Akce Čtrnáctky v roce 2013

Akce: Silvestr v Českém Ráji, Norrisova bouda - last minute, Tam, kde tlučou slvíci a sviští rychlé gumy, Nové spojení se Světem, Narozeniny Petra Koppa Na hrázi věčnosti, Vernisáž výstavy Aleny Hořejší v Horních Počernicích, Hold MHD, Řevnický Poklad, Kola okolo Kolína, XIVejt U Slovanské lípy, Expedice EE- HU na jih od Eskymáků do Horních Uher, 5. Malá Stezka ve Vyšším Brodě, Milíčeves, Brikciusův Literární výlet, Pražský výběr, Anenská Studánka, Vítání léta ve Vojanových sadech, Čtrnáctkové kulturní léto, Narozeniny hpap v Řeži, Cykločundr v Hranicích na Moravě, Klídek a pohoda ve Lhotě, Taurnská stezka, Slovenské hory – Chočské vrchy, Podzimní Brandov, Velká Stezka v Krkonoších, Pražská Beverly Hills, Vláďa, Nataša, Mirek - narozeniny v Polesí, DD v Kroměříži, Deset století architektury po deseti letech a jako bonus jeden tunel do 21. století, Uherské lázně v Hévízu, Vánoční Bratislava, Vánoční nadílka U Holečků, Bermudský trojúheldník mezi Globusem, Albertem a Petrem, Vánoční výlet z Všeradic do Medvěda

Co jsme zažili

Silvestr v Českém Ráji, 28. 12. 2012 - 1. 1. 2013
Letos už jsme si na Silvestra nepřibalili vesměs překážející lyže, ale vyrazili jsme jen s holemi. Náš základní tábor jsme rozbili přímo pod hradbami pískovcových skal v Příhrazech a vyráželi přes den do skal a večer jsme usilovně sou a soutěžili. Tolik stručný popis... a teď bez ohledu na kritiky trochu šířeji. Navštívili jsme Valečov, kde víc než zřícenina nás oslovil nečekaně otevřený bufík obsluhovaný kastelánem. Tím stejným, který nás poutavě provázel, když jsme sem dorazili na dětském cykločundru z Drhlen (prý v roce 97mém). V hospodě Pod hrady v Olšině jsme pro velký úspěch byli dokonce dvakrát, v hospodě na Rozcestí v Branžeži na žebrech a jelitech bohužel jen krátce a nezklamala ani na Silvestra zavřená hospoda Na mýtince alias Na krásné vyhlídce. Ale nejvíce si budeme pamatovat po obcházení Komárovského rybníka penzión Černou louži v Nové Vsi. Tam nás za pouhých 50 Kč poučili, že polévka není grunt, ale přece fond. Někdo Alpskou vyhlídku, my jsme měli na Silvestra Mužského. Z něj i z Drábských světniček jsme nějaké ty zasněžené štíty hor také spatřili. To na Nový rok jsme z Vyskeře spatřili už jen Trosky. Jízdu na běžkách jsme nahradili jiným adrenalinem. Počkali jsme si bez čelovek na šero a pak jsme scházeli z pískovcových hor do údolí. Z holí k podpírání se příchodem tmy rázem staly hole slepecké. Je víc než jasné, že Čtrnáctce soutěže z Pantakovek vysloveně chybí. Každý večer jsme pili Holbu, Litovel i Zubra jak o závod, protože za každý pohár i pohárek byl stírací los Nevyhráváš a na Silvestra dokonce lístek do pitomboly. A výhry? Propisky, klíčenky, trička, čepice, piva - to už stojí za to, aby i zavilé vinařky chlemtaly pivo. Ovšem až na Naďu, která nasadila vlastní tělo a nestačila si ("To jsem zase já!") chodit pro výhry. Ale i ti, co po konzumaci dvaceti piv vyhráli jen svítilničku, museli uznat, že my všichni jsme na konci roku vyhráli čtyři bezvadné dny a čtyři bezvadné večery.

U Voraře, 8. 1. 2013
Ze všech PFek, která na přelomu roku zaplavila čtrnáctkovu poštu, bylo zjevně nejúdernější šéfovo „Padejte Fofrem 8. 1. 2013 k Voraři“. Jen tak lze vysvětlit, že se nás okolo stolů vestoje vsedě vleže sešlo 2 x 14. A tak jsme 2x živijó Mucce a Ivanu H. zapěli opravdu mohutným hlasem. Bohužel zde je reportáž z povedeného večera přerušená, neboť vybraní delegáti odjeli ještě pozdravit dalšího oslavence JiKuč a jeho 62 P.i.F.
To nám ta generálka na rok 2014 začíná opravdu pestře!

Promítání Austrálie a Nového Zélandu , 14. 1. 2013.
IvČe a Mirek ve škole na Lobkovičáku

