Akce Čtrnáctky v roce 2016

Akce: Silvestr v Podhradí č. 2, Pražská pivočára III., Norrisova bouda, ZL-SM výhledy (a pochopitelně taky schody), 1. Víkend uprostřed týdne V kraji Ringhoffera, 2.VUTŠtěchovický poklad, Otevírání studánek a výčepů,3 VUT Ladův kraj, Pražské výletní restaurace, Řevnický Poklad, 4. VUT Za praotcem Čechem, 5. VUT Posázavské zříceniny, Velká Stezka Krajem českých klasiků, RAStoč to s Otcem vlasti na Točníku, Expedice Jiz-Era, Down by the Riverside, Milíčeves, Anenská Studánka, Vítání léta ve Vojankách, 20. Cykločundr U Skalníků ve Stráži nad Nežárkou, Klídek a pohoda ve Lhotě, Přejezd Krušných hor, Slovenské letní hory - Spišská Magura, Pieniny, Cyklo Provence, 6. VUT Výstup na Lovoš, Malá Stezka Lužické hory a Podještědí, Počasíčko, DD v Českých Budějovicích, Narozeniny v Třebívlicích, A kde jsou ty továrny, co se s nima mohlo stát, Uherské lázně, Předvánoční Budapešť, Vánoční nadílka, Na Pasece, Vetřelci a volavky, Vánoční vycházka k Medvědovi

Domovská hospoda Na Výtoni
U Houmra od 29. 11. 2016

Co jsme zažili

Silvestr v Podhradí č. 2, 30. 12. 2015 – 3. 1. 2016
Z fotek už jistě víte, že hlavní frakce Čtrnáctky se měla na Silvestra Jak? jak? jak? No samozřejmě dobře. Ve středu v poledne jsme se nacpali do Domašínské brány, družně poobědvali a pak už nás průvodce zasvěcený do všech architektonických a dotačních úmyslů i zádrhelů (sám byl jejich strůjcem) provedl po krásně zrekonstruovaném vlašimském zámeckém parku i městu. V Podhradí nás letos překvapil neúměrný počet paland a PZetek, ale vše úspěšně vyřešeno - mimina lezla po podlaze před naší společenskou místností a dalšími získanými pokoji maximálně do osmi. Na Silvestra jsme zvolili krátký výlet okolo Šlitrovy chaty (podle googlu je to opravdu ta na Provázkově fotce) na hrad Chřenovice a pak do Ledče. Čtrnáctce stačí strčit do pootevřených dveří hospody prstíček resp. nohu a pak už se nás jen tak nezbaví. U Martina jsme po pivu dostali, ač na Silvestra nevaří, polévku a poté i luxusní stejk. Ve zbytku prosluněného dne jsme prošmejdili městečko křížem krážem. Eva Bosáková uvedla večer historických osobností a pak už jsme se nestačili divit, s kým vším máme tu čest. Dva různí králové, cestovatelé a malířky, tři různé Indíry a Marie Curie, Mata Hari těsně před popravou. Někteří byli brnkačka k uhodnutí třeba Štěpánka v kajaku nebo jednooký bojovník s kalichem na praporci, ale nakonec jsme uhodli i Hurikána a nabílenou Allu. A hudba krásně hrála vzdor tomu, že ji dirigoval amuzikální Karel Vlach. Pak nás ovšem kromě hádání čekal ještě jeden přetěžký úkol - zdolat hory chlebíčků a obložených míst, které jsme si na sebe kromě masek taky nachystali.
    Na Nový rok nám Jirka naordinoval rozhlednu Babku. Dojeli jsme do Zruče nad Sázavou-zastávka a stejně jako záložáci z Lásky jedné plavovlásky jsme se seřadili do trojstupu a za pochodu znělo údolím rázné Přes spáleníště, přes krvavé řeky. Na rozhledně šampusy, dole smažené přeřízky. A pak už rychle do Kácovského pivovaru. První a poslední zklamání pobytu - pivovar otevíral až od čtyř. Ale skoro domorodce nás nasměroval do jediné otevřené hospody U Dušků, a tak pobyt s Rebelem u kulečníku zklamání částečně umazal. V sobotu jsme si po dvou letech zopákli Stvořidla. V přírodní rezervaci jsme rozdělali ohýnek a konečně opekli ve Vlašimi vykoupené buřty. Krok stranou se někdy vyplatí, u Sluneční zátoky jsme opustili řeku a vystoupali do Vilémovic, kde jsme objevili nejen tis, zřejmě zasazený nějakými Kelty, ale taky příjemnou hospodu s Čertem v názvu i v obsluze. Poslední večer a Karel IV. nám hrál až do skel bubnují kapky, pak už nastoupil starý dobrý Kopp (jediný hudebník bez tabletu). Ráno jsme zjistili, že jsme přesně dělitelní čtyřmi, a tak jsme se naskládali do aut a vyrazili na Lipnici. Ojíněný hrad a Hašek, kam se podíváš. Dokonce i hospoda U české koruny patří jeho vnukovi a jak nám prozradila jeho paní, výtečný kančí guláš nám vařil jeho pravnuk. Po obědě jsme se na hřbitově poklonili mystifikátorově památce a nad hřbitovem bouchli poslední šampus - To se nám to hoduje, když nám lidi neustále půjčujou další láhve - a rozjeli se do svých teplých pelíšků. Hezký nový rok!
Album
Vláďa



Bál TURAS bál V Malostranské Besedě, 8. 1. 2016
JiKuč měl zároveň výstavu svých fotografií a dostal k narozkám Knihu
Jak jsem potkala Kučeru (1980-83)


Pražská pivočára III., 10. 1. 2016
… a pak už jsme sledovali, co všechno Náměstek zbořil a ZSV nepostavil. Kolčavka naštěstí jejich zájmu unikla. Posadili jsme se pod přehlednou nabídku piv a tentokrát mě svěřenci nezklamali. Zatímco se dámy pochlapily a objednaly si velká piva, chlapi sobě celý repertoár pivovaru.
Ale znova na start přerušené pivočáry. Připomněli jsme si Somrákův travers po břehu Rokytky i Náměstkovu garáž postavenou z ušetřeného materiálu. A to nás ještě čekal další Náměstkův přečin - drze se přiznal, že zavezl zbouranou Libní malebné Údolí děsu…
více viz
62. PRAŽSKÁ PIVOČÁRA III. - 10. 1. 2016 - fotoalbum...

Na Výtoni, 12. 1. 2016
Už to skoro vypadalo, že po tak dlouhé době ani netrefíme do mateřské hospody, ale nakonec se nás Na Výtoni sešlo docela dost. Probrali jsme kalendář, návraty domů a na výslovnou Michalovu žádost znovu i pšenici. A sběratel špuntů nestačil ukládat trofeje ze Silvestra. Velice poklidný začátek roku.

Norrisova bouda, 29. – 31. 1. 2016
Po pátečním bouřlivém večeru, a tataráku, kdy se mi na pivníku objevilo 10 čárek, jsme ráno hbitě vstali a šup, šup do Kufru na pivo…
více viz
T14

Hospoda na Výtoni, 26. 1. 2016
Včera použila v hospodě Lenka osvědčené finty. Počkala si, až vypijeme dvě piva - a tu přichází celá v černém a prodá nám všechny lístky do divadla, co má. A nejen to. Když se hotovost přestěhovala do její kapsy, objednala nám za ztržené peníze panáky. To je obchodní duch k pohledání. A do toho bystrá Alla. Teprve při odchodu zjistila, jak je v hospodě mimořádně příznivý poměr mužů a žen, a že je vlastně škoda odcházet a nechat nám čtyřem zbývajícím ženám všechny muže napospas.

Promítání Indie s IvČe, 2. 2. 2016 - škola na Lobkovičáku

39. Spanilá jízda – Šumava po obou stranách hranice, 5. – 7. 2. 2016
T14

Na Výtoni, 9. 2. 2016
Včera nás bylo v hospodě hodně. Hravě jsme přečíslili i spolek Vltavan oděný do uniforem kvůli slavnostnímu focení na tablo, který nás předčil jen v hlučnosti sic!! Aspoň na začátku. Pak už nevím. Náměstek totiž připil na zdraví o pět let starších domin a já následně na dominu o 14 let mladší. Nerozumíte? Já zase nerozumím, proč jsem ještě pila griotku na zdraví Boženky, když má svátek až v létě. A dnes ráno už vůbec nerozumím tomu, jak to, že mi je tak dobře, když by mně mělo být podle všech předpokladů špatně.



Marcela Santulíková - 16. 2. 2016




ZL-SM výhledy (a pochopitelně taky schody), 21. 2. 2016
…Okolo pražského Semmeringu, tentokrát v podobě silnice, jsme zapadli k Princi Miroslavovi. Mají tu 19 točených piv. To se všechno nedá stihnout, musíme dál. Setřásli jsme tlačenkáře a vydali se, jak jinak než vzhůru do schodů. Ale ani za výstup, který měl být jištěn ferratou, jsem nebyla kárána. Výhled z Pavího vrchu nejprve do bočního údolí a pak, když jsme se jako slepá bába otočili kol kolem, poté přímo na Vyšehrad všem zamotal hlavu. A co teprve, když jsme se dozvěděli, že štvavé vysílačky tady přestali rušit Svobodnou Evropu v prosinci 1988!
více viz
63. ZL-SM VÝHLEDY (A POCHOPITELNĚ TAKY SCHODY) - 21. 2. 2016 - fotoalbum...

Na Výtoni, 23. 2. 2016
Včera Lenka po šikanující školní inspekci do hospody mimořádně nepřišla, a tak se podomního prodeje lístků ujal šéf. Nutno konstatovat, že Lenka dokáže vynaložit daleko intenzívnější tlak na bezbranné zákazníky, než na nás činil náš šéf. Opačný konec stolu ani nevěděl, že Ples v opeře už je k dispozici. Ale jinak se semlelo vše možné, největší pozornost si vysloužily dozvuky nedělní vycházky - tantrické masáže probírali podrobně nejvíce ti, kteří Doubkovou 4 vůbec nenavštívili.

