Akce Čtrnáctky v roce 1989

Domovská hospoda: U růžového kavalíra

Akce: Silvestr v Nehvizdech, , Dětské odpoledne u Pracanta v Mnichovicích, „Bruslení“ na hostivařské nádrži, Strahovský sklípek, Vycházka do ZOO, Dětské otevírání studánek a výčepů kolem Konopiště, Poklad v Řevnicích, Jarní Křivoklát, TURASu tentokrát v Českém Šternberku, Propršené čarodějnice na Lahváčích, 21. Malá Stezka v Krkonoších, TURAS - Gotika na hradě Šelmberku, Dětský výlet ke Koppovi do Hostivic, 1. Vítání léta ve Vojanových sadech, Svátek Honzů u Martinů, Dětský tábor v kempu Borová Lada, Letní čundr - U nás v Kameničkách, Narozeniny Karla Provázka v Halounech, Letní hory - Strážovské vrchy, Dětský Brandov, Dětský Tolštejn, 1. Velká Stezka se zakončením na hradě Rýzmberk, Koňský a dračí den v Písnici, TURAS - Podzimní Křivoklát na Lipnici, TURAS Mikuláš v Hrazanech, Nadílka U Smrčků ve Slezské

Co jsme zažili

Silvestr v Nehvizdech, 31. 12. – 1. 1. 1989
Na nadílce se Petr Novák nabídl, že zabezpečí Silvestr v sokolovně v Nehvizdech. U nás na jesličkách se dohodlo téma – vězeňské blues. V sobotu před polednem jsme vyrazili do Nehvizd, kde jsme měli s Petrem zabezpečit otevření sokolovny. Zmatené hledání budky na zavolání Petra, shánění sokolníka po celé vesnici. Nakonec vše dobře dopadlo. Jedeme autem naproti vlaku do Klánovic, kam přijíždí čtrnáct čtrnáctkářů, ale žádné děti. Jdeme pěšky Klánovickým lesem do Jiren. Na poli před Jirny nás dochází Zdeněk s Vlastíkem, a tak cesta hned veselejší. V hospodě tlačenka, pivo, televize. Jirka vyráží s kluky a napřed, mě bere Petr Novák s Hankou Pavlíčkovou zpět na nádraží. Hanka jede do Prahy, já autem zpět do Nehvizd. Při přípravách večer –
neskutečné množství chlebíčků – přijíždějí ještě Ouředníkovi a Pohádkáři – Lenka už rovnou v bachařském. Večer v pruhovaném zdařilý. Jdeme spát po třetí. Ráno likvidace zbylých chlebíčků a úklid. Honza s Vlastíkem mezitím sbírají na hřišti dělbuchy. Před polednem do Prahy.

Dětské odpoledne u Pracanta v Mnichovicích, 21. 1. 1989
Vyrazili jsme společně s Nikotinem autem. Za Průhonicemi auto kaput. Niki odešel na vlak, Jirka k pumpě volat pro odtah. V jednu přijel chlápek ze Struhařova, který se nabídl, že nám auto i opraví. Auto odtáhl do Struhařova a nás odvezl do Mnichovic – vše za 300 Kč. Pracantův dům jsme našli poměrně snadno. Na zahradě už asi deset ks dětí – Pracanti, Provázci, Papežovi, Martinovi, Michl a Ivča. Dospělí z části kuchyni, z části v hospodě. Pohodové odpoledne se spoustou jídla, táborákem a zmazanými dětmi. Nikotin dorazil ke čtvrté, před šestou jsme se začali rozpadat. Nás vzali do Prahy Martinovi až na Strašnickou, protože jsme se báli přestupu u Muzea – celý týden bylo metro zavřené kvůli demonstracím. Doma v půl osmé.

„Bruslení“ na hostivařské nádrži, 4. 2. 1989
Jedu jen s Honzou. Sraz od půl druhé do dvou na hrázi, ale když tam přesně ve dvě s Honzou z Jižního Města dorážím, nikde nikdo. Teprve pak se začne trousit Čtrnáctka. Martinovi s Honzou na kolečkových bruslích, protože má nohu v gypsu, Pohádkáři, Honza Říha s klukem, Větrovcovi, Vrbovi, Lída s Haničkou, Kostrbovi a s mírným (hodinovým) zpožděním Papežovi. To už v sobě máme grog a jsme na cestě okolo přehrady. Na břehu rozděláváme oheň, opékáme buřty a pijeme nezbytnou Kostrbovu kávu. Je dost kosa, děti se neustále snaží padat do vody, a tak jdeme pomalu k Martinům. Tam děti zahnány do dětského pokoje, pro nás připraveno skvělé pohoštění. Nikotin, který dorazil až k Martinům, poslán tradičně pro pivo. Poté promítání diáků z vody a karnevalu. Bohužel Martinovi a Papežovi jdou večer na ples mediků, a tak odcházím ve druhé várce s Vrbovými po prvním večerníčku.

Strahovský sklípek, 16. 2. 1989
Roulin s Michlem sezvali velkou společnost.
  • xxx

Vycházka do ZOO, 19. 2. 1989
Lenka ve sklípku navrhla ZOO. Přestože ráno hustě pršelo, bylo nás v jednu před branami ZOO docela hodně. Roulin se svými známými, Niki, Roithovi. Pak ještě dorazili v narvaném autě Pohádkáři s Provázkovými. Chvílemi krápalo, děti se honily a na zvířata kromě opic neměly evidentně čas. Většina zvířat zavřená, naštěstí, jak Niki kvitoval s povděkem, kiosky s pivem nikoliv. Ve čtyři, když zavírali, jsme byli s prohlídkou akorát hotovi a šli jsme ještě s Niki a Roithovými do hospody před ZOO.


Promítání Španělska, 20. 2. 1989
Luděk Ledvina pořádal u sebe doma. Nejdříve promítal diáky, po prasknutí žárovky hovory o peticích. Domů poslední tramvají.

Libínské sedlo s Lenkou a spol., 25. 2. – 5. 3. 1989
Pohádkáři, Blanka Neumanová s dětmi, Zuzana s Honzou, a další Byl tam s námi i ošuntělý turista s manželkou a Pepíčkem, se kterým trávili večery v hospodě, z turisty se po listopadu vyklubal ministr Jan Stráský.

Narozeninový večírek u Ally U Andělky, 2. 3. 1989

TURAS bál na Žofíně, 11. 3. 1989
Díky včasnému příchodu s Janou Blažkovou jsme zabezpečili s Adámkem stůl a něco židlí. Adámkovi Stouni a Nahoru po schodišti band bezvadný. Pak umělecké sdružení Vrata – některé scénky zůstaly nepochopené. Promítání filmu z prvního turasího bálu. Před třetí za zvuku Prcimus odjíždí dejvická sekce noční tramvají. Od Internacionalu černým taxíkem za 10 Kč domů.



