123. Bohovské výhledy
neděle 4. 10. 2026
navštíveny: statek Vraných, kostel sv. Petra a Pavla, domek letce Václava Jíchy, Psychiatrická léčebna Bohnice, Zvířecí hřbitov, Ústavní hřbitov Bohnice, výhled do údolí Vltavy, výhled na Sedlec a Prahu, Oppidum na Farkách,
Bohnická vyhlídka, bývalá sedlost Na Farkách, Bambusová zahrada, Menhiry Tři bohyně, Pazderka, Velká skála, sídliště Bohnice, OC Krakov
Pozvánka:
Vycházka Bohovské výhledy bude v neděli 4. října. Oběd u Šutky v restauraci s ošklivě znějícím názvem Figo pizza & pasta, nicméně už tam bude první bohovský výhled na Prahu. Ostrý start je ve 13 hodin ve Starých Bohnicích.
Jaká vycházka byla
Zvídaví vycházkáři se vyptávali: A kde budou ty bohovské výhledy? No, přeci v Bohnicích. I když první obědový byl v Kobylisích. Sehnat hospodu otevřenou na nedělní oběd je totiž čím dál tím těžší. I tady nám ji zavřeli tři dny před vycházkou, takže oběd vedle v pajzlu bez výhledů. Ale protože kuchař v zavřeném Figu nic nenamítal, na terasu jsme pronikli. Bylo zamženo, Kupa na Jižáku nespatřena. A teď rychle busem ke statku Vraných. Sem jsme dorazili při historicky druhé vycházce Mezi ploty v roce 2003, a startovali Pražské výletní restaurace 2016, tak tady se musíme zase vyfotit. Úzkými uličkami starých Bohnic jsme se propletli k domku letce Jíchy, kam teď chodí Alan za dcerou. Došli jsme k zadní bráně bohnické léčebny. Tudy jsem ukázala před dvaceti lety vycházkářům cestu z ústavu, ale teď byla brána neprodyšně uzavřena. Stejně jak zvířecí hřbitov. Zato brána hřbitova bláznů nás zvala dál. Ještě v prosinci byla kaple ruina, teď je opravená i s trnovou korunou. A už je tu první bohovský výhled. Na moře lesů. Obsadili jsme lavičky i koše a začali hodovat. Cestu k druhému bohovskému výhledu jsem výrazně zkrátila, ale nesetkalo se to příliš s pochopením. Šli jsme totiž dolů (hodně) a nahoru (snad ještě víc). Když se rozestoupily stromy, výhled do údolí Vltavy dal vycházkářům zapomenout na dosavadní příkoří. Opět hody, ale jen co jsme se dozvěděli o dobře utajené hospodě, vyrazili jsme na hřiště Joudrs. Zlaté olympijské pivo němělo chybu.
Okrajem sídliště jsme se propletli na bývalé oppidum. Zase zamžená nádhera. Díky bývalé domorodkyni Aničce jsme neminuli bambusovou zahradu, pak prošli okolo obří knihobudky a došli k menhirům Tři bohyně. Někteří čerpali energii dotykem, my jsme si bouchli poslední šampus. Výsledek byl tentýž - odcházeli jsme se značně lepší náladou. Stále lesy a lesíky pod Velkou skálu. Je nejvyšší čas pohovořit o sídlišti, které ač téměř nespatřeno, je stále na dosah. Byl jednou jeden dům a v něm 439 zvonků a chodba, kterou Víťa z Vrať se do hrobu vodil své syny do školy. Ještě dobýt ztečí Velkou skálu. Zlatá Praha pod námi, to se člověk neubrání zpěvu. Teď už pokorně do civilizace. Došli jsme zpátky k obchoďáku Krakov. K velké nevoli Kučky jsme prošli Datartem okolo Růžového slona a vyjeli nahoru. Ale když jsme z pizzérie vystoupali na terasu, námitky ustaly. Čekal nás poslední bohovský výhled. Na pomalu stmívající se Prahu. A tak jsme seděli, a z okolního sídliště se pozvolna stávalo přímořské letovisko. A my si užívali babího léta.
