klášterec nad Ohří – V roce 1883 kopali vedle hostince ostrostřelců studnu a do šachty začala proudit kyselka. Pramen i lázně byly nazvány Eugenie. Vznikly tak jedny z nejmladších lázní. V roce 1950 došlo k oficiálnímu zrušení lázní, výstup k pramenu byl zazděn betonem, aby jej nikdo nemohl svévolně používat. Po desetiletí, v roce 1987 byl na Ohařské louce u Střelnice objeven další pramen a nazván Klášterský a lázně byly obnoveny. Oba prameny vyúsťují ve stejném pavilónku, ale mají odlišné chemické složení. Součástí lázní je i empírový dům se čtyřmi iónskými sloupy – restaurace Peřeje.

Zámek, Klášterec nad Ohří – U řeky Ohře v rozsáhlém zámeckém parku je zámek, který Thunové získali konfiskací po Bílé hoře. Zámek byl několikrát přestavován, naposled v polovině 19. století. V zámku je muzeum porcelánu, jež připomíná, že klášterecká porcelánka byla druhá nejstarší v Čechách a dodnes patří k našim nejdůležitějším producentům porcelánu. Zámek měl léta nenápadný, jemně růžový nádech. V roce 2011 byl celý přebarven na tmavě cihlově červenou. Na základě rozhodnutí památkářů ho město muselo nechat přebarvit, jinak by nezískalo dotace na obnovu. Nový vzhled koresponduje s tím, jak zámek údajně vypadal po novogotické přestavbě v polovině 19. století. V parku je ještě od Jana Brokoffa kašna světadílů (pouze čtyři symbolické sochy, protože v době vzniku kašny v roce 1615 nebyla ještě brána Austrálie vážně) a sala terrena. Kostel Nejsvětější Trojice postavený Carlem Luragem tvoří se salou terrenou nádherný italský celek. Pod kostelem je rodinná hrobka Thunů a vedle něj jsou shromážděny sochy ze zaniklých obcí z okolí – z Kralup u Chomutova a Prunéřova. Dominantu náměstí tvoří novorenesanční radnice s výraznou osmibokou věží a cimbuřím.

Františkánský klášter Čtrnácti sv. Pomocníků, Kadaň - Komunita řeholníků zde existovala nepřetržitě v letech 1473-1950. Klášter je chráněn jako národní kulturní památka. Kostel patří svou architekturou, malbami a oltáři mezi nejvýznamnější památky pozdní gotiky a renesance. Je zde vymalován cyklus fresek ze života Kristova a nejstarší pohled na Kadaň a klášter. Jedinečný byl i hlavní oltář - skládací dřevěná archa s malovanými křídly a se sochami Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků. Dnes je oltář deponován v Národní galerii v Praze. V klášteře byla zřejmě poprvé v Čechách použita sklípková klenba.

Cyklistická lávka, nábřeží Maxipsa Fíka - Hráz Kadaňské přehrady vytvořila výraznou výškovou bariéru na cestě podél řeky. Tým architektů se rozhodl vztah města a řeky obnovit vytvořením cyklostezky, jejíž novou dominantou se stala visutá cyklistická lávka z ocelových roštů místního architekta a patriota Víta Brandy. Po tragické smrti projektanta (zřítil se v roce 2009 s ultralightem u kopce Milá) byla lávka pojmenována jeho jménem. Mimořádnou kvalitu lávky ocenila porota Grand Prix architektů - Národní ceny za architekturu 2010, v kategorii Krajinářská architektura a zahradní tvorba. Lávka propojila pozvolným klesáním hráz přehrady s nábřežím Maxipsa Fíka. Jméno není náhodné, duchovní otec Fíka Rudolf Čechura jeho příběhy situoval do nedalekého rodného Ahníkova, který musel ustoupit těžbě uhlí. Navíc Fíka namluvil Josef Dvořák, který v Kadani začínal s herectvím. Na nábřeží vznikla letní scéna Amfík, dětské hřiště a břeh řeky obohatila nejrůznější výtvarná díla, využívající vodního prvku. Je zde i pískovcová socha maxipsa Fíka a Áji, kterou vytvořil kadaňský sochař František Vlček. A Kadaňský orloj, jako pocta Mikuláši z Kadaně, který se v roce 1410 spolupodílel na zdokonalení orloje na Staroměstské radnici v Praze. Autorem Kadaňského orloje je sochař Karel Meloun.

