110b Čtrnáctkové kulturní léto 2024

květen - září 2024
navštíveny: Kuželna Horská, Hraní na Cikorce, Kafé Alternatif, Cykločundr, Klídek a pohoda ve Lhotě, Rohan Beer Garden, Mosela, Čapadlo, U Budyho, Na střeše Radosti, loď Altenburg, Stanice 6

Jaké bylo kulturní léto

XIVejt V Horské, 14. 5. 2024
Pozvánka: Jen co přijedeme ze Stezky, bude jediný XIVejt tohoto roku – úterý 14. května. Vzdor všem velkolepým plánům Prahy 2, Kuželna v Horské stále žije. Než si to pánové nahoře rozmyslí, šli bychom tam trochu předčasně, už teď v květnu. Každopádně teplé spodní a pochopitelně i horní prádlo platí. A když to venku nepůjde, seděli bychom jednou u kuželek vevnitř.
Jak bylo: Včera začalo další čtrnáctkové kulturní léto. Tradičně v Kuželně a tradičním počasím - tedy zimou. Nezbláznila jsem se - to jsem jen opsala začátek zprávy z loňského 16. pobytu v Horské z půlky června. Letošní rozhodnutí slavit XIVejt, připadajícího na ledového muže Bonifáce, na Open Air terásce se ukázalo jako velice moudré. Teplého spodního prádla bylo netřeba. V šest se začali trousit lidi, a když hudba založila další stůl, bylo nás při první sčítání už 31 (slovy třicet jedna). Hraní na Stezce venku!!! během polárních nocí a záře mělo za následek určité hudební oběti, ale naštěstí dorazili stezkoví nezmaři Provázek a IvČe, odpočatá valcha a MiMa, takže Hudba Praha byla a bylo to velice příjemné. Důkazem je, že posluchačů s přibývající tmou neubývalo, ale přicházeli naopak další. Třeba člen vítězného družstva Osmičky - bez lyží zato hned dvakrát (započítán jednou), už téměř Čtrnáctkoví Prokešovi a jako 37. a 38. dorazili Petra a Luboš, naši dosud školou povinní. Ale jen co Petra zahrála na tibetskou mísu, udeřila desátá, a hudebníci (a spolu s nimi i posluchači) to zabalili - zřejmě také nácvik z kempu. A tak zbyli jen poslední příchozí, ti, co to mají domů prokazatelně úplně nejdál, a Tři sestry. Tak třeba to dopadne jako s Pražským okruhem a příští rok se tu zase sejdeme. Navrhuji duben.

Hraní na Cikorce, 4. 6. 2024
    V úterý místo obvyklé hospody v Blanické pozvala Irena Čtrnáctku k sobě na zahradu. Jak by podal hlášení Kučka, bylo nás tam 17 ze Čtrnáctky a asi 40 hostů. Ze čtrnáctkových hudebníků zářili Karel Provázek a František, občas si půjčil kytaru i Miloš. Kužel důkladně zdokumentoval, kdo všechno na zahradě seděl, já bych si dovolila přidat jedno foto z 21:14. Prostě bylo tam moc hezky. Irenko, DÍKY!
Album
Kužel

    1) Letos jsme byli v Kuželně už v květnu – XIVejt                                   4) ale do konce vydrželi jen přespolní
    2) Naše hudba dva dny po Stezce                                                         5) a Tři sestry
    3) Přišlo nás hodně,                                                                                 6) Hraní u IrenKy Na Cikorce

Vítání léta ve Vojanových sadech, 18. 6. 2024
V našem věku už každý chce mít jen pozitiva a životní jistoty. A k jedním z nich patří určitě i Vítání léta ve Vojankách. Vše je na svém místě: vodník Můra ve vyčištěním jezírku, Čtrnáctka na svém plácku na donesených lavičkách. Vše ostatní už za nás zařídili naši mladí. Jak otevírání šampusu, tak i hudbu hluboko přes půlnoc.

