Akce Čtrnáctky v roce 1995

Akce: Pyjamový Silvestr v Dřemčicích, Bruslení na Hostivaři, Řevnický Poklad, Jarní Křivoklát TURASu v Kácově, 50. Malá Stezka na Malé Skále, Oslava svatby J. M. a J. M. v Nižboru, Lahváče, Vítání léta ve Vojanových sadech, Letní čundr, Halouny u Provázků, Letní dětské slovenské hory, Setkání familií v Mikulově, Velká Stezka se zakončením na Kuksu, Petr Jánský 50 Na Palouku, Čtrnáctková nadílka čtrnáctého

Co jsme zažili

Pyjamový Silvestr v Dřemčicích, 31. 12. 1994 – 1. 1. 1995
V Třebívlicích marně hledáme Čtrnáctku. Na nádraží potkáváme jen Koppa. Pak do Dřemčic, kde pro změnu potkáváme jen Pohádkáře. Tak zpátky do Třebívlic, kde rozjařená Čtrnáctka právě vychází ze zapadlého kiosku u hřiště. Zpět od Dřemčic. Tam hostinská rychle připravila pokojíček nahoře, protože o dětech nevěděla. Jirka měl geniání nápad vzít televizi, a tak děti celý večer pijí kolu, jedí brambůrky a spory vznikají jen, co se týče volby programu. My se po zabíjačkovém guláši přeci jen převlékáme do pyjam. Místní omladina čumí, ale večer se povznesl. Do rána s námi zpívá i skvělá hostinská. Spíme přímo na sále. Dopoledne zbylí vyráží lehce pocukrovanou krajinou na Oltářík. Jirka se odtud vrátil pro auto, my jsme došli s ostatním před Podsedice, kde jsme se rozloučili. Zpátky přes Peruc za silné sněhové vánice.
  • xxx

Bruslení na Hostivaři, 14. 1. 1995
Na bruslení obvyklá sestava, jedeme několikrát s Věrou, Miladou a Lenkou a tlupou dětí k hrázi a zpět. Michal neustále opéká na grilu buřty. Když přišli Jahnovi a Věra s Frantou, přesunujeme se k Martinům. Obvyklé hody a obdivování nové koupelny. Ve vířivé vaně se postupně koupe JaVor a poté Jirka Kostrba. Ke konci zůstáváme jen s Pracanty, kteří hovoří o svém podnikání na Ukrajině. Domů jedeme až skoro ve dvanáct, když jsme vypili Michalovu narozeninovou tequillu.

Narozeninový večírek u Ally U Andělky, 1. 3. 1995

Řevnický Poklad, 1. 4. 1995
Loňská rekordní účast se neopakovala. Dlouho to na Smíchově vypadalo, že pojedeme jen my a kluci Martinovi (Martinovi starší na Floridě). Pak přeci jen doběhli Vrbovi, Štaflíci, Kuželovi a Lenka. V Řevnicích jdeme přes obvyklou zastávku u obchoďáku, kde nás odchytli Neumanovi. U lesního divadla test pro děti i dospělé – ze znalostí 2. stupně jsme zcela propadli. Následně dostáváme losy Binga. Pak už jednotlivá mužstva vyrážejí na trať, bohužel nějací lumpové strhali značení mezi druhou až čtvrtou kontrolou. Děti i dospělí zuřivě škrtají čísla na losech. Oheň s vyhlášením vítězů. Je zima, a tak Boženčiny narozeniny slavíme u Tichých v kuchyni. Odpoledne doráží ještě Kopp, Nikotin a Provázci. Protože dámy ale většinou pijí svařené víno, tedy kromě griotky na oslavu, zůstává sud nedopit!!! Návštěvníci postupně odpadají, my zase jedeme s Nikotinem až posledním vlakem. Děti jsou unavené lítáním po zahradě, my pitím.
  • xxx

24. bál TAKu - Cikáni jdou do nebe v Domovině, 8. 4. 1995


TURASí kuličky nad Prokopákem, 9. 4.1995
Turas pořádal kuličky u Helekalů na Cvičišti. Místo hospody spíš jen bývalé šatny u hřiště. Zde silná sestava TURASu hraje ve sněhové vánici kuličky. My se snažíme být venku, ale pak se raději necháme obsluhovat omaskovaným Jiřím Helekalem vevnitř. S Lenkou a Miladou V. organizujeme běh s překážkami, ale měření stopkami nezvládáme, tak vítěze určujeme podle sympatií. Zdržujeme se až do šesti a pak jdeme po hraně kopce s Větrovcovými, Nikotinem a Pípou a kocháme se dalekými výhledy. Jedeme metrem ze stanice Radlická.

