Akce Čtrnáctky v roce 2015
akce: Silvestr v Lomu u Kunžaku, Pražská pivočára II, Bobr v Norrisově boudě, Radkovy narozeniny na Vysočině, Z Hanspaul City až do Rocky Mountains, 1. Obnovené Otevírání studánek a výčepů, Kampa Střed světa, TAK bude cirkus, Xivejt na Jenerálce, Po stopách Blanických rytířů, Řevnický Poklad, 47. Malá Stezka Čtrnáctky u Řeky, 14. Milíčeves, Všichni na Petřín, Anenská Studánka, Vítání léta ve Vojanových sadech, Cykločundr v ATC Milavy, XIVejt na Výstavišti, Klídek a pohoda ve Lhotě, Dánsko a Jutským poloostrovem na kole, Slovenský Kras, Brandov, Čtrnáctkové kulturní léto, 57. Velká stezka se zakončením v Plasech, Pátá A - školní vylet s překvapením, V pueblu je jehně, Oslava Nadi na Proseku, DD v Plzni, Ze školičky do hrobu, Uherské lázně, Předvánoční Krakow, Vánoční nadílka v Malešické tvzi, Bohatství a miliony jsou tam za tratí, Vánoční výlet na Děda
Co jsme zažili
Silvestr v Lomu u Kunžaku, 30. 12 – 4. 1. 2015
Teď jen v rychlosti prosvištím Silvestr v Lomech u Kunžaku. Po společné návštěvě prosluněného Pelhřimova jsme se na hřbitově v Kamenici nad Lipou dozvěděli, že náš Karel IV. má ještě slavnějšího příbuzného než on sám - jeho strejda Standa proniknul až do latiny - Rickettsia Prowazeki. Středeční návštěvu Stanislavova rodného domku si odbyla jen vybraná část delegace, my jsme po dobytí Vítkova hrádku a Jindřichova Hradce pod vedením dalšího hradeckého patriota absolvovali romantickou procházku podle Nežárky a hektické hledání zastávky autobusu nazpět. Na Nový rok jsme šli do kláštera a otevřeli si zavřenou hospodu v Nové Bystřici (první ze třech).
Meteorologovi-pesimistovi navzdory jsme vyrazili na výlet i v pátek a za slunce dobyli Vysoký kámen. Slejvák se spustil, až když jsme seděli v další zavřené hospodě, tentokrát v Kunžaku. V sobotu jsme se nechali v Kaprounu vyhodit z vlaku jako Jára Cimrman a liduprázdnou krajinou dorazili do Člunku, kde byla zavřená hospoda, ovšem už otevřená jinou partou. Tradiční novoroční výstup na kopec jsme odsunuli až na den odjezdu. Pomocí navigace jsme zase přes Psojedy (navíc zafúkané) dojeli pod Křemešník. Po náročném výstupu jen pro nás nasvítili poutní kostel a ve vrcholové hospodě jen pro nás přichystali stůl pro čtrnáct. Přesně tolik, kolik nás právě bylo.
A co si budeme určitě ještě pamatovat? Každodenní mejdany na Sedmičce, večírek mezi filmovými hvězdami, kde naše rozhlasová hvězda tancovala vsedě a přitom na stole, dva poslední večery v útulném doupátku v podkroví i nákup sněžnic u Vietnamky. Dostali jsme se i do podzemí a cestovali ponorkou. A rozřešili jsme záhadu krematoria v Pelhřimově. Není to náhoda, že hospodskému Lírovi radí, ať jede právě tam. Jiří Lír je totiž pelhřimovský rodák a v první třídě seděl v lavici s Lubomírem Lipským. Nicméně když jsme uviděli vilku okresního hejtmana od architelkta Janáka, bylo nám hned jasné, že právě ona je přípravná studie k jeho pozdějšímu krematoriu v Pardubicích.
Výtoň, 13. 1. 2015
Tak jsme se všichni sešli v tomto Novém roce včera v hospodě. Aspoň to tak vypadalo. Když se nás okolo stolu tísnilo 24, už jsem přestala počítat. Počítat musel jen Ivan H., protože objednával a doobjednával kalíšky na své kulaté narozeniny. Už dávno není dítě ani teeenager, a tak tam má samá kulatá čísla. My jsme zatím hovořili všichni se všemi. A i s hlavou plnou fernetu a griotky jsme dohodli spoustu termínů.
Pražská pivočára II., 18. 1. 2015
…Už na startu dávalo složení účastníků tušit, že nosné téma vycházky přijde zřejmě zkrátka. A taky jo - v Malešickém mikropivovaru s maličkými varnami v oknech byla v našem salónku objednána pouze čtyři velká piva, zato dvanáct malých. Přímo před hospodou jsme si prohlédli předlohu loga pivovaru a šli se podívat, jak stavěl Milunič, než ho pohltil Tančící dům a jak udělali velrybu z betonu, když se obyvatelé paneláku chvíli nedívali…
