Akce Čtrnáctky v roce 2014

Akce: Silvestr v Podhradí, XIVejt na Výtoni, Norrisova bouda, Pražská pivočára, Pod křídly letadel, Takový bál Z muzikálu do muzikálu, Rio Botičo, 25. Řevnický Poklad, 56. Velká Stezka v Boskovicích, Expedice Bi – Zač, Milíčeves, Mezi Břehy, Anenská Studánka, Pueblo na Norrisově boudě, Cykločundr v Milavách, Klídek a pohoda ve Lhotě, Cyklo Burgundsko, Slovenské hory - Kysucké Beskydy, Oslava Ivanky v kavárně Čas, Daleká cesta na Sever - až za Polárkou, Malá Stezka ve Žďáru nad Sázavou, XIVejt U Růžového sadu, DD v Olomouci, Vinohrady, Vinohrady - samé známé dáváte, Uherské lázně, tentokrát v Horních Uhrách, JiBlaJiMi, Adventní Berlín, Vánoční nadílka U Járy, Kulatý obdélníky a hlavě potom fialovej les a žlutou vodu, Vánoční výlet k Medvědovi

Co jsme zažili

Silvestr v Podhradí, 28. 12. 2013 – 1. 1. 2014
Stáňa zabezpečila, že jsme na Silvestra zmutovali z Klubu mladých diváků přímo na děti a mládež. Nastěhovali jsme se totiž do rekreačního zařízení DDM v Pohradí. A musíme potvrdit, že si naše mládež špatně nežije. Průzkumná jednotka cestou na Sázavu ještě zkontrolovala z čáslavské věže ostré starty gripenů a navštívila v Čihošti úředně potvrzený střed ČR a hýbající se krucifix.
Další výlety už byly spjaty se stříbropěnnou Sázavou a Posázavským pacifikem. Sázava nemusí, ale PP by nám měl poděkovat - jezdili jsme sem tam jako diví - náš statistik spočítal, že jsme ujeli celkem 1364 osobokilometrů. Nejdříve jsme po běhu přes zříceninu a románský kostel v Chřenovicích dojeli po proudu do Soběšína k Pudilům na oběd. Odtud jsme se ostrou chůzí vraceli proti proudu do kácovského pivovaru. Do odjezdu vlaku nám přesto zbyla jen hodina na zvrácení několika vánočních piv do sebe a na stůl a už jsme si to zase šinuli zpět do útulných chatiček, jídelny a společenské místnosti. My i vycpálkovci jsme se začali množit. Jičínská sekce zdvojnásobila počet kytar a hlavně výrazně dopomohla k prodloužení večerek.
Další výlet s dopomocí vlaku byl na Stvořidla (pěšky byla cesta podobně kostrbatá jako v létě na kánoích), do opuštěné Sluneční zátoky Jaroslava Foglara a Ledče jak jinak než nad Sázavou. Osobně jsme z hradu zkontrolovali, že hradním příkopem teď projíždí vlak. Ranní ptáče dál doskáče, a my jsme na Silvestra doskákali až do Zruče. Na Ostrově oběd, na hradě psí hřbitov a pak už jsme mezi Baťovými domky došli až ke Společenskému domu, kde Pucholt na schodech balil plavovlásku. On i my jsme slavili úspěch. Zdánlivě opuštěná budova, zdánlivě zavřená vinárna a přeci jsme si tam nakonec pod balónkovou přípravou na oslavy konce roku dali vše, co nám přišlo na mysl. Alla dosáhla svého, cirkus skutečně byl. Dvě provazolezkyně, dva harlekýni, tanečnice Šari Vari na stole, jeden lev zcela ochočený krotitelkou, divoká tygřice, místo americké krásy americký bobr, několik divých mužů a žen a jen jeden civil, kterej se jmenoval Kopp. O půlnoci velice zábavný ohňostroj s vietnamskou pyrotechnikou a veselo až dlouho do rána. Věhlasný rok 2014 jsme zahájili symbolicky. Bájnou horu Blaník jsme zdolali 1. 1. 14 a bylo nás přesně čtrnáct!! Vyvlekli jsme nahoru a do mrtě spucovali vše, co jsme nezvládli na Silvestra - báječně oschlé chlebíčky, tři šampusy a jednoho Huberta z Kácova - to vše nám dokladovalo opravdu povedený Silvestr.
P. S. posílám fotku, jak jsme na hradě Chřenovice tančili kankán na jarním Křivoklátě v roce 1983 (ten vzadu netančící je Pohádkář) a teď kankán o třicet let později, který jsme zvládli při běhu na vlak. Jako třetí příloha je Pucholt na schodišti, po kterém jsme téměř po padesáti lety stoupali do silvestrovské vinárny.

Xivejt na Výtoni, 14. 1. 2014
Když nás včera v mailu šéf nabádal, ať přijdeme v 18:14, aby nemusel bránit naše stoly před nájezdem cizích Avarů, netušil, že když sám dorazí v určený čas, nebude si už mít skoro kam sednout. Příšlo nás na XIVejt nepočítaně, určitě přes padesát. Co spočítat dokážu - bylo pět kytar, dvoje housle pod bradou, banjo a posléze i klarinet. Hrálo se parádně celý večer a zažili jsme i dvě kulturní vložky. KVP 14 - Klub vděčných pacientů Trasy 14 věnoval dojaté Alle píseň, kytici s votivními cedulkami a diplom se zaručeně nezfalšovanými podpisy. Grandiózní úspěch na Silvestra inspiroval Lenku ke druhém vstupu. Naše kulturní referentka předvedla nadrženému Klubu mladých diváků amerického bobra a ještě stačila věnovat Michalovi M. šálu, zpodobňující obsahy všech jeho mailů. Krásný večer, škoda, že nás číšník vyštípal už v půl jedenácté. Ale není všem dnům konec. Za 14 dní je dvojnásobný XIVejt, můžeme se na Celnici klíďo píďo zase všichni sejít. Bankovku jsme našemu houslistovi na čelo nepřilepili, ale pozvánka na TURAS Blue bál mu tam držela taky hezky. Vy, co jste nedohlédli na Součkovo čelo, přečtu za Vás.
Album
Kužel

Norrisova bouda, 17. – 19. 1. 2014
Michal se nepochválí a nepochválí, tak to musím udělat za něj i za jeho první ženu. To byl nečekaně krásný víkend! Sice jsme vyjeli až na Norrisovu boudu autem a v sobotu ráno jsme s běžkami v Kufru ve Smržovce vypadali poněkud bizarně, ale to, že jsme poslechli Michala, se neuvěřitelně vyplatilo. V Kořenově se malověrní vydali pěšky na Jizerku a my jsme se, když nám autobusák vlastní tělem zabránil odjet závodit na Světový pohár do Jakuszyc, vydali do stejného cíle...
více viz album
T14

TURAS bál v Baráčnické rychtě, 25. 1. 2014
Bál se koná v Baráčnické rychtě už od 19 hodin. Bude hrát Bloo Tones a Vlastin žák Charlie Slavík. Vstup je za 150 Kč, Kučeras Čtrnáctce zarezervoval stůl číslo 5 pod podmínkou, že přijde v modrém. Tak žádné naschvály se zelenou.

