115. Vycházka pro vyléčené alkoholiky

neděle 23. 2. 2025
navštíveny: restaurace U Smrťáka, Radostný den, usedlost Bělka, Snímání, Kongresový palác, Opěrná zeď, Nuselský most, Umělecká zahrada, Fidlovačka, Nuselský pivovar, park Folimanka, bývala hospoda U Karla IV., Beranidlo, Železniční most, Pomník Janu a Josefu Kohoutovým, Císařská louka, smíchovský přístav, Lihovar, Musoleum, Meetfactory

Pozvánka:
Sraz v neděli v restauraci U Smrťáka, Mikuláše z Husi 16, nejblíž je metro Vyšehrad. Návštěva restaurace je nedílnou součástí vycházky. Oběd nebo startovací pivo – před vycházkou ještě povoleno od 12 do 13 hodin.

Jaká vycházka byla

    Vycházku pro vyléčené alkoholiky jsme nemohli začít nikde jinde než U Smrťáka. S uspokojením jsem kvitovala, že nejvíce vyléčených je ze Čtrnáctky. I když ani uhrančivé oči, civějící ze zdi, nezabránily v konzumaci. Vyšehrad jsme k jisté nelibosti přítomných ostentativně minuli. Záboje a Libuši jste viděli nesčetněkrát, ale Radostný den ukrytý ve vnitrobloku registru vozidel určitě nikdo. Honosný pomník šťastné socialistické budoucnosti zmizel od vchodu Pakulu a zbyl po něm jen sokl, o který si Fiala opřel žebřík. Usedlost Bělka poskytla jméno nejen legendární hospodě, ale i dceři jisté Čtrnáctkářky – měla tehdy velké štěstí, že jsme nechodili třeba ke Šmelhausům. Inzerovaná Sahara vzala za své hned nad opěrnou zdí u Nuselského mostu. I na počest letos stoletého Stanislava Kolíbala zaznělo několik salv. Teď už půjdeme pořád dolů. Pražský bizár se vloudil i do návrhů Nuselského mostu a do jeho základů něco soch z Umělecké zahrady. Z Fidlovačky si budeme pamatovat: která že to voda hučí po lučinách? Bingo! Botič. A protože jsme vyléčení, tak nás tak nebere, že se z Nuselského pivovaru odstěhoval mládek i sládek, a budou tu už jen byty, byty, byty. Po jedenácti letech jsme si zopákli kus vycházky Rio Botičo. Mudruňkova prdel zmizela, ale zase se tu objevil Skateboardista, modelovaný před více než 40 lety jen podle fotky z časáku.

Krátký oddech u stánku na levné pivo a párek. Ještě se pokusíme napodobit výraz tupé blaženosti a už nám mizí Botič v útrobách kanálu. Zamáčkli jsme slzu pod bustou Karla IV., kam jsme taky chodili co čtrnáct dní. Místo kubismu jsme nevěřícně okukovali beranidlo i jeho strážce, zřejmě pološíleného z toho, že mu někdo ukradl rohy. Tak teď rychle přes most, než nám spadne. Za vodou jsme potkali dva vodníky, jednoho velocipedistu a v křovinách u vody stanici MHD. Stačí jen mávnout a máme kocábku náramnou, která se s námi při okružní jízdě snad nepotopí. Prosvištěli jsme Císařskou louku a za ní se vynořilo další místo, jehož proměnu vydrží jen vyléčený. Pod transparentem „Proletáři všech zemí, spojte se!“ se dycinky skvěl nápis „Spojené lihovary“ a vodka Zlatý Anděl tu tekla proudem. A teď? Byty, byty, byty a nějaké to Musoleum. Náš cíl je blízko, ale za kolejemi. Žádní soudruzi z NDR - tady se vyráběly nerozbitné skleničky duritky už před válkou. Tou první. Teď je tu Meetfactory. Jako u poslední večeře Páně, je nás přesně dvanáct. Vyndali jsme svoje zásoby, dali na doporučení a zapili je Matuškou. A pak si panáčky dokázali, že nám vyléčeným alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství.