2) Kostel sv. Petra a Pavla 5) Bývalý zvířecí hřbitov
3) Zde žil letec Václav Jícha 6) Obnovená kaple na hřbitově bláznů
Statek Vraných, Bohnická 36 – Barokní statek je datován pod vrcholem štítu letopočtem 1777, je však mnohem starší. Toho roku byl zřejmě pouze přestavěn. Vyznačuje se osovou souměrností obytného stavení a hospodářských budov. Vznikl pod vlivem pražské barokní architektury, což dokládá bohatá štuková výzdoba fasád i původně barokní kování oken. V první polovině 20. století vlastnili statek synové Karel a Vilém Vraní. Vilémova manželka Helena ho pak vlastnila až do roku 1968. Za tu dobu však hodně zchátral. V 70. letech 20. století byl opraven Pražským střediskem státní památkové péče a tím zachráněn před úplným zničením. Další renovace proběhla po roce 2003. Statek Vraných jsme navštívili při druhé usedlostní vycházce v roce 2003 Mezi ploty a podruhé v roce 2016 jsme zde začínali posedlost Pražské výletní restaurace.
Kostel sv. Petra a Pavla, Bohnická – Patří k nejstarším svatyním v Čechách. První historickou zprávou o něm je pergamenová listina, ve které pražský biskup Daniel potvrzuje, že 30. května 1151 vložil do oltářního kamene ostatky svatých jako průkaz o vykonaném svěcení. Tato listina je zároveň nejstarší dokument tohoto druhu v Archivu hl. města Prahy. Založení kostela si Bohničtí každý rok připomínají květnovým posvícením. Roku 1805 byl kostel přestavěn ve stylu doznívajícího baroka do dnešní podoby.
Kolpingův dům, Bohnická 32 - Původně byla v domě vyhlášená škola, kam docházeli i žáci z Troje, a dokonce ze Sedlce na protějším břehu Vltavy. Dnes se nazývá Kolpingův dům a nabízí už přes 20 let ubytování matkám s dětmi v těžké životní situaci.
Bohnický zámek, Bohnická 14 - Z původní stavby bohnického zámku se zachovala pouze levá část s branou a patrová střední budova z druhé poloviny 18. století. Průčelí zámku z počátku 19. století je upraveno klasicisticky.
V Pískovně 12 – V únoru 2015, sedmdesát let po smrti pilota Václava Jíchy byla instalována pamětní deska na domek, v němž tento letec žil. Před válkou byl členem slavné akrobatické skupiny Františka Nováka. Po okupaci Československa odešel přes Polsko do Francie. Po přeškolení na francouzská letadla se zapojil do bojů, během kterých sestřelil čtyři letadla. Po kapitulace Francie se přes Alžírsko dostal do Velké Británii, v několika britských perutích bojoval v Bitvě o Británii. S celkem sedmi sestřely patřil Jícha k nejlepším československým válečným stíhačům, jako první Čech zničil obávanou německou stíhačku Focke-Wulf Fw 190. Vynikající pilot se konce války nedožil, tři měsíce před jejím ukončením zahynul jako pasažér při nehodě dopravního letadla. 1. února 1945 narazilo letadlo během sněhové bouře ve Skotsku do kopce. I když Jícha pád letadla přežil a dokázal se odplazit od vraku, bez včasné pomoci umrzl. Trosky letounu zaváté sněhem se našly až týden po nehodě. Na jeho hrob v Haddingtonu přinášela květiny až do roku 2007 Jíchova snoubenka Juliette Liska, se kterou se Václav poznal před válkou při létání v aeroklubu ve Kbelích. Na hřbitově v Praze Bohnicích je umístěn jeho kenotaf, obsahující urnu s prstí z jeho hrobu. V domě teď bydlí jeho prapraneteř, vnučka jeho sestry. Zároveň je to dcera Alana Jonese, který si vzal neteř Václava Jíchy.
Více info a zde.