Pražská pivočára, 26. 1. 2014
…Postavili nám tam krásné dřevěné molo přímo stvořené k odpalu, ale nezařídili dost ledu. Tak jsme zamáčkli slzu nad dětským bruslením před x lety a bouchli si ještě jednou. Bez ledu se nám pivočára zase zvrtla do obcházení jezera. Na louce na protějším břehu jsme nalezli notně opelichaný strom Čtrnáctkové republiky. Tady jsme před třiceti lety uspořádali miniStezku. Pořídili jsme srovnávací foto. Jeden rozdíl bije přímo do očí - vlajka chybí!...
Více viz
48. PRAŽSKÁ PIVOČÁRA Hostivar - Jihoměstský pivovar - 26. 1. 2014 - fotoalbum...
Další album
Kužel

Výtoň, 28. 1. 2014
Nerada něco opakuji, ale musím. To byl včera krásný večer! Namačkalo se nás k zadnímu stolu před dvacet, a když přišel v obvyklou dobu šéf, už si zase skoro neměl kam sednout. Už jsme se otřepali z neděle a měli zase chuť na pivo a do toho přistálo na stole plató s panáky. Miloš je frajer - ten slaví i svátek. Nervózní číšník, který byl minule zcela uondán našim počtem a našimi odbjednávkami, si raději vyměnil službu, a jeho náhrada - usměvavá slečna nás vůbec nevyhazovala. Museli jsme jít sami úplně dobrovolně před jedenáctou.

Spanilá jízda v Orlických horách, 7. – 9. 2. 2014
Spanilka byla zase bezvadná. Chápu už skoro všechno, teď dokonce i to vstávání do noci. Jen díky němu jsme stihli hospodu u Pastvin ještě před otevíračkou. A pak další hospodu U Kalášků a oběd U Rampušáka. Letos jsme neměli s sebou lyže, a tak jsme přemazávali jen při přechodu ze zelené na červenou. Šli jsme rychle a značky měnili ještě rychleji.
Takže barvu Zemské brány si už nevybavuju. Jen divoký tanec a oslavu za pět minut dvanáct. Ráno nám hejtmani zařídili krásné počasí, ale zavřeli všechny překážky při cestě na ustředění. Po pátečním bohatě pitném režimu naprostá Sahara. Ještě, že jsme za Mezivrším narazili na kamarády, kteří se podělí o poslední Prazdroj. A ejhle na Stánině ubrusu z ÚLUVu se mezi vybranými pochutinami krčí i jeden Braník. Teď konečně vnímám, jak krásně hrajou. Sláva nám! Přes kiosek na Pětivrší jsme seběhli do Kunštátské kaple. Tedy byl to vlastně hotýlek, bojující o čtvrtou hvězdu. Ale hudba v něm byla nejmíň pětihvězdičková. Kytary, banjo, housle, zobcová flétna, harmonika, nafukovací piáno a hlasy, hlásečky.
Jen pro ten dnešní večer stojí za to žít a jet na Spanilku. Zažili jsme i dva parádní Dvacítkové koncerty úplně zadara, jen musíš pioněr vyděržať hluboko přes půlnoc. V neděli jsme diretissimou vyšplhali na Orlický hřeben. Šli jsme loukou, šli jsme strání a zjistili, že naše lyže jsou nám vlastně přítěží. I přesto že konečně začala sněhová vánice. Náš hejtman totiž zajistil Béčku sníh, zatímco Áčkový déšť. Opravdu nevím, jak se to vždycky přihodí, že Béčko je lepší. Na kiosku pod vrcholem Deštné dostal náš "houslista" neoprávněného panáka a na Masarykově chatě jsme ještě dokázali zvednout Céčko ze židlí. Sklouzli jsme dolů, ale ani cíl naší cesty - Deštné nedělalo čest svému jménu.
Nepršelo, nelilo, prostě paráda. Navíc, můžeme za rok jet zase! Náš hejtman tvrdí, že my už to máme předplaceno.

Celnice na Výtoni, 11. 2. 2014
To bylo dobře, že jsme udělali lednový XIVejt v naší normální hospodě. Spousta lidí překvapivě zjistila, že na Výtoni je moc dobře. A tak se nás včera zase sešlo hodně přes dvacet, pravda někteří pod průhlednou záminkou, že nejdou jen tak zbůhdarma chlastat, ale připravovat Stezku. Ale panáka na oslavu Lenčiných padesátin si s chutí dali. Naše mladice nás tak zaskočila, že my se Stáňou jsme se už naše staré narozeniny slavit ani neodvážily. Kromě griotky na nás Lenka vychrlila tolik lístků a datumů, že se mi z toho doteď točí hlava. Takže soudce i PíBího v nesnázích nechám na ní.

Celnice, 25. 2. 2014
Jen kratce. Hospoda byla zase bááááječná. Některé ji stihli navštívit i dvakrát. Znovu opakuju: chodíme od sedmi a v osm už je narváno. Jenom, že je to šéf, tak jsme se srazili, aby si měl kam s Ouřadem a hlavou plných nových myšlének o Boskovicích kam sednout. Michal nám dokázal, že Čína je opravdu obrovská (nechci vidět rozměry knihy, až navštíví Sovětský svaz). Pavel s pevnou vůlí zkonzumoval o čtyři piva víc, než chtěl. A tak se stalo, že jsme vypili hospodu a museli jít. My bez vůle a bez rozumu ještě za velkou louži do Jamajky.

Pod křídly letadel, 2. 3. 2014
…Jen co brblání voje, kde ta všechna křídla jsou, co se s nimi mohlo stát, dosáhla vrcholu, našli jsme v remízku památník kapitána Holmese i s jeho letadýlkem. A to nebylo všechno. Pod hranou pole naši odvážní mladí pronikli do útrob podzemního letiště. V západu slunce jsme se vyškrábali na Šestákovu skálu a užili si letecký výhled na mravenečky na dně údolí a na pravoboku spatřili cíl našeho putování. Ano i dnes nás pražská pivočára dovedla do pivovaru, tentokrát libockého. Usadili jsme se pod křídla dvojplošníků a snažili se usilovně zjistit, zda naše sympatie patří Ctiradovi či Šárce. Ale nakonec nás stejně k židlím přišpendlil svými šípy sv. Šebestián.
Více viz
49. POD KŘÍDLY LETADEL - 2. 3. 2014 - fotoalbum...
Další album
Kužel

Celnice, 11. 3. 2014
Včera jsme se zase na Celnici nemohli vejít ke stolu a muselo se střídat. Mezi těmi, co odešli předčasně do kabin, byla i Věra Ouř. Nevídané! Ale ještě předtím stačila s námi všemi bojovat jako lev o podobu lva. Naštěstí my máme demokracii, Ema má mísu a šéf 14 hlasů. Takže vahou svých hlasů určitě demokraticky rozhodne, který stezkový lev řve nejlépe. A ještě jedna výzva. Když najdeme v našich řadách zubařku, která se bude starat o chrup mladého, sympatického vrchního, budeme moct pít na Výtoni až do jedenácti. A to se, Naďo, vyplatí!

Promítání Indonésie, 12. 3. 2014
Miloš a Blanka se na nás těší od 18 hodin v Energoprojektu, Vyskočilova 3.

Narozeniny Ally na Andělce, 13. 3. 2014
Alena H.: Zuzana úderně a vyčerpávajícím způsobem popsala akce, které nás čekají. Já bych ráda doplnil krátkou zprávu o akci, která již proběhla. Dne 13. března delegace e složení Zuzana a Jirak Vlachovi, Milena Tichá, Jan Mentbergerová, a my dva s Ivanem (snad jsme za těch pár dní na někoho nezapomněla), navštívila Allu, abychom jí jménem Čtrnáctky popřáli k narozeninám a předali jarní a veseou kytici pořízenou z nadačního fondu vděčných pacientů. Pak už jsme jen slavili za zvuků úderného pochodu Lví silou, který má být využit při zakončení Velké Stezky. Naše statečná básnířka Alla slíbila, že k tomu složí nový aktualizovaý text. Takže Allo, ještě jednou Ti přejeme hodně sil a básnických nápadů.

