15. Až na Jižní kříž

neděle 5. 4. 2009
navštíveny: kaple Panny Marie na Baních, kamenolom Zbraslav, lesopark Belveder, Husův sbor, Havlín, Karlův stánek, Vančurova vila, zámek Zbraslav, Manouškovo zvonařství, vila Růže

Pozvánka
Sraz v neděli 5. dubna ve 12:30 hodin na Smíchovském nádraží na odjezdu autobusů směr JIH. Je snad zbytečné zdůrazňovat, že do takové pustiny jede dostavník jednou za uherský rok, takže dochvilnost je nutná

Jaká vycházka byla

    Vycházku Až na Jižní kříž jsme osvědčeně zahájili obědem Na peróně. Obsluha úslužně přinášela k našemu stolu jednu židli za druhou, ale obědy ne a ne. Tak některé musely dožvýkávat zbytky salátů ještě na schůdkách přistaveného dostavníku. Na start se nečekaně dostavila najatá myčka oken z Dálného Východu a nečekaně se nedostavil Vladimír, který si zmýlil odjezd autobusů, ale zase nás zkušeně dohnal až ze Žabovřesk. Putování expedice na Jih bylo nečekaně krátké - asi padesát metrů a Jižní kříž jasně zářil před námi. Všechny pochybnosti o dosažení cíle vyvrátil Útvar hlavního architekta Prahy, který briskně načrtl hranice Prahy a potvrdil, že kříž v kapli Panny Marie v Baních je zaručeně v Praze nejjižnější. Úředně stvrzený Jižní kříž jsme oslavili salvou a vytasili hůlky jako přípravu na nordic walking - dalekou cestu na Sever. Na hraně kamenolomu pamětník Míra zasvěceně pohovořil o rušičce Svobodné Evropy kousek nad námi a Jirka Souček o zaručeně ekologické těžbě prahorního spilitu, zatímco my ostatní jsme jen nevěřícně čuměli do obrovské zprivatizované díry pod námi. Hospodopustou krajinu jsem vyřešili elegantně - hospodou v trávě. A protože účastníci Posedlostí čtou poctivě příbalové letáky, měli jsme co pít i jíst.
  Zatímco pražský Belveder se pyšní letohrádkem královny Anny, zbraslavský si jako korunu nasadil letovisko z Hurghady. Nevěřícně jsme ze všech stran hledali pláž. Pak už jsme se dostali do sféry vlivu zbraslavské mafie. Starosta Vejvoda zdarma přestavěl sýpku na Husův sbor, vykašlal se na projekt funkcionalisty Krejcara a postavil Vančurovi vilu podle svého, nainstaloval v hostinci U Vejvodů kasičku pro jím navržený Husův pomník (zřejmě, aby mu štamgasti měli z čeho platit své sekery) a ještě ponoukl svého Jaromíra, aby propagoval živnost vyvalováním sudů po celém světě. Že už je skutečně jaro, jsme si ověřili na Havlíně, celý urnový háj byl krásně rozkvetlý. Objevili jsme další Karlovu hospodu-stánek, navštívili sympatického hlavouna a ještě stačili zavítat na skok do Asie. Od léta už budeme muset za Buddhou zase lítat, Zbraslavský zámek své brány definitivně zavírá! Na mostku přes bývalou Berounku nás málem srazil cyklista (odkud ho jenom známe?), ale museli jsme ještě pořešit utopeného zvonaře Manouška a rozpuštěného továrníka Bierhanzela, který se před svým vypuštěním nastěhoval do vily Růže, a tak jsme řešení identity cyklisty bez helmy nechali na hpap. Obsadili jsme i s kolem celý Přístav a postupně plundrovali zásoby. Časem nevyhnutelné povinnosti nutily námořníky odplouvat do rozbouřených vod Výměny manželek, ale my, co nás Obama nechtěl pustit domů, jsme byli nuceni objednávat jednu sadu malých černých piv za druhou. Teprve v devět jsme dostali zaručenou zprávu z Ruzyně, že už je čistý vzduch, a tak jsme poněkud houpavým krokem odkráčeli i my.

Kaple Panny Marie, Zbraslav-Baně - Zaručeně nejjižnější kříž v Praze.

Kamenolom Zbraslav - Počátek lomu je datován okolo roku 1900, kdy postupně vzniklo několik malých stěnových lomů. Těžba a zpracování kamene bylo prováděno převážně ručně. První zmínky o počátku strojního zpracování kamene jsou z roku 1920. Postupně se spojily v jeden lom v roce 1947. Vzhledem k poloze lomu a kvalitě těžené horniny dodává kamenolom drcené kamenivo celé Praze. V roce 1994 lom zprivatizován a od té doby je postupně prováděna modernizace celého provozu s důrazem na minimalizaci vlivů na životní prostředí.

