117. Výhledové budeme všichni princi

sobota 4. 10. 2025
navštíveny:Velká Ohrada, Klausova ulice, Nová Ves, Hemrovy skály, kostel sv. Vavřince, bývalý hostinec Na Staré, Grado, výběh koní převalských, vodárenská věž Děvín, Ctirad, Konvářka, Magorova studánka, Pivnice u Prince Miroslava

Pozvánka:
Vycházka s názvem „Výhledově budeme všichni princi“ bude mimořádně v SOBOTU 4. října. Sraz bude před pizzerií Terasy na Velké Ohradě, Prusíkova. Nejblíž je stanice busu 184 nebo 225 Ohradské náměstí. Kousek od zastávky vpravo je Kozí chlívek, kde jsme skončili vycházku vloni v listopadu. Teď je potřeba jít doleva do nitra sídliště. Od dvanácti oběd – pochopitelně s výhledem – na paneláky, v jednu odchod.

Jaká vycházka byla

    Už na obědě jsme si začali plnit název vycházky – Výhledově budeme všichni princi. Z „restaurantu“ Terasa jsme měli exkluzivní výhledy na okolní paneláky. Jen co jsme se vypořádali s Klausem a jeho ulicí, kam se mu nastěhovali pohlaváři z ČSSD – to jsou paradoxy, zamířili jsme na hranu. A tady už ty výhledy stály zato. I Klokanův mlýn, na který jsme v dubnu koukali zezadu skrz dráty plotu, jsme teď měli jako na dlani. Seběhli jsme k Prokopskému potoku a podešli jedinou pražskou sopku. Před dvaceti lety jsme kvůli přípitku na její vrchol po ledu doklouzali, teď jsme dali přednost pikniku v bezpečí lavičky. A budeme si pamatovat, že sv. Vavřineček stojí vždy na kopečku - i ve starých Butovicích. V hostinci Na Staré ukrývali telegrafisti za války vysílačku. Díky čerstvě znovunabytým znalostem morseovky po návštěvě výstavy železnice v NTM (doporučuji!) jsme rozkódovali nápis na desce „Hrdinové, děkujeme“. Teď už můžeme do Grada, kde nás dostihl druhý ze třech králů, kteří nás celou cestu – třetí marně - pronásledovali.
Jeden Ferdinand Max jeden a vzhůru za dalšími výhledy. Na pláni postavili vyhlídku na koně převalské, ale chodili tam lidi, tak se koně zásadně zdržují na nejvzdálenějším bodě výběhu. Naštěstí Praha nám utéct nemůže a letecké výhledy ze Ctirada jsou pokaždé famózní. Tak na výhledy! Překročili jsme Pražský Semmering a jednu zapomenutou zastávku. Ještě jeden pohled na zlatou Prahu z Koulky a vnořili jsme se do lesíka. Ač je studánka určená jen k chlazení lahvového piva, je významná, už jen tím, že zde Magor patrně nikdy nebyl. Připili jsme na jeho počest Zelenou před devíti lety a učinili tak i letos.
A už je tu cíl. Pivnice U prince Miroslava. Přeci nebudu měnit tak hezký název vycházky kvůli zavíračce v neděli. To raději půjdeme v sobotu. Ze třinácti druhů nabízených piv jsme si objednali pivo Hulvát. Zcela odpovídalo obsluze. Být tu pacifista Jirous, tak mu jednu flákne. Ale tlapičenka byla výborná, a navíc v této hospodě je jistota, že dýňovou polívku nám tu nenalejou. Takže nakonec s undergroundem celková spokojenost.

Klausova ulice - Karel Klaus (1898-1969) český gynekolog. V letech 1959–60 byl předsedou České gynekologické a porodnické společnosti. Je autorem desítek odborných studií a učebnic z oboru gynekologie a porodnictví.