Peru s IvČe a Mirkem na Lobkovičáku, 18. 3. 2014

Celnice, 25. 3. 2024
Včera jsme se do hospody scházeli jak švábi na pivo. Pracant, natěšen četbou o narvaných hospodách, se podivoval, kam se všichni ti čerchmanti schovali. Neschovali se, jen jsou zavaleni pod sněhem kdesi v Alpách. A tak jsme se přehoupli přes dvacítku, až když dorazil poslední šváb - deset minut po zavíračce. Po lístkách na opričnika se jen zaprášilo, ale pořád máte možnosti nějaké lístky z šéfa vyrazit. Třeba na Ozvěny muzikálů v pátek 11. dubna.

Jarní Křivoklát Z Nižboru do Emilovny, 4. - 6. 4. 2014

...V sobotu přes Matušku z Broum došli do pohádkové Emilovny s ohněm a zpěvem pod hvězdami do noci.Zásoby stačily i pro snídani v trávě. Proto pozdní odchod rovnou silničkou přes Karlovu Ves, kde opět možné posezení Na Kopečku, že. V Berouně, městě medvědů došlo ještě devěb do pivovaru Medvěd na na Smíchově, kde nebyla Zastávka poseděli do noci na Peróně, že. To byla veliká krása!
HOJ TURAS!
více viz album
T14

Rio Botičo, 30. 3. 2014
…Okolo Nuselského pivovaru jsme došli do galerie pod širým nebem ve Folimance. Ještě pochopím, když někdo baskeťákovi přerazí nohu, lampě zakroutí krkem a Milouš s Fandou a Julčou se tomu přitrouble usmívají, ale proč si z nás Mudruňka dělá přímo prdel? Tak to musím zkusit taky. Z široké nivy údolí, slibující poklidný závěr nedělní procházky až na Výtoň, jsem zavelela ostře policejně vpravo bok a bez ohledu na to, že Engadin je daleko, hnala jsem své stádo po schodech rovnou do nebe. Odměnou nám byl výhled na naši oblíbenou, leč zavřenou Kuželnu na druhé straně zdi a další špunt do sbírky…
Více viz
50. RIO BOTIČO - 30. 3. 2014 - fotoalbum...
Další album
Kužel

Výtoň, 8. 4. 2014
Příjemný večer, příjemní kamarádi, příjemná obsluha. Souček se tentokrát v docházce výrazně polepšil. Přišel do hospody i se ženou deset minut před zavíračkou.

Kampa 11. 4. 2014
V podvečer začala prohlídka galerií a klubů jižního konce Kampy a okolí Újezda. Asi 80 zájemců se sešlo v kostele sv. Jana Křtitele Na prádle, kde pohovořil farář Židlický. Poté čekaly výstavy v kavárně Divadla Na prádle, ateliéru Josefa Sudka, Nikon Photo Gallery a v galerii ve Vinném sklepě na Újezdě 19, galerie v Dobré trafice. Dále galerie Morna v hotelu U Kříže s občerstvením a vedle v Galérce Klubu Újezd. Úžasná byla návštěva v Říční 11, kde litografická dílna Martina Boudy s ukázkou prací a fotooateliér Z. Lhotáka v bytě Karla Čapka. Překvapila i Plaská, výstavy v kavárně 3 + 1, Mad baru, ve vinárně Zlatý had rozsáhlá výstava s bohatým pohoštěním. Potěšila kavárna a galerie V sedmém nebi ve Zborovské. Na závěr lidi usadila a pohostila Mlýnská kavárna na Kampě s výstavou Zdeňka Blažíčka.

Takový bál Z muzikálu od muzikálu, 11. 4. 2014
Pořádá Alena Podráská.

25. Řevnický Poklad, 12. 4. 2014
...První letecký výhled na Srbsko byl parádní, ale druhý, když jsme obkroužili lom, nám vyrazil dech. Tam, kde přesně před 50 lety Zlatokopové z Arkansasu rozbili svůj tábor, nám z křesílek kynuli naši milovaní Tři kamarádi a před nimi úhledně vyskládaná šedesátka z našich milovaných Bohemek. Někteří nedočkavci chtěli k munici slaňovat rovnou diretissimou, ale i tomu dokázal náš prozíravý vůdce zabránit. Na dně lomu už nebylo poznat, kdo je padouch nebo hrdina – stříleli banditi i kanadská jízdní policie. A nezabránil jim v tom ani projev nejvyššího šéfa, který omlouval častou neúčast na Stezkách - František slouží, Boženka buď rodí nebo kojí a Věra, chudák, pak za ně musí pít všechna ta malá piva a malé mořské víly...
více viz album
T14
Stáňa: Milá Boženko, milá Věro a milý Františku, děkuji Vám za skvělou oslavu, bylo to nezapomenutelné, moc mě mrzí, že o dalším pokračování v Řevnicích si budu muset nechat vyprávět. Do smrti nezapomenu na lahvovou šedesátku... Miloš a Pavel mají u mě dárek. Přeji všem prima neděli. A děkuji.
MiMa: Vážení, do lomu číslo 60 mi přinesla Stáňa nádhernou knihu o Jizerských horách. Jakmile se číslo 60 změnilo v jednoznačné logo, již jsem neviděl ani Stáňu, ani knihu. Tak nevim…
A máme tu ztráty a nálezy:
1x Michalovo kniha Jizerské Hory
1x Bílý šátek s kveětovanym vzorem, měla ho na krku Zuzanka :)
1x Modrá vesta, asi Naďa?
1x Spodní prádlo modré pánské boxerkové s červeným proužkem na bocích
Zájemci dejte vědět!
Další album
Kužel

Celnice, 22. 4. 2014
Včera to dlouho vypadalo, že všichni zapomněli, že úterní hospoda je vlastně hned v pondělí, ale pak jsme se nakonec sešli ve velice příjemné stolní společnosti. Z džungle se vynořila Kestřa, cyklista i Honza, který obvykle číhá jen za bukem. Dorazili i nečekaní hosté, ovšem ty zajímala nejvíce naše biletářka. Ale hlavně přišli dva ze tří oslavenců - pochopitelně dva, protože Franta přece slouží! A tak v nás doznívaly ozvěny oslav: ostrá střelba, která přehlušila i jizerské ticho, skleničky skleněné, chlebíčky v lomu, úplatní ochranáři, autostop, zahrada rajských pokrmů, trnité cesty domů - vše viděno ne osmi, ale deseti, dvaceti. Prostě měli jsme se v sobotu tak krásně, že si sami sobě závidíme.

56. Velká Stezka v Boskovicích, 7. – 11. 5. 2014

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Vláďa: Vážená Čtrnáctko! TAK máme 56. Stezku za sebou. Podle ohlasů zaslechnutých ještě v kině a pak ve stezkovém vlaku se zakončení líbilo. Takže mně samozřejmě nezbývá nic jiného, než poděkovat všem, kteří k tomu přispěli.
Děkuji tedy hlavně realizačnímu týmu ve složení: Ivana Č., Jana V., Zdeněk V., Stáňa D., Nataša R., kteří mají opravdu LVÍ podíl.