Norrisova bouda - last minute, 11. -13. 1. 2013
MiMa: Výhodnou last minutovou nabídku využili ti nejoperativnější jedinci z trasy 14. A to sice konkrétně Zuzka, Jirka, Pavel, Mirek, Stáňa, Radek, Vráťa, Luděk a Marcela. Kromě toho tu byli ještě dva veselí psi Jáson a Rufus a ještě já s Věrou. No skoro nás bylo 14. Je to divné, ale první byl letos na Norrisově boudě Luděk. Asi to bylo dáno tím, že přijel cca 4 hodiny před námi. Zbytek výpravy se postupně, přesně dle instrukcí, scházel v hospodě Sokolovna. Tak dlouho si zde dodávali odvahu k výstupu severní stěnou na Norrisovu boudu, až jsem tam musel pro ně dojet osobně a dát si taky pivo. Na chalupě mezitím Věra uvařila zelňačku. A pak je najednou plná chalupa. A už se jen plynule hovoří a řve u kytar. A v 1 hodinu na kutě, neb ráno jedeme do Jakušic.
Sobotní ráno, nádherný sjezd prašanem od chalupy až na vlakové nádraží do Lučan. Stihli jsme to, ale jen tak tak. Vlak zastavuje ve Smržovce a Vráťa neváhá, Mirek a já ho následujeme, opouštíme vyhřátý vagón a vrháme se do Kufru. (Pro ty co neví, tak Kufr je nádražní hospoda s otvírací dobou od 6ti do 14ti hodin). Pan hospodský mi praví: „NO, KDYŽ TADY ZÚSTANETE DO ti, TAK UŽ BUDETE MÍT TY STOPY DOBŘE PROJETÉ A TOLIK SE NENADŘETE“. Bereme 6 piv do kelímků a vracíme se do vlaku. Usedáme a vlak se s námi vzápětí rozjíždí. Z Jakušic jsme to vzali přes Orle, Jizerku se zastávkou na Pešákovně a pak do Kiosku na Horká záda a pak přes protrženou přehradu do Josefova Dolu a zde do Čardy. Stíháme 1 pivo a už nám jede vláček do Smržovky. Přibližujeme se k chalupě a přesouváme se do hospody U Potoka, zde Luděk obsadil stůl pro 8 lidí. My se všichni tlačíme kolem kamen a tak si s Luďkem povídáme přes celou hospodu. A pak se otevřely dveře a objevila se Marcela tažená Jásonem a Rufusem. Hoj to bylo shledání. Nový personál v hospodě se snaží, ale my musíme na chalupu. Tak maximálně večeři a 3 piva a odchod. Zatím na chalupě Věra nutila Radka drtit česnek, až z toho dostal křeč do ruky. Aspoň tak to tvrdili. A už jsme tu zase všichni. Následovalo POČASÍČKO, o které se postarala Stáňa ve spolupráci s Marcelou. „MOHOU MLUVIT POUZE 4 LIDI NAJEDNOU“ vyhlašuji pravidlo komunikace, ale je to marné. Žvaní snad všichni a nikdo nikoho neposlouchá. No a pak se začalo hrát na kytary. JACKŮV SMÍCH, TEN DIVNEJ ŘEV, se nesl z našich hrdel a zvěř prchala z okolí chalupy. Pavel, který šel spát, se radši vrátil, protože při tom se spát prostě nedá. Tanec na stoličce, (bez úrazu), v průběhu večera předvedla Stáňa. Pavel ještě podává kávu s malým. TEN DIVNEJ SMÍCH jsme přidali do všech možných písní a musím říci, že ve 2 i ve 3 hodiny v noci to tam docela pasovalo.
Neděle dopoledne držíme palce Lukášovi Bauerovi a pak jdeme na Zbytky. Vráťa oddělil podrážku od boty a tak to spravujeme provázky a dráty u sáňkařské dráhy. Po obědě pokračujeme okolo černostudničního hřebenu a přes Novou Ves se vracíme na chalupu. Z chalupy už se odjíždí za tmy tmoucí. Za ty 2 dny jsme ujeli 50Km, Lukáš to dělá něco přes 2 hodiny, ale asi to není taková pohoda, že? Hoj to byla prima akce.

Tam, kde tlučou slavíci a sviští rychlé gumy, 20. 1. 2013
…Křovím jsme se prodrali do Lochkova. Nikdo by nevěřil, že se v této upravené vesnici v roce 1968 točily věrohodné záběry ze zanedbaného Děčínska v Utrpení mladého Boháčka. A nikdo by nevěřil, že v této upravené vesnici není jediný obchod a jediná hospoda - nepočítám-li luxusní restauraci Na konci, ve kterou zmutovala útulná zaplivanka Na Závisti. A tak jsme po návštěvě pivovaru, přeměného na loftové byty duchů, ve kterých svítilo jen pár oken (slovy dvě), ujeli do zabydleného sídliště Barrandov. Hospodu U Vondráčků v chodbě paneláku zřejmě nikdo kromě domorodců nenajde, ale bylo tam příjemně. A byli tam lidi!!!
více viz
41.  TAM, KDE TLUČOU SLAVÍCI A SVIŠTÍ RYCHLÉ GUMY - 20. 1. 2013 - fotoalbum...

U Voraře, 5. 2. 2013
Tentokrát vyslyším Vaše úpěnlivé prosby a nebudu se zbytečně vykecávat. Včera jsme v hospodě zjistili, že se v únoru vlastně nic nechystá. Ale jinak nás čekají světlé zítřky. Do Dejvické nádražky si 16. března můžeme jít sednout už v devět a třeba Pozsony navštívíme letos dokonce dvakrát.

Nové spojení se světem, 3. 3. 2013
…Rozloučili jsme se s drobným, obrýleným Nicolasem Wintonem a odešli - směr Bulhar. Tam už železniční pražce nahradil asfalt. Jen co jsme prozkoumali schody odnikud nikam, přišla nám cyklostezka poněkud fádní, a tak jsme se raději vydrápali na Vítkov. Někteří jen do kavárny, ale my rození vojevůdci a dobyvatelé až na vyhlídkovu věž, ze které byl Žižka taaakhle malinkej…
více viz
42. NOVÉ SPOJENÍ SE SVĚTEM - 3. 3. 2013 - fotoalbum...

