Vycházky po Praze

Úvod Usedlosti Posedlosti Literatura Odkazy Napište nám Čtrnáctka

12. Geology proti své vůli

neděle 7. 12. 2008
navštíveny: Stodůlky, skanzen Řepora, Řeporyje, Dalejské údolí, Trunečkův mlýn, Vápenka Biskup, Kvis & Kotrba, lom Opatřilka, Velká Ohrada

Pozvánka
V neděli 7. prosince 12. posedlosti "Geology proti své vůli". Sraz již v 10:14 hodin na stanici metra Stodůlky. A nezapomeňte:
1) stanice Stodůlky je stále v polích, z Anděla jede metro ještě dlouhých 15 minut
2) i geologové potřebují občas prachy
3) v předvánoční čas se tentokrát nezahřejeme u svíček a prskavek, ale u horkého grogu, svařáku, griotky, medoviny (mimořádně vhodná) ale bacha z vlastních zásob!

Jaká vycházka byla

Šedivá, zamračená neděle na pustém, zabláceném okraji města, těsně po rozednění. Přijde vůbec nějaký zájemce o rekvalifikaci, nebudu muset sníst dvacet náborových obědů úplně sama? Hurá, přišli. Dokonce zřejmě už ani medicína nenese, mezi třiceti uchazeči o změnu profese na geology registruji i dva felčary z Ústí nad Orlicí. Cestu do prvohor nám nejdříve přehradil středověk. Ve skanzenu Řepora jsme prosmýčili vše, co mělo dveře nebo aspoň otvor, ovšem nejvíce času nám pochopitelně zabralo vyprázdnění termosek a krabičky vánočního cukroví v krčmě v domě rychtáře. Mezi středověkým popíjením a konzumací v hostinci U české koruny v Řeporyjích jsme vcelku nezaznamenali výrazný rozdíl, ale když jsme se rozhlédli po řeporských obývácích se slámou v posteli, sdílených společně s kozou a dymníkem místo komína, museli jsme společně se šťastným Jimem konstatovat, že vodíková puma, vláda bruselských komisařů a dokonce i Paroubek jsou celkem levným výkupným za právo ve středověku nežít.
Po vydatném obědě jsme vyšplhali na skálu (uff!) a jako kněžna Libuše jsme vnitřním zrakem spatřili Západní město veliké, které se bude dotýkat nejen hvězd, ale i kostelíčka v Krteni a statku Chaby. Místo Severky na nás pomrkávalo rozestavěné Diamantové očko, které už za rok pohltí ve svých útrobách Provázka a Evu Vrbovou. Vysvětlování sprostých slov jako stratotypy, ludlow, přídol u výhledu na opuštěný lom Požáry nechalo mé svěřence celkem v klidu. Ale to jste lidi neviděli, jak urputně bojovali s vojáky v maskáčích, kteří nám chtěli u zbořeniště upřít výklad o Vontské válce s Biskupem. Tak nás ta ucha rozhodila, že jsme ani neopětovali střelbu šampaňským a někteří dokonce málem minuli otevřený!! kiosek s točeným. Červený lom Opatřilka byl v sychravém počasí po dešti spíš černý. Ale zatímco jsme my blázni lezli na kopec, vyšlo zapadající slunce a nejen lom, ale všechny stráně byly dočista červené. A když se objevila další lahvička šnapsu, přísahám, že jsme viděli i fialový les a kulatý obdélníky. Že by Velká Ohrada?
U Franty jsme se poskládali do salónku, ale hodinu co hodinu naše řady řídly. Možná zdravé, ale určitě nerozumné jádro si u baru objednalo griotku, která bohužel časem došla. Zatímco u Koziček, které se nám o sto metrů dál postavily umíněně do cesty, griotka bohužel nedošla. A tak jsme se stali proti své vůli nejen geology, ale i pijany. Celou noc a den se mi až do nejhlubší 163. vrstvy šedé kůry mozkové potměšile zavrtávali ti zpropadení graptoliti. Zatracený Barrande!