Dětské otevírání studánek a výčepů kolem Konopiště, 31. 3. - 1. 4. 1989
Společně s JKV jsme dohodli dětské otevírání studánek, Dospělí kluci odjeli v pátek do Ouběnic. Decentní večer s Michlíkem, Koppem, Janou, Vávrovými, Luďkem Ledvinou, Náměstkem a Jirkou. Já jsem nekonečným telefonováním zajistila poměrně slušnou účast. Na Smíchov v 8:50 přišel nachlazený Nikotin, Ivča s synem, Petr Herle s Tomášem, Adámkovi a Pažouti. Honzovi jsem poprvé musela koupit lístek na vlak, s přestupem v Bystřici v půl jedenácté. Po menších dohadech jsme došli do restaurace na náměstí, kde polévka a pivo. Po silnici do Líšna, kde jsme důkladně otevřeli druhý výčep. V hospodě už čekali Pohádkáři s jedním nočníkem. Další dva vybalili Adámci a Pažouti, takže když vzápětí dorazila pánská sekce, byli lehce překvapeni z dětského hemžení. Kluci hned začali hrát, děti tancovat, my konzumovat. Po dvou hodinách vyrážíme s dětmi napřed po silnici k lesu. Zde nás došli dospělí. U klád oheň s buřty a Adámkovými plyšárnami. Děti se snaží zmrzačit na kládách, naštěstí neúspěšně. V půl páté odchází lehce podroušený Ivča s Danem do polí (mají být v sedm v Praze). Pažouti a Pohádkáři jdou zpět k autu, my jdeme přes Mokrou Lhotu zpět do Bystřice, poslední úsek už za deště. Otevíráme poslední výčep u nádraží – dopoledne byl zavřený. Nakonec jedeme všichni i s pánskou sekcí do Prahy. Zde v osm.

Olympiáda TUDORu ve Velké Chuchli, 2. 4. 1989
V neděli jedeme autem do Velké Chuchle. Pěšky do areálu zdraví. Zde už Petr Herle v pilné organizaci. Založen oheň a zároveň začaly první dispciplíny. V běhu mladších se děti srovnaly v cíli podle stáří, takže nás Honza byl první a Martin, nebýt trucující Markéty Slomkové, poslední. Pak bylo ještě několik dispciplín, ale našeho Honzu, Tomáše od Herla a Janka od Jany Blažkové nejvíce zajímal boj a plížení. Zpestřením kulhající Hanka Papežová. Po vyhlášení výsledků zůstáváme s Herlovými a Janou a likvidujeme ležení.

Poklad v Řevnicích, 9. 4. 1989
Na Smíchově se nás sešlo poměrně dost. Martinovi, kteří vyměnili Vojtu na školce v přírodě za Bertíka, Provázkovi, Jindrovi, Jana Blažková s Jankem, Neumani a my. V Řevnicích na nás čekala Boženka se Zdeňkem a Helenkou. Mirek ulehl, a tak musela odejít domů ho ošetřovat. Ještě čekáme na Pažouty a Pohádkáře, kteří měli dorazit autem. Ti sice vyrazili, ale po hodině bloudění skončili opět v Chuchli a navíc bez benzínu. Pomalou chůzí přes městečko a poté po modré do kopce na bojovku. Pavel připravil celou trať ráno, ale na začátku první dvě kontroly zničeny a maňásci ukradeni, pak už vše OK. Spousta úkolů i pěkná cesta na Babku, kde oběd. Nahoře výhled a hromadné foto. Potom pokračování bojovky ofáborkovanou cestou okolo trampů a závěrečný sešup k pokladu. Rozdělení medailí, bonbónů a poté oheň s opékáním zelenkavých uzenin a domácím červeným. Ve tři pro nás přijel povoz s koňmi. Triumfální návrat do Řevnic. Děti s běloskvoucí Ivankou trůnící vzadu ve zbytcích hnoje na voze, my za vozem, Provázek doprovázel na kytaru. Koník nás dovezl až před dům Tichých. Zde bohatá žranice. Děti řádí s třemi tatrovkami a tříkolkou veteránem. Před šestou se loučíme a spěcháme na vlak.

Soutěž trasových kapel v domě U melounu, 17. 4. 1989

Jarní Křivoklát, TURASu tentokrát v Českém Šternberku, 21. - 23. 4. 1989

Jirka se v Louňovicích v pátek večer přidal ke tříčlenné frakci, pak ještě přijeli tři z Morturasu. Po posilnění se vydali na noční pochod přes Blaník. Do Vlašimi dorazili ke dvanácté. Po přivítání se Slomkem a vzpomínkou na vytopený hotýlek Sever šli spát. Ráno vydatně vytopen pokoj Kapitánem. Po zaplacení noclehu a škod nás přišli vyhlížet na nádraží. A Kučera byl šťastný. Přijel celý vagon Turastů a jejich potěru. Já jsem přijela s Honzou s kolem. Za celé dva dny jsme se o Honzu nemuseli starat, pořád byl vepředu a neotravoval, že ho bolej nohy. Pochod vedl většinou pohodlnou cestou podle Blanice. V Libeži už pro nás připravena hospoda. Děti řádí venku – opět Tomáš, Janek, Honza a dvacet dalších dětí, že nemají čas ani jíst. My v hospodě lehce popíjíme a Kapitán s Eifelem hrajou. Další zastávka pod skalním převisem, kde oheň, opékání a veselé historky komparsistů. Pak roztrhaně dlouhý úsek podle dálnice a od rybníka dolů do Šternberka. Noclehárna ve Šternberku v rekonstrukci, a tak nespokojení Rasíci odjíždějí houfně do Prahy. Díky tomu po uložení dětí – i po 16 kilometrech děti řádí do půl deváté, pak už klid. My jdeme spát ve dvě. Ráno se děti samy oblékly, šli si se strejdou vyčistit zuby k řece, pak jim byla objednána snídaně a televize se Studiem kamarád - naprostá pohoda. Pak na hrad. Velice pošahaný průvodce, jehož nejvíc vytočila hvězda pražské advokacie, když pronikla dovnitř se psem. Pak vyrážíme do Ratají. Do kopce Jirka kolo nese, ale pak už se o něj neustále tahají Honza s Jankem. Děsným fofrem do restaurace na náměstí, kde nám slibují okamžitou obsluhu, ale místo toho neuměle balí příbory do umolousaných ubrousků. Nakonec jíme v děsné rychlosti, některým zabali jídlo do těch ubrousků. Ve vlaku jsme vymístili půl vagonu, dvě kupé obsadily děti, přísně muslimsky se rozdělily na holky a kluky a my jsme až do Prahy mohli sledovat v poklidu jarní krajinu.