U Voraře, 5. 3. 2013
Šéf: šéf – PF 2013
Ahoj všem,
Ano ! pé ef, protože pé efek není nikdy dost.
Tedy Prosím Fšechny Projděte Futrem v Polovině Fasády (domu Na Výtoni 12) na Příjemnou Filtrovanou (i nefiltrované) Pivní Fajnovost ze svijanské Pivní Farmy. Nebojte, je to Pivnice Fundovaná, takže tam určitě nePadají Facky.
A to již dnes!! Ať si užijete pěkný Pivní Flirt a to bez velení (já totiž dnes nepřijdu) a to není žádná Pochybná Fáma, ale Parádní Finta. Takže buďte Prostě Funky!
A při odchodu dávejte prosím pozor na případné Pojíždějící Fordy (a i jiné typy) a na případné Pohozené Fšude exkrementy Psích Fenek.
ZuFla: Plamenná šéFova výzva Projděte Futrem U Voraře se Podařila. Fakt. Pravda, nePřišli Fšichni, ale rozhodně to nebylo takové Početní Fiasko jako minule. Petr kopF nás Pozval na Flám. Pilo se Fajn, polévalo Pivem Fest, málem Padla i Facka.
PerFektní večer.

Narozeniny Petra Koppa Na hrázi věčnosti, 16. 3. 2013
Kopp: posílám poslední poznámky k sobotě:
Sejdeme se na Dejvickém nádraží v půl dvanácté, odjezd v 11.44 směr Kladno, nástupiště 7 úplně vlevo. Pojede odtud někdo?
Hospoda na Dejvickém nádraží otvírá v 10.00. Dal jsem si tam na zkoušku čtvrtmetrovou grilovanou klobásu (byla dobrá). Byl jsem jeden v téměř prázdné hospodě, čekal jsem 20 minut. Schválně jestli to bude takhle fungovat, když nás bude strašně moc... Když tak je tam nepochybně rychlejší nakládaný hermelín a utopenci.
Půjdeme kolem objektu nejslavnějšího občana Hostivice, zastavíme se (možná) u subjektivně nejdůležitějšího objektu Hostivice na malého panáka laciné kořalky. Pak Litovický rybník a Litovická tvrz. Zastávka na pivo bude v Pivovarské krčmě v Chýni. Pak trochu zpátky a budeme pokračovat kolem Břevského rybníka, kde se budeme kolektivně fotit u Zlomeného Stromu 2. Následuje rybník Kala a pak už jen Hráz. Tam přijdeme nejpozději v 16.30. Na Hrázi se na všechny těší Pan Čapek, dva sudy piva (Staropramen a Svijany), pověstná sobínská česnečka a samozřejmě já.

PeKo – odcházení
Tak celá záležitost dopadla naprosto výborně díky spolupráci tří složek - především lidi ze staroslavné T14 (i TURASu), hospoda Na Hrázi (hlavně Pan Čapek - Podmračený Muž) a moje maličkost. I počasí hrálo do noty. DÍKY!!! Na Hrázi jsem byl i v neděli odvézt si zbytek dárků a zjistil jsem, že jsme zanechali dobrý dojem. Tedy se jedná o přátelsky nakloněnou hospodu i za nového vedení, což otevírá možnosti i pro budoucnost - třeba dopitné po zahraničních cyklocestách, atd.
Domů jsem dojel dobře navzdory panákům hruškovice, které do mě nalil Podmračený Muž. Důležité bylo, že jsem zdárně i s nákladem nastoupil do autobusu a zachoval tvář před řidičem, který mě bezpečně dovezl. Když jsem pak opravdu upadl a válel se po chodníku, bylo to až před subjektivním objektem 839, to už bylo v pohodě.

MiNo - Re: T14 – odcházení
Při odcházení z Hráze věčnosti v Sobíně bylo více zapomnětlivých. Např. já stále nic nevím o svém zpěvníku. Máme však také něco navíc. Jeden z "koncových hráčů" zachránil zapomenuté brýle v kovovém modro-stříbrném pouzdře. Toto optické zařízení se nyní nachází u nás doma. Který nešťastník teď nevidí?

ZuVla: Musím potvrdit, ač nejsem subjektivně nejdůležitější člen oslavy, že se narozeniny Koppa opravdu povedly...
Mistryně zkratky Alla vměstnala deset let Péťova života do pěti slok a náš šéf trasovní dar na jedinou barevnou pohlednici. Nastala chvíle nechápavého mlčení..., ale až Péťa zvítězí nad panáky hruškovice, jistě pochopí, že fotit s nadhledem má své kouzlo. A pak už se pořád hrálo, hovořilo, tancovalo, pilo a postupně odcházelo, až převládlo mládí. Díky nim parádní hudební závěr večera, sudy dopity a ještě ve dveřích při úprku na úplně poslední autobus za námi znělo: "Loučím se a něco však tam zůstalo z těch našich dnů, já teď vím, věrný zůstanu". Vítek měl pravdu. Krásný večer, krásný ztráty. Zůstalo tam po nás: baťoh Kužela, Milošův zpěvník, brýle v modrošedém pouzdře a baťůžek s klíči - obé, jak se zjistilo včera v hospodě, Pavla T.
více viz album
T14
Kužel

Vernisáž výstavy Aleny Hořejší v Horních Počernicích, 3. 4. 2013
Milá Čtrnáctko, dovoluji si vás všechny ještě osobně pozvat na vernisáž výstavy, která bude ve středu 3. dubna v 18 hodin v divadle v Horních Počernicích. Vystavovat budu společně s Mirkem Kubovým, Jiřím Mejstříkem a Milanem Myslivečkem. Přidávám informaci o autobusech, které jedou k divadlu v Horních Počernicích. Všichni vystavující doufají, i když je to pro někoho do Počernic možná daleko, že nás přijdete podpořit. Těšíme se na vás

