Motto: Utečte z města

112. Ze Mlejna do chlívku

neděle 3. 11. 2024
navštíveny: KD Mlejn, Jihozápadní město, pramen Prokopského potoka, stodůlecké usedlosti, usedlost K Brance, Rybník, Západní město, Britská čtvrť, Timber, Řepora, Řeporyje, pomník vlasovcům, pivovar Řeporyje, Placatá skála, Černý lom, Velká Ohrada, U koziček

Pozvánka
Sraz v neděli 3. listopadu. Mlejn není krycí název, ale zastávka busu 174 Kovářova – KD Mlejn - stanice od metra B Luka a zároveň název restaurace. Oběd ve Mlejně ve 12 hodin, odchod v obvyklých 13 hodin.

Jaká vycházka byla

    Na oběd jsme se sešli v krabicovém Mlejně. Zatímco naši muži za nás platili, klub odložených žen se vyfotil s Leošem Marešem. Teď už se můžeme věnovat Jihozápadnímu městu a jeho parku obzvláště. Tam, kde byla ve zpustlé farské zahradě skládka s rozbitými smaltovaným hrnci, je teď malebný park a pramen Prokopáku s honosným pomníkem. Po letech jsme si prohlédli stodůlecké usedlosti za velkou ohradou z paneláků a došli k vypuštěnému Rybníku. Ač naši muži nelibě nesli, že osaháváme živého Leoše, oni osahávali sochu kamennou – u některých došlo dokonce i k recidivě. Vestibulem metra jsme vešli do jiného světa – aspoň jak tvrdí reklamní infa. Ve skutečnosti jsme v Britské čtvrti spatřili obludu, která hyzdí panorama Centrálního parku, místo Bakchova ateliéru nablýskaný vstup do metra a jediného britského psa, kterého důvěrně známe, – psa baskervillského vyjícího u zdi. Nejvyšší čas poslechnout výzvu z plakátu v metru: „Utečte z města“. Vražedným tempem jsme prosvištěli Ferrariho zatáčku a vnořili se do divočiny. Po chvíli jsme narazili na nepropustný plot skanzenu Řepora. V roce 2008 při vycházce Geology proti své vůli jsme se dovnitř dostali. A jak jsem si tehdy poznamenala: „Když jsme se rozhlédli po řeporyjských obývácích se slámou v posteli, sdílených společně s kozou a dymníkem místo komína, musím společně se Šťastným Jimem konstatovat, že vodíková puma, vláda bruselských komisařů a dokonce i Paroubek jsou celkem levným výkupným za právo ve středověku nežít.“
    Zdánlivě slepými uličkami Řeporyj jsme došli na náměstí. Na konci dubna 2020, u příležitosti 75: výročí osvobození Prahy tu byl (jak je ve zdejších krajích zvykem) odhalen pomník. Pamětní deska je věnovaná vlasovcům a musíte hodně zvednout zrak, abyste na tanku velikosti dlaně spatřili i německou přilbu. Autor je neznám, ale já bych si tipla – má rád tanky všeho druhu, obzvlášť růžové. My Tři sestry jsme tu těsně před odhalením zachraňovali řeporyjský pivovar. Podařilo se, a tak jsme zde mohli na jedno spočinout. Ale jen kratce, musíme dál. Fádní cesta po dně Dalejského údolí byla náhle přerušena. Cože? TUDY? Nahoru? Ano, a protože je zatracený měsíc listopad, tak to po Placaté skále vůbec neklouže, po dvou ani po čtyřech. Výhodou je výhled a to, že si můžeme říct: Máme to za sebou, aspoň co se stoupání týče. Houštiny střídala louka pole les. Vlevo náznaky civilizace, napravo tajemná hrana. Když jsme na ní probili, slunce už zapadlo, ale stejně jsme viděli, že lom je sice jen díra v zemi, ale impozantní. Konečně jsme mohli ulevit našim baťohům a náš paparazzi málem obětovat život na fota nikým nespatřená. Je čas vrátit se do civilizace. A jsme zpátky na začátku. Velká Ohrada paneláků uvnitř skrývá malou Velkou Ohradu, ve které svítí do tmy Kastrol. Když to ještě byla vesnická hospoda U Franty, končili jsme tu před 16 lety vycházku. Teď hogo fogo míjíme, a jdeme dál. Jen o padesát metrů. Koza se před námi schovala do chlívku, ale hospoda U koziček velikosti většího chlívku nás vítá. Kde je vůle, tam je cesta - i místo pro všechny. Když tehdy u Franty došla griotka, postavily se nám do cesty Kozičky, kde bohužel nedošla. Teď ji pro jistotu neměli vůbec. TAK, na stáří má dnes zelenou! Byly to hezké dvě úderné hodinky. Ale všimněte si hodin nad posledními třemi mohykánkami. Asi jsme opravdu na venkově. Chodíme spát se slepicemi.