1. Víkend uprostřed týdne V kraji Ringhoffera, 2. 3. 2016
První výlet uprostřed týdne, jak mi každý důchodce dosvědčí, se docela povedl. Odvahu k cestě busem do kraje Ringhofferů jsme načerpali ve vinotéce DBK a po krátkém výsadku se ocitli přímo u varem štiřínského pivovaru. Pět druhů piva během poledního menu - zhola nemožné, ale ze skupinového fota a našich rozjařených obličejů lze vyčíst, že jsme se o to fakt!! snažili. Pak už nebyl problém proniknout do gaudíovské restaurace, obzvlášť když jsme vykulenému personálu sdělili, že nás pozval samotný Chval ze Štiřína. Zasněženou krajinou jsme od zámku Ringhoffera došli - k zámku Ringhoffera, v Kamenici si navíc baron pořídil i hrobku. Z jeho spárů jsme se vymanili až v Těptíně v patře, kde měli místo všudepřítomného Ringhofferova popovického Kozla Svijany. Na Panské skále jsme si bouchli na krásný výhled zaslouženým šampaňským (24 špuntů nebo snad ještě víc?) a pak už nás čekal sešup do Prosečnice. Nádražka zavřená, ale naštěstí vlak do městských jatek měl zpoždění, a tak jsme si ani nemuseli lehat na koleje a krásně ho stihli. A jaká se teprve rozhostila ve vlaku pohoda, když nás náhodný spolucestující ujistil, že v branické nádražce zavírají už v osm, a tak se nám nemůže stát ta nehoda, že budeme pít jedno pivo za druhým. Bez obav jsme předčasně vystoupili a pili v Braníku jedno pivo za druhým. Úplně přesně, po druhém nás servírka nemilosrdně vyhodila do právě propuknutého deště.
Album
JiVla

Promítání z Nepálu Miloše a Blanky v domečku na Kampě, 7. 3. 2016.

Na Výtoni, 8. 3. 2016
Není nad to se někdy ozvat. Tak dlouho jsme vyhlašovaly oslavu MDŽ, až jsme se jí opravdu dočkaly!! Asi po třech letech zavítal do hospody JiKo jen proto, aby ženám přinesl kytici žlutých květů. A tu se zvedl ZSV a předal nám čtrnáct narcisů. Vůbec netuším, jak dospěl k tomuto počtu, ale odhad byl dokonalý. Přišlo přesně 13 žen a čtrnáctý narcis si odnesla servírka zato, že nám natočila malé pivo i po zavíračce. Ale to není všechno! K MDŽ patří ještě co? No, přeci bonboniéra! Michal nám nadělil rovnou dvě - silně erotické. To byl boj o prsa jedné dámy a opálené prdelky, úd jako správný muž vydržel nejdéle. Venca Hrubeš přišel o5 do hospody a objednal ženám panáky. Bylo jich tolik, že se k pití griotky musela obětovat i úplně čerstvá lesba Martina. Jak se všechny dámy shodly, tak hezkou oslavu MDŽ jsme nezažily za posledních třicet let! Ale má to jeden háček. Muži se totiž nechali slyšet: Nechci oslavu zadarmo. I my chceme mít své dny. Tak ještě uvidíme, na kterou hospodu si vyhlásí Mezinárodní den mužů.

Přechod Krkonoš, 10. 3. – 13. 3. 2016
Čtvrteční ranní odjezd z Prahy do Rokytnice proběhl jako obvykle, ale jakmile jsme si všichni u hezké! slečny v pokladně koupili na přibližovák seniorský lístek, přizpůsobilo se naše chování dosaženému věku (nad 65 let). Opakované marné hledání bundy v baťohu, zapomenutí celého baťohu v hospodě, přibalení cizích běžeckých bot k jinému vázání byly jen drobné skvrnky proti tomu, jak jsme při sjezdech padali a jak naše následné zvedání už pošlapávalo lidskou důstojnost…
Více viz album
T14

Hudba v Družstevní kavárně, 14. 3. 2016
IrenKa napsala: “V pondělí 14.3. bude od 18 hodin hrát "salmovská sestava", tj. Ivan Hořejší s Karlem Provázkem, Petrem Václem a dalšími v té "mojí" žižkovské kavárně v baráku nad Vystřeleným okem. (U Božích bojovníků 3). Takové složení! A takové datum!" Uznejte, že takové pozvání se nedá odmítnout. Čtrnáctka je srdečně zvána, má to jeden háček. Žádný holubník, žádná střelba naslepo, musíte se přihlásit mailem.

2. Víkend uprostřed týdne, Štěchovický poklad 16. 3. 2016
Na druhý víkend uprostřed týdne se nás dostavilo přesně čtrnáct a hned následná exkurze do nás vlila spoustu optimismu do dalších let. Po Štěchovické elektrárně s námi křepce dvě hodiny pobíhal pán s titanovými koleny (40 let práce v elektrárně a následně 23 let průvodce). Oběd Na Peškově - škatule, škatule, hejbejte se do prosklené apsidy. A pak už konečně slibovaný výlet. Pavel si oddechl, že zavalený Štěchovický poklad nepředstavuje žádnou konkurenci tomu Řevnickému. Zato v Hradišťku na nás čekalo překvapení - třicet kiláků od Prahy byl za války koncentrák. Někteří rekreanti mají chaty z marodky, domů velitelů, či jim stojí na zahrádce soukromý bunkr. Díky dezerci jsme se vešli v hospodě v Hradišťku i následně v Pikovicích k jednomu stolu. Ale když i Pavel T. prohlásil: "Co bychom dělali v hospodě dvě hodiny?" (takový je takt Posázavského Pacifiku), po jednom pivu jsme od Dolejších prchali na vlak. Naštěstí řevnické frakci (sláva jí - díky ní byl nečekaně vyrovnaný poměr mužů a žen) vlak na Hlaváku ujel, a tak jsme si ještě mohli dát závěrečné rychlé pivo v černo-černé Šalandě.
Album
JiVla

    1) Historické postavy v Podhradí                                                                 4) ZL-SM výhledy, tento na Zlíchově
    2) Na návštěvě ve Sluneční zátoce                                                             5) 1. víkend uprostřed týdne nás zavedl do pivovaru
    3) Na začátku Pražské pivočáry jsme navštívili hřbitov                                6) a druhý do elektrárny

Otevírání studánek a výčepů, 20. 3. 2016
... Kdo způsobil, že já, Čech Jiří Vlach jdu po modré, když máme jít po zelené? Viník oficiálně neodhalen (i když Pak se, vole, vožeň! viselo ve vzduchu nebezpečně nízko nad mou hlavou), ale ZSV díky záměně barev získal tak nečekaný náskok, že jsme byli nuceni ho vyzvednout v motorestu v Jílovišti a šťastné setkání pochopitelně zapít...
Více viz album
T14
JiVla

Na Výtoni, 22. 3.2016
Včera jsme po všech těch náročných jednodenních víkendech v hospodě na Výtoni už jen vyklusávali. Kromě obvyklé sestavy dorazila pro nás již téměř exotická dvojice spolužáků z první třídy, poté přišel i bruselský slaměný vdovec. Úlohu Pažouta, který už seděl v hospodě několik hodin a Jirky Součka, kterého oholili, a dokonce stačil odejít domů, splnil Vráťa, který přišel, usedl mezi židle obrácené nahoru a obřadně dopil svůj toho dne poslední Podskalák.

3. Víkend uprostřed týdne, Ladův kraj, 30. 3. 2016
...Rozumný člověk míní, směrovka do hospůdky U Miládky vše mění. Holky se hned domluvily a Miládka objednala u Miládky rundu panáčků. Ale to nemůžeme nechat jen tak, "je suis Miládka" znělo z různých konců stolu ještě několikrát. Ovšem tentokrát už jsme při odchodu takové štěstí neměli. Za námi zůstali vyjevení štamgasti, šála, baťoh. Ale nevadí, nevadí - Náměstek-Miládka už má domluvenu vyzvedávácí schůzku...
více viz
T14
JiVla

TAKový bál V Opeře, 1. 4. 2016

Pražské výletní restaurace, 3. 4. 2016
.. Dlážděnku pro pohodlné stoupání vydláždili už za Rudolfa II., ale to by byla nuda. Využili jsme krátkého mezidobí. Ještě v listopadu bylo nad Popelářkou hájemství bezdomovců ukrytých v zahradních chatkách mezi křovinami a na podzim už tu má být upravená, ale nepřístupná vinice. Po vyklučeném svahu jsme vystoupali až k Jabloňce a pokochali se výhledem na bělostnou perlu - Trojský most. Už je čas. Z původních čtyřiceti trojských výletních restaurací se teprve druhá-otevřená objevila před námi za pět minut dvanáct, resp. půl sedmé…
Více viz
64. PRAŽSKÉ VÝLETNÍ RESTAURACE - 3. 4. 2016 - fotoalbum...
Další album
JiVla

Na Výtoni, 5. 4. 2016
Jarní sluníčko vylákalo na náplavku takový dav, že se tam nevešel a přelil se až na zahrádku Na Výtoni. Tím pádem jsme se na zahrádku nevešli my, a museli jsme sedět na našem obvyklém místě vevnitř až v zadních řadách temného kouta. Ale kromě dalších náplav nás přišlo opravdu hodně. Obsluha rezignovala na zavíračku, a tak když jsme dobrovolně! odcházeli, seděli u našeho stolu už jen dva, téte á téte v důvěrném rozhovoru. Tedy abych byla akurátní: Pohádkář plynule hovořil a mluvčí pražských hasičů nezbývalo než držet hubu.

27. Řevnický Poklad, 9. 4. 2016
Pavel sice inzeroval, že letošní poklad je 25., ale čtrnáctkové anály ho usvědčují z omylu. První Poklad byl 9. dubna 1889 a letos byl na den přesně po 27 letech - 9. dubna 2016. S jedním výpadkem tedy 27. ročník. A co se změnilo? Posílám fotku z prvního a posledního (taky černobílou, abych rovnou vyloučila špatnou odpověď - barvy). Tak tedy v povaze Pokladu a naší náladě rozhodně nic. Jen se nám zmnožili hledači Pokladů. I když ještě v pátek Pavel smutně hleděl k nebi a přemítal, že vůbec neví, jestli za ošklivého počasí přijede dvacet nebo se sluníčkem šedesát lidí. V obém se mýlil. Počasí nic moc, ale na Pokladu a poté zahradou prošlo 86 (slovy osmdesát šest) lidí. A stejně jsme zase všechno nesežrali a nevypili.
    Teď trochu šířeji. Pavel dokázal otevřít v Černošicích předčasně Slánku, abychom se mohli zformovat při startovacím pivu. Pak už jsme si na trase plnili úkoly, ale ani fáborky některé nezachránily od bloudění u židovského hřbitova. Každopádně do nafukovací hospůdky v Třebotově jsme se všichni sešli a vešli. Ale už značkaře a družstva postupně vyhání velitel, který bedlivě kontroluje nás postup terénem na kole. Cíl, oheň, poklad nalezen opět nejmladší (přítomnou na bojovce) účastnicí Anežkou a vítězem se stává - dvacetihlavé družstvo (ještě že se neudělují medaile). Pak už přes pole lesy zpět do Černošic a vlakem na zahradu. Déšť, který jako Damoklův meč nad námi visel skoro celý den, naštěstí propukl až po sedmé. To už někteří od ohně, polévky, guláše, prejtu, bramborového salátu, štrůdlů, koláčů, dortů, Hostomic a panáků prchli na vlak. A tak jsme se krásně namačkali do kuchyně a přilehlých prostor a zažili opravdové jam-session. Jeden čas proti nám stáli a hráli tři starci na chmelu - tedy vlastně jeden anorektik a dva starci (Papík a Vítek). Pak hráli všichni přítomní hudebníci a došlo i na tanec i Radotín, který nám bohužel připomněl, že poslední vlak na Radotín zásadně nečeká. Škoda, zase to byl nádherný den a nádherný večer. Díky, rodino Tichých.
Album
T14
JiVla

