Akce Čtrnáctky v roce 1990

Akce: Silvestr ve Sklenařicích, Bruslení v Hostivaři, Dětské otevírání studánek a výčepů v Ouběnicích, Poklad v Řevnicích, 32. Velká Stezka se zakončením v Telči, Lahváče v Liticích, Povolební Vítání léta ve Vojanových sadech, Uslzená Borová Lada, Letní čundr s výpadem do Rakouska, Slovenské hory tentokrát Nízké Tatry, Dětská Vltava, Dětský výlet na Okoř, 22. Malá Stezka na Chodsku s výpadem do Bavor, TURASový Mikuláš na Pomezních boudách, Čtrnáctkové jesličky

Co jsme zažili

Silvestr ve Sklenařicích, Dobrodružství šesti trampů, 30. 12. - 1. 1. 1990



Bruslení v Hostivaři, 14. 1. 1990
Martinovi zorganizovali bruslení na Hostivaři a tentokrát to vyšlo. Bylo sice nad nulou, ale přehrada byla zamrzlá přes celou šířku, takže jsme dokonce mohli rozbít stanoviště na pláži na druhém břehu. My jsme přijeli ve dvanáct - to už tam byli s Martinovými Pavel Tichý s kluky a Neumani. Nandali jsme klukům brusle – Martin beznadějný případ, ale Honza to chvíli vydržel, obzvlášť když jsme mu půjčili kanady. Mezitím přišli Pohádkáři, Větrovcovi, Ivan Pažout s Haničkou a nakonec Papežovi s Čápem a Tůmicí. To už děti dávno nebruslily, ale házely se navzájem do písku. My jsme opékali na grilu buřty a já padavé karbanátky a pili pivo z Jirkovýho soudku. Asi v půl třetí jsme se vydali s dětmi hledat poklad. Pak k Martinům. Zde opět přehršle jídla. Osmnáct dětí (přišli ještě Provázkovi) se nacpalo v klidu do dětského pokoje a předsíně, dospělí okupovali kuchyň a obývák. 36 lidí, a přesto pohoda. Od půl šesté postupný odchod. My jedeme po sedmé a bereme Lenku s dětmi. Pohádkář s kytarou a Provázkovými MHD.

Dětský karneval v Řevnicích, 25. 2. 1990

TAK - Sametová tancovačka na Ořechovce, 16. 3. 1990
garant Jarka Maňáková a Jana Vorlová

Dětské otevírání studánek a výčepů v Ouběnicích, 23. - 24. 3. 1990
V pátek měla jet pánská frakce, v sobotu ženy s dětmi. Nakonec ve tři čtvrtě na pět volal nešťastný Vávra, že na nádraží nikdo není, tak že jede raději sázet rajčata. Zato v sobotu ráno se sešla slušná účast. V Tomicích vystoupilo 18 dětí a 17 dospělých. Kolona došla do Ouběnic, kde se na sluníčku vyhřívali pátečníci Náměstek, Laďka a Fanča. To jsme netušili v té pohodě, že před chvílí odjel přepad Náměstkovy ženy a tchýně. Vynesli jsme stoly před hospodu. Paní hostinká uvařila výbornou gulášovou polévku a my jsme hodovali, zatímco děti (téměř všechny) neúspěšně padaly do nedalého potoka. Potom stoupáme po červené do kopce. Zde oheň a opékáme, co se dá. Nerváčci – Alla, ZSV, Pažouti a Lenka odcházejí na vlak, my se vyhříváme na louce a vedeme řeči. Pak jdeme pohodlně do hospody do Líšna, kde kluci hrajou forbes. Poté po silnici do Bystřice, kde na nádraží potkáváme Lenku, která nestačila ďábelskému tempu, a vlak jí ujel. Ve vlaku už tradičně děti nezvládáme, tak předstíráme, že k nám nepatří.

Návštěva Královské zahrady, 25. 3. 1990
V neděli po Studánkách se scházíme na Hradčanské s Hankou Papežovou a Lenkou. Jdeme do nově otevřené zahrady. Právě, když potkáváme Větrovcovy, padá Míša do bazénku. Hanka jde proto domů, my jdeme přes Hrad (nové uniformy) Nerudovkou na Malostranskou. Začíná pršet, a tak domů.

