Akce Čtrnáctky v roce 2016
Akce: Silvestr v Podhradí č. 2, Pražská pivočára III., Norrisova bouda, ZL-SM výhledy (a pochopitelně taky schody), 1. Víkend uprostřed týdne V kraji Ringhoffera, 2.VUTŠtěchovický poklad, Otevírání studánek a výčepů,3 VUT Ladův kraj, Pražské výletní restaurace, Řevnický Poklad, 4. VUT Za praotcem Čechem, 5. VUT Posázavské zříceniny, Velká Stezka Krajem českých klasiků, RAStoč to s Otcem vlasti na Točníku, Expedice Jiz-Era, Down by the Riverside, Milíčeves, Anenská Studánka, Vítání léta ve Vojankách, 20. Cykločundr U Skalníků ve Stráži nad Nežárkou, Klídek a pohoda ve Lhotě, Přejezd Krušných hor, Slovenské letní hory - Spišská Magura, Pieniny, Cyklo Provence, 6. VUT Výstup na Lovoš, Malá Stezka Lužické hory a Podještědí, Počasíčko, DD v Českých Budějovicích, Narozeniny v Třebívlicích, A kde jsou ty továrny, co se s nima mohlo stát, Uherské lázně, Předvánoční Budapešť, Vánoční nadílka, Na Pasece, Vetřelci a volavky, Vánoční vycházka k Medvědovi
Co jsme zažili
Silvestr v Podhradí č. 2, 30. 12. 2015 – 3. 1. 2016
Z fotek už jistě víte, že hlavní frakce Čtrnáctky se měla na Silvestra Jak? jak? jak? No samozřejmě dobře. Ve středu v poledne jsme se nacpali do Domašínské brány, družně poobědvali a pak už nás průvodce zasvěcený do všech architektonických a dotačních úmyslů i zádrhelů (sám byl jejich strůjcem) provedl po krásně zrekonstruovaném vlašimském zámeckém parku i městu. V Podhradí nás letos překvapil neúměrný počet paland a PZetek, ale vše úspěšně vyřešeno - mimina lezla po podlaze před naší společenskou místností a dalšími získanými pokoji maximálně do osmi. Na Silvestra jsme zvolili krátký výlet okolo Šlitrovy chaty (podle googlu je to opravdu ta na Provázkově fotce) na hrad Chřenovice a pak do Ledče. Čtrnáctce stačí strčit do pootevřených dveří hospody prstíček resp. nohu a pak už se nás jen tak nezbaví. U Martina jsme po pivu dostali, ač na Silvestra nevaří, polévku a poté i luxusní stejk. Ve zbytku prosluněného dne jsme prošmejdili městečko křížem krážem. Eva Bosáková uvedla večer historických osobností a pak už jsme se nestačili divit, s kým vším máme tu čest. Dva různí králové, cestovatelé a malířky, tři různé Indíry a Marie Curie, Mata Hari těsně před popravou. Někteří byli brnkačka k uhodnutí třeba Štěpánka v kajaku nebo jednooký bojovník s kalichem na praporci, ale nakonec jsme uhodli i Hurikána a nabílenou Allu. A hudba krásně hrála vzdor tomu, že ji dirigoval amuzikální Karel Vlach. Pak nás ovšem kromě hádání čekal ještě jeden přetěžký úkol - zdolat hory chlebíčků a obložených míst, které jsme si na sebe kromě masek taky nachystali.
Na Nový rok nám Jirka naordinoval rozhlednu Babku. Dojeli jsme do Zruče nad Sázavou-zastávka a stejně jako záložáci z Lásky jedné plavovlásky jsme se seřadili do trojstupu a za pochodu znělo údolím rázné Přes spáleníště, přes krvavé řeky. Na rozhledně šampusy, dole smažené přeřízky. A pak už rychle do Kácovského pivovaru. První a poslední zklamání pobytu - pivovar otevíral až od čtyř. Ale skoro domorodce nás nasměroval do jediné otevřené hospody U Dušků, a tak pobyt s Rebelem u kulečníku zklamání částečně umazal. V sobotu jsme si po dvou letech zopákli Stvořidla. V přírodní rezervaci jsme rozdělali ohýnek a konečně opekli ve Vlašimi vykoupené buřty. Krok stranou se někdy vyplatí, u Sluneční zátoky jsme opustili řeku a vystoupali do Vilémovic, kde jsme objevili nejen tis, zřejmě zasazený nějakými Kelty, ale taky příjemnou hospodu s Čertem v názvu i v obsluze. Poslední večer a Karel IV. nám hrál až do skel bubnují kapky, pak už nastoupil starý dobrý Kopp (jediný hudebník bez tabletu). Ráno jsme zjistili, že jsme přesně dělitelní čtyřmi, a tak jsme se naskládali do aut a vyrazili na Lipnici. Ojíněný hrad a Hašek, kam se podíváš. Dokonce i hospoda U české koruny patří jeho vnukovi a jak nám prozradila jeho paní, výtečný kančí guláš nám vařil jeho pravnuk. Po obědě jsme se na hřbitově poklonili mystifikátorově památce a nad hřbitovem bouchli poslední šampus - To se nám to hoduje, když nám lidi neustále půjčujou další láhve - a rozjeli se do svých teplých pelíšků. Hezký nový rok!
Album
Vláďa
Bál TURAS bál V Malostranské Besedě, 8. 1. 2016
JiKuč měl zároveň výstavu svých fotografií a dostal k narozkám Knihu
Jak jsem potkala Kučeru (1980-83)
62. PRAŽSKÁ PIVOČÁRA III. - 10. 1. 2016 - fotoalbum...
navštíveny: pivovar U Bulovky, pivovar Kolčavka, pivovar Beznoska na Proseku
NORRISOVA BOUDA, 29. 1. – 31. 1. 2016
Hospoda na Výtoni, 26. 1. 2016
Včera použila v hospodě Lenka osvědčené finty. Počkala si, až vypijeme dvě piva - a tu přichází celá v černém a prodá nám všechny lístky do divadla, co má. A nejen to. Když se hotovost přestěhovala do její kapsy, objednala nám za ztržené peníze panáky. To je obchodní duch k pohledání. A do toho bystrá Alla. Teprve při odchodu zjistila, jak je v hospodě mimořádně příznivý poměr mužů a žen, a že je vlastně škoda odcházet a nechat nám čtyřem zbývajícím ženám všechny muže napospas.
Promítání Indie s IvČe, 2. 2. 2016 - škola na Lobkovičáku
Výtoň, 9. 2. 2016
Včera nás bylo v hospodě hodně. Hravě jsme přečíslili i spolek Vltavan oděný do uniforem kvůli slavnostnímu focení na tablo, který nás předčil jen v hlučnosti sic!! Aspoň na začátku. Pak už nevím. Náměstek totiž připil na zdraví o pět let starších domin a já následně na dominu o 14 let mladší. Nerozumíte? Já zase nerozumím, proč jsem ještě pila griotku na zdraví Boženky, když má svátek až v létě. A dnes ráno už vůbec nerozumím tomu, jak to, že mi je tak dobře, když by mně mělo být podle všech předpokladů špatně.
Marcela Santulíková - 16. 2. 2016
63. ZL-SM VÝHLEDY (A POCHOPITELNĚ TAKY SCHODY) - 21. 2. 2016 - fotoalbum...
1. Víkend uprostřed týdne V kraji Ringhoffera, 2. 3. 2016
První výlet uprostřed týdne, jak mi každý důchodce dosvědčí, se docela povedl. Odvahu k cestě busem do kraje Ringhofferů jsme načerpali ve vinotéce DBK a po krátkém výsadku se ocitli přímo u varem štiřínského pivovaru. Pět druhů piva během poledního menu - zhola nemožné, ale ze skupinového fota a našich rozjařených obličejů lze vyčíst, že jsme se o to fakt!! snažili. Pak už nebyl problém proniknout do gaudíovské restaurace, obzvlášť když jsme vykulenému personálu sdělili, že nás pozval samotný Chval ze Štiřína. Zasněženou krajinou jsme od zámku Ringhoffera došli - k zámku Ringhoffera, v Kamenici si navíc baron pořídil i hrobku. Z jeho spárů jsme se vymanili až v Těptíně v patře, kde měli místo všudepřítomného Ringhofferova popovického Kozla Svijany. Na Panské skále jsme si bouchli na krásný výhled zaslouženým šampaňským (24 špuntů nebo snad ještě víc?) a pak už nás čekal sešup do Prosečnice. Nádražka zavřená, ale naštěstí vlak do městských jatek měl zpoždění, a tak jsme si ani nemuseli lehat na koleje a krásně ho stihli. A jaká se teprve rozhostila ve vlaku pohoda, když nás náhodný spolucestující ujistil, že v branické nádražce zavírají už v osm, a tak se nám nemůže stát ta nehoda, že budeme pít jedno pivo za druhým. Bez obav jsme předčasně vystoupili a pili v Braníku jedno pivo za druhým. Úplně přesně, po druhém nás servírka nemilosrdně vyhodila do právě propuknutého deště.
