116. Zkouším se prokopat ven (název použit s laskavým svolením Mňágy a Žďorp)
neděle 13. 4. 2025
navštíveny: Pivovar Řeporyje, Pomník a pamětní deska Ruské osvobozenecké armádě, Kostel sv. Petra a Pavla, Studio Bubec, lom Požáry1, lom Požáry 2, Černý lom, křížek Na Ladech, křížek U Dobré vody, vápenice v Holyni, křížek sv. Prokopa, lom Prastav, kaplička sv. Prokopa, pivovar Prokopák
Pozvánka
Sraz: v neděli 13. dubna před pivovarem Řeporyje, K Tržišti 4 (mezihospoda při vycházce Ze mlejna do chlívku, vzpomínáte?) Oběd od 12 uvnitř, odchod ve 13 hodin. Hornické kladívko netřeba, čelovka nutná.
Jaká vycházka byla
Vycházku jsme začali v nám už dobře známém pivovaru Řeporyje. Krátké úvodní kolečko po návsi – miniaturní tančík na pomníku vlasovců, románská věž kostela postavená ve 20. století - a už se přes koleje můžeme vrhnout do Bubce. Něco rzi od Sušky a teď už je konečně na řadě ten „Prokopák“. Po betonce jsme došli až skoro k závorám kamenolomu. Tudy cesta nevede. Ale stačí úkrok stranou a po žebříku jsme slezli do zářezu bývalé malodrážky. Jsme v národní kulturní památce Požáry. Graptoliti a stratotypy nechali účastníky zcela chladnými, po sčítacím fotu se okamžitě vydali do tunelu. Hladký povrch, osvětlení seshora – pohoda. Jenže z lomu vede další tunel. Několikrát opakovanou výzvu „čelovka nutná“ si někteří účastníci vysvětlili tak, že stejně dezertují před příchodem tmy, takže čelovky netřeba. Ti tedy zůstali u ústí tunelu. Ti s čelovkou a Stáňa vyrazili do černočerné tmy. Na konci tunelu nás čekala jen škvírka. Aha! Takže „Zkouším se prokopat ven“ nemá nic ale vůbec nic společného s Prokopákem – tady půjde o čistou penetraci. A překvapivě nejen štíhlí, ale i další, kteří postavili na hlavu zákon o neprostupnosti hmoty, se prokopali ven do druhého lomu. My ostatní jsme se vrátili po svých stopách. Stáňa odpajdala, a my, protože i některé zdánlivě neprostupné ploty končí, jsme se dostali pohodlnou vozovou cestou k těm prokopaným. Pod námi obrovská vodní plocha, a přitom nalevo vykukují stodůlecká dvojčata – to se musí oslavit.
Přípravu jsem nezanedbala, cestu z lomu jsem pečlivě vystříhala nůžkami. Jenže mí svěřenci mají svou hlavu, a tak vlezli do ohrady s býky. Naštěstí strážci kamenolomu i krávy měli v neděli padla, a tak jsme se na polní cestu dostali bezpečně. Teď to bude chvíli bez adrenalinu. V dáli jsme rekognoskovali pražské věže a pak se opět zanořili do divočiny. Louky a remízky vystřídalo křoví. Ale i tudy vede (prostříhaná) cesta. A za ním pahorek jako stvořený pro piknik a sledování. Tak tamhle za tím jezerem jsme před chvílí byli, tudy po dně Dalejského údolí jsme nesčetněkrát šli a támhle naproti jsme v listopadu balancovali nad Černým lomem při cestě do chlívku. Teď si užijeme kanafasu od Irenky a občerstvení, šampusu a Jara od všech. A jdeme dál. Zase louky, nějaký ten zachráněný křížek, čekání za courající se zadní voj. Klokanů je v Praze 15 a jeden z nich vlastnil malebný mlýn. Poslední výstup nad další lom a pak už se zprava objevily náznaky civilizace. Už jsme se prokopali z lomu, teď nám zbývá se ještě prokopat do nějaké závěrečné hospody. A pivovar Prokopák je k tomu jako stvořený. Tentokrát únik z vycházky do civilizace byl tak obtížný, že se do hospody prokopali prakticky všichni. Rezervovaný stůl pro deset jsme hravě obsadili třikrát. A pak už jsme se věnovali rodinným příslušníkům - klukovi, panimámě, tatinovi, strýcovi, občas se nám připomněly velikonoce zelenou. Ještě není tma, ale stmívá se - jdem domů. Poslední zmožení mohykáni na autobusové zastávce úlevně vydechli, když si vyslechli: Tímto prohlašuji cvičení za skončené!
