Akce Čtrnáctky v roce 2006
Akce: Silvestr v Brandově, Usedlosti za velkou ohradou z paneláků, Jizerky u Martinů, Jednadvacet oko bere, Alla slaví na Andělce, AKový bálRo(c)k na vsi, Hudební večer v Salmovské, Bulovka, jak ji neznáte, Řevnický Poklad, Velká Stezka "Máchova, Kola okolo Kolína, Vycházka uprostřed týdne Zelené pahorky žižkovské, Milíčeves, Woodstock v Ratibořských Horách, Vítání léta ve Vojankách, Praha panoramatická, cykločundr po Třeboňsku, Nejen narozeniny ve Lhotě, Cyklistický výlet do Alsaska, Alsaský večírek u Ally, Tiché hory v Malých Karpatech, Jizerky U Martinů, Batikování v Dobřichovicích, Čtrnáctový výpad do Paříže, Hra na kličkovanou aneb od čerta k ďáblu, Malá Stezka – Třemšínsko, Z Kalvárie až na Hráz věčnosti, Příprava na DD v Kutné Hoře, První XIVejt ve Čtrnáctce, Uherské lázně v Budapešti, Pojď, ukážu ti cestu z ústavu i zpod zámku, Vánoční nadílka ve Střešovické vozovně, Vánoční výlet k Zrzavému paviánovi
Domovská hospoda: U Karla IV.
Co jsme zažili
Silvestr v Brandově, 27. 12. – 1. 1. 2006
V úterý ráno s Náměstky a Naďou do Bíliny. Okruh: náměstí, lázně, chata pod Boření, výstup na Bořeň a zpět Bílina. Ve středu autem do Hory sv. Kateřiny. Po strojové stopě na svařák a knack do Seiffenu, pak po okruhu zpět do Kateřiny. Večer přijel Ivča, Lenka a Kopp. Ve čtvrtek po silničce přes Rudolice na Lesnou na oběd. Někteří oklikou přes červenou na Kateřinu, ostatní stejnou cestou zpět. Večer jsem jela do Janova pro JaVor a Stáňu, protože jim ujel autobus. V pátek tři ženy pěšky do Kateřiny, my ostatní sjeli po sjezdovce na modrou a dojeli podle potoka do Kalku na oběd a panáka. Telčským údolím do Gabrieliny Hutě a Kolonie. Jedu podle lanovky na chalupu a pak jedu autem pro Náměstka (odřené paty) a Koppa (pomalost) do Kolonie. V sobotu Jirka se Stáňou rovnou na Lesnou, my autem do Nové Vsi a poté v nádherném počasí panoramatickou cestou na Lesnou, ostatní autem rovnou na Lesnou. Večer chlebíčky, škrabošky – hudba JaVor a Kopp. V neděli chceme na novoroční výšlap na Hněvín, ale je taková mlha, že jedeme až do Loun. Oběd na náměstí, předtím prochodili celé Louny.
Album
T14
U Karla IV., 3. 1. 2006
Včera přišel ke Karlovi kromě spousty pravidelných návštěvníků ještě Ježíšek, JiMi, Keňané a JiKo. Zatímco Ježíšek obdarovával jen absentéry, JiMi nadělil mohutným hlasem Dněprdel a Balalajky nám všem i přilehlému předsálí. Spasibo. Ale v jedenáct jako když střelí, po Čtrnáctce v salónku zbylo jen několik předmětů. Co s fanty dámskou kabelkou a brýlemi bych věděla, ale jak si nasadit metrový šroub do hlavy, mi bude muset asi poradit samotný majitel.
U Karla IV., 17. 1. 2006
Včerejšek byl ve znamení zmarněných příležitostí. JiMi přivlekl v blizardu kytaru, ale zbylo na nás jen pár stolů, protože salónek obsadila banda adolescentních abiturientů. Ivanovi se na diplom podepsal nejen Kennedy, ale celá jeho rozvětvená rodina, milenky v čele s MM a prezidenti do pátého kolena, ale laureátky se na slavnostní převzetí nedostavily. No, nevadí, nevadí, další piva si se vším poradí. Nakonec jsem se hřála v odlesku Nadi, která popisovala podrobně zdařilé extrakce a doprovázel ji zářivý úsměv vděčných pacientů (je to vůbec možné, tohle?) včetně našeho zbytečně skromného úspěšného ruzyňského projektanta.
V hospodě totiž prasklo, že máme nejen slavné spřátelené umělce, ale i slavné české inženýry. A tak místo do galerie nebo nedej bože na Florenc můžeme na konci září vyrazit na vernisáž prstu C, který projektoval samotný šéf. Včera mi naše BIS předala inkriminující materiály, nemůžu si pomoct, přeposílám informace za Mega, na míň se mi opravdu nepodařilo stlačit.
Měsíční běs ve Vinohradském divadle, 18. 1. 2006
Včera jsme na posledním Měsíčním běsu pod střechou Vinohradského divadla napravili jednu zmarněnou příležitost. ZV Klubu mladých - starých (každopádně vděčných) diváků předal diplom naší zasloužilé kulturní referentce Lence (zatímco klan Kennedyů na svou příležitost stále čeká). Po představení u Pešků nám naše lístková mafiánka prozradila, že její dlouhé prsty sahají i do zahraničí. Svatého Václava oslavíme v hotýlku na Montmartru.
