Akce Čtrnáctky v roce 1998

Akce: Silvestr v Kynžvartu podruhé, Pololetky na Norisově boudě v Jizerkách, Řevnický Poklad, Dětská kola na Blatensku, Velká Stezka Lužické hory, Vítání léta ve Vojanových sadech, 2. Letní cykločundr, Provázkovy narozeniny v Halounech, Provázkovy Slovenské letní hory, Dětská voda, Malá Stezka na Kokořínsku, Příprava na DD v Kutné Hoře, Vánoční nadílka U Dudáka aneb Dezorientační běh Prahou

Co jsme zažili

Silvestr v Kynžvartu podruhé, 27. 12. 1997 – 2. 1. 1998
Bereme poctivě všechny běžky a brusle, ale k ničemu. Cestou se stavujeme v Plzni a v Tachově, ale stejně jsme v Kynžvartu téměř první. Večer jídlo z vlastních zásob. Tentokrát máme společenskou místnost společně s dětmi, a tak děti čumí na televizi a my sedíme na chodbě (dole jsou Němci). Ráno jedeme nakonec sami do Františkových Lázní a Aše. Cestou zpět se stavujeme na zřícenině Libštejně a krásně opraveném hradě Ostroh. Poté jedeme do Chebu, kde potkáváme Miloše, Tichých a Alenu Podráskou, kteří jedou na Kostelní hůrku. Připojujeme se. Když několikrát obejdeme kráter, Miloš přečte z průvodce, že se jedná o umělý kráter vytvořený dolováním prachu na vysypávání cestiček ve Františkových Lázních. V pondělí jedeme v obrovské sestavě do Soosu. Z pěti aut se vyvalí neuvěřitelné množství dospělých a dětí. Miloš opět září se svým průvodcem – bahenní sopky nejsou žádné sopky. Poté jedeme do Skalné na prohlídku zpustošeného hradu a do hospody, kde dost dlouho čekáme na polévku (kuchař u doktora). Přes Ostroh, který je dnes zavřen, a tak koukáme jen přes plot, poté okolo hradu a všichni znovu do Františkových Lázní. S Milošovým průvodcem opět obrovská zábava. Obcházíme zavřené prameny a pak už domů. Ve čtvrtek jsme vyjeli autem na Kladskou. Obešli naučnou stezku společně s Němci a pak jsme po silnici vyrazili do Pramenů. Boženka otevřela muzeum – nadšenec vybavil starou chalupu spoustou dokladů o kdysi prosperujícím městečku Prameny. Poté do hospody. Ne moc rychlá obsluha, ale velká pohoda – hospoda po letech otevřená asi třetí den. Při odchodu dokonce přemlouváme jednonohého cikána, aby šel umýt vývěsní neon, který právě chtěli znovu nainstalovat. Pak přes lesy zpět na Kladskou. Autem zpátky, my zůstáváme u kulečníku. Dobrá večeře, Kopp si dává absinth. Na Silvestra jdeme pěšky do Mariánských Lázní. Všude už se připravují na Silvestra, v bufíku nám vyprodali jídlo před nosem. Popili jsme na kolonádě 13. pramen, úplatek zubařce Nadě. Ještě jsme navštívíli Cimrmanovu kavárnu. Okolo krále smrků, hledání Zdeňka Větrovce, který byl nakonec napřed. A silničkou zpět do svého. Televize konečně vystěhována na chodbu, vyrábění neskutečného množství chlebíčků a pak už „dolních deset tisíc“. Nejlepší žebračka Alla, ale i malá Helenka a Marjánka nejsou jako žebračky k zahození. Zábava nakonec a tedy i hudba stejně většinou na chodbě. Půlnoc – obrovské množství petard a ohňostroje. I pan správce nadšeně střílí vzduchovkou rachejtle. Na závěr – asi ve 3/4 na jednu. Zábava do pěti. Až k obědu vycházíme opět v obrovském množství na hrad Kynžvart, poté někteří odcházejí na vlak do Prahy, my ostatní jdeme po žluté na Kladskou. Vecpeme se do restaurace, ale nikdo nás neobsluhuje, tak jdeme zpět do Kynžvartu. U kulečníku ještě neskutečný binec po veselém Silvestru, navíc musíme ještě vařit. V sobotu druhého balíme a jedeme na oběd do Starého Plzence – konečně rozumné ceny.