    1) Lávka Víta Brandy v Kadani                                                                 4) Žatecký pivovar už zase vaří
    2) Hráz Nechranické přehrady                                                                 5) Synagoga opravená soukromníkem
    3) Vinařství Němeček otevřelo své brány                                                 6) Hrob prvního pivaře na žateckém náměstí

Kadaň - Město bylo založeno pravděpodobně na konci 11. století. Po požáru za vlády krále Karla IV. město znovu rozkvetlo a bylo opět povýšeno na královské město. K nejvýznamnějším památkám patří městská radnice s gotickou věží, Mikulovická brána, Žatecká brána s barbakánem, Šlikova kašna, morový sloup Nejsvětější Trojice a městské opevnění, kde v prostoru parkánu vznikly pěší vycházkové zóny. Hrad byl založen za vlády Přemysla Otakara II. Za Marie Terezie byl přestavěn na kasárna a sloužil armádě až do šedesátých let 20. století. Dnes je v něm knihovna, obřadní síň. V Kadani je oficiálně nejužší ulička v České republice - Katova ulička měří v nejužším místě 66,1 cm a v nejširším 131,5 cm. Vznikla společně s takzvanou Katovou brankou na počátku 14. století. V Kadani jsou zachované i tři tzv. ptačí domky . Jedná se o drobné domky, přilepené na vnitřní stranu hradební zdi. Dnes jsou na soukromých pozemcích, prohlédnout si je lze pouze zvenčí z Jiráskovy ulice. Také u vnějších hradeb před Mikulovickou branou je jedna z mála soch císaře Josefa II. na našem území. Pod restaurací Střelnice je plechová secesní trafostanice z roku 1908.

Sobota Kadaň - Louny

Želinský kostelíček sv. Vavřince – Raně gotický kostelík s pozdně románským presbytářem. Ze hřbitova výhled na Kadaň.

Rokle – Vesnice, na jejímž okraji je zpustlý ovocný sad, v němž jsou kameny s vyhloubenými „miskami“ tzv. sluňáky. jeden z posledních výskytů křemenců roztroušených volně na povrchu a mělce pod povrchem.

Nechranická přehrada – Přehrada zbudována v letech 1961- 68 zejména jako zdroj vody pro nedalekou elektrárnu v Tušimicích. Přehradní nádrž má nejdelší sypanou přehradní hráz ve střední Evropě (3280 m) a vysokou 50 metrů. Plocha nádrže je 1338 ha.

Stranná – Ve druhé polovině dvacátého století se vesnice téměř vylidnila. Obklopuje ji zemědělská krajina využívaná k pěstování jablek a vinné révy. Vinařství Němeček má už třicet let vinice v Březně u Chomutova, ale též jednu vinici zde ve svazích nad vesničkami Vičice a Stranná.

Stroupeček – Zpustlý zámecký park u zámečku. Dvanáct polorozpadlých dubů starých přes 500 let.

Památník letců, Žatec - Důstojná vzpomínka na letce, kteří bojovali v letech 1939-45 na frontách 2. světové války, stojí od roku 2012 v Žatci pod pivovarem v místech, kde stával léta na podstavci tank T-34. Na památníku jsou vyryta jména 52 letců z Ústecka, kteří bojovali na západní i východní frontě.

