Akce Čtrnáctky v roce 2002

Akce: : Silvestr v Mrákotíně, Narozeniny Pavla T. v klubu IDS na Smíchově, Norisova bouda, Cykločundr uprostřed týdne, Velká Stezka se zakončením ve Velharticích, Milíčeves, Vítání léta ve Vojanových sadech, Letní cykločundr, Litva, Lotyšsko, Estonsko na kolech, Slovenské Hory aneb od Dukly po Kremenec, Cyklo v Jizerkách u Martinů, Podzimní Brandov, Malá Stezka – Mladoboleslavsko, Granátka rok poté, DD v Kutné Hoře, Vánoční nadílka U Berana, Vánoční výlet k Zrzavému paviánu

Domovská hospoda: Bělka alias U Olmerů

Co jsme zažili

Silvestr v Mrákotíně, 27. 12. – 1. 1. 2002
Do Mrákotína nakonec jedeme sami, kdo přijede později, tak buď mě bude bránit vlastním tělem, až budu panu správci místo 30 000 dávat půlku nebo zaplatí plnou cenu.
První den jsme do Mrákotína dorazili jen my s Muckou a Chloupci. Na oběd na Kovárnu a pak rovnou na lyže směr Javořice. Zpátky přes Lhotku, ale Vávrovy jsme nezastihli. V pátek opět marné telefonování do Prahy, kdo vlastně ještě (ne)přijede. V půl jedenácté vyrážíme s Chloupky stejnou cestou směr Javořice, Pařezák, Řásná. Hospoda zavřená, a tak jedeme po silnici do Lhotky. Potkáváme Vávry a jdeme s nimi na pozdní oběd do hospody. Přijíždí plně obsazený Jirka (Větrovcovi a Naďa s Ivankou), a tak jdeme na Kovárnu na první společnou večeři. V sobotu ve větší společnosti až na Javořici, po zelené na Studánku Páně, k Pařezáku a do Řásné, kde tentokrát otevřeno, a tak oběd. Po návratu se v Mrákotíně štěpíme, část lidí jede do Telče na Křesťana (včetně Pařízků, kteří právě přijeli), my ostatní opět na Kovárnu. Při griotce vydržíme až do jedné. V neděli máme sraz s Vávrou v deset u lesa – nezdařilo se, a tak jedeme zvolna k Novosvětské boudě. Cestou nás Vávrovi dohnali. Pařezák, Roštejn, Řásná oběd. Po silnici do Lhotky. Vávra nás zatáhl do chalupy, kde poetický podvečer. My zbaveni povinnosti exkurze jsme vypili vše, co nám Káča přinesla. Večer na Kovárně tentokrát i hudba – kytara, banjo, housle (Kopp, Pařízek, Veverka). V hospodě opět hluboko přes půlnoc. V pondělí na Silvestra jsme se konečně s Vávrou v pohodě sešli. Je nás přes dvacet, a tak se hned dělíme na frakce. Naše jede k Javořici, kterou se snaží objet – náročnější, než jsme čekali. Pak po nádherné modré stopě na Štamberk, ve Lhotce jde Vávra domů, my se dramaticky dostáváme do místní už téměř zavřené hospody. Ale nakonec oběd, hudba s basákem Petrem z Telče, griotky. Ve 3/4 4 se přesouváme do dolní hospody, kam za námi dorážejí Vávrovi. Teplé pivo, výborné šampaňské. Doma už jen mazání chlebíčků. Ze začátku nemastná zábava, ale modré balónky zvedly náladu, pak už pohoda, hudba, rachejtle atd. Jdeme spát o půl páté. Teprve po probuzení si uvědomuju, že budu řídit. Balení, oběd s klokanem na Kovárně a pak už s Muckou, Allou a spícím Koppem do Prahy. Ve 3/4 na 5 doma.

Narozeniny Pavla T. v klubu IDS na Smíchově, 5. 1. 2002
V sobotu 5. ledna jsou Pavlovy narozeniny. Všem, kteří se nebudou moct dočkat, je určeno následující pozvání. Odpoledne okolo druhé se sejdeme v hospodě Bunkr na stanici metra Lužiny. Prohlédneme si autoportrét pana Pivovarského, připijeme mu na zdraví a vyrazíme směr Velká ohrada (prý další zdařilá hospoda) a Prokopské údolí. Další konzumace se dočkáme buď někde v Hlubočepích, nebo přímo až v klubu IDS, kde na nás bude čekat od 19 hodin výčepní Mirek Tichý.
Ženy, nezapomeňte si v sobotu vzít na oslavy pohorky a nějakou kostkovanou sukni nebo jenom sukni, když nepůjde ani to, tak kalhoty. P. S. Příspěvek na kolo, které si Pavel sám koupil a sám přiveze, by měl být alespoň 200 Kč na osobu. Vzpomeňte na všechny Řevnice a konec konců si po večírku uvědomte, za kolik jste toho vlastně zkonzumovali.
Od dvou do půl třetí dorazilo do Bunkru dvacet Čtrnáctkářů. Protože bylo venku nádherně, vyrazili jsme na trasu podle Vávry. Velká Ohrada – stará zástavba, poté stezkou do údolí Dalejského potoka. Zříceniny staré vápenky a pak stále větší zimou Prokopským údolím.
Vypadá to, že jsme včas přestali pořádat nadílky na Smíchově, vždyť my už jsme se tam v sobotu skoro nevešli! Boj o poklad v záři reflektorů se ukázal přeci jen o něco náročnější než někde na Babce, ale další discipliny tanec, jídlo, zpěv, balalajky a šampaňské se už vydařily skvěle. Závěrečný úkol mytí nepřeberného množství skleniček od panáků si plnili už jen Větrovcovi a Věra Ouř. ve čtyři ráno.

Bělka, 8. 1. 2002
Včera na Bělce jsme prohráli boj o salónek, ale v závěru večera nám ho šéf proti přesile ramenatých chlapů zpět vybojoval na úterý 22. ledna. Tak přijďte.

Bělka, 22. 1. 2002
Včera jsme zažili velice poetický večer. Všichni mluviči do písní zřejmě odjeli do Dolomit, a tak JiMi mohl nerušeně kralovat v písních a František pro změnu hrál prim v historkách z podsvětí (hlavně ze záchytek).

Norisova bouda, 8. - 10. 2. 2002


Hadí klubko v Celetné, 13. 2. 2002
Nechtěla jsem nic psát, ale po včerejší konzumaci duchovna umocněného vínem a oříšky musím. Lenka opět dramaturgicky zazářila, zakoupila lístky na Klubko hadů, které Táňu i s jejími míči lehce připomnělo, aby jí vzápětí zcela zadusilo. Lehkým popíjením přímo v hledišti a vyvoláváním morčat na závěrečnou děkovačku jsme tak zaujali hlavní protagonisty, že si k nám po představení přišel Veselej inspektor pro naše autogramy. Zatímco se ho Alla snažila sbalit do postele (v nemocnici) na jeho hukot v hlavě, Lenka nato šla od nohou. Svou pochvalou, že má hezké nohy, ho natolik konsternovala, že přislíbil účast na oslavě Allých narozenin (téma Klubko hadů, nezapomeňte na baterku) i s živými morčaty.
P. S. Po přečtení příspěvku a lehkém vystřízlivění jsem došla k přesvědčení, že mohu tuto recenzi poslat jen Přátelům Absurdního Divadla S Náladičkou (o něco bohulibější spolek než pře(z)vrácený NSDAP). Protože, kdo nezažil, nepochopí.

