Akce Čtrnáctky v roce 1993

Akce: Silvestr v Železné Rudě, Koně s TURASem, Jarní víkend v Brandově, Poklad v Řevnicích, Jarní Křivoklát na Křivoklátě, Jarní Malá Stezka v Českosaském Švýcarsku, Cyklistický výlet do Řeže, Propršená Dětská voda na Sázavě, Vítání léta ve Vojanových sadech, Borová Lada, letní čundr ve Vlkově nad Lužnicí, Halouny u Provázků, Letní hory v Českém lese, Provázkovy dětské hory na Slovensku, Dětská Vltava, Podzimní Křivoklát ve Višňové, Podzimní víkend v Brandově, 35. Velká Stezka na Moravském Slovácku, Mikuláš TURASu v Telči, Vánoční nadílka v Metroprojektu na Smíchově, Nora

Co jsme zažili

Silvestr v Železné Rudě, 31. 12. 1992 – 3. 1. 1993

  • xxx







TURAS bál v Malostranské Besedě, 20. 3. 1993
Classic Rock´n´roll band hrál jak o život.






Koně s TURASem, 3. 4. 1993
Naštěstí přijíždí na Smíchov kloubový autobus, jinak bychom se do něj všichni nedostali. Za hodinu v Pticích. Jdeme do statku, kde se zhruba čtyřicet dětí staví do fronty na svezení na koních. Koně jsou naštěstí tři, tak to celkem odsýpá. Pak přes louku a svahem do údolí Kačáku. V jednu už přicházíme k hospodě ve mlýně v Rejnově. Okolo hospody neuvěřitelný bordel. Všichni kluci se vrhají na vrak a dělají z něj vrak ještě větší. Dospělí jdou dovnitř bojovat o zabijačkové speciality. Čtrnáctka zůstává venku. Časem se na trámech začínají opékat buřty.Teprve v půl třetí nastává čas na uspořádání bojovky.
Větší děti vytyčují trasy, menší se srocují do skupin. Po bojovce hledání pokladu a následný boj o rozdělení. V půl čtvrté odcházíme údolím na vlak. Po červené do Chrustenic, ještě tam vlak v pohodě stíháme, ale v Loděnici už sledujeme rozjíždějící se vlak. Vracíme se do hospody U Markéty a nakonec jedem busem na Smíchov. Nervní cesta metrem s Míšovou neustále padající železnou koulí. Doma po osmé.

Jarní víkend v Brandově, 10. – 11. 4. 1993
V pátek odpoledne vyrazil Jirka s kluky na chalupu, ještě večer dorazil Kopp. V sobotu čekání na Martinovi, kteří přijíždějí až okolo třetí. Pak jedou se všemi kluky na hranici pro pruty na pomlázku. Já jedu až v neděli ráno v šest autobusem do Mostu, incident s revizorkou v tramvaji, pak dvěma stopy do Jiřetína, odkud mě odváží Jirka autem. Půjčujeme si kolo pro Koppa od Suků a jedeme všichni na výlet. Kateřina, pivo v Horském domově na náměstí, pak polní cestou do Nové Vsi. Po asfaltce do Mníšku, kde hospoda zavřená, a tak stoupáme do hospody v Nové Vsi. Oběd a fofrem po silnici do svého. Podvečer trávíme na zahradě při Koppově kytaře. Ráno mě místo pomlázky vzbudili vodou. Kluci se sebrali a s hrozně vypadajícími pomlázkami se vydali vesnicí. Přinesli tolik vajíček, že jsem je zpracovávala následujících čtrnáct dní. Po obědě Martinovi s Koppem odjíždějí, i my jedem domů poměrně brzy.

6. Poklad v Řevnicích, 17. 4. 1993
Od nádraží nás Pavel s vozíkem naloženým pivem, limonádami a bramborovým salátem odvedl na mýtinku, kde jsme se usadili a děti v lese o rozměrech zhruba 1 x 2 kilometry, hráli bojovku na lovce a zloděje. Rodiče je čas od času šli zkontrolovat, ale jinak se věnovali konzumaci. Poté s kárkou přes hospodu k Tichým, kde poetické odpoledne, podvečer a večer pokračoval při konzumaci všech možných dobrot. Dokonce jsme se dočkali i hudby – Roulin. Domů jedeme až v půl desáté.

