Vycházky po Praze

Úvod Usedlosti 2003 - 2007 Posedlosti 2007 - 2014 Posedlosti 2015 - 2020 Posedlosti 2021 - 2025 Akce Čtrnáctky v roce 2004 2004 - 2025 Čtrnáctka

Akce Čtrnáctky v roce 2004

Akce: Silvestr u majora Karabce v Českých Žlebech a v Mistrovicích, Běžky na Jihozápadním Městě, Z Rudého vrchu až ke hvězdám, Norrisova bouda, I Na Vinohradech jsou usedlosti, Livigno s Ivče, Vycházka 7 K, Od pivovaru k pivovaru, Velikonoce v Polesí, Řevnický Poklad, Velká Stezka se zakončením v Lázních Kynžvart, Milíčeves a oslava 4x narozeniny, Vítání léta ve Vojanových sadech, Anenská Studánka, Cykločundr U Skalníků, Klídek a pohoda ve Lhotě, Maďarsko na kolech, Dobřichovice open, Antivycházka po Vinohradech, Malá Stezka v Ratibořských Horách, Z 21. století za usedlostmi, Oslava MiMa v Heidi, Po stopách squatterů, Nadílka ve Střešovické vozovně, Vánoční výlet do Haloun
Domovská hospoda U Karla IV. od 20. 1. 2004
Mezidobí Dva pokusy o Bělku a Austrie 31. 8. – 20. 12. 2004

Co jsme zažili

Silvestr u majora Karabce v Českých Žlebech, 27. 1. – 2. 1. 2004
Až budete chtít absolvovat nenáročnou tůru v nádherně upravených německých stopách, najměte si jako horského vůdce Allu. Víc k Šumavě ze mne nedostanete.
Album
T14

Východočeši Silvestr v Mistrovicích, 30. 12. – 1. 1. 2004

Náhradní hospoda Na Rychtě, 6. 1. 2004
Protože Bělka nezvedá telefon a Luděk Ledvina včera večer sice objevil ceduli "Z technických důvodů zavřeno", ale vevnitř se svítilo, budeme volit následující postup: Přijďte na Bělku, a buď bude otevřená, nebo na ní bude viset cedule, kam jsme se uchýlili. Nemohli bychom začít nový rok slavnostně v hotelu UNION hned u stanice tramvaje? Časové ztráty způsobené přesunem by byly minimální.
Včera jsme se nečekaně bez problémů (mobily skoro nezvonily) a v hojném počtu sešli v náhradní hospodě Na Rychtě. Dopříště nám možná už zkulturní záchody na Bělce nebo nám do salónku nastěhují automaty, to budeme řešit opět až na místě za 14 dní.

U Karla IV., 20. 1. 2004
Šéf:Protože Bělka stále ještě zůstává z technických důvodů uzavřená, musíme opět volit náhradní řešení. Hospoda operativně a obětavě zajištěná minulý termín Bělky Luďkem Ledvinou (sláva mu) byla dobrá, ale trochu stísněná, protože nás přišlo celkem dost. A protože doufám, že na druhý letošní termín Bělky nás přijde ještě více, tak jsem zamluvil o něco větší hospodu. Je sice o něco dál od Bělky, než ta minulá, ale ne o moc. Takže dnes bychom se měli sejít "U Karla IV" - Neklanova 5. Včera jsme se sešli u dlouhého hodovního stolu u Karla IV.
Náhradní Bělka je výborná, ale má nebezpečně rychlý přísun piva a nebezpečně nastavenou zavírací dobu - půlnoc.

Promítání o Mongolsku, 29. 1. 2004
Ve čtvrtek bude promítat Luděk Ledvina video z cesty po Mongolsku někde v Krči. Ještě pošle plánek, protože Mongolsko i Krč je pro mne stejná španělská vesnice.

Promítání Trinidadu a Tobaga, 3. 2. 2004
Příští Bělka neBělka (zřejmě zase vyhraje Karel) bude mít předehru. Ivana Černohorská a Mirek Škrabálek nás zvou na zrychlenou návštěvu Trinidadu a Tobaga (sběratelé známek, vzpomínáte?) v úterý před hospodou. Sejdeme se v 18:10 na Lobkovicově alias Čapajevově nám. ve dvoraně školy. Tentokrát nepůjdeme do sborovny na sborový zpěv Jakobína, ale do počítačové učebny na fotky. Teprve potom se přesuneme na uzené hody s brusinkami.

Běžky na Jihozápadním Městě, 24. 1. 2004
JKV: Vypadá, že to zcela jistě vydrží i do víkendu. Proto Vás zvu na sobotu 24. 1. na běžky!!! Sraz zájemců nechť jest ve 13:34 hod. na stanici busu 235 "Velká Ohrada" Běžkmo by se jelo po pláni na hřeben nad Řeporyjemi, pak obloukem nad Dalejským údolím přes Novou Ves (soutok Prokopského a Dalejského potoka), nahoru na Butovické keltské oppidum po severním hřebeni nad Prokopským údolím kolem Dívčích Hradů až na výhled nad Barrandovským. Odtud lze snadno dojet na stanici metra Radlickou či se zpětně stočit na západ a na metro do Jinonic či až do Butovic. Kilometrage 12 až 17 - dle zvolené trasy.
Ad "Sobotní běžky v Praze" aneb "bylo nás dvanáct v Praze třináct z Trasy Čtrnáct":
V sobotu 24. 1. se nás na Velké Ohradě sešlo 12. Pravda, jsou krásnější čísla, ale k tomu nejkrásnějšímu nám chyběli pouze 2 účastníci - tož 14 někdy příště! Dostavivším se v krajině Prahy 13 líbilo, sníh a stopa jako na horách, k večeru mráz jak v Rusku. Projela se inzerovaná trasa (cca 3 hod.). Slibuji tímto, že budu sledovat lokální sněhové podmínky Prahy 13 a budou-li příznivy, uspořádám některý weekend repete či lehce modifikované repete.
Se Čtrnácti pozdravy: "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!" "Dobře nám TAK!"

Z Rudého vrchu až ke hvězdám, 25. 1. 2004
V neděli jsem zavlekla Čtrnáctku o trochu severněji. Mráz z Kremlu (Rudého vrchu) už trochu polevil, takže když jsme mezi sebou přivítali bobra horkou medovinou, bylo nám docela i teplo. Zažili jsme Breughelovy bruslaře na libockém rybníku a uskakovali lyžařům ve Hvězdě. A kdo způsobil, že z nedělní vycházky se stala normální osmihodinová šichta? Čech Vráťa Peřina. Po následné rekonstrukci našeho pobytu v Holečkově restauraci jsme se někteří rozpomněli, že po celovečerním objednávání ještě jednoho piva nás zazdil čtyřmi malými rumy.
Více viz
7. Z RUDÉHO VRCHU AŽ KE HVĚZDÁM - 25. 1. 2004

Norrisova bouda, 30. 1. – 1. 2. 2004
V Jizerkách jsme se téměř všichni sešli u Prezidenta, pěšáci s lyžaři, Jirka Staněk s blonďákem, Alla s Jitkou Birnerovou a psem, jen Hořejší celé dva dny bloudili okolo přehrady spojeni s námi pouze telemostem. A šéf ztratil jeden z našich nejcennějších darů - chrániče do uší, takže Jackův smích mu zněl v uších od sobotního půl třetí rána údajně až do včerejška.

U Karla IV., 3. 2. 2004
Za posledních čtrnáct dní jsme prožili krutý mráz, pouštní sucho v Mongosku, jizerský slejvák i tropy Trinidadu a Tobaga, abychom skončili v lahodném objetí Karla. Ten nám po odchodu těch rozumných s omluvou vnutil ještě tři piva a my si pak dobrovolně přiobjednali ještě několik dalších: velkých, malých, griotek i Rallye na cestu pro Loretu.

U Karla IV., 17. 2. 2004
Včera v salónku nad našimi hlavami trůnil velbloud, aby zvěstoval, že se blíží Cestovatelský bál v sobotu 3. dubna. Ale stejně nejzajímavější bylo, když většina cestovatelů odešla spolu s velbloudem domů. Pily se griotky (vlastní i cizí), pan vrchní se svěřoval s milostnými zážitky v ranním oparu na Vyšehradě a Maruška Kestřánková byla jelen z toho, že dostala lístky do divadla, ale jinak nám nerozumí. Zde je nabídka Lenčiných lístků, které zatím neudala ani po griotkách: ve čtvrtek 25. března v Rokoku komedii, která se i po překladu jmenuje After dinner a na Palmovce ve středu 21. dubna Ubohý vrah (Stáňo, teď opravdu s Langmajerem).

I Na Vinohradech jsou usedlosti, 25. 2. 2004
Čím známější čtvrť, tím větší zájem (až budu chtít účastnický rekord, tak Vás zřejmě pozvu na usedlosti Staromáku). Nedělní vycházka po vinohradských usedlostech totiž dokonce přilákala 6 novicek mezi nimi dokonce i poddanou Jejího Veličenstva. Hpap pozdním příchodem minula svou usedlost, ale pak už jsme si všichni plnili další usedlosti jako fretky. Na terase zahrady Maurice Gröbeho jsme připili na slovanskou vzájemnost červeným a bílým šampanským, potkali dva Mexičany a vzápětí potratili Náměstka. Našli jsme v Luďkovi skvělého průvodce po hřbitově (až dojdou usedlosti), navštívili rodný Cimrmanův domek, zbrojovku a nakonec se vznášeli v kině, zatímco všesokolský úhel (podobně jako v listopadu Medvěd) nám zbyl za domácí úkol.
Více viz Nelze sedět na dvou židlích, ale stejně sis uměl, Zdeňku, vybrat
8. I NA VINOHRADECH JSOU USEDLOSTI - 22. 2. 2004 - fotoalbum...