18. bál TAKu Z pohádky do pohádky na Žofíně, 22. 4. 1989

Propršené čarodějnice na Lahváčích, 28. 4. – 1. 5. 1989



V pátek odpoledne na Lahváče. Zde už tradiční sestava Papežovi, Martinovi a nově Jana Blažková s Jankem. Naše děti se okamžitě zapojili do řádění, my do konzumace. Večerní popíjení přerušili o půl deváté Větrovcovi, pak už Roulin s Janou hrají do skorých ranních hodin. Ráno beznadějně prší. Jedu s Miladou a Zdeňkem nakoupit do Blíževedel a přitom zjišťujeme, že vlak směrem na Ploskovice jede za 40 minut. Po návratu se nám podařilo skutečně všechny zbláznit, že jsme auty odjeli do Blíževedel a dál jedeme asi tři čtvrtě hodiny lokálkou. Děti se spokojeně baví, my též spokojeni, že jsme unikli celodenní plísni. Z nádraží k zámku necelé tři kiláky, na prohlídku téměř nečekáme. Po hromadném focení jdeme na oběd. Děti stolují zvlášť u stolu – kupodivu to jde, cesta zpátky též v klidu. Při cestě auty na Lahváče potkáváme naštvaného Ivču, který přijel z Prahy těsně po našem odjezdu a celý den stepoval před Lahváčemi. Eunika interiérem dost zhrozena, ale zůstávají na noc. Kluci po návratu jezdí po cestě na kole, padají do potoka a vůbec jsou velmi spokojeni. My jsme obsadili místa okolo krásně hřející pece a vedeme řeči. Večer zakončen tancem – Nikotin exceluje s Věrou. Jdeme spát asi ve tři. Ráno v sedm zmizeli Ivčovi, ale v poledne jsme se rozhojnili o liberecké Vrbovi. Dopoledne příprava na natáčení marťanské pohádky. Režisérka Hanka už nás neotravovala s rolemi, zangažovala děti. Jen Nikotin jim pomáhal otevírat a rozlévat šampaňské. Poté pálení čarodejnic. A ještě později lampionový průvod. Do toho přijeli Fuxovi se švagrem. Děti zahnány po závodě v čištění zubů spát a Nikotin jim vypráví pohádku na dobrou noc. Míla, švagr a Roulin hrají nádherně asi do jedné, pak už hraje jen Roulin. Ráno ujela Míla údajně na prvomájový průvod. Počasí se konečně lepší, takže pokud neuklízíme, sedíme venku na sluníčku a Zdeněk vaří oběd pro všechny. Po obědě ještě Hanka organizuje několik soutěží pro děti, ale po druhé to balíme a jedeme do Prahy.

21. Malá Stezka v Krkonoších, 6. - 9. 5. 1989
V sobotu v půl páté jsme obsadili v buse na Florenci asi třicet míst (zabezpečil Kužel) a dojeli do Herlíkovic před osmou. Na Avii už sudová frakce a autobus o čtvrté. Hned po jídle se rozjíždí zábava ve sklepě – piano, basa a kytary. Vlaková frakce Náměstek, Michal a Jirka přijeli s několikahodinovým zpožděním až k jedenácté. Jdeme spát hodně po půlnoci. Ráno bezbáglí. Dělíme se na vrcholovou frakci - Luděk L. a spol. směr Strážné a sekci podhůří. Místo přímo na Benecko stoupáme na Žalý. U rozhledny padá na Janu Blažkovou kámen – plno krve. Naštěstí s sebou máme spoustu doktorů, a tak je Jana po několika frťanech schopna chůze. Sestupujeme na Dřevařou chatu. První si objednáváme, poslední dostáváme, a když už chceme odejít, strhla se taková průtrž, že nezbývá než si objednat šampaňské. Pak jdeme okolo Nikotinova školícího centra do Dolního Štěpánova, kde nová hospoda. Srážíme stoly, objednáváme – Inženýr s Ivankou už jsou opět folklórní. Odcházíme jako poslední po sedmé a s Inženýrem lehce bloudíme po loukách, než identifikujeme naši chatu. Tam už rozjetý večer, jenom se hudebníkům nelíbí akustika sklepa, tak se stěhují nahoru, zatímco dole je bar s Janského barovou hudbou. Nahoře stále jede Roulin s Michlíkem. Jdeme spát mezi posledními až po čtvrté. Ráno je těžké. Automobilová sekce (Roulin) nám bere spacáky, a tak nemáme bágly tak těžké. Jdeme Velbloudí cestou na Mísečky. Scházíme po silnici, odmítáme zacházku k hotelu Skála, a to se nám stalo osudným. Na Rezku je mezisezóna, a tak chroupeme suchý chleba se salámem. Pak nás Michal zavedl do bezvadný hospody, jenomže hospodský umřel a zupáci, co jim to teď patří, místo aby točili, sází brambory. Ale Michal je muž činu. V nedalekém pionýrském táboře se vnucuje dovnitř a s obluhou domlouvá konzumaci za maloobchodní ceny. Díky báglům venku jsme sem zatáhli zbytek trasy i vlajku ZSV. Nerváčci odešli na bus do Jablonečka, my ostatní si užíváme pohody, díky tomu je cesta do Jablonečka veselá. V hotelu Krakonoš chytáme ZSV, kterému bus ujel. Jedeme do Sklenařic až po osmé. Zde necháváme bágly a jdeme do Mexika – všichni už jsou v Mexiku. Bezvadný hudební večer – nakonec exceloval Nikotin s Buffalo Billem a Velvary – slaboproudí inženýři ze Čtrnátky nadšeni. Já jsem měla ten den devět piv, a tak když koluje griotka, neodolám, a to nedělám dobře. Neboť mi je ráno špatně. Pak velice příjemná loučka. Ale Helena Kestřánková spěchá za maminkou, a tak se musím rozloučit a jedu autem s Helenou do Turnova a pak s Roulinem do Prahy. Pěší frakce šla přes Vysoké do Jesenného – zde loučka a poté vlak do Prahy.
Album
BuBu

