Vycházky po Praze

Úvod Usedlosti 2003 - 2007 Posedlosti 2007 - 2014 Posedlosti 2015 - 2020 Posedlosti 2021 - 2025 Další akce T14 1995 - 2025 Čtrnáctka

118. Tam, kde koleje duní

sobota 1. 11. 2025
navštíveny: Hospoda U Pramene, Nervové sanatorium dr. Kramera, vila dr. Kramera, park Willyho Brandta, Tenis Bubeneč, Kressova vila, bývalé nádraží Bubeneč, Císařský mlýn, lavička Jaroslava Foglara ve Stromovce, Dubový pahorek, Šlechtova restaurace, Výstaviště, minipivovar Kolkovna, ZŠ U Studánky, průchod mezi školou ZŠ U Studánky a zastávkou Výstaviště, zastávka Výstaviště, zastávka Praha-Bubny, vyhlídková terasa na nádraží Praha-Bubny, budoucí Památník ticha, Brána do nenávratna, třída Nicolase Wintona, Astrid Offices, továrna na barvy Materna, Vnitroblock, Linea Pura, patrové garáže Maniny, So-Ho, Holešovický přístav, pivovar Marina

Pozvánka
v SOBOTU 1. listopadu před hospodou U Pramene, přímo u stanice busu 131 Nemocnice Bubeneč. Oběd od 12 uvnitř, odchod ve 13 hodin.

Jaká vycházka byla

Na sraz do Saigonu trefilo hodně lidí, dokonce i z Dejvické sokolovny, ale potěšilo, že na Dálný východ zamířil i klan Východočechů z Podorlicka. Nejen psychiatři jsou někdy sami sobě pacienty, v Kramerově nervovém sanatoriu to platí i o jeho architektovi. Poté jsme prošli parkem nečitelného Willy Brandta a dohledali dobře utajené tenisové kurty. Teď už můžeme dostát názvu vycházky. Jsme u bývalého nádraží Bubeneč, kde vlaky duní, protože tu už jedenáct let nestaví. Mají tak magickou moc, že jeden klidně hodí za hlavu vystudované malířství a jde sem dělat signalistu. Pecka zůstala nezdolána, ale o Císařském mlýnu jsme si řekli snad úplně všechno. Potěšilo mě, že patrioti Prahy 7 neměli ani ánung o Foglarově lavičce, pochopitelně s vlakem, ani o větrácích převlečených za svítilny. Je zatracený měsíc listopad, ale stromy jsou v Královské oboře stále ještě zlaté. Pod nejstaršími duby jsme nahradili francouzskou artilérii a zaznělo šest poctivejch ran. Musíme dál, ještě jste neviděli (a taky ani neuvidíte) Krnkovu šlapací tramvaj. Průmyslový palác postavili s koňmi za devět měsíců, teď už ho čtyři roky jeřáby opravují a stále není hotovo. Ale tajemná iniciála RB už se vyloupla z lešení. Před deseti lety jsme v tehdejším Pražanu slavili se Čtrnáctkou našeho Chvala, narozeného přesně na 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. A měli jsme celou hospodu úplně sami pro sebe. Teď bylo narváno, pivo z pivovaru Kolkovna zřejmě lákalo víc než sousední Dyzajn market. Ale zastávka je nutná, na téhle štaci jsou tu jediné otevřené záchodky.
Za nejkrásnější školou Rakousko-Uherska nám zapózoval Náměstek, zatímco spolužák z první třídy Bubu se ulejval za školou hrabáním listí. Před školu nás nepustil nehotový průchod, který navrhl náš Vítek Podráský – tak ten si projděte za domácí úkol. Konečně je jasné, proč bylo všeliké to kvaltování - z úplně nové zastávky pojedeme vlakem do úplně nového nádraží. A odtud vystoupáme na úplně novou vyhlídku. Doma mi to sice zakázali, ale čert vem zákazy a ostrahu – tady si bouchnout prostě musíme! A už jdeme okolo předlouhého nasvíceného nádraží k bývalému nádraží a budoucímu Památníku ticha. Holocaust si bohužel musíme připomínat stále. Třídou Nicolase Wintona, díky kterému transporty odsud odvezly na smrt o 669 dětí méně, jsme došli do Holešovic. I ty byly celé obkroužené kolejemi. Ale my jsme to vzali napříč okolo zahrad, kde byste je nečekali, do Vnitroblocku. V industriálu popíjejí kafíčko hipsteři s intoškami – tenhle svět není pro starý - jdeme dál. První patrové garáže v Praze stojí nadohled od nejnovějších garáží v patře přímo u bytu, luxusní SO-HO proti Armádě spásy, dům, kde se potkával na schodech nadporučík Lukáš s Klementem Gottwaldem i jednodílné bikiny – to všechno jsou zdejší paradoxy. Došli jsme do holešovického přístavu. Je nás jedenadvacet – oko bere. Však už je taky černočerná tma. Ale v pivovaru Marina se vzdor dražbě svítí. Dokonce se tu už těší na Vánoce. A tak jsme tu u vytrhaných kolejí zakončili vycházku, celá hospoda byla jen pro nás.