2) Zopakovali jsme si pomník vlasovcům 5) Prolézačka Thunderbolt
3) Kostel sv. Petra a Pavla byl několikrát přestavován 6) Rozhledna Štrykovaná je důkladně zavmčená
Pivovar Řeporyje, K Tržišti 14 - Restaurační pivovar funguje v prostoru bývalého kina a mateřského centra. Nyní zde vaří sládek ze zaniklého pivovaru Chýně.
Pomník a pamětní deska Ruské osvobozenecké armádě, Řeporyjské náměstí - Pomník byl odhalen v době tuhého covidu 30. dubna 2020, v roce 75. výročí osvobození Československa. Iniciátorem výstavby byl řeporyjský starosta Pavel Novotný. K myšlence ho přivedl podnět historika Pavla Žáčka. Pamětní místo sestává z pamětní desky a ze tří metru vysokého kovového stožáru, na jehož vrcholu je umístěna drobná plastika sovětského tanku s německou přilbou, zhruba velikosti dlaně. Dílo je vytvořené autorem, který si nepřál být jmenován, ale dle všeho je jím sochař David Černý. Na desce je umístěn citát z knihy Souostroví Gulag od Alexandra Solženicyna: „Zdali všichni Češi pak pochopili, kteří Rusové zachránili jejich město?“
Kostel sv. Petra a Pavla, Řeporyje - Původně románský kostel založený ve 12. stol. Byl tvořen jednou čtvercovou lodí se čtyřmi apsidami po stranách, později k němu byla přistavěna hranolová věž. Roku 1772 výrazně přestavěn jezuity do barokní podoby. V letech 1900-01 byla arch. Františkem Machem provedena částečná rekonstrukce původní stavby do dnešní podoby. V letech 1909-12 působil spisovatel Jindřich Šimon Baar, který byl farářem v sousedním Ořechu.
Pomník Lukáše Müllera, u zdi kostela - Pomníček připomíná nprap. Lukáše Müllera, který zde 16. září 2009 tragicky zahynul při výkonu služby. Policie dostala hlášení, že v hotelu U České koruny nachází celostátně hledaný recidivista Petr Hanzal. Kriminalisté dorazili k hotelu a nechali Hanzala vyjít i s jeho přítelem a přítelkyní z hotelu a nastoupit do vozidla. Výjezd z areálu zablokovala služební Škoda a uniformovaná hlídka, zatímco za ujíždějící trojicí vyrazili kriminalisté ve svém voze. Když vjel uprchlík do úzké uličky a cestu zpět mu uzavřelo auto s kriminalisty, Jenže Petr Hanzal sešlápl plynový pedál a policejní zátaras se rozhodl prorazit silou. Projel, ale nepojízdné auto vzápětí zastavilo. Tři policisté doběhli k vozu, a protože se Hanzal za volantem stále pokoušel ujet, zahájili střelbu na motor a pneumatiky vozidla. Odražená střela zabila Lukáše Müllera. Hanzal ještě utekl z vozu, ale při útěku byl také zastřelen. Müller se a stal se již 97. padlým policistou od roku 1990.
Instalace Thunderbolt, skatepark Řeporyje - Instalace Ladislava Plíhala byla inspirována letadlovým soubojem z 16. dubna 1945. Tehdy americká stíhačka Thunderbolt sestřelila německou proudovou stíhačku Messerschmitt 262 Schwalbe, a ta dopadla zde v Řeporyjích.
Studio Bubec, Tělovýchovná 748 - Studio Bubec bylo založeno v roce 2000 sochařem Čestmírem Suškou, režisérem Janem Hřebejkem, hudebníkem Karlem Holasem, dramaturgem Martinem Velíškem a architektem Ivem Bílým s cílem oživit kulturní a komunitní život v Řeporyjích. Hlavní náplní je provozování uměleckého studia a galerie Bubec, které se nachází v bývalé skladové hale. Studio organizuje výstavy, festivaly, umělecké přehlídky, koncerty a umělcům z celého světa poskytuje pravidelné rezidence. Postupně k aktivitám přibylo kreativní centrum Kreativ Bubec, komunitní zahrada a art park Zahrada Bubec a loutkové Divadlo Bubec.