U Smrťáka, Mikuláše z Husi 16 – Původně se hospoda jmenovala nezajímavě Na Vyšehradě. Ale pak přišel hostinský s příjmením Smrťák, a tak nešlo odolat. První vážné varování pro alkoholiky je zde. Interiéru vévodí Smrtka.

Radostný den, vnitroblok Registru vozidel, Na Pankráci 17 - V dubnu 1981, čtyři dny před 16. sjezdem Komunistické strany Československa, slavnostně otevřel gigantický Palác kultury v Praze generální tajemník Ústředního výboru KSČ a prezident republiky Gustav Husák. Před jeho vchodem bylo monumentální pětimetrové bronzové sousoší od sochaře Jana Hány s názvem Radostný den. Šlo o plastiku mladé ženy ve zvednuté ruce držící šeříkovou ratolest, po svém boku s malou dcerkou. Socha měla tehdy symbolizovat šťastnou socialistickou budoucnost. Jana Hánu si pamatujeme z minulé vycházky. Patřil mezi sierralisty, privilegované sochaře, kteří si za mimořádně lukrativní zakázky pořizovali auta Ford Sierra. Sierra byla tehdy v Tuzexu jedno z mála západních aut k dostání. Jan Hána, profesor a do roku 1989 rektor Akademie výtvarných umění, laureát ceny Klementa Gottwalda (1976), nositel titulu národní umělec (1984) bydlel v Zátiší v novorenesanční vile. Na jeho zahradě jsme viděli dva Komenské a několik svatých. Ve veřejném prostoru to bylo jiné. V normalizačních letech se úzká skupina kariéristů drala dopředu. Navíc si všimla, že Praze chybí pomníky různých komunistických lídrů a funkcionářů, a tak se hned dala do práce. Nejčilejší byla čtveřice Jan Hána, Jan Simota, Miloš Axman a Josef Malejovský. Ti doslova opanovali domácí scénu: stali se předsedy Československého a Českého svazu výtvarných umělců, profesory a rektory na vysokých školách a držiteli titulu „národní umělec“. Není pak divu, že zakázky získávali buď přímým zadáním, nebo ve zmanipulovaných soutěžích. Socha byla tedy osazena v roce 1981, po pádu režimu byla v roce 1998 odstraněna a zůstal pouze robustní podstavec. U příležitosti oslav 40 let své existence se Kongresové centrum rozhodlo sochu zrestaurovat a na prostranství ji vrátit 41 let po jeho prvním odhalení, tedy v dubnu 2022. Skupina třinácti českých historiků a badatelů se ale postavila proti rozhodnutí centra. Na protest podepsali petici, aby k návratu plastiky nedošlo. Zdeněk Lukeš, jeden z těch, co podepsali, vysvětluje: „Nejsem zastánce odstraňování soch, ale sám autor sochy Jan Hána je velkým představitelem toho nejhoršího z totalitního období. Sám to byl velký komunista, který byl proslulý tím, že získával nečestným způsobem zakázky na výtvarná díla a zneužíval svého postavení a své moci.“ A tak došlo k tomu, že zrenovovanou sochu umístili jen sem, do dvora registru vozidel.

Bělka, Na Bučance 13 - Původní usedlost Bučanku z 2. poloviny 18. století koupil pražský purkmistr Václav Bělský, který ji nechal se svým bratrem Janem přestavět v novogotickém stylu. Stavební úpravy provedl v roce 1862 právě jeho bratr, architekt Jan Bělský. Další přestavba v duchu anglické neogotiky proběhla v letech 1902-03. Po skončení 2. světové války prostory využívalo britské velvyslanectví, dnes je v soukromém vlastnictví. Pro Čtrnáctku památná usedlost, protože podle ní se jmenovala hospoda Pod Bělkou, kam jsme za totáče chodili a dokonce do ní někteří Čtrnáctkáři přijeli prvním metrem.