TAK - 4. Půltá Stezka - Staré pověsti české, 19. - 21. 5. 1989







Ustředění v Dubičkách; nádherné počasí, cca 100 lidí

TURAS - Gotika na hradě Šelmberku, 26. - 28. 5. 1989
Kučera zorganizoval dětský víkend na Šelmberku a k tomu účelu zapůjčil sedm beden gotických kostýmů. Před pátou jsme se sešli před DBK. Zde Kučeras udělil poslední instrukce a odjel zpět domů. Jedeme busem přes Mladou Vožici, kde se zásobujeme pivy a limonádami. Po sedmé na hradě, stavíme stany. Děti spí společně vevnitř. Večer trávíme vevnitř u krbu, popíjením piva, vína a hudba Roulin, Ivča, Průserář, později Adámek. Přestože jsme si z Kučerových instrukcí dělali legraci, neuvěřitelné se stalo skutkem. O půl třetí, když zbylo zdravé čtrnáctkové jádro, donesl Roulin krabice a začali jsme si vybírat kostýmy. S ukořistěnými svršky odcházíme o půl čtvrté spokojeně spát. Ráno už jsme převlečeni a ostatní, když nás vidí, se jdou taky urychleně přehrabovat. Po pozdní snídani se rozhodujeme pro vycházku do Vožice. Michal Martina bere kolečko plné lahváčů, a tak má o mozoly postaráno. Lesem do města až na náměstí, kde něco atrakcí – kolotoč. Přijíždí renault s Jablonským, Kučerasem a Herlovi a odjíždějí na Šelmberk vařit oběd. Čtrnáctka zůstává v restauraci s liknavou obsluhou. Pak jdeme k poutnímu kostelu a rybníčku pod kopcem, kde koupel. Zpátky na Šelmberk. Zde Jonatán zabavuje děti různými soutěžemi zbytek odpoledne. Na závěr bojovka s hledáním pokladu zakončená koncertem pod zříceninou. Poté děti vyvlečeny nahoru na věž, kde postup lezou na na stříšku a v běloskvoucích kalhotách se koužou po zadku dolů. K večeři opečené buřty. Kluci řádí na skluzavce, kterou si udělali z palandy nahoře na pokoji. My s Hankou a Věrou pijeme poslední láhev vína, kterou si neustále doléváme vodou, takže ke konci už je to jen vinný střik podle názvu. Kučera protáhl kučerovskou hodinku na celý večer, tak ani napřezpíval svůj repertoár. Když už většina lidí odpadla, vytáhl Roulin ulitou láhev vína, a tak jsme přeci jen dosáhly svých obvyklých promilí. Jdeme opět spát po třetí. Ráno sčítání kostýmů. Pánové s dětmi jdou k rybníčku na dopolední siestu, my ženy uklízíme, pálíme odpadky a vaříme oběd. Pak ještě lehká koupel a čekáme na bus, shováváme věci před deštěm, a to až do pěti, kdy bus konečně přijíždí. Cesta zpět bez incidentu, protože děti většinou znaveně usnuly.

Dětský výlet ke Koppovi do Hostivic, 31. 5. 1989
S Lenkou jsme dohodly výlet uprostřed týdne, ale skončilo to poměrně početním fiaskem. Na Smíchov na severní nástupiště jsme dorazili s dětmi jen my, Pavel Tichý a Lenka, hostitel Kopp a patron dětských akcí Nikotin. Semerinkem do Hostivic, pak do Koppovy nemovitosti. Sedíme na zahradě, kluci šli pro pivo, my opékáme buřty. V půl osmé přicházejí Provázci s Luďkem Ledvinou, ale posedí sotva hodinku, protože pak už všichni jedeme domů. V Praze ve tři čtvrtě na devět, někteří jedou ještě na Sklenářku, kde jsou do jedenácti.

1. Vítání léta ve Vojanových sadech, 13. 6. 1989
Soutěž trasových kapel se přesunula a změnila na piknik. Do Vojanových sadů v sedm, osm, devět přišlo na čtyři sta lidí, většinou i částečně ústrojově ukáznění. V takovém množství je společnost roztříštěná na několik skupin obklopujících hudebníky, lampiony a bohatě prostřené ubrusy. Před zakončením čerstvý čtyřicátník ZSV vhozen do fontánky. Jirka jde s košem domů, já jdu se Čtrnáctkou a dalšími na Žofín, kde je zahradní slavnost Turasu. Ve vinárně už jen volná zábava. O půl druhé toho mám dost, tak jedu za posledních 30 Kč domů taxíkem.

Letní Pantakové hry, 16. - 18. 6. 1989

Svátek Honzů u Martinů, 27. 6. 1989
Martinovi uspořádali v Petrovicích na zahradě v bazénu svátek Honzů. Přišla hrozná spousta lidí. Děti řádily v bazénku pod dohledem Ivan Pažouta a Boženky – služebně nejmladších rodičů, a my jsme se přelévali z lodžie do pokoje a kuchyně. V půl deváté odešli poslední návštěvníci, my jsme až skoro do deseti seděli s Martinovými v kuchyni a hovořili.

Dětský tábor v kempu Borová Lada, 30. 6. – 9. 7. 1989
Roulin nás pozval na dětský tábor Šestky v autokempu Borová Lada. V pátek večer za lehkého poprchávání stavíme stan, Šestka po letech zkušeností vybudovala okolo ohně sezení s plachtou pro případ deště a důmyslný systém žetonů za vytočená piva ze sudu. Na naše třetinky bohužel nejsou zařízený, a tak musíme neustále přepočítávat. Hudbu obstarává Roulin, Míla Fuxa s Jirkou Kozlem a Kaciánem s barovými bubínky. Díky ní nejdeme nikdy dřív spát než v jednu. V sobotu celkem slušně, děti se vozí na matracích v příšerně ledové vodě. Odpoledne jdeme s Hankou a Pažouty na menší výlet směrem na Horní Vltavici. Večer opět nádherné Mílovy písničky. V neděli jdeme do vesnice Borová Lada a pak na Chalupskou slať a oběd do hospody. Večer odváží další z povedených doktorů Hanku a Vladěnu Fuxovou do Prahy, z Prahy přijíždí Eva Švestková s dětmi. Obvyklý večírek skončil deštěm. Ráno prší, jedeme do Vimperka na středisko kvůli Martinovu podebranému prstu, kde potkáváme Pažouty, a tak společně na oběd, na hrad a do arboreta. V pět přiváží Roulin Ivanku Provázkovou s holkami. Od té doby už zbytek týden slušné počasí. Ráno Šestka jede do Anína pro pstruhy, my jedeme auty na výlet na Antýgl. Když na Modravě zastavujeme pro chleba, je z toho slušné hemžení, z aut se vyvalilo čtrnáct dětí. Na Antýglu kelímkáč a nanuky a poté podle Tetovského kanálu mírně do kopce až k Tříjezerní slati. Dál je značka zrušena (je zvětšeno pásmo), tak po obědě stejnou cestou zpět. U Vydry se opět koupeme a pak auty zpět. Zde už se pečou vynikající pstruzi. Večer trávíme povídáním v Roulinově stanu, teprve k půlnoci se přesunujeme k ohni. Ve středu se poflakujeme po táboře, teprve ve tři jedeme ve třech autech do Horní Vltavice – zde nákup zeleniny a několika šampaňských (V Borové Ladě jsme vykoupili poslední), zde též. Pak jedeme na parkoviště pod Boubínem. Takže ve čtyři vyrážíme na výlet. Celý prales je oplocen, takže i padlého krále Šumavy identifikujeme až po zdlouhavém pátrání asi v půlkilometrové dálce. Pak zpět autům a v koloně do tábora. Večírek se tentokrát protáhl až skoro do svítání. Nejspíš kvůli tomu Roulinovi při pravidelném vaření ranní kávy začal hořet stan. Požár zlikvidován, ale předsíní teď táhne z obou stran. Udělalo se vedro, Šestka nafoukla matyldu, přivázala ji na provaz a dětem začalo eldorádo. My jsme si sedli před Roulinův stan a začali likvidovat zásoby šampaňského. V podvečer, kdy se začal hrát turnaj ve volejbalu, jsme vyprázdnili 13 lahví, takže mi působilo značné potíže se strefit do míče. Přesto se nám podařilo jednoho soupeře porazit, s druhým těsně prohrávát, a tak vložené žetony na pivo získáváme zpět. V pátek ještě větší vedro. Roulin odjel na služební cestu, a tak hlídáme i jeho děti. Obzvlášť uhlídat Soptíka, aby někde nečekaně nerozdělal oheň, dá fušku. Honza Kacián někde sehnal autem další zásoby šampaňského – zřejmě až ve Vimperku, v blízkém okolí už není nic. Večer přijíždí obvodní doktor, přiváží Hanku a Vladěnu, a protože je doktorovi zřejmě líto, že musel řídit střízlivý, tak se během půl hodiny upravuje tak, že působí zbytek víkendu jen a jen veselí. V osm přiváží Eva Švestková svého muže a Provázka, a tak zažíváme během večera i hudební veselí. Muž houslista se společensky unavil, a tak byla příhodná poznámka: teď už chápu, proč se houslím říká skřipky. V sobotu ráno jdou děti na bojovku a my oslavujeme Hančiny narozeniny. Šampaňské a vynikající špízy na hřebíkách. Odpoledne už poklidné s koupelí. Po večeři – vynikající grilovaná kuřata (opět dílo Šestky asi 30 ks) jsme děti navlékli do kostýmů – většinou rákosí a udělali dětem karneval. Děti pak nábožně poslouchali strejdy, jak hrajou. Poslední večer ale zničen deštěm. Schováváme se pod plachtu, ale už není ta pohoda. V neděli už jen balíme a jedeme domů, Šestku ještě čeká týdenní voda na matyldách.