Bělka, 5. 2. 2002
Lyžaři se vrátili z hor, Fanča z Modřan, a tak bylo narváno. Stáňa nám na oslavu svých (blíže neurčených) narozenin přidělila hodinu, griotkami odstartovala naši další neuváženou konzumaci a zmizela. JiMi, JaVor a houslový virtuóz celý večer perlili, v závěru na přání české učitelky mezi nás pohodili i něco sprostých písní. I přes hektický prodej zbyly Lence ještě dva lístky na Tragedii mstitele do divadla Na Zábradlí 20. února.
P. S. Včera kromě fotek putoval po Bělce ještě tento soupis životních pocitů, tak je pro ty, co se z postele už nezvedli, přeposílám. Při sledování čtoucích fotkařů mi nejvýstižnější připadal bod 19.
19. Budeš mít brejle na blízko, na dálku, na šířku, bifokální, trifokální a pak jedny s jednou nožičkou, kterými budeš vidět.

Bělka, 19. 2. 2002
Lyžaři opět někam ujeli, tak jsme se konečného počtu 14 účastníků dobrali až tradičním Příchodem Pana Provázka Po Půl jedenácté. To už jsme zdárně absolvovali díky Bubeníčkovi vlastivědu, oslavu narozenin i zlata (Věra Martinová, Valenta) i něco JiMiho písní, do kterých ztichla i Loreta.

Bělka, 5. 3. 2002
Nebojte se chodit do hospody včas, Fanča tam na Vás čeká už od půl šesté. Taky z JiMiho už se stává štamgast, který jen pravidelně obměňuje spoluhráče, včera například zabezpečoval hudbu s Roulinem. Jinak fotky, pivo, řev jako obvykle. Dnes večer se sejdeme u Ally.

Narozeninový večírek u Ally U Andělky, 6. 3. 2002
Alla s číslovkami žádný problém nedělá. Ve středu 6. března budeme U Andělky 33 slavit 4 roky poté. Po návštěv morčat si Alla žádá u pánů černé slipy a baterku, ale nejsou nutnou podmínkou, Alla spíš oželí slipy než Vaši neúčast, pánové!!
Na zdařilém večírku u Ally, - kde se mj. rozmotávalo Hadí klubko (jablko zabalené do korbáčiků), obdivovala internetová morčata a ještě hluboko po půlnoci mimořádně souzněly kytary Petra Koppa a pana Provázka) se domluvila další slavnost. Tentokrát Růžencová.

Ivan Vyskočil 70, 14. 3. 2002
Omluvám se za frekvenci pošty, ale teď mi Lenka volala, že tento čtvrtek v 19 hodin se budou v divadle Na Zábradlí v přítomnosti Ivana Vyskočila, Leoše Suchařípy a Přemysla Ruta slavit 70. narozeniny Ivana Vyskočila čtením jeho povídek. Lístky jsou zadarmo, ovšem není možná žádná rezervace, takže bez záruky je možné přijít po šesté k pokladně a vyzvednout si lístky. Kdo by měl zájem, zavolejte Lence a zkusíme nějaké vybojovat. V případě neúspěchu můžeme navštívit nějakou přívětivou hospodu poblíž.
Sešli jsme se před představením v baru, pak zdarma natlačili do sálu v prvním patře. Vyskočil četl své povídky s nastaveným budíkem. Po zazvonění zahrál Rut na piano a pak uvedl další povídku. Večírek jak za stara. Poté ještě v baru něco vína.

Bělka, 19. 3. 2002
Včera to dlouho vypadalo, že si budeme nerušeně (slibovaná hudba nedorazila) vyměňovat zážitky a informace, ale kdo nezažil včerejší nájezd asi 40 mladých Italů na Bělku, neví, co je hluk. Většina stezkařů předčasně opouštěla rozpitá piva, pita a becherovky a rozpovídané příběhy a prchala z hospody zřejmě i bez zaplacení. Takovou sekyru jsme už dlouho nezažili.

Kolaudace nového bytu Nadi, 26. 3. 2002
Tentokrát Růžencová slavnost, protože nás pozvala Naďa Halašková do svého nového bytu v Dürerově ulici. Kromě nového bytu má Naďa nový telefon do ordinace, nový telefon domů a nový zvonek, na který budeme zvonit v úterý mezi Bělkami.
Kolaudační večírek u Nadi vypadal zpočátku spíše na dámskou jízdu profesionálně obsluhovanou dvěma muži - Pavlem Tichým a bráchou Nadi, ale pak se dostavili i upracovaní čtrnáctkoví muži a do panelákového 3+1 se nás pohodlně ke švédským stolům vešlo 35. Hudba ve složení dvou kytar podporovaná rytmikou koštěte z vedlejšího bytu zněla až do půl druhé.

Bělka, 2. 4. 2002
Včera jsme na Bělce přivítali na svět Johanku, vnučku Soni K. všemi barvami a v samém závěru večera Petr Kopp jako jediný zástupce Hudby Praha zachraňoval vztahy s Německem, když zahrál několik vypalovaček s Petrem II, který si bandžo přivezl až z Frankfurtu.

31. bál TAKu - "Intelektuální" v Masarykových kolejích, 5. 4. 2002
Bál TAKu se velmi vydařil, vzdor původně 5!!! prodaným lístkům Čtrnáctce nakonec dorazilo asi 20 lidí a moc si pochvalovali předtančení, masky, konverzaci, jen s Pleší na rozdíl od skinů nebyli moc spokojeni.

TURAS - Blues bál v Baráčnické rychtě, 6. 4. 2002
V sobotu se můžete zcela neintelektuálně opít v Baráčnické rychtě (nezaměňovat s Malostranskou Besedou) na Blues bálu TURASu. Od 20:02 do 02:02 můžete poslouchat desítky jamujících muzikantů za symetrických 99 Kč.
V sobotu na Blues bálu TURASu zabezpečila Hanka Papežová nejlepší stůl na sále, ale pak jsme jej musely vlastními těly, kabelkami a svetry bránit před dotírajícími návštěvníky pro liknavou Čtrnáctku. Pak už skvělá hudba do 3/4 na 2, prohibice bohužel (naštěstí) už od jedné, kdy došlo pivo.

Kuličky na náplavce, 7. 4. 2002
V neděli si unavení tanečníci mohou zacvrnkat kuličky na náplavce u Vojanových sadů a chodit se občerstvovat do nově otevřené (a zatím skvělé) Malostranské pivnice přes ulici.
A kdo přišel na pláž mezi Mánesův a Karlův most v nedělní slunečné odpoledne, určitě nelitoval. U stolku a pivních holí plných donesených piv přes ulici v nosičích, jak je známe z Granátky, konečně došly původního uplatnění Nikotinovy nablejskaný koule (ty darované).

Kučera se několik měsíců snažil popasovat se čtrnáctkovým předvedením Velvar a na Přechodu na to konečně káp'. Posílá opožděně k MrDŽ všem čtrnáctkovým dámám kytku. Chodily jsme to na Výrovce na pisoár přepočítávat a skutečně na každou K. připadají dvě dírky.