TAKový bál Škola základ života v letu staletí na Žofíně, 7. 4. 1990



TURAS - Jarní Křivoklát na Moravě, 20. - 22. 4. 1990
V pět se nás u autobusu moc nesešlo, a tak bylo jasné, že ty 3 - 4 sedadla na osobu nebudou nejlevnější. Jedeme do Telče, kde večeře. Vávra houká na ústup a jede s Eliškou raději do Lhotky. Na večeři Slomek po druhém pivu už hovoří anglicky a la Mrs Šebesťáková goes to home k Angličanovi, kterého k nám na víkend odložil Fuxa. V Polici v bývalém zámku perfektní ubytovna v podkroví – získávám samostatný pokojíček pro sebe a kluky. Po uložení jdeme do hospody přes ulici. Zde překvapivě obrovská síla Moraváků, Máma s Vaskou drží zábavu. Po dvanácté se přesouváme do společenské místnosti, kde řešíme případ Sacher. Ráno obcházíme zámek, nákup v místním obchůdku a po dohadech vyrážíme společně podle azimutu, tudíž špatně. Scházíme k Želetavce, bahnitou cesou podle meandrů. Asi v půlce plánované cesty v Lubnici jsme objevili palírnu jak v nějaké slovenské cikánské vesnici. Během konzumace začalo několikrát pršet, a tak dospíváme k názoru, že cestu do Bítova nezvládneme. Kučka shání auto, které by dojelo pro náš bus. My se zatím veselíme, neboť Máma má kytaru a barman kořaličku. Asi ve tři přijíždí bus a my jedeme vyhlídkovou cestou okolo Vranova přes Znojmo do sklípku. Zde v pískovcových sklepích ochutnáváme a zakupujeme do přinesených láhví a kanystru víno, děti zatím běhají v postranních chodbách. Po nekonečném vyvlékání ochutnávačů jedeme zpět do Bítova. Zde Slomek, který si neustále pochvaluje, že nemá s sebou děti, decentně pozvracel autobus (zvenčí). Večeře ve výletní restauraci. Po osmé jedeme k přehradě, abychom vyhledali nocleh. První pokus se nepovedl, při otáčení se řidiči rozbila rychlostní páka, a tak jdeme zpět k přehradě pěšky – Martina už nesu. Zde opět bezvládí. Nakonec chatičky v bahnisku nacházíme. Máme jen tři klíče – ubytovatelé už dávno v osm odjeli – ale pomocí nich otevíráme chatiček asi šest. Přesto se nás většina narve do jedné, kde se už Angličan viditelně chystal spát, a předvedeme mu posttotalitní zábavu. Děvčata z pohraničí tančíme vkleče – na palandě není prostor. Kuřáci si nenuceně lehli do bahna vedle chatky a tráví poklidnou popůlnoční siestu. V půl třetí už je nám cizozemce líto, a tak vyklízíme pole. Ráno jdeme zpět do restaurace na snídani, autobus mezitím spraven. Poté procházka na Bítov, přehradu a pak zpět do oblíbené restaurace na oběd. Moravu vezeme postupně na vlak do Jihlavy (ujel), tak do Brodu. Zde rozlíváme víno z kanystru do přinesených lahví a podstatnou část zásob ještě do Prahy likvidujeme.

Poklad v Řevnicích, 5. 5. 1990
Pavel opět zorganizoval bezvadnou bojovku. Jen Boženka a další rodiče s menšími dětmi (Kostrbovi a Jindrovi) ztratili notoricky známou cestu (tedy alespoň pro Boženku) a plnili úkoly v protisměru. Takže pomerančovník musel jít Pavel z Babky dočesat. Na Babce oheň a opékání buřtů. Tentokrát už děti došly pěšky až k Tichým na zahradu. Sem dorazil i Provázek, a tak příjemný podvečer s lahůdkami od Boženky a hudbou od Provázka.