Více viz
55. PRAŽSKÁ PIVOČÁRA II. - 18. 1. 2015 - fotoalbum...
Bobr v Norrisově boudě, 23. – 25. 1. 2015
Je pátek večer. A když jsme se tam všichni sešli, hoj to bylo lidí! To bylo shledání. Ale co to? Co se to děje v předsíni? Kde se tu vzal ten Bobr. Bobr přeci do Jizerských hor nepatří. Musíme ho zlikvidovat, volali všichni. Ale jak? Jak na Bobra? Kdo poradí? Ano, již to víme! Již je nám to jasné!! VYPIJEME HO!!! A TAK se i stalo, Bobra jsme vypili a úplně ho zneškodnili. Zbylo po něm pouhopouhé ubohé doupě v podobě sudu. Hoj, to jsme byli stateční. Než jsme však Bobra udolali tak jsme v sobotu dali na běžkách 35 km z Kořenova přes Montanii (s výborným jídlem a bez fronty), Knajpu (děsný fronty a bez jídla a bez piva, ale se sluníčkem), Chatu Věčného mlčení (tam nemohou být ubytované ženské), Hrabětice U Kapličky ( kde mají výborný horký záda), Maxov U Toníčka (topinka a pivo) až na Norrisovu boudu. No a tady se stejně jako v pátek žvanilo, zpívalo, řvalo a řvalo jak o život, to když jsme po půlnoci zpívali oblíbenou píseň Jackův smích. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme druhý den ráno, úplně ochraptělí, zjistili, že náš řev nikoho z předčasně odpadlých neprobudil. Hoj to bylo zklamání. Hluboce jsme se zastyděli. Musíme řev více trénovat. No a v neděli šupy dupy na Prezidentskou boudu a cestou zpět Zuzka Vlachová kleje a láteří, že jí někdo ukradl hůlku a nechal jí tam podobnou asi o 30 cm delší. Takže, když se odrážela tak jí to pořád zatáčelo. Asi po 5 km jízdy Pavel Tichý zjistil, že má běžkařské hůlky, které vykazují stejnou chybu a že také zatáčí. Hoj to bylo radosti. Zuzka si padla s Pavlem radostně do náručí, vyměnili si hole a jelo se domů. Hoj, to byl zase podařený víkend!!!
Výtoň, 27. 1. 2015
To zas byla včera bezvadná hospoda. V osm už bylo u našich sražených stolů úplně plno, a když mezi nás dorazila v půl deváté i zmijovka vzácná, byli už jsme rozjařeni. Kestřa tak hezky popřála všem Milošům k svátku, že ten náš neodolal a objednal nám panáky. Pak už jsme jen probírali o ty skoky o tyči (různé délky) a jak na Traviatě dokazovat, že jsme věčně mladí. A konec dobrý, všechno dobré - zakutálená pajcka se našla! Momentálně je zakutálená ve Čtrnáctkovém fondu.
Radkovy narozeniny na Vysočině, 30. 1. – 1. 2. 2015
Radkovy narozeniny byly moc zdařilé. Před sobotní oslavou jsme si sice zmoženi říkali, že lyžařský výlet měl být buď kratší nebo jsme měli v pivovaru Leopold vypít méně výborných medových piv. Ale každopádně, když Stáňa Radka přeměřila, zábava dostal říz. A když si rekreantka přišla v půl druhé stěžovat, ať přestane to falešné drnkání, dostala zábava pořádné grády. Kam se hrabe náš Jackův smích na Vítkovo With Or Without You. A ještě se podívejte (př. 1), jak bylo v neděli krásně. Sluníčko a navíc nám Míra T. úslužně na GPS naměřil délku výletu na Cikháj na 14 kiláků.
Album
T14
Sláva nám, sláva nám, sláva nám a… , 3. 2. 2015
Tamtamy i TAKTAKy duní. Nebyla jsem včera sice na schůzi, ale mám své zvědy. Tak vězte, že náš šéf se stal majitelem TAKu. Obzvlášť sladké je, že porazil pana profesora Hlavatého (ano to je ten, jak jsme kvůli němu po zazpívaní Velvar museli na zakončení uklízet), a to o 14!!! hlasů. A stejnou silou tleskáme JaVoru, která byla zvolena do Rady TAKu a získala nevíce hlasů – 86 ze 100. Tady těch 14 není taková sláva, ale vězte, že 14 lidí si ji dovolilo nevolit. Každopádně slovutná Trasa 14 gratuluje a my řadoví členi Čtrnáctky jen doufáme, že vám oběma budeme dost dobrý, abyste shlédli z výšin TAKu a přišli taky mezi nás drobný lid trasy Čtrnáct.
Spanilka v oblasti Žďárských vrchů 6. – 8. 2. 2015
Album
T14
Výtoň, 10. 2. 2015
Jestli si vy přespolní myslíte, že jsme včera něco v hospodě vyřešili, tak nevyřešili. Ale zato nás bylo hrozně moc, co jsme chtěli řešit. A vo tom to je. Jestli budeme řešit déle, tak se mohu těšit, že budu v hospodě vídat IvČe, JaVora, Inženýra, Allu, Vencu Hr., obě Věry, Alenu P. a další a další, kteří naše běžné kecy v normální hospodě ignorují. Tak zase příště, v úterý 24. února - on už šéf vymyslí nějaké nosné téma.