Jarní Křivoklát na Křivoklátě, 23. – 25. 4. 1993
Pánská část tráví páteční večer v Krušovicích v pivovaru, schází se od sedmi do jedenácti, kdy přijíždí Winkler se starostou Prahy 6. Ženy s dětmi jedou v sobotu ráno z dejvického nádraží, kde se natáčí Šakalí léta, celé dopoledne do Řevničova. Na nádraží už Kob pouští u kiosku po sedmé Karvinou a pak celá nemocnice František jede autem do Višňové. My přes lesy za hezkého počasí a s přestávkou na oheň se špekáčky též do Višňové do chatového tábora. Po večeři se rozjíždí zábava s kytarami a saxofonem z Františka. Ráno přichází Pavel Tichý s kluky, kteří měli včera výpravu. Po snídani se rodiče vydávají podle vody do Roztok a po červené na Křivoklát. Do hradu jde nakonec jen Lenka se svými a mými dětmi a Pavel Tichý. Ivan Petržilka zatím hraje svoje klasické kousky. Poté do spodního hotelu na oběd a vlakem do Prahy.

Jarní Malá Stezka v Českosaském Švýcarsku, 7. – 9. 5. 1993

Album
BuBu



Cyklistický výlet do Řeže, 16. 5. 1993
Po desáté se scházíme s Martinovými a Honzou Papežem a Vrbovými v konzumu u Hrušků u paty Trojské lávky. Po občerstvení u Hrušků jedeme podle Vltavy do Podhoří. Tam hospůdka zrušená, a tak jedeme až k přívozu do Klecan. Zde na zahradě točené pivo a někdo párky. Stále podle vody do Husince a Řeže. Hanka tam ještě nebyla, a tak ji jdeme vyhlížet do místní restaurace s „příjemnou“ paní hostinskou. Asi v jednu přiváží Hanku a Míšu její otec. Přesunujeme se na zahradu, kde dělají Martinovi s Hankou bezvadné špízy a navíc Hanka pizzu. Kluci se nakonec uvolují a jdou ještě pro další lahváče. Velice příjemné odpoledne trochu pokažené přistáváním helikoptéry, která odvážela zraněného kluka-cyklistu. V půl páté se loučíme a potkáváme Kostrbovy, kteří šli pěšky. Jedeme po druhé straně řeky do Úholiček, pak stoupáme do vesnice, klesání po poli do Únětic a opět stoupání do Horoměřic. To už se některým nelíbí. V Horoměřicích v hospodě už jen limonáda. Pak po zelené okolo koní na Jenerálku a Tichou Šárkou do Podbaby. Zde se loučí Vrbovi a jedou Stromovkou do svého. My doprovázíme Martinovi a zcela zničeného Honzu Papeže k metru. Doma ve 3 na osm.

TURAS na Roštejně, 28. – 30. 5. 1993



Propršená Dětská voda na Sázavě, 12. – 13. 6. 1993
V sobotu vyrážíme naloženi dvěma loděmi z Fyzikálu do Českého Šternberka. Tam už Michal Martina s Janou Blažkovu a Jankem (místo Věry a Vojty, který je nemocný). Vzápětí přijíždějí Vrbovi. Jediné, co neklape, je počasí. Lije. Jdeme do hospody a pak na prohlídku hradu, který už zase patří Šternberkovi. V dolní hospodě jsou nepříjemní, tak jedeme na oběd do Divišova. Stále prší, vracíme se do Prahy - Petrovic k Martinům. Věra stále něco připravuje, Michal chodí pro pivo. Večer sedíme asi půl hodiny na lodžii, abychom si prožili zimu, které jsme unikli. Ráno neprší, voláme Vrbům a vyrážíme v devět opět na Sázavu. V Sázavě potkáváme jako první švagrovou Fanči a posléze Fanču. Martin zabouchává auto s klíči uvnitř, naštěstí Michal zasahuje. Pak už vyrážíme, kluci jedou sami – jen asi pět kiláků. U Stříbrné Skalice se už mlátí pádly po hlavě a jsou příliš vzadu, tak si je rozdělujeme. Počasí nic moc – je zima. V Choceradech konečně narážíme na otevřenou hospodu. Jdeme na výborný oběd a pak to balíme. Kluci jedou vlakem pro auta, menší kluci cvičí na lodích tak důkladně, že Honza udělal eskymáka a utopil týden staré boty. Ještě koupání nového vodáka Janka a přesně desetileté Elišky. Jedeme ještě jednou k Martinům pro kolo a na Duck Tales, pak vrátit lodě a pak už konečně domů.