32. Velká Stezka se zakončením v Telči, 9. - 13. 5. 1990
Půlnočním vlakem z Hlavního do stanice Stojčín. Hned za nádražím v lesíku to zalomujem a spíme do přijatelné hodiny. Pak po silnici do Žirovnice. Část jde do knoflíkářského muzea, část se neunavuje KPČ a jde rovnou do zámecké restaurace. Vynikající guáš a pivo. Pak pokračujeme po červené do Štítného. Hospoda zavřena, a tak Stáňa alespoň dělá předvolební průzkum a velice (podle ní) decentně radí číslo 7. Ledy se lámou, nejdřív hostinský vyndá basu piva ven, a když je briskně zkonzumována, pozve nás dovnitř. Za chvíli nás posiluje novoměstská frakce, která nás honí v protisměru. Provází ji i poslanec FS, který nás pak zbytek Stezky seznamuje se zákulisím politiky. Po tlačence a dalším pivu vyrážíme směr Kamenice nad Lipou. Zde si vybíráme hospodu před náměstím, kde další piva a párek. Protože už hrozí setmění, do Bohdalína jdeme po silnici. Zde obrovské řízky s bramborovým salátem a jeden zapomenutý šestkař, který sice konzumuje řízek, který pak chybí, ale zato slouží coby zdroj obveselení celý večer. Zábavu kromě něj drží Michl, pak se stáčí debata na politiku. Děláme si srandu ze zeleného Tondy, ten to nevydrží a ráno zmizí. My jdeme zpět do Kamenice po modré, ve Včelničce narážíme na rozjetou Šestku, a tak u ní hodinku skejsáme. V Kamenici oběd na náměstí a pak roztrženi do spousty frakcí se přesunujem k jednomu z rybníků, kde se dokonce necháme vyprovokovat k první letošní koupeli. Vypadá to na déšt, tak se zvedáme. A díky tomu se celá Čtrnáctka schází v hospodě v Blažejově. Nejdřív sedíme tři na jedné židli, ale pak nás hostinský pouští do velejšího sálu a tam se po tlačence a několika pivech rozjíždíme. Nerváčci odcházejí do nocležiště, my se hudebně i alkoholicky vyčerpáváme zde. Takže když jsme se v půl desáté připotáceli do Ustrašína, čeká nás rozveselené zbytek zapšklé Čtrnáctky. Po usmiřovacíh panácích zábava nějaký čas jede. Tentokrát v rámci předvolevní agitace se Stáňa věnuje místnímu sociálnímu demokratovi. Ráno nás hostinský pouští do kostela i na dřevěnou zvonici. Pauk radí Náměstově Vlaďce, ať se drží i Bubeníčka, aby jí někdo zbyl, až jeden z nich umře. Cesta na Křemešník krásnou krajinou, ale bez hospod. Až nahoře odměna – horská chata s výbornou kuchyní. Sem doráží i pražská autobusová frakce v čele s Roulinem a kufrem. Když se dostatečně zatáhlo, vyrážíme vzhůru dolů. Někteří z nás to do hospody v Sázavě stihli ještě před průtrží. Po guláši obvyklá hudební produce + předvolební agitace, která pokračuje i ráno ve výčepu. Po dvohodinové vyčerpávající debatě se Stáně podařilo přesvědčit místní dementy, že nebudou volit komunisty, ale stranu piva. Odcházím s poslední frakcí do Nového Rychnova, kde je soukromá hospoda. Mají výborné párky a levné šampaňské. Obojí konzumujeme v hojném množství. Naši předchůdci dokonce i s basou šli na Čeřínek, my jdeme spodem po silnici do Rohozné, kde opět neodoláme otevřené hospodě. Do Dolní Cerekve docházíme za tmy, společně se spokojenou čerstvě provdanou Ladnou. Hostinský nám povolil koupel, ovšem můj odložený ručník na kompresor způsobil, že chvíli neteče pivo. Pak už zábava na galerii. Večírek ve znamení přemlouvání Pohádkáře pro názornou agitaci. Závěr večera trávíme asi v šesti s francouzským šampaňským, které vyburcuje ke vstaní pouze paní Inženýrovou. Ráno snídaně v trávě. Pak na vlak, kterým jedeme přímo do Telče. V hospodě u nádraží obědváme, pak na hřiště. Zde bezvadné zakončení v rámci předvolební agitace – připojení Zakarpatské Ukrajiny, odsun komunistů do ní a odpojení Zakarpatské Ukrajiny. I my jsme úspěšní. Pohádkář coby anděl lákal a agitoval pro sebe. A když se nám podařilo vyhrnout mu košili, měl na prdeli namalovanou Ivančinou rtěnkou třešně. Naším rytířem byla Stáňa za předvolební agitaci. Pak přesun na náměstí, kde se v podloubí opět mohutně hrálo a na vlak, Po menším boji o místa ve vlaku se stejně přesunujeme za hudbou. Nedříve hraje Michl, ale ten brzy zmožen celodenní fuškou, potom jede Roulin. Na nádraží v HavlBrodě čekáme a na nástupišti Stáňa využívá poslední příležitost k agitaci. Do Hoky koky neustále vykřikuje sedm sedm, takže si ji z protivlaku nahrávají na magneťák. Končíme záhadně v Holešovicích.
Album
BuBu