Album
JiVla
Promítání z Nepálu Miloše a Blanky v domečku na Kampě, 7. 3. 2016.
Na Výtoni, 8. 3. 2016
Není nad to se někdy ozvat. Tak dlouho jsme vyhlašovaly oslavu MDŽ, až jsme se jí opravdu dočkaly!! Asi po třech letech zavítal do hospody JiKo jen proto, aby ženám přinesl kytici žlutých květů. A tu se zvedl ZSV a předal nám čtrnáct narcisů. Vůbec netuším, jak dospěl k tomuto počtu, ale odhad byl dokonalý. Přišlo přesně 13 žen a čtrnáctý narcis si odnesla servírka zato, že nám natočila malé pivo i po zavíračce. Ale to není všechno! K MDŽ patří ještě co? No, přeci bonboniéra! Michal nám nadělil rovnou dvě - silně erotické. To byl boj o prsa jedné dámy a opálené prdelky, úd jako správný muž vydržel nejdéle. Venca Hrubeš přišel o5 do hospody a objednal ženám panáky. Bylo jich tolik, že se k pití griotky musela obětovat i úplně čerstvá lesba Martina. Jak se všechny dámy shodly, tak hezkou oslavu MDŽ jsme nezažily za posledních třicet let! Ale má to jeden háček. Muži se totiž nechali slyšet: Nechci oslavu zadarmo. I my chceme mít své dny. Tak ještě uvidíme, na kterou hospodu si vyhlásí Mezinárodní den mužů.
PŘECHOD KRKONOŠ, 10. 3. – 13. 3. 2016
2. Víkend uprostřed týdne, Štěchovický poklad 16. 3. 2016
Na druhý víkend uprostřed týdne se nás dostavilo přesně čtrnáct a hned následná exkurze do nás vlila spoustu optimismu do dalších let. Po Štěchovické elektrárně s námi křepce dvě hodiny pobíhal pán s titanovými koleny (40 let práce v elektrárně a následně 23 let průvodce). Oběd Na Peškově - škatule, škatule, hejbejte se do prosklené apsidy. A pak už konečně slibovaný výlet. Pavel si oddechl, že zavalený Štěchovický poklad nepředstavuje žádnou konkurenci tomu Řevnickému. Zato v Hradišťku na nás čekalo překvapení - třicet kiláků od Prahy byl za války koncentrák. Někteří rekreanti mají chaty z marodky, domů velitelů, či jim stojí na zahrádce soukromý bunkr. Díky dezerci jsme se vešli v hospodě v Hradišťku i následně v Pikovicích k jednomu stolu. Ale když i Pavel T. prohlásil: "Co bychom dělali v hospodě dvě hodiny?" (takový je takt Posázavského Pacifiku), po jednom pivu jsme od Dolejších prchali na vlak. Naštěstí řevnické frakci (sláva jí - díky ní byl nečekaně vyrovnaný poměr mužů a žen) vlak na Hlaváku ujel, a tak jsme si ještě mohli dát závěrečné rychlé pivo v černo-černé Šalandě.
Album
JiVla
2) Na návštěvě ve Sluneční zátoce 5) 1. víkend uprostřed týdne nás zavedl do pivovaru
3) Na začátku Pražské pivočáry jsme navštívili hřbitov 6) a druhý do elektrárny
Otevírání studánek a výčepů, 20. 3. 2016
Pořád nám vysvětlují, proč muži neposlouchají a proč ženy neumí číst v mapách, ale nikdo zatím nezkoumal, proč nádražáci nevědí, že motorák jezdí na naftu. Takhle náš vlak ujel těsně před odjezdem natankovat do depa Vršovice, a my i s průvodčím běhali z nástupiště na nástupiště, abychom za ním chytli stopa. Slabá půlhodinka zpoždění, a už můžeme po všech pražských zastávkách vyzvedávat další a další otevírače studánek a výčepů. V Měchenicích jsme připili na úspěšný výsadek a manžetové knoflíčky. Ostrý výšlap do Trnové, kde nás v krčmě vítal nejen hodovní sál s krbem, ale i Kučka s KdovíTůrou. Kdo způsobil, že já, Čech Jiří Vlach jdu po modré, když máme jít po zelené? Viník oficiálně neodhalen (i když Pak se, vole, vožeň! viselo ve vzduchu nebezpečně nízko nad mou hlavou), ale ZSV díky záměně barev získal tak nečekaný náskok, že jsme byli nuceni ho vyzvednout v motorestu v Jílovišti a šťastné setkání pochopitelně zapít. Výhled na Vltavu si pamatuju, šampusy taky, ale jak se jmenovala kořalička, kterou nám Michal tak hezky naservíroval na stožár vysokého napětí, netuším. Vím s jistotou, že jednu studánku jsme cestou objevili a rozhodně z ní nepili. Hranici Prahy jsme překročili u Jižního kříže a hned jsem musela vlastním tělem zabránit předčasnému exodu autobusem. A tak mohu s potěšením konstatovat, že z Měchenic nás vystartovalo 22 a tři psi a do dobře utajené hospody Kamínka na Zbraslavi nás dorazilo 22 a tři psi. Všechny inzerované speciály i zvláštní nabídky před námi servírka rezolutně zatajila, ale i tak to bylo u plápolajícího krbu hezké zakončení jarní vycházky.
Album
JiVla
T14
Výtoň, 22. 3.2016
Včera jsme po všech těch náročných jednodenních víkendech v hospodě na Výtoni už jen vyklusávali. Kromě obvyklé sestavy dorazila pro nás již téměř exotická dvojice spolužáků z první třídy, poté přišel i bruselský slaměný vdovec. Úlohu Pažouta, který už seděl v hospodě několik hodin a Jirky Součka, kterého oholili, a dokonce stačil odejít domů, splnil Vráťa, který přišel, usedl mezi židle obrácené nahoru a obřadně dopil svůj toho dne poslední Podskalák.
3. Víkend uprostřed týdne, Ladův kraj, 30. 3. 2016
Další náročný víkend uprostřed týdne je ten tam. Hned po výstupu z vlaku nás Michal vyšupal pomlázkou. Nemlátil nás nadarmo - jako výslužku dostal od Nataši (stejně jak ti všichni dokola) jednoho z hejna zajíčků a griotku. Románský tympanon nás tak zdržel, že jsme poobědvali hned v první hospodě v Hrusicích - přímo pod hospodskou rvačkou. Do Ondřejova mezi žáby jsme dorazili za mírného deště. Pracovník hvězdárny nám sám a dobrovolně poskytl krátký odborný výklad, jen abychom nerušili hlasitým přednášením Písní kosmických přítomné filmaře. Lehce v nepohodě (po změně času nebyly nepotřebné čelovky vyměněny za pláštěnky) jsme sešli do městečka do Absolutní nepohody. A tam byla POHODA. Taková, že jen díky zdržení při závěrečném malém pivu u pultu za námi mohla hostinská donést tři zapomenuté deštníky. Sami bychom nato nepřišli, venku už se totiž vypičasilo. Operativně jsme zkrátili trasu a šinuli si to rovnou do Senohrab. Rozumný člověk míní, směrovka do hospůdky U Miládky vše mění. Holky se hned domluvily a Miládka objednala u Miládky rundu panáčků. Ale to nemůžeme nechat jen tak, "je suis Miládka" znělo z různých konců stolu ještě několikrát. Ovšem tentokrát už jsme při odchodu takové štěstí neměli. Za námi zůstali vyjevení štamgasti, šála, baťoh. Ale nevadí, nevadí - Náměstek-Miládka už má domluvenu vyzvedávácí schůzku. V Senohrabech naskákali někteří do vlaku, my co jsme mermomocí chtěli dodržet harmonogram výletu, jsme ještě zašli na pivo k Franzovi. Moc hezký výlet, jen dlouho, ještě dlouho nebudu chtít být Miládka.
alba
JiVla
T14
TAKový bál V Opeře, 1. 4. 2016.