Hold MHD, 7. 4. 2013
…A už je to tady! Jsme u První pivní tramwaye, u konce vycházky "Hold MHD" a zřejmě i u konce s dechem. Ale proč ten název, když jsme furt chodili pěšky? Ano děti, od lihovaru až sem na konečnou jedenáctky jsme putovali dlouhých šest a půl hodiny. A MHD? Ta to zvládne i s přestupem za 18 minut. Důkaz je ve vyhledávači tras http://spojeni.dpp.cz. Každopádně jsme zapadli do vlečňáku, postupně se naučili tahat za šňůru s tramvajovým zvoncem a objednávali si celý širý repertoár nabízených piv (hanba, někteří skončili u jednoho). Ale i ti, co poctivě probírali celou škálu, tentokrát poslední tramway stihli.
Více viz
43. HOLD MHD - 7. 4. 2013 - fotoalbum...

Řevnický Poklad, 13. 4. 2013
...ale radost z toho, že už je tedy konečně jaro, nám kazily přidělené záporné body. Ale slíbili jsme čestně zápolení, píšeme si -10. Ovšem během bojovky naše družstvo zřejmě jako jediné pochopilo, že méně je více. A tak už na třetí kontrole jsme podlézali tak dlouho větev, až jsme se v záporných bodech dostali téměř k absolutní teplotní nule. A to nás přes Hvížděnec přivedlo k absolutnímu vitězství. Jako vítězi jsme měli právo první noci, a tak se po letech stalo, že poklad nenašlo bystrozraké dítě, ale poněkud krátkozraký ZSV...
více viz album
T14
Kužel

Kola okolo Kolína, 19.- 21. 4. 2013
Všichni se ptají, jak jsme se měli na EE-HU. Ptejte se mě, na co chcete, já vám stejně nejdřív povím, jak jsme se měli v Kolíně. Krásně. Konečně opravdu jako na zámku, protože TIRáci odjeli ze zámecké zahrady tůrovat své motory už někam jinam. Pozorná hostitelka nám ke kruhovému stolu naservírovala večeři a celou kýtu pršutu, na níž si vyzkoušeli svou šikovnost všichni přítomní pánové. V sobotu jsme vyrazili do Kouřimi. Cestou jsme spatřili na Kolínsku několik anomálií - na škole bustu Richelieua, úhlednou kubistickou vilu od Gočára uprostřed neutěšeného JZD, kamenný most nad divokou vodou Vavřince WW 4!!! a hlavně samé hory doly.
Kouřim nebyla výjimkou. Naše internetová rosnička Menťák nás neustále ubezpečovala, že déšť všude okolo nás jen šmrcne, a tak jsme si s lehkým srdcem prohlédli náměstí (s Kestřou pečlivě připraveným KPČ), Bajzův koloniál i Lechův kámen a vydali se vstříc protivětru a zavřeným hospodám zpět. Hpap nás tradičně celý den honila autem, aby nás dostihla čtyři kiláky před Kolínem. Ale vyplatilo se jí to, konečně jsme ji v dobře ukrytých Třech pírkách naučili pít pivo (zatím jen višňové). Příjemný večírek s nesněditelným pršutem a kvízem, který řešil až přítel na telefonu. V neděli nás poprvé bylo víc než v sobotu. Zodpovědní účastníci blížící se expedice EE-HU totiž vzali přípravu vážně a vyjeli po naprosté rovině do Poděbrad. Cestou jsme se zastavili na hřbitově u Foglarova tatínka, který se v lázních utancoval k smrti. Na rčení "Jeden dědek, sedm bab - to je kouzlo Poděbrad" zřejmě opravdu něco bude. Po obědě na náměstí jsme se vraceli prosluněným odpolednem po břehu Labe - přes Slavníkovce, Oseček (příště sem musíme v sobotu, aby mohli pít i zádumčiví řidiči) a rozkvetlé lužní lesy. Najeli jsme za víkend úctyhodných 96 kiláků a vypili čtyři šampáňa, ač jsme se Etienna nedočkali. Heleno, díky.
P. S. Pokračování "Těžko na cvičišti v Kolíně, údajně lehko na bojišti na EE-HU" příště.

XIVejt U Slovanské lípy, 14. 5. 2013
To byl včera hezký XIVejt! Michal M. zarezervoval opravený salónek u Slovanské lípy, který jsme tak akorát vyplnili svými těly, řečmi a posléze dokonce i hudbou. Úlitba naší hasičce "ještě hoří oheň" zazněla hned na začátku, ale pak už hudba s mladým klarinetem šlapala hezky svižně. Je to dobré, ještě si pamatujeme. Ač jsme všichni usilovně pili celou plejádu piv, útrata (až na jedno pivo!!) vyšla. Nevídané.

Expedice EE-HU aneb Expedice na Jih od Eskymáků do Horních Uher, 1. -5. 5. 2013
…Při večírku ve Wechově dvoře jsme poprvé objevili, že temné maďarské EE-HU se k ťukání půllitry hodí neskonale víc než loňská libozvučná ryze česká PrDEl. V pátek jsme vyjeli, aby nás déšť nejprve přibrzdil v Květné zahradě a poté zcela zastavil na několik hodin u fotbalového hřiště v Kvasicích. EE-HU, žebra, EE-HU, Eskyma, EE- HU. Prostě bylo tam hezky…
více viz
43a. EXPEDICE EE-HU - EXPEDICE NA JIH OD ESKYMÁKŮ DO HORNÍCH UHER - 1. 5. - 5. 5. 2013 - fotoalbum...