Lahváče v Liticích, 25. - 27. 5. 1990
Na Lahváče přivážíme Lenku s oběma dětmi, je zvědavá, zná chalupu jen z legend. Ta je už v poměrně dobrém stavu (nádobí bez myšinců atd.) díky Roulinovi a Martinům, kteří jsou už po brigádě. Doráží Ivča s dětmi a Belmondo. Páteční večírek věnovaný Belmondovým příběhům č. 443 až 667. Ráno hezky, dopoledne trávíme siestou před chalupou, děti za chalupou, takže všeobená spokojenost. Odpoledne vyrážíme zdolat hrad Ronov, my jsme to vzali obchvatem po značce, Roulin s kluky kolmo na vrstevnice a se supěním dorazili asi čtvrt hodiny po nás. Když děti několikrát neúspěšně nespadly z různých zdí, sestupujeme. Večer pivo, hudba a v závěru i šampaňské. Jdeme spát asi ve tři nakonec do tepla, zatímco majitelé spí v kuchyni a Kostrbovi mrznou ve stanu venku, aby nás Ondříček ráno nebudil. Dopoledne fotbal s kluky, vaříme s Věrou společné špagety. Po obědě a Havlových hovorech z Lán se rozjíždíme. Lenka s Roulinem, Adámek mu poblil úplně nového Favorita.

Večírek ve Strahovském sklípku, 6. 6. 1990
Roulin pořádal sklípek, a tak se tam sešla celá Čtrnáctka, Turas, TAK a další. Hudba ostarával Michlík i M9la Fuxa. Konec asi ve dvě.

Povolební Vítání léta ve Vojanových sadech, 12. 6. 1990
Sady v radostné atmosféře, že vše OK. Jinak spousta dámských klobouků, hudby, jídla, lampionů

Pantakové hry v Soběstavi, 15. - 17. 6. 1990
Jeli jsme až v sobotu ráno. Po dvou letech neuvěřitelně malá účast. I ze Čtrnáctky pouze Větrovcovi a Neumani. Takže dospělé soutěže za naši trasu veškeré žádné, věnujeme se jen dětským. Celou sobotu trávíme na louce u Lužnice. Jen večer absolvujeme pivní štafetu – válení sudu na 400 metrovém kruhu. I VCL má málo účastníků, ale Čtrnáctka slaví úspěch – Tonda je třetí. Večer v místní sokolovně dobrý. Hudba válí, soutěž v sumo, dokonce i v dámském a tradiční pití piva na rychlost. Děti spí i s Vlastíkem ve škoní třídě. V neděli ještě něco soutěží, ale jedeme dost brzy domů.