TURAS bál, 27. 1. 2006 v Malostranské Besedě
V šest večer začíná vernisáž JiKuč v divadle Na Prádle na Malé Straně v Besední ulici (ano správně, Prádlo je krycí název Umělecké Besedy). Počet fotografií (65) není náhodný, vzpomeňte na Gorlici a parník Vyšehrad před pěti lety. Vernisáž zvolna přejde v TURAS bál s Valícími se kameny- Máte jedinečnou příležitost vidět po letech Honzu Adámka a jeho Revival Rolling Stones. Převlíkat se netřeba, zaplatit 150 Kč ano.
Minulý víkend nám pracantům, co si bezdůvodně neházíme áčka, dal pořádně zabrat. V pátek byla vernisáž fotek JiKuč a navazující TURAS bál. Zážitek střídal zážitek, parádní fotky z lesů, Rasovny a tyrolských strání, Jagger úslužně držící mikrofon u Mystikova sága, Kučera celý v rudém, Kuba sí (se skvělou salsou), Yankee taky yes - Jekyll nepobíhal po pódiu v inzerovaných slipech, ale celý zabalený do americké vlajky. Zatímco červeného Kučeru už zřejmě nikdy nespatříte, jeho fotky si můžete prohlédnout v kavárně divadla Na prádle (Besední 3) až do 28. února.
Album
T14
Diskotéka spíše pro starší než pokročilé v Podolských kolejích, 28. 1. 2006
V sobotu večer jsme se přenesli o čtyřicet let zpět. Podolské koleje, výdejní okénko s chlebíčky a čůčem poskytly dokonalou dobovou kulisu, chyběla snad jen tlačenka z tomboly schovávaná pod stolem. I když časy se mění... Nápis "Servít je vůl" pokoutně vyrývaný na zdi záchodků, teď visel v menze na místě vyhraženém pro podobizny potentátů a jejich mouchy. A šťastný discjockey nežongloval s poškrábanými singly, ale Sentimenální, lodi do Malagy, Cucurrucucu pouštěl z čerstvě vydaných CD. Crazy Love střídala živá hudba i vzpomínky pamětníků a ke konci povedeného večírku neskrývaly dojetí ženy za pultem ani před pultem, vždyť i ta Jednička, Dvojka, Čtrnáctka bývala mladá.
21. Usedlosti za velkou ohradou z paneláků, 29. 1. 2006
V neděli jsme si zřejmě měli vzít na vycházku brusle a obrat o svršky nějakou polární výpravu. Za velkou ohradou z paneláků jsme kromě usedlostí narazili na led a mráz. Po okruhu po stodůleckých usedlostech č. p. 1 - 33 (naštěstí některé prozíravě, abychom neumrzli, zbourali) jsme si museli dát první horký rum u místního Mlejna. Pak už jsme - někteří dokonce závistivě - sledovali bruslaře a dohadovali se, zda pod tubusem metra vidíme Brueghela, Brechela nebo úhledný český brajgl. Další krátké ohřátí nám poskytl sklad civilní obrany, kde si pan Pivovarský uprostřed vojenské vřavy už osm let čte, co si sám do Pivního kurýra napsal…
Po obhlídce Slunečního náměstí jsme zase sklouzli mezi bruslaře a vydrápali se nad prokopskou rasovnu. Vrchol dobyt, rum dopit. Pak už jsme jen sváděli boj o holý život a nezlámané krčky na ledu pod Vavřinec, na Vavřinec a k jinonickému rybníčku. Zámecká restaurace nabídla symetrických 6+6+6 míst u stolů, ovšem záhy jsme zjistili, že hostinská místnost zřejmě nemá sloužit ke konzumaci, ale k zamražení. A tak jakmile náš šéf (kterého fantóm pražské techniky Servít vyhodil z pružnosti a pevnosti dokonce dvakrát) zřídil v ledovém koutku fotografickou laboratoř a vytiskl fotky z právě proběhlé vycházky, prchli jsme domů, do Podolí, do lékárny a hlavně ke kamnům.
Více viz
21. USEDLOSTI
ZA VELKOU OHRADOU Z PANELÁKŮ - 29. 1. 2006 -
fotoalbum...
U Karla IV., 31. 1. 2006
Včera jsme byli u Karla zase na vejminku. Číšnice nám s vážnou a ustaranou tváří tvrdila, že Teplotechna si zamluvila náš salónek na schůzi ROH od pěti do šesti a od té doby se stále nemůže kolektivně dohodnout, kdy a po kolika panákách prostor opustí. No ještě jedna taková dětinská výmluva a půjdeme hledat salónek jinam. Zdroje prý jsou.
Super hory s IvČe v Itálii, 8. - 12. 2. 2006
U Karla IV., 14. 2. 2006
Včera jsme se zase probojovali do salónku, pravda nemuseli jsme ani slézat barikády, ani bojovat muž proti muži, hospoda byla totiž zcela prázdná. Takže žádná Stella Artois, žádný pošírovaný losos, zpátky ke Karlovi, Staropramenu a tlačence. A taky jsme začali zodpovědně připravovat Stezku, posuďte sami: Šéf nám na mapě ukázal, kde je Bezděz a pak už se všichni předháněli s vykřikováním, kde všude okolo je hezky. Takže pokud víte, nejen kde je hezky, ale taky kde je nocleh, který byste případně dokázali zabezpečit, kontaktujte Vláďu. Břehy Máchova jezera už obsadily přičinlivější trasy.
