12a. Svatební vycházka

pondělí 28. 12. 2008
navštíveny: Sv. Matěj, vila Lídy Baarové, viladomy Hanspaulka, Kotlářka, Národní technická knihovna, Husův sbor v Dejvicích, Dejvická nádražka, Písecká brána

Pozvánka
Zdravíme 14tku a přejeme šťastné a veselé a... td.. Aby toho koncem roku nebylo málo, tak si dovolujeme připojit jedno oznámení. ( viz příloha). Vítáme všechny, kdo s námi budou chtít sdílet "ten okamžik". A když nedorazíte .... Zbude víc dortu na ostatní. A v novém roce už v jiném stavu.
Znovu zdravím všechny Čtrnáctkaře a ke svatebnímu oznámení ještě dodávám, že se posvatební oslava koná odpoledne po obřadu od 16 hodin tamtéž co obřad, tedy přímo v Písecké bráně. Od 18 do 22 bude i živá hudba. Jste vítáni.

Jaká vycházka byla

    Naše poměrně nudně prožité vánoční svátky se nám letos pokusili zpestřit Petr a Káča teď už Kolingerovi, kteří do toho po téměř čtrnáctileté!! známosti rázně bouchli. Ve vyhřáté Písecké bráně si řekli ano, počastovali nás Choreou, dortem a šampaňským a pak nám - vystrčeným na krutý mráz nezbývalo než zabít čas do podvečerní svatební oslavy. To byla voda na můj posedlostní mlýn.
    Dojeli jsme k Matěji, prohlédli si obligátní jestličky, obligátní Kemrovy hroby a ještě zvěčnili bratra Sosnu - nejenže je neplatič hrobů, ale ještě se k tomu drze přiznává. Z útulné Staré fary se nikomu nechtělo, ale slavné vily a hlavně velitelka volají. Nově postavenou Hanzelkovou ulicí jsme dorazili k několik let opravované usedlosti Kotlářka s barokním schodištěm za všechny prachy a k Národní technické knihovně, postavené nenápadně za pár t.j. dva roky. Nikola zřejmě proto, že je TEchnicky SLAbý, na svůj pomník dosud čeká, zatímco tři bronzoví koně - varianta brod ho už dávno mají. Pasáž Na hutích posloužila jako takové malé promo k mé lednové vycházce "Láska k pasáži".
    Pronikli jsme několika zavřenými dveřmi do svatyně Husova sboru a spatřili ubohého Amorta trpně snášejícího nenáviděného Husa po svém boku. Původně plánovaná půlhodinka na zprávy Miloše Frýby v dejvické nádražce se nakonec protáhla na tři hodiny, a tak jsme do Písecké brány dorazili, když kapela i zábava byly v plném proudu. Protože nás mladí neposlali do háje (a pokud ano, tak nesrozumitelně anglicky), trsali jsme zbytek Hard Day´s Night jak o život a taky jak o život stíhali poslední metro. Tak Káčo a Petře, všechno nejlepší a ať se vám společný život vydaří alespoň tak jako svatební mejdan!

1) Začalo to opravdickou svatbou                                                                   4) Nezbytný výklad nad hroby
2) Perníkový betlém u Matěje nikdy neomrzí                                                  5) Josef Kemr tu měl hrob s nápisem už za svého života
3) Madonu u Matěje namaloval Jiří Andrle                                                     6) Velký bratr Sosna je neplatič a ještě se tím chlubí

Kostel Sv. Matěje - Podle pověsti tu byl první kostelík postaven v roce 971 knížetem Boleslavem II. Právě tady totiž mělo dojít k pobití družiny vladyky Ctirada, o které se postaraly během dívčí války zdivočelé ženštiny. První věrohodná zmínka o zdejším kostele pochází ale až z roku 1404. V roce 1770 byl kostel zbořen a hned vzápětí nahrazen novým – pozdně barokním. Interiér kostela je rokokový. V kostele jsou i obrazy od Jiřího Anderleho, které malíř věnoval poté, co byl kostel vykraden. Na hřbitově jsou hroby významných osobností – odpočívá zde např. básník Jan Noha, architekt Pavel Janák, herec Josef Kemr nebo zakladatel Archeologického muzea v zámečku Hanspaulka archeolog Josef Jíra.