1) Silvestr u majora Karabce v Českých Žlebech 4) Už jsme ve Hvězdě
2) Silvestr v Mistrovicích 5) Norisova bouda
3) Běžkování na Jihozápadním Městě 6) Vinohradské usedlosti - na terase Gröbovy vily

U Karla IV., 2. 3. 2004
Jak vás už Zuzana varovala, píšu informace o předvčerejší hospodě a dalších akcich já. Včera se nás diky prazdninám, horám a Africe sešlo ve vyhražené části salonku jen čtrnáct, ale do toho ovšem počítám i servírku a vedoucího. Sešli jsme se opět U Karla IV, neb Bělka je stále zavřená, ale jak hlásí zpravodajci, začalo se tam konečně už něco dít. Tak se necháme překvapit, co z naší staré dobré Bělky udělají. Ale za čtrnáct dní se zase sejdeme U Karla, přijďte v hojném počtu a to hned z několika důvodů.
1. Jednak jsem včera tvrdil vedoucimu, že nám musí salónek vyhradit celý, že nás bude hodně,
2. jednak je třeba, aby zájemci o TAKový "Cestovatelský" bál si prišli pro lístky! (210,- Kč). Zájemci hlaste se, ať je Čtrnáctka zase jednou vidět.
3. jednak budeme vybírat z návrhu na stezkový odznak a plakát. Už včera jsme si prohlíželi návrhy, které přinesli Jirka Bubeníčcek a Jirka Staněk. Vypadaji pěkně (ty návrhy, .... ale vlastně Jirkové taky).
4. a jednak hospoda neni holubník, tam se chodí pravidelně.
Jinak hospoda proběhla v komorním klidu, jedinou významnou událostí (krome prohlížení návrhu) bylo, a to zdůrazňuji, že jako první přišla Stáňa D.
Apropos Stezka. Berte tohle jako první pozvánku na letošní velkou Stezku, kterou pořádá naše trasa. Stezka se koná od středy 12.května do neděle 16.kvetna. Zakončení je na fotbalovém hřišti v lázních Kynžvart.

Livigno s Ivče, 2. – 7. 3. 2004
Z hor jsme se vrátili zdraví a šťastní. Utvořila se perfektní parta, lyžování bylo super, večírky s dvěma kytarami a špičkovými houslemi se jen těžce rozpouštěly. Toníček má novou přezdívku Hrošík - podrobnosti doplní sám. Posílám jen pár fotek, další informace možná dodá někdo jiný /Jánský?/. Hezký den přeje Ivana

Narozeniny u Ally, 10. 3. 2004
Alla už oznámila termín tradičního narozeninového večírku - středa 10. března, čísla narozenin se nebezpečně mění, ale místa a přátelé zůstávají.

Vycházka 7 K, 14. 3. 2004
Teď už mohu odtajnit, co se skrývalo pod názvem nedělní vycházky 7K. Byly to překvapivě usedlosti: letohrádek Kinských, Kobrová, Královodvorská, Kanclířka, Klamovka, Klikovka a Kotlářka. Kdo si pod tím představoval něco jiného, měl by se nad sebou zamyslet, i když i Milena Tichá byla svou usedlostí K7 viditelně potěšena stejně jako ulicí slepou Tichou. Když jsme v zahradě Kinských právě chtěli oslavit, že se nás sešlo 14, dorazila šestnáctka a rázem jsme oslavovali konkurenční trasu. Nakonec nás stejně bylo osmnáct, přes plot už jsme lezli s vyšňořenými Provázky. Kromě několika bonusů v podobě usedlostí od jiných písmen jsme navštívili ústav hluchých, slepých, psychiatrii, Svět zvířat a školu Milady Větrovcové. Když jsme vylezli na Skalku nahoru, vzpomněli jsme na Káhiru a vyžahli přemrzlou Sakaru. V poslední usedlosti jsme zahájili sezónu zahradních restaurací a zbytek odpoledne a večera jsme s Jirkou fungovali jako placení agenti cestovní kanceláře Exim tour.
Více viz
9. VYCHÁZKA 7 K - 14. 3. 2004

U Karla IV., 16. 3. 2004
Kdy už se konečně opraví Bělka, kde nás pravidelně vyhazovali v jedenáct? Včera asi 30 rozumných Stezkařů, poté, co zvolili Metternicha, odešlo domů před půlnocí a nás zbylých šest se snažilo držet pivní krok s Františkem, aniž jsme vzali v potaz, že počet kroků do jeho obydlí a našeho se diametrálně liší.

U Karla IV, 30. 3. 2004
Včera v brzkých večerních hodinách zasedal přípravný výbor Stezky. Výsledek jednání Vám nemohu sdělit, neboť nepřítel naslouchá nebo určitě alespoň čte naše webové stránky. Jinak situace je setrvalá, ani jiný hospodský nás nevyhazuje, obsah kalíšků se též nemění, jen roli Františka převzala jeho žena Věra a Loreta, aby nemusela pít Rallye, přijela do hospody na kole. O půlnoci už to bylo na sebrání ventilků, ale zbaběle jsem prchla, tak ani nevím, jak začal noční Závod míru do Malešic.

Cestovatelský bál, 3. 4. 2004
Virtuální cestování už zřejmě tolik neláká, Cestovatelský bál byl moc pěkný, ale účast Čtrnáctky byla menší než obvyklá, ostatně skutečný velbloud nalákal letos do Egypta víc členů 14ctky než ten papírový do Masarykových kolejí.
Album
T14

Od pivovaru k pivovaru, 4. 4. 2004
Nedělní vycházka začala jako Slavnosti sněženek, sledovali jsme stopy (povětšině zaniklé) Hrabalovy přítomnosti v Libni a hlavně se dozvěděli, kdo za to může. Náměstek totiž 14 let z usedlosti Kotlaska soustavně řídil bourání staré Libně a z ušetřeného materiálu si postavil železniční trať a svou garáž. Poznali jsme libeňské pivovary od A do Z, na začátku vycházky Anglický na závěr Zámecký, po letech zažili Somrákův travers, tentokrát po břehu Rokytky, prošli mnohá adrenalinová lákadla - kamenné bludiště v Podvinní, lanové centrum, bobovou dráhu, ale zůstali jsme nad věcí tedy vlastně nad bobovou dráhou a s jedním povoleným pivem jsme obhlíželi nejen výkony jezdců v plechovém korytě, ale i překupníky před Sazkou Arénou. Uprostřed lesa mezi Prosekem a Libní zapředli rozhovor dva pamětníci - majitel soukromých rukou a usedlosti Císařecká a Náměstek, kteří se přeli, odkdy usedlost opravovaly tyto soukromé ruce. Kniha je rozsoudila. Všechno se mění na virtuální realitu, v automatě Svět (taky zaniklá usedlost) jsme místo skutečné konzumace koukali zvenku na pivní řeči o Hrabalovi v televizi. A tak jsme pivo nakonec pili v posledním zachovaném domě libeňského židovského města v hospodě u Žida Kohna.
Více viz
10. OD PIVOVARU K PIVOVARU - 4. 4. 2004 - fotoalbum...

Velikonoce v Polesí, 9. - 12. 4. 2004
Ti, kteří nevěří prognostikům, a vzali si na velikonoce do Polesí kola, udělali dobře. Zatímco pěšáci celý první den hledali po lese Koppův svetr a druhý nejdřív pospíchali na Hvozd a poté zase z něj, my jsme zvolna kroužili krajinou do průrvy Ploučnice, kde se udělali vodáci jen pro naši radost a v neděli z Hvozdu vysílali pěšákům přímý přenos otevírání šampaňského. Nataša nás celý víkend zahrnovala a zahambovala svým kuchařským uměním a my jsme při tom zdolávali jednoho Konráda za druhým. Za vlast a mládí dokonce i skoro padla archivní zelená.

U Karla IV., 13. 4. 2004
Včera se u Vládi na křesle pro hosta vystřídal celý orloj platičů. Všichni se ze začátku divili, že je nás tak málo, ale když příchodem dámské složky naší trasy se obsazenost lavic a množství decibelů zvedlo na obvyklou míru, zbaběle prchali po jednom pivu přímo Kryštofovi do náruče.

TURAS bál v Beethovenově paláci, 16. 4. 2004
Kučera společně s Davidem Vávrou zve v pátek na TURAS bál do Beethovenova paláce v Lázeňské ulici 11 na Malé Straně. Palác je před rekonstrukcí, tak se uvolněný oděv snese, páni zaplatí 250, pro ženy je vstup archivní víno (hlavně ho nenoste v PET láhvi).
Podmínky účasti na pátečním Turasím bálu se změnily, mužům stačí ke vstupu archívní víno, ženám archívní foto.
Předminulý pátek sezval Kučera do paláce Beethoven půlku Prahy a určitě celou Malou Stranu a kdo jste v té půlce chyběl, můžete litovat. Velice příjemný večer plný hudby, potkávání známých, ordinačních hodin dr. Davida Vávry, výhledů na malostranské střechy, fotek a spousty dobrého vína (že, Lenko). Prostě Óda na radost.
Album
T14

Obnovené Řevnický Poklad spojený s kolaudací podkroví, 17. 4. 2004
Jedeme do Černošic a poté nás čeká tříkilometrový pochod do hospody ve Vonoklasech. Tak nesnídejte (ostatně vlak v 8:34 ze Smíchova vám k tomu ani nedá příležitost) a vezměte s sebou svoje hladové děti, ať si tu hezkou, jen pro nás otevřenou hospůdku užijeme my i pan hostinský. Do Řevnic se dostaneme po dalších devíti kilometrech. A budeme tam oslavovat nejen Mirkovo podkroví.
A druhý den si zase pro změnu skoro celá Čtrnáctka (75 ks) nenechala pod průhlednou zástěrkou kolaudace podkroví ujít hody v Řevnicích. Na rozdíl od psů (5 ks) jsme se na výletě dokázali udržet pohromadě, a tak měla obsluha hospod poměrně problém natočit najednou padesát piv prokládaných miskami s vodou. Že pod svícnem resp. betonovým křeslem bývá tma a tedy poklad, nám všem ukázal nejmladší člen naší výpravy Míša Pažout. A pak už jsme přelezli trať mezi rychlíky a začali slavit a hodovat. Škoda, že bylo jídla tolik, že hudba začala hrát až těsně před naším odjezdem do Prahy.
Album
T14

Jarní Křivoklát, 23. – 25. 4. 2004
Tradičně někde úplně jinde. Tentokrát půjdeme z Brádkova Ústí nad Orlicí (hotel Poprad) do Brandýsa nad Orlicí a v neděli navštívíme Toníčka v Chocni.