Uslzená Borová Lada, 29. 6. - 8. 7. 1990
V pátek jsme dorazili na tábořiště ve čtyři jako druzí, před námi jen Roulin. Do večera se sjela slušná účast. Sobota byla první a poslední nádherný den. Úspěšně jsem se spálila, ale nevadilo to, protože pak už jsme slunce nezahlédli. Hudbu po večerech obstarává tradičně Míla Fuxa, Roulin a Kozlík. V neděli zataženo, tentokrát jsme vyrazili do Borovky přes vodu a lesem (ještě před rokem, když se na druhý břeh jen pokoušeli kluci upevnit provaz, byl obrovský poplach), jenže začalo pršet neuvěřitelným způsobem. Do hospody tak úplně mokrý. Hospoda čerstvě vymalovaná, hospodský nás pustil dovnitř jen pod podmínkou, že mu ji umyjeme. Nebývalá iniciativa, neb za hodinu finále mistrovstvtví světa. Já jsem s dětmi místo úklidu stihla Chalupskou slať. Jirka odjel do Prahy za prací. Po návratu z bažin sleduju s dětmi zbytek utkání a pak jdu zpět do tábora. Mezitím se fanoušci stačili úspěšně opít borovičkou, takže večírek bez hudby. V pondělí jen pod mrakem, zůstáváme v táboře. Čas od času loví Roulin s Kaciánem v bazénku úlovky, které vzápětí konzumujeme. V úterý auty na Modravu. Zde oběd a doplnění zásob šampaňského. Pak jdeme podle bývalých drátů v bývalém pásmu na Tříjezerní slať. Fotky na ježcích, ostnatý drát co by suvenýr. Po silnici na Antýgl a autobusem zpět k autům. Večer opékání pstruhů. Ve středu hnusně vlezlo, jedeme s Kaciánem a Roulinem na inspekci do Zdíkova a pak do Vimperka na oběd, kde nás dostihli Pažouti – Ivanka P. s planými neštovicemi už v Praze. Večer přijela Hanka s doktorem, já jsem pro změnu jela do Lipky pro Jirku. U ohně se večer sedí ve dvou řadách, a to je ještě jeden náhradní oheň u Papežů. Teprve k půlnoci se probojováváme do první brázdy. Ve čtvrtek vyráží konvoj asi 12 vozů do Kvildy. Odtud jdeme po silničce k pramenům Vltavy a od pramene až ke hranici. Je to pro nás neuvěřitelné, takhle si chodit po hranici. Jdeme po ní asi kilák, pak klesáme do bývalé vesnice Bučiny. Zde už připraven přechod pro pěší. Pak nekonečná cesta do Kvildy a do toho začíná pršet. Z Kvildy většina lidí odjela do tábora, my si tam ještě dáváme jídlo. Večer se opět rozpršelo, tak trávíme večer ve stanu u Papežů. Ráno o nic líp, většina lidí balí, a tak večer u ohně už opět jen jedna řada skalních stanařů. Sobota ve znamení příprav noční bojovky. Odpoledne karneval, kluci převlečeni do vojenských mundůrů, které Jirka koupil za 5 - 10 korun z vojenského skladu VŠ. Skoro za tmy se přesunujeme pod tábor a vypouštíme děti po třech na trať. Děti nadšeny, Jirku, který dělal strašidlo, poznal Martin podle bot, a tak se vůbec nebál. V neděli domů.

Letní čundr s výpadem do Rakouska, 6. - 11. 7. 1990
Třeboňsko, Rakousko - Vitorazsko, Landštejn, Novohradsko





Narozeniny Provázka v Halounech, 14. - 15. 7. 1990

Rolling Stones na Strahově, 18. 8. 1990
Ráno jedu busem z Brandova do Prahy. Doma dobaluju krosnu a vezu ji na nádraží do úschovny. Tam potkávám Mámu a jedeme společně k Černýmu Volovi, kde máme sraz s Nikotinem, Lenkou, Roulinem a Stáňou. Pivovarský nám drží místa na tribuně už od čtyř. A udělal dobře. V šest už je na tribuně úplně narváno. Sledujeme cvrkot, a tak se to dá do sedmi bez náplně vydržet. Jak předskokan je Mišík. Ve srovnání s tím, co pak přijde, je mi ho skoro líto, jak je ucáplý. Stouni úžasný, jen se pořád třeseme, že začně pršet. Kromě hudby nadchla i nafukovací ženská přes celé třicetimetrové podium při Honky Tonky Woman. Po skončení ve 12 jdeme pěšky Nerudovkou, přes Karlův most (dvě deci) na metro, které jezdí poprvé od začátku provozu po půlnoci. A pak jedeme Lenka, Nikotin a já za ostatními na Slovenské hory.


Slovenské hory tentokrát Nízké Tatry, 17. - 26. 8. 1990
Nízké Tatry - Poprad, Vernár, Dobšinská ľadová jaskyňa, Grajnár
Náměstek už si nikdy nic nerozbije!!!