4. Víkend uprostřed týdne Za praotcem Čechem, 12. 4. 2016
Zatímco my jsme na zahrádce Masaryčky popíjeli ranní kávičku a pročítali RP (ranní pivo), Pavel s Mirkem nás zběsile naháněli z Řevnic autem. Povedlo se, Pavel našel Podbabu dřív, než tam dosupěl náš vlak Stromovkou. V Roudnici nad Labem U Petry na terásce nás radostně vítali Vráťovi z Granátky a tím náš počet dosáhl magického čísla čtrnáct a jeden j. d. (jako domorodec) Zdeněk Pohádkář. K obědu nám naservíroval několik (v jeho podání) snadno uvěřitelných příběhů, poté zamával a odjel na e-oři zpátky do rovin. Nás zatím čekal drsný výstup (pro Milenu dokonce prvovýstup) za praotcem. Nahoře zasloužené vrcholové pivo, veselá scénka se samospouští a vrcholový šampus na letecké vyhlídce. A pak už hajdy dolů do Podřipského pivovaru. Ti nerozumní odjeli do Prahy po pivu autobusem, my rozumní jsme si v pohodě prosvištěli celý repertoár pivovaru a odjeli v osm vlakem. I do takové prdele (Ctiněves většina účastníků slyšela poprvé v životě) natáhli naši předci koleje, a tak jsme za hoďku na Hlavák (navíc jištěni petkami z pivovaru) ani nestačili vystřízlivět.
JiVla: Po vydatných 12 km a převýšení 294 m jsme v závěrečném pivovaru ve Ctiněvsi ochutnali vše, co bylo na čepu: ležák 11, polotmavý jantar 13, Ale 14 a Bock 16. Shodli jsme se, že nejvíce chutnala čtrnáctka.
Album
JiVla

TURASův Jarní Křivoklát Na kvadrát, 15. 4. – 17. 4. 2016
Navštívili jsme při něm totiž čtyři pivovary. V pátek pivovar Jince, odkud jsme se přes Plešivec přesunuli do pivovaru v Hostomicích a potom zmoženi Fabiánem přesun vlakem do Všeradic. Na neděli nám už zbyl jen Bobr v Zadní Třebani, který před námi Pavel při Pokladu stále důsledně tají.
album
JiVla
T14

Na Výtoni, 19. 4. 2016
Včera byla zase dost dobře navštívená hospoda. Zatímco na jednom konci stolu se otáčely panáky slivovice, u nás už se řešilo ubytování na Stezce. Jedno je jisté: do jedné chatičky se nacpe úča, kterou se chystají ušukanizovat úplně nové trenýrky. Nerozumíte? Choďte do hospody, tam se vám určitě rozbřískne.

5. Víkend uprostřed týdne Posázavské zříceniny, 27. 4. 2016
Podle Sázavy přes dvě zříceniny (Stará Dubá a Zlenice) a jedno hradiště Lštění měřil 14 km, navštíveny tři hospody (Pod Hradištěm, U Kuželků a Franz), ta první s přehledem nejlepší. Celkem 9 účastníků.
Album
JiVla

    1) Při Otevírání studánek jsme se dostali až vysoko nad Vltavu                 4) Část účastníků Řevnického Pokladu
    2) Ladův kraj - před námi Hrusice                                                               5) Čechové na Řípu
    3) Na startu Pražských výletních restaurací                                               6) Posázavské zříceniny


Na Výtoni, 3. 5. 2016
Zuzana už odfrčela směr 58. Stezka, takže píšu já. Včera na to, že bylo těsně před Stezkou, tak se nás kupodivu sešlo docela dost. Přiznám se, že jsem to nepočítal, ale čtrnáct to bylo určitě. Opět se probralo všechno možné, ale hlavně nadcházející Stezka a program jejího zakončení. Vymysleli jsme, jak se popereme se zadáním pořadatelů.Jednotlivé funkce už jsou rozdány a úkoly vymyšleny. Protože nepřítel naslouchá, tak nemohu prozradit, co jsme vymysleli, ale jak někteří konstatovali, vypadá to, že zase budeme uklízet.

58. Velká Stezka Krajem českých klasiků, 3. - 8. 5. 2016

Pozvánka Jirky Bubeníčka

...Na zakončení v Úpici to někteří vzali přes Hronov, někteří přes Malé Svatoňovice, my přes Zanzibar. Ale do lesního areálu jsme dorazili úplně všichni. Přesně na soutěž o Viktorku a babičku. Když jsme v úterý v hospodě, inspirováni třemi pivy, vymýšleli trasovní soutěž, byli jsme smířeni se závěrečným úklidem. Ale stalo se neočekávané. Náš pejsek a kočička, kteří pekli dort pomocí šlehačky, aby ho během minuty společně se zlými psy metali po šestnáckové porotě, slavně zvítězili! Luděk si nechal při předávání děl klasiků dokonce nastříkat třešničku na čelo. Je to vůbec možné? Je. Když uvážíme, že se 77 platícími účastníky jsme hlavními spozory 58. Stezky, a že šéf Trasy 16 je řadovým členem Trasy 14, je vítězství pochopitelnější. A když uvážíme, že jsme prostě nejlepší, je vítězství úplně jasné!..
více viz album
T14
JiVla

Noc literatury, 11. 5. 2016
Sraz milovníků literatury (a Karlína) bude před Invalidovnou ve 3/4 na šest.

RAStoč to s Otcem vlasti na Točníku, 14. – 15. 5. 2016
Velmi podařená akce. Již chápu, proč se hrad jmenuje Točník. Vítr se točil všemi směry, úplně nesmyslně a nepředvídatelně a jedině postupující noc a požité tekutiny, způsobily, že jsme to přestali vnímat.
alba
JiVla
T14

Na Výtoni, 17. 5. 2016
Zuzana již dnes rekognoskuje občerstvovací stanice v Harrachově a okolí, aby pak mohla s dalšími odvážlivci zítra vyrazit na ostrý start expedice JIZ - ERA, takže píšu opět já. Včera se nás v hospodě sešlo spíše méně, takže jsme si to užili pohodlně a bez mačkání. Semlelo se opět mnohé, začnu nejdůležitější zprávou dne a to, že u Pažoutů mají vnučku, takže novopečený dědek včera svůj tradiční pozdní příchod nestihnul. Pak se rozebíralo elektrokolo, znovu úžasný trasový úspěch na zakončení letošní Stezky, se šéfem Šestnáctky a řadovým členem Čtrnáctky jsme v návaznosti na to rozebrali program zakončení Stezky a do toho všeho se nás Michal Martina pokusil ememeskou ze zasněžené Norrisovy boudy odradit od dnešního slavnostního a zítřejšího ostrého startu již zmíněné expedice. Ale podfuk byl odhalen, všichni přítomní odhalili, že fotka je několik měsíců stará! Na nás si, Michale, jen tak nepřijdeš! Na závěr došlo i na tradiční malá piva.

Expedice Jiz-Era 2016 neboli světově Val d´Iser, 18. 5. – 22. 5. 2016
…První pivovar dne Maloskalský Podskalák nahrazen Vechtrovnou, ale do druhého Rohozce jsme od Jizery poctivě vystoupali. Oběd a rozloučeni s epizodní účastnicí Allou doprovázenou celou rodinou. Pozdravili jsme aspoň na dálku Kestřu z Bucháčkovic chalupy a pro změnu vystoupali k pivovaru č. 3 Svijany. I čtvrtý pivovar Klášter Hradiště postavili na kopci a navíc doprostřed pivovarského dvora prskli renesanční bránu. Ale pivovarská restaurace Skála stála za to. Tak ještě léčivý pramen Klokočka a ještě léčivější pramen pátého pivovaru tohoto dne Klokočky, ten naštěstí postavili rozumně v rovině. Je to neuvěřitelné, ale do cíle v Mladé Boleslavi jsme dojeli už v sedm….
Více viz
64a. EXPEDICE JIZ-ERA neboli světově VAL d´ISER - 18. 5. – 22. 5. 2016 - fotoalbum...
Další album
JiVla

Down by the Riverside, 25. 5. 2016
…Nekonečné kolonády a prosklené offices jsme vyměnili za pěšinku do nitra Rohanského ostrova. Po dráze bývalé vlečky přímo po Riverside jsme prošli až k Libeňskému mostu. Podívejte se na mostovku zespoda, a tramvají přes most už nepojedete. Ale pěšky s jistou opatrností jsme vystoupali na most a sestoupali na Libeňský ostrov. Napravo téměř Dockonalé místo k bydlení, nalevo džungle zahrádkářské kolonie. Nenápadná pěšinka nás dovedla do nitra kolonie, kde bývalý bezdomovec Ruda obhospodařuje hospodu zasloužilého monarchisty…
Více viz
65. DOWN BY THE RIVERSIDE - 25. 5. 2016 - fotoalbum...
Další album
JaVor

21. Literární výlet Eugena Brikciuse 30. 5. 2016
Tentokrát byl výlet věnovaný Johannesu Urzidilovi, poslednímu z Pražského kruhu. Z Jungmannova náměstí jsme se přesunuli na jeho svatbu na radnici na Staroměstském náměstí, poté ke gymnáziu na Příkopě a kavárně Arco. Teprve na nádvoří Vojenského historického ústavu nám dali najíst. Proběhli jsme Žižkovem (tentokrát bez hymny) a odjeli narvanou historickou tramvají na Pohořelec, kde v sále Klášterního pivovaru Strahov byl literární výlet velice povedeně zakončen.
Album
T14

Na Výtoni, 31. 5. 2016
Včera jsme začali nečekaně éru zahradních restaurací, když jsem přišla na Výtoni jako první a rovnou si sedla ke stolu venku. Ale nesetkalo se to s přílišnou vstřícností. Každý nový příchozí se už po pěti minutách ptal: Kdy už půjdeme dovnitř? Tak jsme šli. Vevnitř prázdno, jen dozadu se nacpala zimomřivá Čtrnáctka. Ale přišlo nás spousta. Účastnící expedice Jííííííííííí Zera nám s Jirkou poděkovali, a tak bude můj muž se ženou snídat, a ještě k tomu bude mít exkluzivní výhled. Zároveň začala podpisová akce - viz níže. Děduška Váňa (občanským jménem Pažout) přišel jako obvykle, a tak jsme vnučku Veroniku oslavili už jen v úzkém kroužku. Věra Ouř. si k malým pivům objednala i Frantu na odvoz. Ale absentovat se nevyplatí. Franta dosud nezaznamenal, že jsme změnili hospodu, a tak předjel před Voraře (naposled jsme tam byli 28. 5. 2013!!) a čekal a čekal. Jen díky hradbě stolů zabil Věru jen pohledem. Ale na Výtoň i Voraře aspoň pro léto můžete zapomenout, příště už budeme jinde.