Perníkový Betlém, kostel sv. Matěje - Zásluhou výtvarnice Heleny Horálkové se u Matěje zrodila vánoční tradice – perníkové jesličky. První vznikly v roce 1972 jako výraz vděčnosti a malý vánoční dárek faráři Machačovi, duchovnímu pastýři její těžce nemocné matky. V krabici od bot přinesla asi třicet perníkových malovaných figurek, ať je rozdá ministrantům. Jenže Otci Machačovi se tak zalíbily, že místo ministrantům je dal vystavit v kostele. Postavičky měly takový úspěch, že další roky pekla výtvarnice, přezdívaná Perníková Helenka, každý rok před Vánoci nový betlém z perníku. Perníková Helenka je pojala národopisně, postavičky jsou oděné do lidových krojů z Čech a Moravy. V době největší slávy měly jesličky přes 300 figurek a fronty na výstavu sahaly až ke dveřím na hřbitov. Současná podoba perníkových jesliček je dílem učně paní Horálkové - vyučeného cukráře z Kladna Daniela Zítky, který peče a zdobí betlém od roku 2002.

1) Kostel sv. Matěje                                                                                           4) Nový obytný komplex Hanspaulka
2) Mölzerova vila – moje rodné betonové hnízdo                                               5) Viladomy podle Ladislava Lábuse
3) Vila Lídy Baarové – ta vpravo                                                                         6) Vily od Stanislava Fialy moc funkcionalisticky nevypadají

Vila Eustacha Mölzera, Na Kodymce 14 - Funkcionalistická vila byla postavena pro ředitele Elektrických podniků Eustacha Mölzera v roce 1938. Navrhl ji architekt F. M. Černý.

Vila Lídy Baarové, Neherovská 8 – Vilu navrhl Ladislav Žák pro vrchního magistrátního ředitele Karla Babku a jeho dceru Lídu Baarovou – Babkovou. Můžeme se domýšlet, že se tak stalo pod dojmem z návštěvy u režiséra Martina Friče, který ve své nové vile v Hodkovičkách často pořádal společenská setkání. A obdivovanou Fričovu vilu postavil o pár let dříve právě architekt Ladislav Žák. Vila Lídy Baarové a jejích rodičů byla navržena jako „dvougenerační dům s oddělenými vstupy do dvou vertikálně řešených bytů se vzájemně propojenou dispozicí“. Byty jsou pojaty asymetricky – větší sloužil manželům Babkovým a Lídině sestře Zorce, menší byl navržen pro mladou herečku. Lídě Baarové navrhl dům výrazného horizontálního členění, oblých aerodynamických tvarů s elegantními nautickými prvky, připomínající tehdy obdivovanou krásu zaoceánských parníků. Tuto inspiraci podtrhují i kulatá kajutová okénka na severní fasádě, nahrazující typická pásová okna funkcionalistických staveb. Baarová si vily moc neužila. Dům byl dokončen už v roce 1938, v té době pobývala Lída Baarová v Německu. Vrátila se v roce 1939, v roce 1941 odjela natáčet do Itálie a domů se vrátila až v prosinci 1946 (rok a půl byla vězněna za údajnou kolaboraci). Její matka zemřela při policejním výslechu na infarkt v roce 1945, sestra Zorka ukončila život skokem z okna této vily v roce 1946, když ji kvůli sestře propustili z divadla. Část vily patřící Baarové komunisté znárodnili v roce 1948. Polovina zůstala rodině. Karla Babku vyhnal až v roce 1951 generál Jaroslav Kokeš, který hledal byt s výhledem na Prahu. Za týden musel Babka i s novou ženou odejít do pohraničí. Zbytek vily v roce 1967 odkoupil tehdejší primátor Ludvík Černý za 70 tisíc Kčs. V roce 2005 ji již celou prodali dědici Černého za 39 milionů.

