Akce Čtrnáctky v roce 1991

Akce:Silvestr ve Cvikově, Bruslení na Hostivaři, Otevírání studánek a výčepů v Mnichovicích, TURAS - dětská olympiáda v Hostivaři, Poklad v Řevnicích, Malá Stezka na Písecku, Víkend na Lahváčích, Vítání léta ve Vojanových sadech, Letní čundr na Táborsku, Borová Lada, Halouny, 18. Letní hory v Jeseníkách, Provázkovy letní hory na Slovensku, Dětská voda na Vltavě, TURAS – Pouť v Rudníku, 33. Velká Stezka se zakončením v Králíkách, Dětský den u Pažoutů, Dotočná filmu Jirky Michla O zasloužilém vrabci, Vlastivědná vycházka se Čtrnáctkou, TURAS Mikuláš v Zubří, Vánoční nadílka v Metroprojektu na Smíchově, Vycházka po jesličkách v pražských kostelích

Domovská hospoda: Dejvická sokolovna, od prosince U kladiva ve Strašnicích

Co jsme zažili

Silvestr ve Cvikově, 30. 12. 1990 - 1. 1. 1991

Bruslení na Hostivaři, 20. 1. 1991
Lenka domluvila Věře bruslení na Hostivaři. Během pátku jsme obtelefonovali zájemce, a tak se v neděli sešla na Hostivaři slušná účast. Kučera by řekl 27 + 5000 hostů. Nádherný led po celé přehradě, a tak obrovské množství lidí, což ztěžovalo hledání. Nicméně postupnými výpady ke hrázi jsme sehnali Vávru i Roithovi, kteří byli bruslit poprvé. Asi ve tři přesun k Martinům, kam dodatečně dorazil Roulin s Honzíkem, Provázkovi a Jindrovi. Opět spousta dětí, jídla a pití. Jedeme domů po Kačeřích příbězích autem stále bez dvojky.

Otevírání studánek a výčepů v Mnichovicích, 23. 3. 1991
Na Hlavním se sešla pro našeho Martina už podměrečná Čtrnáctka – Pažouti, Lenka, její kamarádka Eva Vrbová, Kostrbovi, Neumani a přestárlí Náměstkovi, Kopp a Ivča s Danem. Vávra, který to spunktoval, se nedostavil. Dojeli jsme do Mnichovic, kde na nás čekali Pracantovi. Dole na náměstí jsme otevřeli cukrárnu a hospodu a vydali se po žluté. Tempo nijak oslňující. Kolem poledne u potoka děláme oheň, opékáme buřty a Pracant zmražené maso. Děti se rojí okolo potoka a všichni rodiče doufají, že jejich dítě tam nespadne. Přání se nevyplnilo Jirkovi Jindrovi, Helenka tam spadla celá. Pak už jdeme raději všichni. Po usilovném pochodu dorážíme do Ladovy hospody v Hrusicích. Zde tlačenka, pivo. Tady by to šlo, jak říkal Ivča. Ale vlak nečeká, a tak po hodince odcházíme na vlak 17:50 z Mirošovic.

20. bál TAKu - Limonádový Joe, 5. 4. 1991
Žofín, hrál J. F. C. Swingtet

TURAS - dětská olympiáda v Hostivaři, 7. 4. 1991
Od dvou do tří jsme se scházeli na Velké louce u Hostivařské přehrady. Poslední přišla Hanka Papežová s Pachtou, která tradičně hodinu bloudila. Organizování olympiády jsem dohodila „nadšenému“ Michalu Martinovi. Nakonec dvacet dětí. Přetahování lanem, překážový běh a pak už necháváme děti osudu a věnujeme se přenášení grilu. Přes asi dvě přeháňky, které děti při fotbale ani nepostřehly, vydržíme až do půl šesté., kdy rozdány diplomy a medaile ze želé.

Poklad v Řevnicích, 13. 4. 1991
Tentokrát se nás sešel rekordní počet. Věra Martinová s kluky, Vrbovi, Neumanovi, Kostrbovi, Lenka, Provázci, Mucka, Jana M., Ivčovi, Eva Vrbová s Ivánkem, Lucka Kliková s Bertíkem dojela až z Hradce a Janek, kterého mi vnutila Jana. Nejdříve se půlhodinu ztrácíme v obchodech, ale nakonec se scházíme u lesního divadla, kde všechny děti dostávají tuto cedulku a plní až k Babce a pak i dále jednotlivé úkoly řemeslníků. Na Babce zhruba dvouhodinová pauza na opékání buřtů a padání ze skal. Pijeme jediný lahváč, který ulovil Janek jako rybář. Na konci bojovky jsou děti pasovány na tovaryše a pak ještě úspěšné hledání pokladu. Rychle se přesunujeme na zahradu. Zde opět hody. Pavel dojel dvakrát pro pivo, a tak odjezd neustále odkládáme. V půl čtvrté ještě přijeli Jindrovi s miminem, kteří nestihli vlak, a celý den nás poměrně neúspěšně sledovali. V půl šesté odjeli jen Ivčovi a Eva Vrbová č. 3. My sedíme u Provázkovy kytárky až do šesti. V Praze v sedm, ještě odvážím Martina k mámě, abych mohla jít na Turas bál.