Kongresové centrum, 5. května 65 - Budova postavená v letech 1976-81 je největším kongresovým centrem v Česku. V jejích útrobách se skrývá 46 výtahů, na 70 sálů a salonků, s celkovou kapacitou 9 300 míst, největší sál má 2800 míst, proto se Kongresovému centru, původně Paláci kultury, v dobové zkratce Pakul, lidmi přezdívalo Lidojem nebo Moby Dick či Husákova stodola. Byl slavnostně otevřen v dubnu 1981, čtyři dny před 16. sjezdem Komunistické strany Československa. Den otevřených dveří 20. dubna 1981 přilákal mraky lidí.

Podstavec před Kongresovým centrem – Na tomto podstavci stála socha Radostný den. Od září 2024 je zde žebřík s názvem Snímání. Autor Václav Fiala o něm říká: „Tak jako například břitva už v názvu obsahuje skrytou vraždu, tak žebřík v sobě ukrývá snímání Krista z kříže. A snímat se dá ledacos. Třeba socha z podstavce…“

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Další dílo Václava Fialy nápadně připomíná srp a kladivo                       4) Návrh Nuselského mostu s garážemi
    2) Opěrnou zeď Nuselského mostu navrhl Stanislav Kolíbal                       5) či s dvanáctipatrovými věžáky
    3) Nuselský most je Stavba století                                                               6) Nuselský most v roce 1969

Fragment, před Kongresovým centrem – Autorem je Václav Fiala. Známe ho z Domažlic, kde je jeho socha Památník osvobození 1945 či Pomník bitvy u Domažlic na vrchu Baldov.

Socha nad Prahou - Plastiku ze železa a skla vytvořil v roce 2006 Marian Kerel.

Pomník esperantu - Pomník světového kongresu esperanta z roku 1996

Opěrná zeď u Nuselského mostu - Opěrná zeď na předmostí Nuselského mostu, kterou navrhl v roce 1964 Stanislav Kolíbal, představuje se svou délkou 111 metrů jedno z nejrozsáhlejších děl minimal artu. Stanislav Kolíbal se narodil 11. 12. 1925 a dosud tvoří. V poslední době se podílel na liturgických prvcích, jako je křtitelnice a oltář barrandovského kostela Krista Spasitele, otevřeného v roce 2020. V roce 2021 byla před budovou Matfyzu v Troji odhalena jeho socha Pocta geometrii.