20. Letní čundr - U nás v Kameničkách, 7. - 12. 7. 1989
Studnice, Kameničky, Svratka, Žďár nad Sázavou, Jihlava; lustrace příslušníky VB - Lidové noviny pod nahým zadkem.




Narozeniny Karla Provázka v Halounech, 22. - 23. 7. 1989
Když jsme dojeli dopoledne do Haloun, bylo zde už kromě Provázků banjo, basa a jejich majitelé. Děti hned svlečeny a zbytek dne řádí na zahradě, ve vaničce, v sudě a na pískovišti. Postupně začínají přijíždět další hosté. Na konečných 29 dospělých a 13 dětí je doplňují Tichých se žebřiňáčkem, Luděk na motorce a jediní pěšáci Nikotin s Náměstkem. K večeru odcházejí pánové zabrat místa v hospodě, ženy se snaží bezúspěšně uspat děti. Nakonec necháváme (Věra a já) děti božsky trpělivé Božence a jdeme též k Paviánovi. Zde jedou dvě banja (Jirka Vrba a Ivan Hořejší), kytara Provázka, basa a housle Švestky z osmičky. Nadšení spolusedící a posléze spolutančící neustále objednávají a platí piva, takže jsme v půl jedné už ve značné náladě, ale každý platí jedno dvě piva. Zpátky na zahradu, kde ospalá zábava asi do půl třetí. Ráno se děti ve stanu budí už před osmou. Opět vylézáme na sluníčko a jíme další z Ivančiných dobrot. Pak Jirka Vrba přezpíval fikusy z Dobeše a dopoledne volně plyne. Po výborném obědě s kopretinou balíme a kromě Kostrbů, kteří se snaží neúspěšně uspávat Ondříčka, se jdeme koupat do Svinař k nádrži. Pak jdeme do blízké hospody a asi ve čtyři jedeme i s Nikotinem do Prahy.

Letní hory - Strážovské vrchy, 18. - 27. 8. 1989
Letní hory začínají u tlačenky u Vrchotů, kde se ve čtyřech formujeme. Proto přicházíme na nádraží jako poslední. Cesta v lehátkách v pohodě. Autobusem do Čičman, kde se kruh z loňska uzavírá. Naštěstí začíná pršet (poprvé a naposledy), a tak je nám Provázkem povolená hospoda. Po výborném jídle ve vinárně přesun do pivnice. Náměstek neartikulovaně vyráží, že tentokrát už nám tu radost neudělá a neopije se. Po druhé vyrážíme na kopec. Zde Michl zjišťuje, že si zapomněl v hospodě bundu. Část už vepředu, zbytek bloudí. Takže si sedáme a čekáme na Michla, který se bezúspěšně vrací. Následná cesta s Náměstkem stojí zato. Vyvrací vzrostlé stromy a vyrábí si symetrické šrámy na obou nohou. Nad napajedlem se scházíme s předním vojem a kousek za ním stavíme tábor. Večer s Čertem a lihem na čištění počítačů příjemný. Ráno se dělíme, chrti jdou stoupat na Temešskou skálu, umírnění volí travers, my volíme jistotu a jdeme po značce rovnou do Čavoje do hospody. Zde pivo a polní cestou do Temeše, kde se v hospůdce přímo pod skalou všichni slavně scházíme. Paní hospodská nám ohřívá konzervy, točí pivo a borovičky, a tak příjemno. Jdeme po silnici na hlavní, kde se od nás odděluje kolenová (Ouředníci) a zádová (Roith) frakce.

