Mezitím přijeli Adámkovi s domečkem a Roulinovi. V neděli musí jet Roulin na chalupu, umřel mu táta. My vyrážíme auty do Polky, a odtud jdeme po žluté k pomníku Posledního vlka. Večer bez hudby nic moc. V pondělí auty opět do Polky a odtud pěšky přes zříceninu Kužvart na do Strážného. Zde nakupujeme dorty ve Sparu a poté je v křesílkách konzumujeme. V úterý se loučí Adámkovi, Hanka, Kučera i Slomek, takže se složení přiblížilo minulým létům – bohužel chybí i Míla Fuxa. V úterý bereme Míšu a jedeme pro Honzu do Plzně – ta je stále ohavná. Cestou zpět se stavujeme na Švihově, ve Strakonicích se loučí Jirka, který musí jet jako gastarbeiter do Švýcarska. Večer hraje Roulin a a Olina Bláhová. Ve středu jedeme na výlet na Boubín – Horní Vltavice, Zátoň. Mám obavy ze zpáteční cesty, ale Martin šlape, až těsně před táborem padá únavou do příkopu. Ale večer už zase řádí.
Ve čtvrtek odpočinkový den. Večer náhle přijíždí Jirka, který se tu stavil cestou do Švýcarska, ale kluci jsou v síti, a tak si ho ani nevšímají. V pátek jedeme v obvyklém složení Roulini, Bláhovi a my na opět náročný výlet – Knížecí Pláně, pak do hrozného kopce na Bučinu – tlačím obě kola a Martin si vesele švitoří vedle mne. Přejíždíme hranici a kupuje dětem nanuky za 50 feniků. Pak opět dvoukilometrový kopec. Naštěstí jede ekobus, a tak nakládám všechny děti, kromě Honzů, kteří jsou někde vepředu, a jedeme zdarma na hranici. Před Kvidlu, kde skvělé občerstvení. Pak už po silnici do Borovky a tábora. V sobotu jedu sama s dětmi na Antýgl. Pak pěšky na Srní, kde Martin otravuje, a tak stopujeme a jedeme s Němci zpět na Antýgl. Autem do tábora. V neděli přes Strakovnice domů.

23. letní čundr na Třeboňsku, 30. 7. – 1. 8. 1992
Komárový, Vlkov nad Lužnicí, Třeboňsko

Letní hory na Šumavě, 15. - 23. 8. 1992
Odjezd do Prachatic. Jdeme do hospody, Stáňa za reportážemi. Objevujeme „úžasnou“ cukrárnu Vanesa. Jdeme na kávičku a je z toho pět šampaňských a veselá nálada. Poté se vlečeme do Libínského sedla, kde jsou v TJ Bance Pohádkáři. V hospodě Jan Stránský, předseda vlády Československa a zároveň momentálně jeho nejvyšší představitel, který s námi procítěně zpívá Sbohem, Slovensko. V pondělí ráno odjel Ivan Lejčar do Prahy a my jdeme přes hrad Hus do Zbytin – obchod, poté do Volar. Dvě hospody Formanka a hotel Sport. Poté cesta na Soumarský most. Hospoda zavřená, a tak se stavujeme v bufetu. Poté do Lenory do hospody, spíme nad ní. Snídaně na vršku mezi mravenci, ráno opět do hospody. Poté koupelová lázeň v Teplé Vltavě, proložená několika moky, traktoristy a vodáky. Okolo čtvrté jsme se vypravili na šílenou šestikilometorovou štreku do Českých Žlebů. Zde hospoda, hudba, pivo, káva, rum. Nocleh kousek za vesnicí. Ráno opět hospoda – sekaná, chlebíčky, poté Stožec – hospoda s točeným. Ve středu ze Stožce potupný úprk přes Volary (hospoda) do Kubovy Hutě, odkud veselá cesta do smutné hospody v Lipce. Ráno rozpolcené, vyhrál Vimperk. Cesta po asfaltu a celé město. Poté do Čkyně. Veselá hospoda a noc ve vichřici na stadionu. Ráno jsme odjely se Stáňou domů.

Letní hory na Slovensku, 15. - 23. 8. 1992




Dětská Vltava, 26. - 30. 8. 1992
Ve středu ráno navazujeme Mildovu loď (luplo mi v zádech a dva dny jsem byla charabél), pak k Landovi pro druhou loď. Ve Vyšáku nikdo. Teprve když jsme postavili stan, přijeli asi v deset Martinovi. Pak hned začalo pršet. Jdeme spát bez ohně. Ráno nákup ve městě, Jirka se úmyslně ztratil. V jedenáct přijíždějí Vrbovi. Balíme vše do lodí (každá rodina má dvě lodě) a auta necháváme na náměstí. Asi v jednu vyrážíme. Jedeme přes tři jezy do Rožmberku. Po postavení stanů jdeme ke stánku, kde objednáváme sobě i dětem a posoucháme skupinu Vodáci, kterou pak na trase neustále potkáváme. Dopoledne vyjíždímě po jedenácté. První zastávka u Fíka. Výrazně se zhoršil, drahé lahváče a k jídlu jen hamburgery. Zato má hostinský pěknou kytaru, na kterou nám k jídlu hrají zase Vodáci. Necháváme jet kluky samotné s prázdnou lodí a Honzovi kormidlování docela jde. Martin jakékoliv pádlování sabotuje. Jez ve Větřní sjíždím s Honzou, Honza na kormidle. Spíme tradičně před Krumlovem. Večeře, vybíjená, stánek, Vodáci. Ráno při projíždění Krumlovem to obě lodě Martinů a jednu loď Vrbů stáhlo do jezu a potopilo. Sušíme se v Rumyší díře. A dáváme si koně v trávě. Pijeme - hlavně děti na kameny. Rozverně nasedáme, další jez přetahujeme, ale pak už úřadují koně v trávě a Martinovi si vyrobili díru v lodi. Jedeme všichni napřed, před Zlatou Korunou se na jízku zastavujeme a koupeme se. Martinovi přijíždějí zalepení a spokojení, pokračujeme až těsně před Dívčí kámen. Rychlé stavění stanů, občerstvení a vyrážíme na hrad. Pak pokračujeme do hospody v soukromě chalupě. Dáda cepuje děti, takže je od nich naprostý klid, my popíjíme na terásce. Honza spí celou vodu po širákem (máme jeden stan a tam už se nevejde). V neděli krátký úsek do Boršova, kluci opět jedou sami. V Boršově před jednou. V hospodě pod skalou si dáváme oběd – tedy párek a pak všichni včetně dětí odjíždějí vlakem pro auta. My s Věrou si dáváme zelenou a klábosíme. Okolo páté přijíždějí. Navazujeme lodě a jedeme na večeři do restaurace u dráhy. Máme pro sebe salónek a obrovskou porci sýra s hranolkami. V půl sedmé se loučíme a vyrážíme směr Praha.