1) Buršácká hospoda U Pramene alias Saigon 4) Park Ve struhách, park nyní Willyho Brandta
2) Nervové sanatorium dr. Kramera 5) Zastrčené tenisové kurty s klubovnou
3) Naproti si dr. Kramer postavil vilu 6) Kressova vila je ukázkou expresionismu

Hospoda U Pramene, Goetheho 25 - V minulém století byla nedaleká hospoda Na slamníku vyhlášená zejména slavnostmi krejčovských tovaryšů, zvanými Slamníky. Zatímco Slamník vždy patřil českému živlu, v nové restauraci u bubenečského nádraží se scházeli agresívní, šavlemi posekaní němečtí studenti - buršáci. Cesta mezi oběma podniky pak zažívala v rozjitřeném konci 19. století prudké výměny názorů, trestné výpravy z jedné hospody proti druhé, i nezbytné výprasky. Za totáče se hospodě přezdívalo Saigon – zahrada se vzrostlými kaštany lehce připomínala koloniální atmosféru. My jsme zde zakončili v roce 2011 vycházku Na hřbetě trojské kobyly až do Saigonu.

Nemocnice Bubeneč, Chittussiho 1 – Na pozemcích bývalých Bučkových sadů zřídil roku 1895 dr. Leopold Kramer sanatorium pro osoby choromyslné, trpícími různými typy závislostí. Do sadů v letech 1895 - 1907 zasadil postupně několik budov. Hlavní budova v nitru Tusculum i novorenesanční vilu vpravo od vchodu navrhl architekt Rudolf Koukola, který je třeba autorem i Pelléovy vily. Je kuriózní skutečností, že Koukola se v této vile coby pacient dr. Kramera léčil a v roce 1911 zemřel. Za války nemocnice sloužila wehrmachtu, poté zde byla nemocnice, dnes LDN.

Rodinný dům, Chittusiho 14 – V roce 1934, tedy až třicet let po vzniku sanatoria, se Leopold Kramer rozhodl postavit si přímo proti sanatoriu vlastní vilu. Dům postavený podle návrhu Ernsta Mühlsteina a Victora Fürtha je jejich pozdní tvorba, kdy funkcionalismus už doplnila řada romantických prvků. Oba architekti Němci, židovského původu utekli před Hitlerem a dožili jeden v Melbourne, druhý v USA jako renomovaní architekti. Leopold Kramer byl roku 1942 z vily deportován do Terezína a poté do Osvětimi, kde v roce 1944 zemřel.

Park Willyho Brandta – Původně se park jmenoval Ve struhách. Je pozůstatkem velkého parku, který založil v roce 1786 Josef Ignác Buček. V říjnu roku 2011 byla do parku nainstalována stéla s nečitelným podpisem a park byl pojmenován po bývalém kancléři SRN a nositeli Nobelovy ceny Willy Brandtovi.

Tenis Bubeneč, Chittussiho - Tenis v Bubenči se na dvorcích v Chittussiho ulici hraje mnoho desítek let, bohužel přesná historie klubu není příliš známá ani dohledatelná. Je tu občerstvení otevřené přes den většinou do 20 hodin.

Kressova vila, Českomalínská 41 - Vila postavená podle návrhu Ernsta Mühlsteina a Victora Fürtha v roce 1923. Představuje vzácný příklad expresionismu v architektuře rodinného domu. Původně měla cihelný dezén.

1) Bývalé nádraží Bubeneč 4) Je autorem i obrázku vlečky do papíren
2) Nádraží Bubeneč od Jiřího Boudy 5) Císařský mlýn v roce 1985
3) Jiří Bouda sloužil v Bubenči jako signalista 6) Teď je znova postaven, ale viděli jsme z něj jen bránu

Nádraží Bubeneč - Bylo uvedeno do provozu společně s tratí Severní státní dráhy z Prahy do Lovosic v roce 1854. Z té doby pochází i jednopatrová staniční budova. V roce 2006 byla zrušena poslední vlečka, vedoucí do bývalé papírny v Císařském mlýně. Poslední vlak zde zastavil 28. srpna 2014 o půlnoci, poté byla zastávka přesunuta do Prahy-Podbaby. V ten den odpoledne jsme se v úzkém kroužku Čtrnáctky a širokém kruhu železničních fandů rozloučili s nádražím Bubeneč. Mohli jsme se dokonce vyfotografovat s Jiřím Boudou, otcem Martina, který má litografickou dílnu v Říční ulici. Jiří Bouda, syn Cyrila Boudy, na nádraží totiž pracoval. Ač vystudovaný výtvarník, stal se z lásky k mašinkám signalistou na nádraží Bubeneč a vytěžil z ní i několik obrázků - např. železniční vlečku do papíren s bubenečským nádražím v pozadí. Přesně po deseti letech od ukončení provozu nádraží 28. 8. 2024 se nádraží znovu otevřelo. Články avizovaly, že se promění v komunitní centrum se sportovním a kulturním sálem, galerií a bistrem, že tu budou koncerty, debaty, workshopy. Naštěstí je to především hospoda. Jmenuje se Stanice 6. Hned v září, za 14 dní po otevření tu měla Čtrnáctka letní hospodu. Foto z posledního dne nádraží a teď. Rozdíl je zcela zřetelný: čmáranice zvenku přemalovali dovnitř.