Vernisáž Aleny H. v Kafé Alternatif, 25. 6.2024
Pozvánka: Příští úterý je přesunutá čtrnáctková hospoda. Ale je to trochu jinak, než jsem psala minule. Výstava Aleny Hořejší zůstává, ale Čapadlo necháme na jindy. Kdybychom tam přišli po výstavě později, tak už hrozí, že si nesedneme. Opakuji výstava Quattrom, tedy Aleny a dalších třech výtvarníků je naproti Národnímu muzeu v Mezibranské 21, v suterénu, kde je Kafé Alternatif. Začátek bude v šest, ale lze tam přijít i dříve. Jak píše Alena levnější pivo (než je na Čapadle) a nějaké občerstvení je určitě žádoucí zkonzumovat. A pak je možné si odskočit na koncert Unavených koníků v Balbínce.
Jak bylo: Včera měla být další zahradní hospoda, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme se mohli ukrývat před vedrem po sklepích. Nejdříve od půl šesté v Café Alternatif. Atmosféru sklepa, výstavy a sešlosti zdokumentoval výstižně Karel Kužel. Jenže tento večer hráli v nedalekém sklepě Balbínky i Tired Horses. Slamák už na koncertě neuvidíme, pianista Zdeněk Matoušek s Koníky končí. A tak jsme s těžkým srdcem opustili černobílé tanečnice a vyrazili za nevěrnou Florou.
Album
Kužel

    1) Náš tradiční plácek ve Vojankách                                                         4) Výstava čtyř v Café Alternatif
    2) Na otvírání šampusů už máme lidi                                                         5) Alena a černobílé tanenčnice
    3) Malá noční hudba                                                                                   6) Ještě jsme stihli Unavené koníky v Balbínce

Hraní na Cykločundru u Knížecího rybníku, 3. 7. - 7. 7. 2024
Letos jsme byli opět na Knížecím rybníku, tak už jsme tak intenzivně nefotili, ale pár fotek ze výletů a večírků přeci jen máme. Provázek nám hrál každý večer, a jestli si něco budeme pamatovat z letošního cykločundru, tak poslední večer a jeho Zpívání v dešti, resp. v průtrži. Karle, díky!

TAKová schůze U Ritschellů, 9. 7. 2024
Bylo nás ze Čtrnáctky tolik, že jsme se ani nevešli k jednomu stolu.

Kulturní léto ve Lhotě, 12. - 14. 7. 2024
V sobotu nám úslužně nalévali naši Tišší. Ale není nad to, když v neděli zádumčivý řidič změní profesi. Místo honění posádek do auta, přichází Jean. Pak se nelze divit, že dojde i na Maniny a počet vypitých šampaňských stoupne na 2 x 14. Schválně, přepočítejte si to!

    1) Provázek nám na cykločundru hrál každý večer                             4) Seděli jsme hned vedle hudby
    2) A nepřestal ani v průtrži mračen                                                     5) Náš dokonalý Jean
    3) Schůzovní stůl Čtrnáctky U Ritchellů                                               6) Naše téměř dokonalé Maniny