Jizerky u Martinů, 10. - 12. 2. 2006
Minulý víkend se Čtrnáctka rozprchla za sněhem po celé Evropě, přestože přívaly sněhu byly už sto kiláků za Prahou. To jste lidi neviděli takového sněhu, jako bylo u Doušků v Lučanech. Luděk Čáslavka, který se chlubí čtyřmi čtyřtisícovkami, dobyl s Věrou kótu 680 metrů až třetí výstupovou variantou a po třech hodinách. No a pak jsme až do půl druhé chodili brzo spát, neboť pro nás Michal připravil jízdu po neprůjezdné trati už na půl devátou….
Více viz album
T14
U Karla IV., 28. 2. 2006
Včera jsme v hospodě nejdříve obdrželi SMS od IC, 2x MS, VP, JP, HK, TV a JB na cestě z IT do CR a když jsme doluštili poslední zkratku, bylo za deset deset, přišla jako 14!!! Mája a my mohli začít slavit. Pádné důvody se postupně našly: PDN a JB slavili pět let od Tatců, JV pět let od Slamníku a marnivá sestřenice VO prostě zatoužila být Paní prstenů. PK už byl připraven zdůvodnit nezbytný nákup dalšího, ale naštěstí prsteny u Karla v ledničce došly. Jen díky tomu nevytěsnily bublinky v mé hlavě zcela všechny informace o tom, co nás čeká a jistě nemine v nejbližší budoucnosti.
Vzpomínáte na hospodu U Bubeníčků po Alenině vernisáži? Pan Pivovarský serval obložení a domaloval svou Sixtinskou kapli až k zemi. K bubnům, pivovarským valachům a rozkuráženým pijanům piva přibyl i hold Čtrnáctce. Nikotin převlečený za Jeníka z Prodané nevěsty a Marcela v převleku za blondýnu utíkají na záchod (že by Reasec nezabral?) a za rohem a za sukně se jich přidržují Mafoudia s Alkhalym, čtrnáctkoví adoptovaní černoušci. Musíte uznat, že u nich trefil pan Pivovarský podobu dokonale.
Lechovický sklípek, 4. 3. 2006
V sobotu jsme zaplnili další bílé místo na mapě Prahy. Navšívili jsme bývalou ledárnu záběhlického pivovaru Lechovický sklípek, něco pojedli, hodně popili a počastovali se navzájem veselými historkami z dějin Čtrnáctky. Bier auf Wein das trinkt nur Schwein - a my. Z radosti nad tím, že sklípek zavírá už v deset, takže náš návrat ani z takové pr..le není ohrožen, jsme cestou na konečné jedenáctky souhlasili s rekognoskací První pivní tramwaye. Tak jsme se zabrali do sporu, kde všude a proč se procvakával lístek a hledáním zakutálené dvacky, že nám všem ujel vlak, Nadě poslední autobus a občanům Prahy 6 poslední metro. Ale dobře to dopadlo, nedělní vycházku jsme stihli.
22. Jednadvacet oko bere, 5. 3. 2006
Vycházka Jednadvacet oko bere se vyznačovala děsivým množstvím usedlostí na metr čtvereční a zároveň jednotvárností trasy. Všichni vinaři si usedlosti stavěli bez fantazie na dně Šáreckého údolí, takže jsem nemohla uplatnit své pověstné a obávané terénní vložky. Naštěstí ozvláštnění obstarala příroda, která posypala stráně a skály zářivě bílým sněhem. Po krátkém občerstvení na Jenerálce nasadila Nataša ostré tempo, a tak i informace o poslední jedenadvacáté usedlosti Dívčí skok jsem nelouskala za šera, ale v ostrém odpoledním slunci…
Více viz
22. JEDNADVACET OKO BERE
- 5. 3. 2006 - fotoalbum...
Závěrečný pátý hudebně literární večer nakl. INŽ, 7. 3. 2006
V úterý zve In Život na poslední? křest výběru intimní korespondence TGM, hraje stylově Intimní život.
Minulé úterý byl ve Švandově divadle závěrečný křest nakladatelství In život. Bratřím Slomkům se podařilo přivléct na večírek a většinou i na pódium všechny dosavadní vydané autory. Jen TGM absentoval - zřejmě zase smolil nějaký dopis Oldře. V narvaném podzemí jsme skončili jako obvykle u oblíbeného Intimního života a Bloody Mary a o patro výš a pár hodin později u oblíbeného baru - Nos to sem! Nos to sem! Vzpomínku na parádní večírek Vám mohou již jen matně připomenout knihy, nyní k dostání pouze ve Fišerově knihkupectví v Kaprovce.
Album
T14
Alla slaví na Andělce, 8. 3. 2006
MDŽ (8. března, vzpomínáte?) bude slavit mezinárodní žena (otec Slovák, matka Rus) na Andělce. Možná dojde i na Alliny narozeniny.
O hodně komornější oslavu jsme zažili ve středu na Andělce. Mezinárodní žena dostala archivní albíčko, a tak jsme nad mezinárodní kuchyní a černobílými fotkami slzeli, jací jsme byli i bez nyní zřejmě nezbytné registrace mladí a krásní.
