120. Zaniklý svět Emila Kolbena II.

neděle 25. 1. 2026
navštíveny: Na Staré hospodě, Hloubětínské usedlosti, Komunitní centrum H55, kostel sv. Jiří, Hloubětínský zámeček, Pražský zlom, Kejřův mlýn, Tesla Hloubětín, Vozovna Hloubětín, Suomi Hloubětín, Tepelný napáječ Mělník, Klíčovské sady, Klíčovská alej, vila ing. Hajna, minipivovar Beznoska, pekárny Odkolek, ČKD, Kolbenova Park, Lofty Kolbenova, Pragovka alias E-factory

Pozvánka
Sraz v neděli 25. 1. před restaurací Na Staré hospodě, Poděbradská 110 u metra B Hloubětín. Oběd od 12 hodin uvnitř, odchod ve 13 hodin.

Jaká vycházka byla

    Nedělní vycházku Zaniklý svět Emila Kolbena II. jsme začali Cimrmanovým úkrokem stranou – v Hloupětíně. Po téměř dvaceti letech (už v roce 2007 jsme byli na Dálném východě za vodou – vzpomínáte?) jsme poobědvali ve Staré hospodě, kde trávil manévry císař Josef II. Po zhlédnutí rokokově ztvárněné dopravní nehodě jsme zamířili k hloubětínskému zámečku. Cimrman se vecpe opravdu všude, první dítě tu do prvního českého babyboxu uložila mamka Miloň Čepelka. Doklouzali jsme ke Kejřově mlýnu a na cyklostezce si promítli poprvé proměnu, která tu je ve Vysočanech na každém kroku. Totiž Teslu na Teslu – technicky slabší televizory na byty, byty, byty. Pak už nás nemůže překvapit, že nouzová Čína metamorfovala do finského Suomi. Z rumiště jsme překonali trať a horkovod – ten dokonce dvakrát. Ze sadů by se nám naskytl výhled na krásný Kolbenův industriál, kdyby ho v roce 2000 nezbourali. Dlouho vypadalo, že jen proto, aby si tu mezi kalužemi mohl zazpívat sir Paul a na bleších trzích lákat ke hře skořápkáři. Teď už trať odděluje dva světy – skleněné mrakodrapy od salaší s ovečkami. Velkokapacitní sezení u sušárny ovoce přišlo jak na zavolanou. Oslavili jsme narozeniny i to, že jsme ve zdraví doklouzali až sem. Klíčovskou alejí jsme vystoupali ke kapitánskému můstku a do hospody (MEZIhospody pro nevěřící Tomáše).
    Jenže ukočírovat přes čtyřicet lidí, to není žádný žert, než jsme vylítli z hospody, už se skoro stmívalo. Aspoň vypadaly pomalu se rozsvěcující Vysočany pod námi téměř malebně. U Odkolků jsme už byli za tmy. Tak si odškrtněme další proměnu pekáren na byty, byty, byty, zpestřenou jen Hlavou plnou myšlenek. A teď už konečně ten Kolben. Jenže z výroby od špendlíku po lokomotivy tu zbyl jen dům pro úředníky. ČKD Stalingrad, kde se vyučil náš Zlatý slavík, zbourali už na začátku tisíciletí. Ale Mechaniku, před kterou jsme pózovali před čtyřmi lety, tak do té jsem viděla zakusovat se bagry vloni v říjnu v přímém přenosu. Teď už tu jsou jen koleje, co nikam nevedou. Aspoň že zubařská křesla nahradily lofty a ne nějaká bezduchá napodobenina. Tak a teď trochu optimismu na závěr. V listopadu 2021 jsme vycházku po zaniklém světě zakončili v Pragovce. Místo bílých V3Sek a syrové hospody nás teď vítala parádně opravená E-Factory. Nic není jak dřív, nic není, jak bejvávalo. Musíme si zvykat, že zaplivanky nahradily eventové prostory, a pivo pijou jen takové staré struktury, jako jsme my. Všichni ostatní zabořeni do křesílek popíjejí kávu, a to zásadně do sedmi. Ale to je dobře, nesmíme urazit pivního boha, obzvlášť když je to Radegast. Tak jsme zašli na jedno, dvě, tři...

Hloubětín - Získal své jméno pravděpodobně kolem 10. století, kdy zde sídlil vladyka Hlupata. Podle něj se vesnice jmenovala Hloupětín. Obyvatelé nebyli s tímto jménem spokojeni, a tak v roce 1907 požádali o změnu na Hloubětín. V žádosti uvedli, že staré jméno „dává podnět k mrzutostem“.