Z Hans Paul City až do Rocky Mountains
…Už i Houtyš se dočkal pamětní desky. Zavzpomínali jsme na legendární hanspaulské skupiny a hned se legendární František, zakladatel Bluesberry, v zastoupení Věry ozval a dorazil(a). Ondřej Hejma se při odhalování nad textem ušklíbal, každopádně je jisté, že iniciátorce pamětní desky paní Beránkové jsou kompoty rozhodně milejší než svobodomyslní umělci. Nový majitel TAKu měl takovou radost, že získla pravomoci na objednávání propisek, že bouchnul na oslavu šampusy. Na Hans Paul City je nejen nejkrásnější ráno, ale i líné nedělní odpoledne…
Více viz
56. Z HANS PAUL CITY AŽ DO ROCKY MOUNTAINS - 15. 2. 2015 - fotoalbum...
Výtoň, 24. 2. 2015
Včera byla zdánlivě úplně normální hospoda. Šéf se bavil s klukama, my holky s holkama a s Judy, která se přijela ohřát z Chicaga do Prahy. Jen úloha Pažouta v dějinách hospod se mění. Jako poslední přišli do hospody Součkovi a Provázkovi a to dlouho, dlouho potom, co Ivan odešel. Jestli vy bláhoví z venkova, čekáte, jak dopadlo hlasování, tak nedopadlo. Jen se takš uškalo a Věra nám do toho šuškání vyprávěla historku o Františkovi s podvazkovým pásem.
Výtoň, 10. 3. 2015
V úterý se příjemné předjaří v ulicích Prahy změnilo na Výtoni v drsné tropy. Deštný prales vyrostlý z táců piv a vedra mi natolik zatemnil mysl, že si jen matně pamatuju na lákání do cirkusového stanu, poměrně neúspěšné luštění Stezkové křížovky P+S+Z a Lenku převlečenou za Kostrbu, která nám přišla vnucovat lístky až po zavíračce.
1. Obnovené Otevírání studánek a výčepů, 21. 3. 2015
Kučeras si všiml, že první jarní den 21. 3. připadá na sobotu a my zase, že poslední Otevírání studánek a výčepů (už bez hlavního ydeologa) se konalo před 21 lety!!! S tím se musí něco udělat! A tak jsme vyjeli do přírody, i když místo nezvedených dětí jsme si už pořídili psy. Z Pikovic jsme se vydrápali na Medník a díky Neffovi a ležícím frekventantům jeho fotografického kroužku
jsme spatřili a nafotili kandík psí zub...
více viz album
T14
A ještě k tomu kandíku - Neff ho fotil Panasonic LUMIX G MACRO 30mm f/2.8 ASPH. MEGA O.I.S., Jirka svým japonským šuntem, ale na fotkách obou se kandík mezi závějemi listů stejně úplně ztrácí.
Další album
Kužel
Výtoň, 24. 3. 2015
Včera to byla zase bezvadná hospoda. Bylo nás hrozně moc, a tak se vedly separátní rozhovory. A někdy tak vehementně, že mi to připomnělo hru na čichanou. To první výherce vybere kořalku, druhý ji zaplatí, třetí si k ní čichne a čtvrtý vypije. Naše zrealizovaná verze vypadala takto: Ivan H. vylije Náměstkovo pivo na Provázka a já ho pak jako poslední odcházející z hospody zaplatím. Ale jinak je pití príma, už po druhém pivu jsme se skupinově rozhodli, že si ten cirkus nemůžeme nechat ujít a koupili si lístky na TAKový bál. Pojďte taky, a když se bez manéže obejdete, přijďte určitě po velikonocích 7. 4. do hospody.
Výtoň, 7. 4. 2015
Včera nás bylo v hospodě zase hrozně moc, ale už v půl desáté jsme seděli před prázdnými půllitry a oprsklý číšník nám odmítal nalejt. Nastal zřejmě čas zvednout z Podskalí kotvy a odplout do jiného přístavu. Tipy?!?
2) Slavné filmové postavy 5) Rocky Mountains v Nebušicích
3) Pražská pivočára nás zavedla do Malešic. 6) Obnovené otevírání studánek a výčeoů
Kampa Střed světa, 10. 4. 2015
V pátek začíná Kampa - Střed světa, a sice v 17 hodin chozením po
malostranských galeriích (vloni jsme byli třeba u Martina Boudy v
litografické dílně, vzpomínáte?). Tentokrát je sraz s Kučerasem na
Maltézském náměstí u Café de Paris. Když přijdete včas, můžete zasednout
Havlovi lavičku. A kdo se k tomu převlékne do cirkusáckého, může poté
rovnou vyrazit na TAKový bál v Masarykových kolejích. Šéf cirkusu se na nás všechny těší!
Album
JiVla
TAK bude cirkus, Masarykova kolej 10. 4. 2015
Album
T14
Po stopách Blanických rytířů, 12. 4. 2015
Ač jsme se sešli ve střešovické vozovně, ještě cestou na start na kvízovou otázku proč "Po stopách Blanických rytířů", jsem dostávala jen vyhýbavé odpovědi. Teprve na lavičkách v novém parku vzniklém nad bývalou dírou v zemi, se ti bystřejší začali plácat do čela. Ano, děti, dneska půjdeme nad tunelem Blanka...
Více viz
57. PO STOPÁCH BLANICKÝCH RYTÍŘŮ - 12. 4. 2015 - fotoalbum...
Další album
Kužel
Xivejt na Jenerálce, 14. 4. 2015
Pozvánka: Tentokrát na Jenerálce. Ti, co byli na vycházce z Hans Paul City až do Rocky Mountains, už vědí - byla to mezihospoda. Co je nové, je přístup. 14. dubna už bude prodloužené Áčko, a tak vystoupíte na první nové zastávce na Bořislavce a pojedete jen jednu stanici busem.