1) Tady už roste do krásy Diamant 4) Před námi skanzen Řepora
2) Cesta z města 5) Tak, takhle to vypadalo ve středověku
3) Kostelíček v Krteni bude zanedlouho pohlcen Západním Městem 6) Středověk s urostlými lidmi moc nepočítal

Západní město - Na území v Praze 13 - Stodůlky začíná vznikat nová městská čtvrť Západní Město. Na více než 375 hektarech vznikne kromě administrativních budov a tisícovek bytů i dětská hřiště, sportoviště, centrální náměstí s obchody a restaurace. Západní Město bude složeno z několika čtvrtí - britské, francouzské, švédské, holandské, finské a dalších. Každá bude mít trochu odlišný architektonický styl. Na projektu se podílí více týmů, z nichž každý bude vytvářet jednu čtvrť. V první fázi se rodí na 14 hektarech administrativní objekty a Britská čtvrť s asi 300 byty. Tato část projektu by měla být dokončena už v roce 2010. Uzavřený areál doplní park s vodní plochou a dětským hřištěm. Dominantou celého projektu by se měl stát objekt ve tvaru diamantu a na náměstí v budoucnu najdete jedinečnou japonskou zahradu, která symbolizuje "pochod cesty z hor do údolí". Nejmenší byty budou stát od 2 miliónů korun bez DPH. Předpokládaná doba ukončení je rok 2012, a celé město má stát asi 6 miliard korun. Každý rok má přibýt nový projekt, samostatná čtvrť.

1) Pranýř 4) Krčma je opuštěná
2) Pranýř jako příležitost pro fotografy 5) Tak si ji zabydlíme
3) Řepora má i své stálé obyvatele 6) Zaplať pánbu, že jsme ve středověku jen na návštěvě

Řepora – Skanzen se nachází v bývalé těžebně cihlářské hlíny. Před několika lety byla známa jako Tuležim, ale v důsledku majetkových sporů došlo k jeho přejmenování. V září 1999 skupina památkářů, odborníků na lidovou architekturu a specializovaných řemeslníků přišla s nápadem ojedinělého projektu, jehož hlavním záměrem bylo přiblížit nejširší veřejnosti reálie středověkého období. Výstavba areálu probíhala 16 měsíců za účasti pěti pracovníků, kteří používali jen tradiční stavební technologie a materiály bez použití moderní techniky. Skanzen tvoří šest usedlostí (usedlost rychtáře s krčmou, usedlosti kováře, hrnčíře, rolníka a bezzemka), kostelík se hřbitovem a zastřešené tržiště seskupené kolem centrálního náměstí. Městečko je částečně obehnáno vodním a palisádovým opevněním se třemi branami. Za východní branou je šibeniční vršek, posvátný strom a pohanské kultovní místo. Před západní branou, která slouží i pro vstup návštěvníků, jsou sloupková boží muka. Řepora sice již dvakrát vyhořela, ale i přesto se ji podařilo obnovit svojí činnost. Při požáru shořela cenná kovárna. Všechny stavby jsou postaveny ze dřeva a hlíny, kryté slaměnými došky nebo dřevěným šindelem. Zděné bývaly jen komory či sýpky sloužící k uskladnění životně důležitých potravin. Nezvyklé tvary domů se strmými střechami a vysokými dymními jizbami jsou dány tehdejším způsobem vytápění: venkovské domy nebyly až do 16. století vybaveny komínem a kouř z místnosti vystupoval tzv. dymním otvorem v horní polovině štítové stěny domu. Na pomyslné hranici mezi zakouřeným a nezakouřeným prostorem byly tzv. polenice – klády procházející napříč jizbou, využívané např. pro sušení oděvů. Zatím ještě nehotová je tvrz-malé feudální sídlo majitele městečka. Hlavní budovou tvrze bude dvoupatrová věž s hospodářským přízemím, obytným patrem a obranným podstřeším. V turistické sezóně najdete uvnitř osady i středověké vesničany, žijící tu stejným způsobem jako současníci krále Václava IV.