Na Staré hospodě, Poděbradská 110 – Existovala zde už ve středověku, tehdy v ní nocoval i císař Karel IV. Řád křížovníků s červenou hvězdou měl zde právo čepovat pivo a víno. K tomu je opravňovala listina krále Václava I. z roku 1235, pravděpodobně padělaná. Když přijel roku 1350 Karel IV. překontrolovat lom, odkud se těžil kámen na jeho most, byla mu listina předložena k prolongaci, a tím nabyla právní moci. Zájezdní hospoda získala dnešní vzhled po třicetileté válce. Hospodu navštívil i císař Josef II., který zde pobýval několikrát při vojenských manévrech v letech 1781-1786. V prvním patře se nachází tzv. císařská světnice s původním krbem z roku 1783. Středem budovy vedl průjezd, kterým se vcházelo do šenku a na dvůr. V současnosti je zazděn a průjezd s vysokým klenutým stropem slouží jako výčep. My jsme zde končili vycházku Chcete být za vodou? Tak pojďte s námi na Dálný východ v lednu 2007, a také jsme zde začínali vycházku Daleká cesta na Sever - až za Polárkou v roce 2014.

Hloubětínské usedlosti, Hloubětínská 11, 13, 17, Poděbradská 104,106 – Některé z usedlostí jsou v pramenech uvedeny již v 16. století. Z č. p. 19 pocházel slavný rod kuchařů Baštů, z nichž jeden pracoval přímo v kuchyni císaře Rudolfa II. Říci o jídle „to je bašta“ bylo projevem uznání znalců jeho umění. Kuchařská tradice se udržela v rodě po staletí, poslední potomek rodu byl kuchařem u hraběnky v Jirnech a zemřel jako devadesátiletý v roce 1935.

Komunitní centrum H55, Hloubětínská 13 – Komunitní centrum je postavené na místě staré školy, která měla číslo 55, a která před zbořením sloužila jako družina i knihovna. Budova vznikla v letech 2017-2019. Nabízí širokou škálu aktivit a provozuje kavárnu. Součástí centra je nová pobočka Městské knihovny.

Kostel sv. Jiří - Byl postavený ve 14. století v gotickém slohu, v roce 1695 barokně rozšířen, a poté opět v 19. století regotizován. Mezi nejzajímavější náhrobky patří pískovcový rokokový kříž z roku 1773. Na jeho spodní části je vytesaný výjev, jak vůz přejel chlapce. Prý to byl Josef II., který se tu zúčastnil vojenských manévrů a jeho vůz nešťastnou náhodou přejel a zabil chlapce, což budoucí panovník urovnal královským odškodným. Drobná vada na „prý“ je to, že císařské manévry v roce 1773 v Hloubětíně nebyly, a tudíž tu nemohl Josef nikoho přejet ani odškodnit.

Křižovnický dvůr, Hloubětínská 28 - Dvůr je zmíněn již v roce 1420. Za třicetileté války byl statek vypálen a zpustl. Za zmínku stojí návštěva císaře Karla VI. s rodinou a celým dvorem v roce 1723, když se ubíral do Prahy na korunovaci. Při této cestě se zde zastavil na oběd. Stejnou polední přestávku zde vykonala o 20 let později císařovna Marie Terezie. Za vlády Josefa II. se téměř každoročně konala vojenská cvičení u Hloubětína. Císař se jich osobně účastnil, nicméně vždy se ubytoval ve hloubětínské hospodě. V roce 1881 pronajal řád hloubětínský dvůr vysočanskému průmyslníku Bedřichu Freyovi, poté byl pronajímán až do roku 1948, kdy vznikl jeho sloučením s ostatními hloubětínskými dvory Státní statek.