Na XIVejt do Roztok dorazilo sedm statečných, v Úněticích v pivovaře jsme se připojili čtyři a po vydatně zapitém obědě jsme společně zdolali Kozí hřbety, navštívili domek pro líného vědce, menhírek a hospodu v Horoměřicích, kde v zakouřeném pajzlu visí Sigmund Freud v nadživotní velikosti (prý proto, že se tady každý rozkecá). Poté přes pole s netradičními výhledy na Hradčany a Prahu do hospody Na Jenerálce, kde už jsme se vmísili mezi ostatní Čtrnáctkáře. A pak už to všichni znáte: víno, pivo, ženy, muži, zpěv, řev.
Album
JiVla
26. Řevnický Poklad, 18. 4. 2015
...Vyjeli jsme motoráčkem do Litně, nevešli se na skupinové foto a vyrazili na vlastivědný okruh okolo majetku Daubků. Chvíli nás ještě rodina Tichých zadržovala na židovském hřbitově, ale pak už jsme se trhli a přes louky dorazili na výhled na Liteň a ...
Loňští oslavenci vytvořili stejný obrazec, jaký minule v lomu sestavila ZuBra. Ovšem teď byly láhve nějakým kouzlem (že by naše špunty?) opět plné...
více viz album
T14
Pavel: Milí účastníci, děkuji všem, co přišli a zvláště těm, kteří nám pomáhali při distribuci a ještě zvláště Nadě H. a Janě V. a Věře O. za pomoc při přípravě. Majiteli TAKu ještě a ještě zvláště za přednesenou zprávu o šéfovství (a taky za výběr příspěvků). Dnes jsem vyhodnocoval "protokoly z cesty"... Překvapilo mne několik věcí... Ale mé hodnocení platí – vyhráli všichni, kdo se zúčastnili a jsou alespoň trochu hraví. Za studené počasí může bál TAKu.
Jarní Křivoklát z Miličína do Mladé Vožice, 24. – 26. 4. 2015
Album
JiVla
Na Smetance, 5. 5. 2015
Jak už Stáňa psala, seděli jsme včera na Smetance pod otevřeným okny, nasávali čerstvý jarní vzduch a já se těšila přízni třinácti mužů. Ano, bylo nás přesně čtrnáct, když dorazily Stáňa a Lenka z koncertu a zkazily mi mou výlučnost. Už jsme chtěli podlehnout nekuřácké lobby a zase se stěhovat, ale náš hospodský investigativec ZSV, který se vydal rekognoskovat Karla IV. v Neklance ve 22:22 hlásil, že u Karla v salónku je ze sousední místnosti zahulíno daleko víc. A tak se po Stezce v úterý 19. května opět sejdeme na Smetance. Tam, co jsme seděli minule a včera, bude hrát tradiční jazz, neb je tam piáno. Takže my budeme dlít vlevo od výčepu, kde je nekuřácká místnost. A my ženy při markýrovaném chození na záchod budeme moci posluchat Hello Dolly.
2) Po stopách Blanických rytířů 5) Řevnický Poklad jsme začali hledat v Litni
3) Výlet před XIVejtem vedl přes Koí hřberty 6) Kemp Řeka na břehu moře
47. Stezka Čtrnáctky u Řeky, 14. – 17. 5. 2015
Pozvánka Jirky Bubeníčka
...Zoufalé čekání na grilovaný hermelín zmutovalo po deváté hodině na zoufalé čekání na Radůze. Když jsem i já pochopila, že nebudu vystavena na vyvýšeném pódiu, které mi naštěstí zasedl průvodce dějem ZSV, a ani že nebudu vtipně vtažena do hry, coby Radůz nebo nedej bože ježibaba s velkým hladem, užívala jsem si ohromně verše, úžasné herecké výkony, nezapomenutelné kostýmy, i nápovědu - jak ti všichni namačkaní dokola. A znovu si užívám teď u monitoru v práci, kdy i kolegové z mého hýkání pochopili, že se zrovna nevěnuji optimalizaci svých programů...
více viz album


Záznam hry Radůz a Mahulena:
Vernisáž Aleny Hořejší ve Vysočanské radnici, 18. 5. 2015
Alena: Mohu po návratu z londýnské mlhy potvrdit, že vás srdečně zvu na výstavu, která začíná v pondělí 18. 5. v 18 hodin v Galerii 9 ve staré vysočanské radnici (na stanici metra Vysočany). Budu vystavovat se čtyřmi bývalými kolegy, jejichž díla již vytrvalí návštěvníci výstav Tvůrčí skupiny dobře znají.
Albba


Na Smetance, 19. 5. 2015

Jak už psal a prezentoval Michal, včera byla hospoda parádní. Sice po Stezce a pondělní Alenině vernisáži ve vysočanské radnici vypadala účast na početní fiasko, neboť v následné první letošní zahradní restauraci U Pecků (každá maximálně jedno velké pivo!!!) se účastnice zaříkávaly, že dva večery po sobě pít prostě nevydrží. Ale nakonec se nás sešlo Pod Smetankou (počet kontrolován šéfem až z Prešpurku) 14 + 1 Stáňa. Namačkali jsme se k jednomu stolu a konečně jsme si mohli popovídat všichni dohromady. Semleli jsme nácvik, Radůze, kam se poděla zelená, odjezdy vlaků, Portugalsko, maturity, e-ŠLaP, táborák s hasičskou asistencí, prostě všechno, co jsme si nestačili říct na Stezce. Tísnili jsme se mezi porcelánem, protože v naší místnosti se hrál jazz. A ne ledajaký. Stáňa samozřejmě znala klavír, kytaru, kontrabas, klarinet i zpěvačku - samý profesor či symfonik, kteří před Rudolfinem dali přednost Smetance.