64. PRAŽSKÉ VÝLETNÍ RESTAURACE - 3. 4. 2016 - fotoalbum...
Další album
JiVla
Na Výtoni, 5. 4. 2016
Jarní sluníčko vylákalo na náplavku takový dav, že se tam nevešel a přelil se až na zahrádku Na Výtoni. Tím pádem jsme se na zahrádku nevešli my, a museli jsme sedět na našem obvyklém místě vevnitř až v zadních řadách temného kouta. Ale kromě dalších náplav nás přišlo opravdu hodně. Obsluha rezignovala na zavíračku, a tak když jsme dobrovolně! odcházeli, seděli u našeho stolu už jen dva, téte á téte v důvěrném rozhovoru. Tedy abych byla akurátní: Pohádkář plynule hovořil a mluvčí pražských hasičů nezbývalo než držet hubu.
27. Řevnický Poklad, 9. 4. 2016
Pavel sice inzeroval, že letošní poklad je 25., ale čtrnáctkové anály ho usvědčují z omylu. První Poklad byl 9. dubna 1889 a letos byl na den přesně po 27 letech - 9. dubna 2016. S jedním výpadkem tedy 27. ročník. A co se změnilo? Posílám fotku z prvního a posledního (taky černobílou, abych rovnou vyloučila špatnou odpověď - barvy). Tak tedy v povaze Pokladu a naší náladě rozhodně nic. Jen se nám zmnožili hledači Pokladů.
I když ještě v pátek Pavel smutně hleděl k nebi a přemítal, že vůbec neví, jestli za ošklivého počasí přijede dvacet nebo se sluníčkem šedesát lidí. V obém se mýlil. Počasí nic moc, ale na Pokladu a poté zahradou prošlo 86 (slovy osmdesát šest) lidí. A stejně jsme zase všechno nesežrali a nevypili.
Teď trochu šířeji. Pavel dokázal otevřít v Černošicích předčasně Slánku, abychom se mohli zformovat při startovacím pivu. Pak už jsme si na trase plnili úkoly, ale ani fáborky některé nezachránily od bloudění u židovského hřbitova. Každopádně do nafukovací hospůdky v Třebotově jsme se všichni sešli a vešli. Ale už značkaře a družstva postupně vyhání velitel, který bedlivě kontroluje nás postup terénem na kole. Cíl, oheň, poklad nalezen opět nejmladší (přítomnou na bojovce) účastnicí Anežkou a vítězem se stává - dvacetihlavé družstvo (ještě že se neudělují medaile). Pak už přes pole lesy zpět do Černošic a vlakem na zahradu. Déšť, který jako Damoklův meč nad námi visel skoro celý den, naštěstí propukl až po sedmé. To už někteří od ohně, polévky, guláše, prejtu, bramborového salátu, štrůdlů, koláčů, dortů, Hostomic a panáků prchli na vlak. A tak jsme se krásně namačkali do kuchyně a přilehlých prostor a zažili opravdové jam-session. Jeden čas proti nám stáli a hráli tři starci na chmelu - tedy vlastně jeden anorektik a dva starci (Papík a Vítek). Pak hráli všichni přítomní hudebníci a došlo i na tanec i Radotín, který nám bohužel připomněl, že poslední vlak na Radotín zásadně nečeká. Škoda, zase to byl nádherný den a nádherný večer. Díky, rodino Tichých.
Album
T14
JiVla
4. Víkend uprostřed týdne Za praotcem Čechem, 12. 4. 2016
Zatímco my jsme na zahrádce Masaryčky popíjeli ranní kávičku a pročítali RP (ranní pivo), Pavel s Mirkem nás zběsile naháněli z Řevnic autem. Povedlo se, Pavel našel Podbabu dřív, než tam dosupěl náš vlak Stromovkou. V Roudnici nad Labem U Petry na terásce nás radostně vítali Vráťovi z Granátky a tím náš počet dosáhl magického čísla čtrnáct a jeden j. d. (jako domorodec) Zdeněk Pohádkář. K obědu nám naservíroval několik (v jeho podání) snadno uvěřitelných příběhů, poté zamával a odjel na e-oři zpátky do rovin. Nás zatím čekal drsný výstup (pro Milenu dokonce prvovýstup) za praotcem. Nahoře zasloužené vrcholové pivo, veselá scénka se samospouští a vrcholový šampus na letecké vyhlídce. A pak už hajdy dolů do Podřipského pivovaru. Ti nerozumní odjeli do Prahy po pivu autobusem, my rozumní jsme si v pohodě prosvištěli celý repertoár pivovaru a odjeli v osm vlakem. I do takové prdele (Ctiněves většina účastníků slyšela poprvé v životě) natáhli naši předci koleje, a tak jsme za hoďku na Hlavák (navíc jištěni petkami z pivovaru) ani nestačili vystřízlivět.
JiVla: Po vydatných 12 km a převýšení 294 m jsme v závěrečném pivovaru ve Ctiněvsi ochutnali vše, co bylo na čepu: ležák 11, polotmavý jantar 13, Ale 14 a Bock 16. Shodli jsme se, že nejvíce chutnala čtrnáctka.
Album
JiVla
TURASův jarní Křivoklát Na kvadrát 4. 2016.
Navštívili jsme při něm totiž čtyři pivovary. V pátek pivovar Jince, odkud jsme se přes Plešivec přesunuli do pivovaru v Hostomicích a potom zmoženi Fabiánem přesun vlakem do Všeradic. Na neděli nám už zbyl jen Bobr v Zadní Třebani, který před námi Pavel při Pokladu stále důsledně tají.
album
JiVla
T14
5. Víkend uprostřed týdne Posázavské zříceniny, 27. 4. 2016
Podle Sázavy přes dvě zříceniny (Stará Dubá a Zlenice) a jedno hradiště Lštění měřil 14 km, navštíveny tři hospody (Pod Hradištěm, U Kuželků a Franz), ta první s přehledem nejlepší. Celkem 9 účastníků.
Album
JiVla
2) Ladův kraj - před námi Hrusice 5) Čechové na Řípu
3) Na startu Pražských výletních restaurací 6) Posázavské zříceniny
58. Velká Stezka Krajem českých klasiků, 3. - 8. 5. 2016
Pozvánka Jirky Bubeníčka
Má cenu psát o Stezce, když tam byli skoro všichni? Tak jen zápis pro příští vzpomínání resp. zapomínání. Předně si dovolím jeden osobní povzdech. To se to klasikům psalo, když vyrůstali v tak líbezné krajině.
Po středečním komorním hudebním večírku jsme ve čtvrtek využili toho, že nás na pěší výlet bylo jen deset, a tak jsme v Meziměstí mohli využít a plně obsadit autobusánek do Vižňova. A pak to začalo. Strmější kopce nemají ani bratři Slováci. Šplhali jsme téměř po čtyřech do Gór Kamienych, protože dosud nikdo polským značkařům neprozradi vynález serpentin. I když výstup na Ruprechtický Špičák v českých Javořích horách nebyl o nic lehčí. Ale ty výhledy, ty výhledy, všechna příkoří byla zapomenuta. V Ruprechticích jsme ocenili naše ubytování ve Zděřině. Před Sedmnáctkou hospodští, kteří je měli napojit a ubytovat, raději prchli a málem jsme to schytali i my. Stihli jsme si vyvzdorovat po jejich příjezdu jen jedno pivo, než nás odvezl autobusánek zpátky do Meziměstí do nádražky v nádraží, jehož velikost byla mimo smysl našeho chápání. Ve Zděřině v music hallu už veselo a hudba. A kdo vydržel, mohl si připít na zdraví novomanželů Nikotinů.
