Akce Čtrnáctky v roce 1988

Domovská hospoda: Na Výšince, Kubelíkova

Co jsme zažili

Silvestr v lepší společnosti v Litoměřicích, 31. 12. 1987 – 2. 1. 1988
Dlouho to vypadalo, že Čtrnáctka na Silvestr nikam nepojede. Teprve na nadílce navrhla Zdena zděnou vilu v Litoměřicích, a to rozhodlo o převlecích silvestrovského večera. Ještě večer nekonečné snášení věcí, postýlky, kočárku, krosničky do auta, takže ráno na Silvestra jsme vyráželi dokonce před devátou. Mlhou do Litoměřic do poněkud zchátralé, ale stále parádní vilky plné nábytku a starožitností. Po obědě jdeme za ostatními do Litoměřic. Sedíme v zakouření hospodě, Honza se dívá na Šebestovou, Jirka raději s Martinem objíždí litoměřické pamětihodnosti. Pak jsme na Radobýl, ale my s dětmi – Pošmourní a my si to rozmýšlíme. Ve vilce už Větrovcovi s Vlastíkem a další lidi, takže celkový počet se ustálil na 23 dospělých a 5 dětí. Začínají se rozjíždět přípravy na večer, Stáňa peče pizzu, ostatní mažou jako zběsilí chlebíčky. Převlékáme se do večerních toalet, neboť téma je horních čtrnáct krátce po revoluci. Někteří vlastní kufříky se šperky, mapy Šumavy, pepř, apod. Společné foto v budoáru pod originálem Dürera a pak už se jdeme veselit dolů do kuchyně. Stáňa organizuje manželský pětiboj. Při urputném souboji shodili Korečkovi málem kredenc, a tak bylo od dalších bojů upuštěno. Vítězové získali největší parohy z bohatých sbírek domu. O půlnoci spousta šampaňského, Pak už debatní kroužky, jdeme spát po druhé.

Ráno Studio kamarád, a tak můžem vyspávat. Vypravujeme se na výlet poměrně dlouho, děti zatím řádí v altánku. Dospělí vedení Provázkem odcházejí na Varhošť, dětská frakce na Radobý.l Martin v krosničce, Honza s Vlastíkem si vystačí sami, klacky se jim co chvíli mění v šavle či pistole, a tak jim stoupání ani nevadí. Na Radobýlu po dvanácté, viditelnost mizerná. Novoroční vycházka na Radobýl se konala už ráno, a tak jsme na vrcholu sami. Docházejí nás Pošmourných a Ouředníkovi. Lezeme a kloužeme dolů stezičkou po skalách na úbočí mimo rezervaci. Na louce konečně rozdělán oheň, Zdeněk vyndavá buřty, hořčici, pivo, a tak půlhodinová pohoda zpestřená lehčím deštíkem. Po žluté do svého. Na dveřích vzkaz od Vávrů, kteří neměli klíče, zazmatkovali a odjlei domů bez báglů. Večer v šestnácti už se vejdeme do jedné místnosti. Decentní hraní a dvouhodinové povídání vtipů. O půlnoci ještě tři ulité šampusy a kaviár, zabezpečený jako vždy Zdeňkem. Sedíme opět asi do dvou. Po snídani horečné balení a uklízení. Odjíždíme v půl dvanácté spolu s Větrovcovými. V domku zůstává posledních pět mohykánů bez závazků, kteří to spolu táhnou postupně až do půlnoci – hospoda v Litoměřicích a Luďkův byt v Praze.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