15. Milíčeves, 3. – 5. 6. 2016
    Dneska jedeme do Anenské Studánky, tak se musím rychle vypořádat s Milíčevsí, než pověstné anenské kopce přebijou vzpomínky na velké širé rodné lány, po kterých jsme si v pohodě jezdili minulý víkend. Už po patnácté jsme rozbili svůj tábor na louce u Neumanů, zasedli do altánu a spořádali vše, co nám pozorní hostitelé podstrčili na stůl. Oheň, hudba, zpěv jako obvykle, jen čekání na mladé se každým rokem protahuje...
více viz album
T14
Kužel

    1) Na Hvězdě bylo mezitrasové setkání                                                     4) U pramene Jiz-ery
    2) Vítězná trasa v Úpici                                                                               5) Down by the Riverside skončil U Budyho
    3) Na Točníku                                                                                             6) Milíčeves pod lípou

Anenská Studánka, 10. 6. - 12. 6. 2016
    Letos se do Anenské Studánky sjelo nebývalé množství zástupců různých tras. Když byl radostně vítán další a další imigrant ze Šestnáctky a do toho devótně znělo Šestnáct vagónů, začali jsme se my - původní čtrnáctkoví obyvatelé stodoly obávat o svou vnitřní integritu. Uznávám, písní se šestnáctkou máte hafo, ale toho bohdá nebude, aby bylo šestnáctkářů víc než nás - domorodého kmene Čtrnáctky. Ostatně vernisáž Aleniných obrazů, Ivanových fotografií a Brádkova francouzského okna ukázala, kdo dosud pevně třímá prapor té pravé kultury. Ale kotlety (vepřové), šampaňské, pivo, víno a hlavně spojené trasové kapely dodaly naší nejvýchodnější kulturní výspě tu správnou každoroční atmosféru. Jsme v Anence podvanácté, ale teprve podruhé se nás odvážil vzít náš ortopéd do místa svého bydliště a profesního působiště. Pozdravil se se svými několika vděčnými pacienty, kteří ho za jízdy nestačili spravit o svých kloubech a Achillových patách, dokonce nenápadně projel okolo svého paneláku a bezpečně nás dovedl k divadlu z učebnic architektury. Tam se nás ujali místní buditelé, kteří nás provedli celým zázemím i jevištěm. Vystoupali jsme na terasu, kde jsme stanuli poprvé nejen my, ale i Hanička, jediná rodilá Oušťačka mezi námi. Mladší, uvolněte místa starším důchodcům, a tak jsme na koupališti urychleně dojedli a dopili a na kávičku se už přesunuli k Hernychově vile. Že neuhodnete, kdo byl první na Andrlově vrchu? Radek, kterému až tady v anenských kopcích vnutili elektrokolo. V Řetové po vypnutí sekačky bylo na terásce U čápa tak příjemné posezení, že se nás doktoru zželelo a Kozlov se Švabinským tentokrát ostrouhali. Sjeli jsme do České Třebové a rovinkami (ano i takové zde existují, když se chce) dojeli až pod Anenku. Večírek s opravenou basou, dvěma houslemi, banjem, kytarami a klarinetovými sóly zase skvělý.
    Po nedělním matiné jsme sjeli na druhou stranu hor. V Tatenicích jsme se rozloučili s mladými, kteří rozumně zamířili cestou nejmenšího odporu podle toku stále dolů do Olomouce a my se vydali do kopců proti proudu a přes brody. Navrhované zkrácení trasy bylo přebito argumentem, že za chvíli je na původní trase otevřený penzión (Honza měl štěstí, opravdu byl). A taky je pravdou, že stoupání na Chudobu bylo odměněno dlooouhým, několikakilometrovým sjezdem podle Moravské Sázavy až do Albrechtic. Terasa opět příjemná, jen se nás u zelené Nšoči zřejmě chtěli rychle zbavit. Za dvacet pět minut jsme v sobě měli všichni!!! játrové knedlíčky i nedělní oběd. Popolední siestu jsme strávili příjemně u rybníčku, na loučce a v hovadsky strmém stoupání do Anenky. Ale když se chce člověk dostat do Ráje, není někdy zbytí i tlačit kolo. Protože zase jsme díky Brádkům zažili ráj na zemi, na zahradě a ve stodole. A co víc. Dokonce máme od Zuzany slíbíno, že si ráj budeme moct příští rok zase zopakovat. Díky!!!
Album
T14

XIVejt v Kuželně v Horské, 14. 6. 2016
Letos jsem éru zahradních restaurací začali jako obvykle v kuželně v Horské. Ale tento devátý ročník si budeme určitě pamatovat. Jednak byl zároveň XIVejt a druhak se opravují hradby, takže výhled na Vyšehrad nám stínil jeřáb a teráska byla oficiálně uzavřena statikem. Nicméně v šest se tam začaly trousil dvě naprosto nesourodé skupinky - Čtrnáctka a mladá děvčátka, z nichž jedna se přišla loučit se svobodou. A přitom nevěstu i mě hostinský ujišťoval, že budeme mít terásku sami pro sebe. Ale to není všechno. Najednou se objevila Hanka Brádková, která se přišla také loučit a nečekaně po dvou dnech od Anenské Studánky i vítat. A tak děvčátka nafukovala balónky a my, když se dotrousili hudebníci, jsme začali hrát. A hráli a hráli a vyplňovali čekání, než dorazí překvapení. Konečně. Zatímco mladé ženy připravily za doprovodu Y.M.C.A. čtyřnásobný pánský striptýz, my staří lyrici jsme panně nevěstince zahráli Zlaté střevíčky a zlatých šestnáct let (zase ta zpropadené šestnáctka). Moc hezký večer. Dokonce na hradby nechodí nejen statik, ale ani úřední hodina a ani kempař, a tak jsme se museli před půlnocí vyhodit sami.
Album
Kužel
T14
všechny zahrádky viz ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2016 květen - září 2016

Vítání léta ve Vojankách, 21. 6. 2016
Přesně o letním slunovratu budeme vítat léto. Krycí název místa setkání je rybníček, tentokrát bez vodníka. Můra je na malinách v Litvě.
Album
T14

Letní zahrádka Na Jezerce, 28. 6.2016
Včera jsme se Na Jezerce postupně rozsadili ke třem stolům a dávali pozor, aby neposedným fluktuantům připisoval číšník piva ke správnému stolu. Jenže pak nás tropická průtrž zahnala dovnitř, a když se vypičasilo, někteří se opět přesunuli ven. No prostě zaplatili jsme, co jsme si mysleli, že jsme vypili a jestli po nás zbyla nějaká drobná zaseknutá sekerka, je to jedno. Příště půjdeme stejně jinam.
Album
Kužel