45. Malá Stezka ve Vyšším Brodě, 17. - 19. 5. 2013

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Šéf: když je chladné jaro, kam tedy? No přece na jih!!
A nepočítáme-li předloňské výroční Slavonicko, tak už jsme tam pěkně dlouho s Trasou nebyli, vlastně takhle hodně na jihu Čech snad ještě nikdy!! A ono to asi víc na jih už možná ani nešlo, konec konců v neděli někteří vyrazili navštívit nepříliš vzdálený nejjižnější bod ČR. Takže letos směr Vyšší Brod. Při postupném příjezdu proběhly tradiční zmatky - "vy nemáte zaléhací pořádek?" "vy se všichni navzájem znáte?", "přivezli nám jinou polévku, než jste si objednali, nevadí?"
A dostali jsme vesměs jiné pokoje, než byly objednané… No, k překvapení personálu jsme se v klidu poskládali, jinou polévku snědli a usadili na pohodové velké terase nad říčkou Vltavou (jsme přece na jihu, ne?), zatáhli markýzy (aby neunikalo teplo, že) a udělali dobře, zanedlouho začalo pršet, až z toho někteří znervózněli, ovšem není jasné proč, přece když prší, tak to je dobře, to znamená, že přestane a bude hezky. Což se zcela naplnilo!! V pátek večer někteří ještě zvědavě okukovali neznámého příchozího, který pak na dotazy odvážnějších odpovídal krátce a stručně "Baník" (neplést prosím s "Baňyk, p..o !"). Některým pivním skautům nevoněla čepovaná kozlí jedenáctka, tak vyrazili na rekognoskaci a pro PETflašky do místního pivovaru.
V sobotu po snídani většina pak vyrazila směr klášter, kde nás už netrpělivě očekávali i s dotazem "tak kde máte toho papeže?" Při prohlídce pak někteří zjistili, že bezpečnostní alarm hlídající knihy v klášterní knihovně spustí i zvědavý nos a ne jen ruka šátralka. No, a pak už přišel vrchol - Závišův kříž. A fakt stál za to. Příchod i odchod byl poněkud komplikovaný, vždycky jsme se museli nechat z obou stran zamknout na strmém točitém schodišti, aby pak nám milostivě jedny dveře otevřeli.
No a pak už hurá přes místní hotelovou restauraci do přírody, na Pannu Marii na kameni, přes feratu na Vyklestilce k Wolfgangovým vodopádům (někteří) nebo do údolí Vltavy pod Čertovou stěnou (další někteří). Večer opět na terase s návštěvou dalšího ztraceného syna, tentokrát přímo praesidenta (SPASu samozřejmě). Ten náš slovník pak obohatil o další typ diety. Jistě znáte krabičkovou dietu, bodovou dietu, tekutou dietu, kašovitou dietu… Ovšem víte, že existuje i excelovská dieta? V objasňování jsem se po chvilce ztrácel, jediné co jsem si z toho odnesl je, že na počátku zřejmě nebylo "slovo", ale excelovská tabulka! V té pak je snad každá myslitelná i nemyslitelná potravina a podle nějakého složitého klíče se člověk stravuje. No a všechno se pak (jak jsem si všimnul) zahltí smrští stezkových zelených panáčků, čímž se celá koncepce zbortí. Pokud byste chtěli znát podrobnosti - viz Rosťa T.
V neděli pak už jen dopolední prohlídka okolí z terasy ubytovny (i když pár vycházkových zoufalců se přece jen našlo). Odpoledne nastalo dělení do frakcí podle dopravních prostředků (téměř všechny frakce se pak ještě zázračně sešli na Čertově stěně), automobilové frakce provedli výpad na již zmíněný nejjižnější bod republiky, většina pak na zříceninu Vítkův kámen s nádherným výhledem na ten den neviditelné Alpy.
Album
T14

Milíčeves, 31. 5. - 1. 6. 2013
Honza Dušák: To byl ročník jak z praku. Z Milíčevsi do Vitiněvsi a pak vlakem do Turnova. V muzeu Českého ráje jsme zhlédli jeden z největších obrazů světa Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou. Dál na kole do pivovaru Malý Rohozec. Už si přesně nepamatuji, kdy začalo pršet. V dešti nerad jez-dím. Ani Mirek Tichý ne. Tak jsme slopali piva. V dešti jsme spolu dojeli zpátky na nádraží v Turnově. Mirek v Jičíně vystoupil, protože vynechat pivnici U Šuků, aby se tam potkal s ostatními mlaďochy, by bylo pro něj nepředstavitelné vybočení z tradice. Mě ve Vitiněvsi po vystoupení z vlaku právě předjela část ekipy T14. Stále pršelo. Tak že většina, co jela z Turnova přes Jičín, musela pořádně promoknout pláštěnka nepláštěnka. Cestou se podle řeči stavili v hospodě v Rovensku pod Troskami, naproti kostelu s obrácenými zvony.
V Milíčevsi Miloš dojednal s někým z místních otevření bývalé milíčevské hospody, v daný čas už opuštěné truhlárny, abychom byli pod střechou. Tam se jedlo, pilo... Soňa Vašicová je bez peněženky a dokladů. Podle všeho je nechala na okně v hospodě v Rovensku. Blanka N. na mě: „Ty jsi nepil?“ „Nepil!“ Tak jsme sedli do mého Favorita a jeli do Rovenska. Tam to všechno na parapetu našla. Při cestě zpátky jsme mezi Jičínem a Popovicemi předjížděli "cyklisty" - mlaďochy od nás, resp. jak bylo zamračeno, a už se stmívalo, nejeli rovně, nějaké auto je předjelo a v Popovicích zastavilo. Tam jsem zastavil i já. Dalo hodně přemlouvání Vítka a Aleše, aby dál nepokračovali na kole a nasedli do Favorita. Aleš si dal docela říct, ale Vít, to bylo skoro na policejního vyjednávače. Kola jsme jim domluvili do úschovy v budově bývalé školy. Ještě pak večer pro ta kola zajel větším autem Milan Zmátlík. A Vítek se prospal, a pak přes půlnoc hrál na kytaru ten svůj obvyklý repertoár.
Déšť pokračoval celou noc a i v neděli, tak se kola skrečovala a automobily jsme se přesunuli do Ostroměře. Tam jsme navštívili Museum rodáka spisovatele Eduarda Štorcha a filmaře Karla Zemana. Oběd byl dojednán v příjemné hospůdce U Kameníka, uprostřed Ostroměře. Stále pršelo, během oběda jezdili po Ostroměři hasičská auta, většinou A30, aby zkrotili ten vodní živel. Po obědě jsme se rozjeli do svých domovů.
Vzpomínky z roku 2022
Miloš: O víkendu jsme se přesvědčili, že dobrá společnost v pohodě zvládne, když podmínky akce nejsou zcela ideální. Děkujeme všem 35 účastníkům, kteří se zúčastnili sportovního nebo hudebního programu a nenechali se zviklat jistými rozmary počasí.
Album
T14