U Karla IV., 27. 4. 2004
Včera jsme byli nuceni obývat hlavní místnost společně s omladinou a hokejovými fanoušky. Nevím, jak se domlouvali kati, ale na našem konci stolu už nepomáhalo ani odezírání z úst, nejvyšší čas naučit se znakovou řeč. Věra s Loretou na nás o půl dvanácté zkoušely své osvědčené triky, ale v jejich spárech uvízl jen Vráťa, který právě doslavil všechny známé Jirky, Jaroslavy a Roberty, a byl tedy snadnou kořistí.

DEZOB na Žižkově, 29. 4. 2004
Tímto se alespoň duševně připravíte na obnovený DEZOB, který po letech pořádá Třináctka pro trasovou veřejnost. Můžete začít trénovat v žižkovských hospodách znalost místopisu. Hlaste se sami či ve dvojicích, abychom věděli, kolik asi připravit podkladů. Sraz: od 16:30 v hospodě U dvou hrabalů v Chelčického 14.
Když chtěli otevřený, tak otevřený. Vítězství jim tím pádem vyfoukla Čtrnáctka

U Karla IV., 11. 5. 2004
Vzdor blížící se Stezce jsme obsadili salónek ve ztichlé hospodě v počtu 20 kusů. Jinak ticho a klid před metternichovskou bouří. Ani v posledních čtrnácti dnech se kromě slavné prohry našich hokejistů a slavné výhry Čtrnáctky v DEZOBu nic nestalo.

Velká Stezka se zakončením v Lázních Kynžvart, 12. - 16. 5. 2004

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Dnes jen stručně okomentuju fotky, které JaVor vystavila na našem webu v neděli ve 23:14.
Cesta vlakem s točeným pivem, Boženčinými koláči a postupně zkonzumovanou horní a dolní šestkou a sedmičkou ve tvaru šampaňského, čokoládového likéru a griotky dala sílu Vráťovi zařídit návštěvu nádražního císařského salónku v Mariaánských Lázních. První večer ve skanzenu s ostříhanou Ribanou se nás sešlo neuvěřitelných 28 včetně čtyř kytar, mandolíny, basy, valchy a žáby. Kalné ráno před skanzenem hudební produkce pokračovala. Pak už jsme odešli do lesů, někteří blouznivci na Bob Dyleň. Obávaný nocleh ve skautských srubech bez vody, jídla, světla a tepla se ukázal jako poplašná zpráva, pozdní večer i ráno jsme strávili u ohně před Orlím hnízdem místní Hitlerjugend. V Michalových Horách jsme se nakonec sešli všichni v jedné hospodě. Páteční večer ve sklepení pivovarské hospody ovládly po kulinářských hodech a Q | | | | | (každý si opraví podle své konzumace) Spojené kapely Čtrnáctky. Při ranní exkurzi do pivovaru jsme dozvěděli zase skoro všechno, kromě informace, kde získávají kvasinky (dotaz zopakován Tondou 5x) a pili pivo rovnou z kašny. Zato v Mariánských Lázních jsme se beznadějně poztráceli a zase záhadně s jinými našli. A pak už cestou někteří necestou do Kynžvartu. Nácvik hymny Čehona na sametu místní kinokavárny, zatímco Tonda marně hledal klíče Jitce za výstřihem (nezdokumentováno). Pak už tanec (Ivanko, tančil i Provázek a nad ránem Kometa šlehla nás.
A pak zúročení pečlivých příprav především našeho šéfa, ZSV, JaVora a dalších. Okolo velkého Bolševníka na hřiště, kde postaven přístřešek (zapůjčil Jirka Navrátil), nástup císařů, cara a zcela zhuleného Metternicha a vzdávání holdu jednotlivými trasami. Tak kvůli těmto nádherným medailím muselo posečkat i projektování ruzyňského letiště. Kat a katík v rakouských barvách, není ti vrchní Ydeologu rakousko-uherského mocnářství líto neúčasti? A pak už soutěž v kvapíku, příspěvky do kabinetu kuriozit v sídle jeho Výsosti a odchod panstva za zpěvu rakouské hymny. Tajní byli tak tajní, že po nich zbyl jen orlíček, tak vyzradím, že naši Brettschneidři byli Ivana Č., Michal, Tonda a Noris.

Vláďa: Chtěl bych poděkovat vam všem, co jste prijeli na 46. Stezku a podíleli se s její organizací. Zvláště však bych chtěl poděkovat: Zdenkovi V. za scénář zakončení a skvělou teoretickou příipravu, Věře O. za zajištění skvělého pana Prokeše a průběžné udržování styku s ním, Janě V. za propagaci Stezky na www, pokrývky hlav katů a další nemalou pomoc, výtvarníkům Jirkovi S., Jirkovi B. (a jistě i Jardovi Pl.) za návrhy stezkového odznaku a plakátu, Jirkovi B. ještě za ukázku rychlého otviráníi dvou lahví piva bez otevření batohu, Zdence M. a Jirkovi N. a jejich Propagačnímu Ateliéru za nezištnou výrobu znaku s císařským orlem a za zapůjčení panovnického stanu, Aleně P. za dodání pěkných medailí pro myši a ušití černožlutých šerp, Radkovi Ch. za obětavé zajištění zapůjčení kostýmu a za postavu pruského císaře, Pavlu T., Igorovi H. a Jirkovi Vev. za historické postavy, a jejich dámám - Loretě P. Alle K., Heleně J. a Pavlíně A., Pavlíně ještě za to, že vydržela obětavě až do konce a zabránila tak nepokojům ve stezkovém vlaku (a vlastně za vlak vůbec), Ivaně Č. a Michalovi M. a samozrejme Norisovi za skvělé Bretschneidery, zvláště 2. trasa je miluje (asi tak, jako Čtrnáctka miluje Láďu Hlavatého), Honzovi K. za to, ze vydržel i polití lákem od okurek, Heleně K. za dodání pokrývek hlav pro kněžnu Zaháňskou a tajnou policii, Miloši N. za zajištění textu a nácvik rakouské hymny, Antonínu Dvořákovi za korepetitorské poznámky, a všem ostatním hudebnikům za zajišťování dobré nálady v průběhu Stezky (zvláště v pátek to skvěle rozjeli) a za hudbu na zakončení Miladě V. a jejim pomocnicím za výdej odznaků a plakatů, Vráťovi P. za romantický čtvrtecní nocleh, Ivanovi P. za obětavou několikanásobnou cestu na nádraží a zpět, Lence H. za zajištění daru pro pana Prokeše, Tondovi V. za dalšího tajného, který byl tak tajný, ze chvílemi sám nevěděl,že je tajný, řidičům Fančovi a Václavu P. a jejich autům za odvoz věcí na zakončení a vám všem ostatníim, kteří jste na zakončení pomáhali s označením, stavbou a bouráním prřístřešku, zpěvem hymny a dalšími přípravnými věcmi i v průběhu sobotního večera. Pokud jsem na někoho ve ýčtu zapomněl, tak se hluboce omlouvám, neni to vůbec ze zlého úmyslu, ale proto, že jsem přece jen starší člověk a už zapomínám. Vy všichni jste vše skvěle zvládli (o čemž svědčí bezprostřední reakce účastníků Stezky) na rozdíl ode mne, který spoustu věcí naprosto nezvládl (nebyl rytíř trasy, odznaky jsem rozdal jen někomu, plakáty jsem nerozdal vůbec, atd. atd.) Velice se omlouvám a jen díky vám to však dopadlo nakonec dobře.
Album
T14

1) Na startu vycházky 7 K 4) Bál v paláci Beethoven
2) Od pivovaru k pivovaru jsme došli i do Podviní 5) Řevnický Poklad
3) Velikonoce v Polesí 6) V Kynžvartu v rakousko-uherských barvách

U Karla IV., 25. 5. 2004
Včera narvaný salónek ovládaly ještě dozvuky Stezky (nejen) v podobě fotek. JaVor nám koupila šampaňské ke svému svátku, a zato, jak parádně vede naše webové stránky a poté se k ní připojil náš šéf a daroval nám další čtyři láhve zato, jak hezky pro nás připravil Stezku. Zdráv buď, ó Pane náš, a dej, ať už mě z Tvých darů nebolí hlava. Tak a včera jsme si doufám všechno vyříkali a příští Karel 8. 6. na Medarda bude heslem večera BezKydy, protože se bude hrát!!!