20. Cykločundr U Skalníků ve Stráži nad Nežárkou, 1. – 6. 7. 2016
    Letošní jubilejní cykločundr (a jubilejní v tomto případě neznamená 14., Lenko, ale 20.) jsme z nostalgie uskutečnili tam, kam jsme jezdili prvních deset let. Jen jsme se už neharcovali po sálech, senících, ani jsme z hospody nechodili spát ke hřbitovní zdi či do zahrádkářské kolonie. Tentokrát jsme se pěkně na pět nocí usalašili U Skalníků v chatičkách na postelích (i když hpap neustále něco mlela o teletníku). V počátcích ydeolog JKV(D) pečlivě naplánoval trasu jen proto, aby byla již po první zastávce v hospodě opuštěna (ostatně otec-zakladatel vždy hlásal, že každá ydeologie je dokonalá teprve svým revizionismem). Tentokrát Jirka každé ráno vyvěsil na nastěnku Rozkaz dne: mapu a čas odjezdu - a bylo vymalováno. Nejen že předešel dotazům (chytrým, blbým a ještě blbějším), ale také se podle plánované trasy opravdu jelo. Je to neuvěřitelné, ale objeli jsme snad všechna památná místa a hospody - jen první den Staňkov, pergolu ve Františkově, hospodu v Lutové U Kuželů, kde si hostinský za deset let zřejmě ani nestačil převlíct tričko. Hospoda v Mníšku byla sice zavřená, ale zase nás Roulin odnavigoval do hospody v Libořezích a poté ještě do Příbrazi. V neděli cestou do Nové Bystřice (zopakován novoroční oběd) jsme se stavili na Peršláku. Tady už by se Toníček "Kurva, kde mám to pivo?" zřejmě neodvážil zařvat. Celý rybník je oplocen, stejně jako zelený rybníček v Mníšku - takže teď už by se Norris ani nezasral, ale ani by ho Michal nemohl na Peršláku našamponovat. A jak jsme cestou zpět zjistili, v Sedle v hospodě ve staré škole bychom přišli i o další Norrisův legendární kousek - na místě kravinců stojí šmoulí domek - jak jinak než za plotem. V pondělí nás poctil svou návštěvou samotný zakladatel cykločundru s Káčou a taky jsme si v Třeboni ujasnili, proč jsme vlastně na líbezný a rovinatý!! jih přestali jezdit. Třeboň na začátku července není perla v okvětí vodní růže, ale přřříšerný cyklistický Babylón. Pivovar, Born, hrobka a rychle pryč do Stříbce, který v seznamu navštívených míst nemůže chybět. S Vávry se symbolicky loučíme na náměstí ve Stráži nad kapřími hranolky, ostatní si nechali dovézt pizzu až do domu - tedy do chatičky. Konečně se na nás usmálo štěstí. Když po třech dnech přestalo čutálisty bavit kopat po večerech penalty, uvolili se naši hudebníci zahrát. Chapadlo dodal pjať ozer, Jiskra zázvor v rumu, a tak se večírek poměrně vydařil.
    Při úterním výletu do Jindřichova Hradce jsme si konečně mohli odškrtnout i další položku letních cykločundrů - u Horní Pěny jsme se vykoupali. V Hradci se pod černým orlem shromáždily všechny ornitoložky a popily v pivovaru (Koppovi navzdory) ale (čti ejl) v akci. Na památky tak skoro nezbyl čas. V Plavsku jsme se ještě nikdy nestavili, protože je příliš blízko Stráži. Až teď. Celá náves byla posetá stoly, v hasičské zbrojnici měli místo stříkaček sudy a v přívěsu kamiónu byla nastoupená kapela. Ta hrála! Sedli jsme si k pípě a klobásám a jen zodpovědnost účastníka silničního provozu nás přiměla už po čtyřech pivech nasednout na kolo a opustit tak pěknou tancovačku. Ale udělali jsme dobře, úplně jsme totiž zapomněli, že naše bojovnice proti alkoholu slaví (jako každý rok) narozeniny. Hezký večírek před chatičkou se střelbou a hudbou. Poslední snídaně před chatkou, poslední startovací výstřel, poslední mapa. V Plavsku už po zábavě ani stopy a v Evženově Údolí na samotě u lesa - nová hospoda. Tím pádem plány na oběd přehodnoceny. Ale domů? Ještě ne. Ještě jsme letos neviděli vodáky u Metela, Naději, Lásku a Víru, úplně novou parádní cyklostezku z Kolenců do Novosedel a Jemčinu, kde jsme obsluhu učili používat vývrtku. Bylo to krásné a bylo toho dost. A co říct na závěr? Kdo si nechce na radu R.M.V. mořit vlastní svaly a hodlá si koupit elektrokolo, tak mám pro vás, Marconi, jednu dobrou radu: zkuste to bez blatníků. Tři upadlé blatníky z pěti e-kol hovoří jasnou matematickou řečí.
Album
T14
Rosťa: : Zdravím Slovutnou Čtrnáctou Trasu TAKu.
Cca 25 lidí se zúčastnilo této jubilejní expedice a myslím nelitovali. Italským čili Vlašským organizátorům se ostatně jako obvykle povedlo zajistit exelentní ubytování, počasí i trasy. Projezdili jsme Třeboňsko křížem krážem. Jak řekla tenčí Soňa: Odjíždím plná endorfinů!
Nejlépe to jistě popíše Zuzana svým nenapodobitelným způsobem. Já přidám ošatku fotek.
Jen ještě musím konstatovat, že 20% účastníků už jelo ne elektrokolech. Včetně mně. Posměšně nám přezdívali elektrikáři, ale my víme svý a uvidíme příště :-)
Fotografické krasoduchy upozorňuji, že fotky jsou snímany mobilem Nokia C7-00 a jejich úkolem nebylo žádné vysoké umění ale pouze zdokumentovat průběh a atmosféru. Proto jsem nic nemazal, ani neupravoval neb mé fotografické krédo zní:
I fotka technicky nepodařená,
svou dokumentační hodnotu má!
Znáš-li jenom Drtikola,
pomni, že nefotil kola!
No a proto jsou fotky rozmazané, nezřetelné a kompozičně prostě strašné.
Omlouvám se těm, kteří na fotkách nevypadají právě nejlépe. Ovšem je to trochu i jejich vina, neb pokud chci na fotce vypadat krásně, musím se i krásně tvářit-no néé? viz
rmv
Uživatel: rmv Heslo: stezka
Alena H. po mě chtěla nějaké verše. No ty už mě moc nejdou a tak na závěr přidám alespoň čtyřverší:
Dnes je cyklistika jiná
budoucnost má elektřina.
Málo je pokroku dbalý
kdo moří si vlastní svaly.
*RMV*
tč.IV. a VI. praes.SPASu

Na Struze, 12. 7. 2016
Pozvánka: Další zahradní restaurace bude v restauraci Na Struze na rohu ulic Nad Primaskou a U nových vil. Buď práci čest, tedy vlastně buď v práci v šest. Buďte dochvilní, docházku hned u vchodu kontrolují píchačky!!!
Ani píchačky u vchodu hospody nezabránily, aby se Čtrnáctkáři nescházeli jak švábi na pivo, někteří si dokonce ani neodpíchli. Všem přítomným účastníkům expedice Jiz-Era jsme s Jirkou poděkovali za parádní snídani v Oblacích a připili si s nimi na příští expedici Roz-Raz-Il. Pažouta v příchodu nahradil Miloš, který dorazil v deset a útrata činila jedno nealko a Soňa V., ta byla na zahrádce úplně bez. Oba přišli zaplatit slovenské hory, jenže to už byl zmožený horský vůdce (za odpoledne dvě hospody - deset piv) dávno ve vlaku směr Řevnice. Pavlína, která zřejmě nepřišla kvůli nám, ale kvůli desetiprocentní slevě pro hasiče, ostrouhala, a to i přesto že číšníka důrazně upozorňovala, že klamavou reklamu zmíní mezi lesními požáry v dnešní Snídani s Novou. Nevíte, udělala to? Já jsem v 7:15 ještě vyspávala včerejší zahrádku.

14. Klídek a pohoda ve Lhotě, 15. - 17. 7. 2016
Letošní jubilejní Lhota začala pozvánkou. Ano, Lhotecký bazén v Beverly Hills poznáváme, dokonce i jednotlivé rekreanty. Ale co je proboha to Z+J+Z+M+J+H+D+K+T? Museli jsme povolat zkušené Čtrnáctkové detektivy a veterináře, kteří po delším pátrání oddělili zrno od plev, tedy člověka od psa, oslavenkyně od kočky. Teď už můžeme v klidu vyrazit.
    Přivítal nás už počtrnácté klídek, pohoda, pergola, guláš a tak lahodné flekovské, že i naše sommeliérky okamžitě změnily orientaci. Ani vánoční nazdobení pergoly a prskavky nedonutily hudbu, aby nám Vánoce, vánoce přicházejí nezahrála venku, ale blizzard a další tematické písně zpívala srabácky vevnitř v teploučku chalupy. Když mladí už nic nového nevymyslí a jedou zase nudně do Drážďan, proč my staří bychom nemohli zase kroužit okolo Mácháče? Když jsme ve Vrchovanech ve vesnické hospodě objevili čočkový dhál a hlavně do výborné alternativní kávy nalili rum, přišli jsme na vylepšení okruhu pro příští rok. Pojedeme opačně a budeme po indicku obědvat v českých Sudetech. Jen jestli tu myšlenku rok udržíme a místní přežijou čočku místo utopence. Mácháč je možná české moře, ale na Lhotecký bazén vyhřátý na 28 stupňů, kde vždy nějaký Jean přinese další a další šampus, Mácháč prostě nemá. Pak se jen skulit ke stolům na kýtu a ještě vykulit nahoru a oslava může začít.
    Pořád jsem záviděla Šestnáctce, že má tolik písní obsahující šestnáctku. Teď už ne. Vždyť Lhotecký hit Klídek a pohoda ve Lhotě, který pro nás oslavenci složili, obsahuje čtrnáctku celkem 105 krát. Ano, 105 x! Jen si to představte: kdyby měl vlak 105 x šestnáct vagónů, tak ten Nejdelší vlak musí táhnout aspoň čtrnáct lokomotiv. Pak už jsme přišli na řadu my. Šéfa za jeho priamy prenos z francúzskej Riviéry z finále majstrovstiev Európy velebit nemusím, ten má svou oslavnou sloku obloženou 14, 14, 14 ve Lhoteckém hitu. Ale musím se chvíli pozdržet u tyrkysových koček a psů. Ani jsme netušili, že Kočka není pes, kterou Alla zvolila jako tematicky vhodnou píseň na oslavu, nahrál Elvis Presley v červenci 1956. My všichni víme a oslavenkyně úplně nejvíc, co to datum znamená. Tak si ještě jednou vychutnejte Elvisův zpěv (a pohyby) z roku 1956 a text Ally z roku 2016.
Poprala se znamenitě se Zdenou, Janou, Karlem i všemi kočkami a psy. Ale když jsme po zazpívání rozzářeným oslavencům uprostřed lhotecké stráně přáli, musím k písni přidat pár drobných oprav:

že Zdena kočka je
že Jana kočka je
že Šlitr není Elvis
ale Alla Suchý je
To každý zná, to každý ví

A pak - dort byl, hudba byla, usměvavé tváře byly, prostě oslava se podařila. Až tak, že jsme ráno zavrhli kola i zakopávání magnólie a šli se raději podívat k Majce na tropický bazén a pak na houby. A našli jsme většinou houby. Odpoledne využili neplavci nové sezení u bazénu pod stříškou a my jsme v dešti trávili popolední siestu v bazéně. A kdyby nás řidiči nenaložili do aut a nerozvezli na místa určení, budeme tam snad doteď. Vždyť ve Lhotě i prší krásně. Tak Z+J+Z+M+J+H+D+K+T moc děkujeme. Všem - bez rozdílu pohlaví, věku či živočišného druhu. Bylo to zase krásné a zase počtrnácté klídek a pohoda!
alba
Kužel
T14

Přejezd Krušných hor, 23. - 24. 7. 2016
Nejen klídkem a pohodou živ jest člověk. Hned za týden jsme jeli přejezd Krušnejch. Vyrazilo nás devět, ale jednoho Kužela vyhodili z vlaku (skoro za jízdy). My jsme dojeli až do Ostrova, po zrušené trati vyjeli k lanovce pod Klínovec, vyvezli se na vrchol a pak už jeli a jeli údajně pořád dolů z kopce až do Brandova. Jen my zúčastnění víme, co to pořád z kopce dolů obnáší. Cestou se mihnuli major Zeman, sfingy, rekviem pro panenku. Dojeli jsme do Brandova tři minuty před až tři minuty po začátku deště. Kromě rosničky, která si nevzala pláštěnku, protože přeci v Krušných horách nebude celý víkend pršet. Naštěstí pršelo jen se lilo, jen když jsme v hospodě oslavovali, že jsme těch 76 kiláků z kopce ujeli. Kužel nás všem průvodčím navzdory dohnal z Ústí až v Brandově. V neděli padlá žena s Menťou odjeli na vlak do Mostu a my jsme pro změnu jeli a jeli, až jsme dojeli na Fláje, Moldavu, Cínovec, Komáří vížku a sešupem do Ústí okolo různých bitev, které nám na závěrečný pivovar na Rychtě nechaly jen půlhodinku. Místo závěru využiju služeb našeho dalšího veršotepce, praesidenta *RMV*
Dnes je cyklistika jiná,
budoucnost má elektřina.
Málo je pokroku dbalý,
kdo moří si z kopce* vlastní svaly.
(to z kopce je můj autorský vklad)
Cyklistického přejezdu Krušných hor se zúčastnilo 9 borců. Dvoudenní trasa měřila 157 km, nastoupali jsme 2500 m.
album
JiVla
T14