Psychiatrická léčebna Bohnice - Protože už od poloviny 19. století přestávaly pražské ústavy pro choromyslné zvládat stále rostoucí nával pacientů, rozhodl se v roce 1903 Zemský výbor Království českého vyřešit tento problém opravdu velkoryse – tím, že vybuduje v polích u malé vsi Bohnice nový rozsáhlý specializovaný ústav. O tři roky později se začaly stavět první pavilony a v roce 1912 už byla dokončena celá první etapa. V přírodním prostředí vzniklo devatenáct pavilonů pro pacienty, administrativní zázemí, vily pro personál a technické objekty. Celý areál projektoval architekt Václav Roštlapil. K nejvážnějšímu zásahu do života ústavu došlo v letech 1951-56. V období hysterie tzv. studené války byla léčebna vzhledem ke svému strategicky výhodnému umístění vybrána pro vybudování protivzdušné obrany hlavního města. Celá polovina léčebny byla zabrána armádou a odpovídající část pacientů a personálu byla odsunuta mimo Prahu. Armáda po dohodě léčebnu opustila a předala zpět většinu pavilonů v roce 1964. Ústav měl i svou vlastní 45 metrů vysokou vodárenská věž, která zásobuje celou léčebnu už od roku 1908. V severozápadním cípu areálu léčebny se nachází Socioterapeutická farma, bývalý velkostatek. Farma je určena především pro klienty léčebny, probíhá tu hlavně hippoterapie. Areál dvora je zachován ve své původní podobě ze začátku minulého století, je postaven v holandském stylu z režných červených cihel. Farma je volně přístupná, takže se sem na koně a ostatní zvířata mohou chodit i příchozí. My jsme v areálu léčebny byli již v roce 2006 na vycházce Pojď, ukážu ti cestu z ústavu. V léčebně vzniklo foto Úd a jeho Náměstek.
Zvířecí hřbitov, U Drahaně – Zvířecí hřbitov byl založen Pavlem Lukášem v roce 1997 pod názvem Zahrada přátel nejvěrnějších. Domácí zvířata se tady pohřbívala až do roku 2006. Poté se ze hřbitova se stal pietní park. Je pozoruhodné, jakou péči majitelé hrobům svých miláčků věnují. Není jim zatěžko obstarat jakýkoliv náhrobek. Jeden z majitelů nechal na hrob vytesat a přenést kus skály, na niž jeho pejsek s oblibou chodil za svou potřebou. Jiný majitel neváhal riskovat vězení, aby svému pejskovi přivezl na hrob kus Cheopsovy pyramidy, neboť prý mu to slíbil. Největší hrob patří dvěma vlčákům, které jejich holandští majitelé nechali pohřbít s hromadou tenisových míčků. Na hřbitově odpočívají i zvířecí mazlíčci známých osobností. Leží tu například pes prezidenta Václava Havla nebo psi dvanácti velvyslanců. Kromě domácích zvířat zde nalezneme třeba i hrobeček kudlanky nábožné nebo potkana. Leckterý hrob ze hřbitova lidí může těmto hrobečkům závidět, např. hned ten protilehlý ústavní hřbitov.
Ústavní hřbitov Bohnice - Hřbitov o rozloze cca 25.000 m2 je obehnán ohradní zdí s branami na východní a západní straně. Poblíž jižní zdi byla postavena kaplička, která byla až do letoška zcela zdevastovaná. Hřbitov spolu s kaplí byl vystavěn během roku 1909 a byl určen pro pohřbívání zemřelých pacientů Ústavu pro choromyslné. V době první světové války tu bylo pochováno několik tisíc italských zajatců, kteří zemřeli na tyfus v provizorním lazaretu, zřízeném v areálu léčebny, a ve hřbitovní kapličce bylo zřízeno jejich mauzoleum. Oficiálně se zde sice přestalo pohřbívat v roce 1951, ale podle údajů na hrobech tady ještě v sedmdesátých letech proběhlo několik prapodivných poloilegálních pohřbů. V 60. letech začal areál nezadržitelně pustnout. V roce 1984 zde na hřbitově točil Miloš Forman ukládání Amadea do hromadného hrobu. Ještě vloni v prosinci byla kaple jen torzo, foto je 2. 12. 2025, kdy jsme zde byli na vycházce s Můrou. O sedm dní později 9. 12. začala obnova. Rekonstrukci kaple navrhlo architektonické studio OHA architects. Torzo stěn bylo doplněno o chybějící části a zakryto novou výraznou konstrukcí z cortenové oceli, jejíž tvar evokuje trnovou korunu – symbol bolesti i naděje. Bude záměrně otevřená, aby ukázala zranitelnost, která k historii hřbitova patří. Uvnitř vznikne stálá expozice věnovaná historii hřbitova. Kaple byla slavnostně otevřena 1. 10. 2026, tedy před třemi dny. Praha 8 plánuje v areálu obnovit rozpadající se cesty, hřbitovní zeď, zarostlou mohylu i instalovat nový kříž, aby kdysi pietní místo znovu získalo důstojnost.