Koně s TURASem v Prosíčku, 16. -18. 10. 1992
V pátek odpoledne odjeli muži a Kučerovy děti do Brodu. Zde sraz s Moravou a odjezd do Chotěboře, poté dva kilometry do uranových dolů. Večer hovory bez kytary. Ráno podle Doubravky do Libice. Hospoda, kde jsme měli mít sraz, majitel odmítl otevřít, a tak jsme zmoklé pátečníky nabrali do autobusu (ráno devět žen s dětmi od vodárny) a dojeli do Malče. V narvané hopodě kunzumujeme polévku, piva, čaje a Míša Papež, kterého mám společně s Honzou (Hanka nemocná) a naším Honzou na starosti, utrácí své kapesné na automatu. Rozpršelo se, a tak jedeme busem až na Ranč do Prosíčka. Je hnusně, ale je půl čtvrté, a protože nevíme, co s dětmi, jdeme s nimi na kratší vycházku po vesnici. Dětem je zima, tak to vzdáváme a vracíme se. Mezitím Morava při svařáku a třech dovezených kytarách už začíná zářit. Děti běhají venku a občas nás koulují čerstvě napadaným sněhem. V osm už jsme převlečeny v sukních a tančíme Děvčata z pohraničí. V půl druhé postaven bar a Adámek s výkřiky „Stáří má dnes zelenou“ do sebe hází jednu peprmintku za druhou. Díky přechodu z piva na svařák a fernet jsem v půl třetí ráno úplně hotová a jdu spát nahoru na jekor. Ráno mi je zle. Ale vybíráním peněz se postupně lepším. Děti mezitím absolvovaly kolečko na koních. Moraváky odváží autobus Zezulů, část Pražáků Erika sanitkou. Takže busem v půl třetí nás do Prahy jede méně než z Prahy. Na Jiřáku ve čtyři.

24. malá Stezka v Českém Ráji, 23. - 25. 10 1992
Rozvezla jsem děti po babičkách a v půl šest vlezla do vlaku na Středu. Ze začátku to vypadalo, že nás jede asi pět, ale na poslední chvíli dorazilo dost lidí. V Mladé Boleslavi při přestupu přibyli Skřivani s basou. V hospodě v Dlouhé Lhotě už Libigeři a postupně přijíždějí další přespolní. Jen nás slušný počet, jen chybí silná hudební frakce – první večer hráli Kopp s Milošem Neumanem, Ivčou a Chapadlem. Dokonce jsem i tancovala s Pavlem Tichým a stále bezzubým Tondou. Ráno prší. Snídaně, placení a rychlý přesun na vlak v devět. Přistupujeme do vlaku k sobotní ranní frakci. V Sobotce se scházíme s autobusovou frakcí a jdeme do hospody na náměstí. V hospodě pro dvacet je nás asi padesát - přijela i Lenka s Martinovými čerstvě vyznamenanými Mediatelem. Šílený bordel, ale dokonce se i hraje. Jdeme na Humprecht, v kapli kánon a nervózní vyvaděčka. Pak jdeme na Kost. V restauraci svatba, ale přesto perfektní obsluha i jídlo.
Nerváči postupně odcházejí na hrad a nocleh. My odcházíme jako poslední a když cestou dopíjíme Jánského šampus, právě nás dochází. V Nové Vsi jsme zašli do soukromé hospody, kde je z nás servírka viditelně nesvá. Nedovoluje nám hrát, ale jsme v přesile. Tři šampusy a boj o bramboráky ji s námi smiřuje. Vyrážíme do tmy, ale kupdivu jako jediní nebloudíme. V hospodě v Branžeži nás hostinský usazuje v kuchyni, a snaží se nás přemluvit na nocleh. Ale po několika griotkách a tlačence vyrážíme jakýmsi úvozem. Vede nás úplně opilý Pavel T., ale přes několik pádů jdeme úplně nejkratší cestou do Bosně, kde v jedenáct. Tam už jen sledujeme zábavu. Ráno na Valečov, Mužský, zavřenou Krásnou vyhlídku a Drábské světničky. Dost se trháme. Do hospody v Olešnici dorážíme s Pavlem sami. Tam sedí jen Zdeněk Hájek s kolegyní?, ale postupně docházejí další. Oběd a pak do Březiny na vlak. V šest ve vybombardovaných Vysočanech.
Album
BuBu

Vernisáž obrazů Aleny Hořejší, 11. 10. 1992

Mikuláš TURASu na Malé Skále, 4. – 6. 12. 1992