Hloubětínský zámeček, Hloubětínská - Až do roku 1873 stávala na tomto místě nevzhledná stodola. Poté pozemek zakoupil pražský advokát dr. Linhart, stodolu zboural a místo ní postavil honosnou vilu s věží. O devět let později koupil vilu výstřední zbohatlík Václav Židlický, který byl současně majitelem trojského zámku a do roku 1898 mu patřil i ostrov Štvanice. Budovu nechal přestavět a dal jí pseudogotický tudorovský vzhled. Židlický všemožně usiloval o získání šlechtického titulu, proto také zakoupil dva zámecké objekty pro svou, jak doufal šlechtickou reprezentaci. Část hloubětínského interiéru vybavil nábytkem a uměleckými předměty z Trojského zámku, nechal přivézt lustry, v nichž svítil elektřinou vyrobenou ve vlastní elektrárně. Z ostrova Štvanice přemístil sochy Herkula a Flory, které dosud zdobí zámeckou zahradu. Na průčelí zámku dokonce nechal v předstihu vsadit svůj šlechtický erb, který si vymyslel, na konci ostrohu postavil hlásku s věžičkou a cimbuřím. Židlický se však šlechtického titulu nedočkal a své jmění lehkovážně prohospodařil. V roce 1911 prodal zámek Rudolfu Salamonovi. Ten měl v úmyslu zřídit v zámku chemickou výrobu zaměřenou na likérové trestě. Když mu nebyla povolena výstavba továrního komína na zámeckém nádvoří, přenechal zámek Pražské židovské obci, která zde zřídila útulek pro choromyslné. Po revoluci byl objekt v restituci vrácen Židovské náboženské obci, která zámeček pronajala soukromému zdravotnickému zařízení Gyncentru.

První český babybox - Na budově sanatoria byl umístěn na Den dětí 1. června 2005 první český babybox. Zasloužil se o něj Ludvík Hess, který přesvědčil spolumajitele Gyncentra Petra Píchu, aby ho sem proti vůli Ministerstva zdravotnictví umístil. První děťátko sem odložil Miloň Čepelka v kostýmu mamky z první cimrmanovské hry Akt. Protože se Gyncentrum přestěhovalo do Libně, byl v roce 2019 babybox přemístěn do Vinohradské nemocnice. Za dobu téměř 15 let jeho fungování v Hloubětíně se tu podařilo zachránit 28 dětí.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Pražský zlom, nad ním hláska hloubětínského zámku                         4) Teď tu stojí znova TESLA Hloubětín - továrna na byty
    2) Kejřův mlýn je vzorně opraven                                                             5) Nová vozovna Hloubětín
    3) TESLA Hloubětín stále do dubna 2021                                                 6) Naproti vozovně stále nouzová kolonie Čína

Pražský zlom - Jedná se o jediné místo v Praze, kde je prvohorní zlom odkrytý. Pražský zlom je významná porucha zemské kůry, podle níž docházelo k pohybům vrstev až o několik set metrů (zde 900 metrů), takže na povrchu se stýkají v jedné úrovni různě staré jednotky.

Kejřův mlýn – Hloubětínský mlýn se připomíná k roku 1544, existoval však zcela jistě ještě před tímto datem. Jeho majiteli byli křižovníci, kteří mlýn pronajímali. V době třicetileté války mlýn vypálen a pobořen. V průběhu 18. a 19. století se ve vlastnictví objektu vystřídala řada majitelů, až se roku 1917 stal jeho majitelem Josef Kejř, jehož jméno nese mlýn dodnes. V polovině 20. let dochází k celkové přestavbě mlýna a roku 1926 je dokončena novostavba obytné vily. V 50. letech slouží mlýn jako skladovací prostory, v roce 2007 v době naší návštěvy byl značně zdevastovaný. Poté zde vznikl obytný komplex. Mlýnice, pocházející z 16. století a rondokubistická vila byly doplněny čtyřmi novostavbami. Rekonstrukcí prošla i historická vstupní brána z roku 1870, která celý mlýnský obytný areál uzavírá.

Vysočanská cyklostezka – Byla otevřena v květnu 2010. Je dlouhá 3,5 km a je z velké části vedena po tělese bývalé železniční vlečky. Po roce 1990 došlo k výraznému útlumu těžkého průmyslu a Vysočany se začaly proměňovat v obytnou čtvrť. Příprava cyklostezky byla výrazně komplikována majetkovými poměry potřebných pozemků i mostů. Významnou část nákladů stezky tvořily rekultivační terénní úpravy, obnova dvou původních mostů a výstavba čtyř nových. Z nich je nejnápadnější vzletná lávka přes Ocelářskou ulici, která spojuje mimoúrovňově původní cyklostezku podle Rokytky a dříve vlečkový most přes Freyovu ulici.