Jarní Křivoklát TURASu v Kácově, 21. - 23. 4. 1995
Nakonec jsme jeli do Kácova autem, a téměř všichni měli stejný nápad. Hostinec v pivovaře jsme záhy téměř ovládli. Než se vyříkaly zážitky, byla půlnoc. Děti jsme odsunuli na dlaždičky do spilky a my jsme do čtyř vydrželi u hudby. Ráno pozvolné hemžení po městečku, poté jsme se opět nasunuli do hospody, děti do Sázavy, teprve o půl jedné se formuje odchod. Jirka převáží auto do Českého Šternberka, my jdeme podle Sázavy do Soběšína. Tam Jirka zoufale pobíhá po druhém břehu - přijel ze Šternberka vlakem. Odvazuji pramičku a jedu pro něj na druhý břeh. Pak siesta na břehu a zhruba tři lahváče na dvacet lidí. Lesy ke Šternberku do známé ubytovny. Řidiči pro auta – zbytek čeká na jídlo od zmateného číšníka. Zpočátku rozpačitý večer zachránil jako obvykle chlast. Nejdříve slaví Míla R. – tři šampaňská, pak Erika, pak JiKuč Jiříky a pak se slaví narozeniny až do 15. června do šesté hodiny ranní při kytarách a tanci. Takže z hotelu se stává hodinový hotel – já jsem kupříkladu spala od šesti do sedmi, jiní, co poslouchali Batynův hodinový vtip od sedmi do osmi. Dopoledne postupné čekání na ham and eggs, než konečně došly vejce. Pak se přesunujeme na druhý břeh. Ležíme, hovoříme, chvílemi hraje Kopp. Asi v půl čtvrté se zvedáme a s Nikotinem jedeme přes klášter v Sázavě a hospodu na Marjánce do Prahy.

50. Malá Stezka na Malé Skále, 28. 4. – 1. 5. 1995
Při konzumaci jídla a pití nám cesta do Jesenného i s dvěma přestupy utekla rychle. V hospodě v Jesenném už polední frakce Jirka a spol po pochodu podle Kamenice. Za chvíli je nás asi padesát., ale šikovný číšník skvěle stíhá. Hudba, griotka, tanec asi do třech. Spíme v sokolovně asi 300 metrů od hospody. Ráno návrat zpět, Stáňa jde zpovídat Jardu Ševce, Jánský trénuje na Svět knihy a hostinský šťastně obsluhuje, že má v hospodě autora Já, písnička. Klasické trhání na party, já jdu s poslední do Spálova. Zahrádka tak příjemná, že zůstávám s frakcí, která nikam nejde. Někteří jsou okruh podle Jizery, my konzumujeme šampaňské a posloucháme hru na dopravenou basu a banjo. V šest vlakem do Malé Skály. Ještě pivo v roubené hospodě u řeky a pak už se potácíme do kopce k hotýlku Jizeras. Po večeři a ubytování ve vlastní postýlce opět skvělá hudba až do rána. Ve tři jsem po přemíře alkoholu usnula u stolu. Ráno konzumace a hraní na novo, v jedenáct se přesunujeme do místní restaurace Sokolovna, kde oběd. Pak vyrážíme do skalního města, ale předtím se posilujeme Mietkovu zubrovkou. Nejdříve jsme po široké stezce, ale pak vyrážíme mezi pískovce i s basou. Na každou vyhlídku musí s námi, když se nám podařil i prostup 30 cm širokou a pět mettrů dlouhou škvírou, oslavujeme to dvoulitrovým šampaňským. Do Besedic do zahradní restaurace přicházíme, když většina už zase odchází za turistikou. My se okamžitě zabezpečume řezaným pivem, čtyři světlé a čtyři tmavé a neustále doplňujeme barvy. K tomu nám hraje Provázek, Ivan Hořejší a obvyklé duo Vrba + Skřivan. Před šestou večerní vyhánějí povinnosti stezkaře, právě když dochází nohejbalová sekce v čele s Jánským. Přes Suché skály, kde zachraňujeme Pavla Tichého, který se rozhodl je zdolat, zpět do hotýlku. Převlek do gala a nástup do jídelny. Zde připraveno cinzano, a tak jsme si připili každý s každým a večeře. Pak Vláďa předal asi 40 diplomů, které jsem společně s Nikotinem vymyslela. Poté několik scének a hudba, hudba, hudba. Líbali jsme se i pod břízkami (měli tam jakousi příšernou reprodukci běloskvoucích břízek) Ještě v šest jsme chtěli jít dělat mejdan na šestku, ale naštěstí už nebyl nikdo schopen vstát. Ráno po snídani a placení jsme si přesedli do výčepu a v úzké skupince s hudebníky Vrba + Skřivan byl konečně přezpíván Dobeš. Tanec s Tondou až do kuchyně. V půl třetí odchod na předposlední vlak, protože tím posledním měly jet mé děti ze skautské výpravy. Daly jsem si s JaVorem v roubence pivo napůl, ale pak se to zlomilo. Přišla piva, Mietek mi přinesl na stříbrném tácku klíče od záchoda, Pavel sedm kafí a sedm rumů, udělali jsme si recepci ze zbytků a pak Pavel utratil i poslední peníze na vlak za další dobrou kávu. Ve vlaku jsme vystěhovali jedno kupé a bouchali jedno šampaňské za druhým. I průvodčí, když jsme mu řekli, že nemáme lístky, protože jsme za poslední peníze koupili šampaňské, po nás nic nechtěl. Dokonce jsem i tančila v uličce a bylo na mě vylito pivo. Na nádraži jsem se samozřejmě potkala s kluky, kteří mě přivítali: “Mami, jseš hrozně cítit lihovinou.”

