Akce Čtrnáctky v roce 1987

Akce: Strašidelný Silvestr na hradě Tolštejně, Dětský Silvestr u Ally, Zimní pobyt u Vávrů ve Lhotce, Bruslařský den na Hostivaři, TAKový bál Karneval v Riu v Lucerně, Otevírání studánek a výčepů ve sněhu, 19. Malá Stezka v Pojizeří, Jirka Michl 40 ve Strahovském sklípku, Slavnost Honzů v Petrovicích, Letní čundr, Provázkovy čtyřicetiny v Halounech, Slovenské letní hory, Dětská voda – Berounka, Dětský výlet na Karlštejn, 29. Velká Stezka v Oderských vrších, Pouštění draků u Pažoutů, Vánoční nadílka u Náměstka, Vycházka po pražských jesličkách

Co jsme zažili

Strašidelný Silvestr na hradě Tolštejně, 31. 12. 1986 – 1. 1. 1987

Dětský Silvestr u Ally, 31. 12. – 1. 1. 1987
Alla čerstvě přišlá z nemocnice nás pozvala na sedmou. Martina a Adámka se snažíme uspat v podkroví, zbylé děti koukaly v dětském pokoji na přenosnou televizi a chroupaly brambůrky - kopie dospělých. My jsme se v přízemí snažili nalézt aspoň jednou písničku, kterou bychom byli schopni zazpívat nefalešně. Jíme chlebíčky a Pohádkářova králíka. Půlnoc na zahradě. Žížaličky, šampus a prskavky. Jdeme spát po druhé. Ráno jsme konečně převlékli děti do masek. Martinovi měli perfektního malého kněze, my jsme konečně uplatnili trpaslíka. Podívali jsme se na pohádku a po jedenácté jsme společnost rozpustili.

Zimní pobyt u Vávrů ve Lhotce, 16. 1. – 18. 1. 1987
Silné mrazy a dostatek sněhu přiměly JKV k vyhlášení letošní Lhotky. Řidič autobusu je silně nervózní z našich lyží. Ve Lhotce je již zatopeno, ale jinak nás vítá běžící televize (jistou omluvou je, že to bylo z Vídně a nešel naladit zvuk). Ráno vyjíždíme na projížďku. Lipky probíháme několikrát, zámeckým parkem přijíždíme až na náměstí, kde obědváme u Černého orla. Po obědě obouváme lyže přímo na náměstí před hotelem a vyrážíme na další cestu. Zastavujeme se v restaruaci Dobrá Voda, dobře zásobenou pivem a různými laskominami - želatinoví medvídci pro pravověrné muslimy i s potvrzením. Večer zpestřen taháním švestek do místní palírny. V neděli hřebenovkou Jihlavských vrchů. Kolem Pařezitého rybníka se přes Štramberk vracíme do Lhotky. Přímým busem z Mrákotína do Prahy.

Bruslařský den na Hostivaři, 24. 1. 1987
Neúnavní Martinovi zorganizovali další akci pro děti a dospěláky. Sraz v jedenáct, ale díky shánění piva do soudku a kufru jsme přijeli na místo až po dvanácté. Zde už v proudu hokejový mač – bylo tam spousta Roulinových známých, opékání buřtů a karbanátků na grilu. Rovnováhu na bruslích nám zajišťuje kočárek s Martinem. V příchodu nás trumfla Lenka s Pohádkářem, kteří od jedenácti obcházeli Hostivař, a našli nás až v půl třetí. Hanka Papežová organizuje několik dětských soutěží, ve čtyři se většina z nás přesunuje k Martinům. Včera byli na plese, zítra jede celá rodina na týden na hory, ale přesto Věra připravila mísy, dort a vynikající polévku. Deset dětí a dvě mimina po celém dnu utahaný, tak poměrně klidná zábava. Po večerníčku domů.

TAKový bál Karneval v Riu v Lucerně, 5. 3. 1987
TAK uspořádal grandiózní akci, stálo ho to šíleně moc energie a sil, ale výsledek stál zato. Nádherná výzdoba Lucerny včetně barevných žárovkových girland z Pražských vánočních trhů, parádní defilé jednotlivých škol a zároveň barev, soutěž masek (BSP, Lenka a její kolegové ze školy vytvořili skupinovou masku žádost o zvýšení platu), volba královny se určovala pod laťkou (podlézáním). Všichni měli skutenčně kostýmy – méně bylo více (rozumí se oblečení). Paráda.