V pátek jsme odjeli opět vlakem, tentokrát do Březové. Horolezeckou stezkou na Hvězdu. Pan vrchní byl zklamán, že nedorazilo inzerovaných sedm set lidí, ale i tak si u něj podávali kliku zástupci spousty tras. Poetické odpoledne se čtyřkovou hudbou, od nichž převzali žezlo naši mladí. Měli jsme ještě tolik rozumu, že jsme před nimi utekli do Police. Ovšem jen na terásku Krčmy, kde hrála další čtyřková frakce. Pak už způsobně potřetí do Zděřiny. Po snídani krátké matinné s fíkusy a pak už my, co se nemusíme starat o svůj vozový park, vyrážíme na pěší přesun podle kalné Metuje přes Kyrillovu vyhlídku s rautem, Stárkov viděný z letadla, a další jebáky do Velkého Dřevíče. Jsme největší trasa a v hospůdce Na návsi je to znát. Tři místnosti, ve kterých jsme narváni, se po večeři stávají třemi stagy, kde se souběžně hraje alespoň na dvou. Když končí Mr. Swing a ještě hraje tiché písně náš Nohavica, začíná na třetím pódiu hrát Vítek a spol. Helter Skelter. To se prostě nedá jít spát.
Na zakončení v Úpici to někteří vzali přes Hronov, někteří přes Malé Svatoňovice, my přes Zanzibar. Ale do lesního areálu jsme dorazili úplně všichni. Přesně na soutěž o Viktorku a babičku. Když jsme v úterý v hospodě, inspirováni třemi pivy, vymýšleli trasovní soutěž, byli jsme smířeni se závěrečným úklidem. Ale stalo se neočekávané. Náš pejsek a kočička, kteří pekli dort pomocí šlehačky, aby ho během minuty společně se zlými psy metali po šestnáckové porotě, slavně zvítězili! Luděk si nechal při předávání děl klasiků dokonce nastříkat třešničku na čelo. Je to vůbec možné? Je. Když uvážíme, že se 77 platícími účastníky jsme hlavními spozory 58. Stezky, a že šéf Trasy 16 je řadovým členem Trasy 14, je vítězství pochopitelnější. A když uvážíme, že jsme prostě nejlepší, je vítězství úplně jasné! Zpáteční cesta byla zase báááječná. Šla jsem si do jídelňáku pro pivo a už jsem tam zůstala. Zase ten Vítek, Míra, Pavel a klasik Roulin, který vypadá, že s nimi hraje odjakživa. Krásná Stezka, krásná krajina, krásné počasí, krásní lidé! Prostě klasika!
Album
JiVla
T14
RAStoč to s Otcem vlasti na Točníku, 14. – 15. 5. 2016
Velmi podařená akce. Již chápu, proč se hrad jmenuje Točník. Vítr se točil všemi směry, úplně nesmyslně a nepředvídatelně a jedině postupující noc a požité tekutiny, způsobily, že jsme to přestali vnímat.
alba
JiVla
T14
64a. EXPEDICE JIZ-ERA neboli světově VAL d´ISER - 18. 5. – 22. 5. 2016 - fotoalbum...
Další album
JiVla
65. DOWN BY THE RIVERSIDE - 25. 5. 2016 - fotoalbum...
Další album
JaVor
21. Literární výlet Eugena Brikciuse 30. 5. 2016
Album
T14
Na Výtoni, 31. 5. 2016
Včera jsme začali nečekaně éru zahradních restaurací, když jsem přišla na Výtoni jako první a rovnou si sedla ke stolu venku. Ale nesetkalo se to s přílišnou vstřícností. Každý nový příchozí se už po pěti minutách ptal: Kdy už půjdeme dovnitř? Tak jsme šli. Vevnitř prázdno, jen dozadu se nacpala zimomřivá Čtrnáctka. Ale přišlo nás spousta. Účastnící expedice Jííííííííííí Zera nám s Jirkou poděkovali, a tak bude můj muž se ženou snídat, a ještě k tomu bude mít exkluzivní výhled. Zároveň začala podpisová akce - viz níže. Děduška Váňa (občanským jménem Pažout) přišel jako obvykle, a tak jsme vnučku Veroniku oslavili už jen v úzkém kroužku. Věra Ouř. si k malým pivům objednala i Frantu na odvoz. Ale absentovat se nevyplatí. Franta dosud nezaznamenal, že jsme změnili hospodu, a tak předjel před Voraře (naposled jsme tam byli 28. 5. 2013!!) a čekal a čekal. Jen díky hradbě stolů zabil Věru jen pohledem. Ale na Výtoň i Voraře aspoň pro léto můžete zapomenout, příště už budeme jinde.
15. Milíčeves, 3. – 5. 6. 2016
Dneska jedeme do Anenské Studánky, tak se musím rychle vypořádat s Milíčevsí, než pověstné anenské kopce přebijou vzpomínky na velké širé rodné lány, po kterých jsme si v pohodě jezdili minulý víkend. Už po patnácté jsme rozbili svůj tábor na louce u Neumanů, zasedli do altánu a spořádali vše, co nám pozorní hostitelé podstrčili na stůl. Oheň, hudba, zpěv jako obvykle, jen čekání na mladé se každým rokem protahuje. Tentokrát dovezl propíchutého Pavla Ch. ochotný řidič až po půlnoci a Vítek dojel až hluboko po jedné. Ale startovací výstřel zazněl pro všechny stejně - v 9:14. V množství je síla. Jakmile jsme se objevili někde na návsi u kostela, už přispěchal ochotný domorodce a pustil nás do kostela - tu v Hradišťku, tu ve Velešicích. Ve Starém Bydžově jsme raději od románského kostela ujeli, abychom stihli oběd v Tatře. Oběd i dortíky stíhal personál v Novém Bydžově skvěle, ale to placení, to placení. Jak tahle skvadra bude zvádat EET, je mi záhadou.
Automobilová frakce je nám neustále v patách (překvapivě ne naopak), takže si s námi prohlédla papírové betlémy i zapadlého vlastence, který to dotáhl až do Antarktidy. Na mondénním golfovém hřišti v Myštěvsi jsme se posadili na alternativní terásku na kládách a vychutnávali na ní Ferdinanda, to do kardinála Berana tady cpali afrodiazaka (aspoň jak Miloš říká). Zatímco my jsme vyrazili za našimi afrodiazaky - sudem a rozličnými pochutinami, mladí a nevybouření to vzali ještě přes hořický Chlum a ti úplně nadržení Martin R. s Davidem si střihli 186 kiláků přes hřebeny Krkonoš. Večírek se spravedlivě rozdělil - nejdříve hráli naši osvědčení bardi, poté převzali žezlo mladí a hráli a zpívali, až špunty v uších zaléhaly.
V neděli nás nasměroval náš velitel nejdříve do Valdštejnova Jičína a poté do Prachovských skal. Vydrápali jsme se do Prachova, ale vůbec ne kvůli skalám nebo snad kvůli památníku na 150 let starou bitvu u Hradce Králové, jejíž stopy v krajině jsme celý víkend sledovali, ale kvůli pivu. Stánek vyhrál nad KPČ na celé čáře. K Jinolickým rybníkům jsme kvůli jakémusi skokanovi sešli pěšky a pak už následovala časovka jednotlivců do Železnice. Vyhráli všichni, k Jindrovi jsme dorazili těsně předtím, než nastalo krupobití. Dost hustý. Poslední sousto nedělního řízku dožvýkáno s koncem deště, a tak jsme dojeli zpátky na zahradu do Milíčevsi bez jediné kapky. Prostě nemělo to chybu, celý víkend jsme měli štěstí. Jenže štěstí přeje připraveným a naši hostitelé připravili vše s takovou pečlivostí, že se náš pobyt prostě musel vydařit. Rozloučili jsme se kořaličkou, ale naštěstí to není žádné loučení. Co nevidět se sejdem v Anence, na XIVejtu, na Vítání léta, na Cykločundru, ve Lhotě.