Rohan Beer Garden, 16. 7. 2024
Pozvánka: Další hospoda tedy bude až za tři týdny. Půjdeme pod Libeňský most, resp. pod to, co z něj zbylo. Dojedete tramvají 27 či 34 od Holešovic až tam, kde končí koleje. Na billboardu jsou ještě velkolepé vize, jak se most opraví, ale hned za ním vykukuje realita – před třemi týdny bagry, teď už jen holá pláň. Ale tu byste viděli, pokud se vydáte do hospody z Palmovky. Pěší trasy se mění každým okamžikem, tak popíšu jen cestu z konečné. Vrátíte se kousek zpátky a teď už vlevo sejdete pod most, kde je obrovský stan Rohan Beer garden. Dá se sedět venku i po plachtou. Tak tam v šest.
A jak bylo: To je těžké. Když i šéf místo hospody hledá parkoviště P1, tak se nemůžeme divit, že nás pod zbouraný Libeňský most přišlo tak málo. Když jsme se s těžký srdcem utrhli od Můry a s lehkým zpožděním dojeli až z Tornáda na Rohanský ostrov, seděla tam samotinká hpap. Pak už dorazili jen Boříci, Michal rovnou od moře a Miloš. Když přišel Pažout, bylo jasné, že už je se s dalšími příchody šlus. Seděli jsme na hezkých barevných židličkách a nakonec jen lehký letní deštík nás zahnal pod plachtu. Většina odešla ještě za světla, jen my tři mohykáni a fotograf až za polární záře.

    1) Tady končí Libeňský most                                                                   4) Vítá nás Rohan Beer Garden
    2) Velkolepé vize a realita – bagr                                                             5) Seděli jsme na barevných židličkách
    3) S těžký srdcem jsme opustili Tornádo a Můru u Kazína                       6) Ani déšť nevadí

Mosela 2024, 20. 7. - 27. 7. 2024

Čapadlo a nečekaně Budy, 30. 7. 2024
Pozvánka: A tak ještě jednou popis k přesunutému Čapadlu. Je pod pod Smetanovým nábřežím. Lze tam sejít po schodech z nábřeží, ale poutavější je zahnout z ulice Divadelní a podejít čapadlem přímo pod vozovkou. Před vámi se zjeví bývalá stovka. Tankový Staropramen stojí 69 K, najezte se raději doma, ale celovečerní pohled na Hradčany stojí zato.
A jak bylo: V úterý jsme byli v odloženém Čapadle. Ti, co poslechli doporučení, a prošli na náplavku Divadelní ulicí, si ještě užili chvíli klidu. Dokonce spatřili i Hradčana na bývalé stovce. Jenže místo dvou úderníků se na břehu hemžilo turistů jak much. Agilní Alla dokázala obsadit per partes místa u třech stolů, z nichž se jeden nakonec uvolnil, a tak jsme seděli pohromadě. Už je nás čtrnáct, už se sem nikdo nevejde. ALE. Hlasitá hudba, předražené pivo ve čtyřce, fronty na vše. Veni, vidi, stači. Jen jsem se nesměle zmínila, že nás Můra taky zval k Budymu, a k mému překvapení se téměř všichni zvedli, Alena H. vytrhla Stáně album z Mosely dvanáct let staré: „Doprohlídneš si ho v Libni!“ a vyrazili jsme. Poslední pohled na náplavku a už my dezertéři čekáme na soukromý taxík - tram 27 jede rovnou na Libeňský most. U Budyho sedělo sedm opuštěných čtyřkařů, a tak jsme je v počtu jedenáct hravě přečíslili. A to ještě dorazila Lenka a Pažout, který tentokrát nebyl poslední. Jana Pšč. jela z Karlštejna do Karlína, z Karlína na Čapadlo, kde už nebyly ani osiřelé dámy, a po infu, že jsme kousek za Karlínem, dojela jako čtrnáctá! Duo Franta + Franta nám krásně hrálo. Závěrečné foto je omluva těm, co jsme opustili na Čapadle. Líp než Můra to nikdo nevyjádří: Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.

