Akce Čtrnáctky v roce 2010

Akce: Ďábelský Silvestr na Velkém Semerinku, Půjdem spolu na Staré Město a zase vám otevřu oči, Radkovy narozeniny ve Škrdlovicích, Cesta posledního kovboje ze ztracené varty mezi nablýskané paneláky, Oslava Luďka v Harmony, Pěšky ale za kočárem, 21. Poklad v Řevnicích, KOLa oKOLo KOLína, Průchody a pasáže jen pro ten všední den, Milíčeves, Anenská Studánka, Vítání léta ve Vojanových sadech, Cykločundr ve Strážnici, Klídek a pohoda ve Lhotě, Bornholm a jižní Švédsko na kole, Tiché hory - Strážovské a Súľovské vrchy, Děštivé Jizerky u Martinů, Čtrnáctkové kulturní léto, XIVejt na Balkáně, Na hraně III, Malá Stezka v okolí Žihle, DD Ostrava!!!, Poněkud klikatá pouť ze zahraničního obchodu do kriminálu, Uherské lázně na JV, Mejdan s narozeninovým sudem a Intimní život, Předvánoční Mnichov, Vánoční nadílka v Kapslovně, Na lyžích na Okoř, Od zámku ku zámku o žebrácké holi, Vánoční vycházka k Medvědovi

Co jsme zažili

Ďábelský Silvestr na Velkém Semerinku, 28. 12.2009 – 3. 1. 2010
…Není nad nosné téma. Ďábelský Silvestr byl velice inspirující, opravdu VŠICHNI se navzájem překvapili hrůzostrašnými maskami, elegantní čertice chřestila kastaněty, rozverné diblice tahaly čerty za ocas a při ďábelském rokenrolu došlo i na striptýz - ovšem Ivan znal proklatě málo slok, a tak rozvášněná čertice stačila odhodit jen kožich a návleky...
více viz Album
T14

Půjdem spolu na Staré Město a zase vám otevřu oči, 10. 1. 2010
…Ještě U Pivrnce naše tři stoly stíhal vrchní obskakovat, ale k Mojžíšovi se ze všech stran přitrousilo tolik skupinek vycházkářů, že jsme při každém výkladu vytvořili komunikační překážku. Mojžíše pod sněhem jsme téměř nespatřili, a když se Stáňa nedozvonila ani na Ebena, ani na Bartošku ani na Oldřicha Nového, museli jsme oželet i secesní výtah. Zato hrady v Pařížské nám Gočár s Janákem nestihli zbourat, a tak jsme mohli obdivovat věže, věžičky, výklenky a erby, prostě cukrářské zasněžené skvosty.
více viz 20. PŮJDEME SPOLU NA STARÉ MĚSTO A ZASE VÁM OTEVŘU OČI - 10. 1. 2010 - fotoalbum...

U Voraře, 26. 1. 2010
Včera to byl U Voraře takový poklidný večer. Hovor tišel plynul a zatímco pod stolem i v Ouřadě nenápadně kolovaly falešné bankovky, Stezkaři po důkladném prostudování přihlašovacího formuláře pečlivě přeškrtávali v kolonkách ano/ne. Úderem desáté do našeho decentního sklepa vtrhla parta inženýrů. A ne ledajakých. Těch úplně nejčerstvějších. Po dvanáctihodinové oslavě obhajoby se hlavní hvězdou večera a oslav stal dlouho toužebně očekávaný inženýr Míra Tichý. TAK Godeanu igitur, nebo tak nějak!

Radkovy narozeniny ve Škrdlovicích, 29. - 31. 1. 2010
…Už drahnou dobu Radek s gustem zpívá, že by chtěl rychlejší koně, mladší ženu než Janu, starší whisky a víc peněz. Kdy jindy bychom mu to měli splnit než na jeho narozeniny. Sehnat koně nebyl věru lehký úkol. Jeden byl odloven až v Hukvaldech, ale nakonec řadu těch nejrychlejších ořů zabezpečil řadový člen Čtrnáctky (t. č. zapůjčený Šestnáctce na šéfa). A co jsme sehnali mladších ženských v zavinovačkách a kočárcích - mladší už si náš kovboj opravdu nemohl přát!...
více viz Album
T14

Spanilka Krkonoše, 5. – 7. 2. 2010
Letos hejtmani hezky vymysleli, že se nebudeme ustřeďovat někde venku u ohně, ale celou noc hezky v teple u kamen na Luční boudě. Jenže nějaký Soptík si rozdělal ohýnek na Luční o čtrnáct dní dřív a bylo po velkolepých plánech…
více viz album
T14

Cesta posledního kovboje ze ztracené varty mezi nablýskané paneláky, 4. 2. 2010
...Opatrně jsme obešli sokolovnu, kde ještě tlejí padáky z operace Antropoid, a prošli se mezi vrbičkami po zamrzlých potůčkách. Jen místo vodníka jsme natrefili na mlčenlivého soudruha Wolkera. A Jabloneckou 36, ze které jsem se tři roky koukala na neutěšený kilometrový mlat mezi paneláky a nevzhlednou kostku, jejíž důvod existence byl zcela nezřetelný. Teď už je to jasné. To tenkrát v sedmdesátom pátom stavbaři ve své nevyzpytatelné moudrosti postavili základy dnešní pizzerie Helios.…
více viz
21. CESTA POSLEDNÍHO KOVBOJE ZE ZTRACENÉ VARTY MEZI NABLÝSKANÉ PANELÁKY - 14. 2. 2010 -
fotoalbum...

Promítání Dubaje Aleny a Ivana Hořejších, 16. 2. 2010
se koná díky IvČe opět ve staré dobré škole na Lobkovičáku
V úterý nás Hořejší doslova omráčili dubajskými mrakodrapy. Ale čím víc jsme byli ohromení, tím víc v nás vrtal nejasně nepatřičný pocit. No jo, už to mám. Chybějí tu lidi. Dokonce i ve škole museli žáky udělat z vosku, aby Alena neseděla ve škamnech sama. Tak rychle zpátky z babylónské věže na zem.

U Voraře, 23. 2. 2010
Tamtamy spolehlivě fungují. Jakmile se po Praze začala šířit šeptanda, že spolužáci budou oslavovat, hospoda praskala ve švech a hlavně - nikdo předčasně neodcházel. Taky jsme je hezky oslavili. A to tak důkladně, že další adeptka, která chtěla oslavit své 24. narozeniny, už neměla slavit čím. Tak příště 9. března!