Vrch Pecka – Tyčí se přímo nad stanicí Bubeneč. Zářez ve vrchu Pecka je pozůstatkem bývalé vlečky, jež zde byla až do roku 2006 a zásobovala papírnu. Obtížný výstup i sestup.

Císařský mlýn, Mlýnská 4 - S Královskou oborou sousedí Císařský mlýn s pilou, založený na sklonku 16. století. V roce 1584 ho koupili čeští stavové a darovali svému panovníkovi císaři Rudolfu II. jako poděkování za to, že přesídlil s císařským dvorem do Prahy. Na jeho příkaz zde započaly veliké stavební úpravy. Mimo hlavní budovu byla vystavěna kamenná arkádová chodba s 22 oblouky a ochozem. Hlavní funkcí byla výstavní galerie uměleckých předmětů. Také měla být zřízena stáj pro losa, kterého Rudolf II. hodlal chovat. Přestavba byla hotova v roce 1590. V dalších letech byla v mlýně zřízena brusírna a leštírna diamantů, v níž pracoval Ottavio Miseroni (známý obraz Karla Škréty). Asi nejtajemnější stavbou byla ve skále vyhloubená grotta válcového půdorysu, skrytá pohledům zvenčí. Měla podobu krápníkové jeskyně s rybníčkem. Grotta byla též nazývána Rudolfovou lázní, neboť podle legendy se zde císař rád koupával, často prý v doprovodu svých dvorních dam. Ještě za Rudolfa II. byla též vystavěna brána datovaná k roku 1606 a původně označená císařským monogramem R. Když byla v roce 1804 císařská obora otevřena veřejnosti, musel se majitel mlýna zavázat, že v letních měsících umožní přístup veřejnosti do grotty. Ve 30. letech 19. století byla podélná budova rozdělena příčkami a vedle mlýna vznikla velká papírna, v níž byl v provozu údajně první papírenský stroj v českých zemích. V roce 1862 se tady začal vyrábět první cigaretový papír v tehdejším Rakousku. Postupem času začal Císařský mlýn chátrat. Objekt dosluhoval v 70. letech 20. století jako provizorní obydlí nejnižších cenových kategorií. V osmdesátých letech 20. století začala rekonstrukce, při níž měl být celý mlýn zbořen a opět nově postaven. Bohužel úspěšně proběhla jen první fáze - boření. Z mlýna zbyly kromě vstupní brány a z císařské grotty s věžičkou jen základy zdí. Nyní začala jeho rekonstrukce, což v podstatě znamená, že bude postavena jeho replika. To jsem četla v únoru 2005, kdy jsem tudy vedla vycházku Z Vlachovky na Vlachovku. Objekt byl poté znovuvybudován v půdorysné a hmotové stopě původních budov na rezidenční komplex s padesáti luxusními apartmány. Několik let byl průjezdný, např. v roce 2009, kdy jsme tu šli vycházku Krajinou krásných vil a neviditelných ostřelovačů. Nyní si velvyslanectví Gruzie vymohlo, že jsou vrata na obou stranách neprodyšně uzamčena.

1) Průchod Císařským mlýnem už je minulostí 4) Stromovka - co dodat?
2) Lavička Jaroslava Foglara - Závod s vlakem 5) Šlechtova restaurace je stále zavřená
3) Větrací sloupy staré čističky 6) Krnkova šlapací tramvaj byla atrakcí Výstaviště v roce 1895

Fotoalbum vycházky...

Lavička Jaroslava Foglara, Stromovka – Váže se k románu Boj o první místo. Byla instalována u příležitosti jeho 11. vydání s ilustracemi Jaromíra 99 v roce 2020. Jedním z momentů této knihy jsou Petrovy běžecké tréninky, při kterých stál každé ráno u železničního náspu a dával se do běhu o závod s Jižním rychlíkem.

Větrací sloupy staré čističky, Stromovka - Pod Stromovkou vedou první kmenové stoky do Staré čistírny v Bubenči, postavené v roce 1906. Stoka A vede od Staroměstské radnice (cizinecký vstup), Malé Strany a Smíchova; stoka B z Vinohrad a Žižkova přes Karlín a Holešovice. Stoku B prozrazují větrací sloupy připomínající svítilny.