Zimní Nora, 16. - 17. 1. 1988
JiVla: V pondělí napadl sněhový poprašek, a tak byla urychleně i bez povolávacích rozkazů svolána Nora. S Nikotinem odjíždíme pozdějším vlakem. V Jílovém v hospodě jen Ji-Ko, JKV a Petr Kopp. Po mírné konzumaci (napomínáni i obsluhou) odcházíme do lesů ozdobit stromek. Vaříme grgo, okolo druhé JKV zalézá do spacáku s tím, že se dál bude účastnint zábavy. To je signál pro ostatní, takže v půl třetí spíme všichni. Ráno konzumace zbytků zpestřená četbou příručky „Člověk v drsné přírodě“ plné rad, jak přežít nástrahy hor, počasí, zvěře i domorodců. Při odchodu zjišťujeme, že přímo nad norovištěm je otevřená bouda jakési trampské osady. Z vlaku o půl jedné sledujeme lehce zasněženou posázavskou krajinu a likvidujeme poslední zbytky zásob. Hon na norníky se nekonal, nejsou nejen lidi.

Další čtrnáctková svatba - Věra Korečková a František Ouředník, 11. 2. 1988
JiVla: Na Vyšehradě dostal Ouředník metrového porcelánového dělníka a nealkoholický dárkový koš. Večírek se konal ve smíchovském sklepení. Množství jídla, čtyři sudy piva vypity, alkhohol zůstal téměř netknut. Zábava se protáhla před půlnoc. Odešel jsem ve tři s Pohádkářem, ráno ve sklepě bylo kalné.

Mejdan u Pošmourných ve Sterneckém paláci na Malé Straně, 17. 2. 1988
Pošmourných, kteří byli s námi na Silvestru, udělali diáky a pozvali Čtrnáctku do paláce v Lázeňské, kde bydlí. Všichni – asi 25 lidí- šokováni z malovaných zdí a štuků v šedesátimetrovém obývacím pokoji i v ostatních místnostech. Ale nakonec se shodujeme v tom, že žít v muzeu není žádná slast. Pohodový večer se spoustou bezvadných momentek ze Silvestra, spoustou chlebíčků a poté diáky z Kavkazu, kde byli Stáňa, Vláďa Roith, Zdena a Luděk L.

Zimní hrátky ve Škrdlovicích, 21. - 22. 2. 1988
Zajistila Stáňa Dufková

Dětský den v Petrovicích u Martinů, 5. - 6. 3. 1988
Martinovi zorganizovalli další dětskou akci. I přes mizerné počasí se zúčastnilo obrovské množství lidí. Při zaparkování jsme potkali čerstvého navrátilce Roulina s rodinou, z autobusu vystoupili Provázci a Michlíci. Michal nás dovedl na místo srazu, kam ještě dorazila Lucka Kliková s Bárou, Větrovcovi, Vrbovi, Kostrbovi. Michal organizoval děti, my jsme opékali karbanátky a sledovali, jak se děti nezadržitelně špiní. Po dvou hodinách, asi v pět jsme už všichni prokřelí, tak se nás většina přesouvá k Martinům, Michal nás zlákal na Televizní ples, ale hlídač JKV nepřišel, tak sháníme hlídání u Vlachů. V osm odvážíme děti do Vršovic, v půl desáté si nás Michal vyzvedává na vrátnici Pakulu. Ples nás moc nendachnul, pár známých tváří, ale dost poloprázdno. V půl třetí jedeme s Martinovými do Petrovic černým taxíkem. Ještě chvíli sedíme. Ráno si jedeme pro děti.

Zimní víkend u Vávrů ve Lhotce, 12. - 13. 3. 1988

Otevírání studánek z Týnce do Ouběnic, 19. - 20. 3. 1988






TAKový bál "Takový jsme byli aneb Šťastná 60. léta" na Žofíně, 26. 3. 1988
My jsme si vytetovali na trička All you need is love, ale večer jsme strávili ve společnosti pionýrů, svazáků a hippies – povětšině s parukou – ZSV. Předtančeni na Tenkrát, tenkrát. Pak už Classic Rock´n´Roll band najel tvrdě na šedesátá léta na britských ostrovech. To rozjařili i Angláni, které dotáhla Lenka. Zůstali jsme do konce, jeli černým taxíkem za 30 K.


