110b Čtrnáctkové kulturní léto 2024
květen - září 2024
navštíveny: Kuželna Horská, Hraní na Cikorce, Kafé Alternatif, Cykločundr, Klídek a pohoda ve Lhotě, Rohan Beer Garden, Mosela, Čapadlo, U Budyho, Na střeše Radosti, loď Altenburg, Stanice 6
Jaké bylo kulturní léto
XIVejt V Horské, 14. 5. 2024
Pozvánka: Jen co přijedeme ze Stezky, bude jediný XIVejt tohoto roku – úterý 14. května. Vzdor všem velkolepým plánům Prahy 2, Kuželna v Horské stále žije. Než si to pánové nahoře rozmyslí, šli bychom tam trochu předčasně, už teď v květnu. Každopádně teplé spodní a pochopitelně i horní prádlo platí. A když to venku nepůjde, seděli bychom jednou u kuželek vevnitř.
Jak bylo: Včera začalo další čtrnáctkové kulturní léto. Tradičně v Kuželně a tradičním počasím - tedy zimou. Nezbláznila jsem se - to jsem jen opsala začátek zprávy z loňského 16. pobytu v Horské z půlky června. Letošní rozhodnutí slavit XIVejt, připadajícího na ledového muže Bonifáce, na Open Air terásce se ukázalo jako velice moudré. Teplého spodního prádla bylo netřeba. V šest se začali trousit lidi, a když hudba založila další stůl, bylo nás při první sčítání už 31 (slovy třicet jedna). Hraní na Stezce venku!!! během polárních nocí a záře mělo za následek určité hudební oběti, ale naštěstí dorazili stezkoví nezmaři Provázek a IvČe, odpočatá valcha a MiMa, takže Hudba Praha byla a bylo to velice příjemné. Důkazem je, že posluchačů s přibývající tmou neubývalo, ale přicházeli naopak další. Třeba člen vítězného družstva Osmičky - bez lyží zato hned dvakrát (započítán jednou), už téměř Čtrnáctkoví Prokešovi a jako 37. a 38. dorazili Petra a Luboš, naši dosud školou povinní. Ale jen co Petra zahrála na tibetskou mísu, udeřila desátá, a hudebníci (a spolu s nimi i posluchači) to zabalili - zřejmě také nácvik z kempu. A tak zbyli jen poslední příchozí, ti, co to mají domů prokazatelně úplně nejdál, a Tři sestry. Tak třeba to dopadne jako s Pražským okruhem a příští rok se tu zase sejdeme. Navrhuji duben.
Hraní na Cikorce, 4. 6. 2024
V úterý místo obvyklé hospody v Blanické pozvala Irena Čtrnáctku k sobě na zahradu. Jak by podal hlášení Kučka, bylo nás tam 17 ze Čtrnáctky a asi 40 hostů. Ze čtrnáctkových hudebníků zářili Karel Provázek a František, občas si půjčil kytaru i Miloš. Kužel důkladně zdokumentoval, kdo všechno na zahradě seděl, já bych si dovolila přidat jedno foto z 21:14. Prostě bylo tam moc hezky. Irenko, DÍKY!
Album
Kužel
2) Naše hudba dva dny po Stezce 5) a Tři sestry
3) Přišlo nás hodně, 6) Hraní u IrenKy Na Cikorce
Vítání léta ve Vojanových sadech, 18. 6. 2024
V našem věku už každý chce mít jen pozitiva a životní jistoty. A k jedním z nich patří určitě i Vítání léta ve Vojankách. Vše je na svém místě: vodník Můra ve vyčištěním jezírku, Čtrnáctka na svém plácku na donesených lavičkách. Vše ostatní už za nás zařídili naši mladí. Jak otevírání šampusu, tak i hudbu hluboko přes půlnoc.
Vernisáž Aleny H. v Kafé Alternatif, 25. 6.2024
Pozvánka: Příští úterý je přesunutá čtrnáctková hospoda. Ale je to trochu jinak, než jsem psala minule. Výstava Aleny Hořejší zůstává, ale Čapadlo necháme na jindy. Kdybychom tam přišli po výstavě později, tak už hrozí, že si nesedneme. Opakuji výstava Quattrom, tedy Aleny a dalších třech výtvarníků je naproti Národnímu muzeu v Mezibranské 21, v suterénu, kde je Kafé Alternatif. Začátek bude v šest, ale lze tam přijít i dříve. Jak píše Alena levnější pivo (než je na Čapadle) a nějaké občerstvení je určitě žádoucí zkonzumovat. A pak je možné si odskočit na koncert Unavených koníků v Balbínce.
Jak bylo:
Včera měla být další zahradní hospoda, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme se mohli ukrývat před vedrem po sklepích. Nejdříve od půl šesté v Café Alternatif. Atmosféru sklepa, výstavy a sešlosti zdokumentoval výstižně Karel Kužel. Jenže tento večer hráli v nedalekém sklepě Balbínky i Tired Horses. Slamák už na koncertě neuvidíme, pianista Zdeněk Matoušek s Koníky končí. A tak jsme s těžkým srdcem opustili černobílé tanečnice a vyrazili za nevěrnou Florou.