9. otevírání studánek a výčepů ve sněhu, 21. - 22. 3. 1987
Podobně jako poslední Nora i Studánky se přesunuly do nového prostoru. Sobotní odjezd byl pro ydeologa a Káťu dost dramatický. V Bráníku se nedostali do plného sídlištního busu. Díky dvěma stopům a během přes složitou křižovatku pod Barrandovem se jim podařilo vlak chytit. Vystupujeme v Pustovětech. Podle Berounky leží obrovské kry, za Křivoklátem začíná sníh. Nejdříve jdeme po modré značce, poté podle speciálky JKV. Před Skřivaní v zasněžené rokli studený oběd. Ve Skřivani vymrzlá hospoda, kde jsme vydrželi do tří. Ve Svinařově začínají charakteristické vesnice pro naši další cestu – žádná hospoda a téměř žádní místní obyvatelé – jen žlutá čísla. V Rousínově taky nic, a tak Ji-Ko rozpaluje svou pojízdnou grogovnu a pak pokračujem dále. Jednodenní Ivan Pažout se odpoutává na vlak do Chlumu u Rakovníka. V Zavidově zapadáme do hospody u nádraží. Trempové u vedlejší ho stolu snědli veškeré zásoby, a tak Káťa s Potapěčkou připravují na hospodských kamnech a naší pánvi různé chuťovky. Osamocený JiMi se snaží, leč chybí mu další zpěváci. Po desáté nás hostinský vyhazuje. Odcházíme do vyhlídnutého stohu. Je na nejvyšším bodě krajiny, sice silně mrze a fouká vítr, ale spaní je vynikající. JiMi zmizel brzy ráno, má totiž doma fantastickou knihu o mincích Ferdinanda I, kterou musí v pondělí vrátit. JiKo ráno opět připravuje svařené víno, ale my zbabělí jsme ho od stohu vyhnali do sněhu. Přes Všesulov, pořád jdeme sněhem. Zastavujeme v lese a připravuje další jídlo na ohni, i když za půl hodiny jsou naše boty úplně promočené – svítí sluníčko. Sníh před hospodou ve Velké Chmelištné svědčí o jejím dlouhodobém zavření. Od vybité kapličky u Plavče jdeme stále ve 20cmetrovém sněhu za hrozného větru. Vcházíme do ospalého městečka Jesenice – vše zavřené, náměstí z poloviny zbourané, skleněná hospoda na náměstí by se měla jmenovat U Suchánků, jízdní řády ČSAD ztrhané, a tak odjíždíme lokálkou do Rakovníka a rychlým busem do Prahy.

Anglický večírek u Vlachů, 15. 4. 1987
Rozhodli jsme se, že oživíme společenský život Čtrnáctky promítáním diáků z Anglie. Napsala jsem pozvánku, vypůjčila i anglickou kuchařku od ZSV, Alla mi poskytla injekci, na kterou jsme přilepili nálepku skotské whisky, a po naplnění vodou mohli aplikovat skotské střiky, Jirka přinesl z Vršovic Johnyho Walkera sysleného od roku 1979, ušila jsem britskou vlajku, vyzdobili jsme byt mapami a foty z Velké Británie, a mohli jsme přijímat hosty. Přišlo jich celkem šestnáct. Nejdříve se servírovat Welsh Rarebit, který měl společný s anglickou kuchyní jen to, že se nedal jíst. Pak Jirka promítal diáky z jara a podzimu 1979. O přestávce Shephard´s Pie. Nakonec cesta z roku 1985 a závěrečný přípitek whisky s ledem. Tradiční stíhání metra, takže porridge vymáhaný zejména ZSV jsem nakonec ráno celý vyhodila do záchodu. Popůlnoční politické rozjímání Kužela a JKV až do druhé hodiny ranní, kdy jdeme spát.

TURAS Bál, 25. 4. 1987
Tony Brich, poté Classic Rock´n´roll band, na závěr Stouni s novým zpěvákem a klasickým repertoárem Bezvadný, ale když ve ve třičtvrtě na tři vypli proud, všichni celkem ochotně vyklidili parket.