    1) Večerní hraní v Moselblicku                                                                4) Slibované Hradčany ze stovky
    2) Za deště měla hudba svůj altán                                                         5) Už jsme si vydobyli svůj vlastní stůl
    3) Čapadlo z Divadelní ulice                                                                     6) Dezertéři

Na střeše Radosti, 13. 8. 2024
Pozvánka: Další hospoda bude na střeše Radosti. Komu to nic neříká, bývalé ÚRO, Stanice už se taky nejmenuje Kalininova, ale Viktorka Žižkov. Žižkovský mrakodrap mají rekonstruovat, zatím je na střeše občerstvení s nezvyklou vyhlídkou na Prahu. Už nás tam před lety bylo pár, ale většina přišla až k Houdkům. Tak musíte nejdřív najít vchod. Je z náměstí, v zádech budete mít Winstona Churchilla. Vejdete dovnitř, v přízemí je bistro, toho si nebudete všímat. Po několika schodech přijdete ke kruhové recepci. Taky nezájem, jen obejít a přímo za ní jsou výtahy. Musíte jet výtahem, který jezdí pouze do 11. patra. Pak vyjdete ještě jedno poschodí a jste na zeleném (umělém) pažitu. Tak tam v šest.
Jak bylo: Tak jsme byli dneska (ještě dneska, zítra už jsem fuč) na střeše Radosti. Měla jsem hrůzu, že budeme jak kočka na rozpálené střeše, ale geniální architekti Honzík s Havlíčkem navrhli takovou markýzu, že v šest hodin už byl všude tam, kde jsme seděli, stín. Tak nejdříve vyfotit famózní výhledy na Viktorku a Pražský hrad. Lenka vymyslela dobrý fígl: pro zvýšení návštěvnosti hospody určila střechu jako místo podomního prodeje lístků kamkoliv. Překvapivě máme dobrou náladu před nákupem i po. Pak už jsme se jen koukali, jak se zvolna rozsvěcí Praha. Vydrželi jsme na střeše do naprosté tmy, ale stejně jsme slibované perseidy natož kometu nespatřili. Už nezdokumentováno, ale poslední mohykáni byli napůl překvapiví – ZSV a já.
Album
Kužel

    1) Přesunuli jsme se k Budymu                                                               4) Zdravíme Helenu J.
    2) Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě,nemůžu,opravdu,fakt       5) Praha se pomalu rozsvěcí
    3) Výhled ze Střechy na Viktorku Žižkov                                               6) Celá rozzářená Praha je pod námi

Loď Altenburg, 27. 8. 2024
Pozvánka: Další hospoda bude u vody a bar je na lodi. Jak se k ní dostat? Musíte dojet na nádraží Holešovice. Z metra vystoupíte směr Kobylisy, od tramvaje projdete různé podchody nebo nejjednodušší je vnořit se do metra a na druhém konci z něj vylézt. Až se před vámi objeví takovýto pohled, máte skoro vyhráno. Pokračujte stále rovně ke světlu na konci tunelu. Vpravo u vody kotví loď Altenburg. Tak tam v šest. Ti, kteří šli v listopadu vycházku „HolKa roste jako z vody“, mají jistou výhodu, Šli jsme tudy opačným směrem, předtím jsme obcházeli různé ohrady, které obkličovaly tehdy rekonstruovaný park U vody.
Jak bylo šéf:Vzhledem k tomu, že Zuzana je fuč, zpráva o pravidelné trasové hospodě zase jednou spadla na mne. Zprávy o tom, jestli na lodi Altenburg bude otevřeno nebo ne, se nakonec ukázaly (jak už v Česku bývá) jako polovičaté. Otevřeno bylo, ale jen proto, že se tam večer konalo nějaké divadelní představení. Naštěstí na něj vstupné, které se vybíralo u vstupu na loď, bylo dobrovolné, takže jsme mohli proklouznout dovnitř, vypít jeden drink a pak nás vyhodili. Nebyla to žádná tragédie, neb hned vedle na břehu je stánek s pivem za stejný peníz jako na lodi, ale lepším a ve skle (na lodi byl Budvar, zde Zichovec). Tak jsme se tam pohodlně usadili a užívali si romantické výhledy. Řešilo se opět všechno možné, hlavně tím, že dorazili i nějací méně obvyklí účastníci, tak se hodnotilo putování loděmi po francouzských kanálech, různé možné (i nemožné) způsoby ovládání lodí a hned na začátku došlo k odměňování "kapitánů". Pak se řešila Stezka, a kdo kdy co ještě bude letos slavit (to se nedořešilo), zkrátka klasika podtržená i příchodem Ivana Pažouta jako posledního. Závěr byl opět klasický, postupné ubývání účastníků (celkem nás bylo něco ke dvaceti), až do cca půl desáté.