Album
T14
Kužel
2) Vítězná trasa v Úpici 5) Down by the Riverside skončil U Budyho
3) Na Točníku 6) Milíčeves pod lípou
Anenská Studánka, 10.-12. 6. 2016
Letos se do Anenské Studánky sjelo nebývalé množství zástupců různých tras. Když byl radostně vítán další a další imigrant ze Šestnáctky a do toho devótně znělo Šestnáct vagónů, začali jsme se my - původní čtrnáctkoví obyvatelé stodoly obávat o svou vnitřní integritu. Uznávám, písní se šestnáctkou máte hafo, ale toho bohdá nebude, aby bylo šestnáctkářů víc než nás - domorodého kmene Čtrnáctky. Ostatně vernisáž Aleniných obrazů, Ivanových fotografií a Brádkova francouzského okna ukázala, kdo dosud pevně třímá prapor té pravé kultury. Ale kotlety (vepřové), šampaňské, pivo, víno a hlavně spojené trasové kapely dodaly naší nejvýchodnější kulturní výspě tu správnou každoroční atmosféru. Jsme v Anence podvanácté, ale teprve podruhé se nás odvážil vzít náš ortopéd do místa svého bydliště a profesního působiště. Pozdravil se se svými několika vděčnými pacienty, kteří ho za jízdy nestačili spravit o svých kloubech a Achillových patách, dokonce nenápadně projel okolo svého paneláku a bezpečně nás dovedl k divadlu z učebnic architektury. Tam se nás ujali místní buditelé, kteří nás provedli celým zázemím i jevištěm. Vystoupali jsme na terasu, kde jsme stanuli poprvé nejen my, ale i Hanička, jediná rodilá Oušťačka mezi námi. Mladší, uvolněte místa starším důchodcům, a tak jsme na koupališti urychleně dojedli a dopili a na kávičku se už přesunuli k Hernychově vile. Že neuhodnete, kdo byl první na Andrlově vrchu? Radek, kterému až tady v anenských kopcích vnutili elektrokolo. V Řetové po vypnutí sekačky bylo na terásce U čápa tak příjemné posezení, že se nás doktoru zželelo a Kozlov se Švabinským tentokrát ostrouhali. Sjeli jsme do České Třebové a rovinkami (ano i takové zde existují, když se chce) dojeli až pod Anenku. Večírek s opravenou basou, dvěma houslemi, banjem, kytarami a klarinetovými sóly zase skvělý.
Po nedělním matiné jsme sjeli na druhou stranu hor. V Tatenicích jsme se rozloučili s mladými, kteří rozumně zamířili cestou nejmenšího odporu podle toku stále dolů do Olomouce a my se vydali do kopců proti proudu a přes brody. Navrhované zkrácení trasy bylo přebito argumentem, že za chvíli je na původní trase otevřený penzión (Honza měl štěstí, opravdu byl). A taky je pravdou, že stoupání na Chudobu bylo odměněno dlooouhým, několikakilometrovým sjezdem podle Moravské Sázavy až do Albrechtic. Terasa opět příjemná, jen se nás u zelené Nšoči zřejmě chtěli rychle zbavit. Za dvacet pět minut jsme v sobě měli všichni!!! játrové knedlíčky i nedělní oběd. Popolední siestu jsme strávili příjemně u rybníčku, na loučce a v hovadsky strmém stoupání do Anenky. Ale když se chce člověk dostat do Ráje, není někdy zbytí i tlačit kolo. Protože zase jsme díky Brádkům zažili ráj na zemi, na zahradě a ve stodole. A co víc. Dokonce máme od Zuzany slíbíno, že si ráj budeme moct příští rok zase zopakovat. Díky!!!
Album
T14
XIVejt, 14. 6. 2016
Jinak viz ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2016 květen - září 2016
Letos jsem éru zahradních restaurací začali jako obvykle v kuželně v Horské. Ale tento devátý ročník si budeme určitě pamatovat. Jednak byl zároveň XIVejt a druhak se opravují hradby, takže výhled na Vyšehrad nám stínil jeřáb a teráska byla oficiálně uzavřena statikem. Nicméně v šest se tam začaly trousil dvě naprosto nesourodé skupinky - Čtrnáctka a mladá děvčátka, z nichž jedna se přišla loučit se svobodou. A přitom nevěstu i mě hostinský ujišťoval, že budeme mít terásku sami pro sebe. Ale to není všechno. Najednou se objevila Hanka Brádková, která se přišla také loučit a nečekaně po dvou dnech od Anenské Studánky i vítat. A tak děvčátka nafukovala balónky a my, když se dotrousili hudebníci, jsme začali hrát. A hráli a hráli a vyplňovali čekání, než dorazí překvapení. Konečně. Zatímco mladé ženy připravily za doprovodu Y.M.C.A. čtyřnásobný pánský striptýz, my staří lyrici jsme panně nevěstince zahráli Zlaté střevíčky a zlatých šestnáct let (zase ta zpropadené šestnáctka). Moc hezký večer. Dokonce na hradby nechodí nejen statik, ale ani úřední hodina a ani kempař, a tak jsme se museli před půlnocí vyhodit sami.
Album
Kužel
T14
Vítání léta ve Vojankách, 21. 6. 2016
Přesně o letním slunovratu budeme vítat léto. Krycí název místa setkání je rybníček, tentokrát bez vodníka. Můra je na malinách v Litvě.
Album
T14
Letní zahrádka Na Jezerce, 28. 6.2016
Včera jsme se Na Jezerce postupně rozsadili ke třem stolům a dávali pozor, aby neposedným fluktuantům připisoval číšník piva ke správnému stolu. Jenže pak nás tropická průtrž zahnala dovnitř, a když se vypičasilo, někteří se opět přesunuli ven. No prostě zaplatili jsme, co jsme si mysleli, že jsme vypili a jestli po nás zbyla nějaká drobná zaseknutá sekerka, je to jedno. Příště půjdeme stejně jinam.
Album
Kužel
20. Cykločundr U Skalníků ve Stráži nad Nežárkou, 1. – 6. 7. 2016
Letošní jubilejní cykločundr (a jubilejní v tomto případě neznamená 14., Lenko, ale 20.) jsme z nostalgie uskutečnili tam, kam jsme jezdili prvních deset let. Jen jsme se už neharcovali po sálech, senících, ani jsme z hospody nechodili spát ke hřbitovní zdi či do zahrádkářské kolonie. Tentokrát jsme se pěkně na pět nocí usalašili U Skalníků v chatičkách na postelích (i když hpap neustále něco mlela o teletníku). V počátcích ydeolog JKV(D) pečlivě naplánoval trasu jen proto, aby byla již po první zastávce v hospodě opuštěna (ostatně otec-zakladatel vždy hlásal, že každá ydeologie je dokonalá teprve svým revizionismem). Tentokrát Jirka každé ráno vyvěsil na nastěnku Rozkaz dne: mapu a čas odjezdu - a bylo vymalováno. Nejen že předešel dotazům (chytrým, blbým a ještě blbějším), ale také se podle plánované trasy opravdu jelo. Je to neuvěřitelné, ale objeli jsme snad všechna památná místa a hospody - jen první den Staňkov, pergolu ve Františkově, hospodu v Lutové U Kuželů, kde si hostinský za deset let zřejmě ani nestačil převlíct tričko. Hospoda v Mníšku byla sice zavřená, ale zase nás Roulin odnavigoval do hospody v Libořezích a poté ještě do Příbrazi. V neděli cestou do Nové Bystřice (zopakován novoroční oběd) jsme se stavili na Peršláku. Tady už by se Toníček "Kurva, kde mám to pivo?" zřejmě neodvážil zařvat. Celý rybník je oplocen, stejně jako zelený rybníček v Mníšku - takže teď už by se Norris ani nezasral, ale ani by ho Michal nemohl na Peršláku našamponovat. A jak jsme cestou zpět zjistili, v Sedle v hospodě ve staré škole bychom přišli i o další Norrisův legendární kousek - na místě kravinců stojí šmoulí domek - jak jinak než za plotem. V pondělí nás poctil svou návštěvou samotný zakladatel cykločundru s Káčou a taky jsme si v Třeboni ujasnili, proč jsme vlastně na líbezný a rovinatý!! jih přestali jezdit. Třeboň na začátku července není perla v okvětí vodní růže, ale přřříšerný cyklistický Babylón. Pivovar, Born, hrobka a rychle pryč do Stříbce, který v seznamu navštívených míst nemůže chybět. S Vávry se symbolicky loučíme na náměstí ve Stráži nad kapřími hranolky, ostatní si nechali dovézt pizzu až do domu - tedy do chatičky. Konečně se na nás usmálo štěstí. Když po třech dnech přestalo čutálisty bavit kopat po večerech penalty, uvolili se naši hudebníci zahrát. Chapadlo dodal pjať ozer, Jiskra zázvor v rumu, a tak se večírek poměrně vydařil.