Řevnický Poklad, 13. 4. 2002
Příští sobotu 13. dubna nás čeká Poklad Řevnice, o který se zřejmě poperem převážně jen my dospělí. Vlak odjíždí z Hlavního v 8:11, ze Smíchova 8:20. Pro opozdilce: Sraz je v Berouně před nádražím v 9:15 a pak pokračujeme po modré směr Tetín, modrá, zelená směr Tobolka. Pak budeme v terénu, kde nás nikdo nenajde, ale určitě se stavíme ve Vinařicích v parádním hotelu Český Kras. Od 17 hodin (dřív tam nemůžeme dorazit, neb závěr cesty strávíme ve vlaku) nás v Řevnicích čeká sud a ostatní jako obvykle, jak decentně píše v pozvánce Pavel. Celá pěší trasa údajně měří 14 km, kdo chce dobrodružství, tak svítící baterku s sebou.
Poklad se zase vydařil. Mapy ve voděodolném obalu zahnaly déšť, a tak jsme se mohli kochat trasou, kostely, výhledy i barrandovskými kulisami (místo utopenců) v hotelu Český Kras. Šéf opět potvrdil, že je muž na svém místě, ze 46členné smečky dětí, dorostenců, dospělých a jednoho Norrise našel poklad, o lentilky se porvaly děti, my jsme nad nimi vychutnávali v působivých kulisách lomu Kobyla Bojkovickou hořkou. Odpoledne a večer se přidalo k táboráku ještě dalších 14 hostů a všichni jsme usilovně pořádali nekončící chody lahůdek, které připravila Boženka s rodinou. Kdy už konečně, rodino Tichých, dostanete rozum?

Bělka, 16. 4. 2002
Včera salónek plný, Americká piva přistávala na táckách Tonda, jen nesmím prozradit, kdo nás na to celý večer opakovaně upozorňoval. Jinak hovory decentní, JiMi a JaVor měli mimořádnou příležitost po dlouhé době hrát do relativního ticha. Příští hospoda bude, i když možná bude připomínat hospodu na Mýtince, jsou totiž čarodejnice.


Svátek Jiříků v Malostranské pivnici, 24. 4. 2002
Jirka Kučera zve všechny Jiříky (Bubeníčku, Dušáku, Jindro, Kostrbo, Marku, Michle, Navrátile, Rouline, Veverko, Vlachu) i všechny ostatní, kteří chtějí alespoň pro jeden večer býti Jirky, na sv. Jiří ve středu 24. dubna do Malostranské pivnice v Cihelné ulici. Musíme přeci Kučerovi poděkovat za čtrnáctkovou kytku.
Rozhodli jsme se, že Kučerovi za tu čtrnáctidírkovou kytku ve středu 24. dubna na sv. Jiří zahrajeme. Snadno je převálcuje jedna kytara, protože pražský Turas nemá hudbu vůbec žádnou, ale kdyby se podařila hudba podobná té Na Marjánce, tak bude Kučera muset vymýšlet další dárek. Takže v Malostranské pivnici v Cihelné ulici v 8 hodin. Kytary, housle, banjo (je to tak správně, Miloši?), basu, valchu s sebou.
Ve středu jsme překvapili Jirku Kučeru svou mohutnou účastí v Malostranské pivnici. Troufám si říct, že jsme TURAS včetně Kučerova rozsáhlého potomstva přečíslili v množství, v počtu Jiříků jsme TURAS porazili na hlavu (Kučerovu) v poměru 7:1 a v hudbě nekonečně krát, poměr našich nástrojů 7:0 hovoří za vše. Pouze někteří nevhodně odění jedinci (tričko Staropramen) si stěžovali na váznoucí přísun Plzní. Pak se, vole, obleč.

Bělka, 30. 4. 2002
Na Bělku kupodivu vzdor čarodějnicím v Řevnicích, Třebáni a jinde dorazilo 14+1 statečných, 6 čarodejnic nahradilo žár ohně červenou.

Cykločundr uprostřed týdne, 1. 5. 2002
Prvního máje Vás zveme jako vloni na Cykločundr uprostřed týdne. Sejdeme se na metru Skalka v 10:30 a pojedeme tentokrát za menhiry a novými přívětivými hospodami směrem na východ.
Čtrnáctka překvapila svou dochvilností, k prvnímu menhiru na Skalce na cykločundr uprostřed týdne dorazilo do 10:14 přesně 22 lidí, včetně nejvzdálenějších účastníků Pavla, Mirka Tichého a Pavlova narozeninového kola. Cestou kolem kolodějského zámku jsme u Sibřiny ještě posbírali 4 Neumany a 4 hodiny lesem bloudící Lenku (s mapou, ale bez kola). Kvůli menhiru až někde u Kolína jsme ujeli 60 km. U největšího menhiru jsme v přestárlé třešňovce přepadli Ivču, aby nás políbil. Na Rychtě jsme si všichni prohlédli spícího Jirku s opicí. Nakonec jsme se shodli, že nejhezčí menhiry jsou ty zlatohnědé v zahradních restauracích u Pifonů v Sibřině, v Doubku a Na Rychtě v Říčanech.

44. Velká Stezka se zakončením ve Velharticích, 7. - 12. 5. 2002

Pozvánka Jiřího Bubeníčka
Na Stezku (oficiálně středa 8. 5. - neděle 12. 5.) rozdával šéf přihlášky, ale frakce Podsedická facka se nemůže dočkat, a tak jede už v úterý večer 7. května do Lnářů. Hospoda a ubytovna Nikotinova kamaráda se nás již těší.


Stezka byla orámována, jak už se stalo téměř zvykem, oslavami narozenin.
V Přístavu ve Lnářích jsme přijali do Čtrnáctky Sonju. Večer byl v pohodě, každý do sebe nalil piv podle své povahy - Peřinovi kupříkladu 20, Igor 1ks, ale ranní čekání na Roitha při pěti Bohemkách (Boženkách) nám dost znesnadnilo cestu na vlak. Další nečekanou oslavu nám přichystali Jirka Kostrba sladkými dorty, zatímco Honza Brádka oslavy tvrdil mužnou whisky. Šlehačkové svatozáři neunikl ani jeden z nich.
Ne všichni pochopili, že Stezka končí až v neděli. A tak přišli o to, jak nám Nikotin zkazil písničku (Měly jsme trička, nablejskaný koule i sedm cestovních K., jenom jsme zapomněly naučit Nikotina jednoduchý text naší sloky). Dále nezažili frakci Radobýl, Toníčkovy vyhrnovací kraťasy, ranní hudební terasu v Kolínci, odkud jsme dirigovali májové průvody ostatních tras, Pařízkovu 6x zabalenou a vybalenou basu, poutavé vystoupení našeho rytíře i návrat ztraceného Nadinýho baťohu (zřejmě i s Vráťou). Nechte si to všechno vyprávět, nebo raději příště zůstaňte.
P. S. Přikládám text básně složené a recitované *** R. M. V. *** t. č. IV a VI.praes. SPASu na zakončení 44. Stezky na hradu Velhartice L. P. 2002.
Citlivý přednes, žluť blatouchů i samotného recitátora si už musíte domyslet sami.
Tu kvetou šeříky a onde tulipány.
A láska vábí dámy,
A láska vábí pány.
A JARO tryská ze všech sopouchů!!!
Je nejkrásnější roční doba!
Doba BLATOUCHŮ !!!!!!!                                                                                                        Blatouchy
Album
BuBu
T14a
T14b

Bělka, 14. 5. 2002
Včera jsme na Bělce čekali až do půl jedenácté na čtrnáctého účastníka - a přišel Igor celý v černém. Tak rychle další akce, ať ještě něco stihneme. Na příští pondělí 20.5. Lence zbývají dva lístky na Soudné sestry od Terry Pratchetta do divadla v Dlouhé. Divákům Běsů Lenka slibuje krátké představení.

Bělka, 28. 5. 2002
Včerejší Bělka byla zahlcena fotkami a korunována pokutovými kopy ve výčepu, kde se zasekli všichni, co tak hrozně spěchali domů.