Svět knihy na Výstavišti, 11. 5. 1995
Na Výstavišti byla po tři dny výstava Svět knihy, kde Jánský představoval knihy vydané svým nakladatelstvím. Hrál s JIrkou Vrbou a Pavlem Skřivanem repertoár ze svých knížek. Od čtyř se začala scházet Čtrnáctka. Hrálo se a popíjelo do šesti. Pak přesun do Moravského sklípku, kde pokračování bohužel s nepříjemným personálem. Domů posledním metrem.

Oslava svatby - Jana Mašková a Jana Mentbergera v Nižboru, 20. 5. 1995
V pondělí Jana ohlásila svatbu, a tak jsme se v sobotu vydali do Nižboru pogratulovat. V lese lesní chata, kde jsme zastihli jen pár slavících, část lidí šla na výlet. Předali jsme diplom za získání nejdelšího jména na trase – Mentbergerová. Pak opékání buřtů, trocha hudby a běhání dětí.

Lahváče, 2. - 4. 6. 1995
Po dlouhých dohadech nakonec jedeme s koly. Pak ještě přijela Jana s Jankem na kolech, Větrovcovi, a narvaný forman s Martinovými a Lenkou. Večer hrála hudba Roulin, JaVor a Kopp. Ráno teoretické dohadování o poražení vrby, dokud nedorazil Čáp s kamarádkou. Hbitě se vyšplhal do koruny a začala porážka. Po pěti větvích vyrážíme s dětmi částečně na kolech, částečně pěšky po polní cestě do Stvolínek. V obchodě pečlivý výběr nanuků, ale Jirka, který vyrážel s námi, nikde. Jedu tedy s kluky a trosky kol – Martin bez šlapky, Míšovi stále padá řetěz - do Kravař a pak kopcem do Blíževedel. V hospodě pět limonád, jedno pivo a brambůrky, které konzumujeme na zemi před hospodou. Na chalupě už doporaženo a všichni se chystají do nově otevřené hospody. Jen Větrovcovi zůstávájí a chystají oheň. V německy zařízené hospodě se postupně schází i ztracené zbytky a výletní frakce Nikotin, Pípa a Franta Mašek. V nastálé tlačenici se dostává griotka na zem, pivo na sukni. Když dorazily děti, tak jdeme raději všichni pryč. Větrovcovi se loučí a jedou do Prahy. My pečeme buřty a poté se přesunujeme dovnitř k pomazánkán, lahvovým pivům a hudbě. V devět přijíždí Peťan s přítelkyní a falešně ale s nesmírně nadšeným hlasem zpívá s Roulinem. Skvělá zábava až do pěti, kdy sváteční kuřačka Věra Martinová začala lákat Čápa, aby inzeroval ve Zlatých stránkách. Jdu radši spát, Michal pak odvléká Věru a děti do Prahy – údajně na Pražský maraton. My po uklízecím dopoledni a obědě jedeme ještě do Holan k rybníkům. Jirkovi se Honza s Jankem na kolech ztratili, a tak u rybníků neklid. Nakonec je přiváží Kuba společně se zapomenutými Míšovými kalhotami. Zatahuje se, a tak jedeme s Koppem domů v lijáku.