TURAS - Staropražský bál v Baráčnické rychtě, 13. 4. 1991
Na bál dorážím s Nikotinem v devět. Vstupné se určuje podle výšky, ale malí mají příplatek, takže je vstupné zhruba za třicet. Sedíme nejdřív dole s Janou Blažkovu a Ivčovými, pak se přesunujeme nahoru. Hraje Pražský pouťový orchestr bez mikrofonu, aby nerušil zábavu a skutečně nahoře, kam jsme se přesunuli, není slyšet vůbec nic. Štěpánek promítá Rokoko, přichází Martinovi, poté promítání Renesance. Rozstříhané lístky do tomboly se podařilo složit Roulinově partě a vyhrávají basu (12 ks) šampaňského. Přiživuje se celý Turas. Pak je druhá část pitomboly. 2. místo vyhrál Ivča Slavík, který už stačil odejít, a tak ho nahrazuje pták jako pták Špaček – Mána. Cenou je zaplacení účtu za vyčištění saka, do kterého mu Filipos s Ludvou vymačkali dvě Fluory. Vyhazují nás v půl třetí. Bojím se jít sama domů, a tak volím krkolomnou variantu – s Martinovým pěšky přes Karlův most na Hlavní nádraží. Těsně stíháme vlak ve 3:20. Jedeme do Horních Měcholup a pěšky do Petrovic. Do postele padám v půl páté. V osm už děti sedí u televize, a tak se loučím a jedu na Dejvickou pro Martina.

23. Malá Stezka na Písecku, 8. - 12. 5. 1991
Na Smíchovské nádraží se scházíme v neuvěřitelném množství a jedeme nemožným courákem od čtyř do půl deváté do Ostrovce. Zde do hospody na jedno a pak už na dlaždičky do společenské místnosti chatové osady Avie. Hudba v silném obsazení (Michl, Roulin, Jana Bl., Ivča), a tak večer vydařený. V půl desáté ráno bez báglů jdeme podle Lomnice a přes Štědronín do Zvíkova. Hotel je nad naše finanční možnosti, ale hospoda je vynikající. Hospodský má z nás skutečně radost, jak konzumujeme a my mu jí nechceme kazit, takže po obědě jde přední voj na prohlídku hradu a my zbylí posloucháme hudbu. Až po čtvrté se scházíme u přehrady pod hradem, kde Roulin vaří kávičku. Frakce hrad jde na dortík do hotelu, my pokračujeme přes most do lesa, kde ležíme. Přední zadní voj nás pak už nemůže dohnat. Ale spojuje se v Ostrovci s přijíždějící čtvrteční frakcí. My zatím dopíjeli domnělě vypitý sud už ráno a honili Tondu, který nám natáčel americká piva (neuhonili jsme ho). Pak dorazila rozjařená frakce z Ostrovce , a tak došlo i na tanec. Ráno odjíždí do Prahy Michl, Roulin i Ivča. Balíme se a jdeme po druhém břehu do Vráže, kde rychlý a příjemný číšník a blbec vedoucí. Podle Otavy do Písku s asi dvěma loučkami a jedním šampaňským. V Písku silný rozptyl, nakonec končíme v cukrárně na náměstí, posléze na jednom v Družbě u autobusáku. Do Semic (3km) jedeme pak busem. Jana si nechala z Prahy poslat kufr fotek z akcí za poslední tři roky, a tak podstatnou část večer je prohlížíme. Pak se tančí a Smrtka si chodí pro jednu oběť za druhou. Hraje Provázek, Ivan Hořejší, Jánský a Jirka Veverka, takže obava ze ztráty hudebníků se ukázala lichou. V jednu se přesunujeme na sál, kde zábava rychle zvadla. Ráno jdeme opět do hospody, kde je hudební i duševní příprava na vystoupení dr. Sládka na píseckém náměstí. Pak dělení na výletníky a frakci Sládek. My jedeme s Jánským do Písku. Čím blíže náměstí, tím víc to vypadá jak na 1. máje. Jánský suverénně žádá „pane doktore“ o fotografii, a kdyby byla Jana Blažková pohotovější, tak jsme mohli mít trvalou vzpomínku. Ale pak si hned doktor uvědomil, že si z něj děláme srandu a utekl. Sledujeme projev a čumíme, jak mu postupně začínají lidi na náměstí usilovně tleskat. V zaplivané hospodě na předměstí si spravujeme chuť griotkami. V hospodě v Ostrovci už nás hostinský vítá jako doma. Srážíme stoly, hudba hraje, posléze Jánský hraje na židli a my tancujeme v neuvěřitelně úzké uličce. V jednu odchod na dlaždičky. Ráno jdeme oklikou do Ostrovce. Hospoda zavřená, ale když nás hospodský vidí, otevírá hospodu a zábava pokračuje. Pak už musíme na vlak. V Čimelicích sraz s pěšáky a rychlým vlakem zpět do Prahy.
Album
BuBu