Stromovka – Královská obora vznikla již za Přemysla Otakara II. Za Rudolfa II. byla zřízena soustava čtyř rybníků navzájem propojených umělými kanály a tzv. Rudolfova štola (1584-93), kterou byla přiváděna voda z Vltavy. Velký rybník měl plochu 21 hektarů a uprostřed byl nasypán umělý ostrov, na kterém byly vysázeny někdy po roce 1593 duby. Za válek o rakouské dědictví se zde utábořila v roce 1742 francouzská vojska, oboru poničila a vykácela všechny druhy stromů kromě dubů. Duby přežily, neboť měly zamaskovat dělostřelecké baterie. Park byl obnoven v roce 1746. Velký rybník byl vysušen, ale zůstal tzv. Dubový pahorek se vzrostlými duby. Čeští stavové, zejména purkrabí Jan Rudolf hrabě Chotek, usiloval o zpřístupnění Stromovky veřejnosti, a to se povedlo roku 1804. Tehdy se také začal hojně užívat lidový název Stromovka. Park s rozlohou 84 ha je největší pražskou zahradou. Stromovka prošla v posledních letech velkou obnovou, tři zdejší rybníky byly zcela revitalizovány a došlo k vytvoření dvou nových. Byl obnoven Velký rybník, a tak se Dubový pahorek stal opět ostrovem.

Šlechtova restaurace – Lovecký zámeček byl postaven v letech 1689-1691. O sto let později roku 1791 byla dvorana změněna na restauraci. V roce 1855 prošel zámeček výraznou novogotickou přestavbou podle návrhu Bernarda Gruebera. Zámeček vešel do podvědomí Pražanů, když si ho v roce 1882 pronajal Václav Šlechta. Jeho rodina provozovala restauraci až do padesátých let 20. století. Když mu podnik přišli v roce 1950 znárodnit, dostal Antonín Šlechta infarkt. Restaurace byla v provozu do 70. let 20. století. V roce 1978 a 1980 objekt vyhořel, do roku 1989 provizorně zastřešen. Rekonstrukce plánovaná v roce 2002 se kvůli povodním neuskutečnila. Rekonstrukce začala v roce 2017, v roce 2020 došlo k částečnému otevření. Dne 18. 3. 2024 Rada hl. m. Prahy odsouhlasila další finanční podporu oprav s odůvodněním, že "Dominanta pražské Stromovky není aktuálně v provozuschopné podobě a je nutné zahájit nákladné rekonstrukční a outfitující práce na této památce“. Opravy sice stále nezačaly, ale poslední dohledatelný termín je, že by se restaurace mohla otevřít v roce 2027.

Krnkova šlapací tramvaj, Výstaviště - V roce 1875 zahajuje pražská městská doprava koněspřežnou tramvají svůj vývoj a historii. v té době vývoj MHD v Praze procházel různými rozhodovacími procesy. Například se posuzovaly nevýhody koňmi tažených tramvají s tramvajemi elektrickými. Zkoušely se vozy poháněné plynem, párou nebo stlačeným vzduchem. V době 20. výročí městské dopravy v roce 1895 se konala v Praze Národopisná výstava Českoslovanská na Výstavišti. Puškař Sylvestr Krnka byl renesančním vynálezcem, který se zajímal o spoustu technických řešení. Již dříve rozpracované návrhy na tak zvané šlapohyby byly sedmdesátiletým Sylvestrem Krnkou převedeny do konstrukce šlapací tramvaje. Ta jednoduše vyřešila zdroj energie pro pohyb tramvaje po kolejích – konduktér, případně nějaký silný cestující, bude šlapat! A tato atrakce bude umístěna v holešovickém výstavním areálu na zkušební trati. Celkem 500 metrů dlouhá trať byla v permanenci od rána do večera. Každý to chtěl zkusit i jako určitý protipól k tramvaji koňce. Ty odchylky tam určitě byly, jako například čistá trať bez koňského trusu, menší hluk a možná o něco vyšší rychlost. Průvodce Národopisnou výstavou Českoslovanskou také přispěl svým článkem: „Na vkusném vozíčku sedí asi 20 osob a konduktér s kočím uprostřed, jen že při tom šlapou. A dráha jede líp než pražská tramway.“

1) Průmyslový palác už se zvolna rýsuje 4) Dříve Pražan, dnes minipivovar Kolkovna
2) I vyhořelé levé křídlo už získalo původní siluetu 5) Stánek Ferdinandy přežil výstavbu estakády
3) Míříme do Kolkovny 6) Před námi nejkrásnější škola Rakousko-Uherska