My stoupáme bez značky, a jak se záhy ukazuje, i bez vody do kopce na druhé straně údolí. Nacházíme hezkou loučku, kde se nám podařilo Luďka zastavit a zakempovat. Myslivci nám radí jít dál, kde je voda, ale byl to jen úskok, vodu jsme nenašli a myslivcům navzdory zůstáváme na místě. Večer nám voda ještě neschází, máme dost destilátů, ale ráno je to horší. Cestou ti šťastnější rozdávají po loku vody těm, co už nemají nic. Konečně pod Čiernym vrchom objevujeme žlab pro krávy. Náměstek vylejvá celou láhev staré vody a nabírá si s ostatními, téměř leklými žízní, vodu. Po obědě nahoru na hezký hřebínek a pak scházíme do Omastiny. Akorát jede autobus, hospoda je zavřená, tak není co řešit. V Žitné Radiši mají všechno kromě piva. Dáváme si jídlo a několik boroviček. Těsně před odjezdem se přiřítili chrti, kteří si prodloužili cestu o červenou, a Vávra si vzápětí rozbil hlavu o otevřené okno. Dorazila i údolní frakce. A tak odjíždíme všichni společně do Závady. Zde útulná dřevěná hospoda, ale stanaři trvají nejdříve na postavení stanů. Alla organizuje čáru, ale část lidí odchází bez hlasování rovnou na pivo. Rouraři a pivaři tráví příjemný podvečer na lavicích pod lípami. Za tmy dorazili i stanaři. Utváříme kolečko z židlí a Provázek s Michlem a Frantou nám hrajou. Paráda. Odcházíme asi v jednu za halasného zpěvu moravských písní. Ráno do obchodu na nákup a pak opět stoupáme na hřebenovku. Krásným hřebínkem do sedla. Zde se rozhodujem pro travers. Zpočátku vše v pohodě, jdeme širokou cestou, ale ta se posléze ztrácí, a tak začíná klasický Somrákův travers, který končí prudkým stoupáním kolmo na vrstevnici do nejvyššího bodu naší cesty. Chvíli to vypadá na lynčování, ale Somrák je tak spokojený se svou zkratkou, že se stahujeme. Za vrcholovou frakcí přicházíme do hospody na Homolce o víc jak hodinu později. Lahvové pivo, něco sušenek a Lenčiny příběhy z večerního studia z nás zase udělají lidi. Spíme přímo pod sedlem. Večírek se vydařil. Ráno Vávra spočítal 14 vyřazených lahví od destilátuů. Odnesla to pouze Nataša, která nestrávila griotku. Ráno po zkonsolidování stavu začínáme stoupat na Vápeč, odkud nádherný výhled. Sešup do Horní Poruby, kde skleníková hospoda i obchod, přesto obojí příjemné. Busem se přesunujme do Ilavy, čekání na bus si krátíme obcházením věznice. Autobusem do Vršatského Podhradia. Na verandě hospody piva a pak jdeme po modré hledat nocleh. Decentní večer. Ráno se balíme, necháváme bágly ve vesnici. Nerváčci vyrážejí ihned na okruh, my jdeme ještě na jedno na verandu. Docházíme je v hospdůdce v Červeném Kameni, kde mají tlačenku, kulečník a pivo. Pak se loučíme s Janou Maškovou, která jede do Prahy a my jdeme zpět do Podhradia. Prohlídka zříceniny a loučení se ZSV šampaňským. Poté zjišťujeme, že se můžeme vykoupat v odborářském bazénu venku. Tolik radosti! Pak busem zpět do Ilavy. A vlakem do Povážské Teplé. Na přestupu v Púchově rychlá a dobrá večeře. Za Povážskou Teplou hledáme v polích nocležiště už téměř za tmy, a tak ani moc nevidíme, v jakém humusu spíme. Ráno jedem do Vrchteplé. Zde zakupujme melouny, jogurt, makrely a vzájemně si je nabízíme. Scházíme do Súlova, kde výborný oběd a kávička v místním hotelu. Necháváme si tu bágly a jdeme na okruh. Lezeme nahoru a dolů, obzvlášť sešup ze zříceniny by byl pikantní. Ve vlastní Súlovu se stavujeme v hospodě a pak nad vesnicí rozbíjíme tábor. Náměstka bodla včela do rtu, a tak je z něj poměrně ošklivé káčátko. Během večera písně na přání. Brzy ráno odešli Provázci, my jsme došli přes několik vyhlídek na Súlovské skály do sedla a pak do Podhorie. V přízemí v obchodě zakoupil Cromy šampaňské, v patře v restauraci s balkónem donesené lahve konzumujeme. Luděk má svátek, a tak dává také lahve do placu a dostává polibky od dam a odulého Náměstka. Poté stoupání na zříceninu Lietava, kde jsme si též zastříleli. Sešup do vesnice. Autobus nejede a nejede. Má zpoždění dvacet minut, naštěstí vlak do Prahy taky. Na nádraží se scházíme s Provázky, kterým to ujelo. Ve vlaku Lenka úspěšně obrala opilého Valacha o osm piv a on potom zato hladil Michlovu chlupatou nohu. Jinak jsme se cestou výborně bavili navzájem na účet druhého kupé. Před půlnocí v Praze.

Pohorový večírek u Luďka, 27. 8. 1989
V neděli pohorový večítek s písněmi Výkop, kopají výkop, Kpt, Minařík apod.

Dětský Brandov, 8. – 10. 9. 1989
Dětská voda nebyla, Martinovi v Americe, a tak jako náhrada o týden později jsme jeli do Brandova. My jsme přijeli na chalupu v půl šesté. Lehké přípravy na návštěvu, v sedm přijíždějí Vrbovi z Prahy, v osm Pažouti. Každá rodina získává svůj pokojíček. Po uspání dětí sedíme večer v kuchyni a klábosíme. Ráno krásně. Vrbovi - dospělí vyrážejí směr Kateřina náměstí a zpět, děti řádí na zahradě. Ivanovi se podařilo koupit chleba přímo před barákem od pekařů, a tak odpadá cesta do obchodu. K poledni přijíždějí liberečtí Vrbovi se Zuzankou. Obědváme venku. Po Lenčině spánku a neúspěšném uspávání Zuzanky v autě, v síti atd. vyrážíme na rekognoskační vycházku k hájovně, vleku a do lomu. Zde se dělíme, větší děti jdou k vysílačce, my ostatní jdeme rovnou dolů. Cestou sbíráme dříví na táborák. Před opékáním buřtů vyráží Jirka s Ivanem a kárkou pro pivo. Vracejí se rozjaření po dvou hodinách s plnou kárku a neuvěřitelnými historkami o dvou hospodách – jedné otevřené bez lahvového a druhé naopak. Po postupném zahánění dětí se chopil kytary Jirka Vrba a hrál až do jedné Dobeše, Nohavicu, Plíhala. Krásně teplý večer, sedíme celý večer venku u táboráku. Ráno opět nádherně. Děti lítají po zahradě, po Studiu Kamarád jdeme s dětmi krmit k oboře kance, ale ti nikde. Obědváme opět všichni venku. Pak opět neúspěšné uspávání Zuzanky, tak ji ve dvě Vrbovi nakládají do auta a jedou zpět do Liberce, Vrbobi z Prahy jedou ještě po blízkých pamětihodnostech.

Italský večírek u Vlachů, 19. 9. 1989
Přes léto nám dva soukromníci perfektně opravili terasu, tak jsem obnovila nátěry zahradního nábytku a dohodli jsme Italský večírek pro Čtrnáctku. Menší nervy se sháněním zeleniny na šopský salát a bedlivé sledování předpovědi počasí. Naštěstí opět nevyšla, a tak celý večer teplo a nádherně. V šest přišla Jana Mašková, poté Nikotin, kterého jsme vyštvali pro pivo. Teprve na druhý pokus ve třetí hospodě uspěl. Mezitím přišla hrozná spousta lidí (asi 25 ks). Martinovi týden po návratu ze Spojených států vykládali neuvěřitelníé zážitky, my jsme konzumovali pizzu, olivy a kvanta vína. Poté hrál pan Provázek lehce na kytaru. Jirka se většinou věnoval mytí nádobí a provádění exkurzí po bytě. Před dvanáctou většina lidí odjela na metro nebo auty (Neumani, Vrbovi), při odchodu menší incident se sousedem pod námi. Pak už komorní zábava – Kostrbovi (teď už taky hanspaulská frakce), Martinovi, Kopp a Nikotin, kteří u nás přespali. Bdíme asi do dvou a likvidujeme téměř všechny zásoby doneseného vína, které se zpočátku zdály nevyčerpatelné.