U Klokočníka, 26. 7. 2016
Pozvánka: Další zahradní hospoda bude U Klokočníka Na Veselí 48. Dojedete tramvají 18 do stanice Na Veselí, projdete okolo Větrovců Na Veselí 44, dojdete na roh a tam to je. Starou zakouřenou hospodu, kde se natáčel Občanský průkaz, už nenajdete, stejně jako Kácov za 18. Ale zase hospodu vybílili, vevnitř se nekouří a zahrádka je také upravenější.
Už nikdy neudělám hospodu v ulici, pokud v ní budou zahrádky dvě. Přitom rozkaz zněl jasně. Vystupte z tramvaje, projděte okolo všem ženám notoricky známé terasy u Větrovců a dojděte na roh ke Klokočníkovi. Teprve když se slaměný vdovec začal shánět po své ženě, dopátral se, že ženy vystoupily z tramvaje a usedly pod první spatřený strom. Prostě musíme se smířit s faktem, že naše akademičky nejen že neumějí číst v mapách, ale neumějí ani číst. Zatím na roh bezpečně dorazili i nečekaní hosté Márinka s Ivčou, Eva V., dobelhala se (ale už po operaci!) i Věra Ouř. Když jsme se konečně sešli pod těmi správnými kaštany, připili jsme na zdraví Ivana H. Vůbec jsme hodně pili a tlačenkovali, až jsme měli obavu, jak dopadne uhrazení společné útraty. Je to neuvěřitelné, ale zbyla jen malá sekerka v podobě malinovky. Ale to dobře víme, odkud vítr fouká. Přilétla Můra, za letu vypila malinovku, sebrala 11 tisíc, a uletěla.

Slovenské hory- Spišská Magura, Pieniny, 28. 7. - 3. 8. 2016
Album
Kopp
T14

    1) V Anenské Studánce                                                                             4) Přejezd Krušných hor
    2) Na Cykločundru jsme zažili i tancovačku v Plavsku                               5) Před odjezdem na nádraží v Popradu
    3) Kočka není pes ve Lhotě                                                                         6) V pueblu na Norrisově boudě

Vršovická zahrada, 9. 8. 2016
Pozvánka: V úterý od 18 hodin je další zahrádka, tentokrát Vršovická. Po vybouraném baráku na Francouzské ulici vznikl farmářský trh, který se navečer mění na letní hospodu. Pravda, je trochu alternativní, ale nabízejí tam kromě bio salátů i klobásy, pivo, víno, tak to zkusíme, než proluku zastaví nějakým nezáživným činžákem. Pozor, ženy! Tentokrát vystoupíte z tramvaje 4, 22 na stanici Krymská a neuděláte ani krok, ale jen vpravo v bok a pochodem vchod vstoupíte do zahrady. Pohov, volno!
Nerada to dělám, ale musím se opakovat. Rozkaz zněl jasně. Vystupte z tramvaje na stanici Krymská, udělejte vpravo v bok a vstupte do Vršovické zahrady. Michal mě sice varoval, že když ženy udělají po výstupu vpravo v bok a dají se na pochod, dojdou nejspíš zpátky na Mírák, ale jeho představivost je omezena přízemním vojenským drilem. Naše nejmenovaná žena V. I. P. vystoupila správně na stanici Krymská, ale vykašlala se na pořadová cvičení a odkráčela do ulice Krymská. Tam pečlivě procházela jednotlivé podniky, a když neuspěla, pokračovala plynule v rekognoskaci na třídě Moskevské. Teprve tam byla odchycena mobilem ctěným chotěm. Další ženy se zachránily před blamáží jen tak, že volaly hned po výstupu z tramvaje. My, co jsme pronikli skrz dřevěnou repliku Shakespearova Globu, jsme usedli mezi bio zeleninu a museli konstatovat, že děti biomatek jsou ještě daleko hlučnější než normální PZ-tka. Ale jen první hodinu, pak už jsme je hravě přeřvali my. Horský vůdce, povýšený na Spišského Magora, dostal za obětavé vedení šestnáctičlenné tlupy do slovenských hor voucher na žebírka a šest piv (jedno se uvolil přenechat Božence). A my, abychom mu nezáviděli, jsme si obratem objednali totéž, takže v pivovaru Victor nebude Pavel pít sám. Mohutně jsme pili Radegast jen proto, aby mohl být naražen slibovaný Kácov. Poté se Milošovi podařil husarský kousek: donutil obsluhu poprvé v sezóně zprovoznit párkovač, a tak byl obrat farmářské zahrady, kde hosté výhradně konzumovali chléb Bio Mamma mia, v normální bufík s párky v rohlíku a kelímkáči dokonán. Celý večer hrozil déšť. Ale nakonec jsme se dočkali modré předměstské oblohy (jako v Penny Lane), osvětlených pavlačí v zádech a cinkajících tramvají, odděleni od rušné Francouzské ulice!! jen špruslíky dřevěných balkónků.

pivovar Viktor, poté Balkán, 15. 8. 2016
My, co jsme ze Slovenských hor navyklí poslouchat (někdy dokonce i horského vůdce), jsme na Žižkově k varnám zasedli přesně v šest. Výborná žebírka i tři piva na osobu zkonzumována v rekordním čase. Ale co s načatým večerem? Platit ruské mafii výpalné za pivo se nám už nechtělo, a tak jsme se přesunuli na klidnější Balkán. Byl to výborný taktický ústup. Pivo za dvacku a k tomu nám ještě hrál Roulin, Míla Fuxa a náš hejtman tulácké písně. Prostě zahrádkáři Vysočanům a dobyvatelům slovenských hor.

Klamovka, 23. 8. 2016
Pozvánka: Kromě Kuželny v Horské nemáme ve zvyku opakovat letní zahrádky, ale tentokrát uděláme výjimku. Půjdeme na Klamovku, kde už jsme byli v létě 2010 a na závěr vycházky Bílá, červená a zelená uprostřed pražské divočiny v říjnu 2011. Je to totiž nejbližší zahrádka od Hořejších, a tak tam za námi bude moct Ivan dorazit. Cestu tam raději nebudu popisovat, najděte si Sokol Klamovku sami. Nechci být znovu osočována, že vydávám zvrácené rozkazy.
Na včerejšek zamluvila Alena H. na Klamovce velkoryse řadu stolů přes celou šíři zahrádky. Ale kdyby lidi neodcházeli dřív, tak by se k nim nově příchozí ani nevešli. Bylo nás určitě ke třiceti, a tak už byla ztížená komunikace. Třeba JaVor v čele stolu nabízela čtrnáctkové cedulky, ale na druhém konci stolu se o nabídce úzkoprofilového zboží ani nedozvěděli. Tak Luďku, Jirko J. a další, snad Jana přijde i příště. Zahradní slavnost nikdo násilím neukončoval, a tak jsme vydrželi pod nasvícenými kaštany až do závěrečného placení. Ach, ti abstinenti! Vypilo se nespočet piv, ale ta byla uhrazená (včetně malých!!) úplně přesně. Zůstalo nezaplaceno - kohoutková voda za 50 K a kofola za 35. Po šesti pivech jsem je s dobře pochopitelnou nelibostí uhradila, ale po neplatících abstinentech je budu tvrdě vymáhat!

Norrisova bouda, 2. - 4. 9. 2016
Je neděle odpoledne a zůstáváme s Věrou a Jásonem na Norrisově boudě sami.
Začíná krápat. A pak prší. Prší jen se lije. A blýská se. A vítr, no skoro hurikán. A prší a fouká celou noc. Tak to je to, co nikdo ze zúčastněných nezažil. A určitě to nikomu z nich nechybělo.

My jsme si místo toho přes víkend užili sluníčka, cyklistiky, pěšárny, houbaření, koupání, ochutnávky piva, halekání u kytar, Járu Cimrmana i jeho maják i jeho pivo Světoběžník JC. Splnili jsme pivní plán, vaření v kotli i grilování masa na mramoru. A zeleninové saláty. A párky v rohlíku s kremžskou hořčicí. A hlavně se hrozně žvanilo. No ale hrozně. Prostě pohoda.
Tak zase někdy
Hoj a hoj Michal
Album
JiVla
T14

U Džbánu, 6. 9. 2016
Další pozvánka je pro příchozí do hospody na sedmou, osmou či devátou irelevantní, ale ti, co se dokážou utrhnout z práce či důchodu, by ještě předtím mohli navštívit soukromou rozhlednu. Od půl páté do půl šesté je možné spatřit ze střechy světa a paneláku u Vlachů Říp i Hradčany. Ale pozor! Majitel klíčů ctí heslo Buď v práci v šest, a tak bude v půl šesté bezpodmínečný odchod do restaurace U Džbánu.
Prolog hospody jsme strávili na soukromé rozhledně. Připili jsme si na zdraví, porozhlédli se po prosluněné Praze a při odchodu ještě stihli řidiče Chvala (včera měl narozeniny, bylo mu přesně 14 měsíců), který právě zaparkoval u domu. Poslušně hlásím, že se během pobytu v hospodě U Džbánu nic zvláštního nepřihodilo. Lenka rozdávala lístky na babalet, vzpomínali jsme na kopce u Norrisovy boudy a všeobecně se těšili se na ty v Provence. Jo a ještě něco - Alla se se svým novým elektro kolem zařadila do elitního spolku SCKSNŠL - Spolku cyklistů, kteří spadli na Šípkově lávce.

Oběd v Novoměstském pivovaru, 7. 9. 2016
Včera jsme se dohodli na společném obědě. Půjdeme už zítra, ve čtvrtek do Novoměstského pivovaru, který kromě poledního menu má přes oběd i pivo za poloviční cenu. Takže, kdo můžete a chcete, přijďte do Vodičkovy ulice. Sraz je už v 11:14 - není to svévolné, pak už je tam narváno. To víte, pivo za 21 K je mocné lákadlo.
Oběd v Novoměstském pivovaru řadím k úspěchům - obzvlášť vzhledem k tomu, že od zveřejnění k realizaci uběhlo méně než 24 hodin. Na terásce se nás vystřídalo bez jednoho čtrnáct. Nejdřív vypadl Vráťa, který spěchal na vlak do práce, ale objevila se i téměř ztracená dcera Zuzana Sopoušková, Vodičkovu ulici po lehkém bloudění našla i naše psychiatrička a nakonec dorazila Stáňa a kočka Zdena.Prostě společné obědy v centru mají budoucnost!