Dětská Vltava, 29. 8. – 2. 9. 1990
Ráno v sedm z Prahy, před desátou na Soumarském mostě, kde Čtrnáctka dobalovala stany. Pomocí rakouské želvy nafukujeme gumák. Všechny věci necháváme v autě, děti šoupeme jako porcelán k Božence a Martinům a jedeme nádherným počasím a nádhernou řekou, která teče!!! k mostu u Dobré. Tam máme určitě časový skluz, tak řidiči (Michal, Jirka a Eva Vrbová) jdou na vlak zpět na Soumarák a my jedeme dál do Pece. Já poprvé v životě kormidluju, kluci sedí oba vepředu a vyhlížejí nepřítelé (Martin). V Peci (poslední úsek nepříjemný olej) nakládáme lodě a přejíždíme do Vyššího Brodu. Zde už stavíme stany za naprosté tmy. Ráno pozvolné balení, nákup, návštěva kláštera, který se má zítra předávat dvěma přestárlým premonstrátům. Pak ještě návštěva Poštovního muzea. Po obědě na lihu vyrážíme na vodu. V Rožmberku sjíždíme v pohodě jez. Na tábořišti v pět, ale ještě musí kluci dojet stopem pro auta ve Vyšším Brodě. Večer s ohněm a kytarou (Aleš dětské písně). Ráno kluci odvážejí jedno auto do Krumlova, my jdeme s dětmi na hrad Rožmberk. Pak už nasedáme do lodí. Pohodová jízda, jen k nelibosti Aleše zastavujeme u Fíka, kde něco piv. Pak pokračujeme přes hnusné Větřní – olej a hnusná fabrika, do Krumova. Opět šachy s auty a pak stavíme stany. Večer jsme obešli místní hospody, ale nakonec dáváme přednost táboráku. Honza spí s kluky Martinovými poprvé pod širákem. Ráno dost pochmurně. Rozhodujeme me se už na vodu nepouštět a místo toho jedeme auty do Krumlova. Další prohlídka zámku. Martin se těsně před odchodem na prohlídku vyčůral do květináče mezi palmy – už nebyl čas jít někam na záchod. Pak ještě obhlídka města, na Ostrově jsme si v první soukromé hospodě dali pivo a párek a ve dvě se loučíme a jedeme každý do svého. Autem bereme Boženku s mladšímí dětmi.

Dětský výlet na Okoř, 22. 9. 1990
V sobotu jsme se na Dejvické potkali s Pavlem Tichým + 3, Evou + 2, Janou s Jankem, Nikotinem a na poslední chvíli dorazila Lenka s rodinou a Angličany, Jirka Jindra s Helenkou a Věra Martinová s Honzou. Na Horoměřické přistoupili Mouralovi a Adámci. V Přední Kopanině nás opustila Věra, protože Honzu bolelo ucho. My jsme si prohlídli rotundu a velice zvolna pokračovali do Tuchoměřic. Loučíme se s Angličany, kteří už nemůžou a Adámky, protože Honza večer opět někde hraje. Přes pole do Malých Číčovic. Zde útulná hospůdka s utopenci, matesy, tlačenkou a pivem. Začíná pršet, a tak moc nepospícháme. V dešťové přestávce vyrážíme na Okoř. Hrad je obrovský, ale nepřístupný. Pod hradem je velice útulný bar se svařeným vínem a grogem (Madla se hrozí – drogy, maminko, ne). Začíná opět cedit. Děti běhají po dvorku a my konzumujeme. Parní vlak ze Zákolan je zapomenut. Jdeme na vlak do Noutonic a nakonec je docela fuška vlak stihnout. Vlak do Hostivic a hlavně pak do Dejvic zcela ovládly děti. Ostatní cestující utekli, my jsme měli dost starostí se sebou. Výsadek v Dejvicích.

Půltá Stezka ve středním Povltaví, 11. – 14. 10. 1990







Podzimní Křivoklát tentokrát na Křivoklátě, 20. – 21. 10. 1990
Trasu vedl Štěpánek. Nocleh v hotýlku v Nižboru.