Obytný komplex v Klausově ulici - Je paradoxem, že v Klausově ulici si pořídili po volbách v roce 1998 luxusní bydlení významní členové ČSSD, už v té době zde stály stometrové byty 4 miliony. Bydlení si tu pořídili ministr zahraničí Jan Kavan, ministr Karel Březina, šéf premiérových poradců Miroslav Šlouf, poslanec Michal Kraus a ředitel nemocnice v Motole Milostav Ludvík. Zatímco Ludvík se odstěhoval do luxusního rodinného bytu nad golfovým hřištěm v Motole, alespoň podle zvonku Karel Březina tu stále bydlí.

Mlýn Rohlov, Rohlovská - Mlýn Rohlov, jinými názvy Nový mlýn nebo Mlýn Klokanův je bývalý mlýn, který stojí v meandru Dalejského potoka. Vodní mlýn o dvou kolech je v křižovnických pramenech zmíněn již v 17. století. Tehdy se nazýval Rohlovský či Rohlov. Za třicetileté války však zanikl a znovu byl vystavěn až roku 1788, proto Nový mlýn. Z původního areálu se dochovalo pouze drobné hospodářské stavení na jižní straně dvora. Ostatní budovy pocházejí z poloviny 19. století. Od té doby až do roku 1922 zde hospodařil rod Klokanů.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Po břehu Prokopského potoka                                                               4) Ha, ty svatý Vavřenečku
    2) Před námi jediná pražská sopka - Hemrovy skály                                 5) V hospodě Na Staré ukrývali telegrafisti radiostanici
    3) Výhledy na Jihozápadní Město                                                              6) a z jinonického akcízu vysílali

Prokopský potok - Prokopský potok pramení pod ulicí Lýskova. V roce 1986 bylo prameniště výtvarně zpracováno sochařem Pavlem Přikrylem a architektem Václavem Valtrem. Přikryl vytvořil pískovcovou plastiku symbolizující stěžeň lodi s lodním uzlem. Po soutoku s Dalejským potokem protéká Prokopským údolím.

Hemrovy skály – Jediná sopka v Praze. Jsou utvářeny staršími vulkanickými horninami, které v siluru, asi před 430 mil. let, vyvřely na mořském dně a vytvořily podmořskou sopku, jejíž vrchol dosahoval až k hladině. Na dně tehdejšího moře se vytvořil hřeben dlouhý kolem 5 km a vysoký 200 – 300 metrů nad mořské dno. Protože svah Hemrových skal je jen málo přikryt vegetací, vyniká nápadně tmavá barva sopečných láv. Poprvé jsme zde byli v lednu 2006 při vycházce Usedlosti za velkou ohradou z paneláků. A taky za covidu v únoru 2021 při vycházce Z hradiště přes sopku k pramenům Prokopáku.

Kostel sv. Vavřince - Kostel stojí na návrší nad starými Butovicemi. Je to malá svatyně původně románská, asi ze 12. století. Prostá polokruhová apsida byla v roce 1894 přístavbou na straně západní zvětšena téměř o polovinu původní délky.

Bývalý hostinec Na Staré, Butovická 10a - Pamětní deska je věnována radiotelegrafistům Ottovi Linhartovi a Jindřichu Klečkovi. Ti v letech 1940–41 zajišťovali spojení domácího odboje s exilovou vládou v Londýně. V podkrovní místnosti hospody byly v letech 1940 a 1941 – s vědomím hostinského Jiřího Morsteina – přechovávány radiostanice Sparta 1 a někdy odtud Otto Linhart a Jindřich Klečka vysílali depeše do Vojenské radiové ústředny ve Woldinghamu u Londýna. Úkryt v hostinci byl ale prozrazen.