Milíčeves a oslava 4x narozeniny, 4. - 6. 6. 2004
Včera jsme se také oficiální cestou dozvěděli, že cyklistický víkend v Milíčevsi je jen krycí pláštík pro hromadnou oslavu narozenin Blanky, Aleny Podráské a Věry a Františka Ouředníkových. Nicméně kola si vezměte, budou se taky hodit.
Tak mame za sebou zase jeden velmi náročný víkend s 50kou, 50kou a 50kou a ještě 55kou.
Vše začalo ochutnávkou Staninýho králika v pátek večer a pak už to jelo ráz na ráz a skončilo v neděli něco před čtvrtou odpolední kafíčkem a dorty od Věry O. Ale popořadě: ze Čtrnáctky se nás sjelo (krome oslavenců) něco k padesáti (ovšem s určitou pomocí zástupců trasy 16). Po ochutnávce králíka to pokračovalo buřtíky opékanými nad ohněm, gambáčem (čepovaným), event. vínem, zpěvy (i nějaká ta žena se našla) až do pozdních nočních hodin.
V sobotu rano to pokracovalo destem, diky kteremu se opozdil odjezd a tak se proflaklo pripravovane prekvapeni v podobe cunika Bozetecha pripravovaneho nad ohněm profesionalem (a tyden predem !!! nalozeneho ve specialnim laku, jehoz slozeni nechtel mistr prozradit). Teda v tom laku byl nalozen ten cunik, ne ten profik. Pocasi se i nadale pravidelne stridalo, ale Bozetech se nastesti ukazal jako vodotesny, takze bez uhony se otacel nad ohněm az do uplneho sezrani Na obr. pic000-002 je pred pouzitim, na obr. pic039 po pouziti. Behem Bozetechovy pripravy se konal cyklo a peso vylet na tajemstvimi opredeny hrad Pecka. Pocasi se opet velmi vydarilo, nebot ihned po absolvovani prohlidky zacalo pro menu opet prset. Ovsem nastesti se ukazalo, ze uz je to jen labuti pisen (i kdyz dost dlouha) a vecer a noc pak probehla jiz v suchu.
A tak ihned po prijezdu zpet k Bozetechovi jsme mohli byt zaplaveni ruznymi jedno, dvoj i trojhubkami (piti teklo prubezne). Ale nejen jidlem ziv je clovek, tak jsme mohli zhlednout zivy obraz mistniho kulaka jak prohani sve tri devecky za doprovodu pisne Jarka Nohavici "Tri cunici jdou".

Za pozorne sledovani jsme pak byli odmeneni prednesem zkracene basne o socialistickych zemedelcich jejiz nazev a text uz jsem uspesne zapomnel. A vse probihalo pod vystavkou fotodokumentace oslavencu z rozpuku jejich zivota No pak uz prislo to hlavni. Vzhledem k tomu, ze Frantisek O. tento vikend neslouzil, musela ho zastupovat ctrnactka, nebot oslavencum se dle naseho nazoru neudelalo volno. Nejprve byli pouceni tiskovou mluvci ministerstva zdravotnictvi, jak se chovat po padesátce, a pak uz byli radne vysetreni pritomnymi doktory a lepymi sestrickami.

Ovsem nakonec se toho museli ujmout nemocnicni zrizenkyne. No a ted uz to vemu zkratka, byly predany dary a pak uz konecne prisel naradu vynikajici Bozetech, pivo, vino, zeny, zpev. V nedeli likvidace zbytku,vylet na zajimavy cedicovy kopecek nad Jicinem s vyhledem na Jested aSnezku. Po navratu pro zmenu polivcicka, utopenci a jiz zminene dorticky s kafickem. Takze mili oslavenci (a Milosi) jeste jednou velke diky za vydareny vikend a vubec hodne zdravi do druhe pulky zivota. Vlada R. + ctrnactka.

Věra Ouř.: Vážená Čtrnáctko, zejména účastníci oslav v Milíčevsi, děkujeme Vám všem za dary velké, střední i miniaturní, praktické i ty pro potěšení, za zdravotní péči čtrnáctkových lékařů, vyvinutých sestřiček i starostlivého pomocného personálu, za Vaše hezká trefná slova a úsměvy. Díky patří i nečtrnáctkovým...Snažili jsme se udělat vše pro to, aby se Vám oslava líbila asi tak jako se líbila nám. Snad se to povedlo.
Ještě jednou díky Blanka, Věra a František, Alena
Album

T14

U Karla IV., 8. 6. 2004
Včera byla opravdu hrací „Bělka“. JaVor s Koppem hráli na kytary a ostatní a nebojme se být adresní - všechny ženy - hrály na nervy hudebníkům svým štěbetáním, přestože hovor měl povolen pouze čerstvý bakalář (soustavným sebe(v)zděláváním jsme přišli o sestru a bratra v jedné osobě). Ještě dozvuky víkendových oslav opožděné dary a závěr večera věnován jedné barvě duhy - griotce. Program na červen už napsal včera šéf, ke Karlovi se zřejmě dostaneme až 20. července, protože příště jsou Vojanky a za čtyři týdny se budeme vracet z cykločundru.

Pantakovky v Soběslavi., 18. – 20. 6. 2004
Pozvánka:. My staří můžeme vynechat a šetřit si úrazy ze sportu až na náročnou cyklistickou sezónu, ale naše omladina je srdečně zvána Luďkem Ledvinou a především svými vrstevníky z trasy 23 k účasti.
Letošní Pantakové hry jsou koncipovány tak, aby si nějakou formou mohli zasoutěžit i ti, kterým jejich pozvolna chátrající tělesná stránka nedovoluje větší fyzické vypětí. (petang, fyzicky nenáročný víceboj apod), aspoň jak Luděk Ledvina už dva měsíce říká. Takže jeďte na Pantakovky, kromě otravy alkoholem Vám nic nehrozí - Je ta oprava, Luďku, takhle dobře?

Vítání léta ve Vojanových sadech, 22. 6. 2004
Tak zase jedno vítání léta je to tam, tentokrát ozvláštněné Somrákovou verzí vlajky Evropské unie. Odteď si snad každý bude pamatovat, že hvězdiček alias šampaňských je a zůstane dvanáct.

Výstava Jirky Staňka, červen 2004
A do konce měsíce ještě musíte stihnout jednu výstavu. Náš skromný výtvarník Jirka Staněk se zapomněl pochlubit, že vystavuje v usedlosti alias pivovaru alias Domově důchodců alias místu svatebního veselí syna Hořejších alias Domově Sue Ryder v Michelské ulici. Čas pro společnou návštěvu už asi nevymyslíme, tak si tam budete muset sjet sami.

Anenská Studánka, 25. – 27. 6. 2004
Následující víkend je další vícegenarační příprava na Domov důchodců (někteří naši potomci berou přípravu tak vážně, že se v Domově důchodců rovnou žení - podrobnosti Ivan H.). Tato příprava ovšem bude v poetické Anenské Studánce, kola, stany, nástroje s sebou. Popis cesty poslal Honza v samostatné pozvánce, kterou jste, předpokládám, už vymazali, podrobnosti ode mne nyní nečekejte, pošlu je až bezpotředně před, protože mi je jasný osud i tohoto mailu.
Zatímco některé akce si pracně léta budují reputaci a počet účastníků (cykločundr jsme např.začínali v devíti), do poslední výspy Čech přijelo hned napoprvé 44 cykloturistů a pět čumilů (mohu si dovolit takové označení, protože Pauk to stejně nečte). Všechny cesty k Brádkům byly ucpané, ale zato v závěru jsme díky Honzově obrazovému průvodci věděli včas, kdy máme ubrat plyn. A pak nás Brádkovi dostali, my Vlachovi jsme ještě dokázali překousnout velikost pozemku (členitost už ne), ale co Roithi? Po setmění se buřtový oheň převezl v kolečku do stodoly a basa s kytarami odhalila další netušenou přednost obrovského prostoru - skvělou akustiku. Ráno jsme si přečetli denní rozkaz a vydali se malebnými cestičkami zatím spíše vzhůru dolů za zážitky. Zřejmě inspirován Českým snem nám Honza předvedl Český rybník II, v Lanškrouně ukázal zámeček, kde se ženil Ivan Hořejší s Lucií Bílou (mezitím si Ivan ovšem našel náhradní nevěstu) a po obědě nám předvedl místní kopce na všechny způsoby - prudké, táhlé, nekonečné, po silnici i v terénu.
V neděli tak urychlen odjezd na místní atrakci - mladějovskou úzkokolejku, že některé dámy zabloudily. Stačilo vykolejit lokomotivu, dámy nezmeškaly a my mohli sledovat jak české ručičky a mozečky dostávají vše zpět do starých kolejí. Pak už následovala šestikilometrová jízda tam zpět, fotografické orgie, dolévání oleje a virtuální sběr hub. Před obědem i po obědě nezbytný řácký kopec, nicméně do Studánky jsme k překvapení všech poprvé přijeli dolů. Zahrada lákala k poklidné odpolední siestě, ale 22 upocenců honících se za kulatým nesmyslem nás donutilo předčasně k ústupu. Za víkend jsme ujeli přes 100 kilometrů a ať se na mě fyzikální zákony nezlobí, oba okruhy byly převážně do kopce. No nic, i my Uhři dobře víme: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Album

T14

Exkurze do Českého rozhlasu, 29. 6. 2004

Ovšem nejdřív musím poděkovat Stáně za b e z v a d n o u návštěvu rozhlasu. V počtu 25 kusů jsme nejdříve zablokovali poslední pater noster v zemích EU, pokochali se z dámského WC výhledem na Prahu, Stáňa nám předvedla, jak může interview pomocí techniky postavit hlavou dolů i vzhůru. Technická inteligence zhodnotila pohledové betony i obrovská péra, zatímco dámy pozdravily cenzora (pardon editora) Panušku ze Sedmnáctky a všichni včetně dětí si oslechli naživo Hajaju. Zdařilé bloudění po Rozhlase jsme pak kladně zhodnotili v zahradní restauraci v Riegráku. A po tomto víkendu kola z auta ani nesundávejte, protože další prodloužený víkend se sejdeme v autokempu U Skalníků na naší obvyklé trase nevařících hospod.