22. Malá Stezka na Chodsku s výpadem do Bavor, 26. - 28. 10. 1990
Jirka se v hospodě dohodl, že hlavní frakce pojede už v půl třetí, a tak jsem od rána makala. Ráno odvézt Honzovy věci, v poledne domů pro bágl, pak pro Martina do školky a odvézt k Vlachům do Vršovic a poté na nádraží. V narvaném vlaku potkávám pouze Nikotina a Michala Martinu, teprve v Plzni se konsolidujeme. Čtrnáctka obsazuje jedno kupé a Plzeňáci půlku druhého. V Postřekově jdeme z piety do dolní hospody, kde u piva sledujeme, jak Mečiar zahání ředitele Matice slovenské do kouta. Pak jdeme k Hadamům, kde už je rozjařený Michl s Mietkem a osádky aut. Po vynikajícím guláši se rozjíždí muzika, která příjezdem dalšího banja a basy (Liberec) získává grády. V deset přijíždí osazenstvo dalšího vlaku a Jirka stále nikde. Přijíždí až taxíkem s Paukovými z Domažlic. Jeli až v pět rychlíkem, kterému v Radotíně upadlo kolo, a tak do Domažlic dojeli až k půlnoci. Po půlnoci se chápe kytary Jánský a hraje až téměř do ranního kuropění. Skutečně ráno mlha a prší. Po snídani a ranním pivu a griotce nejdříve odchází chodivá frakce do Německa, my potom s basou, kyrarou a banjem po silnici od Dílů. Zde jsme si v hotelu dali polévku za 6 Kč, tlačenku před námi raději zatloukli. Hraní se jim od začátku taky moc nelíbilo, ale bylo nás asi třicet, tak jsme všechno překousli. Major Gagarin personál nakonec zlomil a pak už jsme hráli asi do čtyř. Jánský dostal od místňáka padesátku na čelo za generála Pattona, Věra Martinová griotku za podpis. Před restaurací hudební produkce pokračuje za konzumace šesti šamapňských. Jirka to vzal oklikou přes kopec do Klenčí, my po silnici rovnou do horní hospody. Zde nás uklidili rovnou do salónku, kam nošeno pivo a rozbaleny nástroje. Zde veselo až do půl osmé. Pokračujeme o sto metrů dál – proti porudu před devíti lety. V hotelu oslava pětapadesátin, ale to nám moc nevadí. Opět nástroje, Nikotin s Věrou dokonce pronikli na parket, odkud byli ale promptně vyhozeni, a tak asi po čtvrthodinovém bordelu sami dobrovolně odcházíme společně s vojskem. Ti nás při tanci na náměstí přemlouvají do další restauarace, ale raději se loučíme a klopýtáme po silnici zpět do Postřekova, Mietek chvílemi ryje držkou v pankejtu. Dorážíme zároveň s turisty z Bavor. Po výborné polívce chvílemi útlum, ale pak už opět veselo. Ve dvanáct, kdy už chceme jít spát, rozhodla Alla, že se spát nepůjde, protože chce jet ve čtyři ráno vlakem do Prahy. Takže nejdříve jel hodinu Dobeš, a když Jirka Vrba odpadl, byl zmermomocněn Jánský, který to s ujížděči vydržel až do čtyř, kdy se s námi všemi už usnulými hlasitě loučili. Ráno jsme s aluminiovými krabičkami opět obsadili hospodu. Je nádherně, autaři po debatě o Klausovi odjeli na Výhledy. My jsme vyrazili opět na Díly, ale těsně před hospodou jsme k velké nelibosti Pavla Tichého a Nikotina obrátili konvoj na Sádek. Nahoře parádní piknik s Mietkovou kanárkovinou a pivy a Ivčovými kousky. Poté přes výhledy na Výhledy. Jirka odešel na Čerchov, my do místní restaurace, kde lahvové pivo za 9 K, a tak jdem do Pece. V hospodě družba s Bavoráky, tak se nejdříve chytáme jen venku, ale postupně získáváme židle, a tak konzumujeme zbytek žebírek, salámů, gulášů a navíc oslavujeme republiku zelenou a poté nepovedeným lamapsáckým mozečkem. Poláci vykoupili všechno pivo. Za necelou hodinku jsme zkonzumovali piva, stačili zahrát j ak otevítráme jednu flašku za druhou, Michl s Janou hraje, a my ztěžklými jazyky německy konverzujeme. Poslední šampaňské otevíráme v metru.
Album
BuBu

Jesličky v Lobkovickém paláci, 2. 12. 1990
Ráno jsme se domluvily s Lenkou a obvolaly pár čtrnáctkářských rodin. A tak jsme se od půl třetí do tří sešli ve frontě před Lobkovickým palácem resp. pak uvnitř. Prošli jsme i stálou výstaavu, jen Pohádkáře s Honzou jsme museli urychlit. Když jsme vycházeli, potkali jsme právě přicházející Hanku Papežovou. My jsme ještě prošli Hrad a Nerudovkou a Letenskou jsme došli na metro.