Pololetky na Norisově boudě v Jizerkách, 30. 1. – 2. 2. 1998
V pátek pozdě večer (dlouho jsme čekali na hpap) do Lučan. Sokolovna uzavřena, z motorestu akorát odcházejí Větrovcovi. Po dobré a drahé večeři ke křížku a poté táhneme věci do chalupy. Zde už útulno, většinu večera hovoříme. Ráno Michal odvezl kluky na Špičák na sjezdovky, my jsme vyrazili za sluníčka, ale velké zimy na Bramberk. Hrozně dlouho čekáme na kecající ženštiny. Jen pivo a pokračujeme přes Slovanku do Hrabětic. V Kapličce svařák a poté na Královku, kde Hanka v číšnici poznává jednu ze svých pacientek. Zpátky zhruba stejnou cestou. Večer s Martinim od Větrovců velice příjemný. V neděli kluci odvezeni Michalem na Severák. My jsme opakovali včerejší cestu, ale na Severáku jsme se úspěšně zbavili pomalé Hanky vsazením do auta, které ji odvezlo do Liberce na bus. My dospělí jsme dojeli na Novou louku a zpět. V neděli už jsme jeli sami s kluky autem do Hrabětic a pak výlet na přehradu a Kristiánov a domů do Prahy.

Narozeniny u Ally, 5. 3. 1998
Hrozně moc lidí. Alena Hořejší vymyslela zahradní skládací lehátko, já jsem ho v OBI zrealizovala. Hořejší přijeli na večírek rovnou z Krkonoš, které opustili předčasně. Velice pohodový večírek asi s dvaceti šampaňskými a Allinou radostí z dárku.



TAK - 27. bál v Masarykových kolejích, 1. 4. 1998

Řevnický Poklad, 4. 4. 1998

S TURASem na „Křivoklátě“, 24. 4. – 26. 4. 1998
Bezdětná Čtrnáctka společně dvěma busy ČSAD, z nichž jeden nás dovezl až do Slavonic. Do Besídky na večeři, po příjezdu Zdenála i hudba. Ještě později Jiříci slavili šamapňským.Odcházíme do horního patra okolo čtvrté. Ráno nádherně, obcházíme s Lenkou a Pavlem Tichým náměstí, lezeme na věž. Poté po silnici ke kilák vzdálené hájovně, kde oheň. Buřty, samorosty, nejnadanější žák Petr Kopp (Lenka je oficiálně t. č. na školním výletě). Poté lesy na Landštejn. Hospoda zavřená. Oheň na hradě. Od osmi otevřena hospoda, kam bylo navezeno jenom pití. Kostrba si z hladu kupuje lízátka. Po návratu Zdenála ze svatby i hudba. Po druhé odcházíme spát pod širák k hradu. Ráno místo snídaně šampaňské, pak vyrážíme za jídlem. V Hůrkách objevujem penzion, který sice otevírá až za týden, ale když nás vidí hostinský, rozjíždí akci oběd. Mě odvezl na nádraží, aby se zjistil, kdy jede lokálka a pak už vaří polévku, guláš, kuřecí řízky. Po spěšném placení jdeme na vlak, kde na úzkokolejku půl hodinu čekáme. Hrozně rychlá, za půl hodinu jsme v Hraci, přípoj do Veselého – tlačenka a pak rychlíkem do Prahy.