Letecká pomoc ze žateckého letiště - V listopadu 1947 uvalilo OSN embargo na vývoz zbraní na Blízký východ. Československo přesto od vojenské pomoci Izraeli neustoupilo a dodávalo nejen zbraně, ale provádělo zde v Žatci i výcvik letců, parašutistů a zdravotníků. Tady byla zformována brigáda o síle 1335 vojáků. Mezi nimi byl i Nori Harel (zemřel 2013). K paradoxům doby patřilo i to, že Židé, letci jako on, vyfasovali trofejní uniformy německého letectva - Luftwaffe, na nichž byly patrné obrysy po čerstvě odpáraných nacistických insigniích. Na československé Avie S-199 se v Žatci přeškoloval i pozdější prezident Izraele Ezer Weizman. Někdy v té době také vzniklo celoživotní přátelství Noriho Harela a Ezera Weizmana. Dodnes se stará o Weizmanovu osobní černou stíhačku Spitfire, kterou Židům dodali Čechoslováci. V Izraeli prý o pomoci z Prahy v roce 1948 vědí i školáci. "Vy si ani neuvědomujete, jak důležité to pro nás tehdy bylo. Okamžitě po vyhlášení židovského státu, 14. května 1948, vtrhla do Izraele vojska Arabské ligy. Byli jste jedinou zemí, která nám pomáhala dodávkami letadel, pěchotních zbraní i s výcvikem vojáků. Všichni ostatní se na nás vykašlali a jen čekali náš konec," vzpomíná Nori Harel. Po dodání půltunových a čtvrttunových pum ze zásob našeho letectva 14. července 1948 bylo ze žateckého letiště odesláno 24 letadel Avia S-199 (rozebraných na jednotlivé části a uložených v útrobách velkých letadel) „Osobně jsem přesvědčen, že bez tehdejší - hlavně rychlé - pomoci Československa by Izrael zanikl vzápětí poté, co se zrodil. Jeden příklad za všechny: prvním stíhačkám Avie S-199 se podařilo okamžitě po smontování zastavit postup Arabů na Tel Aviv. To je ten pověstný most u Tel Avivu s nápisem - Až sem“.

Žatec - 18. i 19. století znamenala pro město rozvoj pivovarnictví a pěstování chmele ve městě a okolí. V těch dobách byl založen např. nový pivovar na místě bývalého hradu na Žižkově náměstí, chmelařský spolek a chmelný trh. Co se týče správního vývoje, stal se Žatec v roce 1788 sídlem kraje, od roku 1850 potom okresu. Při správní reformě 1. června 1960 Žatec politicky „neobhájil“ titul okresního města, kterým se staly 20 km vzdálené Louny. V roce 1961 byl Žatec vyhlášen městskou památkovou rezervací. Historické jádro města chátralo, většina finančních prostředků připadlo do nového okresního města Louny. Ze Žatce jsou postupně odstraňovány soud, některé strategické podniky (mlékárna aj.), z chladícího zařízení nové mlékárenské linky je v Lounech vybudováno kluziště. Tento stav přetrvával až do roku 1989, kdy se Žatec vymanil z politicko-ekonomického jha Loun a nastoupil cestu vlastní obnovy. K památkám a zajímavostem patří Kněžská brána, radnice, nejmenší chmelnice na světě na náměstí, největší sklad chmele na světě, historické chmelařské budovy, renesanční sladovna s expozicí galerie filmů natáčených v Žatci, hrob nejstaršího pivaře světa - Lojzy Lupulína uprostřed náměstí. Žatec a krajina žateckého chmele se staly sedmnáctou památkou UNESCO v České republice, a to v roce 2023.

Žatecký pivovar, Žižkovo náměstí 81 - Žatecký pivovar je středně velkým minipivovarem, který v současné době provozuje společnost Sedmý schod spol. s r. o. Společnost navazuje na více než 200 let trvající tradici vaření piva v Žatci. Pivo se vaříme v areálu původního Žateckého pivovaru. Zároveň je však i vlastníkem kulturní památky, historického měšťanského domu čp. 85 v Žatci. Jedná se o pozdně barokní dům z 2. pol. 18. století, nacházející se na rohu Žižkova náměstí a Horovy ulice, tedy v samotném sousedství pivovaru. Dům byl v roce 2016 celkově zrekonstruován, včetně sklepení a kamenného portálu. Následně byla do interiéru instalována expozice muzea pivovarnictví Žatecka.

Synagoga, Dlouhá - Byla zbudovaná v letech 1871-1872. Druhá největší synagoga na našem území byla posléze rozšířena o dvě věže a přestavena. V roce 1938 však došlo k jejímu zničení, neboť se stala cílem útoků v rámci Křišťálové noci. V roce 2013 koupil synagogu Daniel Černý i s rabínským domem. I přes žalostný stav budov synagoga hostila několik kulturních a společenských akcí. Potřebná rekonstrukce započala v roce 2020, a to díky 50milionové podpoře z dotačního programu EU IROP. Zbylé náklady hradil Daniel Černý ze svých zdrojů i s podporou rodiny, přátel a dárců z celého světa. V březnu 2024 se nově zrekonstruované Muzeum a kulturní prostor synagoga Žatec otevřelo veřejnosti.