U Karla IV., 14. 3. 2006
Císař z Boží milosti změnil majitele i kuchyň, ale když patříte k Roithovi, máte vyhráno. Nemusíte si kupovat žádnou časovou vstupenku, pošlou Vás rovnou do salónku. Mimochodem, kdybyste přišli ke Karlovi před 125 lety, vrazili by Vám zřejmě do ruky místo piva cihlu (viz Minařík na Florenci). Salónek slušně obsazen, ovšem když jsem s podlomeným zdravím předčasně odcházela, vzali si mě všichni za vzor a v jedenáct!!! byla hospoda bez boje vyklizena.
U Karla IV., 28. 3. 2006
Stačilo vyhlásit, že se bude platit a salónek praskal ve švech. Stezkaři rozjařeně otevírali peněženky a trumfovali se, kdo dřív zaplatí Vláďovi. A co teprve, když se objevily Lenka se Stáňou. Vzduchem létaly stovky, Jistě paní ministryně, Nám můžete věřit, že uvidíte Západ. Až budete dneska ráno nevěřícně prohlížet provětralou peněženku a marně hledat lístky, vězte, že vše je v nejlepším nepořádku. Pokud Stáňa lehce nabyté peníze nezdefrauduje, přinese lístky na Osiřelý západ v neděli na Poštovku. V jedenáct naše řady natolik prořídly, že každý získal vlastní židli a půlnoc přivítalo dámské kvarteto s jedním pánským dozorem jakýmsi obskurním pitím. Při něm jsem si pečlivě zaznamenávala, kde všude a kdy budou Pařízci hrát, jen škoda, že to po sobě teď ráno už nemůžu přečíst.
TAKový bálRo(c)k na vsi, 31. 3. 2006
Hlašte se na bál Ro(c)k na vsi. Různé výklady slibují pestrou společnost. Možná přistihnete Maryšu, jak na záchodku mění s Jimem Morrisonem otrušík za LSD.
Průběh bálu TAKu úplně kopíroval předtančení. Z počátku se prodané nevěsty pokoušely se svými traktoristy o polku na Jahody mražený, ale postupem večera přibývalo odvážnějších melodií i figur.
Když nastoupila Tři sestry Revival banda, většina krojů se stáhla (na rozdíl od predtančení bez boje) do přilehlých místností k Perle Moravy a kontušovce a parket zcela ovládly máničky. Všech věků, bohužel ani jsme nemuseli tlouct o stůl občanskými průkazy, bylo zřejmé, že Čtrnáctka je nejstarší. Ale vydrželi jsme až do závěrečných tónů Kovárny, a to se vyplatilo. Zase Čtrnáctka slavně zvítězila, vyhrála obě soutěže o kšiltovku i tričko tancem na pódiu a přibyly nám tak další exponáty do připravovaného muzea K. Výhry předvedeny v ateliéru na Poštovce před vycházkou – Bulovka, jak ji neznáte
Album
T14
Hudební večer v Salmovské, 1. 4. 2006
Večer jsme zase nevěřícně zírali, jak je možné se hudebně rozšoupnout v literární kavárně. Takový věkový, nástrojový, žánrový i jazykový rozsah a taková paráda. Souputník Judity Čerovské na piano, spojené kapely Gymnasionu a Čtrnáctky a do toho se trumfovaly dcérečky. Ovšem moje srdce si získal (ostatně jako vždy) Karel Provázek, který potěšil starého pána, když ke všem jeho melodiím znal slova a Satchmo Hořejší - starý pán nemusel sedět doma u desky s točícím se psem, ale mohl poslouchat spolu s námi jazz přímo z jeho negerských (pardón afroamerických) úst.
Album
T14
Bulovka, jak ji neznáte, 2. 4. 2006
… vyfotili se těsně před přijíždějícím vlakem a u Šmukýrky poprvé spatřili neznámou Bulovku. Bohužel pro Blanku t. č. na Palmovce opravdu jinou, než ji zná. Po překonání údolí jsme v gotickém altánku vyrobili tři díry do stropu a prohlédli si Bulovku ze všech stran, zatímco finanční úřad jen zezadu. Po krátkém výpadu na hřbitov (někteří ani přes opakované výzvy nechtěli prostor dobrovolně opustit - není to předčasné?) jsme ještě vyšplhali na Paví vrch - povinné obdivování výhledu na Prahu a poslední střelba do sedících pávů…
Více viz
23. BULOVKA JAK JI NEZNÁTE
- 2. 4. 2006 - fotoalbum...
2) Usedlosti za velkou ohradou v ulici Vlachova 5) Ro(c)k na vsi
3) Severní pól v Jizerkách dobyt 6) Bulovka jak ji neznáte
Promítání z Keni na Lobkovičáku v režii IvČe a jejího rentiéra, 4. 4. 2006 v 18:14
To minulé úterý nás na promítání IvČe a Mirka byla plná třída. A my s údivem zjistili, že Zelené pahorky africké nejsou žádná fikce. Zvířat je v Keni tolik, že se úlohy zcela obrátily. Černoušci se tam honí na hřišti za mičudou a zvířata v zámezí pozorují se zájmem jejich směšné pohyby.
Jistě, pane ministře na Vinohradech, 7. 4. 2006
Naše ministryně kultury se rozhodla, že trumfne v popularitě Jandáka a vyškrabala v ministerském šuplíku dalších deset lístků na Jistě, pane ministře ve Vinohradském divadle v pátek 7. dubna. Doufám, že alespoň tyto předvolební sliby tedy lístky nejsou podfuk a jsou kryty místy. Každopádně zájemci volejte, piště Lence a přineste si na nedělní vycházku nebo úterní Keňu zvýšenou peněžní hotovost.