6. LETNÍ CYKLOČUNDR TRASY ČTRNÁCT ČERVENEC 2004 TRADIČNÍ JIHOČESKO (TŘEBOŇSKO), event. SOBĚSLAVSKÁ BLATA
(tentokráte bez deštivého prologu kolem Javořice) Každá Ydeologie je dokonalá teprve svým Revizionismem
Tradice je Rodná sestra Ydeologie (a naopak!)
Když je léto, tak je léto a Letní Cykločundr Trasy Čtrnáct! Když je léto roku 2004, tak je 8. Letní Cykločundr. Dnové sváteční se nám posunuly post víkend a termín jest tedy 3. -6. VII. (So, Ne, Po, Út). Vzhledem k výše zmíněným rodným sestrám půjde o rafinovanou volbou mezi osvědčeným Třeboňsko-Novohradskem a osvědčeným Třeboňsko-SoběslavskoBlatskem, kteroužto (volbu) je možno učuniti demokraticky či pseudodemokraticky na některém reprezentativním shromáždění cykločundropretendentů (nabízí se Velká Stezka, Milíčeves, Vojanovy sady, Brádkův cyklovíkend či koneckonců sobota 3. 7. ráno ve Stráži nad Nežárkou).
Tím jsem naznačil, že hlavní sraz bude v sobotu 3. VII. ráno v 9:14:14 hod. ve Stráži nad Nežárkou na náměstí, respektive v 9:00:14 hod. ve známém již autocampingu u Skalníků, kamž lze pochopitelně přicestovati již v pátek 2. VII. večer. Následovati bude zvolený a jako obvykle nedodržený čtyřdenní piciklistický okruh pro starší a pokročilé ze Stráže do Stráže (viz kilometrage). Na Stráž!!! A mapišťata: Každopádně KČT č. 75 (Třeboňsko a Horní Lužnice), dle okolností 76 (Táborsko a střední Lužnice), 72 (Českobudějovicko), 74 (Novohradské hory). Taktéž jsou možny a vítány ku užití cyklomapy 1:75.000 nakl. SHCART - č. 161, 137 a 159.
jkv(D), velmi bývalý Ydeolog Trasy Čtrnáct a Čestný Generální tajemník Cykločundru
Úterní Bělka byla nahražena 21 hospodami na cykločundru, takže některých popisů návštěv a konzumace Vás protentokrát ušetřím. Po víkendu u Brádků vypadal cykločundr spíš jako sraz větší rodiny, celkově se prostřídalo 22 lidí, ale nikdy se nás v hospodě nesešlo víc než osmnáct neboli dvacet bez dvou. I tak na nás budou někde dlouho vzpomínat. Třeba trojitá návštěva na terase ve Stráži, kde nás obsluhoval usměvavý Baroš, nebo u Skalníků, kde Ivan s Petrem a JaVorem docílili, že uřvaná mládež (180 decibelů) začala tančit kluci s klukama a holky s holkama, obědvající hosté v posádkové restauraci Medenice zase určitě nezapomenou na ideatorního bulimika, jak hlasitě polemizoval s doktorkami, kterým koncem se paví péro kam strká.
My zase nezapomeneme na unesenou nevěstu v Hamru, na Hanku, která boj s alkoholem vzala z opačného konce a začala sérii rund griotek, která ovšem skončila vyčerpáním zásob nikoliv nás, na pana a paní hostinskou v Mníšku, kteří nám uvařili guláš v nevařící hospodě a ráno otevřeli zavřenou hospodu, na pana Václava, který zlikvidoval zakoupený vlnitý plech dlouhý půl kilometru, abychom se mohli kochat parádním zámkem a restaurací, kde jsme se na závěr dokonce dočkali i obsluhy nahoře bez.
A Leoš, Rosťa, Karel, Zdeněk a Jirka Jindra už snad nezapomenou, že každoroční Vávrovo motto "Každá Ydeologie je dokonalá teprve svým Revizionismem" opravdu platí a nejeli na sever, když my už jeli dávno na jih. Ostatně poprvé nám letos JKV písemně nabídl dvě trasy A a B, které, jak už to bývá v demokratickém centralismu, byly totožné. Ivan Collina nejen vymyslel fiktivní góly, ale začal i s udělováním žlutých karel za kecy při hraní, v Mníšku jsme zcizili i kartu červenou, a tak se máte v obnovené Bělce v úterý 20. července (od 1. 7. otevřená, pivo za 16 Kč) na co těšit.

Přeposílám Leošovy zážitky, zřejmě neobyčejně silné, přestože s námi strávil jediný den a ani jednu noc (fotbalové finále totiž sledoval na slámě v bájné stodole v Mníšku). A vyhlašuji soutěž na to, co je PVP ? - můj tip Porucha velitelských povinností?
Leoš: Hola, se zpožděním ještě reaguji na cykločundr (nazval bych ho Okolo Stráže cestička). Vím, že Pražáci už mají za sebou další akce, ale pro nás přespolní je to zážitek pobýt s těmi báječnými lidmi. Ale dohnat je opravdu nebylo snadné. Revizionizmus trasy 14 mi není neznám, ale že sobotní etapa povede ze Stráže nad Nežárkou do Stráže taky nad Nežárkou, to mě, přiznám, zaskočilo. A navíc jsem zmátl našeho pana praesa, který si to namířil přímo do Bukovska, kdysi to kolébky Vávrů. Pak se to částečně vysvětlilo. Ideologie byla slába, neb JKV trpěl akutní PVP a nevelel, důsledkem čehož se cykločundr změnil na Dámský klub. Co je PVP? Vysvětlím oklikou, že PPP je porucha příjmu potravy a největším mágem této vědní (sic!) disciplíny jest hpap. Jinak byli na nás přespolní milí(é), popíjely se nápoje různých kategorií a vedly hovory líté vybroušenosti. Byla i Lásenice, Sedlo, Peršlák, Lutová, Texas, Františkov. A nocleh v bájné stodole v Mníšku. A plzeňská frakce zahájila i zakončila v bistru U kapra v Třeboni - sladké to chviličky. Ne vše bylo podle mého gusta, ale pak mi hpap vysvětlila, že dámy ze 14ky jsou vesměs silné osobnosti a mně při pohledu na ně nezbývalo než souhlasit, a zakrátko se i rozloučit, neb bylo pondělí a nadcházel čas návratu. A tak z tohoto místa děkuji všem účastníkům za fšecko co
Album

T14

2. Klídek a pohoda ve Lhotě, 9. – 11. 7. 2004
Dovoluji si doplnit program na červenec. 9. - 11. se koná oslava prvního výročí dobytí chalupy ve Lhotě. Zároveň slavíme sté výročí chalupy (na střeše je létapočet 1904) a také mé nekulaté narozky. Vhodné bude vzít s sebou kola, neboť plánujeme vyjížďky po okolních hradech a zříceninách a také návštěvu místa skonu Járy Cimrmana. Zdejší terény jsou taktéž vhodné i pro pěšáky. Budižte všichni zváni a nezapomeňte si plavky a muzikanti nástroje. Těší se na vás Jirka a Zdenka
Předminulý víkend se uzavřela triáda 14tkových víkendů na kole. Báječní hostitelé Zdena s Jirkou pro nás za rok ve Lhotě připravili tři možnosti koupele, dvě koupelny a jeden bazén, i když v něm nakonec skončil nedobrovolně sám oslavenec. Bouchali jsme šampaňské před Jirkovou stoletou chalupou i na exkurzi v přilehlých nemovitostech (byly postupně tři) tak, že si o tom domorodci povídali v lesích u Madony, zpráva o šampaňském se donesla i profesoru Fiedlerovi u Cimrmanova křížku, zatímco na Lahváčích jsme na něj už jen vzpomínali se slzou v oku. A pak jsme hlavně hodovali na chalupě, na Skalce i v Holanech a hráli a zpívali za vydatné pomoci sousedů. Jen účast mohla být větší, u Brádků nás byl peleton 45 lidí, na cykločundru 20, ve Lhotě i se sousedkami se nás na kole vydalo 10. Jestli to půjde tak dál, tak do Maďarska odjedu jen já a Tonda. A to sami uznáte je menší než malé množství kamzíků na odchyt.

1) Zástup sestřiček v Milíčevsi 4) Cykločundr s koly
2) Vítání léta ve Vojanových sadech 5) i bez kol
3) Úzkokolejka v Mladějově 6) 1. výročí Lhoty

Bělka, 20. 7. 2004
Tak jsme se, majore Gagarine, po dvaceti sedmi letech konečně dočkali, na Bělce mají nové záchody, a přesto nejsme tak úplně spokojeni. Náš salónek je nově obložen, ale jsou tam dva automaty a zatím chybějící gambleři, kterým musel ustoupit druhý stůl, a tak se většina včerejšího osazenstva přikláněla spíše vrátit se ke Karlovi a jeho výborné kuchyni. Zřejmě dojde na hlasování, nejlépe, až se nás na Bělce sejde 40, protože posledních 12 příchozích z celkové účasti 18 lidí a dvou právníků (Čtrnáctka legislativně výrazně posiluje) si muselo dotáhnout do salónku masivní židle ze sálu. JaVor hrála, já jsem udělovala žluté karty za kecy jak o život, červené za předčasné odchody a za deset 11 jsme konečně nalezli novu hymnu pro naši expedici: Za deset 10 už nejede nic (do Maďarska).