2) Bohovský výhled na Prahu 5) Bohnická vyhlídka
3) Bohovský výhled u hřiště Joudrs 6) Bambusová zahrada
Bohovský výhled do údolí Vltavy – Zde jsme byli v roce 2006, když jsme se vymanili z ústavu.
Bohovský výhled na Sedlec a Prahu – Zde v roce 2016 při vycházce Pražské výletní restaurace.
SK Joudrs Feřtekova - Softballový klub, který byl založen roku 1997, sdružuje týmy v ženské i mužské kategorii. Ženský tým hraje od roku 2000 nejvyšší soutěž – 1. českou softballovou ligu žen. V současné době se jedná o největší softballový klub Evropy s členskou základnou přesahující 500 členů.
Oppidum na Farkách - Výšinné opevněné sídliště se nachází na výběžku ohraničeném ze tří stran prudkými svahy. Toto místo lákalo k osídlení již v pozdní době kamenné, později (zhruba 1500 př. n. l.) zde vzniklo hradiště s dvojitou linií opevnění. V období mladší bylanské kultury (cca 600 př. n. l.) zde vzniklo několik obytných staveb a zásobní jámy. Při archeologických průzkumech v letech 1966 – 1973 byly na ploše asi 35 ha (na většině této plochy se dnes nachází bohnické sídliště) prozkoumány pozůstatky pěti osad a pohřebišť z různých období pravěku. Hlavní areál je částečnou rekonstrukcí osady existující zde před 2500 lety. Na původním místě bylo rekonstruováno palisádové opevnění z dubových kmenů a postavena "původní" brána. Tady už jsme byli na druhé usedlostní vycházce v roce 2003 nazvané Mezi ploty a v roce 2019 při vycházce Hledáme perličky u pat paneláků II.
Bohnická vyhlídka
Bývalá usedlost Na Farkách, Na Farkách 12 – Tato usedlost s barokním štítem, která je dnes v naprosto dezolátním stavu, vznikla patrně jako zemědělská, nikoli viniční usedlost. Název Farka byl dříve užíván i ve tvaru Farářka a mohl být odvozen ze skutečnosti, že se jednalo o pozemek příslušný k faře. Info z roku 2003. V roce 2019 už neměla střechu, nyní zbourána.
Na Farkách 8 – Nový rodinný dům v těsné blízkosti ruiny usedlosti.
Bambusová zahrada Troja, Na Farkách 18 – Prodejna bambusů (více než 80 druhů) a zároveň kursy jógy pod širým nebem mezi bambusy.
2) Tři bohyně 5) A jeho nekonečná chodba
3) Usedlost Pazderka s paneláky v zádech 6) Na Velké skále
Fotoalbum vycházky...
Knihobudka, Na Farkách - Velký výběr knih, rozdělení podle žánru. V dalším regále recyklace nepotřebných věcí, které mohou udělat radost někomu dalšímu.
Menhiry Tři bohyně, na kopci Palírka - Trojice menhirů zde stojí od roku 2008, kdy je zde vztyčil geomant Marko Pogačnik, autor slovinského státního znaku a vlajky. Tři bohyně jsou obohaceny vytesanými symboly neboli kosmogramy. Právě přes ně by měl totiž člověk načerpat nejvíce energie. Tyto kosmogramy vytvořil československý geomant a Pogačnikův spolupracovník Ján Tajboš. Menhiry Tři bohyně zároveň tvoří jednu litopunkturní soustavu s kameny vztyčenými rovněž Markem Pogačnikem v trojské botanické a zoologické zahradě. Pogačnik a Tajboš v Praze vybírali dlouho a pečlivě lokalitu s nejsilnějším energetickým místem, tedy takovou, kde se sbíhají geopozitivní zóny. A právě jedno z nejsilnějších míst se nachází právě v Troji. Energii načerpáte nejvíce dotykem, ať už se jich dotknete rukou nebo se o kameny opřete zády. Pro umocněný pocit příjmu energie se doporučuje vstoupit do středobodu menhirů. Kameny by vás měly nabýt pocitem nově načerpané energie a vy odcházíte se značně lepší náladou.