Dále pak děkuji: Jirkovi S. za návrh a zajištění výroby stezkového odznaku; Jirkovi B. za grafický návrh a zajištění výroby plakátu a samozřejmě za již pravidelný propagačně informační materiál ke Stezce; Alle K. za texty písní, které jsme zpívali na zakončení; Ivanovi H. za nácvik; dalším hudebníkům, zejména Karlovi P. a Jirkovi P; WC managerovi Michalu M. za zajištění občerstvení a WC; Mirkovi Škrab. za ozvučení, Zdeňkovi z venkova za technickou podporu zvuku; propagačnímu atelieru, tedy Zdeně M. a Jirkovi N. za výrobu lvího kruhu; Mirkovi T. za zajištění pípy na pivo, takže jsme ve Sloupu neumřeli žízní; Alešovi N. a dalším mladým za označení stezkového vlaku; Kateřině N. za nalezení a věnování čtyřlístků pro zdar akce; všem rozhodčím trasové soutěže; všem za zpěv na zakončení; některým za podnětné připomínky - a těm ostatním za všetečné a zvídavé otázky v průběhu Stezky.
A pokud jsem na někoho zapomněl, tak se velice omlouvám, prostě už zapomínám Opravdu DÍKY!!!!!!!!!!!!!! Až se ještě trochu vzpamatuju, tak pošlu popis Stezky. A vy, co jste nebyli, FFAKT můžete jen litovat!
Album
T14

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Do už opravené grotty jsme podlezli plot                                               4) Výřad
    2) Poklad naruby a Šedesátka v lomu                                                       5) Takhle jsme spali na Stezce
    3) Z vypitých Bohemek se zvolna tvoří výmluvné logo                             6) Na uplakané zakončení vydrželi všichni

Celnice Na Výtoni, 20. 5. 2014
Zuzana mě požádala, abych napsal zprávu z hospody, neb bude tou dobou dobývat Bismarcka. Jak se pak ukázalo, úkol byl velice jednoduchý. Zřejmě si všichni řekli - šéfové jsou pryč, Sláva!, nemusim do hospody. Nebo možná byli taky v Chebu? Každopádně po osmé dorazil Jirka Staněk, pak cyklista Vráťa a nakonec Buben. Pak ale příjemná komorní pánská hodinka, seděli jsme venku, povidali o všem možném, co zajímalo všechny účastníky, třeba o nemocech a tak. Sezení bylo podbarveno hokejem s Francií. Když jsem v půl osmé přišel, bylo to 0 : 2, pak 0: 3, když jsem v devět odcházel, tak 3 : 4.
Otázkou je, jestli účast trochu neovlivnil Zuzanin mail z 20. 5. ráno. Lidi totiž čtou maily zběžně, případně vůbec (to platí i pro samotnou Zuzanu jako příjemce mailů). Takže když ZuVla napíše « Ahoj všichni, dnes večer místo na Výtoni už budeme sedět v Chebu a chystat se na dobytí Bismarcka. A tak píšu, co se bude dít, už dnes. » tak běžný roztěkaný příjemce T14 to přejede za dvě sekundy - ano, tentokrát Cheb místo Výtoně - a pak se věnuje svým jiným aktivitám. (O tomto mailu jsme se taky bavili v hospodě.) Že by příjemce zkoumal název mailu - "Co bude po hospodě 20.5." - a kladl si otázku, proč se dopis zrovna takhle jmenuje, to už by na něj asi bylo trochu moc. Příště tedy radši psát krátké maily enom v holých větách, polopatycky, a několikrát opakovat důležité věci?

Expedice Od Bismarcka do Zahrady Čech - Bi-ZaČ 2014, 20. - 25. 5. 2014
…Neděle probíhala v kvapíku - Kotěrova kolonie, citlivý přednes S lodí jež dováží čaj, kávu a dřezovec trojtrný na Bieblově hrobě, bleskový oběd ve Zlatém zající a neméně blesková návštěva zámecké zahrady v Libochovicích. U mažoretek v Budyni by se muži zdrželi, ale zase by nestihli jedno povolené pivo v Pístech, pětiminutový výklad v doksanském klášteře, oběhnutí tvrze v Brozanech a projížďku mezi kasárnami v Terezíně. Po břehu Ohře jsme zarostlou Zahradou Čech dojeli na soutok. Jenže udělat skupinové foto po 300 ujetých kilometrech - to není žádný žert. Nakonec se vrcholový snímek povedl...
Více viz
50a. EXPEDICE OD BISMARCKA DO ZAHRADY ČECH - BI-ZAČ - 21. 5. - 25. 5. 2014 - fotoalbum...

Literární výlet s Maxem Brodem, 26. 5. 2014
Účastníci včerejšího literárního výletu obzvláště, včera byl další literární výlet Eugena Brikciuse s mohutným zastoupením Čtrnáctky. A protože se Eugen u Maxe Broda věnoval jen jeho vztahu k českým služkám a lehkým ženštinám a ani paní ředitelka Centra Franze Kafky si nepamatovala, jak se jmenovala ulice, kde před třemi lety odhalovala pamětní desku na Brodově rodném domě, mám potřebu včerejší "Nač stahovat kalhoty, když Brod je ještě daleko" doplnit.

Celnice na Výtoni, 3.6. 2014
Tak, jako Kopp popsal minulou hospodu, nedokážu. Už jen proto, že nezvládnu vyjmenovat všechny lidi, co tam byli. Ještě když jsme se po půl osmé tísnili venku s Allou a ZuBra a dalšími u kulatého stolu, by to možná šlo. Ale pak jsme se přesunuli dovnitř a začali narůstat geometrickou řadou. Odvážná školačka Stáňa začala nekontrolovaně slavit, že nás zase vidí, do toho četl šéf děkovné dopisy za zakončení Stezky a já dostala nádhernou kytici za expedici. Ani jsem nestačila vyjádřit dojetí, protože jsem si musela Podskalákem ťukat na Biiiííí – ZaČ.
Když přišel dědeček ze sauny, musel už zakládat další stůl a hlavně už vůbec nešlo spočítat, kolik panáků je potřeba na zapití vnučky El. Přesto jsme v tomhle mumraji dokázali dojednat několik důležitých termínů - viz úplně extra mail. Je neuvěřitelné, že po této návštěvě nezbylo k zaplacení žádné pivo, ještě neuvěřitelnější žádné malé pivo - zbyla jen dvě nealka piva. Zaplatil je Mirek. S celkem pochopitelným odporem.

Milíčeves, 6. – 8. 6. 2014
...Oběd v Malé Skále obsluha poněkud nestíhala, a když zasvěcený výklad o historii zdejšího zámku a kaple s moderními obrazy křížové cesty od Josefa Jíry, definitivně zboural původní časové plány, do zbývajících 60 km jsme vyráželi až kolem čtvrté odpoledne...
více viz album
T14

Víkend uprostřed týdne - Mezi břehy, 11. 6. 2014
…Ještě bez deště jsme stihli generála Langera, děvkaře Einsteina, dračí kliky a veslařskou loděnici, ale pak už začalo jít do tuhého. Uchýlili jsme se do sklepního baru Tečka a zdálo se, že Bernard se Svijany bude taková předčasná tečka za tou naší vycházkou. Ještě že máme přítele-rosničku na telefonu. Odvážně předpověděla, že už pršet nebude, a tak jsme se vrátili zpátky na trasu…
Více viz
51. MEZI BŘEHY - 11. 6. 2014 - fotoalbum...

