14. Hledáme perličky na dně, zn. "U pat paneláků"

neděle 15. 2. 2009
navštíveny: Háje, Milíčovský dvůr, Milíčovský les a rybníky, komunitní centrum Matky Terezy, Centrální park Jižního Města, vila Havlíčkových, kostel sv. Františka z Assisi, galerie Cesty ke světlu, centrum Chodov, Oskar, Prase na procházce, Národní archív, Archív hl. m. Prahy, Sborový dům Jana Milíče z Kroměříže, Chodovská tvrz

Pozvánka
Sraz v neděli 15. února ve 13 hodin u stanice metra Háje na mostě u východu ven z města. Možný oběd od 12 hodin v jediné hospodě v okolí, kam mohou děti mladší 18 let (místo automatů jsou svíčky), a sice v Čínské restauraci po schodech skleněnou věží přímo proti výlezu z metra.

Jaká vycházka byla

    Ti, co klidně vymění domácí stravu za M17 či M5, se sešli u kulatého stolu ve skleněné pagodě a družně pojedli, popili a ještě se pobavili. Nejen pí.ám by se neměly půjčovat klíče, dokonce ani ne Koppovi. Klíč okamžitě zmizel v útrobách jeho kalhot a už je konec, už je amen, už se žádný Číňan ani Čech na záchod nedostane. Když se ukázalo veškeré prohledávání a ošahávání Koppa jako naprosto neúčinné, vrhli jsme se konečně na původně zamýšlenou činnost, a to hledání perliček na dně u pat paneláků. A v tom jsme byli daleko úspěšnější. Nejdříve jsme ke včerejším připočítali jedno slunce Olbramovo, nakoukli do dalekého kraje z Otíkovy lávky a Hvězdnou bránou si to namířili ke kozám - flákačkám, anglický trávník si představuji jinak. Z umělé stolové hory jsme přehlédli celé Jižního Město - z šedivé džungle paneláků se stala džungle docela hezky barevná. Komunitní centrum matky Terezy splnilo přesně svůj účel, v předsálí jsme se posadili, ohřáli, na baru zapůjčili vyleštěné skleničky, do kterých nám Naďa načepovala nedopité včerejší bílé a červené a hlavně ocenili, že před námi Kopp zase neschoval klíče.
    V Central Parku sněhovým dělem zapůjčeným z Vesce vytvořili radní téměř ladovskou zimu, ale ani jsme se nesklouzli, šli jsme se raději podívat na hřbitov na paneláčky zmenšené v měřítku 1:25. Pokušení je někdy silnější než touha po procházce v ledovém větru, proto jsem naši výpravu provedla okolo hospody U Papežů raději zezadu a stejně tak jsem esoterikům v našich řadách ukázala galerii Cesty ke světlu jen z bezpečné vzdálenosti. V centru Chodov jsme si dopřáli i jednu perličku na střeše. Odměnou nám bylo hlášení vyděšené ochranky do vysílačky: "Na střechu proniklo šedesát důchodců. Mají dva psy a nerozumí česky" a nádherný výhled na Prahu. Naši domorodou průvodkyni Moniku, která znala úplně všechno včetně přerostlého Oskara, jsme konečně dostali - takové prase promenující se mezi paneláky ještě nezažila. A pak se stal svět ještě barevnější díky obloukové lávce a hlavně veselému archívu. Jako by mým svěřencům nestačilo přebíhání přes šestiproudé silnice, dožadovali se pořád nějakého adrenalinu a částečně je uspokojilo až přelézání plotu do čerstvě zbudovaného parku a hlavně cíl naší vycházky přátelsky nasvícená Chodovská tvrz. Odešli jen ti nejotužilejší, ostatní rádi obsadili téměř celé přízemí zahřívali se zvnějšku i zevnitř. A všichni jsme se navzájem ujišťovali, že jsme ani nečekali, kolik perliček třicet let po Panelstory tady objevíme.
    P.S. Musím opravit své hlášení, i Číňani už mohou čůrat. A při příležitosti vracení klíče vytěžil Kopp toto foto Volodi a Aljoši.