15. Řevnický Poklad, 8. 4. 2006
V sobotu jsme poprvé jeli za Pokladem autobusem a hned to byl zážitek pro všechny zúčastněné. Do malého ekologického autobusku se nás kromě pravidelných osmi domorodců nasoukalo 64, jeden pes s náhubkem a zbylých pět bez, protože řidič po chvíli zcela rezignoval na své kontrolní mechanismy a už jen opakovaně tiskl tlačítko k úhradě 8 Kč. Ani Pavel to neměl s námi lehké, třeba otevírání šampaňských se mu zcela vymklo. Než stačil vystoupit z autobusu, rozdat mapy, ukrýt v lomu poklad, najít poklad, dojít na šampaňskou loučku, vždy se někdo našel, kdo nevydržel a vystříkl předčasně…
Více viz album
T14
U Karla IV., 11. 4. 2006
Svět se zbláznil, nebo alespoň Čtrnáctka. Když minule vyhlásil šéf, že se bude platit, nedalo se v salónku přes zájemce a jejich bankovky dýchat. A včera, když bylo pivo zadarmo, jsme se vešli k jednomu stolu. Ovšem museli jsme si počkat až na jednáctou. Když sympatická (a pánové mladá!!) servírka usoudila, že už nás zbylo pro podnik nezničující množství (t. j. čtyři), nechala nás tak dlouho stírat losy, dokud každý nezískal jednu kouzelnou lahvinku.
U Karla IV., 25. 4. 2006
Tak předpoklad se splnil, jakmile šéf ohlásil neúčast, myši měly pré a místo v hospodě šramotily a hubly někde ve špajzu. U Karla na stráži seděl pouze dobrý voják Kopp a ponořený do stránek Reflexu kontroloval účast. Takže spočítal: Bylo nás pět a v deset hodin ještě ostřížím zrakem zaregistroval pozdní příchod Pažouta bez Horáčka.
48. Velká Stezka "Máchova", 26. 4. - 1. 5. 2006
Pozvánka Jirky Bubeníčka
Nultý středeční nocleh na Stezce budeme trávit v Častolovicích u Jirky Bubeníčka na zámku. Hlašte se do zámeckých pokojů, ať Bubu ví, kolik služebnictva bude potřeba.
…Kdo přijel až v pátek, tak přišel o životní zážitek vidět Michla t(k)ančit, Vláďovy průvodcovské služby po stopách Lesních her i pekelnou zimu v motorkářském Pekle. Celé dny jsme obcházeli Máchovo jezero, ale za hradbou chatiček zůstalo nespatřené, a tak jediný sex na pláži jsme zažili v Dřevěnce v Provodíně. Ještě nikdy jsme nespatřili Hradčany na placce, a zrovna tak nikdy nevedla cesta na letiště přes ZOO koutek, smíšené zboží a bažiny.
Více viz album
T14
Uherské lázně v Harkány, 5. – 8. 5. 2006
Odjezd v pátek ve 23:00 od Rudolfina do Harkány. Příjezd ráno, dopolední koupání. Odpoledne výlet do Pětikostelí – památky, mešita. Odpoledne nás za odměnu čeká pečená kachna v malé uherské vsi. Další den koupání v Harkány, výlet do městečka Siklós, vinařská obec Villany a na závěr památník bitvy u Moháče. Studená večeře s ochutnávkou vína ve švábské vesničce – poprvé u pana Lorenze. Poslední den dopolední koupání, oběd v Tenkés čárdě, zastávka v Kaskasdu u sedmihradského kostela a domů.
2) Nultý nocleh na zánku v Častolovicích 5) Naše hudba
3) My všichni pod Bezdězem 6) Naďa poprvé skoro na stole
U Karla IV., 9. 5. 2006
Ještě duchem v Uherských lázních, lehce zdevastováni střídavými lázněmi v síře a v kékfrankovce jsme včera rovnou vtrhli do Paříže. Po letech společně s JKV, který se těšil, že bude moct platit a zatím musel zachmuřeně u nechtěného piva čekat, až dorazí z divadla naše pokladnice. Pak nastalo pozdvižení, zjistilo se, že účastníci zájezdu mají buď jen eura, nebo jen 600 Kč a už jim zbývá jen 20 korun na pivo nebo si pro jistotu zapomněli doma celou peněženku. Každopádně lístky na Deskový statek (čtvrtek 25.5. Činoherák - žádné uřezané uši, pustá sranda s Nárožným) už rozdávala Lenka všem na sekeru. Přesto některé lístky zbyly – pište Lence.
P. S. A málem bych zapomněla, mám tady kompletní seznam představení pořádaných Pařízky zaznamenaný z telefonátu Lorety mým mužem (God Save his Ear): V sobotu 13. 5. až ve 21 hodin zazní v Lesním divadle v Horních Počernicích Zpěvy sladké Francie. Ve středu 24. 5. v 19 hodin (pouhý den před Deskovým statkem) hrají Malované na skle v Městském divadle v Benešově A v sobotu 27. 5. v 19 hodin ve své domovské pyšelské sokolovně jsou na programu opět Zpěvy sladké Francie.