U Voraře, 9. 3 2010
Včera bylo U Voraře opravdu živo. Úplně narvanou hospodou se křižovala Babička s Horrorem, ovšem nejvíc se křižoval šéf (za každý křížek si ten lichvář účtoval až 230 K). A do toho tahleta Pavlína, co ji zná celý požární sbor, nosila rundy do jedné i druhé nohy. Až když se muži dožadovali i třetího ferneta, tak se naše krásná oslavenkyně trochu vzpěčovala.

U Voraře 23. 3.2010
Okolo stola, la, la jsme včera seděli jen do půl deváté, pak už se začaly plnit i zadní oslovské lavice. I náš budoucí oslavenec seděl až vzadu, ale způsobně se přihlásil a znovu nás srdečně pozval na tento pátek. Oslava je od šesti a Luděk by uvítal, kdybychom přišli už hned od začátku. Nerad by seděl v temném lese jen sám s hostinským. Ostatně kdo dřív přijde, vypije víc piv zadarmo. A to se vyplatí! Po včerejších 5+1 pivech vím, co mluvím.

Oslava Luďka v Harmony, 26. 3. 2010
Přípravy: Ahoj Čtrnáctko bez Šestnáctky, když už přišel Luděk se svým Coming out, můžeme začít připravovat oslavy. Tedy připravovat ne, protože my na Čtrnáctce jsme "Vždy připraveni", my už si musíme jen plnit. Kdo kdy viděl ty planoucí tváře a pravice na hrudi při zpěvu šestnáctkové hymny Nejdelší vlak, je mu jasné, že jsme nemohli tuto píseň ponechat ležet jen tak ladem. Alla napsala sloky, které neuvěřitelně vyniknou ve srovnání s původním banálním textem o milostné trojce: on, ona a vlak a které se budou bezpochyby řadovému členu Čtrnáctky líbit. A kdyby ne, on už mu to náš šéf vysvětlí. Na nás je se naučit píseň zpívat, ale nejen to. Píseň budeme zpívat v barvách Šestnáctky, tedy v oranžových tričkách. Základ by tu byl. Ivče před Anglií věnovala týmu Oranjes asi dvacet triček. Všichni majitelé je bezpodmínečně vyhrabou, a i kdyby náhodou na oslavy nešli, předají je jiným slavícím, kteří se do týmu Oranjes nenominovali (třeba Warka). Ti, co nebudou mít klubová trika, si oražová trička seženou od Vietnamců za pade. Prostě, kdo nebude oranžový, může tak maximálně broukat ze zadních řad, ale rozhodně ne na pódiu.
A jak bylo? Je chvályhodné, že se další člověk odhodlal postavit úplně sám svému údělu a oslavil v podstatě bezvýznamnou nulu ve svém věku ve velkém stylu. Stačilo místo vábničky poslat nenápadný mailík a na kraj bažiny se za Luďkem prodralo do temného lesa neuvěřitelné množství Stezkařů. Jak je to vůbec možné? Není to nakonec tím, že tento řadový člen Čtrnáctky je velké zvíře v oranžové Šestnáctce? Není to ten, co si odmítá na raftu do Řeže obléci na sebe Čtrnáctkové triko (samozřejmě bezúspěšně), aby pak s plamenným výrazem v oku pěl v pozoru píseň, kde jediné jakž takž srozumitelné slovo je číslovka šestnáct? Úkol tedy zněl jasně - melodii a 16 ponechat a zbytek převést do světa srozumitelného všem našim mužům. Problematiku 16 Ledvin jsme proto předali na ušní a tam ji hravě vyřešila s Luďkem L. spřízněná aLLa.
více viz album
T14
a oslavný text

Vernisáž Aleny Hořejší v Ústí nad Orlicí, 28. 3. 2010
V neděli se můžete projet vlakem (pouhé dvě hodinky) na vernisáž výstavy Aleny Hořejší v divadle v Ústí nad Orlicí. Výstavu zahájí ortopéd Honza Brádka přednáškou "Sportem a baletem do naší náruče".

39. bál - TAK to je horor, Domovina 9. 4. 2010
Album
T14

Pěšky ale za kočárem, 11. 4. 2010
…Ještě v zahradě Ctěnického zámku, když jsme v útulném altánku dolikvidovali vše, co bouchá a teče, považovali mnozí kočár v názvu vycházky za jakýsi dvojsmysl. Ale když vešli na nádvoří vzorně opraveného zámku a spatřili špýchar s výrazným nápisem Kočárovna, konečně se jim rozbřesklo. Teď už jen donutit Davida Copperfielda v podobě pokladní, aby z nás všech vykouzlila skupinku deseti důchodců, a můžeme konečně dojít pěšky za kočárem. Z radosti nad ušetřeným vstupným jsme se hned všichni šli rozšoupnout do zámecké restaurace…
Viz více
22. PĚŠKY ALE ZA KOČÁREM - 11. 4. 2010 - fotoalbum...

Dnes večer koukejte na bednu, 12 .4. 2010
Hned po Kriminálce Anděl bude ve 21:20 Víkend, ve kterém Ivanka Provázková pohovoří o kvalitě potravin. A Ivanka je odborník na slovo vzatý, ta ví, o čem mluví. O tom nás přesvědčila nejen včera, když si na závěr vycházky dala ve Ctěnickém zámku tatarák se syrovým vajíčkem, pivo, zelený čaj a vídeňskou kávu. A během vycházky šampaňské demi, brut, rosé, svařené víno, griotku. Prostě Ivanka ví, co je zdravé a bezpečné.

U Voraře, 6. 4. 2010
Včera všichni potencionální platiči Stezky radši našli své zastupující delegáty, a tak nás nebylo mnoho. Ale zato jsme se podívali, jak se žije voraři, když ho nepustí do sklepa a může koukat na okolní svět a televizi. A hlavně jsme pozdravili čerstvého navrátilce z Izraele, který si na znovushledání oblékl nejen oranžovou košili, ale nechal se v Betlémě opálit do oranžova. Důslednost je správná vlastnost vůdců.