Vítání léta ve Vojanových sadech, 20. 6. 1995
Obvyklé Vojanky, tentokrát jsme vzali i děti. Po dvanácté přesun do Královské šatlavy v Saské. Domů v půl třetí.

19. LPTH - Soběslav, 24. -25. 6. 1995
ředitel Luděk Ledvina

26. letní čundr, 5. – 9. 7. 1995
Sraz v poměrně nekřesťanskou dobu na Hlaváku.Ve Veselí v nádražní restauraci tlačenka a pivo. Osobákem do Vlkova. U nádraží venku nestabilní lavice, ale to byla jediná chyba. Dáváme si piva, poté oběd, poté piva. Pak se jdeme vykoupat do pískovny. K večeru zpět do hospody na večeři a piva. Přijíždí divadlo Julie, ale Šilhán je tam jen se samou omladinou. V půl dvanácté odcházíme spát do přilehlého hájku. Ráno po snídani u spacáků odcházíme po silnici a hrázi rybníka do Ponědrážky. Hospoda otevírá v šest, ale naštěstí nám místní poradili, ať zazvoníme. Přes okno nám prodali něco lahváčů. Okolo luskových polí a několika nekoupatelných rybníků (i legendárního Hliníře) až na betonový plácek v Záblatí. Koupeme se a Jirka se honí s užovkami. Večer ještě jdeme podle rybníků do Ševětína. Na náměstí hospoda s volným stolem. Studená kuchyně a pivo. Jeden z dvojice bratrů je tak nadšen Koppovým hraním, že nám kupuje deset piv, které mu pak postupně vracíme, protože zapomíná odcházet. Jdeme spát za plot zahrady a ráno nám za hlavou obchází tetka mrtvice s kosou. Zpátky do městečka na nákup, do družstevní pivnice na pivo a na nádraží, kde se dovídáme o 40minutovém zpoždění. Proto přehodnocujeme plány a jedem rovnou do Budějic. Tam do cikánské hospody na oběd. Pak pokračujeme vlakem do Dívčic a v děsném vedru se přesunujem k rybníku, kde trávíme zbytek odpoledne. Pak jdeme více méně podle azimutu do Maloviček. V hospodě s hostinským z Perlovky jedno pivo a pak podle popisu jsme za čtvrt hodiny u Roulina v Malovicích. Míša nás nutí hrát pinčes, Adámkovi s Evženem jsou kdesi na výletě na Šumavě, a tak jdeme do hospody. Uřvaná hospoda bez jídla, šampaňského, brambůrek. Ale Míla Fuxa všechny přeřval. Dokonce i uřvané máničky zmlkly a tleskaly. Po jedenácté dorazil Adámek s flétnou a kupodivu se s Mílou shodli. Nikotin v závěru objednává deset zelených, které v podstatě piju jen já a Nikotin. Po návratu z hospody ještě oheň, ale u něj vzápětí usínám. Po snídani bez báglů do Netolic. V boční ulici oběd a dvě láhve šampusu pro Roulina (narozeniny). Pak se táhneme za město k rybníku Mnich. U stánku vychlazené lahváče, nudisti se koupou z roští na druhém břehu, my s Koppem v plavkách na pláži. K večeru zpět na náměstí na večeři v restaurace a la Bouzov. Vlakem zpět do Malovic. Konkurent Míla s rodinou už odjel, a tak se Adámkovi otevírá hudební prostor. Sedíme na zahradě, pijeme šampaňské, Roulin po šampaňském nabízí jen rybízáky, ale hudba - americké blues Adámek + Evžen je skvělá. Nikotin skočil se džbánky do hospody pro pivo, a tak se večer protáhl. Sedíme pak ještě u ohně, hraje Kopp s Janou, ale Olda Berkovský už moc neartikuluje a hlavně zpívá tak falešně, že jdeme ve tři raději spát. Ráno všichni balí, a tak se sbíráme a pěšky jinou a delší cestou úmorným vedrem zpět k rybníku u Dívčic. Pak vlakem do Protivína. Zde dobrá a rychlá večeře a pak už jen s mírným zpožděním do Prahy.