Nuselský most - Myšlenka přemostění Nuselského údolí vznikla na konci 19. století, kdy se ve velkém bouralo staré pražské opevnění, a rostla nová čtvrť na Vinohradech. Když se hledaly vhodné pozemky pro další rozvoj města, padla volba na pankrácké pláně, které ale bylo potřeba ke stávajícímu centru připojit. První návrh údolí přemostit padl už v roce 1893, ale první realizovatelný návrh obloukového ocelového mostu vznikl až o deset let později. Návrh zůstal bez odezvy až do roku 1918, kdy mladý inženýr Stanislav Bechyně, pozdější profesor a guru českých betonářů, spolu s architektem Bohumírem Kozákem navrhli most železobetonový, obloukový se třemi hlavními poli o rozpětí 100 metrů. Tím zahájil svou, téměř čtyři desítky let trvající spolupráci při účasti na soutěžích vypisovaných k výstavbě tohoto mostu. První oficiální soutěž vypsala pražská obec v roce 1926. Zadání stanovilo podmínku, že most musí obsahovat řešení kolejového provozu. Myšlenka tramvají v tubusu mostu zjevně inspirovala touhu do konstrukce schovat i další prostory. A tak přišly i návrhy, kde pilíře mostu skrývaly prosklené garáže, a dokonce i dvanáctipatrové věžáky (architekti argumentovali tím, že by prodej 900 bytů s výhledem mohl umořit rozpočet odhadovaný na tehdy astronomických 110 milionů). Městští plánovači tento nápad nepřijali a v roce 1938 bylo do soutěží zahrnuto kritérium, že stavba musí zapadat do stávající městské zástavby. Z tohoto ročníku soutěže pochází návrh architektů Bohumíra Kozáka a Stanislava Bechyně, který dnešní podobu mostu nápadně připomíná. U půlkilometrového mostu hrála velkou roli jeho cena a dostupnost. Například elegantní ocelová konstrukce, kterou navrhl v roce 1926 architekt Vlastislav Hofman, by Nuselské údolí zdobila, ale kvůli poválečným cenám oceli byla finančně nerealizovatelná. Za války se začala ve velkém používat technologie výroby prefabrikovaných betonových dílů, která potřebovala ohromné množství cementu. V srpnu 1941 se proto v celém protektorátu dopravní stavby se zcela zastavily, v říjnu1941 pak bylo používání cementu úplně zakázáno. Poslední kolo nekonečné soutěže o podobu Nuselského mostu bylo vypsáno v prosinci 1958. Sešlo se třicet návrhů, první místo nebylo uděleno, druhé místo získal návrh Jiřího Kozáka, který počítal s ocelovou trámovou konstrukcí. Jelikož ale bylo opět po válce a oceli byl opět nedostatek, byl k realizaci vybrán návrh Jana Vítka, Miroslava Sůry a Roberta Bucháčka, který vycházel z tehdy nové technologie předpjatého betonu. Konečnou dokumentaci k návrhu nakonec vypracovali Svatopluk Kobr, Vojtěch Michálek a architekt Stanislav Hubička. Když se v roce 1965 začal most konečně stavět, zjistili stavaři, že od doby vypracování plánů narostla cena dřeva natolik, že si nemohli dovolit sestavit podpůrné lešení v celé délce a museli most betonovat po částech. Na dně Nuselského údolí bylo odstřeleno sedmnáct velkých domů. Demolice byla zachycena na film a záznam použil Zdeněk Podskalský ve filmu Ta naše písnička česká. Na pozadí padajících budov zní skladba „My jsme ti Pražáci“ - „My Prahu nedáme, radši ji zbouráme“. Další obětí mostu byla budova dětské nemocnice na Karlově z roku 1902. Architekti se ji snažili všemožně zachránit a finální návrh původně počítal s tím, že bude most rozvětven a nemocnice zůstane stát mezi oběma proudy. Pak si výbor pro výstavbu uvědomil, že léčit nemocné děti přímo na magistrále není dobrý nápad, nemocnice byla zbořena a děti přestěhovány do nové fakultní nemocnice v Motole. V roce 1968 bylo nejdříve rozhodnuto o změně koncepce z podpovrchové tramvaje na metro a později o nákupu těžkých souprav metra ze Sovětského svazu. Na takovéto zatížení však most nebyl konstruován, proto byl do mostu dodatečně vmontován speciální roznášecí ocelový rošt o hmotnosti téměř 1 000 tun. Panovaly obavy, zda most toto nové zatížení snese. Někde jsem četla, že stavaři tehdy došli za stařičkým Stanislavem Bechyně – 86 let a ten jim podepsal, že most nespadne. Už se nebál případných soudů, v roce uvedení do provozu 1973 zemřel. Než na nový most pustili 22. února 1973 Gustáva Husáka s nůžkami, musela stavba projít zatěžkávací zkouškou. Snímek mostu s řadou tanků je proslavený po celém světě, je tedy zvláštní, že se přesně neví, jestli jich do Prahy přijelo 66 nebo 63. Dynamickou zátěž a rozkmitávání konstrukce zase simulovaly raketové motory. Při zkouškách inženýři zjistili, že vnitřní roznášecí rošt funguje jako rozhlasová anténa. A protože most byl téměř stejně dlouhý jako kmitočet, na kterém vysílala stanice Praha, místo signálu z čidel vyhrávala v technických přijímačích tato stanice. Proto byla měření prováděna v noci, kdy rozhlasová stanice Praha nevysílala, nebo se vysílání přes den nakrátko přerušovalo. Most přes Nuselské údolí je zajímavým technickým a architektonickým dílem, v roce 2000 získal ocenění Stavba století v kategorii Dopravní stavby.