Olympiáda TUDORu na Mrázovce, 26. 6. 1987






19. Malá Stezka v Pojizeří, 30. 4. - 3. 5. 1987
Po rozvezení dětí jsem jela autem s Petrem Novákem a Koppem děsnou rychlostí do Lučan, a tak jsme tam dorazili jako první. Zanedlouho přijeli liberečtí Vrbovi, kteří celou Stezku zabezpečovali, a pražská sekce, která šla z Jablonce přes Bramberk. Jirka Vrba s banjem přitáhl kamaráda s basou a další kytary, a tak se seznamovací večírek vydařil. Spíme v sokolovně na zemi, rychlejší na žíněnkách. Na 1. máje vyrážíme po silničce do Nové Vsi k prameni Nisy a pak po zbytcích sněhu šplháme na Černou Studnici. V restauraci nad obědem a pivem sledujeme v televizi, jak se dá taky strávit volný den (v prvomájovém průvodu). Jdeme po hřebeni, dáváme loučku, ale ženou se mraky, tak urychleně scházíme do údolí. Před průtrží jsme se schovali ve stodole, pak do Plavů. V místní hospdodě mají jen lahvové. Nejdříve chceme sklenice, ale když vidíme osazenstvo, Eva Libigerová rozhoduje, že budeme raději pít z lahví, a drží nám přednášku o AIDS. Po odchodu ještě Plavech míjíme další hospdou, ze které nám kyne Pohádkář, a tak znovu zasedáme. Pak střiháme serpentýny, ale v následujícím údolí si totálně pleteme světové strany, a tak sice stoupáme do kopce, ale na opačnou stranu. Čtyři kiláky se musíme vracet. V hospodě už jsou samozřejmě všichni, resp. v sokolovně. Mexico je zavřené, ale máme sud, a tak večer bezvadný. K naší hudbě se ještě přidaly Lejčarovy housličky a Zuzanin hlas. Náměstek, který se pořád chlubil, že fotky mu dělá známá ve Fotografiii, usíná. A to je příležitost pro pány – odcházejí do kuchyně a zde si nechávají zvěčnit odhalené popředí i pozadí na Náměstkově foťáku. Ráno sluníčko. Jdeme naší večerní trasou do Stanového a pak scházíme do údolí Jizery na zříceninu Navarov. Zde piknik. Pak krásným kaňonem Jizery až do Jesenného. Přicházíme k Bozkovským jeskyním, ale místo prohlídky dáváme přednosti pivu, medvídkům, burákům, kafi, buřtům atd. atd. A pak rozpálenými poli do Roztok a Vysokého nad Jizerou. Tam už jela hudební frakce - místo turistiky hráli nohejbal. Bezvadná tlačenka, pivo, fernet, griotka. Od osmi do půl dvanácté, kdy končí, není na parketu k hnutí. Zábava pokračuje i cestou do Sklenařic. Po návratu jdeme rovnou spát. V neděli ráno po snídani jdeme zpátky do Vysokého. V místním nepřívětivém hotelu dáváme polévku a pivo. Pak už se štěpíme na Pražáky a venkovany. My jdeme okolo místních divadel do údolí plného blatouchů a posluchámed další rozprávky Pavla Pohádkáře. Sekce bez závazků jde do Spálova, my k autu do Semil.
Album
BuBu

Jirka Michl 40 ve Strahovském sklípku, 22. 5. 1987
Oslava ve Strahovském sklípku s jezírkem. Zprvu hraje trio jihoamerické rytmy. Po desáté přichází Čtrnáctka z nekonané soutěže kapel a zahání rytmy do vedlejších místností. Všeho bylo dostatek – piva, vína, kořalky a hlavně jídla.

TAKový parník Pyjamový, 24. 6. 1987

Slavnost Honzů V Petrovicích, 25. 6. 1987
Martinovi se rozhodli uspořádat dětské odpoledne u příležitosti svátku Honzů. Honzové byli nakonec jen dva a jedna Jana (Provázková). Bezvadné odpoledne a podvečer. Děti na hřišti před domem, Martínek s miminkem Pavlou pod dohledem Blanky a my dospělí likvidujeme neuvěřitelné množství dobrot, které připravila především Věra. Osm dětí, sedm dospělých – pohoda. Odjíždíme v osm.

18. Letní čundr, 10. - 15. 7. 1987








Provázkovy čtyřicetiny v Halounech, 18. -19. 7. 1987
Po chvilkovém hledání velké břízy jsme zaparkovali u Provázků v Halounech. Seděli jsme na zápraží, dohlíželi, aby děti moc nepadaly ze schodů, popíjeli, pojídali a poslouchal pěknou muziku – Jirka Vrba banjo, basa, Ivan Hořejší banjo, Provázek kytara. Krásné počasí. K večeru stálo na zahradě pět stanů a několik rogal. K osmé jsme se odebrali k Zrzavému paviánovi (my s Jirkou na střídačku, protože Martin usnul až před desátou). V hospodě písničky našeho mládí. V jednu po návratu z hospody ještě opékáme buřty a Provázek decentně hraje. Asi v půl třetí jdeme spát. Ráno opět pohoda. Děti běhají po zahradě a my se věnujeme jídlu. Okolo dvanácté se společnost loučí a pomalu rozjíždí.