  • xxx
1) Práce a odpočinek kosmonautů se dá pojednat i takto                             4) Než se pustil do tančícího domu, stavěl Milunič domovy důchodců
2) Anebo takto - Voloďa a Aljoša                                                                   5) Milíčovský dvůr se místo fasádou chlubí zvířátky
3) Nové Jižní Město                                                                                       6) Končí sídliště a začíný příroda - Milíčovský rybník

Den a noc, atrium Háje - Sousoší je od Olbrama Zoubka 1984. Téma zadané Metrostavem „práce a odpočinek kosmonautů“ převedl sochař symbolicky do práce ve dne – Slunce a odpočinek v noci – Měsíc. Sloupek ukončený zeměkoulí je gnómon. Určuje čas na slunečních hodinách, umístěných horizontálně na základně.

Lávka u metra v Hájích – Původně byla dřevěná. Zůstane navždy ke spatření ve filmu Vesničko má středisková. Proudilo po ní spolu s Otíkem spousta lidí. Tolik, že vzniká podezření, že to byli nejspíš statisté.

Kosmonauti, u stanice Háje - Sousoší prvního českého kosmonauta Vladimíra Remka a jeho kolegy na stanici Sojuz 28 Alexeje Gubareva, kteří podnikli let do vesmíru v roce 1978. Plastiku vytvořil ak. sochař Jan Bartoš a velice pohotově, už v roce 1979.

Domov důchodců v Milíčově, K Milíčovu 1 - Domov projektoval Jan Línek a Vlado Milunič. Realizace 1983-1989

Milíčovský dvůr – Byl postaven v polovině 18. století. Dokonce v 19. století byl označován jako zámeček. Je otevřený celoročně, volně přístupný a neplatí se zde vstupné. Vidět tu můžeme koně, kozy, ovce, prasátka, husy a jiná zvířata.

Milíčovský les a rybníky – Mají rozlohu 88 hektarů, rybníky se nazývají Milíčovský, Kančík, Homolka a Vrah

  • xxx
1) Barevné Jižní Město                                                                                   4) Komunitní centrum Matky Terezy
2) Postavili si tu i kopce                                                                                   5) Naše Matka Tereza nalévá občerstvení
3) Jedna z perliček na dně                                                                               6) Díky sněhovému dělu téměř ladovská zima


Milíčovský vrch – Je vlastně rozsáhlá depónie výkopového materiálu ze stavby C2 metra

Komunitní centrum Matky Terezy, U Modré školy 1 - Funguje od července 2007. Podobné, ale menší zařízení pro kulturní, duchovní a sociální aktivity je již v Nových Butovicích (sv. Prokopa). V objektu s věží je kaple zasvěcená - jako první v Česku - blahoslavené Matce Tereze. Katolická církev má na okraji Jižního Města v původním Chodově - ještě z doby, kdy to bývala samostatná obec - nevelký kostelík, který už dávno nestačil potřebám této části Prahy. Několik let tam stál pro konání bohoslužeb rovněž vojenský stan. Nový kostel nyní nabízí místo pro 400 až 600 lidí.

1) Centrální park v návrhu Magdalény Jetelové. A co děti, mají si kde sáňkovat?     4) Centrum park Opatov
2) Kolumbárium inspirované paneláky, či paneláky inspirované kolumbáriem?         5) Kostel sv. Františka z Assisi
3) Max Švabinský rád pobýval na Jižním Městě, v tomto altánu                                 6) Galerie Cesty ke světlu

Fotoalbum vycházky

Hřbitov na Opatově – Gigantická obytná zástavba, která jej obklopila, má negativní dopad na jeho kompoziční řešení. Malý hřbitůvek se proměnil ve velkokapacitní pohřebiště. Dubová alej děli hřbitov na dvě části. Na kolumbárium, které je paradoxně určitou reminiscencí okolních panelových domů a na klasický hřbitov. Na hřbitově jsou i hroby sovětských vojáků, padlých v roce 1945. Pískovcové sousoší sovětského vojáka a děvčátka vytvořil nám dobře známý Jan Hána. Za povstání padlo v Chodově 40 domácích a 14 přespolních mužů. I ty dnes připomíná památník na chodovském hřbitově. Hřbitov si zahrál ve filmu Babí léto. Brodský, když ho Zázvorková sem zavedla, pravil: „Tady bych nechtěl ležet, hřbitov je utopený mezi domy a není odtud žádná vyhlídka“ .