Fotoalbum vycházky...

Umělecká zahrada, Čiklova - Vznikla v roce 1924 okolo prosperující sochařské dílny Karla Nováka. Zde pro řadu dalších výtvarníků vytvořil modely, podle nichž byly následně sochařské artefakty zpracovány, například pro Albína Poláška model sochy Woodrow Wilsona a Radegasta nebo modely Žižkovu sochu na Vítkově. Na úzkém pozemku podél železniční trati doplňovaly stromy a záhony desítky uměleckých děl - sochy, busty a reliéfy, vstupní portály, sloupy, fontány či altány s posezením. Ateliér ukončil své působení v roce 1952. V druhé půlce dvacátého století zde sídlila filiálka Trnkova ateliéru, detašované studio loutkového filmu. Stalo se tak zásluhou syna sochaře Karla Nováka, který u Krátkého filmu pracoval jako řidič a na možnost využití otcova ateliéru upozornil filmaře hledající pro svou tvorbu další působiště. Břetislav Pojar natočil v „Čiklovce“ s výtvarníkem Zdenkem Seydlem film Lev a písnička (1959), Pojďte, pane, budeme si hrát (1965-67), Kocoura Mikeše (1969), Pata a Mata, Trnkovu adaptaci Zahrady (1974-77). Václav Bedřich tu tvořil večerníčky např. O zvířátkách pana Krbce (1977–80), Břetislav Pojar Dášeňku, čili život štěněte (1977–79). Poslední film, který se v Nuslích natočil, byl v roce 1987 Zahradníkův rok. Ale už v té době zahradní část areálu chátrala. Naprostou degradací prošla v době výstavby Nuselského mostu, kdy se celá zahrada stala zařízením staveniště pro Stavby silnic a železnic. Plocha byla srovnána buldozery, betonové prvky zahradní architektury a zbytky soch se staly vyztužením betonových základů mostu. Zlom nastal v roce 1992, kdy zahradu od restituentů, příslušníků rodiny Karla Nováka, koupil Vojtěch Haluza. Majitel stavební firmy Unista zde zřídil administrativní sídlo své firmy a zároveň začal s obnovou zahrady. Šedesát velkých nákladních aut vyvezlo stavební suť. Při úpravách pozemku nalezl řadu poškozených i nepoškozených sochařských artefaktů, pocházejících z činnosti Novákova ateliéru. Jeho díla se znovu odlévala podle fotografií. Na zahradě podle dobových snímků obnovil cesty, schodiště, opěrné zídky, drobnou architekturu či vstupní zahradní domek. Následnou instalací soch pak položil základ lapidária, připomínajícího jak osobnost sochaře Karla Nováka, tak historii jeho umělecké dílny. Vedle děl prvorepublikových umělců jsou zde i instalace současných tvůrců a práce žáků Střední uměleckoprůmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích. Areál je veřejnosti přístupný od dubna do konce října, a to každou středu a sobotu 10 – 16 hodin.
Info
Album
Kužel

Základní škola Ladislava Hanuse, Křesomyslova - Působil zde prvorepublikový učitel Ladislav Hanus, který zemřel v koncentračním táboře Mauthausen v roce 1943. A učil tu i profesor Tkaloun z Vratných láhví.