Kulturní dům Mlejn, Kovářova 4 - Již od založení v roce 1988 ve Mlejně působil mim Ctibor Turba. Mlejn si vybral záměrně, neboť chtěl působit na sídlišti, kde si tu chtěl vyzkoušet vazbu na komunitu, která se výrazně liší od komunity v přirozeně vznikajících sídlech. V roce 1989 zde připravil Ctibor Turba svoji slavnou inscenaci Archa bláznů souboru Alfred a spol. K jejímu uvedení bylo pochopitelně ještě v listopadu 1989 potřeba povolení Odboru kultury Obvodního národního výboru Prahy 5 a jeho získání bylo problematické. Prvním důvodem bylo, že se inscenace měla hrát seriálově, tedy se měla měnit. Dalším důvodem byl způsob propagace - vstupenky na představení se měly prodávat ve speciálně upravené maringotce umístěné v centru Prahy. Inscenace nakonec povolení k uvedení dostala, ale premiéra plánovaná na 20. listopadu 1989 se neuskutečnila, místo ní tu zasedalo Občanské fórum. Archa se pak hrála až na jaře 1990. Zde ve Mlejně se také odehrávaly koncerty skupin Žlutý pes, MIG 21, Vypsaná fixa, Visací zámek. Také tu našli působiště Petr a Matěj Formanovi nebo Buchty a loutky. Dnes je KD Mlejn domovskou scénou souboru Cirkus Mlejn, Folklórního souboru Lučinka a amatérského divadla D13.

Jihozápadní město - Jihozápadní město je označení pro komplex sídlišť v Praze 13, který má přes 50 000 obyvatel. Realizovaný návrh Jihozápadního města vypracoval architekt Ivo Oberstein. V návrhu z roku 1968 byly obytné čtvrtě navrženy jako „korálky navlečené na trasu metra“ tak, že 70% obyvatel nebylo od metra vzdáleno dále než 8 minut chůze. Stodůlky, Lužiny, Nové Butovice a Velká Ohrada byly navrženy jako samostatné městské celky. Mezi nimi, v mělkém údolí Prokopského potoka, které bylo označeno jako nevhodné pro stavby, byl dobrý základ pro vybudování parku. V tomto projektu se také zrodila rohová sekce (90°) paneláků a sekce s úhlem 135°. Díky tomu vznikly vnitrobloky, které lidé nazvali rondely. Jejich výhodou je nepřítomnost aut. V roce 1976 byla zahájena výstavba směrem od západu, do Stodůlek se první lidé nastěhovali v roce 1982.