Tesla Hloubětín - V roce 2021 oslavila Tesla Hloubětín sto let od svého založení a ironií osudu právě na kulaté výročí zmizela z povrchu země její ikonická součást – továrna v Hloubětíně korunovaná modrým neonovým nápisem, zářícím do širokého okolí. V roce 1921 byla na Poděbradské postavena továrna na žárovky Elektra. Brzy její trubice a žárovky dosáhly světové kvality. V roce 1932 ji koupila nizozemská firma Philips a výrobu rozšířila o radiové přijímače. Po druhé světové válce tento průmyslový areál fungoval pod značkou Tesla Hloubětín. Název získal v roce 1946 po právě zesnulém Nikolu Teslovi. Po roce 1948 se tehdejší Jugoslávie stala ideovým nepřítelem Československa, a tak se začalo objevovat, že název je zkratka ze slov TEchnika SLAboproudá. Bodrým lidem později nazývaná technicky slabší. Tehdy se v koncernu TESLA vyrábělo 300 tisíc přijímačů, 3,4 milionu elektronek, 140 tisíc telefonních přístrojů. Hloubětínská Tesla se se soustředila hlavně na rozhlasové a televizní vysílače. Na jaře 2021 byl celý areál zbourán a výroba se přesunula do Vysočan. Bývalý průmyslový areál o rozloze 67.000 m2 se mění na novou rezidenční čtvrť. Na projektu se podílí ateliér LOXIA a architektonický tým Central Group. Na jednu stranu do Poděbradské ulice tvoří bytové domy metropolitní bydlení, na druhou stranu směrem k Hořejšímu rybníku terasovitě ustupující podlaží nabídnou klidné rodinné bydlení. Uprostřed se počítá s podlouhlým parkem s dětskými hřišti.

Vozovna Hloubětín – Byla nejmladší pražská vozovna, otevřena byla v roce 1951. Hala pro odstavování vozidel byla řešena jako tenkostěnná betonová skořepina s cílem uspořit nedostatkovou ocel. V roce 2013 došlo k průhybu konstrukce skořepinové střechy odstavné haly vozovny, po kterém Dopravní podnik problémová místa zajistil. Později zjistili, že stav střechy je na hranici životnosti, takže v srpnu 2019 byla střecha vozovny odstřelena, poté následovala demolice celé stavby. Stavba nové vozovny o 22 kolejích pro 61 tramvají začala v září 2022, a byla slavnostně otevřena v březnu 2025.

Kolonie Čína– Nouzová kolonie Čína navazovala východně na kolonii za Aero mezi dnešní Kolbenovou ulicí a Rokytkou. Na rozdíl od Aera vznikla živelně postupně od roku 1926, byla většinou postavena z vyřazených železničních vagónů bez podvozků. Za nějaký čas si lidé vagóny obezdili a omítli, až se z železničních vagónů vylouply domky s malými zahrádkami. V kolonii stálo více než 200 domků. Některé zde stály ještě v 70. letech 20. století. Podivuhodný název Čína vznikl prý takto: Jednoho dne se na obloze objevil těžký šedý mrak, zvedl se prudký vítr, v dálce už práskaly hromy a lidé volali na ty, kteří narychlo dokončovali zakrytí střechy: „Slez dolů! To bude čina!“ V osmdesátých letech bylo toto území využíváno podnikem ČKD jako železniční dopravní cesta. Čína byla proťatá dvěma vlečkami. Část oblouku původní vlečky kopíruje ulice Granitova. Takže místo Číny teď stojí Finsko.

Fotoalbum vycházky...

Suomi Hloubětín - Rezidenční čtvrť s domy ve finském stylu se nachází se mezi ulicí Kolbenovou a Rokytkou. Čtvrť na místě nouzové kolonie Čína a brownfieldu na ploše devíti hektarů pro přibližně 2500 obyvatel postavila developerská společnost YIT. Název Suomi znamená ve finštině Finsko. Výstavba začala v roce 2016, a je rozdělena do deseti fází nazvaných po finských městech. Finský charakter připomínají i názvy ulic, které odkazují na významné finské osobnosti (ulice Waltariho, Saarinenova, náměstí Alvara Alta, Granitova, park Tove Janssonové). Postavena mateřská škola, soubory Oulu, Turku, Salo, Pori, Vantaa. Nyní se dokončuje výškový dům Tampere.

Vysočanská radiála – Křížením ulic Kbelská a Poděbradská na rozhraní Vysočan a Hloubětína projelo v roce 2007 kolem 76 tisíc aut denně. Obyvatelům pomohla Vysočanská radiála - dálnice mezi Kbely a Satalicemi, která se stavěla dva roky, ale kvůli výkupu pozemků se otevřela až o čtyři roky později v listopadu 2011. Stála dvě a půl miliardy, pětinu stálo vykoupení pozemků. Zhruba pět a půl kilometru dlouhá silnice spojuje Kbelskou ulici s R10 na Liberec.