21. Poklad v Řevnicích, 17. 4. 2010
21. Poklad je za námi - v mnoha ohledech rekordní. Jeli jsme nejkratší dobu ve vlaku - jednou, dvakrát jsme vystřelili a už jsme vystupovali v Černošicích. Když se podařilo dohledat všechny děti, řidiče a Luisu, sčítací komisař dospěl k číslu 70 (slovy sedmdesát). A když nás vůdce Pavel dovedl pod Kazín do Tornáda, byli jsme tam prakticky všichni poprvé. Kromě Vráťi - ten tu byl znovu po padesáti letech (ale Vráťa se nepočítá, on už byl opravdu všude). Tak prohlídnout si dno půllitrů, chaty z autobusů a první z vyhlídek na řeku a školu v Černošicích a jde se na start. Budeme totiž soutěžit v družstvech, protože jsme si to tak prý přáli. Ale stezička nad řekou byla nádherná a vymýšlet si, jak a proč používala Divá Bára nankinky, pány vysloveně bavilo. Nakonec jsme na cestě za prvním pokladem urazili 14 plus mínus 6 km (naštěstí plus patřilo škrtnout), a tak jsme v lomu nad Všenory měli dost času zažít u ohně úžasný cholesterolový piknik.
Poté se sedmdesát apoštolů vydalo v průvodu "Pěšky ale za kočárem II", ve kterém spokojeně nad příkrým srázem balancoval roční Kuba. V rychlém sledu hromadné foto u hrobky, pivo v Dobřichovicích, a protože jsme se už nemohli dočkat dalších pokladů na zahradě u Tichých, jeli jsme do Řevnic (1,5 km) vlakem. Na zahradě se i slavilo, oslavenec se jmenoval Ma Sa a nebyl to závodník z Formule 1. I když těch 14 šampaňských odstartovalo a zahučelo takovou rychlostí, že vlastně ani nevím, jestli to nakonec Felipe nebyl. Od té doby si jen díky fotkám matně vzpomínám, že jsme vypouštěli jakési ohnivé balónky, které měnily mapu hvězdné oblohy. Takže hledá se bystrý zpravodaj (pokud možno střízlivý), který zaznamená zbývající průběh večera.
Album
T14

TURAS - Jarní Křivoklát, 23. - 25. 4. 2010
Album
T14

Promítání Havaje IvČe a Mirek, 27. 4. 2010
překvapivě opět na Lobkovičáku


Honza Kocián – 30. 4. 2010

                                Spolek pro potírání Kociána byl rozpuštěn, neb ztratil definitivně svůj smysl.
                               Je nám to moc líto, s takovým gustem jsme Tě Kocko potírali.


52. Velká Stezka, Krušné hory, 5. - 9. 5. 2010

Pozvánka Jirky Bubeníčka

…A na konec toho našeho povedeného výletu jsem odvedla školní třídu do Oseckého kláštera. Že došlo k zabavení čtyř zvonících mobilů, že byl i Papež vykázán za neukázněnost z klausury, že žáci svévolně otáčeli pulpitem z roku 1240, to mě nemůže za ta léta vlastivědných vycházek vyvést z míry. Ale podívejte se na web, a zkuste si tipnout, co bylo v klášteře přísně zakázáno. Ano správně! Fotografování...

Vláďa: Že se Stezka vyvedla, to určitě potvrdí všichni účastníci. A že nás zase bylo - celkem se nás na Stezce objevilo 87. A jak jsem již říkal ve stezkovém vlaku, letos jsme ale nebyli oficiálně tou největší trasou. O jednoho nás trumfla čtyřka. Na druhou stranu, ty další v pořadí na nás koukají z pěkné dálky. Třeba hned na nultém noclehu se nás sešlo 26, to je číslo, které některé trasy nedosáhnou za celou Stezku.
Více viz Album
T14

6. KOLa oKOLo KOLína, 21. - 23. 5. 2010
…V neděli jsme se zase přesvědčili, že kolínské roviny je asi stejně pravdivé sousloví jako nealkoholický Johnny Walker. Každá z vesnic, kterou jsme projížděli, byla buď v hlubokém údolí nebo si ji postavili sedláci milující daleké výhledy. Z Lipan jsme viděli pelášit Prokopa Holého až do Českého Brodu na náměstí a naopak jednu postarší modelku, jak k nám kvačí naproti rovnou z přehlídkového mola. Po obědě někteří zvolili přímý návrat po kolejích, ale ani my kolaři jsme nechtěli zůstat pozadu. Zvolili jsme tu úplně nejpřímější zkratku. Vláčeli jsme kola rozbahněným polem a duch Kociána se na nás spokojeně zubil svým širokým úsměvem.
Album
T14

Průchody a pasáže jen pro ten všední den, 26. 5. 2010
…Ve Vilímkově průchodu jsme na poslední chvíli rozluštili internetový kvíz (za tři dny cedulka v dlažbě zmizela!) a podívali se, jak se bohoslovci zazdívají před světem a hlavně před průchodem. Humanitní vzdělání jsme zvládli za pět minut, teď ještě zmáknout ČVUT. Jenomže brána ke vzdělání Na Zderaze je neprodyšně uzavřena. Ale nic není nemožné. Spolužačce- nespolužačce vygooglované na internetu se vycházka líbí a hlavně má klíče. A tak jsme na dvůr českých inženýrů pronikli netradičně probošstvím…
více viz
23. Víkend uprostřed týdne - PRŮCHODY A PASÁŽE JEN PRO TEN VŠEDNÍ DEN - 26. 5. 2010 - fotoalbum...

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Zatím jdeme pořád pěšky, ale míříme za kočárem                                 4) Zakončení Stezky v Chomutově
    2) Hledači Pokladu                                                                                     5) Z Kolína jsme dojeli před vilku Josefa Švejka
    3) Úvratěmi jsme vyjeli na Moldavu                                                             6) Chodili jsme nejen pasážemi ale i na dvorky

9. Milíčeves, 4. - 6. 6. 2010
Tak jsme se zase po roce sešli. Už ani nepíšu kde, po těch letech je to přece jen už docela profláklé místo. Letos ale s inovací ve formě nádherného dřevěného přístřešku. Zřejmě proto taky celý víkend ani nekáplo! Protože vše podstatné jste už mohli vidět na fotkách, tak jen stručně…
Více viz Album
T14

Koncert Míly Fuxy v Gongu + hospoda, 15. 6. 2010
Když nás před lety házeli od vody
neptali se, kdo umí a kdo neumí plavat
řekli nám, koukejte se dobře Učit se, učit se, učit se!
ve volných chvílích velrybám mávat.
Co čekalo nás studený vody, co čekalo nás vichrů a co bouří
každý se staral jen sám o sebe
a netušil jaký je ten oceán vlastně louží.

To je jako ze života. Z našeho života. A kdo je autor? Náš kamarád Míla Fuxa. TAK mu uspořádá koncert v Gongu v úterý 15. června.
A jak bylo? Slíbili jsme si, že stihneme jak koncert Míly Fuxy, tak naši úterní hospodu. Byla to fuška, celý večer jsme museli křižovat Sokolovskou. Před koncertem, o přestávce i po koncertu jsme se snažili oceán, co dělí Švejka od Gongu aspoň vypít. Nepodařilo se. Po jedenácté nás nerudný Palivec vyhodil. Ale koncert byl krásný. Kamarádi na pódiu, kamarádi v hledišti, co víc si může člověk přát. Mílo a spol., DÍKY!