Ke konci roku 1967 byla vypsána anonymní soutěž. Architekt Oberstein vzpomíná: „Soutěžní návrh jsem odevzdal koncem května 1968 a začátkem srpna rozhodla porota o první ceně pro můj návrh. Nemohl jsem tomu uvěřit, že jsem v konkurenci 16 dalších návrhů zvítězil. Bylo mi 33 let a do té doby jsem pracoval jako urbanista v Útvaru hlavního architekta. Moje soutěžní koncepce byla založena na páteřní trase metra jako rychlodráhové pásové město. Terén zvlněných volných plání od Stodůlek k Jinonicím jsem měl dobře prochozený, po zasněžených polích jsem ho projížděl v lednu 1968 také na běžkách a poznal jsem tak mnoho inspirujících terénních jemností. Celé nevýrazné údolí Prokopského potoka bylo ve výkresu vyznačeno jako zcela nevhodné pro zakládání staveb. Ale bylo dobrým základem pro vizi velkého parku! Jaké štěstí, že se tenkrát ještě u nás neuměly zakládat panelové domy na piloty…“ Dále vzpomíná: : „Do března 1970 jsme vypracovali podrobný územní plán pro 80 000 obyvatel, včetně modelu. 1,8 x 3,6 metru. Veškeré rýsovací a kresličské práce jsme tehdy dělali ručně a kolem stolu, který jsme pro výkres pořídili, zbývaly v naší malé kanceláři už jen úzké uličky. Práce na projektech pro sídliště nebyla příliš vyhledávána ani oceňována (na rozdíl od projektů hotelů, velvyslanectví aj.), proto jsem mohl, ač celoživotní nestraník, vést ateliér až do konce roku 1989. Poté jsem byl jmenován na čtyři zlomové roky do funkce hlavního architekta Prahy. Ateliér 7 tvořil výborný tým, paradoxně jsme mohli pracovat na velice složitých úkolech v klidu, protože o tuto „nádeničinu“ neprojevovali tehdy režimní architekti zájem." Na projektu JZM pracovali v Atelieru 7 do roku 1989 tito architekti Tomáš Brix, Pavel Dydovič, Ivan Hořejší (Trasa 14), Martin Kotík, Václav Králíček, Emilie Mergerová a Václav Valtr. Stanice metra byly navrženy tak, aby obsluhovaly v podstatě celé území obytné zóny v pěších docházkových vzdálenostech. V sedmdesátých letech se uvažovalo o snížení počtu stanic z pěti jen na tři. Oberstein: „V průběhu projektování trasy metra B byl v 70. letech podán „zlepšovací návrh“ na zmenšení počtu stanic na území JZM na pouhé tři. Našemu návrhu pěti stanic, které jsme plánovali v centrech obytné zástavby, paradoxně pomohla tehdejší „naftová krize“. Spočítali jsme, že díky delším trasám autobusových linek ke třem stanicím, by se spotřebovalo zhruba o sto tisíc nafty ročně víc, takže se nám nakonec přeci jen podařilo původní návrh pěti stanic prosadit a ty byly také zrealizovány. Hodně úsilí nám v osmdesátých letech dalo překonat další návrh, a to nahradit most – tunel metra – sypaným zemním valem, kdy by byl Prokopský potok zatrubněn a násypem by se park rozdělil.“ Nová výstavba už však nerozvíjí původní urbanistickou koncepci, jakou uplatnil architekt Ivo Oberstein se svými spolupracovníky před více než třiceti lety. Ten současné dění komentoval také takto: „Běžte se tam podívat dnes, podívejte se, jak se chovají noví architekti. V průhledu za kostelem sv. Jakuba vyrostla směrem na západ kancelářská obluda. To jsme si my, když jsme navrhovali umístění paneláků, nedovolili. Jako dominantu jsme nechali kostel.“