Brikciusův Literární výlet, 3. 6. 2013
Včera jsme byli na povedeném Brikciově literárním výletu po stopách Franze Kafky. Z viničního altánu v Grébovce jsme spatřili mj. létající proměnu Řehoře Samsy.

Pražský výběr, 5. 6. 2013
…Podle všech indicií jsme byli v Praze, a přesto jsme se ocitli za hranicí všedních dní. Když jsme vypili celou místní úrodu rýnského ryzlinku, ročník 2011, bylo na čase odejít. Naštěstí ne daleko. Hned vedle na nás čekala hospoda s bobovou dráhou. Původně jsme sem šli zahnat jen hlad a žízeň (Bier nach Wein je docela fajn). Ale dvanáct litrů vína nás připravilo o zbytky zábran. Postupně jsme odcházeli od rozpitých piv a soukali se do vozítek. A tak se řítíme do tý zdivočelý tmy a jen jedno je jistý, že jedeme všichni stejným směrem. Víkend uprostřed týdne se opravdu povedl.
více viz
44. PRAŽSKÝ VÝBĚR - 5. 6. 2013 - fotoalbum...

9. Anenská Studánka, 14. – 16. 6. 2013
    ...V sobotu ráno nám cestovka Honza rozdal barevné!! mapy, ale ani ty nedokázaly zakrýt, že se za moderním uměním budeme vláčet přes hory a doly. A přitom každý výlet začíná tak sympaticky. I cesta do Svitav byla dolů. Fabrika, přestavěná na kulturní centrum nás oslovila. Inženýry zašupovacími židlemi, čtenářky velkorysou knihovnou a učebnami a všechny plakátem ke Dni otců s výzvou "Vezmi tátu na pivo"...
více viz album
T14

Vítání léta ve Vojanových sadech, 18. 6. 2013
Tradiční vítání léta - tentokrát o názvu nebylo pochyb. Bylo příjemně letně.
Album
T14

Na vinici 25. 6. 2013
Viz 44a. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2013
Včera propršenou zahradní hospodu zřejmě spousta lidí vzdala, ale udělali chybu. Bylo nám hezky i pod fotbalovými dresy. Míra T. sportovní duch hospody Na vinici podtrhl pohárem vyhraným na Pantakovkách. I v silně zredukované sestavě Čtrnáctka vyhrála sedmiboj, yalmary (na rychlost i na krásu), porazila v boji o finále trasu 26 ve fotbale a ukořistila spoustu dalších míst na bednách. Jen v individuálním Píčkapu totálně vyhořela. Tak jsme aspoň Míru (i nás) učili pít šampaňské z vyhraného poháru. A to nám šlo dobře.

Narozeniny hpap v Řeži, 29. 6. – 30. 6. 2013
Ještě doznívaly oslavy hpap na Cykločundru, ale to hlavní se odehrálo předminulou sobotu. Čluny nebyly, kola byly, ale evidentně kola nebyla taková atrakce jako jízda pouze dolů. I když konzumace na cestě z Proseka byla stejně důstojná jako před deseti lety při plavbě po Vltavě. Uznejte sami: na dvacetikilometrové trase čtyři hospody a jeden šampus u ďáblické hvězdárny na oslavu Petrů a hlavně Pavla. A to jsme se kvůli Pavlovi stavili ještě U náhradních Rysů. Když jsme po čtvrté rozrazili branku zahrady v Řeži, celá vlaková sekce už seděla na svých místech a usilovně konzumovala. Zařadili jsme se do jejich řad a napodobili je. Zahradní slavnost byla tak příjemná, synové tak úslužní a pozorní, že někteří stoly vůbec neopustili. Veškeré plánované sportovní klání se tak nakonec scvrklo na lámání údů pár odvážných jednotlivců, jejichž pohyb v kruhu řídil vrchní manipulátor Michal M. Hanka se právě vrátila od japonského císaře, kde ho u bohatých rautových stolů se sushi poučovala o poruchách příjmu potravin. Je přirozené, že nad přetékajícími stoly v Řeži jsme se nemohli chovat jinak. Náš šéf nás zahrnul inspirativními citacemi z Bulimia nervosa z pera naší profesorky, zatímco naši profesoři angličtiny si ulehčili práci a svěřili vybrané názvy Hančiných vědeckých článků překladatelskému automatu. Posluchači se sice dožadovali dalších a dalších překladatelských oříšků, ale museli jsme Koppa s Lenkou včas utnout. Vždyť hpap má větší publikační činnost než Albert Einstein! Raději jsme Hance předali Patřičný dárek s Patřičnou knihou a znovu se věnovali sudu a vínu... a hudbě. Jako bonus k přednášce zazněl Pavilón číslo 5. V deset se zahrada vylidnila a my, co neumíme odjíždět od krásné společnosti, jsme strávili ještě příjemný zbytek večera, noc a pohodové ráno na letní zahradě. Ať žije Hanka, zahradní slavnosti a příjemný začátek léta!
Album
T14
Kužel