Milíčeves, 31. 5. - 2. 6. 2002
O tomto víkendu se sjedeme v Milíčevsi u Neumanů. Automobilisté, vezměte si radši stan, a nemohli byste někdo ještě přibalit do auta Koppa? (třeba i bez kola), ale s kytarou, je bezradný, bezprizorný, ale rád by jel.
Šmarjá Zuzano, nedělej ze mě na veřejnosti takovýho blbce!!!!!!!!!! Co si lidi pomyslej?????? Dyť jsem dohodnutej s JaBlouVor, se Somráky, teď jsem napsal Roithovi, když nedpoví, tak je tu ještě Alena... Už zavolal Luděk (dozvěděl jsem se to od něj dřív, než jsem četl Tvou zprávu!!!), jede v sobotu ráno, s díky jsem odmítnul. Tvůj bezradný, bezprizorný a veskrze politováníhodný Kopp.

Nejen Třeboňsko je naše zaslíbená cyklistická zem. U Jičína, když zrovna nejedeme na Klepandu, se také krásně prohání po rovinkách na kolech, což může potvrdit všech 3 x 14 (ano, opravdu 42) účastníků Cykločundru se základnou v Milošově téměř rodném domku v Milíčevsi. Neumanovi připravili pečlivě program celého víkendu a zapálený zapadlý vlastenec Miloš nás provázel krajem svého mládí.
Pravda, začali jsme v Domově důchodců, sešli jsme se na hřbitově a téměř skončili ve věznici ve Valdicích, ale mezitím jsme viděli včelín, lidovou architekturu, opravené i zchátralé zámky, vyřezávaný kostel, zatoulaného Psohlavce, keltské valy, Komárkovu Křížovou cestu, Libosad, zasněžené!!! Krkonoše, a v neděli ve čtyři jsme z Kumburku spatřili jak mávajícího Mietka z Hejšoviny, tak Sudeťáka přehlížejícího naši zem z německého Hvozdu.
Když přidám večerní a ranní jam sessiony po stříbrným smrkem, šampaňské s kaviárem, oslavu Dne dětí alias 2x14 výročí Aleny a Ivana poháry a večerními kremrolemi, tak už mi nezbývá než obdivně zmínit Natašu (dobrovolně) a Allu, závodnici Helenu a JaVor (ty si pochvalu v mailu ihned po dojezdu vymínily), že vyšláply táhlý kopec na Klepandu, navíc i při tak dlouhém stoupání došlo mezi námi k velmi malému (časovému) rozptylu.
Mietek : Ahojky všem, .... ve čtyři jsme z Kumburku spatřili jak mávajícího Mietka z Hejšoviny ... Ano, jsem ne mohl bejt z Vama, tak aspon jsem zamaval.
Album
T14a
T14b

Bělka, 11. 6. 2002
Včerejší předvolební Bělka byla poslední (v červnu), protože Ivan vyslyšel volání víkendářů a oslaví své kulatiny v úterý 25. června Na tý louce zelený. Komu se, Heleno, nepodaří otevřít přiloženou pozvánku, věz, že se sejdeme v hospodě za krčskou nemocnicí, asi 4 stanice od metra Kačerov. V hejnu čtrnáctek zaniklo, že hospoda je zamluvena od 14 hod + (1+ 4 + 14) x 14 minut, no prostě od šesti.

Vítání léta ve Vojanových sadech, 18. 6. 2002

Tancovačka G klubu na Dívčím skoku, 20. 6. 2002
Vojanovy sady byly tradičně skvělé, stejně jako tancovačka v Divoké Šárce organizovaná Štaflíky o dva dny později, škoda, že účast Čtrnáctky byla spíše symbolická.

Narozeniny Ivana Pažouta - Na tý louce zelený, 25. 6. 2002
Ani nevím, jak se to přihodilo, že za několik dní budu taky slavit 50, což je, viděno z té lepší stránky, vlastně kulatých 14 (viz matematický důkaz uvedený níže). Nechal jsem se umluvit, a původně zamýšlené víkendové oslavy jsem zredukoval na jeden večer všedního dne, neb prý lid čtrnáctkový se o víkendu věnuje jiným, bohulibějším činnostem. Oslava měla začít pro každého úkolem nalézt v krajině o souřadnicích 50° severní šířky a 14° 14' 14" východní délky nejbližší pivo, a dalšími soutěžemi. Toho vás ušetřím, ale nebojte se, každý své pivečko najde, i když třeba o 14 km jinde. Základní bod programu splníme (a překročíme!): zachlastáme
Matematický důkaz, že 50 = 14: 50 rozložíme na 5 a 0, nulu můžeme zanedbat, 5 vyjádříme jako součet: 5 = 1 + 4. 1 a 4 složíme jako 14! Tím je důkaz, že 50 = 14 proveden! Matematici jistě prominou drobná zjednodušení.
Poslední dva týdny byly ve znamení zahrad a zahradních restaurací. Ivan Pažout vybral na své narozeniny mimořádně příjemnou restauraci, která měla jen jednu nepříjemnou vlastnost, že si ji někteří spletli s jinou, naštěstí poměrně blízkou. Vše bylo bezvadné: hudba, tanec, pivo, jídlo a především pozorná obsluha Ivanových hostesek (pardon dcer).
Ivan: Abych neotravoval lid čtrnáctkový sérií mailů, shrnu vše do jednoho: Úvodem chci poděkovat za dary a projevy účasti těm, kteří absolvovali v úterý moji oslavu. Omlouvám se, pokud někdo bloudil, měl jsem za to, že popis, kudy jít, je jednoznačný. Příště, pro jistotu, popíšu i všechny cesty, kudy nejít, včetně názvů hospod, kde to není.

Prodaná nevěsta v Ypsilonce, 27. 6. 2002
Bylo nás tam skoro půl divadla.

6. letní cykločundr, 4. - 7. 7. 2002
Návrh trasy JKV
Dobře si všimni, že každá Ydeologie je dokonalá teprve svým Revizionismem!!!!!!!
Co je léto? Léto je Letní Cykločundr Trasy Čtrnáct a to znamená jediné - 6. Letní Cykločundr bude i letos!!!! Tentokráte jest o den ouředního volna méně, a proto půjde o rafinovanou kombinaci osvědčeného Třeboňska ve dnech 5. -6. VII. (Pá, So, Ne), jemuž pro statečné bude předcházet přídavný čtvrteční okruh po rybnících a zatopených lomech vůkol Telče a Javořice. Na Stezce rozdávaná kilometrage pro pátek až neděli byla na četná přání lidových mas radikálně upravena! Takže ji zahoď a použij tu dnes v příloze zaslanou jako jedinou oprávněnou!
Zde jsi názorně viděl, že každá Ydeologie je dokonalá teprve svým Revizionismem!!!!!!! Proto mi věř, i když Ti říkám, abys mi nevěřil! Tak jsem pravil jako Generální tajemník Cykločundru!!!! (A také jako bývalý Ydeolog T14!)
Motto:
Ptáte-li se, nastala-li u mě změna proti loňsku?
Hovno změna!
Zase jedu s Vávrou po Třeboňsku
R. M. V.