    1) Muzeum chmele a piva v Žatci                                                             4) Skanzen v Březně
    2) Chmelový orloj                                                                                       5) Louny – chrám sv. Mikuláše
    3) Zámek Stekník                                                                                       6) Miniaturní loutkové divadlo

Chrám chmele a piva, náměstí Prokopa Velikého - Zábavný a poučný komplex sahající svými kořeny do bohatých tradic žateckého chmelařského regionu. Pod touto hrůzostrašnou definicí se skrývá Chmelový maják – vyhlídková věž. Buď se dá jet výtahem, uvnitř kterého se promítá 3D animace nebo je možno vystoupat pěšky po obvodovém schodišti. Dále Labyrint, který se nachází v budově starého skladu chmele, a je propojen s Chmelovým majákem. Na konci bludiště je ukryt poklad chmelařského regionu. Chmelařské muzeum má největší expozici svého druhu na světě. Na ploše 4.000 m2 představuje vývoj chmelařství od raného středověku do současnosti. Kromě sbírek muzea je zajímavý i vlastní objekt muzea, který je technickou památkou a příkladem industriální účelové architektury z konce 19. století. Chmelový orloj, který odbíjí každou hodinu.

Minipivovar U Orloje je logickým pokračováním prohlídky celého komplexu. Pivo se zde vaří před zraky návštěvníků v Restaurantu U Orloje, který je vystavěn ve starém chmelovém skladu. V létě je k dispozici i posezení na dvoře.

Zámek Stekník – Jan František, potomek žateckých Kulhánků, který nesmírně zbohatl na obchodě s chmelem a dokonce získal šlechtický titul „z Klaudensteina“, se roku 1775 rozhodl posílit své společenské postavení sňatkem se skutečnou hraběnkou Marií Franciscou z Hohenembs. Aby si Francisca připadla jako doma, přestavěl zámek Stekník, vybudoval zámeckou kapli a nechal pod zámkem upravit jihozápadní svahy na terasovité zahrady. Dnes ho spravuje Národní památkový ústav a zahrady i kaple jsou pro veřejnost otevřeny v sobotu.

Březno – Archeologický skanzen. Začal být budován po roce 1980. V první chatě představující slovanské obydlí ze 7. století bydleli experimentátoři v zimě, aby si ověřili teplotní poměry v takovýchto zahloubených obydlích. Překvapilo je, jak době se daly prostory vyhřát, ale těžko si zvykali na všudypřítomný kouř. Skanzen otevřen do 17 hodin.

Louny – První zmínka o Lounech pochází z roku 1115, kdy při brodu přes Ohři, v místech dnešního kostelíka sv. Petra, vznikla malá osada Luna. Dnes kostelík stojí na náměstí Benedikta Rejta, od roku 1986 stojí uprostřed jeho socha. Po revoluci kdosi architektovi ukradl olovnici. Královské město Louny vyrostlo asi kilometr od původní osady ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Jeho centrum je ze dvou třetin obehnáno hradbami. Dominantou je chrám sv. Mikuláše se 60timetrou věží, který byl postaven královským architektem Benediktem Rejtem v roce 1538. Kostel je trojlodní s krouženou klenbou a jehlancovou střechou, tvořící protějšek blízkých kopců Českého středohoří. Budova bývalého městského pivovaru, postavená na hradbách byla v roce 1998 zrekonstruována podle projektu Emila Přikryla na Galerii Benedikta Rejta. Sbírky galerie představují umění 20. století jako například kolekce konstruktivismu. Okresní muzeum sídlí v domě Sokolů z Mor, jejichž erb je umístěn na pozdně gotickém arkýři. Dům byl postaven mezi roky 1470 a 1480. Spořitelna na náměstí je postavená podle návrhu architekta F. A. Libry. Autorem plastik na průčelí je Otakar Švec. Týž autor vytvořil pro Louny i sochu Masarykovu, která byla za války zničena. Tyto dvě sochy spořivců se dochovaly na rozdíl od pomníků již zmíněného Masaryka, Františka Josefa a gigantické sochy Stalina na Letné od téhož autora. Na náměstí je i rodný dům Kamila Hilberta, který v Lounech postavil sokolovnu, několik škol a společně s Mockerem upravil v 19. století i chrám sv. Mikuláše. Inundační most se čtyřiceti oblouky je významnou technickou památkou. Byl postaven v letech 1814 – 1816 při stavbě silnice do Lipska. Pole mezi Louny a Dobroměřicemi byla totiž často vystavena záplavám, a proto byla snaha udržet komunikaci sjízdnou. V loděnici u mostu je pomník veslařů. Před půl stoletím byl navrtán silný pramen, který dostal jméno Luna. Vyvěrá v kamenné studánce moderního tvaru v jižní části města zvané U Spravedlnosti, na místě lounského popraviště. Až do roku 1765, kdy město ztratilo právo popravy, zde stávala zděná šibenice. Pramen Luna je nejhlubším minerálním pramenem v Česku, jeho zdroj leží v hloubce 1100 - 1200 metrů pod zemí.