Výstaviště – Výstaviště vzniklo zabráním části Královské obory při příležitosti Jubilejní zemské výstavy, uspořádané v roce 1891. Během jejího konání od května do října navštívilo výstaviště přibližně 2,5 milionu lidí. Centrem Výstaviště se stal secesní Průmyslový palác, otevřený 15. března 1891 a vystavěný dle projektu Bedřicha Münzbergera a Antonína Wiehla. Budovu tehdy stihli postavit už za necelých devět měsíců, přičemž stavaře ještě zdržela povodeň v roce 1890, která zatopila velkou část budovaného Výstaviště. Průmyslový palác se stal oceňovanou technickou, i uměleckou památkou, přestože původně mělo jít jen o dočasnou stavbu. I ostatní výstavní budovy byly postaveny v rekordním čase jednoho roku. V padesátých letech královskou korunu na věži vystřídala rudá hvězda. Kvůli zasedáním strany se změnilo se jméno na Sjezdový palác, a Výstaviště přejmenováno na PKOJF. Proto od 70. let stála před branou socha Julia Fučíka, která zabrala místo kruhové fontány nejblíže Planetáriu. Teď stojí Fučík na Olšanských hřbitovech II.

Levé křídlo - V lednu 2022 začala rekonstrukce části Průmyslového paláce, která vyhořela v roce 2008. Obnovu historické dominanty provázely přes deset let potíže kvůli soudnímu sporu o pojistku kvůli chybám ve vypsání zakázky. Když jsme zde byli na jaře 2022 při vycházce Královskou oborou až tam, kde zavilí šakali zavile vyli, měla být oprava a dostavba hotova v roce 2024. Teď má být hotovo v červnu 2026. Náklady na obnovu by měly být přes 3 miliardy korun.

Křižíkova světelná fontána, Výstaviště - Technická památka navržená Františkem Křižíkem (1847–1941). Poprvé rozsvítila 24. května 1891 u příležitosti Jubilejní zemské výstavy. Vzhledem k účasti Františka Křižíka byly na výstavišti použity jeho obloukovky vlastní konstrukce – celkem jich nainstaloval 226. Křižík také zkonstruoval světelnou fontánu. Voda stříkala do výše několika desítek metrů a světelnou záři bylo vidět až ze Starého Města. Měnící se zabarvení tryskající vody bylo dosaženo různobarevnými skly, umístěnými nad obloukovkami a vyměňovány obsluhou v pravidelných intervalech. Velkou rekonstrukcí prošla fontána v roce 1991, s původní fontánou nemá nic moc společného. Kolem fontány vznikl amfiteátr pro více než 6 000 diváků.

Restaurace Kolkovna, Výstaviště – V restauraci Pražan jsme slavili XIVejt 14. 7. 2015, kdy jsme slavili vnuka Chvala, narozeného na 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Teď je tu restaurace Kolkovna s minipivovarem.

Stánek Ferdinanda, naproti Výstavišti – Stánek zde stojí zhruba sto let. Od první republiky fungoval jako prodejna ovoce a zeleniny, pivo zde začal prodávat pivovar Ferdinand až na přelomu tisíciletí. Ve stánku točí pivo od roku 2018 David. Když se začal stavět viadukt, vypadalo to, že stánek skončí. Ale pivovar Ferdinand se dohodl se majitelem pozemku Správou železnic a stánek mohl zůstat. Je otevřeno od dubna do října.

ZŠ U Studánky - První třída základní školy Pod Studánkou, rok 1947. Náměstka poznáte podle nejdelší pěšinky, Bubču podle nejkrásnějších podkolenek. Foto Náměstka je z roku 2009, kdy jsme tudy šli vycházku Krajinou krásných vil a neviditelných ostřelovačů.

Pěší propojení U studánky se zastávkou Výstaviště - Modernizace železniční tratě Praha – Kladno a vznik zcela nové zastávky Praha-Výstaviště vneslo do území Letné nové vazby. Proto vzniká i zcela nové pěší propojení ulice U Studánky se Stromovkou a nástupištěm železniční zastávky. Otevření bylo plánováno na říjen 2025. Trasa vede mezi základní a mateřskou školou. V předpolí nové lávky vedoucí přes železnici se prostor rozevře, vznikne zde zastavení u lampy s pobytovým schodištěm a výhledem na novou estakádu. Architektonické řešení: Vít Podráský architekti, s.r.o.

Zastávka Praha – Výstaviště - Výstavba začala v souvislosti s modernizací úseku od stanice Praha-Bubny v lednu 2023 a je součástí rozsáhlejší modernizace železnice Praha – Kladno Zastávka byla zprovozněna 1. srpna 2025, kdy byla ukončena více než dvouletá výluka mezi stanicemi Praha-Bubny a Praha-Dejvice. Od stanice Praha-Bubny vede trať po estakádě obloukem podél ulice Strojnické, na západní straně zastávky vznikla nová lávka propojující nástupiště se Stromovkou a ulicí U Studánky.

Nádraží Praha- Bubny – Nádraží teď leží na dvou tratích, na železniční trati Praha – Rakovník a větvi železniční trati Praha – Děčín vedoucí z Masarykova nádraží. V souvislosti s modernizací úseku Praha-Bubny – Praha-Výstaviště proběhla v letech 2023 až 2025 celková přestavba stanice. Nástupiště byla přesunuta blíže k vestibulu stanice metra Vltavská a stanice slouží pro nástup a výstup cestujících i pro vlaky na trase Praha – Kralupy nad Vltavou náhradou za zrušenou zastávku Praha-Holešovice zastávka. Autorem návrhu stanice je ateliér Jakub Cigler architekti, projektantem Metroprojekt Praha.