Obytný komplex Hanspaulka, Hanzelkova, Štiplova, Na Míčánce - V letech 2006-2007 bylo vybudováno celkem 46 vil a dvojdomů, které byly inspirovány funkcionalistickou architekturou nedaleké kolonie Baby. Autory většiny vil je Martin Krupauer a Jiří Střítecký, čtvrtkruhové vily navrhl Stanislav Fiala.

Viladomy, Na Míčance – Tři bytové domy vilového charakteru s výhledem na Hradčany vyprojektoval ateliér Ladislava Lábuse. Vila domy jsou právě ve stavbě.

1) Usedlost Kotlářka                                                                                       4) Zaoblená Národní technická knihovna
2) Barokní schody za všechny prachy                                                           5) Nikola Tesla se zatím zmohl jen na základní kámen
3) Vila Vlasty Buriana                                                                                     6) Bronzoví koně jsou neustále středem zájmu

Fotoalbum vycházky

Kotlářka, Na Kotlářce 9 – Usedlost tvoří dvě obytné budovy, hospodářská stavení a viniční domek z 18. století. Původní vinici kotlář Marek Škrafer přeměnil na dvůr s cihelnou. Celá usedlost prošla nedávno rekonstrukcí. Při výkopových pracích bylo objeveno původní barokní schodiště, které vedlo z prostoru dvora do přilehlé zahrady. Finančně náročnou opravu schodů podpořilo ve formě grantu ve výši 3 milionů Kč hlavní město Praha.

Dům Vlasty Buriana, Kadeřávkovská 13 - Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový a měl deprese. I proto se často uzavíral ve své vile, kterou měl elegantně a luxusně zařízenou. Každodenně sportoval, proto měl ve své vile velikou tělocvičnu a u vily postaven bazén a tenisový kurt. Po válce byl zatčen pro údajnou kolaboraci a po propuštění už nesměl obnovit své divadlo. Byl mu zabaven prakticky veškerý majetek včetně vily a musel se vystěhovat. V jeho vile byla zřízena školka. Traduje se, že když šel Burian navštívit děti, které pobývaly v jeho bývalé vile, nepřišel nikdy s prázdnou. V roce 1998 byla na vile odhalena pamětní deska, kterou vytvořil akademický sochař Josef Nálepa.

Národní technická knihovna, Technická 6 - Budovu za 2 miliardy korun staví Sekyra Group a bude fungovat od září 2009. Vyrostla nenápadně za rok a půl v areálu technických vysokých škol na místě parkoviště. V nové budově lidé naleznou fondy Národní technické knihovny, která dosud sídlí v části historického areálu Klementina. Dále tam budou fondy knihoven ČVUT a VŠCHT. V přízemí bude dejvická pobočka Městské knihovny. Studovna bude přístupná každý den, a to i v nočních hodinách. Budovu navrhl atelier Projektil Architekti. Má vzhled zaobleného čtverce o rozměrech 70 × 70 metrů. Budova je osmipodlažní, z toho tři - pro depozitáře a parkoviště - jsou pod zemí.

Náměstíčko u ulic Wuchterlova a Kafkova - Vznikalo během roku 2007. Pod ním jsou podzemní garáže se 116 garážovými stáními. Nad nimi byli instalováni tři bronzoví koně od sochaře Michala Gabriela. Náměstí se zároveň stalo prvním v Praze 6, které má fontánky.