Fotky Roulina z Mexika v Černé Labuti, 26. 7. 2004
Před Maďarskem se ještě uvidíme, pokud se Vám podaří vyšplhat do osmého patra. Máme na trase tak skromné umělce, že se musíme dozvídat o jejich výstavách z druhé ruky. Jirka Staněk svou výstavu téměř dokonale utajil, na Roulina se to provalilo naštěstí ještě před vernisáží. Fotky z Mexika můžete spatřit v pondělí v galerii Černá Labuť. Kde to je? Nebuď labuť Černá a Bílá labuť téměř jedno jsou. V pondělí nahradilo balení do Maďarska Mexico a nevšední výhled přes střechy domů na Prahu. Odplutí do Hamburku nezdařilo se, protože nejeli jsme do Karlína, ale jen do hospody za roh, což jsme hlavnímu protagonistovi dost názorně nevysvětlili. No nic, v hospodě jsme si prohlédli fotky, které neprošli sítem, zopakovali si několikrát Égesszégéré a mladí nám připomněli, že starou Mexičanku teď nejspíš nahradí sidol (jestli jste nepochopili, není divu, Nikotin už nám dost dlouho neosvěžil paměť Velvarami). Pokud jste vernisáž parádních fotek nestihli, můžete si dát kafe pod Roulinovými fotkami ještě do konce srpna.

Maďarsko na kolech, 28. 7. – 8. 8. 2004
Na poslední Bělce jsme prozřetelně zvolili maďarskou hymnu: Za deset deset už nejede nic - do Maďarska. To jsme netušili, že místo loňské basy budeme vyzvedávat na Žižkově spící Ivanu. Nezkontrolovala si odjezdy autobusů, a tak jsme v písni museli změnit i časový údaj na Za deset jedna. … A taky už si všichni pamatujeme, že maďarské záchodky jsou dovnitř a doleva. Sevřený šik Ktož sú Božích bojovníků cikánskou vesnicí korunovaný maďarský výkladem našeho vrchního architekta se simultánním překladem našeho vrchního šéfa překvapil i našeho vrchního vedoucího Maďara. Hlídačky, které Tondovi ze všech jím zakoupených pohárů piv dělaly piccolo, aby ho uchránily spárů alkoholu, musel nakonec v Tokaji sám carský důstojník dovléci do autobusu. Loňský Míšův slovník se výrazně nezměnil, takže nás opět nabádal, ať neděláme Zagorku, pouze vedoucímu Štefanovi zakázal dělat Margitu. Všechno se hodilo: kytary, banjo, svíčky, louče, vodní dýmka, fotbalový míč, Helenin řetěz, stolečky, Ivanin masážní gel (ten obzvláště), oblíbené nápoje, nesnesitelné množství buráků, jen igelitový altánek byl zbytečný, opět nám totiž nepršelo.
Více viz album
T14

Bělka, 3. 8. 2004
Další Bělka 3. srpna se budet muset obejít bez Uhrů, takže to se na těch osm židlí pohodlně vejdete. Zkusíme uskutečnit telehíd Féhérvendöglö (Bělka) - Aggtelék, pokud správně otipneme mobilního Bělkaře (Vráťo, už sis pořídil mobil?). Viszontlátasra Zuzana
Ahoj, včera na Bělce jsme se v polovině čtrnáctky (7) mačkali ve skoroprazdné hospodě U Olmerů. Po příchodu osmé návštěvnice jsme zcela zaplnili kdysi tak velkokapacitní salónek. Dominantou salónku je harmonium a krb přikryté gambrinusovitými přehozy (-gambrinus sice za 16 ale podle mne též změna k horšímu -), což se po bližším průzkumu ukázalo býti hracími automaty. Hrací automaty též lemují cestu k toaletám, které v pánském případě jsou jen nové okachlíkované a dříve průtočné neovladatelné poléváni celých záchodů vodou je nyní předěláno na časované tlačítkové. Dvere ze salonku uz nejsou zajisteny priborovym nozem, lec klika k nim se zatim nenasla. Krome vymeny stolu, zidli a typu piva a vymalovani a lakovani (ne naruzovo) doslo jen ke kosmetickym upravam a mozna predelani zbylych hajzliku - to jsem nezkoumal, cili ta doba rekonstrukce pripomina doby (ne)davno minule. Telecommost do Uher se povedl, lec ponekud rozpacite. Jo a jidlo je jen v jakesi susene forme. Pokud bychom se tam meli dale schazet, bylo by potreba rozdavat mistenky do maximalne 14 ucastniku, bud losem, nebo dle zasluh nebo podle abcedniho poradi.

Dojízdná na Hrázi věčnosti v Sobíně, 8. 8. 2004

Dobřichovice open, na kole i pěšky, 13. - 15. 8. 2004
Pátek - příjezd v libovolnou dobu se stanem nebo pod širák Indická večeře, pokecání se zpěvy.
Sobota - dopolední výlet na kolech na Velkou Ameriku a do hospody U Bivoje/11/ nebo pěší kolem Berounky. 13 - 20 hodin - II. Ročník Dixielandu v Řevnicích, večer opékání masa na ohni a zpívání.
Neděle - kolovýlet přes Skalku a Stožec, na zpáteční cestě zastávka v Halounech u Provázků a v hospodě, pěší výlet na Černolické skály nebo na Skalku.
Těší se na vás Ivana Černohorská a Mirek Škrabálek
Bude tam opravdový světový mišmaš. Čerstvé zážitky z Uher, indická kuchyně a americký tradiční jazz v českém podání. Budeme jezdit na kole, ale je to tak blízko Prahy, že můžete přijet třeba jen na večer.
O víkendu jsme se měli báječně, byli jsme doslova světoběžníky. V pátek večer jedna skutečná Indka a několik napodobenin ve společnosti ajatolláha N. a Kaddáfího se živě zajímaly o zemi tak vzdálenou, jako je Maďarsko. A Pařízkům se to tak líbilo, že nás opakovaně navštěvovali, vyhodili jsme je dveřmi a vrátili se přes plot.
V sobotu jsme pro změnu vtrhli na americký kontinent a navštívili Ameriku, Mexiko, Chattanoogu a Bivoje (zřejmě už je taky v Mexiku). Zažili jsme vernisáž Marka Čermáka, fontánu pro Norrise, striptýz na pěší zóně, zpívání v dešti a Brádkovi se konečně seznámili s Boženčinými krůtami. Večer byly Mexičanky, byl i Mohamed (opět ve formě Kadddáfího), jen z toho nevznikly náboje a kulomet (pokud do toho nepočítáme fazole ve vynikajícím chilli con carne). V neděli jsme si vychutnali napodobeninu maďarských kopců Babka-tetö, esoterickou Skalku, kde se konečně naučili rychle čepovat pivo, pak už na skok do Aljašky a na kafe do Haloun. A všichni jsme se utvrdili, že všude hezky, ale doma je to stejně nejhezčí.
Album
T14

Historicky poslední Bělka, 17. 8. 2004
Včera jsme se jen v malém rodinném kruhu rozloučili s Bělkou, takže židle stačily, na jednu z nich jsme dokonce mohli i posadit Jirku Šilhána, který se shodou okolností též loučil se svým působištěm a tím i s Bělkou. Čest její památce.

Okna u Ally, 18. 8. 2004
Ve středu jsou u Ally Windows (Ablak) 2004. Bude další vlna fotek z Maďarska, ale hlavně, kdo chcete jíst, přineste si svou vlastní rybu. Tak dneska večer opět Kopce fotek a fotky kopců (maďarských) u Ally. Vlastní ryba vítána.
Předminulý týden jsem u Ally slibovala maďarská fota, nová okna a vyhrožovala hladem. Všechno bylo jinak. Tváří v tvář hromadě pochutin byla fota zahozena za hlavu a za okna a my jsme se na zahradě ve svitu loučí věnovali konzumaci. Paní Papežová nás Pochválila Při Překonávání PPP, Prostě jsme se Pořádně Přecpali. Představte si, představte si, co jsme měli u Ally: grilované makrely, hejky, pstruhy, řecký salát, česnekový salát, ještě víc česnekový salát, Hujerovy švestky, Helenin koláč a pak různé šestky, sedmičky a dvojky (víceméně celý chrup) v tekutém i sladkém stavu. To koukáte, to koukáte, co jsme měli u Ally.

Slovenské hory tentokrát v Rumunsku, 13. - 24. 8. 2004
Tentokráte v Rumunsku – Vladeasa a Bihor
Program: (Tak, jak nakonec vykrystalizoval)
Pátek: Odjezd z Prahy.
Sobota: Budapešť, vlak Oradea, posléze Ciucea, pěšky Valea Draganului.
Neděle: Modrý svislý pruh po hřebenu směr Vladeasa.
Pondělí: Cabana (chata) Vladeasa, vrchol Vladeasa a dále po hřebenu. Úterý: Dolů z hřebenu po žluté svislé, pak červený kříž směr soutěska Cheile Somesul Cald, červená tečka kolem soutěsky směr Cabana Padis.
Středa: Modrá a červená svislá Padis, modrá a žlutá tečka směr Canton Glavoi.
Čtvrtek: Žlutý kříž na prohlídku jeskyní, potom beze značky Cetatile Ponoroluj a modré kolečko zpět na Canton Glavoi. Pátek: Žluté kolečko, červený svislý pruh jeskyně a vyhlídky, dále Cheile Galbeni.
Sobota: Červená svislá Virful (vrchol) Tapu, žlutá svislá Valea de Suz, dále po hřebenu.
Neděle: Dále po žluté Stei, bus Oradea.
Pondělí: Vlak Budapešť, volný den, večer odjezd DOMŮ!
Úterý: Příjezd do Prahy, loučení a ….
Nemůžu být všude, z Rumunska se hlásí nový dopisovatel Mirek Tichý, jeho zpráva je zde:
Deník z Rumunska
Album
T14

Austrie, 31. 8. 2004
Tak jsme včera testovali. Salónek dobrý i v 25 jsme se pohodlně vešli, počítačový stolek pro maďarskou slide show, tlačenku i šampaňský (nejen pro Pavlínu) mají, hudba a řev nevadí ani po policejní hodině, jenom kdyby uměli vyhazovat. Závěrečná malá piva (proč 21, když nás bylo deset mi až teď nejde na rozum, zum zum) jsme každopádně dopíjeli až v září a mohu potvrdit, že za deset jedna už nejede (skoro) nic.