Vila Havlíčkových, Šalounova – Vila se stala ve čtyřicátých letech pravidelným prázdninovým sídlem Maxe Švabinského. Tehdy bývala skryta mezi vzrostlými stromy a keři a zahrada trochu připomínala anglický park. Zdejší krajina s poli do daleka rozběhnutými snad Švabinskému možná připomínala jeho rodné Kroměřížsko. Tady se zrodily tři cykly litografií: Květiny, Orchideje a Motýli, kteří se stali námětem pro sérii československých známek. Vzácné květiny posílali Švabinskému z nedalekých Průhonic. Tady vznikaly pohledy do okolní krajiny i překrásná litografie Chodovská madona. Zahrada manželů Havlíčkových tehdy ležela o samotě uprostřed polí a umožňovala daleký rozhled včetně výhledu na průhonický zámek. Mistr Švabinský nejraději seděl v zahradním altánku, který je dodnes zachován.

Pasáž Opatov – Více než 15 let se museli obyvatelé Jižního Města dívat, jak průchod kolem stanice Opatov vypadá jako „myší díra“. Dlouhé stěny zdobil pouze vlnitý plech, někdy modře a žlutě natřený. Jako by nikdo nevěděl, že za vlnitou okrasou je prostor jako předurčený pro obchody. Po letech přišli odvážlivci a vystřihli v plechu okénko. Za ním mrzla paní, ale na světě byla alespoň trafika, jejíž místo později převzala sázková kancelář. Teprve v posledních letech byl vystřižen poněkud větší otvor, takže bylo poprvé možno překročit pomyslnou zeď – vznikla prodejna zeleniny. Pasáž Opatov se klube do zajímavé podoby.

Centrum Opatov Park – Administrativně obchodní areál, mezi budovami bude odpočinkové atrium, restaurace a kavárna

Kostel sv. Františka z Assisi, Na Sádce 18 – Je z roku 1938, mobiliář od místního rodáka Jiřího Konvičky, zvony ulity zvonařem Manouškem v roce 1948.

Galerie Cesty ke světlu, Zakouřilova 9 - Galerie byla založená Zdeňkem Hajným. (ing. ekonomie a dr. filozofie). Kromě Hajného obrazů je zde Kristofori, Šerých, Zoubek, Eremiášová. Multimediální program, galerii pokřtil v roce 1994 zažehnutím věčného světla americký spisovatel Robert Fulghum.

1) Chybí jeden pes                                                                                           4) Kdopak by se Oskara bál
2) Obchodní centrum Chodov                                                                           5) A další překvapení - Prase na procházce
3) Ze střechy obchodního centra Chodov je parádní výhled na Prahu              6) Památník obětem dopravních nehod na nultém kilometru D1

Centrum Chodov - Obchodně společenské centrum otevřené v roce 2005. Čtyřpodlažní komplex o celkové ploše 55 tisíc čtverečních metrů. Celkem je zde 210 obchodů, 10 restaurací a 11 kaváren a krásná vyhlídka ze střechy na Prahu.

Oskar, Kloboukova vnitroblok - Socha Jaroslava Róny je z roku 1991. Použitý materiál pálená hlína a beton

Prase na procházce, Babákova - Autorem je Čestmír Suška. Prochází se tu od roku 1990 a je z epoxidu.

Památník obětí dopravních nehod - Stojí pod Obloukovou lávkou na nultém kilometru dálnice D1.