TURAS bál na Žofíně, 9. 4. 1988
Bál tentokrát jen v restauraci a vinárně Žofína. Nikotin nás naočkoval, že se konečně může jít ve svetru, a to byl malér. Málem nás kerberové u vchodu nepustili dovnitř. Místo Adámka hrál Classic Rock´n´Roll band, jehož zpěvák Petr Pilař si o půlnoci odskočili uklidit metro. Divadlo Visáž a hlavně Panika s punkovými účesy a „nahoře bez“. Bezvadné. Zůstali do půl třetí.



Olympiáda Tudoru, 10. 4. 1988
Už v půl druhé vyrážíme Jirkovu zkratkou na Mrázovku. Olympiáda proložená brigádou. Honza chtěl být první nebo druhý, a protože byl nejstarší ve své kategorii, tak skutečně vyhrál. Pak už jen otravoval se stupni vítězů. Před pátou slavnostní vyhlášení a v pět odjíždíme jako sardinky s Kučerovými (4 + 4) přes Malou Stranu do svého.

Soutěž trasových kapel, 21. 4. 1988
U zlatého melouna se tentokrát sešly jen dvě trasy a peruánská skupina, kterou sem pozvala Stáňa. I tak velice zdařilý večer, když vítěznou píseň opět zabezpečil Michlík Při Dněprdel jsme slzeli smíchy i my, co jsme text znali. Teprve po soutěži dorazil Roulin s iránskou kytarou a hrálo se do té doby, než jsme byli nuceni utéct na metro.

TURAS - Jarní Křivoklát z Kutné Hory do Kácova, 22. - 24. 4. 1988

Čarodejnice na Lahváčích, 29. 4. – 1. 5. 1988
Jedeme z Prahy s Hankou Papežovou a Nikotinem. Dorážíme do odpolední siesty. Martinovi a Roulin s dětmi jeli už ráno, aby trochu zobytnili chalupu. Když jsme přijeli, seděli při kafíčku, ale celá kuchyně byla vystěhovaná venku, nádobí rozložené po trávníku, Míša s nalitou teplou vodu v holinkách, aby mu nebylo zima. Všichni v pohodě, jen Hanka, aby to v pohodě přežila, programově vypila během hodiny litr vína. V půl sedmé jsem jela do Blíževedel naproti Větrovcům, ale přijel jenom Petr Kopp. Když dohořely plesnivé svršky, opekli jsme dětem buřty a poslali je spát. Poslední trapiči usnuli v deset. My jsme seděli u táboráku u Kalicha a Petr s Roulinem hráli. Asi v jednu jsme se přesunuli dovnitř a seděli u pece asi do půl třetí. Ráno obstaral Martin časný budíček v šest hodin. Posléze vstaly ostatní děti a šly skákat po strejdovi Roulinovi, který přespal na kanapi pod širákem. Dopoledne děti za barákem, my jsme zvolna dopíjeli sud. Pak dorazil Zdeněk s Vlastíkem – v pátek se nevešli do autobusu, a tak se počet trpaslíků ustáli na sedmi. Po obědě neúspěšný pokus o uspání dětí, pak na asi půlkilometrový výlet k lesu, kde kluci váleli sudy a hráli „tenis“. Po návratu jela Věra pro lahváče a ZSV vytvořil velice zdařilou čarodejnici. Upálililjsme ji ještě za světla, aby si děti užily. Po setmění promítal Roulin diáky z Iránu, pak opět živá hudba. Někteří vydrželi až do třech. Ráno hned po snídani jsme vyrazili auty do Kravař (Martina dostal na starost tatínek) na oslavy 1. máje. Zařadili jsme se na konec průvodu před alegorické vozy, a to jsme udělali dobře. Pan kočí, který vezl hasičský vůz z roku 1888, pozval kluky, aby nasedli. A tak kluci objeli celé náměstí, mávali rákosy, které měli místo mávátek a místní bledli závistí. Ještě za zvuků ruské hymny jsme opustili náměstí a pan kočí odvezl kluky až na koupalištš. Zde další atrakce – limonáda, kolotoč, střelnice, živá hudba, kouzelník a Felix Holzmann. Nadšení kluci posbírali mávátka a pak jsme odjeli do Blíževedel. Zde se vedení ujal ZSV a dovedl nás na zříceninu Hřídelík, do které se muselo jít tajnou chodbou. Kluci pak hledali poklad, který tam schovali loupežníci.Zpátky jsme dojeli před polednem. Na chalupě Vrbovi s malou Zuzankou. Strejdové mezitím napustili bazének, připravili udice a kluci si před obědem ještě zachytali ryby – kuželky. Po obědě jsme prohlíželi fotky z Iránu. Odpolední siesta přerušena malými zlotřilci, kteří nás začali polévat vodou. Pak pozvolné uklízení a balení. Při loučení Honzík naposled použil slovo blbeček (nehrála se pohádka o Sněhurce).