Vyhlídková terasa na nádraží Praha-Bubny - Nově otevřená vyhlídková terasa na střeše nádraží Praha-Bubny nabízí od začátku září unikátní možnost nahlédnout na metropoli z neobvyklé perspektivy. Terasa je zpřístupněna od pondělí do soboty od 15 do 18 hodin pod dohledem kamer a zároveň i pracovníků Správy železnic. Terasa je pouze dočasným prvkem – v budoucnu plánuje Správa železnic nad nádražím vystavět několikapatrovou administrativní nástavbu, která by měla současný výhledový prostor nahradit.

Bývalé nádraží Praha – Bubny – Vlaky zde přestaly zastavovat v květnu 2023, kdy začala modernizace úseku Praha-Bubny – Praha-Výstaviště. Neblahou součástí dějin Prahy 7 byla existence sběrného tábora pro osoby židovského původu. Nacházelo se v prostoru mezi ulicemi Strojnická, Veletržní a Dukelských, tedy na místě dnešního Parkhotelu alias Mama Shelter. Ze shromaždiště šli pěšky na nádraží Praha – Bubny. Od podzimu 1941 do léta 1944 byly z nádraží vypraveny desítky transportů, nejprve do ghetta v Lodži, později do Terezína. Přes 45 000 mužů, žen a dětí.

Památník Ticha, bývalé nádraží Praha-Bubny – Nyní se bývalá nádražní budovy mění na Památník ticha jako vzpomínkové centrum holokaustu. Společnost Památník Šoa Praha uzavřela s Českými drahami smlouvu na padesátiletý pronájem. Autorkou projektu přestavby nádraží je Šárka Malá z ateliéru Romana Kouckého. Přestavba začala v červenci 2025, dokončení se očekává v roce 2027.

Brána do nenávratna, nádraží Praha-Bubny - Před budovou nádraží Praha-Bubny se tyčí dvacetimetrová železniční kolej i s pražci směřující přímo k nebi. Jejím autorem je sochař Aleš Veselý (1935 – 2015) a socha je součástí vznikajícího Památníku ticha. Byla v roce 2015 odhalena. Symbolizuje Jákobův žebřík a připomíná tak místo, odkud byli židé deportováni do koncentračních táborů. Pro autora Aleše Veselého je judaismus od počátku přirozenou součástí života. „Když mi bylo šest let, připíchli mi žlutou hvězdu, po tatínkovi jsem poloviční Žid. Bydleli jsme nedaleko bubenského nádraží. Za války jsem viděl z okna domu na shromaždiště, odkud Židy odváděli na nádraží a deportovali do koncentračních táborů. Ale transportům jsem se vyhnul. Oproti tomu moje čtrnáctiletá sestra tudy procházela a později i můj otec,“ vzpomíná. „Žlutou hvězdu mám dodnes schovanou v peněžence“. My jsme u Brány byli těsně po vztyčení na jaře 2015 při putování Po stopách Blanických rytířů.

Třída Nicolase Wintona - V únoru 2024 započala výstavba 400 metrů dlouhé spojky pro pěší a cyklisty spojující Veletržní a Dělnickou ulici. K jejímu otevření došlo v září téhož roku a byla pojmenována po Nicholasu Wintonovi, který se tak dočkal první ulice či veřejného prostranství nesoucího jeho jméno. Propojení bylo otevřeno 3. září 2024 za přítomnosti řady hostů včetně Wintonových rodinných příslušníků. Pojmenování po Nicholasi Wintonovi je víc než symbolické. Cesta, která se s postupem výstavby promění v ulici, přetíná koleje a míjí nádraží Praha-Bubny, odkud odjížděly desítky tisíc židovských rodin do Terezína. Díky siru Nicholasovi byly tou dobou 669 dětí v bezpečí a do transportů nemusely. Datum slavnostního shromáždění bylo zároveň zvoleno jako připomínka počátku druhé světové války a toho, že 1. září roku 1939 byl z Prahy vypraven poslední tzv. Wintonův vlak, který však již do Velké Británie nedorazil. Slavnostního shromáždění se zúčastnily i čtyři tzv. Wintonovy děti, které měly štěstí, že odjely dřívějšími vlaky, a tak zde slavili 85. výročí bezpečného odchodu do Velké Británie.

Železniční areál Holešovice – Bubny, mezi Argentinskou, Bubenskou a železničářů - Budovy Společnosti státní dráhy tvořily významný uzel, z něhož vedly vlečky do holešovické plynárny, městských jatek, elektrárny a především do překladiště holešovického přístavu. Největší plochu zaujímala budova dílen (160 x 65 m) z roku 1872, jejíž krovy neslo 136 litinových sloupů. Nádraží posléze nahradilo nádraží Praha – Holešovice a většina objektů sloužila jako sklady. Dílny byly zbourány v roce 2015. Z původního komplexu byla zachována pouze památkově chráněná vodárna. V místě se nyní plánuje výstavba nové moderní čtvrti Bubny-Zátory.