Dětský Tolštejn, 29. 9. – 2. 10. 1989
Kučeras Zajistil pro Tudor Nohybovou chatu na Tolštejně, autobus a já jsem zajistila účast. Protože kromě Čtrnáctky jel už jenom Kučera, Filipos a Petr Herle. Jirka přijel s kluky do Jiřetína z Brandova a první chlap, které ho potkal na náměstí, mu předal klíče od chaty. My jsme se zastávkou v Jiřetíně v hospodě pro pivo až v osm. Čtrnáctka (Ivča s Danem, Alla s dětmi, my, Jana s Jankem a Martinovi, kteří si vzali na svá bedra péči i o mladé Papeže (staří studují, sic!) se nacpala do jednoho pokoje s ušmudlaným slamníky. Denisa převzala péči o potěr a my jsme šli dolů schůzovat. Doneseny zbytky Italského večírku (Tesavela), Kučera rozdával plakáty na blues, organizoval a perlil. Nohyb seděl v pozadí a ještě se na nás usmíval. Ráno po snídani dělaly děti neuvěřitelný bugr, než si je vzala na povel opět Denisa - dokázala je srovnat na bobek do kruhu a poslouchat nábožně, co jim vyprávěla. Hnusně. Nohyb se dává do práce, my jdeme na výlet. Prolejzáme zříceninu a pak jdeme na Jedlovou, kde mlha, smrad a polozbořená rozhledna. Zde svačina něco piv a rychle dolů, kde přeci jen o trochu přívětivěji. Jdeme k poutnímu kostelu a křížovou cestou dolů do Jiřetína do hospody. Posadili jsme děti zvlášť ke stolu a zmateně objednávali, naštěstí vrchní Arpád bral všechno sportovně, když se objednávka řízků několikrát měnila, až se nakonec ustálila na cikánském žebírku. Po obědě šly děti běhat ven se statným vlčákem, který když vběhl od restaurace, několik hostů si zděšeně stoupalo na židle. V půl třetí se zvedáme a jdeme zpět na Tolštejn. Ve Slovanu svatba, ale vnucujeme se tam. Děti okamžitě obsadily barové židle, nastává krátký a urputný boj s těmi, na které už nezbyly. Personál nás kupodivvu nevyhazuje a přináší nám kávičku s. Míša Papež předvádí několik exhibicionistických kousků, pak už jdeme raději pryč. V půl šesté přicházíme na Tolštejn, kde nás vítá lehce zklamaný Herle, který připravil pro děti bojovku. Místo ní opěkání buřtů uprostřed archeologických vykopávek. Po uložení dětí si sedáme uprostřed dusna. Rozhádané Nohybové ženy a navíc naštvanost na nás, protože si zřejmě představovali, že jsme jim přijeli pomáhat. Kučeru to nevzrušuje a klidně klimbá. Ráno sluníčko, Petr s Michalem jdou napřed vytyčit bojovku, my po půl hodině za nimi. Cesta delší, než jsme čekali. Jdeme až k zastávce Jedlová a k hlavní silnici. Děti jsou v hledání pokladu úspěšné. Cestou zpátky houpačky a kolotoč, kde dosud mírumilovný a aportující pes začal skákat na houpajícího se Vojtu a kousl točícího se Míšu. Pak ještě řev dětí, kterým jsme tyto radovánky zatrhli, aby nebyly též pokousány. K obědu rychle vaříme špagety do 24 talířů. Mytí nádobí, úklid. Zpět busem v půl páté.

31. Velká Stezka se zakončením na hradě Rýzmberk, 5. - 10. 10. 1989
Při nácviku na trasovou soutěž si Ivan P. zlomil kotník. rytíř Mietek a Jakub Michl, státnický projev Somrákův




Album
BuBu

Podzimní TURAS blues na Žofíně, 14. 10. 1989
Čtrnáctka obsadila celý stůl – přišli i Michlovi a už do nás Kalandra začal hustit své nářezy. V pivnici hráli decentněji, ale též bezvadně Liberečtí bluesoví ďasíci. Jsme až do konce – přestávají hrát v půl třetí.





Koňský a dračí den v Písnici, 15. 10. 1989
Po společném obědě s kluky Tichými se nacpáváme do auta a jedeme do Písnice. Na konečné potkáváme s Allou, Evou Vrbovou, Lenkou a dětmi. Jdeme k rybníčku, kde polorozbořený statek. Za ním obrovská ohrada s koňmi. Obsluha koní lehce naštvaná z prodlení (měli jsme údajně přijít v jednu), ale naše děti se jako jedni z mála na koních svezly. Turas, který přišel s víc jak hodinovým zpožděním, už ne. Parádní vítr, takže nám drak poprvé za Honzova života vzlétl. Ke třetí dorazil Kučera a začalo pršet. Ve stodole rozdány diplomy – velmi silná účast asi k 50 lidem, pak rozpolcenost. Nakonec jdeme všichni do hospody, ale ta zakouřená, takže Čtrnáctka odjíždí dílem auty, dílem autobusem k Pažoutům, kde příjemné odpoledne. Děti namačkány v dětském pokoji (2 Pažoutovi, 2 Pohádkáři, 2 Martinovi, 2 Vlachovi, 2 Papežovi, 2 Kolingerovi, 2 Tichých, Janek a Eliška). My dospělí jsme se zamkli v obýváku a s napětím sledujeme, zda dveře vydrží nápor dětských ručiček. V půl sedmé se rozpouštíme.

Večírek mimo sleziny u Růžového kavalíra, 16. 10. 1989

TURAS - Podzimní Křivoklát na Lipnici, 28. – 29. 10. 1989
Muži a lidi bez závazků jeli už v pátek do Želivi, Jirka, Kopp a Luděk Ledvina do Humpolce. Z Humpolce do Kletečné. Zde první, hospodský klasicky nic netušil, protože ubytovatel s hospodským nemluví. Během pěti minut dorazila želivská sekce – celkový počet se ustálil na 22. V hospodě do jedenácti, pak na ubytovnu, kde hrál Kopp s Mámou. Ráno k snídani polévka a co dům dal. Do Rozkoše po žluté, ale ideolog ztrácí vedení, takže lidé bez mapy přicházejí jako první, Kučera a další důvěřivci přišli na sraz jako poslední. My jsme busem od DBK dojeli v půl dvanácté do hospody v Rozkoši. Děti jsme vypustili na dvorek a my se věnovali konzumaci a prohlížení zdařilého E.T. ho (nová složená stokoruna s Gottwaldem). V jednu vyrážíme na zříceninu Orlík. Zde děti (asi 40 ks) obsadily hrad, hradby a přilehlý les, my jsme rozdělali oheň, opékali buřty a „Švéd“ do nás lil fernet. Pak dvanáctikilometrový pochod do Lipnice. Docházíme za tmy po šesté. V Lipnici v obrovském sále se nás shromáždilo 103 a tři čuby. Kučera zářil. Po večeři odvádíme děti do sokolovny, přestože je zde necháváme skoro bez dozoru, rychle usínají. Večer je vzpomínkou na zašlou slávu Turasu - hrají Zdenál, Roulin, nakonec září i Máma. Švéd Vítek v hospodě změnil značku a neustále nosí tácy zelené. Nepij to, když je to zadarmo. O půl dvanácté rozdány Čáchou trikolóry a jdeme demonstrovat na lipnickou náves. Jen písně byly trochu od věci. Po Ach, synku synku se prosadily Tyrolské stráně. Takže jsme učinili (stejně jako Pražáci na Václaváku) vlastenecké povinnosti zadost. A mohli jsme se opět jít veselit dovnitř. Přestože v sobotu nádherně, v neděli prší. Jdeme s dětmi do hospody na vydatnou snídani a Studio Kamarád. Pak naštěstí přestalo, vyrážíme s Kučkou na cestu. Obcházíme uzavřený hrad a pak lesy do Světlé nad Sázavou. Okolo pomníku variata Brod na nádraží a perfektním osobákem ve 13:38 přímo do Prahy. Ve vlaku předvedli naši chlapci (Janek, Míša a naši) starým mládencům, že nemají čeho litovat. V půl čtvrté na Středu.