Scházejí se každý měsíc, takže Stáně řeknou, kdy budou hrát příště. A my si pak zarezervujeme stůl hned vedle v místnosti, abychom nemuseli my ani naši muži neustále předstírat, že chodíme na dámské záchodky.
e-ŠLaP - Expedice Špindl - Labe – Praha, 26. - 31. 5. 2015
…Na Vrbatově boudě jsme se zformovali, u mohyly v čepicích, rukavicích a bundách vzpomněli na prostovlasého Hanče v košili, sjeli k Labské boudě a došli ke startu naší expedice e-ŠLaP - k pramenům Labe. Nula na teploměru na Labské nás přesvědčila, že Paroháč a polévka uvnitř boudy je poznaná nutnost. Nekonečný sjezd přes Mísečky a Přední Labskou byl přerušován srubem pod lanovkou na Medvědín, přehradou na Labské a pivovarem Hendrych před Vrchlabím. Večer jsme si ve Střelnici zopákli Hoří, má panenko - jen ta pitombola nám chyběla…
Více viz
57a. e-ŠLaP EXPEDICE ŠPINDL - LABE - PRAHA - 26. 5. - 31. 5. 2015 -

U Karlínského přístavu, 2. 6. 2015
viz 58a. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2015 květen - září 2015
Včera se nás v Karlínském přístavu u vrávorajícího námořníka-číšníka, kterému se houpala paluba pod nohama, sešlo docela hodně. Trochu jsme litovali, že se nám nepodařilo srazit naše tři stoly, a že zábava i konzumace probíhá odděleně. Ovšem když šla u sousedního stolu už čtvrtá runda griotky, byli jsme se separací náramně spokojeni. A navíc Míra T., který si objednal olbřímí koleno, obcházel poctivě všechny stoly a krmil jak Ježíš celou Čtrnáctku. Ještě jsme ve večerním oparu spatřili šéfa, který připlul do přístavu až z Horních Uher, ale asi to byl jen přelud - byl tady a už tu není. Když jsem vyšla na přístavní molo, spatřila jsem jen bloudící griotkovou sekci, marně hledající jakéhosi Poutníka.
14. Milíčeves, 5. – 7. 6. 2015
Je výroční 14. ročník. V hospodě se počet účastníků na Milošově seznamu zastavil na čísle 58. Prostě přijeďte včas, ať si máte postavit kde stan, kde rozložit své židličky a natočit pivo do svého půllitru.
Střípky vzpomínek Honzy Dušáka z roku 2022: Zatímco v sobotu dopoledne jeli ostatní na prohlídku zámku Vokšice, já jsem se stavil v mé oblíbené hospůdce Na Blatech. Oběd v hospůdce Křenovský šenk na dohled od Trosek. Po obědě Trosky. Z nich úchvatné rozhledy nejen na Český ráj, ale i jeho okolí - Ještěd, Krkonoše, Bezděz, kam až oko dohlédlo.... Takový zážitek si zasloužil pivko. Další následovalo u rybníčku Nebákov. Přes den bylo Palermo. "Zajížďku" přes Sobotku jsem si odpustil, a z Mladějova jsem ani nezamířil s ostatními na Blata, když už jsem tam byl dopoledne. Hanka Brádková do Milíčevsi nedošlapala na kole, protože měla někde na trase pád. O nedělní dopolední zábavnou složku před výjezdem se postarala Stáňa. Stáňa a stan, zejména jeho balení patří již tradičně k sobě. V Kopidlnu jsem vynechal procházku po zámeckém parku a mezitím mlsal v cukrárně na náměstí. Oběd byl v Libáni na náměstí v restauraci Radnice. Byl jsem rád, že jsme navštívili místa, kde: "Řekla vrána vráně, koupíme si sáně, budeme se vozívati z Prahy do Libáně". Na tomto nevelkém náměstí byly ještě další tři hospody. Příjemná byla prohlídka zámku Staré hrady s půvabnou průvodkyní.
Album

Všichni na Petřín!, 10. 6. 2015 …Za vysokou zdí se ukrývá zmenšenina Kotvy či DBK manželů Machoninových a za další zdí ruina hotelu Vaníček. Teď si rychle zopáknem dřevěný kostelíček, lachtana, Zlatou Prahu a Nebozízek. Když jsme přicházeli do cíle, paní právě začala uklízet poutač kiosku nad Petřínskými terasami. Srdce se mi zastavilo, nohy rozběhly. Naštěstí úpěnlivé prosby a náš počet paní přesvědčil, že ceduli zase vyndala, nechala ujet autobus a začala nám točit pivo a opékat klobásy. Rozvalili jsme se na terásku, popíjeli a dívali se na město pod námi. Praha je nádherná, ale když se začne snášet noc na střechy zlaté Prahy, nelze tu krásu popsat slovy.