Rozhledna Štrykovaná - Sedm metrů vysoká rozhledna ze staré cisterny je dílem sochaře Čestmíra Sušky.
2) Scházíme do lomu Požáry 5) Lom Požáry 1
3) Tunel malodrážky je z roku 1930 6) Sem už musíme s čelovkou
Sedící figura, před KC Novodvorská - Zhruba 1,2 metru vysoká figura tesaná v hrubém travertinu od Miroslava Chlupáče (1920-2008) byla umístěna v roce 1973 v centru sídliště Novodvorská. Socha byla odstraněna v roce 2013, takže ji lze spatřit jen v archivech či ve filmu Brácha za všechny peníze. To jsem říkala při vycházce Vetřelci a volavky v roce 2016. Jenže v roce 2019 ji objevil na skládce v Řeporyjích místostarosta David Roznětinský, informoval Prahu 4, a ta zajistila její převoz, restaurování i vybudování nového podstavce. Socha se vrátila po šesti letech v roce 2019.
Zahradní Architektura Kurz, K Holému vrchu 1091 - Společnost Zahradní Architektura Kurz sídlí v dřevěném pasivním domu vrostlém do zeleně. Je výraznou firmou v oboru, pravidelně oceňována v soutěžích Park roku, Zahrada roku a Zelená střecha roku.
Národní přírodní památka Požáry, Řeporyje - Přírodní památka Požáry se nachází v přírodním parku Prokopské a Dalejské údolí. V roce 1930 byly do skalního masivu vyhloubeny dva vápencové lomy, které propojila štola proražená skrz vápencovou skálu. Tunelem vedla úzkokolejná malodrážka, která sloužila k dopravě těženého vápence z lomu k železnici Praha- Rudná. Vápenec se v lomu Požár 1 těžil pro výrobu cementu i pro chemický a sklářský průmysl. Práce zde byly ukončeny před 2. světovou válkou. Těžba v lomu Požár 2 byla ukončena v polovině 20. století. Těžbou se odkryl cenný skalní profil, který v postupných vrstvách prvohorní horniny dokazuje, jak se oblast vyvíjela. Požáry jsou významným nalezištěm zkamenělin (zejména ramenonožci, mlži, gasropodi, hlavonožci, trilobiti, lilijice, chitinozoa a graptoliti) a mezinárodně uznaným stratotypem. Stratotyp je geologická lokalita, která definuje typický sled vrstev, které odpovídají konkrétním historickým geologickým obdobím. V těsném sousedství národní přírodní památky Požáry se nachází stále funkční kamenolom Řeporyje, ve kterém se vápenec těží dodnes. Lom je hlídaný a je veřejnosti nepřístupný. Nicméně po pracovní době kamenolomu nebo o víkendech nejsou pracovníci lomu přítomni.
2) Zkoušíme se prokopat ven 5) Teď už jsme v bezpečí, ohrožují nás jen krávy
3) A ono to jde! 6) Na obzoru Jihozápadní Město
Fotoalbum vycházky...
2) Teď ještě stoupáme na hranu 5) Proti nám Černý lom
3) Kamenolom Požáry 2 z druhé strany 6) Zadní voj se courá
Černý lom v Dalejském údolí - V roce 1923 jej podle tmavých silurských vápenců pojmenoval jako Černý lom sběratel zkamenělin František Hanuš (1860–1937) podle barvy zdejších tmavých silurských vápenců. Původně se jmenoval Kamčatka. Těžba vápence byla v lomu Kamčatka ukončena v roce 1919, aby sem byla navezena silná vrstva těžebního odpadu z jiných lomů. A pak už tato lokalita patřila hlavně hledačům vzácných zkamenělin lobolitů, které se nacházejí jen v České republice a na několika málo dalších místech světa. Díky tomu dostala západní část Černého lomu jméno Lobolitová stráň. Černý lom proslul jako významné naleziště lobolitu a místo, kde můžeme vidět unikátní přechod mezi dvěma geologickými obdobími, tedy silurem a devonem.