Cykločundr v Hranicích na Moravě, 4. - 7. 7. 2013
O zajímavostech na cykločundru už jste všechno slyšeli po hospodách, tak jen stručně fakta. Tentokrát jsme ujeli až téměř za hranice našich automobilových možností - do Hranice na Moravě. Autor tras sliboval pohodové ježdění podle Bečvy.
První den to platilo jen do okamžiku, než se do hledání obědové hospody vložila Naďa a potměšilí radilové z Pomáhat a chránit. Vytlačili jsme kola od přehrady Bystřička do nejvyšší Lhoty, jakou jsme kdy zažili. Naďu od lynče nakonec zachránila svíčková a Karafiátovi broučci poletující okolo dřevěného kostelíka. O půl čtvrté na náměstí ve Valašském Meziříčí jsme z cukrárny sledovali, jak se zkouší prokopat ven vytuněná auta. Start závodu ze zalidněného náměstí je adrenalin, ale co to je proti klopýtání s koly přes rychlíkovu trať v zatáčce, a to jen kvůli vidině piva (navíc na Moravě cizáckých Krušovic) ve Vápence. Přitom v našem útulném kempu byla příjemná hospoda s příjemnou Holbou a čtvercovým stolem, okolo kterého se nás pohodlně namačkalo všech 23 účastníků i s třemi nástroji.
V sobotu se rovinatá etapa zase trochu zvrhla. Jen co jsme prozkoumali opuštěný železniční tunel a jezernický viadukt (u kterého byl pochopitelně první Kopp), projeli jsme Peklem do vojenského prostoru Libavá. A to jen proto, abychom spatřili dřevěnou budku se zamřížovanou Odrou. Jak říká Varel Frištenský - s výletem na Kokořín nebo houpáním po lehce zvlněném podhůří s hospůdkami, které absolvovali vyznavači klasického cykločundru, se to nedá srovnat. Odpoledne už jsme si (jak dobyvatelé Severního pólu, tak Kokoříňané) užívali v pivovaru v Osečku, a pak podle chuti na Jadranu, na střešní zahradě, na věži či v pivovaru v Lipníku, dámy si našly svůj vlastní terč na Střelnici. Všude bylo dobře. Večer naši hudebníci rádi vyklidili pole před Vo co de, ostatně měli jsme jiné starosti - bouchat narozeninové šampusy a prošťourávat útroby chameleónské svíčky. V neděli jsme v další rovinaté etapě dobývali Helfštýn. Ale když jsme potkali šílence, který na kole bez duše bloudil po horách (a zřejmě dosud bloudí) z Nové Sedlice do Aše, byli jsme vděčni za naše "rovinaté" etapy. Po obědě na hradě Alla bájný ratan nenašla (nikdo není dokonalý), ale protože jsme loučení oddalovali, co to de, sešli jsme se ještě všichni - jak jinak než čtrnáct ks - na Střelnici. Majitelky lístků vesele odkvačily na vlak, zatímco osádky aut čekala úmorná cesta domů. Ale stejně to byl hezký cykločundr za Hranici všedních dní.

Klídek a pohoda ve Lhotě po jedenácté, 19. - 21. 7. 2013
Čím dál tím víc si nás uvědomuje, že tradice je krásná věc. A klídek a pohoda ve Lhotě je nejen krásná, ale teď už definitivně i tradiční. Když jsme v pátek vpodvečer dorazili na kolech, motalo se pod pergolou víc psů a dětí než dospělých. Ale záhy se pomyslné dveře netrhly a začali najíždět další a další hosté. Jako poslední dorazil náš houslista, který se vydal pěšky do úplně jiné Lhoty. Naštěstí Navrátilovi jsou světoznámí, obzvláště na Úštecku, a tak ho Lhotečané dovezli do té jedině pravé Lhoty. V sobotu po šampaňském (samo sebou tradičním) jsme vyrazili na okruh okolo Mácháče.Holany, Dřevěnka v Provodíně jako obvykle, ale letos jsme poprvé vylezli na Jestřebí a poprvé! přestože okolo něj kroužíme už kolik let jsme na vlastní bulvy spatřili Mácháč. Dost dobrý, ale dá to práci představit si, jak se mezi šlapadly prohání strašný lesů pán. Cesta zpět byla lemována dvěma zrušenými a jednou vypáčenou hospodou.
Všechny ty směšné pohyby na kole a pěšky přes hory doly směřují k jedinému - o to víc si vychutnat bazén s blankytně modrou vodou a sklenkou sektu v ruce, obzvlášť když my všichni jsme řidiči. A ještě něco bylo letos poprvé - ustrnul se nad námi strašlivý bazénu pán a pořídil nám do vody schůdky. Jak šlechetné! Večer ve znamení kýty, hudby a mladé hudby. V neděli nám cyklistům trval okruh na Skalku úplně stejně jako pěšákům výlet do Dřevčic, a tak jsme si prosluněné odpoledne užívali v bazénu simultánně. Každý víkend i každá slohová práce musí mít bohužel závěr. Vypomůžu si začátkem "Tradice je krásná věc" a fotkou už šest let starou, ale pořád aktuální: "Konečně odjíždějí poslední hosté! Ale za rok, za rok se vrátíme!" Zdeno a Jirko, díky za krásný víkend a krásnou tradici!
Deset let klídku a pohody je zde v albu

Taurnská stezka, 31. 7. – 11. 8. 2013
A jak bylo? V Taurech jsme se měli krásně. Taky jsme to šéfovi, který celý cyklovýlet spískal, včera u Budyho pořád opakovali.