Více viz
58. VŠICHNI NA PETŘÍN! - 10. 6. 2015 -

Další album

11. Anenská Studánka, 19. - 21. 6. 2015
My z těch vernisáží nevyjdem. Přijeli jsme do Anenské Studánky a stodola nás místo neomítnutých cihel vítala bělostnými zdmi a na nich instalovanými parádními Hančinými fotkami z Nového Zélandu. Bohaté pohoštění a hudební zahájení vernisáže se už rozuměly samosebou. Jakmile po půlnoci neviditelný kempař zahnal najaté hudebníky z placu do postelí, zrodil se na Čtrnáctce nový kytarista. A hned začal hrát sprosté písně. Pokud se dobře pamatuju, tak jediná slušná byla „Když jsme táhli k Jaroměři“. V sobotu ráno nám poprchávání a rosničky doporučovaly nevyjíždět. Není nad operativnost - večerní mejdan jsme přesunuli na ráno a prohlídku opraveného kostela na dopoledne. Při ní jsme se přesvědčili, že oprava a pravidelné mše v kostele sv. Vavřince nejsou určitě nadarmo - vždyť jen otec jáhen a jeho šest synů zajišťují kostelu slušnou obsazenost. Pak už se počasí umoudřilo, a tak jsme vyjeli nejkratší cestou údolím Moravské Sázavy rovnou na oběd do Výprachtic. Protože sliby a daná trasa se mají plnit nejen o vánocích, došlo po obědě i na plánovanou dopolední rozhlednu. Místo pro Marjánku vybral Ivan s Inženýrem výborně - měli jsme výhled na Alenin rodný domek i kol kolem do nádherně zelených Čech. Jako bonus jsme zažili nevěstu na traktoru a čerstvě vymalovanou hasičárnu s Koutem maskovaným ve svijanských půllitrech. Mejdan jsme si užili už ráno, a tak zábava večer byla dost ospalá vzdor Inženýrovi a jeho lahvím vína na oslavu narozenin (zatím kulatých jen číslicemi). V neděli na Den otců jsme dojeli k Domu matek (včelích), kde jsme se dozvěděli převratnou informaci. Stačí lepší strava a z mužů-trubců se mohou stát matky. Pro rovnováhu v domácnosti pro mě z toho vyplynulo jediné - nevařit, nevařit, nevařit! O něco smysluplněji než do obřího úlu uprostřed lesů byly investovány peníze do krásně přestavěné obecní hospody v Opatově.
Tak se pro jednou dobře najíme. Pak jsme se rozprchli do všech světových stran, pěšáci po svých, pohodářky rovnou domů a my, co se musíme pořád přesvědčovat, že okolo Brádků jsou opravdu samé kopce, jsme vystoupali dlooouhým obloukem nad Helvíkov, poté sjeli k opravené, ale zamčemé kapličce a pak už zpátky do Zahrady Čech. Přestože všichni mladí byli na konkurenčních Pantakovkách, Pavel, Hanka s rukou v sádře a Ivanka H. nás tak hezky celý víkend a s úsměvem! obsluhovali, že jsme si říkali: Je dobré být ať už otcem nebo matkou. Protože tohle by pro nás žádné cizí dítě neudělalo. Díky! Odcházelo se nám hezky z této zahrady, protože jsme měli v rukou příslib, který zněl tak hezky - totiž že se sem za rok můžeme zase vrátit.
Album

2) Děkovačka herců 5) Všichni na Petřín, na výhledy
3) expedice e-ŠLaP na startu u pramene Labe 6) V Anence na Marjánce
Vojanovy sady, 23. 6. 2015
Jezírko už je vyčištěné, Můra připraven a my taky, abychom vtrhli do sadů hned po otevření po sedmé a uzmuli si aspoň dvě lavičky na náš plácek.
Na Smetance, 30. 6. 2015
včera to na Smetance nejdřív vypadalo, že se budeme krčit v nekuřáckém salónku a hudba k nám nedolehne. Ale pak dorazila Stáňa a s pomocí svého kámoše basisty Vítka Fialy začala shánět další židle a židličky přímo u jazzu. Plíživá migrace do místnosti jazzu zaslíbené postoupila obsazením stolu rezervovaným pro pana Žížalu a definitvním vytěsněním původního obyvatelstva od stolu, kde nám původně dali k dispozici tři židle. Naštěstí jsme si nezačali stavět mešity, jen jsme poslouchali (i Loreta!!) skvostný jazz. A pak šel "náhodou" kolem syn Vítka a vystřihl kamarádům svých rodičů i nám několik klasických jazzových odrhovaček. Je dobré zůstat v hospodě i po setmění.
Cykločundr v ATC Milavy, 3. – 7. 6. 2015
...I v neděli byl cíl jasný a vzdálený - Svéradice, a tak ti chytří přezuli gumy a vyrazili na čtyřech kolech. My jsme ale cestou potkali Barona na kole, Leoše, který si odskočil od strýčka (na otázku, kolik jí je, zarytě mlžil), a rozhlednu, ze které, jak se posléze ukázalo, byl vidět úplně stejný Boubín jako od Nadi z kuchyně a ze zahrádky. A už je tu Naďa a její tvrz. Konečně nastal nefalšovaný cykločundr - seděli jsme na zápraží, osvěženi hadicí za chalupou, popíjeli, pojídali a měli se fajn. Jenže pak jsme zase byli jako Čech Karel Němec - nestačí dojet na pól (kéž by), ještě musíme nazpátek...
více viz album
T14
Xivejt na Výstavišti, 14. 7. 2015
Letošní již druhý XIVejt jsme strávili na Výstavišti. Běžně liduprázdná zahrádka restaurace Pražan byla slušně obsazená už při našem příchodu a do toho zněly hlasité zkoušky rozhlasu na večerní cirkus Za dveřmi. Takže když nám tajfun začal strhávat Dej Bůh štěstí nad našimi hlavami, celkem ochotně jsme se přesunuli do sálu restaurace. Rázem jsme se ocitli ve windsorské Anglii. Tak jako ve staré Anglii, šampus si do sklenky naliji. Nebylo to plánované, Chval měl přijít na svět až těsně před odjezdem do Dánska. Ale Chvála Bohu, že jsi se narodil! Pak už vše probíhalo jako vždycky.