Brandov, 3. - 5. 9. 2004
Předminulý víkend jsme si vybrali nejhezčí počasí v Krušnohoří za celý rok. Babí léto, báby na kolech (tedy dámy a děvčátka, každopádně (zase Leoši) silné ženské osobnosti převládaly), babky v lese (a taky hřiby a křemenáče). Míšovo video i s přestávkou na konzumaci neodolalo naší zvědavosti už v pátek, v sobotu nastoupil zájezdový pořádek: snídaně, rozvička, rozdání map, brífink a vzhůru do maďarských rovin. Hora sv. Šebestiána dobyta, čekání na brokolici zpestřeno Stániným natáčením motokolistů. Večer skoro vypadalo, že po halászlé vyhrají Televizní noviny a Bretaň, ale nakonec jsme se všichni sešli u ohně a měsíce nad Brandovem. V neděli jsme se pochlubili mostky opravenými po předloňských povodních a když odjely nejvzdálenější účastnice (Zuzana B. s Hankou) a nerváčci (radši nebudu jmenovat), vychutnali jsme si na Lesné pivo v trávě, výhledy do pánve, zakoupili v Kateřině cyklistická trička, navštívili (zvenku) Domov důchodců, vyhlásili vítěze o Cenu Primátora a bouchli šampaňské jako takovou hezkou tečku za těmi našimi kopci. Příště už pojedeme ke Kolínu.
Album
T14

Austrie, 14. 9. 2004
14. (zdůrazňuji čtrnáctého) nás opět čeká Austria, (hledáme vyhazovače zn. Spolehlivého).
Včera se nás sešlo sedm ve Čtrnáctkových uniformách, jedna se štólou, jedna s mašlí a zbylých 24 přestrojených do civilu. I tak příchod některých způsobil zmatek v našich řadách. Objevil se vrchní Ydeolog, který už léta považuje hospody za sobě nepřátelská území, a korunu (norskou) všemu nasadil Sven, který si na "Bělku" odskočil z nových chodníků v Trondheimu. Znovu jsme si promítali fotky, které si v klidu můžete prohlédnout na webu, i když Rosťovo pojetí Cykločundru (50x sedící Zuzana) najdete na webu naštěstí jen v silně redukovaném tvaru.

Vernisáž na Staroměstské radnici, 21. 9. 2004
Klub za starou Prahu vyžaduje důstojné oblečení a od dam klobouky. Jinak nebudete připuštěny ke společnému fotu. Následně se zřejmě odebereme do Žatecké kavárny a restaurace v Žatecké ulici (kolmá na Kaprovku, v podstatě se sejdeme na hřbitově).
Na úterní vernisáž dorazilo tak obrovské množství milovníků obrazů a chlebíčků, že obrazy i naše trikolóra klobouků skoro zmizely v davu. Nicméně obrazy zůstaly a Vy máte do 24. října možnost se ujistit, že naše Alena má ty svoje obrázky nejhezčí. My jsme se o tom ujišťovali v Žatecké i po pátém pivu.

Antivycházka po Vinohradech, 29. 9. 2004
Slavit sv. Václava v nepřátelské Austrii je dost nepatřičné, takže příště hospoda odpadá, ale hned ve středu 29. 9. by si to přátelé usedlostí a burčáku mohli vynahradit. Dřevěný pavilón v Gröbovce (rekonstruovaný při vinohradské vycházce - vzpomínáte?) bude již otevřen. Ztraceného Náměstka provedu proti proudu (kdo se bude chtít připojit, začneme na Ohradě), ale po šesté už bychom se mohli všichni kochat výhledem na Prahu se sklenkou v ruce.
Podnikneme antivycházku po vinohradských usedlostech. Z časových důvodů se nesejdeme v kině Aero, ale na refýži tramvaje Biskupcova o půl páté. Okolo páté nás určitě zastihnete na Parukářce (pivo a výhledy zajištěny) a po šesté už na vinici pod Grébovkou vyměníme pivo za burčák - výhledy zůstanou.
Důvody pro opakování vycházky byly pádné. Minule se Náměstek zakecal a nemaje mobil, už jsme ho nikdo nespatřil a za druhé tu byla touha pít burčák v kulturním prostředí. Sešli jsme se uprostřed týdne na Ohradě a jako bonus nám Ivana Černohorská ukázala, kde všude na Žižkově bydlela. Pak už jsme pod průhlednou záminkou deště pili na Parukářce jedno pivo za druhým. To způsobilo, že dochvilní Provázci a Alla se nás v údajně ponuré Grébovce (viz obr.) nedočkali. Burčák v nově postaveném altánu neměli, ale devět litrů vína a nádherný výhled ano.
Více viz
10a. ANTIVYCHÁZKA PO VINOHRADECH

1) V Egeru 4) Sluneční Brandov
2) Z Dobřichovci jsme dojeli až do Ameriky 5) Vernisáž Aleny H.
3) Účastníci rumunských hor 6) V pavilónu Grébovky

Malá Stezka v Ratibořských Horách, 1. - 3. 10. 2004
Celý víkend strávíme na zámku v Ratibořských horách. Ale pozor ne ve společnosti babičky a Sultána a Tyrla (ti jsou v Ratibořicích), my budeme spíš odolávat nájezdu husitů (poblíž je město Tábor) a Norise.
Není čas na popis. Ostatně vy, co nevíte, co je to fosílie, že mezi sebou máme tyrolského i rumunského zachránce, simultánního překladatele, zachráněnou toaletní taštičku Ivanky Provazek (čti Pro facek), neviděli jste shozené parohy či tancovat zlomeninu, nezažili jste nedělní Život na zámku a jízdu vlakem v uličce se čtyřmi láhvemi vína, nemáte předčasně odjíždět. Něco se můžete dovtípit už od neděle na webu, ale prosluněné dopoledne na zámeckém nádvoří s pravidelným přísunem piv přes ulici, s rozcvičkou, skoro utajenými narozeninami, s panenkou v okně, s basou, kytarami a Jarem nad Bretaní vám virtuální realita fotek nenahradí.
A za tenhle nádherný víkend, kde odchod v 10 byl opravdu v deset, 18 kilometrů bylo opravdu 18 kilometrů, jeskyně ve 14 byly ve 14 hodin, obědy, snídaně, večeře, vidličky a nože byly na svém místě (i když buřty na pivě byly na místě pouze okamžik) a za pípou, dokud byl v lokále jediný člověk svolný ke konzumaci, stála obsluha, by se už konečně měl vymyslet nějaký důstojný Čtrnáctkový řád práce a udělit Ivance Černohorské a Mirku Škrabálkovi.

Z 21. století za usedlostmi, 10. 10. 2004
Trať na Barrandov (oceněnou včera Grand prix architektů, což nám Ivan H. přišel neprodleně v jedenáct sdělit) si prohlédnete individuálně, ale za výhledy a usedlostmi vyrazíme z konečné za 14 minut 13 společně.
Tak jsme absolvovali další vycházku. Jestli nás v 21. století čekají takové světlé zítřky, jaké jsme zažili v neděli, tak to bude paráda. V nádherném slunci jsme uvítali nové století výstřelem šampaňského a pak už jsme v doprovodu cyklisty prošli údolí, tunel, jezírko, sluneční lázně, židovský hřbitov, podívali se, jak hospodaří tři bratři v hlubočepské usedlosti, pozorovali z ptačí perspektivy cvrkot na Somrákově mostu a hlavně se kochali blízkými i dalekými výhledy z Dívčích hradů - tu krásu nelze popsat slovy. Neandrtálci ve skále byli zavrhnuti, a tak jsme skončili na smíchovské Bělce, ovšem s velmi ochotnou obsluhou.
Více viz
11. Z 21. STOLETÍ ZA USEDLOSTMI - 10. 10. 2004 - fotoalbum...

Austrie, 12. 10. 2004
Včera se salónek místy proměnil v podomní prodej. Byly nabízeny šátky, podlahové krytiny i místa na podlaze v penzionu Heidi. Vypadá to, že změna působiště svědčí exotickým návštěvám, včera nás třeba navštívil Ivčův smíchovský švagr. Nicméně od ledna budou mít šanci jiní usedlíci, budeme se opět muset stěhovat, tak nezbývá než opět vyhlásit soutěž o novou hospodu.

Austrie, 26. 10. 2004
Včera jsme v Austrii nevěřili svými očím i uším. Tak málo obsazenou a tak tichou hospodu jsme už dlouho nazažili. V pouhých třinácti jsme za vozovou hradbou z půllitrů odolávali nájezdu Žižky a jeho klientů.