10. Anenská Studánka, 13. - 15. 6. 2014
Z Anenské Studánky letos hned v úvodu zazněl čtrnáctkové cyklistické veřejnosti jasný vzkaz: Nebojte se našich kopců a náročnosti výletů.
Kopce sice nenarovnáme, ale délku trasy na oběd a z oběda si může každý zvolit podle svého a hlavně. Obědová restaurace je pochopitelně někde dole hluboko v údolí, ale není nepřekonatelně daleko. A jak řekli, tak učinili. Po pohodovém večeru, ranním štěbejebotu a rozcvičce tentokrát s berlemi vyrazila frakce Vesuv rovnou dolů a my, co se nám nechce bez vedení bloudit, vyrazili s dr. Br.Ádkou. Dojeli jsme přes poprvé otevřený kostelíček v Helvíkově na vrstevnicovou (psáno proloženě) cestu k rozhledně na Strážním vrchu. Nosnost 20 osob jsme bohatě vyzkoušeli a pozvolna sjeli do Indiánské (nebo to byla Udanská?) hospody na předobědové pivo a grog. Všichni jsme se šťastně sešli v Moravské Třebové U komína a navzájem si pochválili svoje vlastní trasy. A teď hurá na mumii! A nemusíme za ní do Káhiry, ale jen do místního muzea.
Déšt rozdělil výpravu na milovníky naleštěných zámeckých sálů a milovníky naleštěných půllitrů, ale na lokálce v Mladějově jsem se opět všichni sešli. Ano, tady přesně před deseti lety jsme se projeli po úzkokolejce. Z nostalgie jsme se vyfotili před lokomotivou, najděte 29 rozdílů.
Je tradice, že se v sobotu na Anence slaví nějaké narozeniny - tentokrát nás Inženýr ale notně překvapil číslovkou. Kvíz se čtrnáctými narozeninami dlouho odolával řešení, ale když jsme zjistili, že bude slavit stejné, až mu bude pětadevadesát, mohli jsme začít pít na jeho téměř stoleté zdraví čtrnáct lahví archívního vína. Asi nás zmohl věk, místo tance se po Kometě objevili v našich řadách pouze mimozemšťani. V neděli byla pro změnu na pořadu Třebová - tentokrát Česká. Pohodlnými lesními cestami a dloooouhatááánským sjezdem jsme sjeli do města a zamířili do nového pivovaru Faltus. Jídlo, pivo obé skvělé, jen řidiči nad Bernardem s čistou hlavou trochu skřipali zuby. Vlakovou frakci jsme nechali svému osudu a sedmi pivům a opět se rozdělili na údolní a vrcholové družstvo. To si prohlédlo před nádražím rachitického Pernera, vysupělo na Kozlov a nedokázalo odolat ani rozhledně. Na chaloupce a zahradě už jen dojídání nesněditelných zásob a šampaňské na zakončení krásného, pohodového víkendu. Tak zase za rok! Vrchaři i pohodáři, dveře rajské zahrady, stodoly, chalupy i okolní krajiny se vám všem otevírají dokořán!

Kuželna v Horské, 17. 6. 2014
viz také ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2014
Včera jsme zahájili už sedmou sezónu letních zahrádek a už posedmé ji zahájili v kuželně v Horské. Zřejmě díky počtu předcházejících návštěv a šéfovu popisu navzdory došlo na terásku třicet Čtrnátkářů bez podpůrných telefonátů - tedy až na pana spisovatele. Kromě zážitků z posledních akcí jsme si navzájem předali klíče, batoh, kytaru, vodítko, vyúčtování, tričko, špunty od šampusů, a tak panovala všeobecná spokojenost s užitečností akce. Jen nám unikátní výhled trochu zárůstá - Děvín zakrývaly truhlíky s muškáty, Vyšehrad přerostlý strom a ozářený Apolinář je viditelný už jen škvírou mezi korunami.

Vítání léta ve Vojankách, 24. 6. 2014

Pueblo na Norrisově boudě, 27. - 29. 6. 2014
O akci navíc vás MiMa informoval víc než dost. Naplánoval nám spotřebu piv, spotřebu jídla, trasu výletů. A to tak dokonale, že jakmile jsme dojeli v neděli odpoledne z výletu, začalo lejt. Pueblo je parádní, ale teprve s deštěm se projevilo, jak je geniální. Pozorovat zpod puebla, jak Pán domu, Věry, Jásona a puebla griluje maso a my sedíme v dešti venku a přeci na nás neprší, bylo prostě úža. Až zase zanedlouho začneme budovat pětiletky, jednoznačným favoritem na předsedu státní plánovací komise je bez pochyby náš Michal.

Cykločundr v Milavách, 3. – 6. 7. 2014
...Jako čevená niť se táhne všemi cykločundry hpap a její boj s naším alkoholismem, který vždy vyvrcholí jejími narozeninami - a šampusem objednaným na naše zdraví. Letos se jí boj zdárně vydařil - před odjezdem pila víno už jen ona, my ostatní jsme skončili na kofole. Mezi nečekanými účastníky se objevil i president SPASu. Když se po koupeli v dětském bazénku vyvaloval u stolečku před chatičkou, konečně RMV (zde je opravdu nutné uvést zkratku celými slovy - tedy Rosťa Malý Vůl) opustil utkvělou myšlenku, že cykločundr = spaní ve stohu v Mníšku a prohlásil, že už se těší na další cykločundr s námi. A my s ním!
více viz album
T14

Balkán a Roulin 66, 8. 7. 2014

Klídek a pohoda ve Lhotě, 11. – 14. 7. 2014
Pro nás, co jezdí do Lhoty už jedenáctou sezónu, by stačilo konstatovat: Lhota byla Lhota. Bylo tam všechno jako pokaždé - pohoda, milí hostitelé, lilie bílé i barevné, kulinářské umění paní domu, kýta pana domácího, cukrářské kreace Evy Š., kterým vévodil narozeninový krteček se zlomenou motyčkou, věčně aportující Zuzanka, matinée v bazénu se šampaňským, ke kterému nám najatý hudebník Kopp přesvědčivě hrál "Pro mě práce je největší nebezpečí" a zase pohoda. Po všech víkendech, kde si plníme stanovený plán, se ve Lhotě nemusí vůbec nic a na všechno je dost času. Zatímco my jsme trasu sobotního výletu vymysleli až v první hospodě na cestě v Dřevčicích, Martin Roith s kamarádem pečlivě naplánovali a hlavně zrealizovali jednodenní Tour de Dresden - prostě v půl desáté v Lhotě, v pět v Drážďanech a večer zase ve Lhotě. Nám hpap vymyslela skromnější cíl. Dojeli jsme se podívat na prodané Lahváče. V příloze je letošní rekviem a to, jaké byly Pět lahváčů před čtvrt stoletím a jak zůstanou navždy v naší paměti. V neděli jsme se museli rozloučit, ale odcházelo nám hezky z tohoto světa, protože jsme měli příslib Jirky a Zdeny, že příští rok můžeme do lhoteckého ráje přijet znovu.
Album
T14

Náplavka, 15. 7. 2014
Pozvánka: Za Jiráskovým mostem budeme od šesti sedět pod slunečníky Černé Hory. Dáme si jedno (opravdu jen jedno) a vyrazíme tak o půl sedmé dál. Odoláme nástrahám dřevěné Vltavy, různých zakotvených parníků, parníčků a bajkazylů a dorazíme až za Palackého most k dalším slunečníkům, na nichž nás vítá Klostermann. Opět jedno pivo - tak do sedmé, půl osmé. Vloni na podzim nám Tyrš ujel, v červnu nám ujel, tak do třetice to snad vyjde. Od půl osmé už budeme na palubě a zajistíme si výhled na rozsvěcející se Hrad - náplavka je náplavka, ale není nad Ďjó móře nebo aspoň řeku.
A jak to dopadlo? Včera si zřejmě celá Praha řekla: „Jestliže je úterý, musíme být na Náplavce“. Pod Černou Horu jsme se v komorním složení ještě nacpali, ale Klostermann byl u pípy i pod slunečníky beznadějně narvaný. Nezbylo nám než obsadit stylový plovoucí bar. Jen se nás ke kruhovému stolu víc jak 14 nenacpalo, a tak se muselo střídat. Ale čekání na pivo, když se podlaha jen tak lehce houpá pod nohama, bylo tak uklidňující, že jsme se na Tyrše přesunuli až v devět. Opět narváno na palubě i v podpalubí, ale Čtrnáctce stačí jeden prstíček - tedy jedno místečko a nakonec jsme měli celý stůl pro sebe. A tak plán večera beze zbytku splněn - pomalu se rozsvěcující Hradčana jsme viděli na vlastní oko. A když Věra Ou. zjistila, že i na Tyrše dorazil vynález malých piv, byla jsem moc ráda, že poslední vlak ve směru Dejvická mi neodjel.
Album
Kužel