Kola okolo Kolína, 12. - 14. 5. 2006
… Večírek v zámeckém salónu společně se sobotním překvapením, že Kolínsko je v podstatě samý kopec (rozhledna Vysoká 470 metrů n. m.), způsobily, že výchovný koncert v Gruntě nevedl k pokornému rozjímání a vděčnosti k ženě matce - pokračovatelce rodu, ale k hlubokému spánku. Sobotní večírek kopíroval páteční - pizza, kytarový recitál mezi obrazy a postupná likvidace demižónu frankovky….
Více viz album
T14
Vycházka uprostřed týdne Zelené pahorky žižkovské, 17. 5. 2006
Celodenní tropické lijáky jsem úderem půl páté silou vůle zatlačila za hranice Žižkova, takže jsme naši vycházku po zelených pahorkách žižkovských absolvovali jen mezi ojedinělými kapkami deště. Vandrovník do Číny se s námi odvážil dojít z Jiřáku pouze na hranice Žižkova, a tak naší téměř čistě ženské expedici nezbylo než proniknout mezi domorodé obyvatelstvo bez pánské ochrany. Málem nás zašlápl bronzový kůň, odolali jsme s jedním zářezem nástrahám Parukářky, dokázali se vyhnout šibenicím na Židovských pecích i prokličkovat Pendrekovem bez jediné utržené rány…
Více viz
23a. Víkend uprostřed týdne
- ZELENÉ PAHORKY ŽIŽKOVSKÉ - 17. 5. 2006 -
fotoalbum...
U Karla IV., 23. 5. 2006
Včera se v hospodě opravdu nic nestalo. Nepřišel ani žádný Vladimír Iljič, aby s námi slavil, a tak jsme my pochůzkáři jen u piva tiše vzpomínali, jak bylo na Balkáně hlučno a veselo a ostatní nám stejně tiše záviděli.
Salmovská literární kavárna, 1. 6. 2006
Milíčeves, 2. - 4. 6. 2006
… Putovali jsme společně s veterány proti stříbrnému větru od Fráňova narození až do hrobu, vyfotili se s opravdickou Kostí a hlavně se kochali nádhernými výhledy na zasněžené Krkonoše a Jizerky a neuvěřitelně zelený Český ráj. Úderem druhé hodiny jsme kromě baroka začali sledovat i televize. A tak zatímco jsme putovali Rájem, situace hospodu od hospody oranžověla, večer už docela zbrunátněla. Přesto došlo na oheň, lidovky s basou, banjem, kytarami a třemi houslemi a dokonce jsme na závěr pod hvězdami spatřili i kometu…
Více viz album
T14
U Karla IV., 6. 6. 2006
Morálka příchodů ke Karlovi se stále horší, kdekdo chodí do bazénu, sauny, fitka a já pak do půl deváté nemám s kým pít pivo! Až v závěru večera nás navštívil růžový pár, se kterým jsme oslavili stříbrnou svatbu.
Galerie Petra Koppa - Hostivické rybníky
T14
Intimní život na Slamníku, 13. 6. 2006
Kromě solidního pan doktora Slomka v kapele hrajou i přestárlé máničky, tak by to mohla být docela dobrá příprava na volně navazující Woodstock.
Pantakovky v Soběslavi, 9. – 11. 6. 2006
Ještě zmíním slavné vítězství Čtrnáctky na Pantakovkách v Soběslavi. Ani už tam nemusíme jezdit, vyrobili jsme si na závodění svý lidi. Naši mladí obsadili 1. a 2. místo v sedmiboji a Martin Vlach po letech zastoupil Stáňu a vyhrál 1/2 Velkou cenu Lužnice.
Pantakovky podle Martina Vlacha
Woodstock v Ratibořských Horách, 16. - 18.6 2006
Pozvánka: Paní docentka po přečtení pozvánky došla k závěru, že se bude projíždet po táborských pláních s kovboji na koních, bude jíst solené hovězí zamíchané paznehtem z buvola a pobrukovat si k tomu nějaké Greenhorny. Tak takhle opravdu ne. Víkendu budou vládnout květiny, vlasy, a pokud nám bude hrát Jimi, tak to bude spíš Hendrix než Michl (i když rajdu copatou díky vlasovému porostu zřejmě docela dobře sneseme).
…A pak to vypuklo. Během chvilky jsme omládli o třicet let, narostly nám vlásky a stali se z nás hipísáci.
Po oslavné písni, hromadném grupáči (jen za účelem fota) a jahodové proklamaci silně naložené v šampaňském jsme vyrazili šířit dobrou náladu i mezi hospodský lid zdecimovaný Ghanou. V přestávkách mezi Jessy Jamesy prováděl Somrákův magnetofon B56 nesměle woodstockovou osvětu, pivo teklo proudem a mladí do nás prali maso v takovém množství, že se z nás zvolna stávali vegetariáni…
Více viz album
T14
2) Zelené pahorky žižkovské 5) Woodstock
3) Z Milíčevsi jsme dojeli až na Kost 6) Šli jsme šířit květinovu kulturu i na náves
21. Literární výlet Eugena Brikcia – Jaroslav Hašek, 19. 6. 2006
Start na střeší terase paláce Lucerna, vnuk Jarolava Haška nám kynul z restaurace na náměstí Míru, zahrada Českého rozhlasu v Dykově ulici, hostunec U Bansethů, sklepní galerie žižkovské radnice na Prokopově náměstí.