30. Velká Stezka – Vysočinou, 5. - 9. 5. 1988
Stezku jsme zahájili v hospodě Na Výšince, kde hudba, zpěv a Roithova zapomenutá kabela s foťáky za patnáct táců. Odtud jsme se přesunuli do Katolické Besedy, kde jsme se o pivo přetahovali s dalšími trasami a pak už táhneme na Hlavní. Ve 23 máme k dispozici osm kupé, tak si s Jirkou zabíráme jedno a okamžitě usínáme, Výstup v Adamově. Hrozným stoupákem nahoru. Jakmile se svah mírní, okamžitě zalejzáme do spacáků a spíme asi do půl desáté. Pak přesun do Babic. Zde ochotný hostinský, ale má jen lahvové pivo, a tak odmítáme lákavou nabídku oběda a jdeme do Křtin. Zde nejen poutní kostel, ale i dost tras, takže hospoda beznadějně vyjedená. Roulin, JiMi a Jirka Vrba spojují své síly s miniaturní kytárkou a banjíčkem. V půl čtvrté odcházíme na autobus. Pak jdeme část pěšky, ale zkracování zelené končí samozřejmě zblouděním. Nicméně loučka s vínem příjemná. V Jednovnici míjíme hospodu s napůl spící hudbou hrající Prodanou nevěstu a jdeme do restaurace na náměstí. Zde šnicl a pak se ještě jdeme podívat do kostela na moderní oltář. Pak do Lažánek, kde naštvaná hospodská, že jsme přišli tak pozdě. Guláš a už nás lifruje do sálu. Srážíme stoly - hudba, zpěv a hovory s nově příchozími – zářící Roith s kabelou, Pauci, Plzeňáci. Spali jsme venku u lesa. Po snídani nákup a poté po červené do nitra Moravského krasu. Kateřinskou jeskyín nás provází velice příjemná paní, která nás dokonce vybídne, abychom si vzali nástroje. V největším dómu pak kluci hrají své nejlepší kousky. Koncert pokračuje i před jeskyní při mírné konzumaci. Hudba a spol. se zasekává v restauraci Skalní město, my spěcháme za Punkvou. Celou prohlídku absolvujeme s jugoslávskou výpravou, jejíž průvodkyně podává vždy asi čtyřikrát delší výklad než naše česká. Plavba na lodičkách bezvadná i Macocha impozantní, ale dává se do nás zima. Rozehříváme se až cestou do kopce. U restaurace Macocha sekaná a Plzeň a díváme se tentokrát na propast zeshora. Před další výletní restaurací je Roulinův kufr, a tak i přes ceduli Zadáno, se snažíme dostat dovnitř. Chytáme se až v hospodě ve Sloupu, kam za chvíli doráží sekce vyhozený abiturientský večírek. Dvě piva a po cestě do Petrovic, kde nás čeká další příjemná restaurace. Po guláši se dovnitř nahrnuli pátečníci a ti nás téměř přečíslili (celkem 55 ks). Impozantní hudba – pět kytar, dvě banja, Lejčarovy housle a valcha, tanec a spousta piva. Nakonec jsme se s Věrou dorazily nějakými panáky, a tak po Zdeňkově násilném rozpuštění, veselý odchod do lesa. Zde jsme pošlapali několik spících a pak už pokojný spánek až do rána.
Ráno k snídani kakao a šátečky!, ale pak už obvyklé pivo a griotka. Několikrát se mění trasa, nakonec se trháme na několik part. ZSV po dni kostelů a dni jeskyní vybral den zámků, a tak jdeme do Rájce-Jestřebí. V Karolině objevujeme rybníček. Část se nás koupe, zbytek sleduje, jak se hpap snaží přesvědčit Nikotina, aby se od ní nechal ostříhat. Zatím odolává. V Rájci místo zámku si jdeme prohlédnout zahradu, hudba odchází a zbytek dne je nezvěstná. My jdeme jakousi zkratkou do Černé Hory, kde máme v pivovaře vyzvednout pana Pivovarského. Zároveň jede autobus do Lysic. Protože Jirka tvrdí, že je p. P. střízlivý a že půjdeme společně pěšky, nechávám autobus se zbytkem ujet. Po odjezdu se vypotácel Pavel se slovy „Jsem jak motyka“ a odešel se