8. Anenská Studánka, 18. - 20. 6. 2010
Ani hostitel si nepamatuje, ale webové anály hovoří jasně. Letos jsme byli v Anenské Studánce už posedmé. A zase to bylo i posedmé mimořádně povedené. Nebudu víckrát opakovat, že hostitelé grilují, točí, rozlévají, roznášejí, nabízejí a na nás pouze je, abychom se nepřetláskali a nepřiopili. Ale to je úkol jeden z nejtěžších, když všechno je tak hrozně dobré. A k tomu ke všemu je startovní výstřel neúprosně už v 9:14 (někdy toužím být aspoň pětačtyřicítka). Ale prostě máme před sebou lehký výlet - jeden dlouhatánský sjezd a pár kopečků, na které musíme mít dost času. Oslavili jsme zbourání pivovaru v Lanškrouně další salvou a vyjeli na Mariánskou horu s kouzelnou křížovou cestou a kaplí v kapli. Ale stejně si nejvíc budu pamatovat průvodce a jeho deset dětí. Začal jako my a dosud přebaluje.
To si radši dám další "krátký kopeček", obzvlášť když je přerušený slaninou a šilarovicí na statku Míry Šilara. A další a další, navíc každý zpestřený Lenkou na Ekole, která nás s tichým vrněním motoru a zoufalými výkřiky "Pozor jedu" v každém stoupání lehce předjíždí. Po svatebním obědě U Špičáků a opravdu dlouhým sjezdem Sázavským údolím jsme se vyjeli podívat na nový zámek v Rudolticích po stopě tajemně vytátého kruhu ve sněhu. Jak prosté, dr. Watsone, může za to zkratující kyblík - nyní nejvýznamnější exponát na zámku. Zase se Chapadlo se svou biorezonancí nechytáš.
Večírek probíhal jako obvykle. Víno (pivo došlo), ženy, zpěv. Ale zprvu arktická noc, kdy jsme se hřáli v kožíškách u ohně, se změnila v horečku sobotní noci. Stačilo, aby inženýr přidal ke svým When I´m sixty-four něco lahví, a nastalo rock´n´rollové šílenství. Rej čtrnáctkových čarodejnic s koštětem vyvrcholil hromadným incestem - děti začaly tancovat se svými rodiči. A do toho přijel z Prahy nový, úplně čerstvý inženýr. Pravda po 180 km v sedle kola zas až tak čerstvě nevypadal.
Když ani v neděli ráno nenastaly slibované přívalové deště, museli jsme opět vyrazit. Tentokrát jsme si zopakovali Kozlovský vrch, rozhlednu a Kyrillem očesanou Švabinského chatu. Psí kuchyni jsme minuli bez zájmu, ale v Opatově jsme poprvé neminuli Černohorskou hospodu a dali si tam nedělní řízek. A přitom jsme s opravdovým zaujetím sledovali, jak vypadá spěch v Koppově podání.
Tak těžko se odjíždí z útulné zahrady, z útulné stodoly, od pozorných hostitelů, ale vždyť už pozítří přivítáme Ústí nad Orlicí ve Vojanových sadech, a tak se nás snad přeci jen zbavíte. A závěrečné hodnocení? Brádkovi, počasí už u vás v horách zvládáte na jedničku, ale co takhle aspoň trochu narovnat ty krátké kopečky?
Album
T14

15. literární vycházka Eugena Brikciuse, 21. 6. 2010
Včera jsme v hojném počtu absolvovali 15. literární výlet. Zažili jsme trochu Absurdna, trochu Brikciuse, Churchilla, zahrady v Dykově ulici, historické Elektriky, Filmů, Garrigua ve svém nádraží i salónku, trochu Hodování, rychlé CHůze, rakouského kulturního Institutu, trochu Jeleního dvora a bohatě Kokoschky. A opravdu všechno bylo O. K.
Album
T14

22. Vítání léta ve Vojanových sadech, 22. 6. 2010
Album
T14

32. Letní Pantakové hry v Soběslavi, 25. - 27. 6. 2010
Album
T14

Secvičná na Lobkovičáku, 28. 6. 2010
Jirkovi sehrajeme divadlo. Myšlenkově chudá hra, jak ji charakterizoval se skromností sobě vlastní její autor a náš šéf Vláďa Roith, je doplněna zpěvy. Jak už asi správně tušíte, hlavní role byly protekčně přiděleny režisérovým oblíbencům. Vy se musíte spokojit s postavou Čtrnáctky a pěveckého sboru. Texty všech pěti písní jsou v příloze. Čtyři mají až na detaily původní text, poslední otextovala naše dvorní textařka Alla. Písně bude třeba řádně secvičit, a to nejen zpěv, ale i choreografii. Proto se sejdeme v pondělí 28. 6. v 18 hodin těsně před posledním zvoněním u IvČena Lobkovičáku s vytištěnými texty!!! v ruce.

Kuželna, 29. 6. 2010
Více 23b. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2010 červen - září 2010
Na Pantakovky jsme už tradičně nominovali naše juniory vedené doyenem Radkem. A opět byli všichni mimořádně úspěšní. Nebyla v podstatě disciplína, ve které by Čtrnáctka nestála na stupních vítězů. Zprvu jsem podezírala čtrnáctkovou fotografku JaVora, že snad ani není od nás. Na TAKovém webu se totiž neobjevila bedna kompletně obsazená Čtrnátkovými borci, kteří porazili všechny na hlavu v prestižním víceboji. Ale na našem webu už jsou, stejně tak jako slavné vítězství v Píč cupu družstev a předevšem ve fotbale. Ve finále Čtrnáctka porazila 26tku. Takové strohé konstatování nestačí. Walda totiž pustil rozhodující gól, za který by se nemusel stydět ani anglický brankář Green. Radost byla nelíčená. Všimněte si poháru v rukou vítězů.
Je putovní. A proto s námi doputoval i do včerejší zahradní restaurace v Kuželně. Načepovali jsme si do něj několikrát šampus a přenosný pohár putoval od úst k ústům celý zbytek večera.