Vítání léta ve Vojanových sadech, 24. 6. 1993

Borová Lada, 3. – 10. 7. 1993
Jedeme až v sobotu ráno s Martinem a spoustou krámů od Michlíků. Postavili jsme stan a začalo pršet. Přijeli Kučerovi, Michl, spisovný Kuba, Jana, Janek, Pažouti a sestřenice Pavlína s Lukášem. Večer boj o místo na výsluní (u ohně) a Michl s Janou perlí na kytaru. V neděli krásně, koupeme se nejdřív u jezu, pak Michlovi berou Martina zadní cestou do Borových Lad do hospody, my a za nimi jedeme na kole. Kuba v hospodě kreslí comicsové reklamy a směje se stejně jako Michl. Pak se přesunujem na Chalupskou slať. Večer zima, oheň, zpěv, pivo. V pondělí jdeme s Michlíky i Kučerou na pěší výlet. Kučka nás vedl podle azimutu, ale skutečně jsme nakonec přišli k patníku posledního vlka. Pak jsme sešli k jezírku, kde už byl JiKuč před dvaceti lety. Bohužel byli tam místní a pak dokonce výprava Němců, a tak se chytání pstruhů nekonalo, pouze raci. Pak do nedaleké Lipky. Hospoda zavřená, ale pivo nám dali. Po zelené do Borové Lady. V hospodě jsou vyjedení (čtyřdenní volno přilákalo obrovské množství turistů), ale Kučka podle lístečku od vrchního vyhledal v bytovce vedoucí z protějšího obchodu, která přišla, otevřela obchod, vyndala křesílka a usmažila nám řízky a sýr. Pak jsme si ještě nakoupili Schöller a paní nám uvařila kávičku – na státní svátek neuvěřitelné.
V táboře už Roulin s Hankou, dětmi a karavanem. Večer hraje Roulin a Michlíci, JiKuč perlí a baví přísedící dámy. Přímo z Jugo dojeli i Kozlíci. Dopoledne na houby, poté na kolech do Borové do hospody. Cesta na kolech zpět veselá.
Další den výlet do Německa. Na Knížecích Pláních u stolečku svačina a piva od Roulina. Na Bučině nově postavena kaplička a informační centrum. Jedeme do Kvildy, kde kotvíme v hospodě u Pily. Pak už rovnou do tábora. S Hankou jsme připravili stůl pro oslavence – Roulin 45. Čtyři šampusy a borovička způsobily, že někteří málem padali do ohně. Ve čtvrtek jsme pro změnu slavili Hančiny čtyřicátiny, Hanka koupila dětem polárkové dorty a šlehačku. Pak pomazánky, fernet, griotka, špízy, neapolské šagety. Abychom vystřízlivěli, vyjeli jsme na kolech na Nový Svět. Jenže tam Hanka objednala pro všechny fernety. Cesta zpět značně rozevlátá. U ohně ještě dopíjíme fernet, griotku a nepitelnou meruňku. Ráno si porovnáváme své účesy, Hanka nás odpoledne mezi fernetem a griotkou všechny ostříhala - kupodivu všichni spokojeni. Po koupeli vyrážíme opět na kolech do Nové Hutě do školy na pivo a poté k jezírku, kde je voda jen o trochu teplejší než voda ve Vltavě. Papežovi odjíždějí do tábora a do Malovic, my ještě jedeme do Churáňova a přes Šindlov k Černému vlkovi. Večer už bez hudby, Michlovi též odjeli.

24. letní čundr ve Vlkově nad Lužnicí, 23. - 25. 7. 1993
Voda shora i zdola.





Halouny u Provázků, 24. – 25. 7. 1993

Letní hory v Českém lese, 13. – 15. 8. 1993
Poběžovice, Postřekov, Načetín. 5 účastníků