Bubenečská nádražka, 29. 7. 2014
Pozvánka: Minule jsme si užívali luxusu na party baru, ale úterý to bude jiná. Večer strávíme v bubenečské nádražce. Vedou mě k tomu dva důvody. Už v srpnu přestane na bubenečském nádraží vlak zastavovat (zastávka se přesune do Podbaby) a tím nejspíš skončí i jedna z posledních nádražek v Praze. A druhak hned druhý den ve středu 30. 7. odjíždíme na Tour de Burgundsko, a tak většina z vás bude balit a nebude mi tudíž tolik lidí nadávat, do jaké páté cenové skupiny jsem vás to vylákala. Výhoda nádražky v bubenečské pustině je, že se tam dostanete z Masaryčky za pouhých osm minut.
Moje obavy, jak Čtrnáctkové dámy zkousnou bubenečskou nádražku, rozptýlily hned na začátku večírku paní profesorka v kostýmku s paní doktorkou Allou. Obě si svorně notovaly, jaká je to paráda sedět pod bytelnou stříškou a pozorovat provazce přívalových lijáků všude okolo. Jen nemusely pod průhlednou záminkou, že musí balit na dnešní Burgundsko, tak brzy odejít. Ale naštěstí přijížděly další vlaky a přivážely další kamarády. A tak jsme s nimi mohli my, co máme všechno hotový, oslavit Kuželovy narozeniny a hlavně si zavzpomínat na rumunské hory. Aleš a Míra - většina účastníků právě proběhlé expedice do Retezatu, nad mapou barvitě líčili své zážitky a pamětníci překvapivě taky barvitě popisovali své třicet let staré vzpomínky. A tak jsme si v nádražce, kde se zastavil čas, mohli na konci večera s úlevou vydechnout: Je to v pohodě, v Evropské unii se za čtyřicet let, alespoň co se Rumunska týče, vůbec nic nezměnilo. Karel Kužel fotil, až když přijel z vernisáže. Porovnáte-li fota ze začátku večera a jeho, je z nich patrné, že když někdo dokáže sedět na dvou židlích, my dokážeme sedět během večera dva na jedné židli. A teď, když už známe Ericha osobně (Lenka z něj nad sklenkou griotky páčila, zda nejsou spolužáci), si třeba s větším pochopením přečtěte rozhovor s ním.
Album
Kužel

Cyklo Burgundsko, 30. 7. - 10. 8. 2014
Album
T14

Dojízdná na Hrázi věčnosti v Sobíně, 10.8. 2014
Tak jsme se včera vrátili z nádherně zeleného Burgundska a ještě odpoledne se sjeli na Hrázi věčnosti v Sobíně - tentokrát kromě levobřehu byl významně zastoupen i pravobřeh a dokonce i naše děti a praděti.

Pivovar Hostivar, 12. 8. 2014
V Hostivaru jsme se měli báječně. Pivovar vevnitř i venku byl v obložení, ale úderná bojová jednotka, která dorazila na šestou, dokázala uhájit stůl, přinést lavičku, dobýt část sousedního stolu a ZSV pro sebe zabezpečit křeslopytel. Do něj se uvelebil tak hluboko, že setrval daleko déle než obvyklou hodinku, kterou je ochoten o prázdninách věnovat Čtrnáctkovému styku. Po dlouhém mači, který aspoň co se týče čtrnáctkových hospod, trval několik let, dorazila i tenistka Zuzana. My všichni Burgunďané jsme měli radost, že když si objednáme pivo, tak nám bez keců či nechápavých pohledů natočí rovnou půllitr a ne směšně malou skleničku, která při bližším ohledání nese nápis 25 cl. Jen se musí v pivovaru Hostivar pečlivě hlídat policejní hodina. Úderem půl desáté bez varování zarolovali výdejní okénko a z útulného bufíku se rázem stala úhledná hranice polínek. Tak jsme si v deset museli říct obvyklou větu: "Jdeme na jedno" a dali si ještě jednu lahodnou IPu vevnitř na stojáka.
Album
Kužel

Slovenské hory - Kysucké Beskydy, 21. – 26. 8. 2014
účastníci: Petr Kopp, Luděk Ledvina, Ivan Pažout, Jirka Veverka, Pavel Tichý Zuzana Vlachová, Lenka Hnízdilová, Marcela Löffelmannová, Jana Mentbergerová, Soňa Vašicová, Boženka Tichá. Celkem 11 ks.
trasa: Počet km překročen, rezervní den prochozen, celkem 41,5 km.
kultura: projevu účastníků - vysoká,
památky: Úzkorozchodná železnice a skanzen lidového stavitelství ve Výchylovce, krásný hrad Oravský Podzámok nebo Minipivovar Kastelán pod hradem, kapličky, křížky, hory-doly
hudební produkce při večerním ohni – paráda - Petr i Jirka.
21.8. - z Ferdinandky rychle do RegioJetu - šampáňo na nástupišti, pivo vlastní i velmi levné z vlaku. Přestup v Čadci na BUS – Vychylovka - Rycierky nalezena-nocleh pár metrů za vsí-vzhledem k nedostatku rovných ploch v horském údolí-přímo na tělese zrušené úzkokolejky.
22. 8. - Skanzen i funkční úvraťová trať nalezena-nejprve projížďka vláčkem, ve dvou úvratích (-od souvrati ku souvrati-) hromadná změna polohy na úvrati (otevřený vagonek jen pro nás), pak prohlídka celého skanzenu-na závěr důkladné prostudování stylové hospody (halušky, kapustnica), výstup po cestě a pak cca 4,5 km po tělese zrekonstruované trati, kde za poslední úvratí pohozen hadr za 2 500 Kč. V sedle čekáno na hledače hadru a v tom z druhé strany údolí přijel vláček se školní mládeží. V Kubínské hospoda zrušena, načerpány zásoby do batohů a za vsí vyhledáno nejhezčí tábořiště, nalezeny hřiby v lese i petky s pivem a borovičky v batozích-oheň, hudba, zpěv, vepřové v houbách.
23.8. - Cestou s výhledy (i na Rozsutec) do Oravské Lesné – krčma nalezena na první pokus (kromě Petra), ve velkém nakoupena osvědčená značka Borovičky. Bus nalezen na třetí až čtvrtý pokus a ještě jen do 1 cesty, ovčí farma se slovenskými Číňankami nezajímavá a již znovu do kopců a horských luk (převýšení na jeden zátah cca 450m). Louka na hřebeni zarostlá - nocleh ve smrkovém lese – oheň a kytaru umlčel až silný déšť.
24.8. - ráno balíme mokré stany a někdo i mokrá těla, jdeme v dešťových přeháňkách po krásném, úzkém hřebínku, z kopce do kopce. Jen pod pohrůžkou -„chata na Kubínskej Holi zavírá v 19:00“ donucen i Petr k rychlému tempu. Na chatě teplo, žádní hosté, Plzeňské pivo, borovička. Pět účastníků po večeři, kytaře a nekompromisnímu výčepnímu a zavíračce v 21:00 zalehli do postelí (po komorním večírku), ostatní neukázněně postavili stany u chaty ochranářů, za což bylo při ranním pivu vyčiněno výčepním.
25.8. - Přes výhrůžku, že ochranáři čekají na kopci, všichni účastníci bez reptání vyběhli 400 metrů výškových, a tak jsme přešli další krásný hřebínek do sedla Príslop, kde po lahváčích a polévkách vyhledáno tábořiště (přes protesty) na šikmé louce za keři. Nanošeno mokré dřevo a topička Lenka chtěla naházet všechno dřevo najednou do ohně, tomu zabráněno a klepající se výprava setrvala u ohně do snězení hub, vypálení všeho dřeva a vypití veškeré borovičky-což činilo potíže. Kromě strážkyně uhlíků Marcely, všichni spali již ve 22:00.
26.8 - Když jsem chtěl budit v 6:45 k odjezdu busu, byli již někteří sbaleni a všichni opustili tábořiště tak, aby mohli čekat na zastávce alespoň 40 minut. Tak jsou Čtrnáctkoví lidé odpovědní. Tentokrát bus přijel na první pokus a v Oravském Podzámku nás čekal déšť, zavřené hospody a krám až za městem. Až jsme objevili slibovaný minipivovar Kastelán, kde bylo do otvíračky půl hodiny, usměvavá servírka nás pozvala dál a poté obskakovala skoro celý den. Část lidu měla přestávku na prohlídku hradu, ostatní si prohlédli hrad zvenčí- včetně brány. Do odjezdu vlaku jsme stihli již jen pivo a kafe s rumem v nádražce a pak za zpěvu jeli s přestupy v Kralovanech a Žilině domů.
Náčelník Pavel Tichý
Album
T14