14. cykločundr ve Strážnici, 2. - 6. 7. 2010
Letošní cykločundr byl jubilejní - čtrnáctý, a tak jsme vyjeli po rozorané dálnici nejen za hranice všedních dnů, ale skoro i naší vlasti. Strážnice přilákala 14 - 16 účastníků. Přelétavá Stáňa, věčný narušovač Inženýr a Kopp jako samostatná jednotka umožňovali, abychom chvílemi počítali my a chvílemi jásavě Sonja. Nechali jsme se nalákat na slogan "Sklípky, rovina, pohoda". Trochu to připomínalo bájné motto pěšího čundru z roku 1982 - "Pivo, rybníky, pohoda - denně maximálně 14 kilometrů". Tehdy jsme za celý den ve vedru narazili jen na jednu hospodu - naposledy otevřenou v roce 58, všechny rybníky byly bahňáky a k večeru jsme v Dolním Bukovsku v konečně otevřené hospodě měli v nohách přes třicet kiláků. Podle toho to taky tenkrát dopadlo, vzpomínáte?
A jak dopadl letošní slogan? První den jsme natočili devadesát kiláků, na sv. Antoníčka bylo ve vedru převýšení 200 metrů, koupání v pískovně brali mnozí jako utrpení (horko těžko jsme si prosadili koupání v průzračném bazénu ve Zlatnické dolině) a sklípky? - tak ty byly přes den zavřené. Velice prozíravě. Když jsme si v Mutěnicích notovali Ta Mutěnská silnice ta je tuze ouzká, při téměř nočním návratu ze sklípků v Plžích jsme si mohli v sedle kola tak akorád zazpívat (pokud bychom toho byli schopni) "Když jsem se domů kodrcal".
Ale jinak byl cykločundr moc pěkný a poznávací: Bzenecká lipka existuje - a nejen v tekutém stavu, v Miloticích na zámku mají koně vysoko do žlabu a mladí muži tam zřejmě z vedra lezou do chomoutu, největší koncentrace zavřených sklepů - 190 je v Šidlenech, ale jeden - čís. 49 v Plžích je stále otevřený, Kosečkova cesta byla postavená pro jednoho doktora "abstinenta" a pro nás, Baťův kanál, který snad jediný v moravských rovinách není do kopce, šťastné stárnutí v sirnatých lázních, poutní sv. Antoníček s výhledem na moře budoucího vína, výpad na Slovensko do Skalice za přerostlou rotundou a brydzovými haluškami. Ale cykločundr byly a vždycky budou i hospůdky, a tak budeme vzpomínat (pokud nám Němec dovolí) na útulnou hospodu Ve dvorku v Blatničce, žebírka u výklopníku, málem přejetou Janu v Mlýnkách a večírky ve všech kempovních hospodách a chatičce č. 78. Určitě naším favoritem zůstane Favorit - poslední večer a noc JaVor s Petrem zpívali tak, že lidé po pravidelné ústní hygieně přisedali užasle do hospody a poslouchali, zpívali a někteří i občas tancovali (Helena pořád). A moravský kempař, Ivane, přišel až ve dvě.
Luďkova vizonářská slova po druhém dni, že když jsme ujeli 90, 60 kiláků, že teď to bude 45 a 0, se opravdu vyplnila. V úterý ráno jsme si k snídani dali jednu průtrž, a tak jsme místo na kola zašli do skanzenu do muzea peří - tedy vlastně muzea moravské vesnice, do synagogy a Na rynek. Zavírací sladký patent byl opravdu sladká tečka za tím naším jubilejním cykločundrem.
P. S. Ještě něco jsme udělali pro naše bratry Švédy. Při večerním průzkumu bojem proti komárům jsme zjistili, že nejlepší je Off, dýmající Raid spirála a - Koppova dýmka.
Album
T14

Sextenské Dolomity, 3. - 10. 7. 2010 (pořádala T6)
Album
T14

Klamovka, 13. 7. 2010
Včera byla zahradní restaurace na Klamovce, tak jak má být. Jeden dlouhý stůl jsme uhájili proti přesile cizích žíznivých krků a k němu jsme se štosovali a štosovali. Slunce na Krétě, sníh v Alpách, víno ve Strážnici se postupně smíchalo s Vltavou, švédskými korunami a griotkou na zdraví Máji Dajbychové. Ani nevím, v kolik nám odmítli vydat další rundu malých piv.

Klídek a pohoda ve Lhotě 60, 16. – 18. 7. 2010
… Ale co bylo jinak? No přece narozeniny! Neprávem opomíjené hřiště na kroket se stalo jevištěm, roubená chaloupka, bazén a Zelené pláně kol kolem kulisami, Čtrnáctka se stala starousedlíky a Šestnáctka Čtrnáctkou. A to jen díky tomu, že se náš šéf neváhal zařadit po bok Moliéra a Shakespeara a sepsal původní hru ze života našich hostitelů. Pokud divákům Zdena a Jirka připomínali Jeníčka a Mařenku (mimochodem Oskar za kostýmní výpravu), katastrální úředník zlou ježibabu (spíš být upečen než získat od Koppa razítko), lhotecký bazén plovárnu v Praze 4-Podolí a Vltava Vltavu (ta ale zřejmě nic nepřipomínala ani Hašlerovi), je jakákoliv podobnost s reálnými postavami a prostředím čistě náhodná…
…A najednou byl čas na všechno. I I na Hájkův dar. Ať jsme dělali, co chtěli, vždycky z té darované píčoviny vylezla nakonec dokonalá kokotina (naviac materiálnej povahy)
Více viz album
T14