Víkend na Lahváčích, 24. - 26. 5. 1991
Během týdne se dohodlo, že Lahváče přeci jen budou, ale telefony křížem krážem republikou zabezpečily stejně jen minimální účast. Navíc se Lahváče křížily s půltou Stezkou, takže první večer nám hudba (Roulin a Jana Bl.) odjela. My (Pažouti, Hanka, Věra a já) jsme vedli řeči o tržní ekonomice, kde Věra svými výhodami v práci málem přivedla Hanku do varu. Jdeme spát ve dvě. Od rána děti na balkóně hážou na ty dole bláto, což Lída nese dost nelibě. Po obědě jdeme na procházku, děti na kole. Jdeme, jedeme na Hvězdu a pak bahnitou cestou zpět. Večer opékáme buřty a pak se dohadujeme.Hudebníci zase chtěli odjet do Holan, kde je jedna trasa půlté stezky Pažouti jedou domů a my se nemůžeme dohodnout, která z žen by měla hlídat. Tak nakonec hlídá Roulin a my jedeme naším smrdícím autem (je děravý výfuk) se bavit mezi staroušky. Všichni tam jsou mezi pětačtyřicítkou a smrtí, jak říkal dnes už padesátník Pavel Sedláček. Chceme se vrátit na Lahváče, ale pak si dáváme griotku a další a svět růžoví. Doráží Jánský s redaktorkou, ale protože mu slibujeme ráno odvoz v šest na nádraží, jede ve dvanáct s námi. Řídí Hanka, a to tak, že i s těmi promilemi se bojím. Roulin vzbuzen, a tak do třech ještě docela příjemný večírek. V šest se budím ani nevím jak, a vezu Jánského do Blíževedel. Dopoledne hrajeme fotbal s kluky, kteří jsou tradičně spokojeni. Pak šůrování, protože za týden mají přijet skauti (to byl zřejmě hlavní účel naší návštěvy). V poledne odjíždí Věra s kluky na kole na vlak, Jana jde na vlak pěšky a my po špagetách taky jedeme do svého.

Vítání léta ve Vojanových sadech, 18. 6. 1991

Letní čundr na Táborsku, 4. - 7. 7. 1991
Bezpivní, 5 lidí osm hodin bez piva!!!

Borová Lada, 2. – 7. 7. 1991
V úterý jsem Jirku odvezla k metru (odjel vydělávat franky do Švýcarska), a pak jsme s kluky odjeli do Borových Lad. Přes den se koupeme, odpoledne jede Roulin s kluky na kole do hospody v Ladách, my (Kozel, Míla Fuxa, Ivanka P. a já) jdeme za nimi pěšky. Večer Šestka zabezpečila pstruhy. A pak parádní hudba Roulin a Fuxa. Ve středu auty na houby za Vimperk, nenašli jsme naprosto nic, oběd v Prachaticích. Přijel Honza Kacián – pakostnicovou dietu si představuju poněkud jinak – dělají se špízy a pije šampaňské. Čtvrteční den trávíme opět podagrovou dietou. Odpoledne přijíždějí pracující. Večer Fuxa opět krásně hraje. V pátek vezu Honzu do 120 km vzdálené Plzně na skautskou výpravu a pak zpět. Mezitím v Ladách bojovka dětí, poté oslava Roulinovýh narozenin, volejbal a k večeru karneval. Poslední večer s hudbou, protože v sobotu berou všichni roha, až na Ivanku P. V neděli si pro Ivanku přijíždí Karel, já jedu s Martinem domů až po obědě.

Halouny, 13. - 14. 7. 1991






Posezení na Hanspaulce na terase u Vlachů, 5. 8. 1991
Večer pravidelná hospoda v Dejvické sokolovně. A pak jsem odtáhla dvanáct lidí k nám na Hanspaulku na terasu. Michlík s Janou hráli, my jsme likvidovali zásoby alkoholu. Šli jsme spát asi ve tři. Byla to labutí píseň terasy. Za čtrnáct dní dostali Vítkovi vilu v restituci a hned jako první krok nám sebrali klíče od terasy.

18. letní hory v Jeseníkách aneb Od Paprsku k Paprsku, 17. - 25. 8. 1991

Provázkovy letní hory na Slovensku, 17. - 25. 8. 1991

Dětská voda na Vltavě, 28. 8. – 1. 9. 1991
Aleš Vrba s holkami, Martinovi, Jindrovi, Vávrovi, Zuzana s kluky. Jeli jsme ze Soumarského mostu, přes Lipno, Vyšší Brod, Rožmberk, Český Krumlov.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

• 
• 
• 
• 
• 
•