Barokní domek, V Bílce – Domek je z 2. poloviny 18. století. V tomto domě zemřel v roce 1802 jeden z páterů zrušeného zbraslavské kláštera. Byla zde také rychta.

Fotoalbum vycházky

Husův sbor, Pod Špejcharem 694 - Kostel Československé církve husitské byl do dnešní podoby přestavěn v roce 1939 z vrchnostenského špýcharu, který přes 100 let sloužil k uskladnění kontribučních obilních fondů. Přestavbu projektoval arch. Stanislav Vachata a stavitelské práce provedl zdarma zbraslavský starosta a zednický mistr Václav Vejvoda.

Pomník Mistra Jana Husa, Elišky Přemyslovny - Byl postaven v roce 1935. Podnět k výstavbě pomníku vyšel již v období let 1890 – 1900. Tehdejší členové Sokola založili tzv. Husův fond, jehož účelem bylo opatřit peněžní prostředky ke stavbě. V hostinci U Vejvodů byla instalována kasička, do níž byly ukládány příspěvky občanů. Tato iniciativa nevedla však k určenému cíli. Přispěvovatelé byli většinou jen hosté restaurace. Za německé okupace stihl tento pomník stejný osud jako jiné pomníky. Socha byla odstraněna a určena k rozlití. Pomník byl ukryt, a tak se mu podařilo přežít celou válku.

Kostel sv. Havla - Zasvěcení sv. Havlovi - věrozvěstovi, který se okolo r. 550 narodil v Irsku - mají na svědomí pravděpodobně Benediktini z Ostrovského kláštera, kteří kostel založili jako románskou kapli. V první polovině 12. století se na místě kapličky objevila větší románská stavba i s nástěnnými freskami, jejichž chatrné zbytky přečkaly všechny stavební úpravy. Ve 14. století bylo přistavěno gotické kněžiště. Na žádost krále Václava II. se kostel dostal do vlastnictví právě budovaného zbraslavského cisterciáckého kláštera. V josefínské době byl kostel degradován na obyčejný hřbitovní kostel. Hřbitov u kostela obsahuje osmibokou kostnici a několik cenných náhrobků od Bílka, Bohumila Kafky a Myslbeka. Na hřbitově je pochován i skladatel Jaromír Vejvoda, autor polky Škoda lásky.

Urnový háj - Je součástí zbraslavského hřbitova. Byl vybudován v roce 1961 podle návrhu zbraslavského architekta Hynka Svobody. Ten upustil od tradičních šachtic a pomníků a vytvořil park, kterým se nechali inspirovat i v zahraničí.

Karlův stánek - Vyhlídkový pavilon, který byl postaven v 70. letech 19. století, nechal vystavět kníže Oettingen. Říká se, že při své návratu do Čech se na tomto místě zastavil král Karel IV. a rozhlížel se po kraji. Podle této události získalo místo název.

Vila Vladislava Vančury, Vladislava Vančury 635 – Vilu vyprojektoval Jaromír Krejcar v puristickém slohu. Projekt nakonec se sporným úspěchem upravil a realizoval místní stavitel Václav Vejvoda. Podle Vítězslava Nezvala si Vančura po nastěhování stěžoval, že se v novém domě „komplikovaně žije“, kromě toho se rodina silně zadlužila. Ve vile byla i ordinace, kterou využívala pro svoji praxi Ludmila Vančurová. Ve druhém patře nad vlastním bytem měl spisovatel svoji pracovnu. Zde vznikla například Markéta Lazarová. Děj Rozmarného léta se odehrává přímo na Zbraslavi. Dne 12. 5. 1942 (ještě před atentátem na Hendricha) zde zatklo gestapo Vančuru a za 1. června jej po obvinění za odbojovou činnost zastřelilo na kobyliské střelnici. Dům po navrácení vlastnického práva Vladislavu Vančurovi zdědily paní Ludmila Vančurová a její dcera Alena, která zde žila se svým mužem architektem výstav EXPO 58 i EXPO 67 Jindřichem Santarem. Spisovatelka Alena Santarová (Káťa, Katrin, Katynka) zemřela roku 1967. V současné době je ženou Jindřicha Santara herečka Regina Rázlová (předchozí manželé Petr Štěpánek a Petr Oliva). Oba žijí ve Stránčicích u Prahy a Regina Rázlová hraje divadlo s místními divadelními ochotníky. V roce 1959 byl před domem odhalen Vančurův pomník, zhotovený Karlem Lidickým. Velkou dřevěnou vilu pro továrníka Fürtha naproti obýval donedávna surrealistický malíř Jaroslav Vožniak.