Panská zahrada – Panská zahrada patřila ke kostelu sv. Jakuba staršího. Znovu Ivo Oberstein: „V jednom červnovém dni v roce 1969 jsem přes rozvalenou zeď s hustým křovím došel ve Starých Stodůlkách do zpustlé zahrady s místní skládkou s rozbitými smaltovanými hrnci. V údolí se přede mnou zaleskla vodní hladina jezírka, v jehož středu byl kruhový ostrůvek se smuteční vrbou. Kdysi založené jezírko obklopené vzrostlými stromy bylo součástí Panské zahrady. Bylo to pro mne „magické místo“, inspirace pro návrh Centrálního parku, který zde bude začínat a před přírodní rezervací Prokopského údolí končit. V údolí parku jsme pak navrhli tři jezera a jejich rozlehlá vodní hladina dodnes přispívá k příjemnému prostředí parku a ke zlepšení mikroklimatu.“ V Panské zahradě byla zachována skupina vzrostlých dubů, byly vyčištěny oba rybníčky i tok Prokopského potoka, vybudována cestní síť, vyrovnán terén. Vrba na ostrově se obnovila sama ze zbytku starého pařezu. V roce 2010 přibyla na odpočinkovou louku fontána a plastika Dvouhlavé zvíře od Alexandry Koláčkové.

Pramen Prokopského potoka - Prokopský potok pramení pod ulicí Lýskova. V roce 1986 bylo prameniště výtvarně zpracováno sochařem Pavlem Přikrylem a architektem Václavem Valtrem. Přikryl vytvořil pískovcovou plastiku symbolizující stěžeň lodi s lodním uzlem. Prameniště bylo léta zanedbané, v roce 2013 proběhal jeho revitalizace.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Usedlost v Brance byla opravena už v roce 1986                                 4) Teď pod cedulí Vlachova
    2) Socha se jmenuje Rybník a je od Kurta Gebauera                                5) Budoucí Západní město v r. 2008 s nikdy neotevřeným vstupem do metra
    3) Při vycházce "Usedlosti za velkou ohradou z paneláků" - 2006           6) V kupoli měl ateliér Franco Nero ve filmu Post coitum

Kašna, Kuncova - Kašna je od Milana Váchy z roku 1990.

Kostel sv. Jakuba Staršího, Stodůlky - Pseudogotická stavba z let 1901 až 1903 postavená na místě románského kostela, z něhož je zachován kamenný gotický sanktuář.

Stodůlecké usedlosti, K Brance 5, Kovářova čp. 10, 32, 33 – Stodůlky jsou doloženy již k roku 1159, kdy byly majetkem johanitů. Všechny tři statky na stodůlecké návsi jsou doloženy k roku 1568. Při výstavbě Jihozápadního Města v roce 1979 byla více jak polovina statku zbourána – statky musely ustoupit výstavbě nového sídliště. Byli jsme zde při vycházce "Usedlosti za velkou ohradou z paneláků" v lednu 2006.

Usedlost čp. 11, K Brance – Tůmův grunt převzalo kolem roku 1950 JZD a statek pustl, poté byl prodán Metrostavu, kterému měl sloužit jako dělnická ubytovna. Z původní historické usedlosti vznikl v letech 1986 – 1987 obytný areál Branka. Areál Branky dnes tvoří devět řadových rodinných domů a obytný dům s jedenácti byty. Architektům Václavu Valtrovi a Pavlu Dydovičovi (autor Máš, má ovečko dávno spát) se podařilo zachovat komorní ráz s centrálním dvorkem. V roce 1986 se jim podařilo prosadit okénko s Panenkou Marií nad vstupní branou.

Rybník, Kovářova - Nad kostelem sv. Jakuba Většího byla v roce 1990 osazena bronzová socha od Kurta Gebauera s názvem Rybník. Vznikla v rámci čtyřprocentního umění a snahy Ivo Obersteina a jeho týmu tyto peníze smysluplně využít.