Vinice Máchalka a Bobová dráha na Proseku, 27. 8. 2014
Tak jsme se ve středu alespoň na odpoledne vrátili do Burgund. Přitrousili jsme se na vinici Máchalka na prosluněném proseckém kopci, posadili se k rustikální boudičce a při uklidňujícím pohledu do zelených viničních řádků jsme zvolna upíjeli rulandské (až do roku 1996 jsme ho směli nazývat burgundské). Pozdravili jsme Věru a Františka Ouř., bohužel t. č. oba v Krčské nemocnici. Ale jinak jsme vzpomínali na zelené pahorky burgundské a povedené Slovenské hory (po obnovení už sedmé!!!). Hodná paní nám nakonec nalévala džbánky a nechala nás chodit do vinice až do sedmi. Teprve poté jsme se přesunuli jen o plot dále ke kulatému stolu nad bobovou dráhu. Hpap rozjařená, že je Honzík už úředně potvrzeným magistrem, se projela radostně na dráze, my ostatní jsme se spokojili s Bier nach Wein a pohledem na pomalu se stmívající nádherné Vysočany a Elišku. Na bobovou dráhu se pak vydal už jen dobrodruh Kužel, který místo usilovného svírání brzdy, tiskl ve zběsilém tempu spoušť svého fotoaparátu.
Album
Kužel

Oslava Ivanky v kavárně Čas, 2. 9. 2014
Provázek: Přátelé, jak jsem již psal, rádi bychom s vámi oslavili Ivaniny kulaté narozeniny. Místo konání - Kavárna Čas, U Lužického semináře. Budeme na dvorku, do kterého je vchod za rohem, z Míšeňské ulice. Chtěli bychom ten večer pojmout jako takové neokázalé komorní setkání. Od 18 do 20 hod by byla volná zábava s přípitkem a případnou naší hudbou. Potom přijde zlatý hřebík. Mám objednanou hudbu - trio Markéty Zdeňkové. Těšte se, hrají opravdu skvěle. Mají široký záběr- jazz, folk, swing, řekl bych od Vlasty Průchové až po Zuzanu Navarovou. Budou hrát od 20 do 22 hod. Pak už se musí skončit s hraním úplně. Proto ten brzký začátek. Můžeme samozřejmě zůstat déle, ale už bez muziky.
Album
Kužel

51a. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2014 květen - září 2014
navštíveny: kuželna Horská, Andělka, Náplavka, Bubenečská nádražka, pivovar Hostivar, Týnská literární kavárna, vinice Máchalka, bobová dráha Prosek, Na Vinici na Malvazinkách

Výtoň, 23. 9. 2014
To je skvělé, Čtrnáctka ještě nezaznamenala, že už nechodíme do zahradních restaurací, ale na Výtoň, a tak přišla i sem v hojném počtu. Dokonce v Celnici seděli v půl sedmé i Provázkovi, kteří jinak chodí do hospody, až když uloží děti (tedy v deset). Chválím! Co moudře řešilo vedení za vyvýšeným předsednickým stolem, netuším, ale my v podpalubí jsme se přízemně věnovali jen pivu, zábavě a drbům.



Eva Libigerová, 29. 9. 2014



Daleká cesta na Sever - až za Polárkou, 5. 10. 2014
…A jdeme dál. Začaly se sice množit dotazy hodné Varela Frištenského, jako kam vlastně míříme a kdy už tam budem. Ale ty velitelka lehce odpálkovala. "Jdeme na sever? Jdeme! Teprve až půjdeme na jih, máte plné právo vznášet znepokojivé či blbé dotazy." Zatím si můžete prohlížet Migy a spitfiry v leteckém muzeu. A dokonce zadarmo. Polárníci uznali zbytečnost dalších dotazů a prohlédli si (už bez kydů) ve Kbelích rodný domek Karla Vágnera, Gočárovu skautskou klubovnu i Lidový dům, ve kterém se postupně producíroval cvičenec Antonín Novotný i legendární Uriáši….
Více viz
52. DALEKÁ CESTA NA SEVER - AŽ ZA POLÁRKOU - 5. 10. 2014 - fotoalbum...
Další album
Kužel

Malá Stezka ve Žďáru nad Sázavou, 10. - 13. 10. 2014

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Album
T14

XIVejt U Růžového sadu, 14. 10. 2014
Tak jsme si užili velice hezkou Stezku okolo o víkendu ještě poklidného Žďáru nad Sázavou a už v úterý byl XIVejt. Tak co, přijdou? Vždyť Hudba Praha hrála celý víkend a dámy semlely všechny novinky tam i zpátky. Ale obavy se ukázaly liché. Zřejmě jsme si ještě všechno neřekly a Hudba nepřehrála, a tak se sklep U Růžového sadu rychle zaplnil Čtrnáctkáři. Někteří si po Stezce ani nestačili sundat čtrnáctková trička. Ne všichni vydrželi až do konce, ale byl to příjemný pocit, že se musíme často vídat, protože jinak to nejde. Prostě jak zazpíval Venca Hrubeš na přání "a mraky plují oblohou neb jinak plouti nemohou,

Všichni na Petřín s Jardou Rybářem, 15. 10.2014
Naučná toulka po vrchu Petřín začala ve sklepě Dobré trafiky. Výhled žádný, ale aspoň jsme se nerozptylovali, když nám náš průvodce Jarda Rybář osvětloval svůj niterný vztah k Petřínu. Už v roce sedmdesátém pátém se pokusil o prvovýstup jižní stěnou Petřína ze základního táboru U Glaubiců. Protože lanovka zákeřně nejezdila, museli jsme o výstup pokusit i my. Na Petřínských terasách s famózním výhledem na město a Hrad následoval výklad o velebném kmetovi Jaroslavu Vrchlickém. V obludáriu u Reona nám pak technik OPBH přečetl svým osobitým přednesem Seifertovy milostné verše. Začalo nečekaně lejt, a tak místo u sochy Máchy nám na prahu Magické jeskyně přednesl Jarda úryvek z Máje v básníkově rodném jazyce "Es war spät Abend - erster Mai - abends der Mai - war Liebeszeit..."
Album
Kužel