Jinonický akcíz, Řeporyjská - Postupem času měnila vysílačka Sparta I svá vysílací stanoviště. Do budovy jinonického akcízu byla radiostanice definitivně přesunuta 1. srpna 1941. Od ledna do října 1941 radiostanice spojovací sítě Sparta I odvysílaly tisíce depeší, intenzivní provoz nemohl uniknout pozornosti Funkabwehru. Po nástupu Heydricha v září 1941 gestapo vystupňovalo úsilí o likvidaci radiostanic odboje. Netaktické umístění vysílačky v jinonickém akcízu, který stál osamoceně v polích, ulehčilo jeho zaměření, což se stalo v noci z 3. na 4. října 1941. Gestapo akcíz přepadlo, v bezvýchodné situaci si Jindřicha Klečka prostřelil hlavu. Ottu Linharta uchránil před zatčením dva týdny starý průstřel nohy, když ho v úkrytu na chatě u Neveklova při čištění pistole Klečka postřelil. Další čtyři přítomní při vysílání byli zatčeni a posléze popraveni. Zabavení radiostanice Sparta 1 v jinonickém akcízu nadlouho ochromilo spojení domácího odboje se zpravodajskou centrálou v Londýně. To vedlo k následnému výsadku operace Silver A v prosinci roku 1941, vybaveného stanicí Libuše. Jako vzpomínku na hrdinské činy zdejších bojovníků proti nacismu byla po válce na dům umístěna pamětní deska. Akcíz byl v roce 2001 zbourán a deska přenesena do budovy TJ Sokol Jinonice v této ulici - Butovické. Další památník je u stanice metra Nové Butovice, kde jsou kromě reliéfu akcízu vyjmenováni i lidé, kteří tam byli zatčeni a posléze popraveni.

Fotoalbum vycházky...

Výběh koně převalského, Děvín - V dubnu 2021 zde byly vypuštěny čtyři klisny koně Převalského, později k nim přibyl ještě hřebec. Koně lze sledovat ze třech pozorovatelen umístěných po jejím obvodu.

Vodárenská věž, Dívčí hrady - Byla postavená roku 1976 slouží jako vodárenská věž určená pro zásobování Jihozápadního Města. Součástí tohoto zařízení je přečerpávací stanice, napájená potrubím z vodojemu v Jesenici u Prahy a vyrovnávací věž. V podstatě jde o tři spojené ocelové tubusy, každý o průměru 180 centimetrů. Mezi nimi je schodiště a vše je zakryto společným pláštěm. Věž byla navržena architektem Karlem Hubáčkem, jehož nejslavnější stavba je televizní věž na Ještědu z roku 1966. Žlutý nástavec, nyní téměř ukrytý pod anténami mobilních operátorů, připomíná písmeno H a Hubáček byl kvůli tomu v sedmdesátých letech pomlouván, že si postavil nad Prahou pomník.

Ctirad – Přírodní památka. Kromě vzácných rostlin a zkamenělin nabízí Ctirad mimořádné výhledy na Prahu.

Pražský Semmering – Dva kamenné viadukty, které v sedmdesátých letech 19. století přemostily Dalejské údolí, získaly jméno „pražský Semmering“. Přírodní scenérie může aspoň vzdálené připomenut horské sedlo mezi Dolními Rakousy a Štýrskem, jímž vede první evropská vysokohorská železnice. Trať na délce zhruba dvacet kilometrů překonává výškový rozdíl téměř 180 metrů se stoupáním místy až 16 promile. Zde překračujeme trať u bývalé stanice Konvářka. Stanice byla otevřena roku 1928, k ukončení provozu došlo v roce 1989.