Loutkové divadlo - svérázná stavbička na břehu Ohře byla postavena v roce 1920. Zato, že nejstarší loutkové divadlo v Čechách nebylo v pozdějších dobách zbouráno, vděčí zřejmě tomu, že se zde lounská levice přihlásila ke třetí internacionále.

    1) Po Otakaru Švecovi zbyly jen tyto dvě sochy spořivců                       4) Pivovar Zichovec se přestěhoval do Loun
    2) Galerie Benedikta Rejta                                                                       5) Pod největším kolem jsme se vyfotit museli
    3) Sýkorova piazzetta                                                                               6) Památník Zdeňka Sýkory v Počedělicích

Sýkorova piazzetta, Jakoubkova – Instalována v roce 2020 před Vrchlického divadlem. Ačkoli od roku 1963 zdobila protipožární oponu lounského divadla, dnes ji známe jen z fotografií, protože se při rekonstrukci na počátku nového tisíciletí ztratila. Použití kompozice by bylo jejím symbolickým návratem před divadlo, pro které ji slavný lounský rodák vytvořil. Zdeněk Sýkora již na začátku šedesátých let jako jeden z prvních na světě zapojil do přípravy uměleckého díla počítač. I když pracoval se systémy, programy nebo náhodností, zůstal malířem: originálním způsobem se zabýval tvary, barvami a jejich vzájemnými vztahy.

Neděle Louny - Litoměřice

Pivovar Zichovec, 5. května - Rodinný craftový minipivovar, který vznikl v roce 2012. Z malého rodinného podniku sídlícího ve vesnici Zichovec u Slaného, se výroba v roce 2016 přesunula do nového moderního pivovaru v Lounech. Zde aktuálně vaří okolo 60 druhů piva ročně.

Největší model kola na světě, 5. května - Model kola je 27 metrů dlouhý a 14 metrů vysoký. Průměr kol je 10 metrů a rozpětí řídítek je 6 metrů. Jedná se již o druhý obří model kola na tomto místě, původní model se zřítil při silném větru v roce 2019.

Kotěrova kolonie - kolonii rodinných domků pro zaměstnance železničních opraven projektoval v roce 1909 zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra. Ojedinělý projekt obytného městečka nabízel téměř sto dvou až třípodlažních domů sedmnácti různých typů. Prádelny, dnes přestavěné na bydlení, byly z důvodu ekonomického využití tepla doplněny pekárnou a hernou pro děti. V Kotěrově bohužel neuskutečněném návrhu z let 1919-1920 se počítalo ještě se stavbou kostela, školy, restaurace se společenským sálem a lázněmi. Uvnitř kolonie se nachází vilka, kde se v rodině strojvůdce narodil hrdina od Sokolova, kapitán Otakar Jaroš (1912-1943). Na průčelí domu je umístěna jeho pamětní deska.