Výtoň, 21. 10. 2014
Včera jsme ze začátku vysedávaly na hřadu jen holky s holkama a předsedající Martinou, která mimořádně oželela saunu. Pak se začali trousit chlapi, skóre se sice vyrovnávalo, ale založili si vlastní segregovanou mexickou buňku. Když přítomní zjistili, že šéfovi opravdu JeBloIJemu a nepřišel, aby dělal čárky za účast, začali se nenápadně vytrácet. A tak se stalo, že ženy zase slavně zvítězily: jmenovitě Věra (která může, až když šedý mor přestane plnit své pracovní povinnosti, Darina (poprvé ve Čtrnáctkové hospodě po třiceti letech), Milena bez dozoru, já a moje dozorkyně Jirka. Objednávání malých piv ale stejně neuhlídala.

DD v Olomouci, 31.10. - 1. 11. 2014
V letošním DD se Čtrnáctka přeorientovala na číslovku tři. Tři v Olm jsme symbolicky zahájili v osmnáctém patře jedné ze tří věží, na kterou jsme se během víkendu vyšplhali. Obhlédli jsme z výšky všechny pamětihodnosti v historickém centru, abychom se po bleskovém obědě v pivovaru Moritz vydali tramvají opačným směrem - daleko od orloje, do Nové ulice. Místní nevěřícně kroutili hlavou, co tam mezi paneláky pohledáváme, ale ZSV dobře ví, že oplocená točna na konečné, vodojem na věžáku, knihovna na kraji města, pamětní deska operaci rohovky a prachárna v bažinách jsou přesně ty perličky na dně, kvůli kterým nejezdíme za hranice všedních dnů s Čedokem, ale právě s ním. Poslední den před zavřením (v letošním roce) jsme ještě stihli arcibiskupský palác s Frantou Pepou Jedničkou a pak už jsme u Kamenného mlýna vyhlíželi odpolední frakci, která dostala ve vlaku slivovicí značně na frak. V sobotu jsme hodinu mezi Marií a Přemyslem do minuty vyplnili pamětihodnostmi po cestě. Přemyslovský palác i radniční věž vypadaly zakletě, ale nakonec se podařili zlomit odpor obou klíčníků, a tak jsme viděli románská sdružená okna i dveře magistrátních úředníků. A úderem dvanácté i dobře urostlou volejbalistku, která se promenovala v trenclích po orloji. Vila Primavesi předznamenala odpolední program po obědě v obrovském bludišti Šantovky. Vily, vily, vily - ne tři, ale tři na třetí.
Když jsme u asi 27. vily znaveně posedávali na funkcionalistické zídce plotu a Ivan H. zanotoval "hrstka statečných však udolána jest", byli jsme konečně propuštěni na vánoční punč v masných krámech, na pivo ve vodních kasárnách a na večeři U puškaře. Neděle byla opět vytimeovaná do minuty. V devět si nás vyzvedl domorodý průvodce. Za poklusu jsme oběhli všechny hradby na levoboku Olomouce včetně vojáky oblíbeného Alimentenwinkelu, abychom se s ním úderem věžních hodin na chrámu sv. Václava v půl jedenácté rozžehnali a došli ostrou chůzí na autobus v 11:01 směřujícím na Svatý kopeček. Ale to bychom byli na obědě U Macků v půl dvanácté předčasně, a tak výsadek pod kopcem a 97 metrů převýšení v placaté Hané jsme si užili na vlastní nohy a dech. Po obědě přišla zlatá tečka. Po přednášce o vzniku chrámu se náš průvodce v kolárku proměnil v Mariána Vargu a celý prostor barokního chrámu zaplnily varhany s Hommage `a J. S. Bach. Že jsme pak mohli ještě vyšplhat do ochozu kopule, nás už vůbec nemohlo vyvést z míry. Symbolicky nezbytná třetí vila na Svatém kopečku ukončila náš třídenní pobyt v Olmiku. My jsme v nádražce mohli už jen zrekapitulovat. 1. Tenhle zájezd nebyl pro žádné důchodce, ale zdatné a zvídavé junáky. 2. Soňa V. úžasně logisticky zabezpečila pobyt po stránce materiální a exkursní a se Zdeňkem dokázali dokonale sladit časové a programové noty. 3. Zdeněk nám ukázal, že je toho v Olomouci tolik zajímavého, že Tři dni v Olm nestačí. Ještě nám totiž zbývají, jak jsme se přesvědčili ve včerejší hospodě, nějaké vily. Ale nic není ztraceno.
Olomouc byla veskrze německé město. Takže až nám dojdou předvánoční města v Braniborách a Bavorsku, můžeme si dojet na punč do předvánoční Olomouce. Už se těšíme!

Vinohrady, Vinohrady – samé známé dáváte, 9. 11. 2014
…Další výklad o Friedrichu Tirschovi alias Miroslavu Tyršovi a dalších známých slyšeli jen ti, co umějí odezírat. Proč se všichni slavní nastěhovali na magistrály? Navíc Dvořákovi na hlavu věšeli prádlo a do Rašína rovnou stříleli. Spisovatelé mají bujnou fantazii, lyrický Máj napsal Mácha na Karláku, stejně jako Karolína Světlá svoji Vesnickou romanci. A úrodu Muchomůrek bílých ukradli Mejlovi Hlavsovi přímo před domem…
Více viz
53. VINOHRADY, VINOHRADY – SAMÉ ZNÁMÉ DÁVÁTE - 9. 11. 2014 - fotoalbum...
Další album
Album
Kužel

Výtoň, 18. 11. 2014
Včerejší hospoda nebylo takové početní fiasko, jaké jsme očekávali po popůlnočním návratu z Uher. Dorazili čtyři žízniví Uhři, naši kreativci a hlavně - všichni už jsou z Mexika, a tak Buenos dias přišli na Výtoň. Michal s námi oslavil návrat z mexického vězení a především Anežku. A bylo víc než zřejmé, že ji ten den neslavil poprvé.

Výstava Aleny H., 19. 11. 2014
Srdečně vás zvu na tradiční výstavu, tj. již 17. výstavu naší Tvůrčí skupiny, která před dávnými časy vznikla při tehdejším Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy. Výstava se koná ve výstavním sále ABF na Václavském náměstí 31, (průchodem do dvora) v horní části levé strany náměstí při pohledu od Můstku. Vernisáž bude od 18 hodin. Těšíme se na vás. Alena H.
Album
Kužel

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) I my vysíláme při Daleké cestě na sever                                           4) V přípravě na DD jsme navštívili i Svatý kopeček
    2) Zelená hora byla přímo na námi                                                         ) Vinohrady, Vinohrady - teď zrovna míříme na Albertov
    3) XIVejt U Růžového sadu                                                                   6) Vernisáž Aleny H.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Koukáme z Uher na Horní Uhry                                                               4) Nadílka |U Járy
    2) Oslava JiBlaJiMi                                                                                       5) V lonu v Ďáblicích zpíváme o Doupátku v Ďáblicích
    3) My všichni jsme v adventním Berlíně                                                       6) Cestou k Medvědu jsme měli obligátní oheň