U Budyho, 13. 8. 2013
Až se vrátíme z úhledného a uspořádaného Rakouska, půjdeme ještě do rustikálnější hospody než je Nádražka. V úterý 13. srpna budeme U Budyho.Na vycházce "Nové spojení se Světem" jsme tam jen nakoukli, tentokrát hospůdku na Libeňském ostrově, kde se natáčelo "U mě dobrý" zažijeme se vším všudy. Nejjednodušší cesta je ze zastávky Libeňský ostrov a ze směru z Holešovic se dáte doleva rovnou po schodech dolů. Pak pokračujete silnicí, která na schody navazuje, tedy kolmo na tramvaj. Jdete okolo truhlářství, sportovních soch Zdeňka Němečka (ano, mí vycházkáři už poznávají) a chatové kolonie kryté novým drátěným plotem. Když plot skončí, obejdete ho a pokračujete pěšinkou o 180 stupňů zpátky. Může tam být výstražná cedula Vstup zakázán, ale toho si nevšímejte - ten je jen pro hygieniky (i když letošní povodně způsobily, že kadibudky jsou úplně nové a zatím krásně čisté). Tam před stánkem sedí Ruda a těší se na nás.
A jak bylo? V Taurech jsme se měli krásně. Taky jsme to šéfovi, který celý cyklovýlet spískal, včera u Budyho pořád opakovali. Poetické odpoledne se sluníčkem a nohejbalem (pasivním) si nás na Libeňském ostrově užívalo jen pár, pak se teprve začala trousit Čtrnáctka s plánky, mapičkami v ruce a výčitkami na rtech: jak to, že Budy je na mapě, tam kde skutečně je, a přesto jsem ho nemohla najít? A hned nastalo divení, že už je večer v srpnu normálně, tedy zima, že kadibudky jsou opravdu kadibudky, že u vody lítají mušky a že Ruda má jen čtyři lahve vína. Ale taky jsme zažili humor. U hojně navštíveného stolu jsme si poslechli lékařskou zprávu o stavu Lenky po pádu z kola. A tak zatímco my už zítra a hlavně pozítří budeme zřejmě prskat "Choč do pi.i", Lenku její chirurg poslal s Chočí rovnou do prdele. Tak Lenko a další horalé, zítra ve dvě ve Ferdinandce!

Slovenské hory – Chočské vrchy, 15.- 20. 8. 2013
Náš vůdce Pavel popsal podrobně nás výpad na Choč, ale mně to nedá, a ještě vypíchnu čtyři body.
1. Přes sveřepý odpor filosofa, který chtěl nacvičovat stavbu stanu až ráno za světla, postavila skupina techniků (za tmy, ale téměř za střízliva) tento vícedimenzionální objekt, zapůjčený Janou jako stan. Byl nazván Pomsta JaVora - ostatně všimněte si příznačného jména - už Zamarovský nám vtloukl do hlavy, že Nemesis je bohyně pomsty.
2. Prosieckou dolinu po řetězech a žebříkách zdolala i zraněná seniorka s trojkou z tělocviku.
. 3. A pak že se historie neopakuje! Bez roku po čtvrtstoletí došlo opět na polibek! Jen místo Náměstka se objektem Luďkovy zvrhlé vášně stal Kopp. Tak Luďku, dodatečně všechno nejlepší k svátku!
4. Byly to krásné hory!

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Na cykločundru, zrovna náhodou bez kol                                               4) Někde vysoko v horách, kam jsme se bezpochyby vyvezli
    2) Na výletě ze Lhoty jsme lezli po pískovcových skalách                         5) V muzeu našeho rodáka Matyáše Ždárského
    3) Lhotecké Beverly Hills nikdy neomrzí                                                     6) My, dobyvatelé Choče

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) V Brandově pod turistickou známkou                                                  4) Zakončení Stezky na Benecku
    2) Výzva pro všechny - dobytí Sněžky                                                     5) Beverly Hills, zrovna jsme blázni na kopci
    3) Mirek slaví a ještě nám k tomu hraje                                                     6) Tady jsme ještě na výletě, ale brzy už bude andělé

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Oslava v Polesí s našimi anděly Vláďou, Natašou a Mirkem                 4) Jsme přeci v Uherských lázních, tak je Naďa na stole
    2) DD v Kroměříži                                                                                       5) Odhalení desky TAku na Karláku
    3) Mniši nás nepustili dovnitř, mohli jsme pivo jen lemtat na dešti             6) Vánoční výpad do německého měta - Pressburg

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Vánoční nadílka U Holečků                                                                 4) Těchto pět inženýrů týden co týden tu dobývalo kótu Hliník
    2) Bermudský trojúhelník - bloudíme zrovna ke kapli                             5) Oheň při vánočním výletě nesmí chybět
    3) Na bývalém cvičišti jsme si i zazpívali                                                 6) a Medvěd jakbysmet