1) Bohoslovecká fakulta                                                                                 4) V Dejvické nádražce nám Miloš Frýba četl zprávy tři hodiny
2) Za devatery dveřmi se v ní skrývá svatyně                                                 5) Zpátky v Písecké bráně
3) Šalounova studie Husa                                                                               6) Na tu nám hráli Hard Day's Night celý večer

Husův sbor, Wuchterlova 5 - Byl postaven v letech 1925-28 podle projektu Jiřího Stibrala. Uvnitř chrámu nejvíce upoutá kříž s Kristem od polozapomenutého sochaře Vilíma Amorta. Amort se vyučil štukatérem, ale jeho snem byla velká vlastenecká díla. Životním předělem bylo jeho nečekané vítězství v první soutěži na Husův pomník v Praze, vypsané již na počátku 90. let 19. století. Amort si nepřipouštěl, že první cenu by jistě nezískal, kdyby se této málo obsazené a částečně i bojkotované akce zúčastnili i významnější umělci. V nové soutěži v roce 1901 zvítězil Ladislav Šaloun a Amortův návrh nebyl nikdy realizován. Amortovy krásné sny o životě uznávaného a finančně zajištěného umělce vzaly za své. Zvláštní náhoda způsobila, že v dejvickém Husově sboru je nyní v těsné blízkosti Ukřižovaného umístěna i Šalounova studie Husovy hlavy pro monumentální pomník na Staroměstském náměstí – tedy dílo, které Vilímu Amortovi přineslo největší zklamání v životě.

Železniční stanice Praha Dejvice - Stanice ležící na trati Praha - Hostivice - Chomutov je vůbec nejstarší železniční stanicí na současném území Prahy. Její provoz byl zahájen už v roce 1831, kdy sem přijely první vlaky se dřevem na koněspřežné dráze z Lán. "Pražská" konečná tratě byla nazvána Bruska podle nedaleké brány v pražském barokním opevnění. Roku 1863 byla trať přestavěna na klasickou železnici s parostrojním provozem. Neobvyklá výpravní budova pochází z roku 1873, skryt očím zůstává prezidentský salonek z roku 1937. A teď to hlavní, nejdůležitější. V nádražní budově najdete legendární restauraci, kde se pravidelně koná Frýbestr, akce spojené s bolševickým hlasatelem Milošem Frýbou. Restaurace prošla v posledních měsících rekonstrukcí, která měla sice za následek likvidaci oblíbené postbolševické výzdoby, na druhou stranu přinesla novou vzduchotechniku (takže se tam dá dýchat), novou televizi (takže se tam dá koukat), nový grill (takže se tam dá baštit) a v minulých dnech také NOVÉ ZÁCHODY (takže se tam dá, víte co). Pro milovníky původního cákajícího žlábku s orlojem je tu dobrá zpráva, že ten zůstal zachován (jedná se o státem chráněnou památku). A tak nezbývá než s klasickým heslem "Ta dejvická nádražka, není žádná náhražka" vyrazit na toto bohulibé místo, kde si mnozí uvědomí, že hlad je opravdu jen převlečená žízeň a dokážou tam pobýt celé odpoledne, ba i drahnou část večera.

Písecká brána, K Brusce - Brána je bývalá součást barokního fortifikačního systému Prahy známého jako Mariánské hradby. Název brány vznikl přenesením jména ze starší zbořené brány středověkého opevnění Malé Strany, která stávala u vyústění Valdštejnské ulice u přívltavské vsi Písek. Písecká brána byla postavena roku 1721 architektem Giovannim Battistou Alliprandim. Když začaly později Mariánské hradby překážet rozvoji Prahy, došlo v roce 1860 k rozhodnutí je zrušit. Píseckou bránu uchránila před demolicí její poloha, která nepřekážela stavebnímu a dopravnímu ruchu. Opevnění na západ od brány však bylo roku 1898 zbouráno, aby uvolnilo prostor pro stavbu nové kadetní školy a hradby na východ od brány byly zbourány a rozváženy do příkopů, čímž se otevřela cesta na Letnou. V letech 2000 až 2002 prošla brána rekonstrukcí a od jejího ukončení funguje jako galerie a kavárna; také se zde konají svatební obřady.

« NAHORU

TOPlist