Dětská kola na Blatensku, 7. - 10. 5. 1998
Přes Zlaté stránky jsem objevila a hlavně se dovolala do hotýlku Na Pile. Poté usilovné telefonování potencionálním zájemcům (polopenze byla až od 15 lidí). Nakonec jsme ve čtvrtek vyrazili brzy raději na Plzeň, ze Zdic hezkou okreskou do Příbrami a Čimelic, kde jsem vysadila kluky, Jirku a kola těsně před příjezdem Pavla Tichého s příbuzenstvem. Všichni jedou přes Rakovice a Lom do Sedlice. Já tam jedu autem, hovořím se vstřícným vedoucím a obsazuji OKAL. Postupně přijíždějí Hořejší, před devátou cyklisti a těsně před desátou Naďa. Po večeři pijeme lahvové pivo, pak se přesunujem na pokoj k Pavlovi T. a ještě chvíli paříme. V půl deváté snídaně a kupodivu v půl desáté už připraveni na výlet. Ze Sedlice do Buzic na hrad a poté do Blatné. V půl dvanácté nás berou na prohlídku – hrad je soukromý - Hildprandtové se o něj pěkně starají. Po prohlídce jsme z parku vykázáni vzteklým důchodcem, a tak jedeme na oběd na náměstí. Poté se ztrácíme s Halaškovými, my jedeme do Tchořovic a Lnářů, kde nás po předchozím honění mobilním telefonem chytá hpap s Miladou. Přes Kasejovice do Pole. Zde popíjíme na statku, přijíždí Blanka s dětmi (též instruovaná Jirkovým mobilem). Prohlížíme pokojíčky, uličku lásky, vinárnu v chlívkách. Přes kadovský viklan, Vrbno – zde oprava píchlého kola, my jedeme na Kuš – rychlá koupel. Sraz v Záboří. Ztrácíme Miladu s Vlastíkem. Ale na večeři v osm všichni včas, až na Jiřinu M., která se objevuje až před desátou. – bloudili dvě a půl hodiny po okolí. Večírek končí čůčem u Pavla za vydatného klepání Hořejších na stěnu. Po snídani přes les a pak téměř pořád s kopce směr Horažďovice. Pořád čekáme na Jiřininýho psa Rebu. Nakonec se všichni odpojujme (včetně Kužela, který s námi vydržel jen do Horažďovic). Zde oběd a návštěva cukrárny. Poté se odpojuje Pavel Tichý a Hanka. My pokračujeme podél Otavy. V Katovicích občerstvení, kluci koukaj v hospodě na hokej. Okolo Velkého rybníka do Chřášťovic do vyjedené hospody od „americké“ armády. Cestou píchl Jonáš, naštěstí spojenými silami Ivana, Jirky a Honzy kolo spraveno, a tak opět dojíždíme před osmou. Vedoucí je již pryč, a tak vynášíme sekanou i židličky před barák, a u ohně nám k tomu Ivan Hořejší příjemně hraje na banjo. Děti postupně odcházejí na kulečník a my oslavujeme Den matek zbytkem čůča. Ráno zhruba balíme a jdeme na krátký okruh korunovaný opulentním obědem v hostinci paní hraběnky v Myšticích. Pan architekt pozval všechny děti na pohár. Ve dvě zpět, všechna kola na střechu a frčíme domů.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Před zámkem Blatná                                                                               4) Dětská kola
    2) Dětská kola                                                                                            5) Dětská kola
    3) Kdesi u rybníka                                                                                     6) Dětská kola

Velká Stezka Lužické hory, 22. – 24. 5. 1998
Jedeme už ve středu vlakem, v Neratovicích přistoupil Vráťa s mnoha lahváči. První točené v Bakově při přestupu, další v Novém Boru v hospodě. Za tmy po silnici do Radvance. Zde guláš a další piva. Nebylo nás moc, ale docela veselý večer, spíme venku pod dřevěnými stoly. Ráno snídaně a poté pivo, griotka, šampaňské. Nešťastná hostinská myje okna, ale my se rozhodujeme k odchodu až po jedné hodině. Hned za Radvancem navštěvujeme hodinový hotel. Po zazvonění otevírá okno docela hezká zaměstnankyně. Ovšem, když Pavel Tichý začne zpívat Dobrý den, majore Gagarine, okno urychleně zavírá. Po lahváčích na zahradě hotýlku (z vlastních zásob) jdeme do Cvikova. Během oběda dorazily další frakce Čtrnáctky. Po neúspěšném hledání busu jdeme pěšky do Mařenic (Jirka šel pěšky přes Klíč, Milštejn, Horní Světlou až do Krompachu). V Mařenicích obsazujeme druhou hospodu, protože v první myslivci, a poté rádi sedáme do auta a jedeme do Krompachu. Zde už spousta lidí. Večeře, opět veselý večer zpestřený návštěvou Čtyřky (hudební vložka) a podlaha. Dopoledna frakce Jirka s Libigerem na Oybin, my stoupáme na Hvozd. Infiltrujeme se do německé hospody, nejdříve zkusmo jedno pivo za tři marky, ale při Roulinově a Janině zpěvu se objednávky začínají množit. Nakonec enkláva několika zpívajících a pijících stolů. Po červené do Petrovic, zastávka v hospodě, poté po červené a bez značky do Polesí a Rynoltic. V hospodě se dozvídáme, že zdejší nocleh nezajištěn. Operativně domluven nocleh v Jitravě. Zde poměrně rychlá obsluha i večeře na to, že nás vůbec nečekali. Večer v patře oslava Smrťákových narozenin (60!). Docela se vytáhl – spousta jídla a pití. Ráno po silnici do Zdislavy, kde aktivní ženy zabezpečily přístup do kostela. Ve studené hospodě pivo. Poté pokračujeme hezkým údolím a lesy do Kryštofova údolí. Zde se nás opět schází hodně v hospodě, ale obshluha s moc nevyznamenává. Někteří jídlo nestíhají, protože odcházíme na vlak. Vlakem do Ostašova. Zde asi nejhorší hospoda, hlavně se spí na sále, kde jíme. Přesto si se Zuzanou S. přes mobil posíláme griotky. K ránu opět perlí Kopp: „hpap je psychiatr pouze v práci, ve volném čase je pacient.“ Spíme venku v zahradní restauraci. Dopoledne stoupáme na Ještěd, otevíráme hospodu na konci Hanychova, kde většinou jen polívka a pivo a pak jdme na sraz přímo na Ještědu. Protože společný vlak odjíždí až v šest a jede do deseti, jedu ještě před zakončením s Kuželem Toyotou do Prahy. Přesto, že jsme se celé čtyři dni snažili a pili Vratislav o sto šest, v pondělí ráno pivovar zavřeli.
Album
BuBu