Divadlo Fidlovačka, Křesomyslova 4 - Od počátku 19. století se zde konala tradiční jarní slavnost ševcovského cechu, nazvaná podle ševcovského nástroje, užívaného k hlazení kůže - Fidlovačka. V roce 1921 si část parku, která zbyla po rozparcelování louky Na Fidlovačce, pronajal herec Stanislav Langer pro jednoduchou dřevěnou stavbu divadla. Divadlo bylo postaveno za sedm měsíců. Bylo nazváno Tylovo alias Tyláček a jedno z prvních představení byla fraška se zpěvy Fidlovačka. Ve čtyřicátých letech byly dřevěné části nahrazeny dvoupodlažní zděnou přístavbou s plochou střechou. V letech 1948 až 1963 se jmenovalo Divadlo Na Fidlovačce, poté bylo součástí Hudebního divadla Karlín. V roce 1976 bylo divadlo pro špatný technický stav uzavřeno. Zpráva z roku 1988 říká: „Z původního sálu nezbylo téměř nic, na podlaze roste tráva“. V roce 1995 herci Eliška Balzerová a Tomáš Töpfer založili Nadaci Fidlovačka. Uspořádali tři benefiční večery, kdy ještě v troskách divadla vystoupili přední čeští umělci bez nároku na honorář, představení vysílala Česká televize a v přímém přenosu mohli diváci během vysílání posílat peníze na obnovu budovy, což se také ve velkém dělo. Téměř celonárodní sbírkou i dary ze světa se povedlo shromáždit potřebné finanční prostředky a nově zrekonstruované Divadlo Na Fidlovačce se otevřelo Fidlovačkou. 28. října 1998 – tedy po dvacetileté odmlce. Autorem mimořádně zdařilé rekonstrukce byl Miroslav Melena. Hlediště s kapacitou 480 míst má neopakovatelnou atmosféru, protože si uchovalo ráz staropražské dřevěné divadelní arény. Tomáš Töpfer byl ředitelem divadla do roku 2012, kdy se stal ředitelem Divadla na Vinohradech. Poté divadlo vedla Eliška Balzerová. V roce 2015 skončil Magistrát hl. města Prahy s granty. Vše nasvědčovalo tomu, že divadlo bude muset své brány již potřetí za svoji 95 letou existenci divákům uzavřít. Tehdy přišli dva podnikatelé - Jan Koťátko a Jan Beneš s nabídkou divadlo finančně podpořit a udržet jeho soubor na nuselské scéně. A vedou divadlo dodnes.

Nuselský pivovar - Nuselský pivovar byl založen v roce 1694, k jeho největšímu rozmachu došlo koncem 19. století, kdy pivovar vyprodukoval neuvěřitelných 90 000 hektolitrů piva ročně. V té době patřil mezi deset největších pivovarů v Evropě. Žebříčku dominoval pivovar Guinness, který byl zároveň největší pivovar na světě. V roce 1897 byl pivovar zakoupen Pražskou úvěrní bankou a vznikl Akciový pivovar v Nuslích u Prahy. Vařilo se zde legendární dvanáctistupňové pivo Prelát a tradici tu měla i Nuselská desítka. Vaření piva zásadním způsobem přerušila druhá světová válka. Po ní sice tradice ještě několik let pokračovala, ale v roce 1960 byl pivovar změněn na sladovnu a většinu budov obsadily České vinařské závody, které pivovar využívaly k výrobě vína také proslulých značek Pražský výběr a Sklepmistr. Pivovar se objevuje i v Tylově a Škroupově Fidlovačce, kde sbor sládků z Nuselského pivovaru zpívá hit své doby Kde je sládek, tam je mládek. A zazní tam i budoucí česká hymna. Vody hučí po lučinách, není Vltava ani žádný jiný horský potok, ale místní Botič. O sto let později si vzal pivovar do pera i Jaroslav Foglar v knize Hoši od Bobří řeky. Pivovarská zahrada je místem, kde se chlapci scházejí v opuštěném altánu, a kde plánují svá dobrodružství. V roce 1967 po světové výstavě Expo 1967 v Montrealu byla do pivovarské zahrady přemístěna dřevěná restaurace Koliba U Pastýřky, která zde fungovala až do roku 2018. Hlavní vstupní brána z Bělehradské ulice, ozdobená dvěma pivovarskými sudy z roku 1918, z níž se ztratila pouze velká bronzová ozdobná písmena N. P. Nuselský pivovar - tedy nikoli národní podnik, jak se zřejmě domníval aktivní dobrák, který písmena odstranil. V roce 2012 byla prázdná místa v oválech brány zaplněna písmeny ČVZ, znamenající zkratku Českých vinařských závodů. V roce 2021 byla zahájena revitalizace a výstavba rezidenčního projektu Nuselský pivovar.