Oslava MiMa v Heidi, 5. - 7. 11. 2004
Notorický nepřihlašeč MM na nás výhružně míří prstem s dotazem : Už ses přihlásil i Ty?
Přípravy: Rámec představení je dán - budeme zpívat Zlaté střevíčky s upraveným textem, od nikoho jiného než od osvědčené Ally v kostýmu, který by alespoň náznaky (ušima) připomínal psa (zlatého). Pro nácvik bude potřeba jedné schůzky, která se uskuteční příští úterý 19. října. Sraz je na našem starém dobrém známém Lobkovicově náměstí před školou v 18 hodin, odkud si nás vyzvedne osprchovaná Ivana Č. přezůvky a vytištěný text písně (viz příloha) s sebou, především je vítána účast hudebníků s nástroji. Mimopražští a absentéři z Prahy i pro Vás mám úkol: Shánějte žlutá trička, krepový papír okr. čís 115 na uši a na ramena a výmýšlejte materiál na sloku 3 - zlaté prciny si vyžadují zlatý staniol nebo lesklý balicí papír. Když to omladina nebude bojkotovat, mohli bychom se přiblížit k magickému 100 + 1 Norisů. Další zlaté nápady vítány.
…A hlavně si budeme pamatovat zlatý hřeb pobytu. Stačilo zadat heslo večera "Pes nad zlato" (Zlato nad psa bylo okamžitě za-vrh-nuto) a už jsme mohli sledovat mohutný výron invence, nápadů a dokonce i realizací. Všech 84 včetně naší Zlaté mládeže si ochotně nasadilo zlaté uši, psí hlavu a někteří stáhli z kůže i vlastní zvěř. Kýženého počtu 100 Norisů jsme dosáhli dary fotek, soch a vinět a toho 101. Norrise zabezpečil z široké plejády našich umělců J. V. Staněk svou olejomalbou Canis Bramberkus (nejen Noris, i rozhledna, jak jsme se v neděli přesvědčili, je jako živá). A pak už se hrálo, zpívalo, tančilo a kolem běžel čas a mně neuniklo, že v takové krásné společnosti se dá přežít i ta padesátka (jsem další na řadě).
Více viz album
T14

MiMa: Tak ahoj vy povahy 14kové, Ještě jednou Vám moc děkuji, byli jste úplně super. Tolik zlatých retrívrů jsem v životě neviděl. Ani ve snu. A jak pěkně zpívají. A ten vynikající text společné písně. A to nasazení při zpěvu. No a ten profesionální štěkot. Dokonce, fenka Lenka Hnízdilová, která se výborně vžila do své role, mě místo pusy olízla. Fantastický obraz Canise Bramberkuse již má své místo. Noris však na povel CANISI BRAMBERKUSI K NOZE neslyší. Z toho důvodu ho stále oslovuji Norisi. A co jste říkali počasí? To vyšlo, co?! No prostě Jizerské hory. Tak ještě jednou díky všem a ahoj někde na akci.

Cimrman v Pyšelích, 12. 11. 2004
V pátek v 19:30 hodin se v Pyšelích v sokolovně rozevře opona jeviště, na kterém výše zmínění umělci vyjeví slavný kus z péra nehynoucího J. CIMRMANA, včetně zázraků jevišťní techniky: DLOUHÝ, ŠIROKÝ A KRÁTKOZRAKÝ - pohádka, která u dětí propadla. Po divadelním představení bude následovat hudební večírek s hudbou, zpěvy, tancem, tombolou, rautem a cyklem krátkých přednášek z oblasti cimrmanologie. Tekuté občerstvení poskytne restaurace. Vstupné na divadelní představení činí Kč 70, "rautné" se patrně bude pohybovati mezi Kč 30 - 40. V přístavbě sokolovny jest jako obvykle možno přespat ve spacácích.
Zpěváci nechť si přivezou hlasy a muzikanti hudební nástroje, neboť si hrajeme sami! Moc se těšíme ... na Vás i na divadlo Ahoj Bundáš + pyšelští.
V pátek nás bylo 14 ze Čtrnáctky o psu a Čtyřce nemluvě v Pyšelích na Cimrmanovi. Připomněli jsme si po letech klasické hlášky, klasické postavy - pozdravujeme tímto (obryni) Stáňu a hlavně jsme na vlastní chuťové pohárky zažili "Vemte si, co hrdlo ráčí". Bratři Bundášové totiž připravili bohaté pohoštění nejen pro hladové herce, ale i nás diváky.

Po stopách squatterů, 20.11. 2004
Nevím, jaký vítr vane přes haličské pláně, ale přes břevnovské pláně vál v neděli vítr opravdu zlý. Eště, že jsme měli rum. Ve slunci, ve větru, ve sněhu jsme sledovali, jak vypadají usedlosti po nájezdu squatterů. A výsledek sledování: Šafránku přestavují na byty, Spiritku už opět vlastní vnitro a z opravované Ladronky bude zahradní restaurace. Před ní jsme si slíbili, že zde v létě uskutečníme víkend uprostřed týdne. Takže po squatterech už ani vidu, potkali jsme jen cyklisty, běžce, bruslaře a pejskaře Mánu. A minuli jsme otevřenou hospodu Na blbém místě, na fotbalovém stadiónu, na Závěrce i na Hrádku, kde zamáčkl slzu i Vávra (jó, to jsem ještě chodil do hospody). Povolila jsem jim až závěrečnou Starobřevnovskou krčmu, kterou pomaloval zvenku i zevnitř pan Pivovarský. Zatímco Hanka nám blonďáka neukázala, Alla se přišla pochlubit i s Moučkou. Více viz
12. PO STOPÁCH SQUATTERŮ - 20. 11. 2004 - fotoalbum...

Austrie, 24. 11: 2004
v úterý jsme se namačkáni nakonec vešli k jednomu stolu, přes který se Pracant s jistou Jiřinou Hájíčkovou trumfovali, kdo dýl nebyl na "Bělce" (byly to řádově desetiletí).

Austrie, 7. 12. 2004
7. prosince je zřejmě předposlední Austrie a 21.12. poslední. Situace je vážná, od ledna by se mělo začít rekonstruovat. Zatím jediný návrh je kajícný návrat ke Karlovi. V počtu, ve kterém nyní chodíme, se ke Karlovi pohodlně vejdeme. Dlouho jsem váhala, jestli mám poslat tuto přílohu. Ale nakonec radost z toho, že moji slovenští kolegové informatici naozaj aktivně používají Najkratší slovník slovenského jazyka, převážila. Vaše informa.ička Zuzana

Nadílka ve Střešovické vozovně, 14. 12. 2004
Tak jsme dneska po půlnoci opouštěli s pocitem dobře odvedené rozbalovací práce sběrnu vánočního papíru, tolik bylo dárků. Plzeň se ukázala vzdálenější nejen než Choceň či České Budějovice, ale dokonce i než Trondheim. Svein létá do Prahy tak často, že kvůli němu už zřídili přímý spoj na úterní sleziny.
Slovutná čtrnáctá traso !! už je tady zase konec roku a tak si zase dovoluji popřát Vám všem příjemné prožití vánočních svátků a hodně štěstí zdraví (což je už pro nás zřejmě už to nejdůležitější) v roce 2005 - v roce 20+14 tého výročí vzniku Trasy.
Letos se toho opět událo dost - zase smršť oslav životních jubileí (a ty se letos vskutku vydařily - tedy ty oslavy).
A abychom nevyšli za cviku, tak nás čeká z kraje roku (teda skoro) hned další.
Vrcholem byl zcela určitě vydařený závěr 46. Stezky v naší režii, který poctili svou návštěvou nejvýznačnější evropští panovníci, i když zlí jazykové tvrdí, že při odchodu našeho hostitele - knížete Metternicha, tento utrousil něco jako "tschechische vierzehnte trasse" a "schmutzig bande". Ale doprovázejícím dámám jsme zřejmě padli do oka, neboť nás na další, tentokrát malé Stezce znovu poctily svou návštěvou (vůbec nechápu, jak je někdo mohl nazvat "fosíliemi" !?). O ostatních akcích si můžete pořád stále a stále lépe a více přečíst na www.trasa.ctrnactka.net !!!
Takže velký dík vám všem, co jste pro Trasu něco udělali a stále děláte ( a je vás pořád dost !) a všichni se mějte TAK jak chcete, ale něco pro to dělejte !! PS: Jo a lepší vykročení do Nového roku !!!
a nezapomeňte, dnes ještě do Austrie a pak hned 4.ledna ke Karlovi (ale ne Provázkovi, ale IV. ) do Neklanky.
Album
T14

Austrie, 21. 12. 2004
V úterý je poslední hospoda v Austrii, bude to takové malé Sarajevo, Gavrilo Princip už ustřílel hospodě všechna patra, ale salónek snad ještě uhájíme. První hospoda v novém roce bude v novém resp. staronovém. Sejdeme se u Karla v Neklanově ulici v úterý 4. ledna a uvidíme, co dál. tak nám zabili Ferdinanda. Včera byla poslední Austrie, kromě Hanky Papežové, která nás na tomto místě navštívila poprvé a naposledy, se nás okolo stolu sešlo symbolických čtrnáct, jako poslední dorazil neartikulující Náměstek. Pokud jsme mu porozuměli, byli jsme včera jeho třetí štací, ale vypadal tak na čtrnáctou, takže promítané obrázky z posledních akcí i Jingle bells jeho smysly nezasáhly. Jana je nastydlá, kašle a polyká mýdlovou pěnu, ale zase to má tu výhodu, že pilně aktualizuje a doplňuje náš web www.trasa.ctrnactka.net. Takže na naši vánoční vycházku 26. 12. okamžitě umístila upoutávku z naší letní návštěvy Haloun.

Vánoční výlet do Haloun, 26. 12. 2004
Na Boží hod jsme byli tradičně v Halounech. (není čas už na nějakou inovaci?) Zatímco na Hvíždenci bouchala šampaňská a kolovalo cukroví tradičních i netradičních tvarů (Bělka), na Skalce byl raut s bramborovými saláty pod širým nebem. A tak jsme do plně obsazené hospody v Halounech dorazili až o půl čtvrté. Poté, co jsme se pochlubili rekordní účastí SMSkami na všechny strany, Čtrnáctka uprchla na vlak. A tak Ouředníky přivítalo jen torzo, které si na oslavu shledání objednalo tři sady 5 + 1. Jako morální zadostiučení jsme pak brali, když nám Ivanka sdělila sladké tajemství, že přímo z Haloun jede autobus až do Prahy.