4. Slovenské letní hory, 14. - 22. 8. 1987
V pátek v osm jsme se nalodili do lehátkového vagónu a přesně s odjezdem vlaku dorazil (jak je u něho zřejmě běžným zvykem) poslední člen expedice Honza Klika. Bez velkého zpoždění do Spišské Nové Vsi. Zde urychlený nákup zbytku proviantu a borovičky a pak přesun šíleně narvaným busem do sedla Javoru (1000 m.n.m.). Během desetikilometrové jízdy autobusem se neuvěřitelně změnilo počasí. Za slunečného na neprostupnou mlhu, takže nám místní museli ukázat padesát metrů vzdálenou horskou chatu. Příjemný chatár nám nalil první čaje, piva a karpatské hořké. O půl jedné jsme vyrazili na malý okruh na Muráň a Malou a Velkou Knolu. I když tam mlha nebyla, kromě borůvek a Kužela jsme toho moc neviděli. Návrat do chatu, protože začalo usilovně pršet. Michlík vybaluje s Provázkem a Frantou kytary – pohoda. Počasí je nejisté, a tak prosíme chatára o ubytování. Dává nám k dispozici celý vršek chaty s povlečenými, nepovlečenými postelemi a kobercem. Večer v teple s lahváči a svařeným vínem bezvadný. Ráno otaxoval ZSV náš pobyt na 20 a 15 K za postele, 10 K za koberec 5 K za širák, což hrozně rozhořčilo JKV. Ráno sluníčko, jdeme po travnatém hřebínku. Pod Parenicou přeprška, toho využíváme k obědu. Michal Martina vyndavá ptáka – tedy opečené holoubě. Pak stoupák na Palenicu, odkud parádní výhled na Rudohoří. Úmorný sestup do údolí k Nálepkovu a ještě úmornější výstup do vesnice Závadka. Kromě malého cikánského ghetta krásná zachovalá vesnice. Po návštěvě místního hostince stoupáme na planinu, odkud výhled na přízračný Spišský hrad. Stále po hřebeni až do šesti, kdy zastavujem a každý si hledá místo na spaní mezi kravinci. Po večeři oheň, borovička, zpěv.

Ivan P. se upravil už před večeří bowlí. Jdeme spát asi v jednu. Ráno obchází JKV stanaře, kteří dobalují jako poslední a neúnavně jim vykládá o výhodách rogala. Opět travnatými loukami, obědváme u napajedla. Vojáci sypou do vody ze žlabů pantocit, nevojáci ji pijí jen tak. Pak stoupáme na Bukovec a dobíráme si ZSV, že zase vyrazil se svým somrákovitým baťohem. Sešli jsme do údolí pod vápencovou Skalu. V dalších žlabech všeobecná očista, pak na hřebínku s neuvěřitelným množstvím klouzků se utábořujeme. Když pozoruji diskusi při stavbě stanů a sleduji nešťastného burše Koppa, jak ho Náměstek hodinu sekýruje, než se jim podaří sestavit jednu tyčku od stanu (Kopp: „Dneska se nám nějak nedaří“), tak jsem ráda, že tu jsem jen s rourou a bez muže. Po večeři, která u všech sestává z hub a konzervy jako přísady decentní večer, neb zásoby borovičky se rychle vyčerpaly. Ráno se všichni vrhají na Náměstka, že se jeho chrápání nedalo v noci vydržet (to ještě neví, co je čeká ve čtvrtek v Kulturním domě). Cesta do Slovinek nečekaně dlouhá. Ale klenutá hospoda, která dřív patřila židovské obci, je velice příjemná. Odpoledne jdeme bez báglů údolím mezi vápencovými skalami k chatě Čierny bocian. Někdo jde dál bloudit na krasový hřben, my zůstáváme u potoka a pak se přesouváme opět pod klenbu. V šest musím odjet do Prahy, a tak přicházím o nejalkoholičtější večer a noc, při které JKV promokl vedle dokonale postaveného rogala. Jedu busem do Krompach a osobákem do Spišské Nové Vsi. V osm už tady na východě už tma, do vlaku nastupuje jen dvacet cikánů a já, ale naštěstí nacházím kupé s bělošskou rodinou, a tak cesta celkem v pohodě. V Praze na minutu přesně v šest.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

• 
• 
• 
• 
• 
•