Stanice metra Stodůlky - Architektem stanice Stodůlky je ing. arch. Pepíček David (Trasa 14). Východní výstup byl zprovozněn současně se stanicí metra v roce 1994. Západní výstup, směrem k Chabům, byl sice postaven také současně s výstavbou stanice, ale zůstal zaslepen. Původně byl výstup určen pro plánované panelové sídliště, z jehož výstavby sešlo. V kupoli stanice měl ateliér Franco Nero alias Bakchus ve filmu Post coitum režiséra Juraje Jakubiska z roku 2004. Velká prosklená konstrukce 15 let chátrala. V roce 2008 započala výstavba Západního Města. V září 2009 byla původní konstrukce odstraněna a nový vestibul byl otevřen 10. září 2010.

Fotoalbum vycházky...

Západní město – Info z prosince 2008, kdy jsme tu začínali vycházku Geology proti své vůli. Na území v Praze 13 - Stodůlky začíná vznikat nová městská čtvrť Západní město. Na více než 375 hektarech vznikne kromě administrativních budov a tisícovek bytů i dětská hřiště, sportoviště, centrální náměstí s obchody a restaurace. Západní Město bude složeno z několika čtvrtí - britské, francouzské, švédské, holandské, finské a dalších. V první fázi se rodí na 14 hektarech administrativní objekty a Britská čtvrť s asi 300 byty. Tato část projektu by měla být dokončena už v roce 2010. Uzavřený areál doplní park s vodní plochou a dětským hřištěm. Dominantou celého projektu by se měl stát objekt ve tvaru diamantu, (to je ten, co ničí panorama se stodůleckým kostelem), na náměstí v budoucnu najdete jedinečnou japonskou zahradu. Předpokládaná doba ukončení je rok 2012, a celé město má stát asi 6 miliard korun. Každý rok má přibýt nový projekt, samostatná čtvrť.

Ulice Ferrariho - Enzo Ferrari se narodil v roce 1898 v Modeně a získal jen základní vzdělání. Jeho starší bratr Alfred, přezdívaný Dino, si v rodinném sídle zařídil dílnu, kde pak pracoval i Enzo a jejich otec. V roce 1915 zemřel jeho otec, o rok později i bratr. Enzo si sám netroufal udržet dílnu bez otce a bratra, a tak hledal práci v automobilce FIAT v Turíně, Byl odmítnut, a tak se stal testovacím řidičem společnosti C. M. N. v Miláně. V roce 1920 už byl závodním jezdcem továrního týmu Alfa Romeo. V roce 1929 založil vlastní závodní tým, který nazval Scuderia Ferrari. Roku 1932 závodní kariéru ukončil, nechtěl již riskovat život po narození syna Alfreda. Nastoupil do vývojového oddělení Alfy Romeo a souběžně dál vedl vlastní tým, v němž bylo čtyřicet závodních jezdců, včetně Tazio Nuvolariho. S vývojem Alfy však Ferrari nebyl spokojen, a tak si v roce 1939 založil vlastní firmu. Na automobily se mohl ale soustředit až po válce. Roku 1947 se součástí firmy stal i závodní tým Ferrari První vůz, nesoucí jeho jméno, vyjel v roce 1947. V roce 1949 zvítězil v závodě 24 hodin Le Mans, v roce 1950 se tým přihlásil do nově vzniklé Formule 1. První závod vyhrál v roce 1951, za rok již Ferrari vyhrálo prvně celý šampionát. V 60. letech se firma dostala do špatné situace, a tak nakonec firmu zachránil Fiat, který odkoupil polovinu konstrukční firmy, a to i za podmínky, že Ferrari zůstane prezidentem firmy (byl jím do roku 1977) a bude dále kralovat v závodním týmu (vedl ho až do konce svého života). Ferrari získal mnoho titulů, ale nejvíce se on se základním vzděláním chlubil čestným titulem strojního inženýra, který mu udělila v roce 1960 univerzita v Bologni. Zemřel v roce 1988 ve věku devadesáti let.