Nuselský pivovar rezidence - Architektonické návrh vypracovalo studio Chybík + Krištof. Návrh přestavby samotného pivovaru je dílem ateliéru CMC Architects Davida Chisholma. Je tu postaveno 400 bytů a v památkově chráněných budovách pivovaru přibyde dalších sedmdesát loftových bytů. „Některým bytům pracovně říkáme byty Harryho Pottera. Jsou užší, ale půjdou přes několik pater objektu a budou mít atypická schodiště,“ uvádí jeden z architektů. Je postavena i nová lávka přes Botič, která propojí Křesomyslovu ulici s novou obchodní pasáží v rekonstruované budově pivovaru.

Na náměstíčku bude i pomník generála Karla Kutlvašra (1895- 1961), významného člena Československých legií v Rusku a pozdějšího velitele Pražského povstání, který byl po roce 1948 uvězněn. V roce 1960, po amnestii byl z výkonu trestu propuštěn. Z vězení se vrátil v 65 letech ve velmi špatném zdravotním stavu. Jelikož mu byl vyměřen starobní důchod ve výši 230 Kčs měsíčně, pracoval jako noční vrátný v Nuselském pivovaru. Zemřel rok po propuštění v roce 1961.

Soustředění, Folimanka - Socha basketbalisty od Zdeňka Němečka (další sochy jsme viděli u studia Olgoj Chorchoj na Libeňském ostrově) stojí před Sportovní halou Folimanka od roku 1975. Dnes stojí socha v ohrádce – protože některý z autoumělců už soše přerazil pravý kotník. Modelem k soše Basketbalisty byl Jiří Zídek, československý basketbalista 20. století. Měřil 206 cm a měl botu č. 50. První měsíc hrál bos, protože na něj neměli obuv. Soupeři toho zneužívali a šlapali mu na prsty.

Kryt Folimanka, Pod Karlovem - Štolový protiatomový kryt CO z přelomu 50. a 60. let 20. století. Rozloha krytu je 1332 m2 a ukrýt se v něm může 1300 osob. Kryt je udržovaný, osvětlený, vytápěný a v případě potřeby plně funkční. Vždy jednu sobotu v měsíci probíhají prohlídky pro veřejnost.

Folimanka – Park Folimanka je spjat s fortifikací Nového Města pražského. Základní kámen opevnění byl položen 26. března 1348 a poslední potom o pouhé dva roky později. Císař Karel IV. touto stavbou, měřící 3400 metrů, uzavřel Nové Město a spojil ho s Vyšehradem. O deset let později jižní svahování terénu přimělo Karla IV. k vydání viničního privilegia. Vinici tu od roku 1358 vlastnil Jakub Folman. Gotický hradební systém byl v 17. století barokně přestavěn. Současné parkové úpravy pocházejí ze 70. let 20. století, kdy zde byly vybudovány fontány a opravena dětská hřiště. V roce 2007 byla upravena střední část parku a postaven nový správcovský domek, kde je občerstvení.

Svlékání, park Folimanka – Sochu vytvořil Jiří Krištůfek v roce 1982. Krištůfek měl celoživotní vášnivou zálibu ve studiu ženského těla ve fascinujícím momentu puberty. Jeho jedinou chlapeckou plastikou je Vzduchoplavec – a i ten je značně zženštilý.

Květ, park Folimanka - První horní bazén zdobila bronzová plastika, chrlič ve tvaru rozvíjejícího se květu, i když zezadu vypadal jako zadek. Voda tryskala z jednotlivých pestíků. Bronzový květ vytvořil v roce 1981 Čestmír Mudruňka. Odstraněn.