Pivovar Louny - Vaření piva v Lounech je s historií města spojeno už od středověku. Současný pivovar při silnici na Černčice vyrostl v roce 1890. Nechal jej postavit kníže Schwarzenberg, jako první pivovar v Rakousko – Uhersku měl technologii umělého chlazení. V roce 2001 se lounský podnik stal součástí skupiny Drinks Union. V tu dobu se vařilo se 250 tisíc hektolitrů piva řady značek. V roce 2008 koupil společnost pivovarnický gigant Heineken. Ten se rozhodl výrobu ve svých českých pivovarech centralizovat. Některé z nich zavřel, lounský je jedním z nich. Definitivní konec zdejší výroby piva byl v roce 2010.

Vršovice - Bývalá tvrz, nynější zámek byl postaven v letech 1735-36 a často měnil své majitele. Zažil a přežil spoustu válek, drancování či pokus o vypálení. Byl svědkem velkých a hlučných honů. Až do roku 1924 byli vlastníky objektu Schwarzenberkové. Po r. 1945 byl majitelem budovy městský výbor, v současnosti chátrá. Počedělice, kostel sv. Havlamá románské jádro, u kostela barokní záplavový kříž s nápisem “Až sem dosáhla r. 1862 Ohře“.

Památník Zdeňku Sýkorovi, Počedělice - V roce 2013 byl na břehu Ohře odhalen památník výtvarníku z Loun, který zůstal celý život věrný svému rodnému městu. V roce 2010 měl v Městské knihovně v Praze retrospektivní výstavu k devadesátinám, o rok později zemřel.

    1) Menhir Baba u Slavětína                                                                       4) Zámek v Budyni nad Ohří
    2) Hrob Konstantina Biebla ve Slavětíně                                                   5) Klášter v Doksanech
    3) V Libochovicích se točil Bastard z drsného severního Dánska             6) Projeli jsme i Terezín

Slavětín – Na křižovatce polních cest stojí menhir Baba. Dlouho unikal pozornosti odborníků, protože do něj byl pravděpodobně v 17. století dodatečně zasazen velký dvouramenný železný kříž. Po druhé světové válce byl kříž násilně vylomen. Na západním konci obce stojí osmiboká kaple Panny Marie. V městečku stojí původní románský kostel sv. Jakuba, goticky přestavěný v letech 1300-75. Z té doby jsou fresky na stěnách kostela. I tento kostel neunikl pozornosti Josefa Mockera a byl jím restaurován. Rodiště Konstantina Biebla, v domě kousek pod radnicí a hospodou je jeho busta, hrob přímo proti bráně na hřbitov. Před rodným domem roste památný strom dřezovec trojtrnný, který přivezl a zasadil Konstantin Biebel ze své cesty po Jávě, Cejlonu a Sumatře v roce 1926 (z této cesty vytěžil sbírku S lodí, jež dováží čaj a kávu) – pozor na trny! V roce 1951 spáchal sebevraždu skokem z okna domu přímo proti Voraři. Týden před sebevraždou pronesl u sestry ve Slavětíně: „Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech“.

Křesín – Za mostem na břehu Ohře kostel sv. Václava z 1. poloviny 14. století, my uhneme už v Levousích doprava (ne po cyklostezce), kde cesta mezi chatami a výhledy na Ohři a hrad Házmburk.

Libochovice – Raně barokní zámek, postavený v roce 1690, stojí přímo na břehu Ohře. Nedaleko města jeho dřívější vlastníci Zajícové vystavěli hrad Hazmburk, jehož zřícenina je dnes dominantním krajinným prvkem. Socha rodáka J. E. Purkyně před zámkem, kde se přímo narodil a spisovatele Josefa Kopty (Hlídač č. 47) narozeném v budově bývalé školy hned vedle kostela. Na zámku Libochovice se natáčel v roce 2022 historický film Bastard z drsného dánského severu. Kapitán Kahlen představovaný Madsem Mikkelsenem se snaží vypěstovat na vřesovišti brambory a zámecký pán z Libochovic se mu v tom snaží zabránit.

Kostelec nad Ohří - Kostel sv. Petra a Pavla od K. I. Dientzenhofera.

Dvůr Perlová Voda, Kostelec nad Ohří – Součástí zrekonstruovaného statku je i minipivovar. Všechna jeho piva se jmenují Lanýž.