9. vítání léta ve Vojanových sadech, 23. 6. 1998






2. Letní cykločundr, 4. - 7. 7. 1998
V pátek jedeme vlakem pouze s Koppem (kolo půjčené od nás) a Luckou Klikovou – kola jsme podali ve středu a ve čtvrtek. V Soběsavi ovšem Lucčino kolo chybí - několika telefonáty postupně zjišťujeme, že zůstalo v Táboře. Jedeme na sraz do Dírné, Jirka se pak pro Lucku a kolo vrací. V hospodě slušná účast, i motorizovaná Kestřa, Pauci a Jarda Bárta na babetě. Fotbal, po jedenácté odcházíme spát na fotbalové hřiště – neuvěřitelně tvrdé. Ráno snídaně před obchodem. Poté jedeme do Kardašovy Řečice, kde sraz s Helenou a nečekaný sraz Pauků se synem. Oni i on jeli přes celou republiku na čundr, aby se náhodně sešli v jedné hospodě. Poté okolo rybníků – předtím stále pršelo, a tak cukrárna i hospoda téměř vynucena, do Hamru k zámku Jemčina. Příjemná soukromá hospoda. Poté se dělíme – jkv chce dodržet trasu, my ostatní to krátíme přes Valy a Novosedly. Ve Staré Hlíně už Plzeňáci koukají na fotbal a Helena po bodnutí injekce nám zajišťuje nocleh v místní jídelně. Vávra nespokojen odjíždí do stodoly ve Stříbřeci, my se veselíme do půlnoci, pak se jdu domluvit se strážným, aby nevypouštel psa, dokud hospoda svítí. Svítí až do půl druhé. Ráno hnusně, jedeme vyzvednout stodolu do Stříbřce a pak pokračujeme do Lutové. Příjemná hospoda i personál, venku prší, a tak se zdržujejeme. V dešti pokračujeme do Chlumu k Sandokanovi. Radek je vyslán pro Allu, kterou jsme den před tím nadirigovali z Prahy do Suchdola nad Lužnicí. Poté nás Vávra žene do hnusné hospody v Mníšku s hostinským republikánem. Tam se společnost rozpadá. Pauci jedou domů, Hořejších do stanu, my jedeme do Stříbřce, kde ale hospoda narvaná a bez jídla. Vávrovi jedou do stodoly, my s plechovými krabičkami vydržíme aspoň do jedenácti. Ráno nás budí Hořejší. Jedeme do Stráže, kde snídaňooběd. Veverkův defekt. Ale poté už v pohodě podle Nežárky do Lásenice. Oběd venku před hospodou. – Ivanův mlýnek, velká pohoda. Poté se loučíme s Hořejšími a Allou, která si z Kréty odskočila na den do stodoly a my pokračujeme po žluté do Jindřichova Hradce. Krátká objížďka Hradce, návštěva zrestaurovaného kostela a pak už frčíme na sever přes různé Radouně do Dolního Bozděchova, poté stoupáme do Chválkova, kde má Dědek chalupu. Velice příjemný večer s Utou, sprchou a teplou postýlkou. Ráno další loučení – Vávrovi jedou na Lhotku, my ostatní před Mnich okolo Deštěnky do Deštné. Na Červené Lhotě závěrečné foto s Jindrovými a Jirkou Veverkou a poté přes Pluhův Žďár, Kardašovu Řečici (oběd) do Jemčiny, kde kafíčko v hospodě u parkůru. Pak už zpět do Staré Hlíny, kde nás čeká Nadino auto. Odveze nás spolu s Koppem až na Skalku. Odtud metrem a klasickým deštěm z Dejvické domů.