vyspat do nejbližšího příkopu. Jdeme tedy sami pěšky do Lysic. Zde pusto a prádno, zámek uzavřen. A tak si sedáme do Národního domu a večeříme. Asi za dvě hodiny přichází početná frakce rybníček. Poté se přesunujeme přes kopec do vinárny v Drnovicích. Zde dvouhodinové čekání na guláš, ale potom už bezvadná hudba. Spíme opět venku za humny. Ráno nám uniká snídaně o fous. Jdu raději cvičit se Stáňou aerobic. Poté ležíme před hospodou, necháváme odcházet jednotlivé frakce a Věra s Hankou vytvářejí na Nikotinově hlavě slušivé culíčky – po několka ranních pivech se ani nebrání. Pak odcházíme na autobus do Kunštátu, ale zde je pouť, tak jedeme až do Crhova. Hned u zastávky je hospoda. Posilujeme se konzervovým segedínem a několika pivy. K malé modré tečce na mapě jsme ani nedošli – stejně byl rybníček vypuštěný. Ponořili jsme lahváče do potoka. Hanka po čtrnáctidenním přesvědčování uchopila manikúrové nůžky, Nikotin držel a my jsme do toho kibicovali. Objevila nás frakce Kuštátská jeskyně, kde tuberkulózní Stanislav Rolínek vytesával sochy z pískovce a dostal tak navíc silikózu. Vytesal Blanické rytíře, legionáře, a sv. Václava. Čtrnáct metrů vysokou sochu Masaryka sochal podle portrétu na známce, kterou měl přilepenou na štaflích. Ze sochy zbyly jen boty a obrys na skále. Všichni nadšeni z výkladu a přišli právě včas, abychom mohli Nikotinovu novou tvář oslavit šampaňským. Pak jsme se odebrali zpět do Crhova, kde další griotka. Po silnici do Olešnice. Slibovaná večeře opět nikde, musíme sdílet restaruaci s truchlícími ožralými požárníky. K večeři salám a griotka. Ještě po zavíračce vyprosila Věra úplně poslední rundu, a to už jsme byly hodně veselé. Jdeme spát se zpěvem do sokolovny. V hlavní místnosti se spinká, ale kuchyňce sedí hudba a s ní se ve 2x3 metry tísní asi dvacet lidí. Poté se stěhujeme na nářadí, kde hudební produkci trochu kazí Inženýrova Ivanka – čerstvě přijetá a nalízlá. Teprve k půlnoci se snaží ZSV zorganizovat soutěž o krále a myš trasy. Volí kulturistiku. U kluků zcela slehává. Nám zbývajícím čtyřem dámám přes naše protesty měří bicepsy, a to pochopitelně vítězím já. To mě trochu roztrpčuje, neboť se má zítra soutěžit v plavkách, že odcházím spát. Ráno brzké vstávámí, nebo ti, co chtějí jít pěšky, mají před sebou nejdelší trasu. My zbylí jedeme z náměstí busem do Víru. V hospodě mají už pouhých čtyřicet točených a pak už zbývají jen panáky. Po včerejšku nemáme na ně nejmenší chuť. Pak vyrážíme na Velkou karasínskou louku, kde je ustředění. Nejdříve se předvádí „Jednotivé trasy po roce 2000“. My díky rozháránému večeru jsme si nic nepřipravili. Pak nás zachraňuje Michl, který přichází na poslední chvíli. ZSV tvrdí, že v pokročilém věku si už budeme schopni zapamatovat jen písně o třech slovech. Pak Michlík spustil Dněprdel a zbytek Čtrnáctky děla dementní sbor. Úspěch veliký. Svou myš jsem předala Kátě Vávrový a ta se jí zhostila velice zdařile pod heslem: A když vyjdu do ulic, pod kabátem nemám nic. Rytíři a jedna rytířka dostali místo rány razítko na prdel – holou. Po zakončení většina lidí úpal, a tak se pomalu přesunujeme úplně vysušení do Bystřice nad Pernštejnem. Jdeme na poslední chvíli, a tak do lahví od piva potupně naléváme nádražní vodu. Cestu zpříjemňuje hudba na plošince mezi vagóny. Sice jí není slyšet, ale zato se nás tam vejde hodně. V Praze po desáté.
Album
BuBu