Muzikanti hráli, my v zadních řadách kecaly, železný muž Michal posiloval, snaživý číšník nestíhal a těsně před desátou se všichni rozpomněli, že mají povolené vycházky jen do půl jedenácté. Zkuste toho domácího tyrana nějak uplatit, jinak budeme mít zanedlouho večerku dřív než na pionýrským táboře.
Album
Kužel
Klídek a pohoda ve Lhotě, 17. 7. – 19. 7. 2015
A ta letošní Lhota? Byla zase báááječná. V pátek jsme se slétli ze všech stran pod pergolu, kde jsme setrvali po celý večer v družném rozhovoru a zpěvu. Teprve v půl třetí Alla polevila ve své bdělosti a poslední mohykáni utekli (bez odpovědi na otázku, proč tak brzy?) před ní spát. V sobotu vedro, přesto jsme po ranní koupeli a šampaňských odjeli na tradiční výlet okolo Mácháče. Ale nic není jako vždycky. Letos se po letech otevřela hospoda Pod hradem ve Vrchovanech. Tam jsme dosedli a při utěšené konzumaci se konečně mohli věnovat pohybu našich žen-stíhaček, které se snažily po celý den protnout svou trajektorii s tou naší. Zatímco my jsme si užívali v Holanech, v Dřevěnce, u Mácháče a na rovné!! silnici, naše vrchařky tlačily kolo do strmých vysokohorských výšin Bernštejna, neboť rozkaz zněl jasně: Jedťe po žluté! Všechny útrapy a bolesti utiší možná láska, ale určitě bazén v lhoteckém Beverly Hills a šampusy. Vždyť komu se poštěstí, aby mu bylo šampaňské servírováno šipkou? A pak už tradiční sobotní večer s kýtou, laskominami a hudbou.
Celý pátek dokončoval Pán domu instalaci nového bazénu, aby se Čtrnáctka mohla jako každý rok cachtat. Co takhle v neděli vyměnit kolo za míchačku, helmu za fanku a Skalku za Kačírek? Ozvalo se jednoznačné ANO. Investor nestačil zírat, kolik je v téhle nově zformované Brigádě socialistické práce šikovných zedníků, polírů, stavebního dozoru, (ten ale záhy přeběhl na druhou stranu barikády a zdil) a údernic, které hravě nahradily bagr a vykonávaly zemní práce hráběmi. Technologickou přestávku na tuhnutí betonu jsme využili kontrolou kapacity nového bazénu – je to dobrý, vejdeme se tam opravdu úplně všichni – a poté salvou a dortem na počest oslavence.
Stavební dozor sice prskal, ale my, nezatížení zkouškou z trvanlivosti betonových kostrukcí, jsme zeminu přihrnuli až k obrubníku, nasypali oblázky, dovlečené na Beverly Hills naší osvědčenou mulou, a nahrnuli černozem. Mít semeno, tak donutíme i trávu růst. Měli jsme takovou radost z dobře vykonané práce, že jsme to s Jirkou pod darovaným věncem s nápisem "Kamaráde, žij sladce!" ještě znovu hezky oslavili. Jirka se Zdenou nám všem vzkazují: Přístě určitě zase přijeďte, budeme mít totiž kulatiny. Je to neuvěřitelné, ale Lhota bude už počtrnácté!
Připojuju diplom, který nám Jirka předal včera U Holanů, a který mi Zdena naštěstí poslala mailem. Ani nechtějte vidět, jak naskenoval originál diplom můj skener včera o půlnoci. Zřejmě před výkonem vychlastal pět piv stejně jako já. Nebojte se, vy ostatní brigádníci, o diplom nepřijdete. Jsou v úschově u Jirky a Zdeny a kdykoliv k vyzvednutí.
Album
JiVla
Dánsko a Jutským poloostrovem na kole, 29. 7. – 9. 8. 2015
Zuzana vymyslela další hymnu do Dánska, budeme mít tedy hymny dvě jako v Bretani. Jednu lyrickou (Pár havraních copánků) a tuto údernou. Nesmí nikoho překvapit, že tam o Dánsku není ani slovo. Ve skutečnosti je tam zašifrované, když vezmeme v úvahu rčení "chlastá jako Dán".
1. Náš lodivod už je zas jak kára [3×],
koukej, jak se klátí.
Ref.: Čert ví, kdy kotvy zvednem [3×],
když to s ním tak mlátí.
2. Hej, všechen rum rychle přes palubu [3×],
ať nepije dále.
Ref.: Čert ví, kdy kotvy zvednem [3×],
nejdřív na Tři krále.[3×],
3. Náš lodivod už není jak kára [3×],
námořníky hloupý.
Ref.: Já vím, kdy kotvy zvednem [3×],
až se rum zas koupí.