V roce 1908 byly celé Holešovice obkrouženy kolejemi – viz mapa

Astrid Gardens, U Průhonu – Na místě továrny kosmetické značky Astrid vznikl komplex Astrid Gardens. Za kancelářskou budovou Astrid Office v Dělnické ulici je ukryto 138 nízkopodlažních bytových jednotek a rekonstruované budovy z počátku 20. století. Většina z bytů 1+kk do 4+kk disponuje zahradou, terasou nebo balkonem a parkovacím stáním ve dvoupodlažní podzemní garáži. Vedle privátních zahrad a střešních teras je k dispozici uzavřený vnitroblok se společnou venkovní zahradou. Zkolaudováno v létě 2024.

Vltava, Dělnická 12 - Betonový reliéf s motivem vln z roku 1982 - 1984 na původní budově Vodních staveb. Autorem je sochař Josef Klimeš mj. je autorem Křídla na hotelu President vedle bývalého Intercontinentalu nebo Rovnováhy na Barrandovském mostě.

Továrna na barvy Materna, Dělnická 20 – F. J. Materna založil první českou firmu obchodující s laky v roce 1882 a od roku 1893 se rozhodl barvy také sám vyrábět. Zakoupil továrnu v Holešovicích z roku 1881. Dnešní úpravu získal areál díky úpravám z roku 1922, nejcennější je kubistická úprava průčelí kancelářské a obytné budovy od Rudolfa Stockara. V roce 1932 byla výroba přesunuta do nového závodu v Hostivaři, který barvy produkuje dodnes. V továrně byla v roce 2013, kde jsme tu šli vycházku Nenápadný půvab pražských fabrik, prodejna aut, jejíž poutače narušovaly Stockarovu fasádu. Areál, jemuž stavba vévodila, byl demolován v letech 2016 a 2017, aby byl následně zastavěn nepoměrně vyššími obytnými a v parteru obchodními budovami.

Vnitroblock, Tusarova 31 – Dělnická - Ve vnitrobloku v Tusarově ulici, kde se původně vyrábělo pivní chladící zařízení, vznikl Vnitroblock. Na začátku projektu stáli dva mladí muži, Jakub Zajíc a Lukáš Žďárský, kteří po otevření Radlické kulturní sportovny v roce 2013 si pronajali tento prostor, a proměnili nevyužívanou prvorepublikovou halu na kavárnu. Byla otevřena v roce 2016. Celý prostor dýchá industriální atmosférou díky velkého množství původních prvků. Vnitroblock není jen kavárna, je tu i taneční studio, malé kino nebo umělecká galerie. Protože prostory kavárny přestaly rychle dostačovat, vložili v roce 2022 do otevřeného prostoru mezipatro zavěšené na původní jeřábové dráze, takže jej lze posouvat a dělit tak kavárnu na uzavřenější části s různým využitím. Schodiště je uloženo na kloubu, aby bylo možné jej nadzvednout a nebránilo tak posunu mezipatra.

Linea Pura, Komunardů – Bytový dům se 75 nadstandardními byty se soukromím na velkoplošných terasách. Umožňuje ve všech patrech přímý přístup autem na terasu vašeho bytu. Reklamní slogan: „Líbí se Vám představa, že od svého bytu odjíždíte s plně naloženým autem na dovolenou, vykládáte týdenní nákup u dveří, parkujete přes noc v absolutním bezpečí nebo jen prostě chcete mít auto stále na očích? To je Linea Pura!“ Ceny bytů se pohybují od 14 do 85 miliónů.

Patrové garáže Maniny, Na Maninách 14 – První patrové garáže v Praze byly postaveny v letech 1926-27 podle projektu Bedřicha Adámka firmou Brázdil a Ješ. Budovu o dvou podzemních a sedmi nadzemních podlažích tvoří skelet ztužený cihelnými zdmi dvou automobilových výtahů. Garáže o kapacitě 120 vozů byly vybaveny ústředním topením, vlastní čističkou odpadních vod a automatickým protipožárním zařízením. Nabízely servis včetně benzínové stanice. V letech 1997-98 byl objekt přestavěn pro potřeby reklamní agentury.