Bornholm a jižní Švédsko na kole, 27. 7. - 8. 8. 2010
Po cestě na Jih jsme se letos rozhodli pro cestu na Sever. A nebylo to rozhodně špatné. Strach z toho, že po dramaticky tvarovaných kopcích a omračující toskánské architektuře budou severské roviny, lesy a dřevěné červenobílé domečky poněkud jednotvárné, se rozplynuly hned na ostrově Bornholm. Vše bylo domácky útulné, uchopitelné, úpravné, barevné a rozmanité. Z účastníků se vykrystalizovaly dvě hlavní skupiny - obě seděly skoro pořád po kavárnách, udírnách ryb, hospodách a u kostelů, jen rychlost přesunů mezi body H (hospoda) a H (hospoda) byla rozdílná.Zatímco Vesuv se v pohodě sunul krajinou, Rychlá rota nasazovala tempo přímo vražedné, a to takové, že někteří nestačili v bodě H ani zastavit a najeli tak přes den i 150 kiláků. A tak se není co divit, že k neustále se rozrůstající skupině Vesuv přibyla i žhavá Etna, která svůj žár musela neustále hasit pivy (osmdesáti) a Pompeje. Proč Ivanka P. zvolila pro svého nejrůznějšími požadavky zasypávaného chotě tento název se zatím LESKu nepodařilo hodnověrně vypátrat. Večírky byly výživné (basa, banjo a pět kytar), ale většinou krátké. Kempaři pravidelně přijížděli v papamobilu, na kole (kdo ví, jestli je náš banjista tajně neuplácel, aby konali svou povinnost) a jednou se dokonce neváhal kempař převléct za Dědu Mráze (asi 3 stupně).
Jen v Sandviku byl na hudbu krátký, tam jsme ho prostě utancovaly. Ovšem nejvíc povyku pro trochu povyku jsme zažili, když jsme po požití alkoholfritt Merlota chtěly my runové víly přezpívat runový nápis. A tak slibuji celé Čtrnáctce a Stáně obzvláště: Už nikdy nebudu pít nealkoholické víno!
Naše těkání mezi vikingskými hroby, náhrobky, hrobkami, pohřebišti, které se navzájem trumfovaly počtem pohřbených a kostely obklopenými zatravněnými hřbitůvečky svádělo k přejmenování našeho výletu na Funerální turistiku.
Ale furt jsme se nevraceli jen do hrobu. Určitě si budeme pamatovat (aspoň chvíli) kulaté opevněné kostely na Bornholmu, malebnou udírnu ryb na břehu mořském v Haslé, šílenou cestu k dřevěným věžím šíleného umělce a určitě hodně dlouho si budeme pamatovat, jak tři kamarádky postavily mokré stany nám všem Našli jsme v Gränně i na zemi lízátko, na ostrově Visingsö příbuzného Tycho de Brahe, plavební Götta kanál vedoucí přes dálnici i do kopce, mlýny, mlýny a další Boží mlýny, přípitek českého Honzy majáku Dlouhý Jan, kavárničku v Grönhögenu, která skvěle nahradila slibovanou rybí restauraci. A v neposlední řadě skanzen na Ölandu, kterému říkáme skanzen jen my Češi, Švédové ho totiž nazývají Friluftmuseum. Byla to prostě taková poklidná dovolená, kterou narušil jen odchyt Pařízka policejním vrtulníkem (naštěstí se Jarda nedal). Nejvíc mě potěšil zápis v cancáku "S Vesuvem klidně až na konec světa". Sláva, už nemusím vymýšlet, kam se v Evropě ještě vrtnem, příští rok můžeme klidně jet na Zéland Nový.
Album
T14

Vozovna ve Stromovce, 10.8. 2010
Pozvánka: pokud chcete slyšet i podrobnosti o naší bááječné dovolené ve Svédsku, přijďte zítra do zahradní restaurace Vozovna ve Stromovce. Pokud by ani Švédsko nebylo dostatečnou atrakcí, vězte, že si před Vozovnou v místech, kde stávala bájná prolézačka Sputnik, budou manželé Koppovi slibovat věrnosti při nacvičování stavby nového stanu do slovenských hor. To si přeci nemůžete nechat ujít.
Včera jsme ve Vozovně ve Stromovce zažili silnou přesilovku Švédů. Nešvédi po nás neustále vyžadovali nějaké veselé historky z natáčení, a tak jsme jim jednu předvedli in natura. Manželům Koppovým (jen pro ten dnešní den, Švédsko a Slovenské hory, aby bylo jasno i dr. Kučerovi) muselo postupně pomáhat stavět stan i pět živých kolíků. Ale výsledek stál za to. Zřejmě nás v Súlovských skalách (taky tvrdý podklad umocněný borovičkou) čeká v dešti ještě spousta zábavy.

3. Tiché hory - Strážovské a Súľovské vrchy, 13.- 17. 8. 2010
Pořád jsme se ještě nenabažili vynášení čtrnáctikilových závaží do prudkých jebáků, a tak jsme vyrazili do slovenských hor v obnovené premiéře už potřetí. Zavedené manželské páry uložily své drahé polovičky doma k ledu, jen náčelník si tentokrát přibalil Boženku a Kopp zřejmě pro těsnější soužití s Lenkou malý stan. Už v první hospodě ve Slotově Žilině nás Čehúny měli rádi, a tak to zůstalo až do konce. Naše objednávky nebyly totiž komplikované - piva, borovičky jsme si zásadně objednávali po deseti…
Více viz album
T14

Zahrádka u NTK, 24. 8. 2010
Včera jsme se sešli na posvátné půdě českých inženýrů mezi elektro, strojárnou, chemií, stavárnou a nově postavenou architekturou. Jen škoda, že bylo na almu mater zvědavo tak málo inženýrů, převahu zase měli doktoři a filosofové, kteří se logaritmů, nenasycených uhlovodanů a někdy i trojčlenek doslova štítí. Přiběhl nás pozdravit zajíc, ale jen zapanáčkoval, proběhl se po hlavní Technické třídě a odběhl někam k semináři honit Vlka.
Album
Kužel

Dojízdná u Ally, 26. 8. 2010
Přenesli jsme se zpátky do království mořských ryb (zajistila Alla), červených domečků a bílých kostelů (zajistili naši fotografové) a piva a vína (to jsme si zajistili Švédům navzdory sami).
Album
Kužel

Děštivé Jizerky u Martinů, 27. - 29. 8. 2010
Chtěli jsme se rozloučit s létem u Martinů v Jizerkách. A zatím nás čekal Island. Přivítal nás déšť, zima a chlad a občas i 9. stupeň Beaufortovy stupnice. A tak jsme místo Smrku a kol měli houby…
Více viz Album
T14

Ztracený ráj, 7. 9. 2010
Viz 23b. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2010 červen - září 2010

Před XIVejtem aneb Z Hloubětína na Balkán, 14. 9. 2010
… Proměnu zahrádkářské kolonie Spokojenost na panelákovité Zelené město jsme sledovali už jen skrz zamžené okénko autobusu. Na Balkáně nás vítal Papež, několik upracovaných důchodců, hudba a přeřízky. Je pozoruhodné, že během večera se snažili probít Čtrnáctkáři různými brankami, jen inzerovaná devítka mezi nimi chyběla. Zato vlastními brankami se do útulné zahrádkářské hospody prostřílela naše veleúspěšná fotbalová reprezentace.
Více viz Album
T14

Na hraně III, 3. 10. 2010
…Serpentinami, rozrytými od divokých prasat, jsme se vyšplhali na hranu a skončili v ZOO koutku - někteří u piva, jiní u havrana, který se kromě obvyklého nevermore neustále zcela zřetelně dožadoval piva. Poutní kostel Jana Nepomuckého se donedávna "skrýval v korunách stromů", ale stačila jedna šikovná husquarna a nedostatek demonstrantů a konečně jsme si užili pořádný výhled. A užili jsme si i piknikové místo v lomu nad Velkou Chuchlí, jen místo buřtů jsme zase museli opékat šampus. Krajinou Vinnetua jsme došli k Pacoldově vápence, která za svůj život spolykala víc grantů než vápence…
více viz
24. NA HRANĚ III - 3. 10. 2010 - fotoalbum...