Provázkovy Dětské slovenské hory, 13. - 15. 8. 1993

Dětská Vltava, 25. - 29. 8. 1993
Po frenetickém telefonování a zařizování lodí z Fyzikálu jsme vyrazili ve středu v půl sedmé z Prahy. V deset po průtrži mračen ve Vyšáku téměř současně s Martinovými. Pak ještě přijeli kamarádi Martinů s invazním člunem. Ráno nákup ve městě zpestřený rozbitým lahváčem před bufíkem. Kluci jedou sami, tentokrát bez problémů. V Rožmberku se stavujeme v „botanické zahradě“ na párku a polívce. Jez sjeli kluci sami. Pak jsme se rozdělili a hned jsem se s Honzou na cestě do tábořiště cvakla. Večer chvíli oheň, chvíli v bufetu u griotky. V pátek se stavujeme ve všech možných občerstveních, před mostem v maringotce, U Fíka, kde Michal s Petrem Drexlerm hrají na kytary a před Větřním v nové restauraci. Větřní sjeli kluci suverénně, barevnou skálu taky. Ve Spolí jsme postavili stany a šli s Věrou a kluky do města. Už za deště se vracíme. Večer trávíme ve vojenském stanu u piva, párku, hudby a mariáše. Ráno hrozně. Dohadujeme se, co dál. Invazní člun jede domů, my s Věrou jedeme stopem pro auta do Vyšáku. Po návratu už neprší, ale je hrozná zima. Jdeme všichni do města, obcházíme pivovar a jdeme do Rumyší díry na bramboráky a koně v trávě. Večer opět ve stanu, kluci hrají mariáš o peníze. Ráno sluníčko, ale zima. Balíme a vyrážíme. Nebezpečné jezy míjíme Myší dírou. Zastávka až před Rájovem, kde občerstvení. Zcela zmrzlí vylézáme v Rájově, kde už přistavené jedno auto. Při čekání se v té zimě děti ještě koupají. Cesta domů přes Fyzikál bez incidentů.

TURAS - Podzimní Křivoklát ve Višňové, 3. - 5. 9. 1993
Oba noclehy v chatičkách ve Višňové. V sobotu výlet do Nezabudic, oheň s buřty a Rozvědčík. Podle řeky zpět do tábora. V neděli Kučkou slibovaný víkend na vodě se scvrknul na půlhodinové popojíždění dětí kolem břehu. Naše jsou osvobozeny – byly čtyři dny, a tak hrajou na zápraží mariáš. Cestou domů se i s Míšou, kterého máme na starost, stavujeme v Lánech.

Podzimní víkend v Brandově, 10. - 12. 9. 1993
V pátek večer se nás sjelo čtrnáct lidí a čtrnáct kol. Martinovi a Míša přijeli v deset a pak teprve začalo to pravé klučičí rodeo. Ráno ještě rychlý nákup a pak už všichni vyrážíme. Tento víkend je otevřená hranice, tak se jedeme zkusmo podívat směrem k ní. Neuvěřitelné množství stánků se vším. Pak ale jedeme Českem údolím Telčského potoka, pak směrem Rudolice a na Lesnou. Cenově přijatelné polívky a polárkové dorty. Pak po asfaltce a rozhrkané polní cestě těsně nad Novou Ves. Aleš Vrba s pošramoceným kolem rovnou domů, my jedeme do Hory sv. Kateřiny do Horského domova, ale je zavřený. Tak končíme v bufetu. Večer hráli Kopp s Alešem na kytary. Do toho přijel Kužel z Prahy na kole. Ráno dost hnusně, ale pak naštěstí přestalo pršet. Na kolech ke stánkům a pak přes hranici. To, že někdo neměl pas, nevadilo - nikdo nás nekontroloval. Do hamru nás pokladník pustil taky zadarmo. Nejdříve výklad na pásku v češtině, pak nám Karel překládal jeho vyprávění. Poté se Kužel rozloučil a odjel Německem do Ústí, my jedeme na kukačku do Olbernhau. Zatímco proti nám proudí Němci obtížení plyšovými medvědy, botaskami a houskovýmmi knedlíky, my jsme v patnácti v Německu neutratili ani fenik. Pak už oběd asi ve dvě a postupný odjezd.