TURASový Mikuláš na Pomezních boudách, 7. - 9. 12. 1990
JiKuč objednal celý hotel Javor na Pomezkách a objednal autobusy, a tak jsem pozvala na Mikuláše i Čtrnáctku. Cesta bez incidentu, zato hotel, když jsme přijeli, byl obsazen (aspoň, jak se zpočátku zdálo) Morturasem a motoristy. Nejdřív nás bylo na čtyřlůžkáč jedenáct, pak už pouhých sedm. Spím na pokoji se Skřivanovými a basou. Jídlo hrozně drahé a pro děti navíc nepoživatelné, ale zato ceny za alkohol jsou maloobchodní - Bohemka za 42 K – nekupto. Tím pádem jsme za pití utratili podstatně víc, než bývá naším zvykem. Než se večer situace zkonsolidovala, bylo jedenáct. Pak už bezvadná hudba: Míla Fuxa, Roulin, Provázek, Kopp, Ivča, basa. Po druhé hodině převzala hudební štafetu Morava. Ráno jsme vypudili děti na chodby a dospávali. Tak akorát v půl dvanácté stíháme autobus, který jede nahoru na Pomezky. Turas jde na Jelenku, my zahajujem výlet v Zátiší, kde si dáváme oběd a děti navíc pohár. Pak jedeme ke kostelíčku, vepředu Honza s Nikotinem, pak Janek s Janou, Míša s Roulinem a úplně vzadu se plácám já s Martinem, který stojí na běžkách poprvé v životě a podle toho to vypadá. Cesta od kostelíčka je pro většinu utrpením, protože je cesta namrzlá. My se pak už jedeme připravovat na večer. Rychlá výzdoba a už se organizace chopila Erika, která udělala soutěž pro čtyři družstva zhruba sedmdesáti dětí v tanci. Nakonec musela tančit i dospělá porota. Nadílka i rychlá tombola. Nejlepší byla Eliška Vávrová, která tančila ve všech čtyřech družstvech. Pak už zaháníme děti a vytváříme další a další koalice na šampaňské Kučera zahajuje schůzi, je i promítání diáků, za sklem hudba Fuxa + Roulin. Protože se nikdo nechce věnovat debatě o prodeji zpěvníků, Kučera lehce rozladěn. Pak už zábava soustředěna do jedné místnosti. Hudbu zabezpečuje nejdříve Čtrnáctka, poté Morava. Tři šampusy ve třech dělají své, a tak jdu asi ve tři spát. Naštěstí děti jsou ráno celkem soběstačně, někdo jim pustil televizi, pak se samy oblékly a vyrazily před chatu. Po jedenácté lehké běžkování. Po obědě, (který jsem zase snědla sama), sledujeme, jak se odmaskovaný čert Přemek Mastík dostává s andělem do ráže. Při koupi posledního šampaňského přiznává personál, že takovou společnost tady ještě neměl. Pozvolný odchod na autobus. Naše místa obsazená, někteří si přesedli z vedlejšího busu, který cestou na hory netopil. Smačkáváme se s Martinovými na čtyřku, ale ještě dostáváme od přeběhlíků vynadáno. Cesta do Prahy strastiplná, protože asi třikát opravujeme. Nakonec v Praze okolo sedmé.

Čtrnáctkové jesličky, 26. 12. 1990
Sraz ve dvě na Malostranské. Jdeme přes Opyš na Hrad, kde jsou před Domem dětí obrovské jesličky venku. Pak jdeme k Vítu, zde Kostrbovo obligátní kafe z termosky a pak pokračujeme Nerudovkou – sv. Mikuláš a Tomáš. Zde se Honza naštval a odešel sám na metro, naštěstí ho Kostrbovi odchytili, a tak jdeme ještě přes Karlův most na Staroměstskou.