65a. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2016 květen - září 2016
navštíveny:kuželna Horská, Na Jezerce, Na Struze, Lhota, U Klokočníka, Vršovická zahrada, Klamovka, Norrisova bouda, U Džbánu, Novoměstský pivovar

Cyklo Provence, 14. – 25. 9. 2016
Album
JiVla
Kopp jen Švýcarsko

Dojízdná U Holečků, 25. 9. 2016
Jen dodatek k Provence (doufám, že naši spanilou jízdu popíše šéf). Díky šoférům, kteří zvládli jízdu ze Saint Tropez v rekordním čase, jsme se mohli ještě odpoledne sejít na dojezdné U Holečků. A vězte, že nás bylo bez těch výtoňských čtyř přesně čtrnáct. A ještě něco. Jestli se na někoho nedostalo, když jsme rabovali těsně před odjezdem v místním supermarketu ty báječné francouzské sýry, tak nezoufejte. Můžete se ty úplně stejné v klidu koupit dnes a ještě zítra v akci v Bille za 59,90 korun českých.

6. Víkend uprostřed týdne Výstup na Lovoš, 28. 9. 2016
Minulou středu nám sv. Václav daroval jeden víkend uprostřed týdne. 16 borců toho využilo k výstupu na Lovoš. Po náročném výstupu ještě hrstka účastníků navštívila u hanspaulského zámečku koncert k 45. výročí skupiny Bluesberry.
Alba
JiVla
T14

Na Výtoni, 4. 10. 2016
Když jsme včera přišli trochu opožděně na Výtoň, (což znamená pro neznalé něco po půl osmé), vypadalo to, že se ke stolu Čtrnáctky už ani nevejdeme. Ale vmáčkli jsme se. A nejen my, ještě asi dalších šest příchozích. Takže nás na první opravdické podzimní hospodě Páně sedělo okolo stolu 22. Když uvážíme, že na pondělní TAKovou schůzi dorazilo lidí dvacet, musím uznat, že jsme slušnej oddíl. Dozvuky Provence, ale už jsme všichni vykročili pravou nohou na Stráž. A šéf tak rychle, že zapomněl v hospodě Ouřad. Vše napraveno, na Stezce si počtěte i vy, co nepatříte mezi vyvolených 22.

48. Malá Stezka Lužické hory a Podještědí, 4. - 6. 10 2016

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Už se přes Čtrnáctku prohnalo několik alb ze Stezky, tak si myslím - stejně jako pomocný učitel Václav Poustka, že by bylo vhodné alespoň několika slovy zhodnotit, poděkovat a tak. Organizování letošní malé Stezky si vzal na svá bedra náš šéf, ale už z přicházejících mailů před Stezkou bylo zřejmé, kdo třímá hlavní otěže. Programová ředitelka Nataša nejen vymyslela trasy výletů, logistiku přesunů, ale zakoupila i lístky do Liberce pro čtvrteční frakci. Jen měla po nástupu do busu vypnout mobil. Takhle jsme se celé dopoledne snažili vypátrat, zda lanovka na Ještěd opravdu nejezdí, jak nás varovaly poplašné SMS. Všem info navzdory jsme podle původního plánu odjeli do Horního Hanychova, poobědvali a vydali se pod lanovku na bus. Ale co to? Lanovka jezdí!...
více viz album
T14
JiVla

Podzimní Kři(Pi)voklát 14. – 16. 10. 2016
Odjezd v pátek z Hlaváku do Stříbrné Skalice, odkud dojdeme do Propasti. V sobotu se budeme veselit v pivovaře v Kostelci nad Černými lesy, kde ochutnáme nejen konečně zde uvařená piva, ale je tu i výstava obrazů Zaniklých pivovarů pana Pivovarského
Album
JiVla
T14

Na Výtoni, 18. 10.2016
Nelze si neodpustit srovnání s minulou hospodou. Před čtrnácti dny bylo v půl osmé natřískáno. Včera jsem před sedmou dosedla, a když jsem ještě ve čtvrt seděla v hospodě sama samotinká, začal ve mně vrtat červíček pochybností, zda jsem si nespletla datum. Naštěstní nespletla. Postupně se přitrousili Stezkaři v dostatečném počtu, pravda někteří dali přednost Lesu před hospodou. Stalo se módou sezóny bourat svá rekreační sídla. Nejdříve jsme si prohlédli čerstvě ukopané Polesí Roithů. Hpap se sice ještě nemohla pochlubit Ohňoněm, ale demoličním výměrem na Řež už jo. Když už zbyli u stolu jen samí literární kritici, došlo na vášnivou debatu (téměř na ostří nože) inspirovanou dnešním představením o Boženě Němcové. Asi to bylo tím, že jsme se seznamovali pomocí griotky.

Počasíčko, 23. 10. 2016
Pozvánka: Obvykle název vycházky nevysvětluji, ale tentokrát musím. Před lety vysílala Nova zprávy o počasí pro pány poutavým způsobem: v okně objevila polonahá kráska, která se věnovala oblékání, zatímco na rámu se objevovaly naprosto nezajímavé teploty na druhý den. Vzpomínáte? My z Norrisovy boudy vzpomínáme obzvlášť na díl, kdy hpap odešla spát do sousedního pokoje, rozsvítila a my za prosklenými dveřmi sledovali jako myšky její večerní přípravu na spánek. To bylo Počasíčko! Pán domu ho ochotně a věrně zpodobnil do návštěvní knihy a teď tvoří poutač vycházky v neděli 23. října. Jestli má někdo papír, že jdeme na Počasíčko už na začátku října, tak ho urychleně zahoďte. Tuhle vycházku si necháme na dobu, až bude větší šance na pičasíčko.
…Vystoupali jsme na pahorek a obdivovali Pražský okruh nad údolím Vltavy. I když jsem byla zásadně proti, došlo k dalším výstřelům. Prostě Gábinka bude zaručeně zdravá. Slavnostní závěr Počasíčka byl u komořanského zámku, odkud nám meteorologové už přes šedesát let vyprávějí bajky, jak bude. Naštěstí v neděli jim to vyšlo. Nezmokli jsme a na závěr U Bukačů nám dokonce dali i najíst.
Více viz
66. POČASÍČKO - 23. 10. 2016 - fotoalbum...

Na Výtoni, 1. 11. 2016
Příchody na Výtoň jsou jako na houpačce. Minule jsem seděla v hospodě až skoro do půl osmé sama. Včera (pravda, pro jisté mailové masáži), jsem otevřela dveře celnice minutu po sedmé a už si deset!!! lidí klepalo na hodinky - pane učiteli, už je po zvonění. Ale nesmím být tak sebestředná, stejně všichni čekali hlavně na profesorku Lenku, aby jí mohli odevzdat prachy. A ta si v pohodě přišla celá v černobílém až po půl deváté. Neumani přinesli zbytky ze svatebního stolu a pak nám Miloš na tabletu předvedl průběh celé svatby. A i my v zadních řadách jsme na maličké obrazovce viděli, že nevěsta byla celá krásně červená. Tak gratulujeme!

DD v Českých Budějovicích, 4. - 6. 11. 2016
    Čtrnáctkou už prosvištělo spousta alb z DD v ČB, z nichž je zřejmé, že jsme toho viděli hrozně moc dohromady a každý něco trochu jiného zvlášť. Někdo vdolky, jiný holky. Někdo Wortnerův dům a Galerii Mariánskou, jiný pivo. Já jsem se dostala v podstatě nechtěně :-) do područí druhého spolku, a tak se toho ode mne o vltavínech a Vanovi mnoho nedozvíte. Zato jsme hned po vystoupení z vlaku zamířili do prvního z minipivovarů - do Krajinské, a tak mi poté čekání na brokolici v Baarovce nepřišlo zas až tak dlouhé. Když nás všech přes čtyřicet konečně dojedlo, byla i hudba. Ale byl to téměř marný boj hudebníků s větrnými mlýny úst, která si toho chtěla tolik říci. V sobotu ráno si nás před naším téměř domovem vyzvedl průvodce a nebyl ledajaký. Historik a poslanec Zdeněk Auracián do nás pak tři hodiny pumpoval informace o královském městě a jistě bychom se dozvěděli i další zajímavosti o budějovickém bazaru, kdyby nás neodvolali Tři sedláci s obědem a druhá skupina, která už také netrpělivě bažila vědět, kde učila Blanka Bártová. Že byl výklad hrozně zajímavý a že si vlastně nic nepamatujete? Nevadí, Petra zřejmě zvládá těsnopis, a tak naše sténografka zapsala úplně vše (viz příloha). Po obědě jsme udělali KPČ zadost soutokem s Malší, obřími tužkami, falešnou Hardmuthovou vilou a koněspřežkou a už jsme se zanořili do další hospůdky v Kněžské ulici točící Kněžínka. V Budvaru se nás ujala zapálená vlastenka (NAŠE pivo), ukrajinská profesorka němčiny a žačka Mileny Teplé - to vše v jedné osobě a provedla nás červenobílým provozem. Ochutnávka naladila naše chuťové a vlastenecké pohárky, a tak jsme museli NAŠE pivo ochutnat přímo v NAŠEM Budvaru na humnech. Před společnou večeří v Apetitu jsme zašli ještě na jedno do dalšího minipivovaru Beeránku. Pak jsme jeli jakýmsi trolejbusem do nejužší hospody v ČB. A to, že jsme ještě navštívili Nautilus, na který jsme koukali z oken našeho domova, jsem se dozvěděla až z fotek.
    Zřejmě i proto po sobotním téměř babím létě byl v neděli už zatracený měsíc listopad. Doklopýtali jsme k Lannovi, do křížové chodby a vyrazili na Hlubokou. Skoro víc než zámek s válečným zatemněním mě uchvátil kontrast středověkého a moderního umění v Alšově galerii. A podzimní park. A Bakalář s úžasně rychlým obědem. Jestliže jsme v Českých Budějovicích, musíme do Masných krámů. A tak jsme před odjezdem učinili. Najít prázdné kupé do Prahy (stejně jako z Prahy) se nám nezdařilo, ale našli jsme jednoho Chapadla, a tak jsme pobyt v DD s ním a kelímkáči ještě hezky oslavili. Prostě vše se vydařilo a je to zásluha Jardy a především několikaměsíční mravenčí práce Blanky, která vše připravila do nejmenších detailů. Až vám nějaký Cimrman bude tvrdit: “Co to je za blbost? Že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý?“ Tak my jsme tedy v Budějovicích byli a musím říct, že my bychom tam žít chtěli. Alespoň jeden víkend v roce. BB v ČB, moc díky.
Album
JiVla