Jonáš a následné události v Praze, 18. – 28. 11, 1989
V sobotu odpoledne je podzimní sraz Jonáše v Elektrických podnikách. Po Kuličkách a Andrlové vystupuje Kratina, Kňažko, Burian, Dědeček, Černý, Rejžek (všichni plánovaní účinkující podepsali Několik vět) a čtou prohlášení studentů DAMU a herců o masakru a stávce. Poté Jiří Černý diskutuje s přímými účastníky manifestace. Domlouváme se se Čtrnáctkou, že se v pondělí půjdeme podívat do Divadla Na Vinohradech na divadelní stávku. Poté jdeme na Václavák. Na Národní hoří svíčky, u Národního divadla visí papír, že zemřel student Martin Šmíd. V neděli Lenka volá, že na Karláku je tryzna za Šmída. Scházíme se tam i s Nikotinem a po tryzně jdeme na Národní, kde z tlampače dementují Šmídovu smrt. Lidi pískají, okolo čtvrté mohutný průvod na Václavák. Z množství lidí a skandování musí komunistům naskakovat husí kůže. U koně jsme zazpívali hymnu, trochu rozpačití, že nikdo nezakročuje a pak šli dolů. Ve Svobodném slově už nám z balkonu mávají. Pak pokračujeme k Národnímu divadlu, kde příslušník VB nastavil semafor, abychom měli na přecházení (asi půl hodinu) zelenou. Za mostem panika, že jedou policajti, tak uhýbáme na Kampu. Na Újezdu stejná přehrada, tak jsme se museli rozejít. V pondělí už jsme s prací na Václaváku - ten už je prakticky plný – zvoníme klíči. Večer jedeme do Vinohradského divadla. Nemáme lístky, ale dostáváme se do narvaného divadla. Zde celé divadlo až na Švorcovou – čtou se rezoluce a zpívá hymna – viz P. F. Neumanů. Ze Čtrnáctky je nás asi šestnáct. Pak jdeme ještě na Václavák, ale tam se nic neděje, a tak jedeme do hospody k Růžovému kavalíru. V úterý poprvé na balkon Melantrichu vystoupili Havel, Bartoška a další a informují o jednání s Adamcem. Na závěr zpívá Kubišová hymnu. Ve středu podobný program – náměstí už je perfektně ozvučeno aparaturami pražských skupin a hudebníků. Ve čtvrtek vypískán Štěpán v ČKD, konečně přímý přenos projevů na Václaváku. V pátek z balkonu mluví Dubček, Merta zpívá Kecy, mluví Havel, Čáslavská, Hanzelka a další. V půl osmé oznamují TN, že Jakeš a celé předsednicto ÚV odstoupilo. V sobotu ráno jsme se dozvěděli, že to zase taková sláva není – zůstávají Štěpán a Zavadil. V sobotu jdeme všichni na manifestaci na Letnou. Zde 700 000 lidí. Jsme vzadu, aby nás s dětmi neušlapali. Přesto potkáváme Juditu, JKV a potom Papežovi. Oznámeno vyhození Štěpána z předsednictví, zazpíval Hutka, který se vrátil před třemi hodinami z Holandska do Prahy. V neděli opět na Letnou – bez dětí. Mluví Dubček, Havel, Adamec, propuštěný Ruml, Václav Malý se modlí Otčenáš. Hrozná zima, po dvou hodinách úplně prokřehlí. V pondělí do 12 do 14 hodin manifestační stávka. Po celé republice se zúčastnilo 7-8 milonů lidí. Odpoledne poslední Václavák – předvolební agitka za Komárka. V úterý se sešlo OF s Adamcem a ve středu v památném přímém přenosu z Federálního shromáždění se zrušila vedoucí úloha strany a marx-leninské ideologie.

TURAS Mikuláš v Hrazanech, 2. – 3. 12. 1989
V sobotu ráno vyrážíme od DBK. Ze Čtrnáctky se sešla klasická sestava – Martinovi, Papežovi, Ivča s Danem, Jana Blažková s Jankem a já s dětmi – Nikotin v Paříži. Ubytováváme se v Hrazanech v hotýlku – zhruba dvě osoby na jednu postel. Děti vůbec nepouštíme dovnitř – řádí v mrazu venku. Pak prochácka na ostroh Otromeč, odkud vyhlídka na Slapskou přehradu a Živohošť. Zde děti začali rozebírat zříceninu pod záminkou hledání pokladu, proto urychleně zpátky. V hotelu opulentní oběd. Děti řádí po chodbách, my připravujeme sál na karneval. Mikuláš rozdal dárky, večeře. Po odvedení dětí celý večer jede video – promítá se 17. listopad, který vidím asi po stopadesáté. Kučera informuje o Občanském fóru, poté MiŠtě promítá svůj film z října 68 až března 69 – studentskou stávku a Palacha. Teprve v půl jedné se začíná hrát. Noc hrozná, Martin nespal, a tak jedu v devět, když ostatní vstávají, autem s Frantou Vlčkem do Prahy. Martin se v autě prospal a po návratu do Prahy byl jako rybička.

9. Nora T14, 16. - 17. 12. 1989

Nadílka U Smrčků ve Slezské, 18. 12. 1989
Od Smrčků jsme se ještě přesunuli do Národního domu.

Jesličky se Čtrnáctkou, 26. 12. 1989

Havel Prezidentem, 29. 12. 1989
V deset hodin byl Václav Havel zvolen prezidentem. Večer máme sraz se Čtrnáctkou na Staromáku. Na podiu vystupuje Havel, portugalský prezident a další, ale to se dozvídáme od Jirky, který doma kouká na televizi, my neslyšíme nic. My u radnice sledujeme nafukování balonu, chvílemi likvidujeme láhve šmapaňského, chvíli tancujeme labadu se Šestkou. V půl desáté už nám je pěkná zima, a tak jedeme metrem na Vinohrady do hospody v Korunní. Několi piv a Věra Martinová několik griotek, takže má při odchodu cizí kabát (pravda ne vlastní vinou). Naštěstí patři známé Slavíka, který tu též seděl. Pak jedeme zpět na Václavák. Na Staromáku už řídko lidí, všude poskládané lahve od šampusu. Tak ještě také dvě otevíráme a připíjíme si s dalšími známými. Domů posledním metrem.





« NAHORU
TOPlist