U Voraře, 5. 10. 2010
Včera sklípek přivítal nečekané účastníky. Šéfův vyčerpávající popis dopravy na Stezku všechny tak vylekal, že se dámy začaly samovolně usazovat do aut. Byli jsme svědky, jaké nebývalé profesionální úsilí dokáže vyvinout klinický psychiatr, aby našel svého řidiče. A taky jsme se celý večer těšili na Karla. Ale bohužel nepřišel, nepřišel...

42. Malá Stezka v okolí Žihle, 7. - 10. 10. 2010

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Na letošní Stezce bylo pořád co slavit. Už na Negrelliho viaduktu lítaly z vlaku kosti z radosti nad tím, že zase jedeme na Stezku a od Dejvic až do pozdní noci v Prusíkovi jsme pili výhradně jen na Pepinu. Že kopuli umí postavit nejen Michelangelo, ale i Jindra Ryneš z Nohybu jsme se přesvědčili v nádherné barokní Mariánské Týnici. A pak už jsme zase slavili, trochu smutně Mietkovy narozeniny se zubrowkou a klobáskami a pak hodně vesele Nadiny na prosluněném zápraží v Bílově. A nejen narozeniny, pili jsme radostně na dědkovu rakvičku, na to, že si můžem pořád půjčovat klíče, na babí léto. A to jsme ještě nevěděly, že si večer v Chvojkovském mlýně budeme nejen půjčovat klíče, ale i převlíkat trička a zapíjet naše tři (ne)Věry.
V sobotu se uskutečnil z Žihle útok na lesní pevnost Nový dvůr v několika postupných vlnách. My, co jsme strategii přesunu přes Dědka a Bábu řešili s Můrou U Kiliána, jsme nalezli Nový dvůr již zcela dobyt, vypleněn a znásilněné ženy vyčerpaně polehávající po stolech. Kuchařka Kulíšková, která nám ještě včera předávala zvací dopis, se zabarikádovala v kuchyni a odmítala vycházet. Ale nakonec jsme i my dosáhli svého oběda a ještě si náčelník TURAUSu Kopp zahrál něco bojových písní (potichu).
Sobotní večer jsme slavili nejmohutněji. V barevném lese nových triček jsme korunovali Javorovou královnu, zaznělo čtrnáct poctivých ran a předali jsme dary i danajský sud. A tu kytaru, kterou jsme koupili jen kvůli Tobě Jano, ta bohužel nevyrostla v javorovém lese, ale v cukrárně na Smíchově, a tak jsme Ti to sladké dřevo nakonec sežrali.
Když jsme nedělní ráno dopili ve mlýně točené i všechny lahváče, nezbylo než vyrazit. Někdo do auta, někdo do kláštera na jih, my jsme táhli na sever do Jesenice. Tu krásu prosluněné krajiny s barevnými stromy nelze popsat slovy, tak si aspoň jednou otevřete leteckou poštu od Vráti. Úplný závěr Stezky se sice tradičně odehrával u Kašpárka, ale tentokrát nepřišli zkrátka všichni, co dokázali vystoupit v Dejvicích. Místní nádražka s Frýbou nad hlavou udělala takovu hezkou předposlední tečku za tím naším barevným výletem. TAK na krásné babí léto! Na rozzářené javory všeho druhu!
Album
T14

73. Podzimní Křivoklát, 15. - 17. 10. 2010
Křivoklát je jen krycí název, páteční večer strávíme ve Velkopopovickém pivovaru, sobotu na zámku v Lešanech, který restaurují naši kamarádi Kubáti a v neděli zřejmě dojde i na vojenské muzeum v Lešanech.
Album
T14

DD Ostrava!!!, 22. - 24. 10. 2010
Motto:
Ostravo Ostravo
město mezi městy hořké
moje štěstí
Ostravo Ostravo
černá hvězdo nad hlavou
Pámbů rozdal
jiným městům všecku krásu
parníky na řekách
a dámy všité do atlasu
Ostravo Ostravo
srdce rudé zpečetěný osude
…Po vyfasování helem jsme jen zírali, v jakém ocelovém městě jsme se to ocitli. Sen šíleného rouraře zhmotněl, roury se táhly odevšad všude a odnikud nikam - před námi bylo celé krásné devatenácté století. Po obědě v Pykové dámě (bo v Ostravě je všechno tvrde) jsme z věže přehlédli celé město i Baníček a poddali se dalšímu kouzlu - tentokrát ostravského pábitele a našeho průvodce Šmehlíka. V ostrém kvapíku jsme proběhli Moravskou Ostravu a dluhý, veselý průvod tentokrát od Sykorova mostu netáhnul na Slezsku Ostravu, ale do Stodolní.
Více viz album
T14

U Voraře, 2. 11. 2010
Včera nás U voraře ani nepustili do sklepa. Zřejmě se báli, co tam budu dělat sama s osmi chlapama. A přitom my jsme byli v hospodě jen za účelem vrácení zapomenutých a ztracených věcí a taky předání jednoho olysalého daru (zatracený měsíc listopad). Ale ať děláme, co děláme, co nevidět se sejdem. V tašce mi po včerejšku pořád zvoní úplně cizí zapomenutý mobil.

Poněkud klikatá pouť ze zahraničního obchodu do kriminálu, 7. 11. 2010
…Byl pozdní večer, sedmý listopad, předvečer 390. výročí bitvy - to se musí oslavit. Věnce, kytky, pentle, svíce obstarala župa podbělohorská, my jsem přispěli svou troškou do mlýna rozzářenými lampióny. Průvod smutečních hostů se vydal z Bílé hory do Ruzyně k vazební věznici a k rychtáři Kubrovi. Ale otevřel si moc drahou hospodu, a tak jsme náš tábor rozložili v Bastiónu. Musím se přiznat, v neděli ráno jsem byla malověrná a počítala, kolik objednaných přeřízků si budu muset zabalit domů. Takže tímto chci poděkovat svým věrným dvaceti pěti Moravanům, kteří vytáhli na bitevní pole v dešti a podzimní plískanici a neváhali následovat svou velitelku až do hrobu národa a poté i do krimu…
Více viz
25. PONĚKUD KLIKATÁ POUŤ ZE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU AŽ DO KRIMINÁLU - 7. 11. 2010 - fotoalbum...