16. Pantakovky v Sázavě nad Sázavou, 10. - 12. 6. 1988
Stadion v Soběslavi se opravuje, a tak se Pantakovky uspořádaly v Sázavě, zatímco nocleh byl rekreačním středisku v Samopších. Ač jsme srávili tři čtvrtě hodiny na magistrále za Pakulem, byli jsme na místě jako jedni z prvních, ze Čtrnáctky už byl jen Roulin s kluky. Ubytováváme se v jednom z dlouhých baráčků, pak přijíždí spousta Čtrrnáctky včetně vlčáka a kočárku s malou Pažoutovou. Roulin jede pro sud, který nechává vyložit přímo u naší ubikace. Tím jsme soběstační a trávíme celý večer před baráčkem – ostatně děti řádí do deseti. Hudbu obstarává Míla Fuxa s Roulinem a Jirkou Pošmourným, na valchu hraje Zdeněk. Ráno se přesunujeme na stadion do Sázavy. Sportují víceméně jen děti, ZSV nás přihlásil jen na dámský fotbal – obě utkání prohráváme. Druhé končí v průtrži mračen. Pak se Honzík zúčastňuje několika soutěží a běhá s Vlastíkem okolo stadionu na čas. Kouzelný valčík na čas okolo stadionu. Milada mě přemlouvá, a tak se s ní zúčastňuju pětiboje – včetně rytí držkou v zemi po sérii kotoulů. Jirka se na závěr zúčastňuje Malé ceny Sázavy společně s dětmi. Závod organizuje Stáňa, a tak se podařilo, že děti dobíhají po kolejích před přijíždějícím vlakem. Vpodvečer přijíždí Nikotin a opět začíná pršet. Nejdříve po uspání dětí se přesouváme do hlavní místnosti. Ale tam hrozný řev – hudba na druhém konci sálu, a tak Čtrnátka vyklízí bojiště a jdeme zpět do baráčku. Zde slaví úspěch Míla Fuxa se svými nejlepšími holkami. Ráno bohužel zase prší, a tak se většina účastníků pakuje a zbaběle ujíždí. V jedenáct přestalo pršet, ale to už nás jsou jen trosky. Běží se poslední dispciplina hendikepovaný běh na 800 metrů. Díky četným odjezdům končím na 12. místě. V poledne domů.