Vítání léta ve Vojankách, 20. 6. 2006
V úterý 20. 6. si pro změnu sundáme paruky, nasadíme klobouky a vyrazíme do Vojanových sadů.
Album
T14
3. Anenská Studánka 23. - 25. 6. 2006
…Ráno nám Honza Brádka rozdal Cimrmanovu mapu, na níž jsme z naší trasy vypátrali pouze místo sobotního oběda, a tak nám nic nebránilo po startovním výstřelu vyrazit do neznáma. Naštěstí na všech křižovatkách řídili přesun regulovčíci, takže kdo se nesnažil držet tempo s omladinou, viděl nejen Švabinského z drátěné rozhledny a svíčkovou pro uzavřenou společnost, ale v Kozlově i ochotnickou oponu a Vejrychův statek, kde Max činil ze švagrových své ženy a naopak. Nejen trasu, Honza se před námi dokonce snažil utajit i existenci Smetanovy Litomyšle!!! Ale nebylo mu to nic platné, prosadili jsme si krok, tedy kilometr stranou a v klášterních zahradách jsme se podívali všem kávám frappé na dno, objeli několikrát zámeckou kašnu a stačili v mžiku přečíst Krvavý román vyrytý na zdi….
Více viz album
T14
Praha panoramatická, 28. 6. 2006
Zahájit vycházku v hospodě se ukázalo jako výborný nápad. Dochvilnost zejména pánů se výrazně zlepšila, někteří účastníci si dokonce nějaké to pivo napracovali ještě před oficiálním začátkem. Když nám přestalo mžít do vlasů, nafotili jsme oficiální portrét výpravy pod tramvají č. 14 a vyrazili. Tajnou brankou jsme pronikli do tajemné zahrady, připili na zdar výpravy Eugeniálním vínem - trofejí z Brikciovy literární vycházky a začali si mačetou prosekávat cestu amazonským pralesem přímo pod podrážkami stovek návštěvníků Pražského hradu…
Více viz
23b. Víkend uprostřed týdne
- PRAHA PANORAMATICKÁ - 28. 6. 2006 -
fotoalbum...
10. cykločundr po Třeboňsku 4. - 9. 7. 2006
…Celý zástup zručných českých inženýrů se vystřídal na zámku od chatičky, až nakonec přišel, otočil klíčem a zvítězil filosof (pokud ne s pěti tedy určitě s dvěma p). Spousta tradičních míst a přístavů zůstala, ale objevili jsme nové hospody, nové rybníčky a objevila se i nová nejmladší účastnice, na níž jsme se opět utvrdili, že pít vodu na cykločundru (body nebody) vysloveně škodí zdraví. V Jemčině k objevení občerstvovacího ráje stačilo projít stodolou, v Lásenici zamířit pod nové slunečníky a v Žíteči pouze konečně po letech zastavit…
Více viz album
T14
Nejen narozeniny ve Lhotě, 14. - 16. 7. 2006
…Zatímco vrcholové družstvo dobývalo Kokořín, ženy, zkracující si cestu, bloudily (ostatně soudím, že "Proč ženy neumějí číst v mapách" je možné zkrátit na "Proč ženy neumějí číst").
Některé s očima na hodinkách dokázaly neuvěřitelně i ve Lhotě dodržovat dělenou dietu, to my, už dávno figurálně vyřešené, jsme zbaštily vše, co nám pán a paní domu podstrojili, sluply jsme i všechny Stániny třešinky na chlebíčcích, jen dva krocani, kteří celé hodiny na rožni předstírali, že jsou přerostlé sele, byli už v sobotu v noci nad naše síly. Zatímco v pátek vládlo hudbě banjo pana Liberce, v sobotu vedle kotlů s gulášem a ulovené zvěře duněly bubny místního šamana a do toho občas nesměle zazněla malá noční hudba z dobře utajených houslí…
Více viz album
T14
U Karla IV., 18. 7. 2006
V úterý 18. 7. konečně přijde na řadu v poslední době opomíjený Karel. A po roce budu opět agitovat, abyste před Karlem zajeli (pouhé tři stanice stranou) do Žlutých lázní. Po páté hodině proniknete do areálu zdarma a pak můžete celé hodiny sledovat, jak se ostatní pachtí kdesi v dálce v kolonách aut, veslují na lodích, běhají za kulatým nesmyslem a vy, když máte štěstí na partnera, který Vám donese točené pivo, nemusíte vůbec nic - jen sedět na zeleném pažitu a pít.
Konečně intenzívní reklama (nebo to bylo počasí?) zabrala. Na Žlutých lázních se nás sešlo devět, o psu (byl propašován) radši nemluvě. Téměř všichni jsme zažili svoji malou premiéru - poprvé v životě jsme se koupali v Praze ve Vltavě. I účast u Karla byla vysoká, a to nejen člověkoúčast, ale na prázdniny pozoruhodná učitelkoúčast a člověkohodinoúčast, prostě po zavíračce seděli v salónku ješti tři učitelky a osm pracantů, kteří se tou dobou obvykle už dávno připravují na náročný pracovní proces.