Při úterním výletu do Jindřichova Hradce jsme si konečně mohli odškrtnout i další položku letních cykločundrů - u Horní Pěny jsme se vykoupali. V Hradci se pod černým orlem shromáždily všechny ornitoložky a popily v pivovaru (Koppovi navzdory) ale (čti ejl) v akci. Na památky tak skoro nezbyl čas. V Plavsku jsme se ještě nikdy nestavili, protože je příliš blízko Stráži. Až teď. Celá náves byla posetá stoly, v hasičské zbrojnici měli místo stříkaček sudy a v přívěsu kamiónu byla nastoupená kapela. Ta hrála! Sedli jsme si k pípě a klobásám a jen zodpovědnost účastníka silničního provozu nás přiměla už po čtyřech pivech nasednout na kolo a opustit tak pěknou tancovačku. Ale udělali jsme dobře, úplně jsme totiž zapomněli, že naše bojovnice proti alkoholu slaví (jako každý rok) narozeniny. Hezký večírek před chatičkou se střelbou a hudbou. Poslední snídaně před chatkou, poslední startovací výstřel, poslední mapa. V Plavsku už po zábavě ani stopy a v Evženově Údolí na samotě u lesa - nová hospoda. Tím pádem plány na oběd přehodnoceny. Ale domů? Ještě ne. Ještě jsme letos neviděli vodáky u Metela, Naději, Lásku a Víru, úplně novou parádní cyklostezku z Kolenců do Novosedel a Jemčinu, kde jsme obsluhu učili používat vývrtku. Bylo to krásné a bylo toho dost. A co říct na závěr? Kdo si nechce na radu R.M.V. mořit vlastní svaly a hodlá si koupit elektrokolo, tak mám pro vás, Marconi, jednu dobrou radu: zkuste to bez blatníků. Tři upadlé blatníky z pěti e-kol hovoří jasnou matematickou řečí.
Album
T14
Rosťa: : Zdravím Slovutnou Čtrnáctou Trasu TAKu.
Cca 25 lidí se zúčastnilo této jubilejní expedice a myslím nelitovali. Italským čili Vlašským organizátorům se ostatně jako obvykle povedlo zajistit exelentní ubytování, počasí i trasy. Projezdili jsme Třeboňsko křížem krážem. Jak řekla tenčí Soňa: Odjíždím plná endorfinů!
Nejlépe to jistě popíše Zuzana svým nenapodobitelným způsobem. Já přidám ošatku fotek.
Jen ještě musím konstatovat, že 20% účastníků už jelo ne elektrokolech. Včetně mně. Posměšně nám přezdívali elektrikáři, ale my víme svý a uvidíme příště :-)
Fotografické krasoduchy upozorňuji, že fotky jsou snímany mobilem Nokia C7-00 a jejich úkolem nebylo žádné vysoké umění ale pouze zdokumentovat průběh a atmosféru. Proto jsem nic nemazal, ani neupravoval neb mé fotografické krédo zní:
I fotka technicky nepodařená,
svou dokumentační hodnotu má!
Znáš-li jenom Drtikola,
pomni, že nefotil kola!
No a proto jsou fotky rozmazané, nezřetelné a kompozičně prostě strašné.
Omlouvám se těm, kteří na fotkách nevypadají právě nejlépe. Ovšem je to trochu i jejich vina, neb pokud chci na fotce vypadat krásně, musím se i krásně tvářit-no néé? viz
rmv
Uživatel: rmv Heslo: stezka
Alena H. po mě chtěla nějaké verše. No ty už mě moc nejdou a tak na závěr přidám alespoň čtyřverší:
Dnes je cyklistika jiná
budoucnost má elektřina.
Málo je pokroku dbalý
kdo moří si vlastní svaly.
*RMV*
tč.IV. a VI. praes.SPASu
14. Klídek a pohoda ve Lhotě, 15. - 17. 7. 2016
Letošní jubilejní Lhota začala pozvánkou. Ano, Lhotecký bazén v Beverly Hills poznáváme, dokonce i jednotlivé rekreanty. Ale co je proboha to Z+J+Z+M+J+H+D+K+T? Museli jsme povolat zkušené Čtrnáctkové detektivy a veterináře, kteří po delším pátrání oddělili zrno od plev, tedy člověka od psa, oslavenkyně od kočky. Teď už můžeme v klidu vyrazit.
Přivítal nás už počtrnácté klídek, pohoda, pergola, guláš a tak lahodné flekovské, že i naše sommeliérky okamžitě změnily orientaci. Ani vánoční nazdobení pergoly a prskavky nedonutily hudbu, aby nám Vánoce, vánoce přicházejí nezahrála venku, ale blizzard a další tematické písně zpívala srabácky vevnitř v teploučku chalupy. Když mladí už nic nového nevymyslí a jedou zase nudně do Drážďan, proč my staří bychom nemohli zase kroužit okolo Mácháče? Když jsme ve Vrchovanech ve vesnické hospodě objevili čočkový dhál a hlavně do výborné alternativní kávy nalili rum, přišli jsme na vylepšení okruhu pro příští rok. Pojedeme opačně a budeme po indicku obědvat v českých Sudetech. Jen jestli tu myšlenku rok udržíme a místní přežijou čočku místo utopence. Mácháč je možná české moře, ale na Lhotecký bazén vyhřátý na 28 stupňů, kde vždy nějaký Jean přinese další a další šampus, Mácháč prostě nemá. Pak se jen skulit ke stolům na kýtu a ještě vykulit nahoru a oslava může začít.
Pořád jsem záviděla Šestnáctce, že má tolik písní obsahující šestnáctku. Teď už ne. Vždyť Lhotecký hit Klídek a pohoda ve Lhotě, který pro nás oslavenci složili, obsahuje čtrnáctku celkem 105 krát. Ano, 105 x! Jen si to představte: kdyby měl vlak 105 x šestnáct vagónů, tak ten Nejdelší vlak musí táhnout aspoň čtrnáct lokomotiv. Pak už jsme přišli na řadu my. Šéfa za jeho priamy prenos z francúzskej Riviéry z finále majstrovstiev Európy velebit nemusím, ten má svou oslavnou sloku obloženou 14, 14, 14 ve Lhoteckém hitu. Ale musím se chvíli pozdržet u tyrkysových koček a psů. Ani jsme netušili, že Kočka není pes, kterou Alla zvolila jako tematicky vhodnou píseň na oslavu, nahrál Elvis Presley v červenci 1956. My všichni víme a oslavenkyně úplně nejvíc, co to datum znamená. Tak si ještě jednou vychutnejte Elvisův zpěv (a pohyby) z roku 1956 a text Ally z roku 2016.
Poprala se znamenitě se Zdenou, Janou, Karlem i všemi kočkami a psy. Ale když jsme po zazpívání rozzářeným oslavencům uprostřed lhotecké stráně přáli, musím k písni přidat pár drobných oprav:
že Zdena kočka je
že Jana kočka je
že Šlitr není Elvis
ale Alla Suchý je
To každý zná, to každý ví
A pak - dort byl, hudba byla, usměvavé tváře byly, prostě oslava se podařila. Až tak, že jsme ráno zavrhli kola i zakopávání magnólie a šli se raději podívat k Majce na tropický bazén a pak na houby. A našli jsme většinou houby. Odpoledne využili neplavci nové sezení u bazénu pod stříškou a my jsme v dešti trávili popolední siestu v bazéně. A kdyby nás řidiči nenaložili do aut a nerozvezli na místa určení, budeme tam snad doteď. Vždyť ve Lhotě i prší krásně. Tak Z+J+Z+M+J+H+D+K+T moc děkujeme. Všem - bez rozdílu pohlaví, věku či živočišného druhu. Bylo to zase krásné a zase počtrnácté klídek a pohoda!