1) Ulička v Řeporyjích 4) Z Trunečkova mlýna už zbyl jen nápis
2) Kostel v Řeporyjích svůj románský původ nezapře 5) Vápenka Biskup, Kvis & Kotrba na tom není o nic líp
3) Nad Řeporyjemi 6) Vápenka v dobách své prosperity

Fotoalbum vycházky

Řeporyje - Ves byla založena pravděpodobně již počátkem 12. století, kdy roku 1146 věnoval Řeporyje Vladislav II. cisterciáckému klášteru v Plasích. Nejvýznamnější řeporyjskou památkou je kostel sv. Petra a Pavla, který vznikl ve druhé čtvrtině 12. století. Jednalo se o románskou svatyni ojedinělé dispozice, na čtvercovou loď navazovaly čtyři apsidy a dodatečně přistavěná hranolová věž. Středověká svatyně prošla v roce 1722 velmi necitlivou barokní přestavbou stavitele Antonína Schmidta. Byly ubourány tři apsidy, a stará chrámová loď byla prodloužena v obdélníkovou stavbu s nově vystavěným presbytářem. Ze středověku tak zbyla jen věž s původními sdruženými okénky, apsida na západní straně a část zdiva lodi. Na začátku 20. století došlo k pseudorománským úpravám, při nichž se podařilo svatyni navrátit její přibližnou středověkou podobu. Správu řeporyjského kostela měl v letech 1900-12 na starosti spisovatel Jindřich Šimon Baar, který byl farářem v nedalekém Ořechu.

Požáry - Asi 60 let působivý opuštěný lom, do něhož se vstupuje tunelem a který tvoří takřka dokonalý amfiteátr. Můžeme vidět zvláštnost: všechny vrstvy vápenců (a je jich zde 163!) jsou očíslované. Pamětní deska připomíná, že právě zde byl vyhlášen mezinárodní stratotyp dvou útvarů ve svrchním siluru (stupně ludlow a přídol) srovnatelný s obdobným stratotypem v Severní Americe.. Právě zásluhou našich geologů – stratigrafů má jeden z těchto útvarů i české jméno podle osady Přídolí. Podle zde nalézaných zkamenělin graptolitů – mořských živočichů v jednotlivých vrstvách, kteří žili pouze v siluru a devonu, lze porovnávat a určovat stáří silurských vrstev prakticky na celém světě.

Trunečkův mlýn - Na poměrně krátkém toku Dalejského potoka bylo sedm mlýnů. Dodnes se zachovaly zbytky tří z nich. První po vodě je mlýn Trunečkův. Mlýn má popisné číslo 25 a byl očíslován již roku 1770. Nejstarší písemná zmínka o něm je z druhého desetiletí 18. století, ale mlýn zde býval jistě už dříve. Rod Trunečků zdejší mlýn vlastnil již od počátku 19. století a zůstal v jeho majetku až do roku 1989. Od roku 1911 ho poháněla Francisova turbína, v roce 1937 byl k pohonu užit spalovací plynový motor, roku 1946 byl mlýnský pohon předělán na elektrický. Mlýn fungoval až do roku 1951, kdy byl nuceně uzavřen. Místní JZD ho pak používalo k uskladnění obilí a ke šrotování a za dalších šestnáct let ho dovedlo do takového stavu, že již nestál za opravu.