Továrna na výrobu hodin Ludvík Hainz, Tusarova 55 - Firma byla založena Ludvíkem Hainzem v roce 1836. V roce 1925 si nechal Ludvík Hainz, potomek rodiny hodinářů postavit továrnu. Po znárodnění byl závod včleněn do podniku Elektročas, který továrnu v roce 1966 přestavěl. Další přestavbu už provedli Hainzovi po restituci. Dnes firma Hainz pečuje o většinu věžních hodin v Praze např. hodiny chrámu sv. Víta, sv. Mikuláše, Klementina. Nejznámější je staroměstský orloj, o který se Ludvík Hainz začal starat od roku 1864. V květnu 1945 byl orloj téměř zničen. Rozbitý orloj měl být odvezen do šrotu. Hainzovi lidé ho však rozebrali, vynesli z trosek a jednotlivé součástky kus po kuse odvezli na dvoukoláku do dílny v Tusarově ulici, kde ho následně opravili.

SO-HO, V Háji – Místo původní budovy Tesly vznikl bytný soubor, který navrhlo architektonické studio QARTA – to je např. podepsáno pod budovou Fragment v Karlíně (opírá se o ní Lilith Davida Černého). 194 moderních bytů od 1+kk až 5+kk s vlastní zahradou na střeše. Součástí projektu bude mateřská školka, městská alej a zelený vnitroblok. Nyní se staví druhá etapa.

U Průhonu 52 – Nadporučík Lukáš ze Švejka měl předobraz v Rudolfu Lukasovi. Ten se narodil v roce 1886, měl německé školy, po absolvování kadetní školy v Mariboru a Brně v roce 1909 a byl přidělen k 91. pěšímu pluku. V roce 1914 nastoupil v Budějovicích jako instrukční důstojník ve škole záložních důstojníků. Do pole byl odvelen v prosinci 1914. Sloužil v Brucku nad Litavou, poté v Haliči. Přihlášku do československé armády podal v březnu 1919. V letech 1920-21 absolvoval kurs češtiny, což byla podmínka pro vojáky československé armády, kteří nenabyli vzdělání v češtině. Sloužil v Ružomberoku a po návratu do Prahy bydlel zde U Průhonu 1242. Pracoval ve Vojenském zeměpisném ústavu a později na Ministerstvu národní obrany jako vedou referátu služebních knih. Zemřel zde ve svém bytě v roce 1938. V tomto domě bydlel u poštovního zřízence Emila Šťovíčka v letech 1925-28 se svou budoucí chotí a dcerou Martou Klement Gottwald. S poručíkem Lukášem se tedy potkávali na schodech. Zdroj: Encyklopedie Švejka.

Domovní Znamení, Ortenovo náměstí 32 - Jiří Novák je autorem souboru čtyř domovních znamení na Ortenově náměstí, která reprezentují roční období: Jaro - jarní deštík, Léto - léto v bikinách, Podzim - podzimní plískanice a Zima - maškarní ples. Jedná se o reliéfy z keramiky vytvořené v letech 1957-1958. Problém nastal těsně před jejich slavnostním odhalením. Na konci padesátých let připadaly soudruhům bikiny moc porno. Nakonec to Jiří Novák vyřešil tak, že žlutou vodovkou přemaloval plavky na jednodílné. Proběhlo slavností odhalení, přišel první déšť a od té doby už to jsou zase bikiny.

Holešovický přístav - Přístav byl vybudován firmou Lanna ve dvou etapách: původně jako přístav ochranný a zimní (1892–1895) a teprve později byl upravován na přístav obchodní (1896–1910). Přístavní bazén má délku 750 metrů a je široký 100 metrů. V roce 1906 bylo při přístavu vybudováno seřaďovací nádraží, jehož vlečka sem byla přivedena z nádraží Bubny. Budovy nádraží byly postaveny podle projektu Františka Sandera – ty jsou většinou vysoké do jednoho patra a mají bohatě členité fasády s červeným režným zdivem a krémovou omítkou. Od 90. let minulého století přestal přístav sloužit svému účelu a pozemky byly rozprodány developerům. Nejdříve byly postaveny dvě výškové budovy Lighthouse, na které navázala výstavba tzv. Prague Mariny - obytného komplexu podél západního břehu přístavu. První blok domů (studio Chapman Taylor) byl postaven v letech 2007 – 2009, je v něm široký průjezd k řece. Navazující ostře oranžové domy (studio ADNS), které ale vytvářejí souvislou bariéru. Směrem k Jankovcově ulici jsou postaveny kancelářské budovy, dokončené v roce 2010. V nově zastavovaném areálu zůstala zachována celá řada původních budov, např. stavby při vstupu do Mariny od hlavní přístavní brány, tak i restaurace s pivovarem přímo na vyvýšeném břehu mezi domy Mariny.

Pivovar Marina, Jankovcova 12 - V letech 1897-1998 v ulici U průhonu holešovický První pražský měšťanský pivovar. Pivovar Marina navázal na tradici vaření holešovického piva. Měděná varna s obsahem 2 000 l stojí hned nad výčepem, vytápění je elektrické. Ostatní technologii si může běžný návštěvník rovněž prohlédnout, nachází se ve sklepě, jehož prosklená stěna je součástí příchozí chodby. Piva se čepují jak v levnější české části restaurace, tak i v italské restauraci se středomořskou kuchyní.