    1) Příchod k lodi Altenburg                                                                         4) Pak už konečně zahrádka na břehu
    2) Loď Altenburg kotví před Portem 7                                                       5) Romantické výhledy
    3) První drink v podpalubí                                                                           6)Na nádraží Bubeneč zastavily poslední vlaky před deseti lety

Bubenečská nádražka alias Stanice 6, 10. 9. 2024
Pozvánka: Teď vám jen napíšu, kam půjdeme na zahrádku příští úterý 10. září. Do nádražky Bubeneč. Sice jsme tam byli skoro přesně před deseti lety, v červenci 2014, ale to byla šestá cenová skupina, před kterou nás tenkrát naši mladí varovali. Nakonec ale vládla spokojenost.
Přesně před 10 lety – 28. srpna 2014 pár minut před půlnocí odjel z nádraží Bubeneč poslední vlak. My jsme tam byli večer na rozlučce a vyfotili jsme se s Jiřím Boudou, malířem, synem Cyrila, který z lásky k vláčkům pracoval v Bubenči jako signalista. A teď přesně po deseti letech 28. 8. se nádraží znovu otevřelo. Články avizovaly, že se promění v komunitní centrum se sportovním a kulturním sálem, galerií a bistrem. Budou tu koncerty, debaty, workshopy. Takže jsem se musela na vlastní oko přesvědčit, jestli těm vznešeným lidem budou točit prachsprosté pivo. Obavy byly liché. Je to především hospoda, a narvaná. Jmenuje se Stanice 6, i zastávka busu 131 z Hradčanské nestaví ve stanice Bubenečské nádraží, ale Goetheho. Ale jinak je to stále nádraží, jen tu žádný vlaky nestaví. Takže ve Stanici 6 v šest. Později už budeme těžko hájit nějaké volné místečko.
Jak bylo: Tak jsme včera byli po deseti letech v Bubenečské nádražce. Posílám foto z posledního dne, kdy fungovalo nádraží 28. 8. 2004 a teď. Rozdíl je zcela zřetelný - už je to pouhý Bubeneč. A čmáranice zvenku přemalovali dovnitř. Vlaky tu nestaví, a co víc, marně náš výpravčí mával, vlaky projížděly takovým fofrem, že se je nepodařilo zachytit ani na jedné fotce. Peřinovi nám už hluboko před šestou drželi stolky, a to v jediném místě, kam se vejde víc lidí pohromadě. Čtrnáctka byla vzorná, v 18:14 už nás bylo čtrnáct - na snímku není plný počet, protože hned po příchodu svižně odbíhali pro svižného Emila i pomalého Chrousta. Slunce vystřídalo příšeří, že i „půjčovna“ kol začala působit značně psychedelicky. Lenka rozdala asi třicet tříŠlitrů a zmizela spolu se zapomenutým baťohem a ostatními na bus. Do černočerné tmy jsme zbyli jen my obvyklí Mohykáni. Z fotky - zejména Věry je zřejmé, že je konec a zahradním restauracím zazvonil zvonec. Příště za 14 dní už půjdeme do teplého doupátka v Blanické.

    1) Z Prahy Bubeneč zbyl jen Bubeneč                                                     4) Čtrnáct ze Čtrnáctky je v 18:14 na značkách
    2) a čmáranice se přestěhovaly dovnitř                                                   5) Psychedelická půjčovna kol
    3) Marně výpravčí zastavuje vlaky                                                           6) Poslední Mohykáni ve Stanici 6
« NAHORU

TOPlist