Není to tak úplně pravda, že jsme jezdili po Třeboňsku, protože na začátku cykločundru jsme kroužili okolo Vávrovy Lhotky. Mělo to dvě úžasné přednosti: za prvé hvězdičkový hotel v zádech a verandu se střechou nad sebou, a za druhé zjištění, že dokážeme jezdit i v kopcích (takže změna nastat může!).
Vyrovnali jsme početní rekord (43 účastníků), ale tentokrát jsme byli všichni!! v sedle. Naše zavazadla vozili obětavě Ivana Černohorká s Radkem Škrabálkem (ať už všichni po letech vědí, jak se jmenují celým jménem) a basu Pařízek. Nápad otočit trasu se ukázal geniální, všechno nám připadalo nové, jen přístavy a hospody zůstávaly, někdy bohužel společně s obsluhou. Takže v Lutové jsme museli najmout sílu z vlastních řad (další puntík pro Ivanu Č.), která vlastní činorodostí donutila kuchařku udělat objednané večeře pro nás všechny. Kdo si uvědomil, že pouhých 24 hodin předtím nás Hpap chválila zato, že jsme se nacpali v Mrákotíně k prasknutí?
Karel Icha, aby si zajezdil, opustil v sobotu SPAS, nastal totiž historický zlom, ujeli jsme více kilometrů než jejich polykači zez Plzně a od Krumlova. Naopak protialkoholní přednášky dopadly stejně jako na všech podobných akcích, Hpap iniciativně zakoupila několik lahví šampusu a svou oslavou nás donutila ještě nějaké přidat. Heslo „Zachlastáme“ bylo nahraženo poněkud feministicky zabarveným „Krávy jdou pít“. To jsme se při 14 x 14 griotkách navstávaly.
Při hektickém vybalování a přebalování doprovodných aut zbyl mezi neudanými předměty jeden stan Coleman (v současné době u Vlachů) a jedno pouzdro na brýle modré u Heleny. Když se ozvete do zítřka, můžete se opět stát jejich vlastníky už v 18 hodin, kdy začíná vernisáž Aleny Hořejší.
Album
T14

Vernisáž obrazů Aleny Hořejší v Gambitu, 9. 7. 2002
Už v 18 hodin začíná vernisáž Aleny Hořejší v galerii Gambit v Mikulandské ulici, hned za rohem je Máme holé ruce, my budeme mít na hlavě, a to klobouky.
Úterní vernisáž Aleny Hořejší se tak povedla, že dámy s klobouky ani nedorazily na Bělku. Pokud si ji chcete připomenout, nezapomeňte v pondělí v 10:15 naladit ČRO - Prahu, kde bude Stáňa hovořit s hlavní protagonistkou večera. To samé dopoledne poběží i rozhovor z Roštejna, kde jsme byli na cykločundru. A do třetice Stáňa - původním mobilem volá již nějaký Ukrajinec, od včerejška má Stáňa nový pečlivě zkonzultovaný mobil.

Téměř utajené narozeniny Jirky Navrátila Ve Ztrátách a nálezech na Vinohradské, 11. 7. 2002
Na včerejší poloutajené oslavě narozenin Zdeny alias Jirky Navrátila jsme domluvili menu pro úterní zahradní party u Ally: Ovoce a zelenina/ to je naše pochutina/ Ale konec konců, maso není jedovatý.

Zahradní slavnost s loučemi u Ally U Andělky, 16. 7. 2002
Jestliže je úterý, musíme se vidět. A tak další úterý 16. 7. se sejdeme na zahradní slavnosti u Ally. Louče, fotky s sebou, menu dojednáme na vernisáži.
Velmi vydařená zahradní slavnost u Ally se trefila přesně mezi kapky deště. Byla ve znamení obžerství, takže na příští slavnosti, která by mohla být ještě v srpnu, budou jen suchary a voda, možná, když se Alla ustrne, povolí víno.

Bělka, 23. 7. 2002
Včerejší Bělka byla na letní poměry narvaná, přišlo přes 20 lidí, mezi nás zavítali i vzácní hosté JKV s Káťou. Hlavní ydeolog!?! s údivem zjistil, že Bělka se už deset let nejmenuje Bělka.

Litva, Lotyšsko, Estonsko na kolech, 24. 7. - 5. 8. 2002
Praha hlásí 100 % pokrytí trojnožkami Rossman včetně Koppa!!! a přidružené Heleny. Jinak nezapomeňte: 1 - na přiměřenou hotovost v českých korunách na nákup piva, limonád a kafe během cesty, 2 - alespoň půl litru alkoholu na osobu, 3 - čtrnáctkové tričko, pokud ho vlastníte. P. S. Jestli to u Vás vypadá tak, jako u nás doma, tak upřímnou soustrast.
Přesně mezi dvě Bělky se vměstnala naše spanilá jízda do Pobaltí. Bez jednoho dne 14 dní se nás 15 ze čtrnáctky projíždělo na kolech mírně zvlněnou Litvou, Lotyšskem a Estonskem, koupali se v řekách, jezerech, vodopádu a moři, po večerech seděli při kytarách u ohňů, loučí i v barasech, měnili EURa za lity, laty, kroony, abychom si pak ve všech měnách kupovali šampaňské, švytořivé pivo a balzám. Kdo bude chtít osobně vysvětlit výrazy zeppeliny, rolety, Tu rajdu, Ute Ute Utenos, vyzvědět výsledek mezinárodního mače ve volejbalu, poptat se Michala Martiny, jaké to bylo v muzeu píchání, Míši Papeže, jaké jsou nejlepší roštěnky, zeptat se Hanky, kolik vypila piv, Heleny, jak se jezdí po plážích a nás všech, jak to vypadá v estonské K., přijeďte k Martinům do Jizerek 23. - 25. srpna nebo k Vlachům do Brandova, kde bude 6. - 8. září vzpomínka na Pobaltí ve formě fotek, videa i cyklistiky.
Album
T14

Bělka, 6. 8. 2002
Včera se nás nakonec na Bělce sešlo 2 x 14 včetně nejvzdálenější stezkařky Jitky Peacock s manželem a v závěru tradičně hlučného večera jsme velkými panáky oslavili Vráťovu malou Elišku.

Slovenské Hory aneb od Dukly po Kremenec, 9.8 -18. 8. 2002
Program:
Odjezd: Pátek 9.8. Praha Hlavní nádraží 21:37- Medzilaborce sobota 10.8 v 10:50
Sobota 10.8. BUS 12:10 Medzilaborce - Čiertižné (vesnice), vlevo po neznačené cestě k potoku a dále do Driečné (vesnice), vpravo modrá značka směr sedlo pod Beskydem. Nocleh u potoka. 7 km
Neděle 11.8. Modrá značka sedlo pod Beskydem, Nižný Komárnik (vesnice), po silnici - Vojenské prírodné muzeum na Dukle, Dukelský průsmyk- rozhledna, hospoda, červená vpravo, sedlo Javoriny nocleh, pro vodu po žluté dolů, kde je možné předchozí den schovat těžké věci. 20 km
Pondělí 12.8. Po červené Fedorkov(v), Haburské rašeliniště, Paseky, před vrcholem pramen, Dáňová(v), nocleh, pro vodu k potůčku dolů. 20 km
Úterý 13.8. Červená Laborecký priemyk, Lubkovky priesmyk (železniční tunel), sedlo pod Szczolbom, vpravo žlutá Olšinkov (vesnice), nocleh za vsí. 14km. Nebo podél potoka Svetlice (vesnice, hotel), nocleh za vsí. 18 km
Středa 14.8. BUS 8:19, 13:44, 15:19 Nižná Jablonka - Osadné (vesnice), žlutá směr chata, vpravo po neznačené cestě podél potoka a nábližkami Čierniky (v, pramen), vpravo červená Ruské sedlo (camp, bufet?), Kruhliak, nocleh (pramen). 16 km (20 km)
Čtvrtek 15.8. Červená Plaša (y, pramen vpravo), Ďurkovec (v), Rabi skala (v), sedlo Čiertaž, nocleh. 9 km
Pátek 16.8. Červená Čiertaž (v), Kamená lůka (v), Kremenec (v. nejvýchodnější bod Slovenska), Nová Sedlice (vesnice, hospoda), silnice Zboj (vesnice, hospoda), 8km. Nebo Uličské Krivé (vesnice) 11 km
Sobota 17.8. BUS 11:47 Snina, Sninské rybníky. Osobní vlak do Humenného 16:05
Návrat Rychlik z Humenného odjíždí v 18:48 Praha Hlavní nádraží neděle 18. 8. 7:03
Lístky a lehátka kupuji centrálně. Myslete též na JONTY (ne na jointy)
Jídlo bude možno dokoupit v sobotu 10.8, neděli 11.8, úterý 13.8, středu 14.8 (nejisté), pátek 16.8, sobota 17.8. Voda-z potoků a podobně, bude třeba ji nosit Nádoby!
Horám zdar! Pavel Tichý a spol.
Tiché hory, na kterých jsme stačili absolvovat muzeum Ondreja Varholu v Medzilaborciach, dřevěné kostelíčky, legendární Duklu, hřeben Nízkých Beskyd přerušovaný návštěvami krčem a reštaurácií, byly násilně ukončeny neuváženou návštěvou cukrárny ve Snině, kde běželo povodňové zpravodajství ČT1 a předpověď pičasí. Kremenec - momentálně hraniční hora Slovenska, Ukrajiny a Polska tak zůstal nezdolán. "Kremenec dobyt, no nic moc" si snad řekneme příští rok.