Tepelný napáječ Mělník – Praha - Horkovodné potrubí spojující Elektrárnu Mělník s Prahou. Stavba hlavního potrubí z Elektrárny Mělník do teplárny Třeboradice započala roku 1988, provoz byl zahájen roku 1995. Od roku 1998 probíhá postupné rozšiřování teplovodné sítě. V současnosti horkovodní soustava zajišťuje ohřev vody a vytápění více nežli třetině obyvatel hlavního města. Jedná se o dvojici 34 kilometrů dlouhých trubek o průměru 1,2 metru, z nichž jedna slouží pro přenos horké vody a druhá pro návrat vody ochlazené. Potrubí vede částečně po zemi, z větší části na několik metrů vysokých podpěrách. Oběhová voda je ohřívána na konečnou teplotu 160 stupňů Celsia; díky velmi účinné izolaci potrubí vychladne při průchodu trasou pouze o dva stupně.

ČKD Slévárny a Moury - Ve východní části byly ČKD byly postaveny ve třicátých letech slévárny, které produkovaly odlitky ze šedé litiny, oceli a barevných kovů. Slévárna byla v roce 2000 zbořena, komín s vodárnou, stejný jako v západní části, byl zbořen v roce 2002.

Koncert Paul McCartneyho, T-Mobile Kolbenova Park – Plocha byla honosně nazvána T-Mobile Kolbenova Park a vznikla tak, že v roce 2002 byly všechny budovy ČKD na tomto místě srovnány se zemí. Tuto plochu "pokřtil" svým koncertem 6. 6. 2004 Paul McCartney. Z recenze koncertu: „Hned na počátku bych se rád vypořádal s problémem, na který budou mít pravděpodobně stejný názor všichni, kdo T-Mobile Kolbenova Park navštívili - takhle si pořadatel představuje důstojný prostor pro veřejnou produkci? Nejde o prostředí polorozpadlých továrních hal, to může mít i své kouzlo. Ale vyplnit plochu prostoru nějakým materiálem, aby při stání na neskutečně zabahněné ploše nebylo třeba obout rybářské holiny, snad možné bylo.“ Desetitisíce lidí se mačkalo na ploše mezi obřími bahnitými loužemi. Nicméně Sir Paul zahrál spoustu hitů Beatles i svých kromě jediného When I´m sixty four. Asi si moc nechtěl představovat, že tolik mu bude už za dva roky. Během jednoho měsíce zde ještě koncertovala Metallica a Santana, pak se T-Mobile Kolben Park po třech měsících v říjnu 2004 proměnil na Bleší trhy. Ty se tu konaly až do roku 2016, kdy se přestěhovaly k Elektře, protože tu AFI začínala stavět novou čtvrť. Na tomto blešáku se natáčely v roce 2008 scény z filmu U mě dobrý.

AFI City, Moravcových a Strnadových – Částečně postavená polyfunkční čtvrť s byty a kancelářemi se nachází na místě zaniklého podniku ČKD Slévárny a Moury. Území má rozlohu 15 hektarů. Za projektem stojí izraelský developer AFI Europe, Projekt zpracovala architektonická kancelář CMC Architects pod vedením architekta Davida Chisholma. První fáze byla realizována v letech 2016–2018.

Tower A, Kolbenova 9 – První z administrativních budov - devatenáctipodlažní 75 metrů vysoká prosklená věžová budova se začala stavět v roce 2018, dokončena byla v roce 2020. Původně tu měly stát dvě dominanty o 13 a 19 podlažích. Ale protože A Tower zela prázdnotou, postavily se místo druhé věže bytové domy.

Klíčovské sady – Současné sady zde byly založeny na přelomu 50. a 60. let 20. století a zabíraly více než 40 hektarů (cca 60 fotbalových hřišť). Od konce osmdesátých let postupně zarůstaly křovinami a lesem. Jejich obnova započala na počátku nového tisíciletí. Po revitalizaci sad nabízí jablka a hrušky, načesat si je zde můžete podle libosti. Součástí sadu je pastvina ovcí, o něž se starají lidé bez domova, kteří tu bydlí v provizorních přístřeších.