1) A pak že geometrie není krásná                                                                   4) Sborový dům Jana Milíče z Kroměříže
2) Národní archiv - všechny barvy světa                                                           5) Chodovská vodní tvrz
3) Park u Chodovské tvrze se už rýsuje                                                             6) Jaro, léto, podzim, zima pěkně pohromadě

Studánka - U staré chodovské silnice bývala kdysi studánka. Říkali jí Křtitelnice. A důvod? Tou vodou mlékaři ředili -„křtili“ – mléko, když se ho za šera vydávali do Prahy prodávat na trh.

Türkova ulice – Jakub Türk byl nástrojař, chodovský domorodec, kterého nasadili za druhé světové války na nucené práce do Německa. Pro sabotáže byl uvězněn v koncentračním táboře Stutthofu, kde byl r, 1941 umučen.

Národní archív, Archívní 4 - Byl postaven na Chodovci v letech 1992 - 1994. V budově s obláčky je umístěn i Státní oblastní archív. Již 3. 1.1995 bylo zahájeno největší stěhování v dějinách archivu. Do konce roku 1998 bylo z 13 dosud užívaných objektů archivu přestěhováno 1 565 nákladními auty 65 000 běžných metrů archiválií. V roce 1995 byl také zahájen provoz dvou unikátních dezinfekčních komor, sloužících především ke sterilizaci archiválií napadených plísněmi. V současné době se dezinfekční komory využívají i při odstraňování škod způsobených povodní v roce 2002.

Archív hlavního města Prahy, Archivní 6 - Byl postaven hned vedle v roce 2001. Jádrem budovy je výškový bezokenní depotní blok o čtrnácti podlažích. Vejde se tam na 48 000 běžných metrů archiválií, které byly přestěhovány z Clam-Gallasova paláce na Starém Městě. Na jižní stěně navazuje na depotní blok stejně vysoký obslužný objekt, v němž se nacházejí výtahy, strojovny vzduchotechniky a stabilního hasicího zařízení. Sousední třípodlažní správní budova svými třemi křídly vytváří uzavřené atrium se zelení, lavičkami a vodotryskem. Přízemí je přístupné pro běžné návštěvníky. Architektonické řešení budovy vychází z hlavních rysů jeho funkce. Střízlivé tvary architektury umocňuje fasáda tvořená kombinací leštěné a matné španělské žuly Rosa Vilar s růžovým nádechem a její šedivější sestry z moravského Mrákotína. Na výškových částech budovy symbolizuje dotyk s oblohou a zároveň i sounáležitost se sousedním areálem státních archivů modrý zvlněný pruh ze skla. Oživení vnášejí do jinak velmi střízlivého ducha kamenné fasády okna a prosklené stěny s jasně červeným rámováním.

Nepolapitelná, před Archívem - Autorem sochy z roku 2001 je Lukáš Rittstein. Socha má představovat pomíjivost času. Zobrazuje vypařující se kapku vody, kterou se snaží zachytit dvě lžičky.

Park u Chodovské vodní tvrze - Zcela nově vybudovaný park vznikl na místě nevyužitého pozemku. Park byl slavnostně otevřen v září roku 2008, ale ještě bude dobudováván.

Sborový dům Jana Milíče z Kroměříže - Kostel má prostory i pro necírkevní, kulturní a sociální aktivity. Byl otevřen v roce 2006 Českobratrskou církví evangelickou.

Chodovská vodní tvrz – Její historie sahá až k roku 1185, kdy byla majetkem vyšehradské kapituly. Za třicetileté války však byla zpustošena. V roce 1676 získali tvrz benediktini a tvrz koncem 17. století radikálně přestavěli. Možná již tehdy byl prolomen široký průchod do nádvoří. V 19. století byly doplněny klasicistní arkády. Tvrz má kruhový půdorys o průměru 32 metrů. Hradby chránil vodní příkop asi o šířce deset metrů, přes který vedl dřevěný most ke gotickému portálu. Kamenný základní článek původního mostního pilíře je umístěn před příkopem jako památník. Po poslední opravě v letech 1985 - 1990 slouží tvrz jako kulturní dům a obřadní síň Prahy 11. Upraven byl i park v okolí, do kterého byly umístěny sochy sochařky Ellen Jilemnické znázorňující čtyři roční období s názvem Metamorfózy roku.

« NAHORU
TOPlist