Album
Kužel
2) Na otvírání šampusů už máme lidi 5) Alena a černobílé tanenčnice
3) Malá noční hudba 6) Ještě jsme stihli Unavené koníky v Balbínce
Hraní na Cykločundru u Knížecího rybníku, 3. 7. - 7. 7. 2024
Letos jsme byli opět na Knížecím rybníku, tak už jsme tak intenzivně nefotili, ale pár fotek ze výletů a večírků přeci jen máme. Provázek nám hrál každý večer, a jestli si něco budeme pamatovat z letošního cykločundru, tak poslední večer a jeho Zpívání v dešti, resp. v průtrži. Karle, díky!
TAKová schůze U Ritschellů, 9. 7. 2024
Bylo nás ze Čtrnáctky tolik, že jsme se ani nevešli k jednomu stolu.
Kulturní léto ve Lhotě, 12. - 14. 7. 2024
V sobotu nám úslužně nalévali naši Tišší. Ale není nad to, když v neděli zádumčivý řidič změní profesi. Místo honění posádek do auta, přichází Jean. Pak se nelze divit, že dojde i na Maniny a počet vypitých šampaňských stoupne na 2 x 14. Schválně, přepočítejte si to!
2) A nepřestal ani v průtrži mračen 5) Náš dokonalý Jean
3) Schůzovní stůl Čtrnáctky U Ritchellů 6) Naše téměř dokonalé Maniny
Rohan Beer Garden, 16. 7. 2024
Pozvánka: Další hospoda tedy bude až za tři týdny. Půjdeme pod Libeňský most, resp. pod to, co z něj zbylo. Dojedete tramvají 27 či 34 od Holešovic až tam, kde končí koleje. Na billboardu jsou ještě velkolepé vize, jak se most opraví, ale hned za ním vykukuje realita – před třemi týdny bagry, teď už jen holá pláň. Ale tu byste viděli, pokud se vydáte do hospody z Palmovky. Pěší trasy se mění každým okamžikem, tak popíšu jen cestu z konečné. Vrátíte se kousek zpátky a teď už vlevo sejdete pod most, kde je obrovský stan Rohan Beer garden. Dá se sedět venku i po plachtou. Tak tam v šest.
A jak bylo:
To je těžké. Když i šéf místo hospody hledá parkoviště P1, tak se nemůžeme divit, že nás pod zbouraný Libeňský most přišlo tak málo. Když jsme se s těžký srdcem utrhli od Můry a s lehkým zpožděním dojeli až z Tornáda na Rohanský ostrov, seděla tam samotinká hpap. Pak už dorazili jen Boříci, Michal rovnou od moře a Miloš. Když přišel Pažout, bylo jasné, že už je se s dalšími příchody šlus. Seděli jsme na hezkých barevných židličkách a nakonec jen lehký letní deštík nás zahnal pod plachtu. Většina odešla ještě za světla, jen my tři mohykáni a fotograf až za polární záře.
2) Velkolepé vize a realita – bagr 5) Seděli jsme na barevných židličkách
3) S těžký srdcem jsme opustili Tornádo a Můru u Kazína 6) Ani déšť nevadí
Mosela 2024, 20. 7. - 27. 7. 2024
Čapadlo a nečekaně Budy, 30. 7. 2024
Pozvánka: A tak ještě jednou popis k přesunutému Čapadlu. Je pod pod Smetanovým nábřežím. Lze tam sejít po schodech z nábřeží, ale poutavější je zahnout z ulice Divadelní a podejít čapadlem přímo pod vozovkou. Před vámi se zjeví bývalá stovka. Tankový Staropramen stojí 69 K, najezte se raději doma, ale celovečerní pohled na Hradčany stojí zato.
A jak bylo:
V úterý jsme byli v odloženém Čapadle. Ti, co poslechli doporučení, a prošli na náplavku Divadelní ulicí, si ještě užili chvíli klidu. Dokonce spatřili i Hradčana na bývalé stovce. Jenže místo dvou úderníků se na břehu hemžilo turistů jak much. Agilní Alla dokázala obsadit per partes místa u třech stolů, z nichž se jeden nakonec uvolnil, a tak jsme seděli pohromadě. Už je nás čtrnáct, už se sem nikdo nevejde. ALE. Hlasitá hudba, předražené pivo ve čtyřce, fronty na vše. Veni, vidi, stači. Jen jsem se nesměle zmínila, že nás Můra taky zval k Budymu, a k mému překvapení se téměř všichni zvedli, Alena H. vytrhla Stáně album z Mosely dvanáct let staré: „Doprohlídneš si ho v Libni!“ a vyrazili jsme. Poslední pohled na náplavku a už my dezertéři čekáme na soukromý taxík - tram 27 jede rovnou na Libeňský most. U Budyho sedělo sedm opuštěných čtyřkařů, a tak jsme je v počtu jedenáct hravě přečíslili. A to ještě dorazila Lenka a Pažout, který tentokrát nebyl poslední. Jana Pšč. jela z Karlštejna do Karlína, z Karlína na Čapadlo, kde už nebyly ani osiřelé dámy, a po infu, že jsme kousek za Karlínem, dojela jako čtrnáctá! Duo Franta + Franta nám krásně hrálo. Závěrečné foto je omluva těm, co jsme opustili na Čapadle. Líp než Můra to nikdo nevyjádří: Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.