Zlutelazne.jpg
Cyklistický výlet do Alsaska, 26. 7. - 6. 8. 2006
…Za ušetřené peníze, představete si, představte si, co jsme měli ve sklípkách: pinot blanc, riesling, tokay, auxerrois, sylvaner, gewuertztramin, pinot gris, muscat, to jsme koukali, ale ani jsme se moc nedivili, když si pan doktor s panem architektem ustlali přímo na kruhovém objezdu. Z pivařů Čtrnáctky se totiž mávnutím kouzelného proutku stali znalci vín, na ochutnávkách porovnávali buket, povalovali doušky na patře, přeli se, který ročník je lepší, aby si pak na večer v Supermarché nakoupili čůčo s cenovým stropem jedno euro…
Více viz album až na konci
T14
Dojízdná v Sobíně, 7. 8. 2006
V neděli v podvečer se nás ještě 14 půl sešlo na Hrázi v Sobíně a udělali jsme si takovou hezkou deštivou tečku za tím naším výletem.
Alsaský večírek u Ally, 16. 8. 2006
Dnes večer se sejdeme na palubě u Al-Ly směr Al-Sasko. Nebojte se osobních prohlídek, na palubu si s sebou klidně můžete vzít lahve s libovolnou tekutinou.
S Alsaskem jsme skoncovali (na rozdíl od JaVora, kterou ještě hlavní bitva s fotkami zřejmě čeká) u Ally na zahradě, kam se nás postupně nasoukalo dvacet. Konečně až v Čechách jsme se přejedli vynikajícího tarte flambée. Zatímco někteří hosté se nenápadně začali vytrácet už po desáté, Ivan Hořejší po půlhodinovém pokorném přešlapování před plynule hovořící Loretou, byl nakonec nucen jí o půlnoci vyrvat svoje album ze spárů. No a my se slabšími, morálně volními vlastnostmi, neschopni odejít a tudíž odevzdáni Allině pohostinnosti napospas, jsme museli vydržet, dokud nebyl o půl třetí sněden poslední chlebíček a vypita poslední láhev. Ovšem i pohostinnost má svoje meze, v sedm ráno jsme byli nemilosrdně vykopnuti před dům.
2) Ve stodole - v anenském ráji 5) Ze Lhoty až na Kokořín
3) Začátek vycházky po panoramatech jsme zahájili ve vozovně 6) Start do Alsaska
Tiché hory v Malých Karpatech, 18. - 27. 8. 2006
Tiché hory byly tentokrát v Malých Karpatech. Nalákáni mapou, že jsou to vlastně takové Brdy nad Bratislavou, jsme po letech vyrazili i my. Pravda, nejvyšší vrcholky mají jen přes sedm set, ale když jsme stoupali z dvou set na vrcholky hor i třikrát za den, tak jsme podepisovali vlastním potem, že příště bez ošahání plastické mapy ani ránu. Ještě, že jsme pod průhlednou záminkou nedostatku jídla dokázali učinit několikrát úkrok stranou do krčem na úpatí.
Takže jaké to bylo chodit s báglem na vlastním hřbetu? Když vezmu v potaz fantastické výhledy, noci pod širákem, ohýnek, kytaru, hvězdy nad hlavou i tu borovičku, tak nedám vyhýbavú odpoveď, ale jen prosté: Ještě to jde, ale jen díky "dobrovolným" šerpům z řad našich potomků. Tentokrát jsme si jich naštěstí pořídili na nosičské i jiné služby deset.
V popisu hor pokračuje Kopp:
Stany se poprvé rozbalily (zbytečně) ten večer po vašem odjezdu, obvyklé místo na dně lesa. Další noc byla zase pod širákem na soukromém pozemku u miniaturní vodní nádrže (kdyby Ti sdenk T. – protiva říkal, ja to tam bylo hnusný, tak ho ignoruj). Sever Karpat je oblejší a přívětivější, taky jsme zkopli o Štefánikovu rodnu vísku (podobně jako kdysi na Stezce o Mahlerovo Kaliště). V muzeu prý paní okrajově zmínila i Masaryka a Beneše, ale já jsme to nepostřhl, protože jsem při přednášce usnul.No a pak vzhůru na Bradlo k monstrózníStefánikově mmhyle a pak k tábořišti. Louka, výhled daleko do kraje, západ slunce, ohýnek, kytara až do jedný, plány na další den. Nocleh jasný širák, hvězdné nebe nade mnou, mravní ákon ve mně… Asi ve tři budí ze sna šum pohyb, stavět stany a tentokrát doopravdy. Obloha totiž úplně zatažená, bledky ze všech stran. Pak občasné spechy, ale ráno se rozechvalo souvisle. Klasicky – jedenáctá rozodne. Ale o půl desáté Aleš, ano Aleš, vydal povel k balení a odchodu, lepší než hnít tady, radši někde v hospodě (úozoruhodně vyspělý názor). V nejbližší Poliance hospoda žádná, mezitím se pořádně rozpršelo, tak v tom až do Myjavy. No a pak holt domů.
Autobus do Senice, vlak do Kútů, v Kútech dvě hodiny pauza n nádrží, pí kuchařka sse nechal přesvědčit a udělal nám večeři (vyprážaný rezeň s hranolkami). Ve vlku se vytáhl i hudební nástroj. Skvrlík hrál svoje písně a pak hlvně mládež. Tvůj malý zádumčivý Čertík byl velmi veselý, přidával se hlavně k písním odvážnějšího obsahu. V jeho ústech slovo prrrdel zní prrrostě rrrozkošně. Kopp