Halouny u Provázků, 8. - 9. 1995

Letní Železné hory, 18. – 20. 1995
hory pro jednoho muže (Jirka Veverka)

Letní dětské slovenské hory, 18. – 26. 8. 1995
Slovensko; Pieniny - Kamienka, Hraničné, Červený Kláštor

Setkání familií v Mikulově, 17. – 19. 9. 1995
Na tuto akci TURasu se kupodivu přihlásilo i 14 lidí ze Čtrnáctky. Z Prahy nás jelo asi třicet, v Brně na hřbitově přistoupilo dalších osm lidí v černém. V Pavlově vysedáme za deště z autobusu před ukrajinskou ubytovnou. Urychleně se převlékáme a vyrážíme do moderního sklípku. Lubošem zajištěná cimbálka má tendenci hrát i rock´n´roll, to je Kučka rychle zpacifikoval. Čtrnáctka odchází mezi posledními asi ve čtyři. Ráno se probouzíme na palandách, a když vylezeme ven, slibovaný výhled na moře (peněz) je dokonce i na moře (Pálava). Je nádherné počasí. Na snídani do patra penzionu, poté česnečka ve včerejším sklípku. Autobusem do Mikulova. Zde setkáni s Precitlibello. Ubytováváme se v hotelu a jdeme dolů na oběd. Ve dvě úžasné setkání mafií přímo na náměstí. Předávání kufříků. Poté návštěva rodinné hrobky i s projevy v kostele a předání rodné prsti. Poté focení a výjíždky dobovým automobilem. Pěšky na hrad k obřímu sudu a poté do vykutaného sklepa pod Hrádkem. Skvělý večer s burčákem přerušený šlehačkovou bitvou. V jednu jdu úplně opilá spát. Ranní vstávání zpestřené Stáninou rozcvičkou vleže na palandách a úplně opilým Františkem. Poté jsme zpět do sklípku. Burčák zcela zlikvidován. Stejně po včerejšku většinou dáváme přednost pivu. Jarda Pařízek s Františkem skvěle džemují. Velice příjemné probírání z kocoviny. Poté čekání na Stáňu, která šla dělat rozhovor se skupinou U nás se svítí. Poté několikerá návštěva sklípku pro burčák – většinou neúspěšná. Zdařilá cesta domů – Šustová zcela tuhá leží i se závojíčkem na dně autobusu.