Z vlastního rozhodnutí, Folimanka - Most nesoucí jméno Klementa Gottwalda nesměl být v žádném případě spojován s čímkoliv negativním. Například se sebevrahy, které čtyřicetimetrová výška za nízkým zábradlím zákonitě přitahovala. O případech musely úřady mlčet a dodnes existuje jediný oficiálně potvrzený předrevoluční smrtelný úraz, a sice pracovní úraz, kdy z mostu nešťastnou náhodou spadl dělník. Podle neoficiálních svědectví ale skokem do Nuselského údolí ukončilo život na tři stovky lidí. Kvůli sebevraždám se zábradlí postupně zvyšovalo. To původní bylo metr vysoké, v roce 1990 byla pod zábradlí zavěšena 1,5 metru široká síť, v letech 1996 bylo zábradlí zvýšeno na 2,7 metru. Roku 2007 se doplnila nástavba z hladkého plechu, což vlnu sebevražd zcela zastavilo. Od té doby připomíná nešťastné skokany jen pomník Krištofa Kintery.

Z vlastního rozhodnutí, Krištof Kintera - Od září 2010 stojí pod Nuselským mostem lampa od sochaře Krištofa Kintery, která připomíná lidi, kteří se rozhodli ukončit svůj život skokem z Nuselského mostu. Stožár lampy vypadá je pokroucený a svítí k nebi. Na nenápadné cedulce je nápis: „Memento mori - těm, kteří si v těchto místech z vlastního rozhodnutí vzali život.“ V roce 2012 měl Krištof Kintera výstavu v Galerii hlavního města Prahy na Mariánském náměstí. Největší zájem vyvolala socha Revoluce, což byl malý chlapec, který usilovně mlátil hlavou do stěny resp. do rámu dveří. Bohužel chlapeček se nacházel přímo nad místností automatizace Městské knihovny. Díky intenzívnímu bušení nejen opadala omítka, ale nepřetržité rány od 10 do 18 hodin přiměly i jinak velice tolerantní programátory, aby si vymohli, že chlapeček bude bušit hlavou o futro jen o víkendu.

Skateboardista - Na schodech, které vedou z Folimanky k Nuselskému mostu, stával od roku 1982 Skateboardista sochaře Jaroslava Hladkého. Svým námětem předběhl svou dobu, na začátku osmdesátých let na skejtu skoro nikdo nejezdil. I sochař vytvářel skejťáka podle fotografie ze zahraničního časopisu. Údajně se jedná o první sochu skateboardisty na světě. Sochu během let poškodil neznámý vandal, který jí urazil ruce, a proto byla v roce 2008 při revitalizaci parku odstraněna. Roku 2019 vznikla iniciativa na opravu sochy a jejího využití k propagaci skateboardingového sportu. Na letních olympijských hrách v Tokiu roku 2020 měl být skateboarding poprvé zařazen jako olympijská disciplína a tato socha měla být do Tokia přivezena českou výpravou. Jaroslav Hladký (ročník 1942) se uvolil a uražené ruce znovu vymodeloval znovu a stejně jako původní plastiku ji odlil ve slévačské dílně v Lysolajích. Olympiáda byla kvůli covidu odložena na rok 2021, a tak se socha znovu navrátila na Folimanku v srpnu 2022.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Všichni zpodobnění človíčkové mají příznačný výraz tupé blaženosti           4) Beranidlu někdo ukradl rohy
    2) Kubistický dům se odkayuje pětibokým bastionům vyšehradské pevnosti     5) Železniční most tu stojí už 125 let
    3) Ke Karlu IV. chodila Čtrnáctka 2004 - 2008                                                   klpkop6) Pocta zakladatelům cyklistiky

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Přívoz mezi pevninou a Císařským ostrovem jezdí celoročně               4) Bývalý vorový přístav
    2) Měli jsme to i s projížďkou po Vltavě                                                       5) Přístavní budova je od Františka Sandtnera
    3) Přístaviště Císařská louka                                                                       6) Zlíchovský lihovar 1985

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) I v Lihovaru jsou jen byty                                                                          4) Přes koleje stála sklárna Josefa Inwalda
    2) Z bývalé varny je Musoleum Davida Černého                                           5) Teď je z ní Meetfactory
    3) Láká do něj kroužící lebka                                                                         6) Slavíme, že jsme se z alkoholu tak úplně nevyléčili