alba
Kužel
T14
Přejezd Krušných hor, 23. - 24. 7. 2016
Nejen klídkem a pohodou živ jest člověk. Hned za týden jsme jeli přejezd Krušnejch. Vyrazilo nás devět, ale jednoho Kužela vyhodili z vlaku (skoro za jízdy). My jsme dojeli až do Ostrova, po zrušené trati vyjeli k lanovce pod Klínovec, vyvezli se na vrchol a pak už jeli a jeli údajně pořád dolů z kopce až do Brandova. Jen my zúčastnění víme, co to pořád z kopce dolů obnáší. Cestou se mihnuli major Zeman, sfingy, rekviem pro panenku. Dojeli jsme do Brandova tři minuty před až tři minuty po začátku deště. Kromě rosničky, která si nevzala pláštěnku, protože přeci v Krušných horách nebude celý víkend pršet. Naštěstí pršelo jen se lilo, jen když jsme v hospodě oslavovali, že jsme těch 76 kiláků z kopce ujeli. Kužel nás všem průvodčím navzdory dohnal z Ústí až v Brandově. V neděli padlá žena s Menťou odjeli na vlak do Mostu a my jsme pro změnu jeli a jeli, až jsme dojeli na Fláje, Moldavu, Cínovec, Komáří vížku a sešupem do Ústí okolo různých bitev, které nám na závěrečný pivovar na Rychtě nechaly jen půlhodinku. Místo závěru využiju služeb našeho dalšího veršotepce, praesidenta *RMV*
Dnes je cyklistika jiná,
budoucnost má elektřina.
Málo je pokroku dbalý,
kdo moří si z kopce* vlastní svaly.
(to z kopce je můj autorský vklad)
Cyklistického přejezdu Krušných hor se zúčastnilo 9 borců. Dvoudenní trasa měřila 157 km, nastoupali jsme 2500 m.
album
JiVla
T14
Slovenské hory- Spišská Magura, Pieniny, 28. 7. - 3. 8. 2016
Album
Kopp
T14
Norrisova bouda, 2. - 4. 9. 2016
Je neděle odpoledne a zůstáváme s Věrou a Jásonem na Norrisově boudě sami.
Začíná krápat.
A pak prší.
Prší jen se lije.
A blýská se.
A vítr, no skoro hurikán. A prší a fouká celou noc.
Tak to je to, co nikdo ze zúčastněných nezažil.
A určitě to nikomu z nich nechybělo.
My jsme si místo toho přes víkend užili sluníčka, cyklistiky, pěšárny, houbaření, koupání, ochutnávky piva, halekání u kytar, Járu Cimrmana i jeho maják i jeho pivo Světoběžník JC. Splnili jsme pivní plán, vaření v kotli i grilování masa na mramoru. A zeleninové saláty. A párky v rohlíku s kremžskou hořčicí. A hlavně se hrozně žvanilo. No ale hrozně. Prostě pohoda.
Tak zase někdy
Hoj a hoj Michal
Album
JiVla
T14
2) Na Cykločundru jsme zažili i tancovačku v Plavsku 5) Před odjezdem na nádraží v Popradu
3) Kočka není pes ve Lhotě 6) V pueblu na Norrisově boudě
Oběd v Novoměstském pivovaru, 7. 9. 2016
Oběd v Novoměstském pivovaru řadím k úspěchům - obzvlášť vzhledem k tomu, že od zveřejnění k realizaci uběhlo méně než 24 hodin. Na terásce se nás vystřídalo bez jednoho čtrnáct. Nejdřív vypadl Vráťa, který spěchal na vlak do práce, ale objevila se i téměř ztracená dcera Zuzana Sopoušková, Vodičkovu ulici po lehkém bloudění našla i naše psychiatrička a nakonec dorazila Stáňa a kočka Zdena. Zbylí účastníci viz fota od ZSV.
65a. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2016
květen - září 2016
navštíveny:kuželna Horská, Na Jezerce, Na Struze, Lhota, U Klokočníka, Vršovická zahrada, Klamovka, Norrisova bouda, U Džbánu, Novoměstský pivovar
Cyklo Provence, 14. – 25. 9. 2016
Album
JiVla
Kopp jen Švýcarsko
Dojízdná U Holečků, 25. 9. 2016
Jen dodatek k Provence (doufám, že naši spanilou jízdu popíše šéf). Díky šoférům, kteří zvládli jízdu ze Saint Tropez v rekordním čase, jsme se mohli ještě odpoledne sejít na dojezdné U Holečků. A vězte, že nás bylo bez těch výtoňských čtyř přesně čtrnáct. A ještě něco. Jestli se na někoho nedostalo, když jsme rabovali těsně před odjezdem v místním supermarketu ty báječné francouzské sýry, tak nezoufejte. Můžete se ty úplně stejné v klidu koupit dnes a ještě zítra v akci v Bille za 59,90 korun českých.
6. Víkend uprostřed týdne Výstup na Lovoš, 28. 9. 2016
Minulou středu nám sv. Václav daroval jeden víkend uprostřed týdne. 16 borců toho využilo k výstupu na Lovoš. Po náročném výstupu ještě hrstka účastníků navštívila u hanspaulského zámečku koncert k 45. výročí skupiny Bluesberry.
Alba
JiVla
T14
Výtoň, 4. 10. 2016
Když jsme včera přišli trochu opožděně na Výtoň, (což znamená pro neznalé něco po půl osmé), vypadalo to, že se ke stolu Čtrnáctky už ani nevejdeme. Ale vmáčkli jsme se. A nejen my, ještě asi dalších šest příchozích. Takže nás na první opravdické podzimní hospodě Páně sedělo okolo stolu 22. Když uvážíme, že na pondělní TAKovou schůzi dorazilo lidí dvacet, musím uznat, že jsme slušnej oddíl. Dozvuky Provence, ale už jsme všichni vykročili pravou nohou na Stráž. A šéf tak rychle, že zapomněl v hospodě Ouřad. Vše napraveno, na Stezce si počtěte i vy, co nepatříte mezi vyvolených 22.
48. Malá Stezka Lužické hory a Podještědí, 4. - 6. 10 2016
Pozvánka Jirky Bubeníčka
Už se přes Čtrnáctku prohnalo několik alb ze Stezky, tak si myslím - stejně jako pomocný učitel Václav Poustka, že by bylo vhodné alespoň několika slovy zhodnotit, poděkovat a tak. Organizování letošní malé Stezky si vzal na svá bedra náš šéf, ale už z přicházejících mailů před Stezkou bylo zřejmé, kdo třímá hlavní otěže. Programová ředitelka Nataša nejen vymyslela trasy výletů, logistiku přesunů, ale zakoupila i lístky do Liberce pro čtvrteční frakci. Jen měla po nástupu do busu vypnout mobil. Takhle jsme se celé dopoledne snažili vypátrat, zda lanovka na Ještěd opravdu nejezdí, jak nás varovaly poplašné SMS. Všem info navzdory jsme podle původního plánu odjeli do Horního Hanychova, poobědvali a vydali se pod lanovku na bus. Ale co to? Lanovka jezdí! Zachránily nás totiž válečné vdovy, které se též rozhodly pro výlet do mlhy. Nahoře výhled nula, ale Hubáček nezklamal. Všechno bylo krásně kruhové, včetně záchodků. Připili jsme si na cestu stále dolů a vyrazili. Horský vůdce se v českých podmínkách neosvědčil (nebo že by jo?). Půlku polární výpravy totiž zavlekl na parkoviště, kde byl shodou okolností jak otevřený kiosek, tak bus až do cíle. My jsme zatím klopýtali podle původního plánu až k pramenu Ploučnice, která se jako modrá niť táhla celou Stezkou, došli do Osečné do hospody Slunce (jediné slunce, které jsme ten den spatřili) a teprve odsud jsme odjeli busem do cíle. Stráž, jezero, Uran, chatičky, hudba, radost až do půl druhé.
V pátek jsme se busem a vlakem přesunuli do Křižan. Společně Krkavčí skály a uzené od Míry Š., pak už se naše cesty rozdělily. Aspoň jedno pivo bych si dal, a tak jsme udělali krok stranou nejdříve k palírně a poté k neobyčejnému Smíšenému zboží, kde měli mezi pohledy i pípu a terásku. Zrušenou i náhradní zelenou si budeme dlouho pamatovat, stejně jako Chrastenský vodopád (dejte vedle něj krabičku sirek...). Ale konec dobrý, všechno dobré. Sezónní hospoda U Žabáka, kterou podle Beerborce už nikdo v posledních 14 dnech nenavštívil, byla otevřená a v ní sympatická paní s pivem a slanými tyčkami. Když jsme po výstupu z busu ve Stráži na rozlehlém autobusáku zjistili, že se hospoda jmenuje Florenc, nešlo odolat. Večírek už v plnémsložení dobrý, závěr v mlhách.