Pazderka, K Bohnicím 4 - Bývalou zemědělskou usedlost z 18. století tvoří obytná patrová budova s hospodářskými křídly na půdorysu písmene U. V patře je malá pavláčka, přístupnou vnějším schodištěm. Název získala podle pazderny - budovy, která sloužila k sušení lnu.
Sídliště Bohnice - Sídliště Bohnice bylo postaveno v letech 1972 – 1980 na svažujícím se pozemku nad Prahou Vzniklo tu téměř 10 000 bytů pro 33 000 obyvatel. Sídliště navrhl architekt Václav Havránek. Jako důkaz česko-polského přátelství byly ulice pojmenovány po polských městech, stejně tak nákupní střediska Odra, Visla, Nisa nebo kulturní dům Krakov. Nejdelším nepřerušovaným panelovým domem v Česku je monstrózní stavba v Zelenohorské ulici. Měří 340 metrů, má 18 vchodů a 612 bytů. Žije zde přes 1 300 obyvatel, což z něj činí budovu s populací větší vesnice. V Hlivické ulici stojí další dlouhý panelák. Ten má sice jen čtyři vchody, ale pouze u jednoho z nich jsou zvonky a schránky patřící ke všem bytům. V domě 439 bytových jednotek, a tak je u vchodu 439 zvonků a schránek. V nekonečně dlouhých chodbách domu se v roce 1989 natáčela filmová komedie Vrať se do hrobu Milana Šteindlera. Zde bydlel v jednom z bytů Víťa a v chodbě je zde zachycen, jak vede ve společnosti všetečné sousedky děti do školy. Série mnoha vchodových a vysokých panelových domů vizuálně vytvořila při pohledu z centra iluzi novodobých „hradeb“ na okraji Prahy. To podnítilo v 70. a 80. letech vznik městské legendy o tom, že pás sídlišť vznikl jako bariéra pro případný atomový útok na Prahu. Hradby domů opravdu nepůsobí přívětivě, ale na druhou stranu Bohnice jsou vystavěny na uprostřed zeleně, a tak je z kteréhokoliv domu pět deset minut do lesa nebo parku.
Velká skála –Dobře zapamatovatelná výška 314 m. n. m. Výhled na Prahu. Zde jsme byli v roce 2005 při vycházce Z Vlachovky na Vlachovku (alias Slamník)
2) SOL - nejvyšší bytový dům v Bohnicích - 20 pater 5) Terasu máme jen pro sebe
3) Naproti obchodní dům Krakov 6) S tmou se z bohnického sídliště zvolna přesouváme na Mallorku
Dům SOL, Olštýnská - Nejvyšší budovou sídliště je 20 patrový bytový dům SOL (původně ubytovna pro pracovníky maloobchodu, po roce 1989 hotel SOL) s 82 metry výšky.
OC Krakov – Původní dvojpodlažní obchodní centrum ze 70. let 20. století bylo v roce 2012 zbouráno a místo něj postaveno úplně nové třípodlažní. To bylo otevřeno 1. listopadu 2013. Pro stavbu nového centra byla zvolena konstrukce montovaného železobetonového skeletu, aby byla doba stavby zkrácena na minimum. Během osmnácti měsíců se podařilo odstranit původní objekt a na jeho místě postavit nové obchodní centrum, naplnit ho nájemci a otevřít ho pro veřejnost. Objekt má tři nadzemní podlaží s více než 13 000 m2 obchodních ploch a 240 parkovacích míst v podzemním patře centra. Restaurace v druhém patře s výhledem na Prahu, na střechu o patro výš je lze vystoupat na letní terasu. Zde jsme měli oběd v roce 2019 před vycházkou Hledáme perličky na dně u pat paneláků neviděli jsme nic – naprostá mlha.



