Provázkovy narozeniny v Halounech, 25. – 26. 7. 1998
V pátek večer se kluci vrátili z tábora, tak jsme jeli z Prahy až v sobotu ráno do Haloun jen s Martinem na kolech. V nádražce v Zadní Třebani dvě piva společně s Koppem, pak jedeme navštívit Věru Ouředníkovou na chatě. Ořechovka, griotka, déšť, Martin usíná. Po dešti odcházíme do Haloun, stavíme stan a jdeme do hospody U Paviána. Pohodový večer, v hospodě téměř výlučně Čtrnáctka. Jirka Veverka dostal k padesátinám knížku o Japonsku v angličtině. Po návratu z hospody ještě sedíme u ohně. Ráno spousta alkoholu, ale Martin nerudný, a tak odjíždíme po jedenácté domů.

Provázkovy Slovenské letní hory, 14. – 23. 8. 1998
Nizké Tatry - Králova hoľa, Kolesárová, Malužiná, Ohniště, Ďumbier, Chopok

Dětská voda – Voda dole i nahoře, 27. – 30. 8. 1998
Hnusné počasí, hnusná předpověď, proto nejedeme už od středy ze Soumarského mostu, ale sraz až ve čtvrtek ve Vyšáku. Účast hlavně ženy – hpap s Míšou, Naďa + 2, Martinovi, Vrbovi a my. Martinovi nás celou cestu kontrolovali mobilem (s námi jel Honza Martina), aby pak píchli a dojeli až v půl jedenácté. Přesto večer oheň. Ráno obvyklé zajištění lodí – přímo v kempu, pánové odvezli auta, my dámy na nákup. Po dvanácté nasedáme, já jedu s Hankou, Martin s Míšou. Málo vody, a tak jez ve Vyšáku bez problémů, pod Herbertovem kličkujeme a drhneme. Obvyklá zastávka na rozcestí a na zahrádce v Rožmberku. Na tábořišti v půl páté, zima. Rozkládáme se, Jirka jede pro Honzu na nádraží, poté večeře v bufetu. Omladina jde na koncert do Rožmberku, Míša a mladší zůstávají v kempu. Ráno balíme, auta jedou do Krumlova, my s Hankou na nákup do Rožmberka. Po dvanácté jako poslední nasedáme, Hanka u kormidla a hned se uděláme. V zimě a posléze v dešti honíme ostatní, kteří se na nás vykašlali. Až u vigvamů je dojíždíme. Všichni považují za naprosto normální, že na nás nepočkali. Několik grogů a pokračujeme do Větřního. Jídlo, hpap už lehce přiopilá, proto přesedám k Honzovi a Jirkovi svěřuju Hanku. V úplně stojaté vodě se cvakli podruhé. Pak už rychle do Krumlova. Hanka vede veselou debatu s kempným, na kterou se ráno nepamatuje. My do Ratolesti na večeři, pak po městě včetně zámku. Martinovi s dvěma půjčenými ratolestmi šetří, a tak vaří v kempu a do města jdou sami. Ráno balení, odvoz aut do Koruny, Rumyší díra (kůň v trávě) a pak už pořád čekáme na invazní člun. Hacienda už knap, a tak v dešti jedeme do Koruny, kde v pět čeká odvoz lodí. Přijíždíme přesně. Pak už převlek, svařené víno, příjezd aut a cesta domů přes Písek.

Viktorie Žižkov – Slavie Praha, 31. 8. 1998
Míša Papež přemluvil na vodě kluky i dospělé, a tak jsme postupně vyrazili na fotbal na Viktorku. Na druhou půli dorazily i Hanka s Naďou, a tak jsme se posléze odebraly do přilehlé hospody, kde jsme mohly sledovat zápas v televizi.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Slovenské hory s Provázkem                                                               4) Čekání ve Vyšáku na lodě
    2) Slovenské hory s Provázkem                                                               5) Soulodíme
    3) Slovenské hory s Provázkem                                                               6) Soulodíme

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) V Nostalgické myši                                                                               4) Naše děti
    2) Jitka slaví narozeniny                                                                           5) Naše hudba
    3) Uvítání injekční stříkačkou                                                                     6) Nadílka U Dudáka