Album
JiVla
2) a na návštěvě u Nadi 5) Pod dánskými útesy
3) XIVejt na Výstavišti v Pražanu 6) a na dunách
Nákladové nádraží Žižkov, 11. 8. 2015
Díky našim pohotovým fotografům už zajisté víte, jak jsme se měli včera na kolejích. Ještě by to chtělo kapku rosy a žižkovská industriální romance neměla chybu. Legionářský vlak způsobil, že i notoričtí pozděchodiči přišli na komentovanou prohlídku už v pět a v parném odpoledni se nechali provádět legionářem, oblečeným do uniformy ne nepodobné klasickým kopřiváčům. Poté jsme obsadili bílý stůl uprostřed kolejiště a nepřestávali se divit, kolik je mezi námi milovníků industriálu. A pak že život není náhoda. V neděli jsme se rozloučili s našimi průvodci po cestě parádním Dánskem a včera jsme se s nimi srazili v kulometném hnízdě. Těsně před promítáním filmu a vyhnáním z ráje jsme si připili s Karlem K. na zdraví a pak už začali divákům v lehátkách promítat nějaký nesrozumitelný film. Museli jsme se odebrat do útrob nádraží ke švédské bedně. Ale i tam přes mohutné zdi nákladového nádraží jsme prý rušili filmové fanoušky. A protože tichá pošta už je nad naše síly, odebrali jsme se raději domů. Kdo jste nestihl nádraží včera, můžete se na legionářský vlak podívat do 26. srpna. Každou celou hodinu od 13 do 17 je komentovaná bezplatná prohlídka. A možná vás bude provádět Ondra, náš průvodce z Dánska.
Alba
Provázek
Kužel
Slovenské hory - Slovenský Kras, 19. – 25. 8. 2015
Popis trasy od Pavla T. h. v.
Pátek 21. 8. 2015
Košice – bus do Sorošky
Soroška – koliba, Jablonovaké sedlo, Mútná studňa, snad voda, nocleh 5km
Sobota 22. 8. 2015
Zadielska chata, guláš, polévka, pivo, potok, nocleh 11 km
Neděle 23. 8. 2015
Krkavčí skály, Turňanský hrad – zřícenina, Turňa nad Bodvou – ves, krám, krčma. Skaliský potok – pramen, křoví, nocleh 14 km
Pondělí 24. 8. 2015
Háj – minives, vyvěračka Migline – pramen, vyvěračka Ladislavova, nocleh 12 km
Úterý 25. 8. 2015
Jasov – vesnice, přístupná jeskyně 8 km, odpočinek, krčma, odjezd do Košic
Odjezd z Košic 22:14, v Praze 26. 8. v 7:47
Včera ráno jsme se vrátili ze slovenských hor a taky ještě včera večer jsme se i s horským vůdcem (z toho je patrné, že je nejen nezničitelný, ale opravdu n á š vůdce) sešli v hospodě U Jarolímků. Letos jsme na slovenských horách kopírovali trasu z roku 2000, kdy nás Měnový fond vyhnal i s dětmi z Prahy až na Dálný východ. A ve stinné zahradě jsme se taky vrátili o 15 let zpět. Snesli jsme lavice kolem stolu do více řad, pili piva o sto šest, vypravěli si zážitky z posledních čtrnácti dní (požadavek "jen jeden hovoří", byl včera neproveditelný) a hlavně jsme po dlouhých a dlouhých letech fotkařili. Prohlíželi jsme si alba ze slovenských hor před patnácti lety, Náměstkovo ucho z Hnilické Kyčery před třiceti lety, ale taky úplně čerstvé Ivanovo Dánsko. A když konečně dorazil počítač, tak i fotky ze svatby Pavly (teď už Daňkové) ze Střekova. Byl to bohatýrský večer. Paní vrchní, která je v Hrabalově Libni na ledacos zvyklá, nám při odchodu s obdivem pravila, že tolik lidí u jednoho stolu ještě nezažila.
Album
T14
Brandov, 4. 9. 2015
Větu z povídky Šimka a Grossmanna "sestra Ágnes přišla do jiného stavu
tak nečekaně jako podzim do Krušnohoří" jsme zažili na vlastní kůži. Ještě v pátek večer jsme v Brandově seděli venku u stolu a ráno už se deset malých černoušků muselo zachumlat do všech vrstev, aby mohlo vyrazit přes hory a doly do Hory sv. Šebestiána. Jeden z dolů patřil i Bezručovi, a tak se některé divily, proč se moravský bard poflakoval i v horách nad Chomutovem. Ve vybitém městečku jsme se setkali s automobilovou frakcí v jediné otevřené restauraci, ve které zastávala všechny funkce jediná žena.
Ale obědu jsme se dočkali. Přes Kalek do svého. Ivan, zřejmě vysílený
neustálým pícháním, nám po krátkém banjovém intermezzu předvedl, že tablet slouží nejen jako zásobárna textu, ale i melodií úplně jiných hudebníků. Naštěstí je tu ještě Kopp, který nám tohle Divné století interpretoval naprosto po svém. V neděli jsme se ještě více přiblížili zimě. Za mikulášskou štolou (Ivan byl zklamán, že ne do cukrárny ale do hory pod sv. Kateřinou) jsme vyrazili autem už úplně všichni. Díra v zemi byla překvapivě rozsáhlá, stropy proklatě nízké (ZSV napočítal přes padesát úderů jen do své hlavy - naštěstí kryté helmou), a tak jsme šťastný návrat na povrch do deště zhodnotili v restauraci Pod vlekem a teprve poté se rozjeli do svých teplých, nevětrných domovů.
Alba
JiVla
Kužel