Uherské lázně na JV, 12. - 17.11. 2010
Ještě jednou jsme tento podzim odjeli na jih a zase se nám to vyplatilo. Žádný podzim, ba ani babí léto. V Uhrách jsme vtrhli přímo doprostřed léta, střídali jsme jen tričko za plavky a naopak. Katalin nám letos naordinovala ten nejvzdálenější bod Uher, vyrazili jsme až k rumunským hranicím. Zažili jsme několik překvapení. Jestli si Budapešť pamatujeme jako poněkud ušmudlanou Paříž, tak tady na divokém východě jsme objevili jen samá výstavná a hlavně dokonale opravená města. Začal to Kecskemét se svou secesní radnicí a maďarským průvodcem, který doháněl letopočty a číslovkami naší náhradní Katalin téměř k zoufalství.
Zapomeňte na guláš, Széged si už odteď budeme pamatovat kvůli dómu s azurovější oblohou než je v Benátkách, secesním domům jak od Gaudího a prosvětlenou synagogou, kde jarmulky zcela změnily identitu našich mužů. Gyula nejsou klobásy, ale útulné městečko s hradem, kde dostali Maďaři világoš a my ve Staleté cukrárně takový torta krémes, že jsme rázem vedli sladký život na zámku.
Z Orosházy, kde jsme rozbili svůj základní tábor, jsem vyraželi křížem krážem. Mistrovský kousek se povedl, když jsme po arboretu v Szarvasi na severozápadě, termálních lázních v Békéscsabě na severovýchodě, přejeli na sever do vagónu v pálinkárně v Békeci na aperitiv, abychom na večeři zamířili hluboko na jih do císařských koníren v Mezöhegyesi. Každý večer nám hrálo osvědčení trio PKS (Provázek&Kopp&Souček), první večer decentně, druhý večer v halászcsárdě k tanci na zemi i na stole, třetí trochu vynuceně, aby se naše česká delegace předvedla našim hostitelům. Ale poslední večer hrálo naše trio jak o život. A zatímco my jsme našemu houslistovi lepili na čelo jednu (neplatnou) bankovku za druhou, někteří naši kamarádi pili vlastní levné čůčo v patře. Nem tudom už ani česky.
Náš pobyt zarámovala dvě ryzí hungarika, ještě ryzejší než čabajka, paprika či tokaj. V Bugac pusztě se proháněli na koních divocí čikošové a prozatím nás vítali jen zlověstně práskajícími biči. To na závěr v Ópusztaszéru to byla jiná polívčička, či spíše ostrý chilli guláš. Po pěti dnech nekonečných rovin jsme spatřili první kopec. Na obraze. Na 120 metrovém kruhovém Maroldově panaramatu přijížděli přes spáleniště a krvavé řeky hordy Maďarů, aby zmasakrovali nás mírumilovné a vyspělé (hlavně ženy) Slovany. Tak jsme jim to oplatili v lázních v Györu. Tam mluvili všichni koupající se Maďaři česky - zatracený 17. listopad. Místo, aby zapalovalií na Národní svíčky, předbíhají o sto šest ve frontě na tobogán. Jestli bude nějaké příště, musíme přepadnout Uhry trochu hlouběji.
Album
Kužel
Příběh TAKového ztraceného trička v Szegedu

Mejdan s narozeninovým sudem a Intimní život, 20. 11. 2010
V sobotu od 14:14 budeme u JaVora popíjet sud. Zvolna, protože náš Intimní život na Slamníku začne až v osm večer.
V sobotu se ukázal danajský sud jako nedostatečně objemný. Nakonec se nás ve dvougarsonce JaVora sešlo dvacet velice žíznivých a byl to mejdan jako za mlada, jen časově posunutý. Sešli jsme se ve 14:14 a v době, kdy jsme se normálně začínali na bytové večírky trousit, jsme už v 19:14 opouštěli totálně vypitý a dokonce ne zcela vyjedený byt. Ale měli jsme pádný důvod. Už od osmi začínal v úplně našlapaném Slamníku náš Intimní život. 25 let intimního života beru, ale jeho derniéru? Pevně doufám, že je tento úmysl ze stejného soudku, jako když jsem si po probuzení do kalného nedělního rána slibovala: "Už nikdy nebudu pít!"
Album
T14

Promítání Číny s Hankou Brádkovou, 23. 11. 2010
v naší nejoblíbenější škole na Lobkovičáku.

TURAS, štábní cvičení - Dědova miska, 26. - 28. 1. 2010
album
T14

U Voraře, 30. 11. 2010
Posledního Voraře v tomto starém roce si nenechalo ujít 12 lidí. Probrali jsme štábní cvičení TURASu, kde byl přijat mezi mladší důstojníky nováček Pavel Tichý. Přestože nikdo čtrnáctkáře nenutil, aby přespávali U voraře ve studeném sklepení, jako tomu bylo v pátek v noci na hradě Borotín, většina osazenstva se pakovala brzy domů ke kamnům a k ústřednímu topení.



Jitka Birnerová – 30. 11. 2010



Předvánoční Mnichov, 9. - 12. 12. 2010
… Už na Hauptbahnhofu na nás mával náš průvodce ZSV a pak už nám naše snaha poznat za tři dny milionovou metropoli nedovolila se od něj ani na krok odpoutat. Jeho příprava byla dokonalá, jeho cesty klikaté, jeho touha ukázat nám vše, co naplánoval, sveřepá.
A tak každodenní branné cvičení mělo neměnný program: bohatá snídaně, odchod v devět, pochodové cvičení přerušované jen svévolným opouštěním sevřeného útvaru za účelem hledání záchodků, večerní opušťák do pivovaru, který jsme ovšem trávili družně s naším tátou - velitelem. A když bylo po večerce ve dvanáct, ke zdi jsem se přitulila a s nepřečteným průvodcem v ruce krásně usnula. Tak jen letmé dojmy nezatížené balastními informacemi o názvu, původu a druhu památek….
Více viz album
T14

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) V ocelovém městě                                                                                 4) Uherské lázně
    2) U Sikorova mostu                                                                                    5) Dopitná u JaVora v panelákové garsonce
    3) V předvečer 390. výročí bitvy na Bílé hoře - tamtéž                             6) Náš průvodce Berlínem

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) V Mnichově jsme se sešli s téměř domorodkyní                                   4) Kdo si se v prosinci narodil? navíc 19.?
    2) Vánoční nadílka v Kapslovně                                                               5) Mezi zámky
    3) Na Okoř je cesta...                                                                                 6) Na Koukolově hoře