Vápenka Biskup, Kvis & Kotrba - Bývalá vápenka s pozdně klasicistní správní budovou a secesními halami je z počátku 20. století. Její stav je dnes velmi žalostný. Budovy jsou neobyvatelné, na části staveb jsou patrné následky požáru, který zde vypukl v roce 2000. Záchrana celého komplexu již dnes nejspíš není možná, přesto by alespoň část budov měla být zachována, aby připomínala průmyslovou minulost této lokality. Firma Biskup, Kvis & Kotrba byla založená roku 1895. Tentýž rok začala v Řeporyjích s těžbou vápence a vápno pálila nejprve v jedné malé komorové peci. Díky značným ziskům mohla záhy vybudovat novou, tentokrát už dvacetikomorovou kruhovou pec. Kolem ní pak vyrostly další tovární objekty. Po první světové válce vznikla ještě druhá moderní pec a vrtání v lomech se zmechanizovalo. Vznikla nová strojovna, drtírna štěrku i mlýnice vápna. Lomy, obě kruhové pece i výsypky byly propojeny rozsáhlým systémem úzkokolejných drah o rozchodu 600 milimetrů. K dopravě se používaly dokonce motorové lokomotivy, které tahaly různé druhy výklopných vozíků. Výkonnost vápenky byla ve 30. letech minulého století více než tisíc vagonů vápna ročně. Produkce se přitom zvyšovala až do druhé světové války. Po válce byla firma znárodněna a stala se součástí národního podniku Pragocement. Ještě v roce 1959 se s výrobou zde počítalo, protože došlo k částečné rekonstrukci mlýnice a třídírny, roku 1968 byl však provoz vápenky definitivně ukončen. V následujících letech začal areál postupně chátrat, opuštěn ale úplně nebyl. Ještě v roce 1989 zde žilo několik rodin a probíhala tu dokonce výroba polyetylenových sáčků. Po revoluci byl ale majetek vrácen rodině továrníka Biskupa, která začala zvyšovat nájemné a obyvatelé továrny proto odešli. Od 90. let je komplex zcela prázdný. Biskupovi chtěli objekty prodat, ale to se jim nepodařilo. Nyní se současný majitel Jaroslav Biskup k celé věci odmítá vyjadřovat. Areál přitom velice rychle chátrá a zřejmě ho čekají už jen buldozery. Pro lokalitu, kde se točila například Vontská válka ze seriálu Rychlé šípy v roce 1968, je to smutná vizitka. Průmysl a rozvoj dopravy přinesl místním obyvatelům práci a obživu, ale podepsal se negativně na celém údolí. Profesor Ruth ve své Kronice na přelomu 19. a 20. století píše: “Nyní je tu vše pokryto jemným prachem ze zdejších vápenic. Ale tamní obyvatelé tvrdí, že jest to prý zdravé na plíce.“ Jan Neruda se ještě něco dříve vyjadřoval mnohem razantněji v jednom ze svých fejetonů: “Údolí svatoprokopské doporučuji co nejpřátelštěji. Nesmírně poučný výlet. Mnoho vzácných rostlin. Památné uložení vrstev Gg3, g1, H, E. Jenže bohužel plno vápenek, a mnohý navštěvovatel, nalokav se výparů, padá do mdlob.“

1) Když projdete u rozvalin vápenky tunelem pod tratí 4) Tady se geologem musí stát úplně každý
2) Ocitnete se v jiném světě 5) Kiosek v Dalejském údolí je otevřený!!
3) Putujeme mezi doly 6) Lom Opatřilka je opravdu nápadně červená

Opatřilka - Zdejší území bylo vyhlášeno za přírodní památku Opatřilka - Červený lom. Na ploše 8 hektarů je chráněn unikátní profil se souvrstvími svrchno-silurskými až spodno-devonskými. Ze zkamenělin můžeme uvést například graptolita Monograptus bouceki a trilobita Warburgella rugulosa rugulosa, jehož objevení označuje nejspodnější vrstvy devonu.

"Bojiště" Kurta Gebauera – Bylo vytvořeno v roce 2006 na území lomu Opatřilka. Jde o skupinu soch pobitých bojovníků vytvořených z místního mramoru vyskytujícího se v červené, bílé a šedé barvě. Sochy jsou sestaveny z neopracovaných kusů lomového kamene, takže jsou výrazem minimalizovaného lidského zásahu do krajiny. Realizace byla umožněna grantem Magistrátu hl. m. Praha.