Album
T14

Bělka, 20. 8. 2002
Včera na Bělce došlo jídlo, ještě než jsme přišli, točené pivo po prvním pivu a lahvové po druhém. Stejně jsme u Suchánků a u povodní vydrželi až do půl dvanácté.

Cyklo v Jizerkách u Martinů, 23. – 25. 8.2002
U Martinů bylo zase krásně, nakonec jsme vypili všechno včetně sedmičky vpravo nahoře (dárek vděčného pacienta) i sudu, který padl 10 minut před odjezdem. Jídlo, vzdor tomu, že bylo všechno tak hrozně dobré, se nám zdolat nepodařilo. Slunečno, hospody na každém rohu, vyasfaltované cyklistické trasy, útulná chaloupka - to se prostě nedá překonat. Připravte se na Brandov, bude hůř.
P. S. Když malý Roith vyvlekl na Černou studnici Natašino kolo se slovy:To je všechno, co zbylo po nebožce, netušila jsem, že tu větu budu moci použít také. Takže hledá se nebožka, po které zbyla v koupelně u Martinů černá podprsenka, a doufám, že nebudu muset použít takové detektivní metody jako po cykločundru, když jsme měsíc pátrali po majiteli stanu Coleman (byl to Pauk).

Bělka, 3. 9. 2002
Včera nás bylo tolik a dělali jsme takový randál, že Michl předčasně prchl z hospody se svou squadrou i kytarou.

Podzimní Brandov, 6. - 8. 9. 2002
Ti postarší manželé, kteří se v Brandově otrávili houbami, jsme nebyli my s Jirkou, takže víkend u nás se koná. Ale, vezměte si teplé spodní i vrchní prádlo, protože se v chalupě budeme asi střídat. Jako asertivní člověk jsem zcela zklamala, nepodařilo se mi odradit od návštěvy ani ty, co vědí, jaké jsou rozměry naší největší místnosti.
Brandov zažil rekordních 32 osob o psu nemluvě. Sobotní nechtěný kros způsobený povodní vystřídalo v neděli prosluněné a upravené Německo (Stáňa na požádání přeloží do němčiny). Došlo i na "cestopisné" video z Litvy, kde Míša během dvaceti minut zdokumentoval, kdo kolik čeho během prvních dvou dnů vypil. A tak jsme si za zvuku kvadrofonní hudby (v každém rohu jedna kytara s živým kytaristou) připomněli Dlouhého Hermana a Tlustou Markétu jen ve zkapalněném stavu. Soutěž o nejvzdálenějšího účastníka vyhrál nad Jardou Bártou Honza Brádka s rodinou, který z vagónu odjel rovnou do tanečních. V neděli k večeru jsme ještě v počtu pěti aut zkontrolovali stav opon na Granátce. Jedna chybí, ale 1.- 3. listopadu, kdy bychom zde měli slavit Rok poté, budou určitě obě na svém místě.

Vernisáž obrazů Aleny Hořejší na Staroměstské radnici, 12. 9. 2002
Ve čtvrtek 12. září v 17 hodin v sále architektů na Staroměstské radnici je vernisáž Tvůrčí skupiny MHMP. Do MHMP patří naše Alena Hořejší, takže připravte si klobouky a fyzičku, je to spousta schodů.
Kdo by zítra tak usilovně pracoval, že by neměl čas přijít v pět na vernisáž, může umělkyni poblahopřát od půl sedmé v Týnské literární kavárně. Ta je, jak název napovídá v Týnské (nikoliv Týnské uličce), která vede ze Staromáku. Nebojte se, kavárna je jen krycí název pro nejlevnější točenou desítku na Starém Městě, rozlévané víno a burčák.
Každou vernisáží získáváme novou přezdívku. Po Pražských starožitnostech nás na na Staroměstské věži otipovali na Klub za starou Prahu. Blíže ve vysvětlujícím Aleniným mailu:
P. S. Přidej k nim mé vřelé díky čtrnáctkovému lidu za hojnou účast na čtvrteční vernisáži na Staroměstské radnici. Při společném fotu jsme tentokrát nebyli považování za "pražské starožitnosti" ale za kompletní Klub za starou Prahu. Jeden z vystavujících pozval všechny členy této ctihodné instituce (cca 500 členů). Kolik jich dorazilo na vernisáž, není známo. Zdá se však, že čtrnáctka případnou mezeru zcela věrohodně zaplnila. Kolega Mysliveček se mě u oběda zcela vážně ptal, zda ta početná fotografující se skupina byl Klub za starou Prahu!!! Alena H.

Bělka, 17. 9. 2002
Včera byla tak decentní Bělka, že by si mohl zahrát nejen Michl, ale i jakýkoliv hudebník s vyšeptalým hlasem, pokud by ovšem přišli s kytarou.

Bělka, 1. 10. 2002
Včera nás Bělka vítala mohutnou hudbou. Nebyl to Chapadlo (podle hlasu), ani Michl nebo JaVor, ale obstarožní zápasníci, kteří si sice pletou lichý a sudý týden, ale vyvažují to vyvinutější muskulaturou a obsazením salónku už v šest.

34. Malá Stezka – Mladoboleslavsko, 11. - 13. 10. 2002

Pozvánka Jirky Bubeníčka
Z podzimní Stezky se předpona pod vytratila už na sále v Seleticích, a kdybychom si z ranního sněhu v Loučeni postavili v sokolovně sněhuláka, stál by tam zřejmě až do jarní Stezky.
Jinak paráda. Díky Stáně už pro nás jabkenická myslivna není pouhé sousloví z hudební nauky a díky povídavé průvodkyni, na které by Cimrman mohl předvádět, jak je obtížné udržet myšlenku, jsme se naučili všechny Dvořákovy opery. Celá Stezka byla orámována ujíždějícími spoji. Zatímco v pátek v podvečer František & comp. nechávali na Černém Mostě při láhvi meruňky ujíždět jeden autobus za druhým, v neděli poslední neautomobilová frakce při parádní hudbě!!! a pivu v Loučeni a poté ve Vlkavě nechávala ujíždět vlaky. I vlak v Mladé Boleslavi na nás nepočkal, ale tak jsme alespoň objevili nefalšovaný slovenský folklór a prostředí ve Výčapu piva přímo na rušném hlavním nádraží.
Album
BuBu
T14

Bělka, 15. 10. 2002
Když jsme minule tak slavně vybojovali salónek Bělky nazpět, krčilo se nás tam včera devět povětšinou s lehce podlomeným zdravím. Strávili jsme totiž na „pod“zimní Stezce noc se sněhulákem na sále.