37. velká Stezka se zakončením na Kuksu, 27. 9. – 1. 10. 1995
Ve středu v půl šesté nás z Hlaváku odjíždí čtrnáct včetně Nora – synovce Onkela Františka Ouředníka. Jedeme přímo do Ploužnice – hospodu asi 50 metrů od nádraží zabezpečila Květa Baštářová z Lomnice. Poslední ukázka staročeské hospody. Po guláši a teplém pivu hudba – Jirka Vrba, Chrudim, Franta a Jana. Květa s Batynem na krátké návštěvě. Po půlnoci kávička s a pak ještě griotka. Nakonec jdeme spát až v půl čtvrté. Spíme na zemi pod stoly. Sven se ptá: „Je to legální?“ Ráno surově vzbuzeni, protože hospodský musí od půl desáté makat ve fabrice. Skvělá tlačenka a pak už vyrážíme na vrch Tábor. Zde vrcholové pivo od pana hostinského před zavřenou hospodou. Hezkou vyhlídkovou cestou do Bradlecké Lhoty, kde právě otevírala hospoda. Skvělý oběd, hostinský. Roučka při včerejším telefonickéh hovoru potvrdil, že pivovar v Nové Pace je nezajištěn, a tak není kam spěchat. Chrty necháváme odejít a Niko zabezpečuje šampaňské. Pak už v dešti klopýtáme přes Kumburk do Nové Paky. Salónek útulný, ale prťavý, proto se stále zvětšující osazenstvo přesunuje i do lokálu. Přichází nadšená čtvrteční frakce, která se do pivovaru přeci jen dostala – bez Roučky, ale díky Stáně. V jedenáct nás hostinský bez milosti a bez ohledu na ušlý zisk vyhazuje, a jen zdravé jádro (Ouředníci, Sven, Niko, Pavel Tichý a posléze Jana s Mietkem se přesunuje do místního baru. Snažili jsme se, seč mohli, aby nás předčasně vyhodili – soukromá recepce z aluminiové krabičky, přestavování nábytku a posléze nejsprostší sloky z Velvar, ale nakonec jsme museli potupně odejít sami. V sokolovně vzdor očekávání ještě živo na trampolíně i okolo. Vašek Pauk slavil fernety svůj svátek. Ještě asi hodinové veselí okolo Ivanky, trampolíny, cizí ženy v cizí švédské bedně a jdeme spát. Ráno po nákupu v obchodě nám na náměstí předčasně otevřeli putyku, kde se stavujeme na jedno dvě piva a držkovku. Příjemnou cestou do Pecky. Cestou píšeme anonymní dopis Igorovi, aby v závěrečné scénce hrál smrtku. V Pecce v hotelu na náměstí jsme se rozjeli. Oběd, piva, griotky, mozeček – vše v rámci výuky Svena a posléze několik rund zelených. Když jsme se za tmy vydali ven, snažili jsme se přemluvit autobusáka, aby nás odvezl do Horní Brusnice. Naštěstí po sto metrech nás dostihl Jánský s Mírou Šilarem a dovezl do místa noclehu. V pátek přijíždějí noví a noví Stezkaři, bohužel povětšinou auty – část stezkařů už nechodí, ale jezdí auty, už nespí na podlaze, ale po pensionech.V roubené části hospody, kde je hudba, je zatopeno a vykouřeno. My, co spolu chodíme, stejně většinu večera trávíme před výčepem, abychom měli blízko k pití, a věnujeme se zpěvu. V půl druhé nás vyhazují do sálu, kde František ladí kytaru a během pěti minut se sťal. Zpěv přijímán s nelibostí od spáčů. Ráno se při pivu vzpamatováváme. Franta: „Pár šavlí a Stezka je pryč.“ V Hudba hraje u výčepu, pak vyrážíme na Zvičinu. V hospodě svatba, ven dostáváme jen lahváče. V tříkilometrové vesnici objevujeme cukrárnu, kde už motorizovaný Jánský. Americká limonáda, česneková topinka, poté nocí do Doubravice. Zde zapšklo, neboť na překapávané pivo se čeká neúměrně dlouho. Hudba nejdříve na podiu, pak přišla i mezi lid. Postupně uléháme do miniaturního sálu, nakonec jsme zbyli Vláďa Roith, Kopp, Niki, Sven JKV a já. Kopp hraje Norwegian Woood a další skladby, cokoliv si vymyslíme. Konečně jsme Svena přemohli, odešel spát asi čtvrt hodinu před námi. Dopoledne pochod na Betlém a do Kuksu. Závěrečné shromáždění přímo pod špitálem. Po zakončení do narvané hospody, kde se našel volný stůl a spousta piva a griotky na závěr. Ve vlaku závěrečná recepce a lahváče. Ještě na Hlaváku si dáváme na stojáka poslední lahváč a pak závěrečné loučení s těmi, co s nimi chodíme.

TURAS - Podzimní Křivoklát, 20. - 22. 10:1995
Kounov, hrad Džbán

Petr Jánský 50 Na Palouku, 8. 12. 1995
Petr Jánský nás pozval do bývalé Čtrnáctkové hospody. Obrovská sešlost. V půl deváté už jsem si málem neměla kam sednout. Nejdřív se hrálo, ale hrozný binec. V devět přinesena bedna, ze které se za melodie Barborky vynořila dáma. Jánský byl pěkně přepadlý, nevěděl kam, až to půjde. Po konci atrakce hudba, tanec, guláš. Konec před druhou hodinou.


Čtrnáctková nadílka čtrnáctého, 14. 12. 1995
Na Smíchově ve sklepě, podstatně méně lidí než na narozeninách, ale spousta darů, pohoda.

Zpívání pod mostem, 24. 12. 1995
 « NAHORU
TOPlist