Budyně nad Ohří - Ve 13. století započala stavba vodního hradu, který byl majiteli rodu Zajíců v 16. století přestavěn na renesanční zámek. V této době se zámek stal hostitelem slavných humanistů a alchymistů, z nichž nejznámější byl Tycho de Brahe. V tomtéž století byl na Budyňský hrad dovezen Janem Zajícem nilský krokodýl, který se tu před 500 lety proháněl ve vodním příkopu. Dnes je jeho vycpanina v hradním muzeu. Toto nejslavnější období vlády rodu Zajíců z Hazmburka skončilo jejich úplným majetkovým úpadkem a je velice pravděpodobné, že k tomu přispělo právě pěstování alchymie. Hrad byli nuceni v roce 1613 prodat. Posledním šlechtickým majitelem byli Herbersteinové, kteří provedli zásadní rekonstrukci v letech 1900 - 1913. Po válce se stal hrad majetkem města. Ve dvacátých letech 20. století bylo založeno v prostorách hradu Jandovo muzeum. Kromě krokodýla a střelných zbraní jsou zde představeny alchymistické dílny a laboratoře, které jsou umístěny v autentických prostorách, kde se v době vlády Rudolfa II. prováděly alchymistické pokusy. V arkýři na nároží hradní budovy stojí vousatý stařec se špičatou čepicí – trpaslík Kvasnička.

Písty, občerstvení U Jezu – otevřeno o víkendu 13-22.

Doksany – Rozsáhlý ženský premonstrátský klášter, který založil současně se Strahovem roku 1143 Vladislav II. a jeho manželka Gertruda, která je zde také pochována. Původně románský klášter byl později barokně rozšířený. Klášterní kostel Narození Panny Marie, především jeho krypta, vybudované v letech 1144–1186 patří k nejvýznamnějším románským památkám v Čechách. Krypta je jedním z nejpůsobivějších míst celého památkového areálu. Přes úpravu architekta Achille Wolfa z roku 1889 se tu ocitáme v románském prostředí 12. století.

Brozany – Původně románský kostel sv. Gottharda z 13. století je zdoben postavičkami na stěnách a věži kostela. Renesanční mlýn z 16. století se sgrafity. Nad strmými schody stojí opravená tvrz také z 16. století. Její mohutnost vynikne při pohledu zezadu.

Bohušovice nad Ohří - Železniční empírový most z roku 1848 přes Ohři stojí jihovýchodně od města. Je kamenný o devíti obloucích.

Terezín - Pevnost byla založena roku 1780 Josefem II a je pojmenována po jeho matce císařovně Marii Terezii. Pevnosti měla chránit přístupové cesty, kterými během prusko-rakouských válek postupovala nepřátelská vojska. Na stavbě vlastní pevnosti pracovalo přibližně 15 tisíc lidí při roční spotřebě kolem 20 miliónů cihel. Kvůli stavbě pevnosti byl přeložen tok řeky Ohře do umělého říčního koryta o několik set metrů dále směrem na západ. Původní tok řeky, dnes v mapách veden jako Stará Ohře, prochází před Malou pevností. Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku, ze všech nároží vybíhají pětiboké bastiony. Celková délka pevnostního valu, silného přibližně 30 m, činí 3770 metrů. Svůj vojenský účel pevnost nikdy nesplnila, nepřátelská vojska ji při postupu vždy obešla. Zato se později mnohokrát osvědčila coby výborný žalář. Ve varšavských kasárnách zemřel v roce 1918 sarajevský atentátník Gavrilo Princip. Během druhé světové války Hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužila jako židovské ghetto. Malá pevnost pak smutně proslula coby věznice pražského gestapa. Od povodně 2002 je systém opevnění průběžně rehabilitován. V současnosti je většina systému opevnění volně přístupná. V roce 2013 otevřeli u hlavního náměstí zrekonstruovanou jízdárnu, která byla postavena v letech 1861 až 1862. Na severním okraji Terezína u Ohře je pietní místo. Od roku 1942 sloužilo v Terezíně krematorium a urny s popelem byly ukládány do kolumbária. V závěru válku, v listopadu 1944 v rámci snahy o zahlazení stop zločinů spáchaných na židovských vězních byl popel 22 000 vězňů vysypán do Ohře.

Soutok Ohře s Labem « NAHORU


TOPlist