Podzimní Pivoklát, 18. - 20. 10. 2002
TURAS zve spřízněnou čtrnáctku na podzimní Křivoklát - tentokrát s názvem Pivo proti vínu od 18. - 20. října (týden po Stezce). Začíná se v chatě Živec nad Pískem a víno v názvu Pivoklátu neznamená změnu orientace (v pití), ale pouze to, že v sobotu večer dorazíme do Proti vína na exkurzi do pivovaru.

Bělka, 29. 10. 2002
Zprávy ze včerejší hospody mám jen zprostředkovaně, protože jsem tam nebyla, konečně jako většina ostatních. Nedorazil ani víkendový hostitel Vráťa, zanechal jen po sobě vzkazy : Ceske drahy zrejme v ramci socialistickeho zavazku zavedly na trati Praha Kralupy puvodni jizdni rad s tim, ze ho nedodrzuji; tedy dodrzuji v toleranci -30 -90 minut. Pokud vím, prvním vlakem se chystá nevolič Kopp, ostatní neautomobilisti jedou v šest hodin. Na Granátce nás čekají 3 sudy (snad se po nás nežádá, abychom to vše vypili) a utonulci.

Granátka rok poté, 1. - 3. 11. 2002
Posílám vám zádumčivého Vráťu (kolik vlastně přijede lidí?) v barvách. Přijeďte, vloni pro samou oslavu nebyl čas na pořádný výlet, letos bychom měli na klouzání po sopkách čas celý sobotní den.
Ptáte se, jaké to bylo? Skvělé, jiné akce snad ani čtrnáctka nepořádá. Po slavnostním odhalení opon, když čelné místo zaujal pasáček pod sopkami, nastaly zase hody. Inzerovaní utonulci byly jen spodkem ledovce pokrmů a pochoutek, které pro nás připravila pozorná hostitelka. V sobotu jsme zdolali na čtrnácti kilometrech tři sopky, tři hrady, vyplenili jeden krám od zákusků a zodpověděli nejméně deset telefonátů s jediným tématem déšť.
Tak tedy vězte i vy, co jste se nedovolali: nezmokli jsme, déšť jsme zřejmě zahnali tím, že jsme vůbec na výlet vyrazili a odměnou nám byly výhledy na neuvěřitelné panorama Středohoří mezi stále se roztrhávající mlhou. V sobotu večer dorazila další hudba, a tak jsme měli hned dva houslisty a dva klavírní virtuózy, jednoho mistra a jednoho začínajícího, zato velice nadějného. Škoda jen, že víkend začíná končit už v neděli ráno, takhle třetí!!! sud dopíjel v neděli jen náš šéf.

Přednáška JiMiho v Národním muzeu, 4. 11. 2002
Kdo by chtěl vidět Jirku Michla v jiné úloze než jako hajzblbábu z čísla 6, přijďte už toto pondělí 4. listopadu do Národního muzea do přednáškového sálu. Od půl šesté má přednášku Úvahy o chronologii pražských grošů Václava IV. Když přežiju i tohle, tak to snad půjdeme někam zapít.
Ano, šli jsme. Cimrmanovu přednášku jsme spláchli Pod Smetankou.

Vysoká kola na Letné, 9. 11. 2002

Kulatá a veselá Lilian Malkina v DD, 12. 11. 2002
Allina kamarádka a zároveň Koljova babička Lilian Malkina pořádá derniéru svého představení Kulatá a veselá v Dejvickém divadle. Je to v termínu přespříští Bělky - úterý 12. 11., kterou tímto přesuneme. Lístky zajistí Alla zadarmo a ostatně, kdo nevydrží příval mluvené azbuky, může večer strávit v podzemním divadelním baru s pivem, vínem, hermelínem, příjemnou obsluhou a velice příjemnými cenami. Takže vzhůru dolů do Dejvic.
Tak jsme se včera nakonec snad všichni po větším či menším usilovném hledání sešli ve sklepních prostorách Dejvického divadla a strávili velice příjemný večer v hledišti i v baru. Na konci večera nám nám jedna z protagonistek večera Věra Nerušilová nejhlubším kontraaltem v ČR zazpívala společně s Koppem staropražské písně a pozvala nás tímto na své představení Židovské písně příští úterý v 18 hodin do Maiselovy ulice č. 15.

DD V Kutné Hoře, 15. - 17. 11. 2002
Jen zvolna se vzpamatovávám z griotkové smrště. 16 lahví griotky došlo v neděli nad ránem, a tak jsme Natašiny narozeniny už byli nuceni slavit z jejích osobních zásob a na závěr jsme dokonce museli uznat, že i modrá je dobrá. Helenin minutovník fungoval dokonale: Vozy najížděly a rozjařená vlaková frakce vzala hotýlek útokem rovnou z obou stran. První večer se opravdu tančilo všude, všichni a na všem. Náš šéf si dokonce odbyl svou taneční premiéru na kolenou.
Ráno jsme kupodivu naprosto všichni stihli vlak a udiveným nádražákům Lenka ochotně sdělovala, že jedeme na technoparty do Církvice (a všechno tam rozbijem). Časový harmonogram byl pouze ohrožen v Jakubu, kde musela Helena paní průvodkyni přerušit, když se ve výkladu právě dostávala ke druhé světové válce. Poté Prčice na Kačinu, a když jsme se divili, proč je v zámeckém divadle tak málo židlí, brzy se nám dostalo vysvětlení: byly zapůjčeny do nedaleké Husy, aby si nás tam všech 67 mělo kam sednout.
Zatímco první večer byl ve znamení tanečních dvojic, druhý už i s Pařízkovou basou ovládla stále se zvětšující rytmická sekce. Ale stejně k nečekanému vrcholu celého pobytu patřila besídka. Už jsme se smířili s tím, že si budeme plnit heslo "Důchodci sobě", když nám naše rozvíjející se poupátka dokonale předvedla, jak nás vidí už teď. Jinak ti lékaři v honbě za body jsou neuvěřitelní. Helena si pozvala do Kutné Hory 81 vděčných pacientů, někteří z nich ji plnili v prosluněné nedělní Kutné Hoře ordinaci ještě v jednu hodinu, Alla na to šla jinak, ta si v sobotu vyrobila pacienta už i sama ze sebe. Tak s rozbolavělými ledvinami, jak my důchodci říkame Na   n a š e   zdraví
Album
T14a
T14b

Židovské písně s Věrou Nerušilovou, 19. 11. 2002
- Maislova 15, pozoruhodné 3. patro

Bělka, 26. 11. 2002
Včera jsme na Bělce seděli u stolu s vítězi. Jirka Bubeníček slavil, že stihnul doběhnout, zato z druhého vítěze Jirky Veverky ani investigativní Stáňa nevytáhla, čeho je vlastně vítěz. A tak jsme plánovali.

Vernisář obrazů Aleny Hořejší v Dámském gambitu, 27. 11. 2002
Na středu nám pro změnu připravila program Alena Hořejší. Slyšte, zde je její nabídka: Pí Nesvadbová z Galerie Gambit mě vyzvala abych se zúčastnila kolektivní výstavy "DÁMSKÝ GAMBIT", která bude v oblíbene galerii hned vedle "Pražských starožitností" v ulici Mikulandské č. 6, Vernisáž společné výstavy malířek, sochařky a fotografky se koná již příští středu 27.11.2002 v 18 hodin.
Kulturní referent hlásí : Rozložte si příští týden síly, v úterý je Bělka a hned ve středu po dámském gambitu v Mikulandské ulici nás čeká žaludský král v ulici Na zbořenci. Po vernisáži elegantních dam trochu změníme styl a přesuneme se do salónku hospody U Žaludů, kde nás čekají mezi sedmou a půl osmou. V salónku se může hrát !!!, a to nejen maryáš, jak by napovídaly nástěnné malby.
V salónku oslava. Převaha žen s klobouky, nakonec se nás vrchní snažil okrást – úspěšně.