V sobotu jsme jen stíhali hlavní voj - na zřícenině Děvín, kde jsme si obnovili znalost azbuky, v lesním Divadle a posléze u podplukovníka Sochora. Ale hlavní překvapení mělo teprve přijít. Vráťa, který rád chodí proti všem, tentokrát v protisměru natrefil na malé skautíky, a tak na Stohánku vysoko nad našimi hlavami udržoval oheň, než jsme po schodišti vydusali za ním. Konečně se uplatnily zakoupené buřty. Ale pak už jsme se vysmekli programové ředitelce a vyrazili z okruhu bez hospod do Pacifiku v Hamru na Jezeře. Ale nebyli jsme sami revizionisti, postupně se tu prostřídaly celé generace Stezkařů, včetně Nataši. Cesta zpět podle Ploučnice uvězněné v kanále. Večer každý muzikant tahal chvilku pilku, na své si přišli i milovníci Velvar.
I neděle začala pochmurně. Psa by nevyhnal. V salónku je krásné nedělní matiné. Ale my, v kterých je neklid, co ho tahá z místa na místo, vyrážíme. Ostatně program je program. Ale průrva Ploučnice na pokraji smrti hladem a mrazem stála zato. Úl nás zachránil. V garáži u kamen nám majitel včel natočil nejen pivo, ale utrhl si od úst i nedělní slepičí polévku a nakonec před námi neutajil ani burčák. Pak už nešel výstup na Ralsko odkládat, přestože vrchol tonul v oblacích. Po vydrápání na vrchol už nebylo po mlze ani památky, a tak jsme si užili leteckých výhledů. Poslední body programu Juliina vyhlídka a Dřevěnka byly brnkačka. Dokonce jsme ještě nad plán iniciativně navštívili Salon na potenciálně nejhezčím nádraží v Mimoni. A tak, když jsem si teprve doma po návratu pořádně pročetla pozvánku pro borce Trasy Čtrnáct, kterou vytvořil p. Bubeníček, mohla jsem radostně zvolat: „Máme splníno!“ Náš šéf s chotí se snažili, aby nás seznámili s téměř zapomenutým a donedávna (co je to 25 let) pro nás nepřístupným krajem. A musím uznat, že se jim to povedlo.
Album
JiVla
T14
Podzimní Kři(Pi)voklát 14. – 16. 10. 2016
Album
JiVla
T14
Výtoň, 18. 10.2016
Nelze si neodpustit srovnání s minulou hospodou. Před čtrnácti dny bylo v půl osmé natřískáno. Včera jsem před sedmou dosedla, a když jsem ještě ve čtvrt seděla v hospodě sama samotinká, začal ve mně vrtat červíček pochybností, zda jsem si nespletla datum. Naštěstní nespletla. Postupně se přitrousili Stezkaři v dostatečném počtu, pravda někteří dali přednost Lesu před hospodou. Stalo se módou sezóny bourat svá rekreační sídla. Nejdříve jsme si prohlédli čerstvě ukopané Polesí Roithů. Hpap se sice ještě nemohla pochlubit Ohňoněm, ale demoličním výměrem na Řež už jo. Když už zbyli u stolu jen samí literární kritici, došlo na vášnivou debatu (téměř na ostří nože) inspirovanou dnešním představením o Boženě Němcové. Asi to bylo tím, že jsme se seznamovali pomocí griotky.
66. POČASÍČKO - 23. 10. 2016 - fotoalbum...
Výtoň, 1. 11. 2016
Příchody na Výtoň jsou jako na houpačce. Minule jsem seděla v hospodě až skoro do půl osmé sama. Včera (pravda, pro jisté mailové masáži), jsem otevřela dveře celnice minutu po sedmé a už si deset!!! lidí klepalo na hodinky - pane učiteli, už je po zvonění. Ale nesmím být tak sebestředná, stejně všichni čekali hlavně na profesorku Lenku, aby jí mohli odevzdat prachy. A ta si v pohodě přišla celá v černobílém až po půl deváté. Neumani přinesli zbytky ze svatebního stolu a pak nám Miloš na tabletu předvedl průběh celé svatby. A i my v zadních řadách jsme na maličké obrazovce viděli, že nevěsta byla celá krásně červená. Tak gratulujeme!
DD v Českých Budějovicích, 4. - 6. 11. 2016
Čtrnáctkou už prosvištělo spousta alb z DD v ČB, z nichž je zřejmé, že jsme toho viděli hrozně moc dohromady a každý něco trochu jiného zvlášť. Někdo vdolky, jiný holky. Někdo Wortnerův dům a Galerii Mariánskou, jiný pivo. Já jsem se dostala v podstatě nechtěně :-) do područí druhého spolku, a tak se toho ode mne o vltavínech a Vanovi mnoho nedozvíte. Zato jsme hned po vystoupení z vlaku zamířili do prvního z minipivovarů - do Krajinské, a tak mi poté čekání na brokolici v Baarovce nepřišlo zas až tak dlouhé. Když nás všech přes čtyřicet konečně dojedlo, byla i hudba. Ale byl to téměř marný boj hudebníků s větrnými mlýny úst, která si toho chtěla tolik říci. V sobotu ráno si nás před naším téměř domovem vyzvedl průvodce a nebyl ledajaký. Historik a poslanec Zdeněk Auracián do nás pak tři hodiny pumpoval informace o královském městě a jistě bychom se dozvěděli i další zajímavosti o budějovickém bazaru, kdyby nás neodvolali Tři sedláci s obědem a druhá skupina, která už také netrpělivě bažila vědět, kde učila Blanka Bártová. Že byl výklad hrozně zajímavý a že si vlastně nic nepamatujete? Nevadí, Petra zřejmě zvládá těsnopis, a tak naše sténografka zapsala úplně vše (viz příloha). Po obědě jsme udělali KPČ zadost soutokem s Malší, obřími tužkami, falešnou Hardmuthovou vilou a koněspřežkou a už jsme se zanořili do další hospůdky v Kněžské ulici točící Kněžínka. V Budvaru se nás ujala zapálená vlastenka (NAŠE pivo), ukrajinská profesorka němčiny a žačka Mileny Teplé - to vše v jedné osobě a provedla nás červenobílým provozem. Ochutnávka naladila naše chuťové a vlastenecké pohárky, a tak jsme museli NAŠE pivo ochutnat přímo v NAŠEM Budvaru na humnech. Před společnou večeří v Apetitu jsme zašli ještě na jedno do dalšího minipivovaru Beeránku. Pak jsme jeli jakýmsi trolejbusem do nejužší hospody v ČB. A to, že jsme ještě navštívili Nautilus, na který jsme koukali z oken našeho domova, jsem se dozvěděla až z fotek.
Zřejmě i proto po sobotním téměř babím létě byl v neděli už zatracený měsíc listopad. Doklopýtali jsme k Lannovi, do křížové chodby a vyrazili na Hlubokou. Skoro víc než zámek s válečným zatemněním mě uchvátil kontrast středověkého a moderního umění v Alšově galerii. A podzimní park. A Bakalář s úžasně rychlým obědem. Jestliže jsme v Českých Budějovicích, musíme do Masných krámů. A tak jsme před odjezdem učinili. Najít prázdné kupé do Prahy (stejně jako z Prahy) se nám nezdařilo, ale našli jsme jednoho Chapadla, a tak jsme pobyt v DD s ním a kelímkáči ještě hezky oslavili. Prostě vše se vydařilo a je to zásluha Jardy a především několikaměsíční mravenčí práce Blanky, která vše připravila do nejmenších detailů. Až vám nějaký Cimrman bude tvrdit: “Co to je za blbost? Že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý?“ Tak my jsme tedy v Budějovicích byli a musím říct, že my bychom tam žít chtěli. Alespoň jeden víkend v roce. BB v ČB, moc díky.
Album
JiVla
Přehled dosavadních DD