35. Velká Stezka na Moravském Slovácku, 30. 9. - 3. 10. 1993
Nočním vlakem do Kunovic, motorákem do Starého Města a autobusem do Buchlovic. Prohlídka zámeckého parku s pávy. Poté polévka a piva na náměstí. Stoupáme na Buchlov, pod ním potkáváme pěší frakci z Uherského Hradiště. Na hradě se sešlo hrozně moc frakcí, někteří šli na prohlídku, my konzumujem na nádvoří. Poté pod hradem v rokli spíme asi dvě hodiny ve spacácích. Pak pokračujeme lesy do Pasek, kde máme spát, ale nikdo z místních nic neví. Jdeme po vrstevnici do Osvětiman. V hospodě potkáváme Kučeru s Nikotinem, kteří dorazili z Prahy, a tentokrát už jdeme do správných Pasek po silnici. Spíme v chatičkách, zábava je v přilehlé jídelně. Dopoledne se vracíme do Osvětiman, kde se ve včerejší hospodě zdržujeme podstatně déle. Hraje Jánský, ale v moravském repertoáru ho pokořuje Kučera. Po pozdním obědu vyrážíme mezi vinicemi do Ořechova. Zde původně na jedno pivo, ale nakonec pěšky vyráží jen Kučka a jeho nohsledi, my po dalších pivech jedeme busem přímo do Bzence. Spíme v sokolovně. Ze začátku schizofrenický večer. Část lidí je v hospodě sokolovny, část v různých sklípkách. Nakonec většina ve sklípku, ve kterém zabezpečil Kučera cimbál. Hudba, zpěv do jedné, poté se přesunujeme do Sokolovny. V přilehlé místnosti pokračuje v hudbě Morturas, který přijel na jeden večer. Jdeme spát po jejich odchodu na ranní vlak. Ráno se opět přesunujeme do přilehlé hospody. Po uspokojení žaludku začíná skvělá hudba: kytary, banjo, basa. Celá hospoda je naše. Z hospody nás zachraňuje až úprk na vlak do Veselého nad Moravou. Zde trávíme hodinku na dvorku jakéhosi domku, kde konzumuje litry burčáku. Poté poli do posledního noclehu v Hroznové Lhotě. Večer opět bezvadný, nechybí ani představení Nejlepší holky. Dopoledne se přibližujeme podle vody do Lipova. Poté vlakem do Veličky. Na sraz přes přeplněné hospody. V areálu už začíná krápat. Turas vytahuje Čtrnáctku z bryndy, i co se týče soutěže. Téma Maryša – Kučka vymyslel, že nejvhodnější bude píseň roku Polský děvče. Na jeviště jsme vylezli téměř všichni včetně hudebníků s nástroji, ale zazpívali jsme píseň a kapela. Byli jsme nejlepší, ale porota to zmanipulovala. V narvané hospodě jedno pivo a pak už se přesunujeme na vlak. Ve vlaku už nekonzumujeme. V Praze před dvanáctou.
Album
BuBu

TURAS – drakiáda, 10. 10. 1993

30 let TAKu - oslava v Loutí u Nové Rabyně, 12. - 14. 11. 1993
účastníci Jana Vorlová, Vláďa Roith a Radek Chloupek

Za koničky do Středokluk - dětská akce TURASu, 27. 11. 1993

Mikuláš TURASu v Telči, 3. – 5. 12. 1993
V pět je nás na autobus tak akorát, v půl osmé v Telči. Chvíli dohady s personálem o večeři, ale nakonec dostáváme jídlo postupně. Spousta hudebníků, a tak po večeři v deset nastupuje pětihodinový hudební maratón Roulina, Zdenála, JaVora, Brňáků a Mámy. Ve tři nás personál naštěstí vyhodil. Martin řádí od sedmi, a tak jsem se moc nevyspala.
Po snídani vyrážíme autobusem na Roštejn. Zde sněhová bitva – velká obleva, a tak dovazené lyže zahálejí. Výstup na věž a pak pěšky do Vanůvku do hospody. Vevnitř autobusová frakce, a tak pivo jen venku. Autobusem na pozdní oběd. V pět přišel Mikuláš, rozdávání se postupně urychlilo, takže mohlo začít promítání. Vaření dobré kávy a Polský děvče. Děti řádí po chodbě do deseti, od devíti už zase hrajou Vaska s Pupasem na housle, dvě basy a banjo. Významné části večera: setkání důstojníků, Děvčata z pohraničí + Důchodci, kankán, rock´n´rollové Velvary. Na závěr Máma. Jdeme spát ve čtyři. V deset vstáváme, v jedenáct sraz u zámku. Na věž se nás dostává jen asi dvacet. Pak k Červenému Orlu na oběd, k Zachariáši na poslední pivo. Ve tři odjezd, v půl šesté v Praze.

Vánoční nadílka v Metroprojektu na Smíchově, 16. 12. 1993

Nora, 18. - 19. 12. 1993

« NAHORU
TOPlist