Eva Kuželová v Blue Velvet, 2. 12. 2002
V pondělí vyměníme hospodské prostředí za modrý samet kavárny v Čerchovské ulici. Od sedmi!!! bude hrát Eva Kuželová jen pro nás. V hlavní místnosti je 16 míst, a když je neobsadíme včas, budou tam sedět nějací cizí milovníci hudby. I když pivo asi není dominantním nápojem tohoto podniku, ceny jsou prý příznivé. Je silně doporučen oděv nebo alespoň doplňky v barvě modré. Modří v modré kavárně (Sonja ukazovala na požádání i modré spodní prádlo), barevně se pouze vymykala adventní griotka Hanky Pavlíčkové. Eva dostala od Čtrnáctky i modré růže. Bohužel pivo došlo hned po prvním pivu, a tak jsme „nuceně“ pili víno.

Vánoční koncert Míly Fuxy a křest CD Ve vesmíru, 6. 12. 2002
Roulin nabízí další možnost, jak se znova vidět. Kdyby čistě náhodou vznikla v předvánočním programu trasy 14 malá mezera,tak v pátek 6.12 t.j. zítra !!! od 19:00 v sále vlasového studia Wella - Salvátorská 8 má Míla Fuxa koncert, spojený s křestem jeho nového CD "Ve vesmíru".
Parádní koncert v úžasném prostředí bývalé tiskárny. Míla se nám podepsal na CD, které pak nehrálo – pomohl lihový čistič.

Bělka, 10. 12. 2002
Včera jsme s Jirkou zkazili šéfovi počty. Právě když zjistil, že do hospody přišla půlka ze čtrnácky, dorazili jsme o půl jedenácté my a navíc zastihli už jen poslední tři mušketýry. Zřejmě jsou všichni vysíleni z posledního hektického čtrnáctidenního programu.
Jen pro připomenutí: středa: Vernisáž - Dámský gambit výrazně přečíslil pánské žaludy. Čtvrtek: Starý Karamazov nám vysvětlil, že podobně jako my, nepije, ale pouze mlsá. Pátek: Fotkaři se odstěhovali do Mělníka. Pondělí: Modří v modré kavárně (Sonja ukazovala na požádání i modré spodní prádlo), barevně se pouze vymykala adventní griotka Hanky Pavlíčkové. Pátek: Míla Fuxa v bývalé tiskárně Štenclova domu. Obojí skvosty.

Výstava reálného socialismu v Rudolfínu, 14. 12. 2002
Taky Lenku napadlo, že bychom někdy o víkendu mohli udělat čtrnáctkový výpad na socialistický realismus v Rudolfinu. V grupě bychom to asi lépe snášeli. Předběžne jsme se dohodli, že socialistický realismus bychom mohli absolvovat místo tradičních jesliček v sobotu odpoledne 14. prosince. A potom bychom si spravili chuť na Blues Jam Session v Baráčnické rychtě. Kdo navštívili Session na jaře, může vřele doporučit velice příjemnou hudbu za velice příznivou cenu 99 Kč. Zve Turas.
Někomu už chybí horečná frekvence mailů ze začátku prosince, tak si dovolím znovu napsat. Kulturní víkend čtrnácky proběhl za slušné účasti. V sobotu jsme zvládli socialistický realismus včetně dvou teploušů v moři (jeden z nich Antonín Zápotocký) a šerosvitné Noční hlídky od Čumpelíka, dále v Malostranské pivnici večeři a Nikotinovy fotky z Nového Zélandu i pohodový bluesový večer v Baráčnické rychtě. Hrál Česnek. Jen nechápu, proč Ivan Hořejší věnoval na nadílce všem účastníkům koncertu vycpávky do uší.

Prohlídka Židovského města, 15. 12. 2002
Ve 13 hodin na nás bude před Maiselovou synagógou (překvapivě v Maiselově ulici) čekat Eva Kuželová. Za pouhých 70 kč (normálně 200) nás provede po celém Ždovském městě a zopakujeme si i hrob rabi Löviho.
V neděli jsme absolvovali naprosto vyčepávající výklad o židovské komunitě ve všech přístupných synagógách a hřbitově. Kdo lituje, že se nezúčastnil, nemusí. Kužel slíbil, že doma zařídí další exkurzi do Židovského města.

Vánoční nadílka U Berana, Jana Masaryka, 17. 12. 2002
Nadílka v lehce stísněných podmínkách dopadla skvěle, naopak si myslím, že je lepší, když lidé mají k sobě tak nějak blížeji - více chef.
Vánoční nadílka byla podle mne celkem fajn, sešlo se nás opavdu hodně, skvěle se i rozehrála hudba, i když občas v tom šepotu veledůležitých sdělení nebyla slyšet. Vřelý dík muzikantům, JaVor zvláště. Po poněkud rozpačitém úvodu opět o sobě dala vědět poupata (i s bliznou) tak vehementně, že jsme se po zbytek večera lepili k podlaze (alespoň nám to pak venku na náledí neklouzalo).
Za poněkud stísněné podmínky a nervozního číšníka se omlouvám, ale při dojednávání tam byl pouze pohodový majitel, který přislíbil prázdnou hospodu celou (teda kromě výčepu) a vstřícný přístup. Ale je fakt, jak píše Zuzana, že jsme k sobě měli blíže a i rozdávání dárku proběhlo tak oproti minulým letům v pohodě (vřelý dík však také griotkovým znalkyním). Jinak musím konstatovat, že batoh, který jsem si přinesl na dary pro nepřišedší, byl málem malý - naplnil jsem ho až po okraj a liboval jsem si, že jsem to letos měl blízko domů (všemu vévodilo minimálně dvoukilové těžítko - či co to je - pro Ivču). Tady se musím zmínit o tom, že zcela nechápu, že když už někdo na nadílku přijde, tak že odejde ještě před rozdáváním dárků. Jinak poslední odcházeli okolo jedné hodiny (ranní).

Steamboat Stompers v hotelu Olšanka, 18. 12. 2002

Koledy pod Karlovým mostem, 24. 12. 2002
Na Štědrý den zhruba ve tři na Kampě pod obloukem Karlova mostu se zpívají koledy. Poslední léta už je tam na můj vkus trochu narváno, ale pokud budete mít všechno hotový, můžete přijít trochu nasát vánoční atmosféry i svařáku.

Vánoční výlet k Zrzavému paviánu, 26. 12. 2002
26. prosince se už téměř tradičně projdeme po Brdech. Odjezd vlaku je v 10:11 z hlavního nádraží, 10:20 ze Smíchova. Pojedeme do Všenor nebo Dobřichovic, podle počasí. Každopádně, ti, kteří zaspí ať úmyslně nebo neúmyslně, nás určitě doženou v Halounech u Zrzavého paviána zhruba od dvou hodin.
Ve vlaku se rozhodujeme, že vystoupíme ve Všenorech. Po modré a žluté na hřeben. Je to neuvěřitelná klouzačka, musíme jít lesem místo po cestě. Na Skalce potkáváme rodinu Tichých. Zdenda právě spadl do rybníčku, a tak po krátkém intermezzu v hospodě na Skalce jdou děti domů. Nás sedmnáct klouže dál k Paviánovi, těsně před ním padá do ledopádu Kundu Nikotin a vzápětí Jirka V. Tak se v hlavní místnosti hlavně sušíme. Odcházíme asi v šet do Řevnic, Pavel nás láká k Jelínkům, ale nakonec jdeme všichni poslušně na vlak.