Magorova studánka, Pod Kesnerkou– Básník a náčelník českého undergroundu Ivan Martin Jirous zemřel v listopadu 2011 a půl roku po jeho smrti, v květnu 2012 byla po něm pojmenována studánka na kraji lesíka pár metrů nad ulicí Pod Kesnerkou. Magor ke studánce prý skutečně párkrát zašel a snad z ní i pil. Akci připravila skupina Jirousových přátel, kteří za tím účelem založili občanské sdružení, aby mohli požádat příslušné úřady o oficiální zapsání jména studánky do katastrálního výměru. Voda není pitná, slouží jen k chlazení lahvového piva. Jirous žil v posledních měsících svého života v domě svého přítele v nedaleké ulici Na Neklance, poté co opustil azyl v domě u smíchovského nádraží, jenž jeho majitel Karel Schwarzenberg začal rekonstruovat. V domě Na Neklance se donedávna nalézala hospoda se sálem, který kdysi používala skupina Plastic People jako zkušebnu. Hospoda zanikla v roce 2012 rovněž kvůli sanaci domu. Na domě byla v květnu 2012 odhalena jeho busta, jejímž autorem je sochař Michal Blažek. Akce se zúčastnily asi čtyři desítky Magorových přátel a známých. Zpívali a hráli Dáša Vokatá, Josef Bobeš Rössler a Josef Janíček z Plastic People. Model busty od Michala Blažka byl předveden již u studánky a sklidil mírný údiv, neboť Jirous má na ni rysy značně zbojnické. Dáša Vokatá pak sejmula klobouk z hlavy Františka Stárka zvaného Čuňas a se slovy: „Teď je to teprve Magor“ ho položila na hlavu soše.
Při aktu zasvěcení studánky iniciátorka akce Jana Hradílková připomněla, že Magor hledal celý život oázy, přičemž narážela na bezpočet hospod, v nichž prožil značnou část života, i jmenovitě na výčep na Smíchovském nádraží, jenž nesl jméno Oáza. A jak sám Magor popisoval svůj všední den v Oáze? „Vstávám pokud možno po osmé, protože v devět otevíraj na smíchovském nádraží hospodu Na Oáze, kde - pokud nikam nemusím - přes den žiju. Píšu si tam a čtu. Když se mi podaří nejít po deváté večer, kdy v Oáze zavírají, do nonstopu, tak usínám zhruba o půlnoci. Tedy v podstatě vedu normální život. Hlavně, že nemusím vstávat na nějakou určitou hodinu do práce, to by mě zahubilo. Já jsem osm a půl let v kriminále vstával v půl pátý ráno, takže to mám bohatě vybraný“. A jeho názor na dnešní tisk? „Respekt už nekupuji, tedy asi před měsícem jsem si Respekt koupil, protože tam Jaroslav Formánek publikoval článek o mé dceři. Dost mě pobavil, poněvadž je tam napsáno, že Františka je dcerou známého pacifisty Ivana Martina Jirouse, a já jsem zrovna ten den na Oáze rozbil jednomu pitomci, co tady otravoval, držku. Tak jsem si říkal, že příště, než někoho uhodím, budu tvrdit: Hele, já jsem známej pacifista, neser mě! Jinak jsem léta četl Blesk, tím jsem zahajoval každej den. Ale už mě to znudilo, protože současný noviny se blížej bulváru a já nevidím důvod, proč bych měl Blesk číst. Například příloha pátečních Lidových novin se Blesku zcela vyrovná. Na titulu je většinou rozhovor s nějakým kreténem, nejčastěji modelkou, moderátorem, seriálovým bavičem nebo jinou obdobnou celebritou, a uvnitř různý recepty a fotky z večírků. Takže ty Lidovky mi Blesk dostatečně nahrazují.“ My jsme u Magorovy studánky byli v roce 2016 při ZL- SM výhledech a na jeho počest jsme si připili zelenou.

U Prince Miroslava, K Vodojemu 4 – Restaurace má otevřeno každý den kromě neděle. Na čepu je zde 13 piv. Ochutnat zde můžete ležák, pilsen, weizen, stout, ale i piva s ovocnými a jinými příchutěmi. Piva jsou z pivovarů a minipivovarů po celé ČR, příležitostně i ze zahraniční.

« NAHORU

---

© 2025
Autorkou vycházek je Zuzana Vlachová