Timber, Praha Řeporyje - Tento dům získal prvenství ve výstavbě bytových vícepodlažních domů. Projekt Timber Praha není samozřejmě postavený jen ze dřeva, má klasicky nosnou konstrukcí ze železobetonu, kterou tvoří panely s křížem vrstveného dřeva. Ty byly použité pro veškeré nosné vnitřní stěny, stropy a balkony. Stavba pokračovala díky použitým technologiím a panelům velmi rychle, jedno podlaží zvládli stavbaři za týden. Fasádní stěny se osazovaly jako kompletní prvky včetně dřevěných oken, balkonových dveří, klempířských prvků a vestavěných instalací. Dodavatelem pro dřevěné části byla rakouská firma ELK. V Rakousku se bytové domy ze dřeva staví už běžně, dokonce ve Vídni vzniká první mrakodrap ze dřeva, a to Marina Tower, nejvyšší mrakodrap na světě s výškou 113 metrů. Podle tuzemské legislativy mohou mít dřevěné domy maximálně 12 metrů, tedy maximálně čtyři podlaží. To se nyní má změnit, stavět se bude moci až do výšky 22,5 metrů, což zhruba odpovídá sedmi podlažím.

Řepora, info z roku 2008 – Skanzen se nachází v bývalé těžebně cihlářské hlíny. Původně byla známa jako Tuležim, ale v důsledku majetkových sporů došlo k jeho přejmenování. V září 1999 skupina památkářů, odborníků na lidovou architekturu a specializovaných řemeslníků přišla s nápadem vesničky, která by přiblížila veřejnosti středověké období. Výstavba probíhala 16 měsíců, skanzen byl zpřístupněn v roce 2002. Tvořilo ho šest usedlostí (usedlost rychtáře s krčmou, usedlosti kováře, hrnčíře, rolníka a bezzemka), kostelík se hřbitovem a zastřešené tržiště seskupené kolem centrálního náměstí. Městečko je částečně obehnáno vodním a palisádovým opevněním se třemi branami. Řepora sice již dvakrát vyhořela, ale i přesto se ji podařilo obnovit svojí činnost. Všechny stavby jsou postaveny ze dřeva a hlíny, kryté slaměnými došky nebo dřevěným šindelem. Nezvyklé tvary domů se strmými střechami a vysokými dymními jizbami jsou dány tehdejším způsobem vytápění: venkovské domy nebyly až do 16. století vybaveny komínem a kouř z místnosti vystupoval tzv. dymním otvorem v horní polovině štítové stěny domu. V turistické sezóně najdete uvnitř osady i středověké vesničany, žijící tu stejným způsobem jako současníci krále Václava IV.

Řepora dnes - Od roku 2013 je veřejnosti nepřístupný, pronajímá se pro filmové účely. Hořelo tu v roce 2019, nejničivější požár byl v roce 2020. Požár zničil čtyři budovy a kus lesa. Skanzen je nadále pro veřejnost uzavřen a vstup do něj zakázán. Shořelé stavby nejsou obnoveny a chybí vnitřní historické vybavení.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) V listopadu 2020 jsme na spáleniště ještě pronikli dírou v plotě             4) a sloup s tankem velikosti dlaně s německou přilbou
    2) Proplétáme se uličkou v Řeporyjích                                                         5) Byly jsme tu 14 dní před jeho odhalením 12.4.2020
    3) Pomník vlasovcům                                                                                    6) Řeporyjský pivovar přežil

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Placatá skála                                                                                         4) Pod námi Řeporyje
    2) TUDY??? nahoru? Ano, tudy                                                                 5) Jen vlevo občas vykoukne civilizace
    3) Jsme na vrcholu                                                                                     6) Pod námi i za Dalejským údolím je lom

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Tak se nám ten útěk z města podařil                                                 4) V roce 2008 jsme tu končili - to to ještě byla hospoda U Franty
    2) Dvojčata od našeho Ivana Hořejšího už vykukují                             5) O padesát metrů dál nás vítají Kozičky
    3) Vítá nás Velká Ohrada - Kastrol                                                         6) Poslední tři mohykánky