Klíčovská alej, v Klíčovského lesoparku - Kopíruje stopu jedné z nejstarších cest - Královskou cestu, která vedla z Prahy do dnešní Staré Boleslavi. Alej je dlouhá kolem půl kilometru, je zde cca 170 vzrostlých kaštanů. Park s alejí zřejmě vznikal na konci 19. století a od 50. let 20. století neprošel žádnou výraznou údržbou ani obnovou. Nyní se o stromy stará Výzkumný ústav Silva Taroucy. V roce 2019 byly v aleji vztyčeny spolkem Via Sancta Mariana tři prosté dřevěné kříže, který se snaží připomenout původní Mariánskou poutní cestu z roku 1692. Jsou umístěny na přibližných místech chybějících kaplí poutní cesty. Alej byla vybrána jako Alej hlavního města Prahy roku 2019.

Vila ing. Hajna, Na Vysočanské vinici 31 – Majitelem vily byl letecký konstruktér dr. ing. Miroslav Hajn (1894 - 1963), průkopník českého leteckého průmyslu. V roce 1919 spolu s ing. Benešem založil továrnu na letadla Avia. Již v roce 1920 odsud vyšlo první dvoumístné letadlo Avia BH1, které vyvolalo velký ohlas. BH jsou počáteční písmena jmen Beneš a Hajn. Mezi roky 1923 a 1925 vyvinuli jednoplošníky Avia BH-7 až 11 a poté odstartovali éru stíhacích dvouplošníků. Prototyp stíhacího letounu Avia BH-21 vzlétl v lednu 1925 a ještě téhož roku se rozběhla sériová výroba. Byl považován za nejlepší letadlo na světě. Stíhačky dodávala Avia československé a belgické armádě. Díky prosperující firmě si mohl Hajn nechat postavit vilu v roce 1932 od architekta Ladislava Žáka. Dům připomíná zaoceánský parník s pásy průběžných oken na jižním průčelí, předsunutou terasou a elegantním kapitánským můstkem, aby mohl majitel pozorovat přelet letadel, startujících z nedalekého Kbelského letiště. Tvar vily tak nadchl Lídu Baarovou, že si nechala na Hanspaulce navrhnout vilu od stejného architekta. Kromě letadel konstruoval ing. Hajn měřící a zkušební přístroje pro letectví. Ve volném čase dokumentoval ptáky – celý život ho zajímalo, jak je možné, že plachtí mnohem lépe než nejdokonalejší letadla.

Minipivovar Školička Beznoska, Klíčovská 11 - Restaurace vznikla v srpnu 1995 v prostorách bývalé základní školy. V roce 2013 prošla první část restaurace rekonstrukcí a byl v ní vybudován minipivovar Beznoska s výčepem a varnami. V minipivovaru se vaří několik různých druhů piv, spodně i svrchně kvašených. My jsme zde končili vycházku Pražská pivočára III. v roce 2016, kdy jsme začínali na Bulovce a mezihospoda byla v pivovaru na Kolčavce.

Propad trolejbusu Nad Krocínkou – V prosecké plošině je nejvíce podzemních prostorů na jejím samotném okraji. Největší labyrint se jmenuje Močálka, jeho celková délka činí přes jeden kilometr. Další dílo Krocínka bylo znovuobjeveno v roce 1965, když se v červenci 1965 došlo na rohu ulic Nad Krocínkou a Cihlářská k propadu vozovky o průměru zhruba šest metrů pod plně obsazeným trolejbusem. Krocínka byla vybudována dokonce na třech patrech a znalci její délku odhadují na 700 metrů. Jenže po propadu byly prostory okamžitě zabetonovány. A tehdy také skončil trolejbus - od té doby zde jezdí na trase Vysočany - Letňany autobus.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Odsud jsou Vysočany téměř malebné                                                     4) Hlava plná myšlenek má skoro 600 m2
    2) Pekárny odkolek byly ve Vysočanech postaveny v letech 1910-1912     5) Kolbenova továrna zhruba v roce 1910
    3) Teď z mlýnu zůstala jen čelní stěna                                                           6) Tady z ní zůstaly jen administrativní budovy

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Místo Kolbenky budou byty KLNBV Park                                               4) Ještě v roce 1997 byla v provozu vlečka procházející budovou
    2) V jídelně ČKD se konal mimořádný sjezd KSČ hned den po okupaci     5) Mechanika v listopadu 2021
    3) Budova Mechaniky byla postavena v roce 1923                                       6) V říjnu 2025 se do ní zakously bagry

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) V listopadu 2025 Mechanika zmizela z povrchu zemského                 4) a jsou z ní Lofty Kolbenova
    2) Koleje, co už nikam nevedou                                                                5) Dříve Pragovka, dnes E-Factory
    3) Hala malých strojů zůstala stát                                                              6) Kavárna v zrekonstruované Pragovce