Přehled dosavadních DD

    1) V aréně v Arles                                                                                     4) ale na Ralsko vyškrábali vlastnímmi silami
    2) Na sv. Václava na Lovoši                                                                     5) Pijeme na Počasíčko v Modřanské rokli
    3) Na Ještěd jsme se vyvezli,                                                                   6) DD v ČB - ve stáčírně Budvaru

6. VUT – Narozeniny v Třebívlicích 9. 11. 2016
...Alla v ČB na útržek novin načrtla:
Už Ti, Vráťo, není dvacet let
Už Ti není ani třicet pět
čtyřicet, padesát ještě víc..
Ale když se Michalovi doneslo, že nemá Vráťa házet flintu do žita, dovolil si Alle porušit autorská práva a připsal v úterý ve 22:45 čtvrtou sloku.
A když piva dopita jsou na stole
Tak jdeme k pultu píti vesele.
Dojatý Vráťa se toho držel zbytek odpoledne a večera...
více viz album
T14
JiVla
P. S. Vzpomínáte si ještě, že jsme byli na Stezce a že jsme na nádraží podepisovali nějaké archy? Nebylo to zbytečné! Mimoň vyhrála

A kde jsou ty továrny, co se s nima mohlo stát?, 13. 11. 2016
…a vyrazili těsně před setměním opět za naším cílem. Za továrnou. A ne ledajakou - Waltrovkou. Ale přišli jsme pozdě. Továrnu připomínal jen neon s okřídleným W a zatím jediná postavená budova - nostalgicky nazvaná Aviatica. Za ní hradba jeřábů stavějících nové město. Závěr vycházky vyzněl téměř optimisticky. Za Semerinkem zůstala nezbourána továrna Tresoria a vyrábí – aspoň jak Vráťa říká - úžasné strojírenské vychytávky. Byla už naprostá tma, ale přesto jsem použila malou lest. Vyšplhali jsme neosvětlenou cestičkou ve svahu přímo do sídliště U Kříže. Když mohou Cimrmani zamykat hlavní vchod, mohu já obejít vchod do metra, aby mi frekventanti neujeli rovnou domů. Takhle jsme došli až do Grada, široko daleko jediné hospody, kde jsme mohli v klidu dozažít honbu za továrnami.
Více viz
67. A KDE JSOU TY TOVÁRNY, CO SE S NIMA MOHLO STÁT?, 13. 11. 2016 - fotoalbum...

Na Výtoni, 15. 11. 2016
Panovaly jisté obavy, jak dopadne účast v hospodě, když všichni už balí župany. Ale nakonec Uhři slavně zvítězili. Bylo nás sedm Uhrů a pět Neuhrů. Ponejvíce jsme se bavili o samých králích - Karlu IV., Vratislavovi, Cohenovi a taky o téměř královských cenách piva na Výtoni.

Uherské lázně, 17. - 20. 11. 2016
    Uherské lázně jsou už pomalu na excelovou tabulku, letos jsme byli čistě jen se Čtrnáctkou a samozřejmě Hujery podeváté! Ve čtvrtek ráno jsme odjeli z deště a mlhy, vrátili se do kruté zimy, ale mezitím jsme si užívali babí léto a pohodu. Muzeum modrotisku v Pápě mi v mysli splývalo s Cimrmanovým muzeem peří, ale nakonec byli všichni nadšeni. Dámy rozličnými vzory, a když muži objevili parní stroj, úžasné síly zdroj, nemohli jsme je od transmisí vůbec odtrhnout. Ale lázně v Pápě s pitným režimem už netrpělivě čekají. Po osmi letech jsme dorazili do Zalakarose a ubytovali se v místním hotelu Ritz. Berte si, co hrdlo ráčí, nohy donesou a žaludek snese. Naštěstí pití se musí platit, a tak nás s plným žaludkem už ve velkovýkrmně nic nedrží a můžeme vyrazit do místní borozó (je to tak správně, Katalin?). Víno z třídecáku ve společnosti místních popelářů chutnalo úžasně.
    Ráno žádné mačkání u skřínek, které nejdou zamknout či posléze najít, ale lehkou chůzí v hotelovém županu tunelem rovnou do bazénu. Ale jen jednoho. Záhy jsme pochopili, že přikoupením náramku v ceně dvou piv, se nám otevírají netušené obzory v podobě asi 10x léčivějších bazénků, divoké řeky, luzné cvičitelky s míči, venkovních bazénů pod modrou oblohou a tobogánu, nazvaného příhodně Černé díra. A hurá, mají i halászlé, a tak má Naďa i my splníno. Tak já pádím - v pět v Dejvicích, v Brně před šestou - tedy vlastně pardon v pět z bazénu, v půl šesté na večeři do sebe co nejvíc naládovat, v půl sedmé odjezd do sklípku v Garabonci. Ano poznáváme, cepy i mapa Velkouherské říše jsou na svém místě. Ochutnávky jdou jako po drátku a už je čas na naši hudbu, tanec a Součkovo drzé čelo. Ale proč bychom nelepili, když tisknout bankovky je tak snadné a houslistova radost tak dětinská. Cesta přes pole a busem byla příliš krátká, ještě zapaříme. Jirka M. nám na pokoji tiše a ochotně naléval víno a Jirka S. nám nahlas a taky ochotně za dvacku zahrál Humoresku.
    Sobotní dopoledne - opět tunel, bazény, obžerství při obědě a jedeme na výlet! Skanzen pod igelitem a už nás čekají další lázně v Lenti. Někdo esoteriku, někdo koupání v dešti, všichni čekání na pitný režim. Nikdy bych nevěřila, co dokáže jeden panáček na uvítanou. Pár ochutnávek a už to začalo. To bylo ťukání (sic! Michale), a pak tanec, divoký tanec, čardáš bez hranic, tanec sv. Víta - do kolen šly i brufenové královny. Jak se Katalin podařilo nás napěchovat ze sklípku do busu, opravdu netuším.
    A je tady ráno. Hlava trochu těžká, ale program je pro nás Písmo svaté. Naposledy jsme se vykoupali v Mendělejevově soustavě prvků, odevzdali župany a zamávali Zalakorosi. I vyzývavě vztyčený hrad Sümeg, na který jsme před lety zírali jen od přeplněných košíků před supermarketem jsme úspěšně dobyli. Výhledy, i na košíky došlo a hlavně na opulentní oběd v místní csárdě. A už jen závěrečné foto, závěrečné šampaňské. A co ještě? Poděkování našeho šéfa v téměř absolutním rýmu.

Lázně, sklípky, vína,
taky hrady, města a podhradí,
jezdíme sem vždy rádi!
A nemáme tady žádný splín,
vždyť vše zařídí Katalin!
A co ještě? A co ještě?
Zdravíme březnového sviště!

Köszönöm Katalin, köszönöm Tizennégy, köszönöm Hujeři. A když nám Katalin opět zopakovala, že pečlivě vyslovené "Na zdraví" znamená v podstatě "Na veselý zadek!" ještě musím po cestě autobusem přidat naše oblíbené Egészségedre!
Album
Kopp
Provázek
jméno: kapr14 heslo: stezka
Miloš
jméno: MN heslo: 14

Štábní cvičení C. k. Plemeníků Tok na Valečově, 25. – 27. 11. 2016
Pak povýšen na staršího i náčelník TURAUSu Petr Kopp - za zásluhu o výstavbu hudby a za odsloužená leta. Byl kadetem na Zatvrzelé kávě, kde po strastiplné cestě z Dívčího kamene stále hrál. Následně povýšen na Kleti, že! (Ale kdy to vlastně bylo?...:-)
Album
Kopp

U Houmra, 29. 11. 2016
Včerejší zářez do futra, kam si zaznamenáváme čtrnáctkové hospody, se určitě povedl. V půl osmé už byl stůl v salonku U Houmra obsazený a pak už se jen přidávaly židle do škvírek a druhých řad. Nakonec se nás nejen sešlo 29, ale drtivá většina těch, co se jim podařilo propracovat ke stolu, i povečeřela. Zatím dobrý. Uvidíme, jak potěšíme našeho i hospodského šéfa v úterý 10. ledna, kdy půjdeme do Šumavské podruhé. Když nás zbylo u stolu čtrnáct, krásně jsme si u téměř čtvercového stolu i popovídali.

Vernisáž Aleny Hořejší v ABF na Václavským Václaváku, 6. 12. 2016
Album
T14
Kužel

Předvánoční Budapešť, 9. - 11. 12. 2016
Když Kučeras tvrdil, že Čtrnáctka jezdí do Uher každý měsíc, chtěla jsem se ohradit. Ale zase má pravdu. Od pátku 9. 12. do neděle 10. 12. totiž budeme se ZSV brázdit vánoční trhy Budapeště.
Včerejší bezvadnou nadílku Na pasece už zhodnotila Stáňa, a tak se mohu vrhnout na další rest, a sice předvánoční výpad do dalšího německého města - Budapešti.
    Když nechám doma někde svítit, tak se mě Jirka vždycky zeptá, jestli mám elektrárnu. Teď musím tedy prohlásit, že Maďaři ji bezpochyby mají. Nejsilnější dojem z těch třech předvánočních dnů je rozzářená večerní a noční Budapešťt. Ten pocit se ještě umocnil, když jsem v pondělí večer projížděla Prahou tramvají. Co se děje? Jsme ve válce, že je zatemnění?
    Ale popořadě. Po Lenčině martyriu s lístky na vlak (zase jsme si vybrali víkend se změnou jízdního řádu) a v posledním týdnu před odjezdem i s ubytováním, jsme se nainstalovali ke stolečkům ve vlaku a všechna příkoří byla rázem zapomenuta. Dobrá rada nad zlato, lístek je nejen třeba zakoupit, ale vzít si ho i s sebou. Po příjezdu jsme se rozdělili - nás mladé hřálo mládí a ty staré, že jezdili celé tři dny zadarmo. Zároveň jsme se rozdělili i do dvou hostelů se společným odredovaným ubytovatelem. Žádný polyglot z našich řad nedokázal určit, jaké je národnosti. Ale pak už si nás vzal na povel ZSV a my jsme se jen starali, abychom nastoupili, vystoupili, zahnuli, zastavili, pokud možno ne jinak než náš průvodce. Přejeli jsme do Budy, obešli hotel Gellért, abychom mohli závidět Petře se Soňou nocleh v akci a vyrazili směr sever. Tu krásu nelze popsat slovy - tak jen jedno ilustrační foto (že o té elektrárně nekecám). Přes několikero výtahů, hrad a metro jsme dorazili na páteční večeři, kterou nám zařídila maminka Katalin. Vše bylo báječné, menu, pivo, víno, včetně místního Součka, loudícího bankovky - i ta zapomenutá peněženka a mobil se druhý den našly.
    Tržnici jsme měli povolenu ve svém volném čase - takže v sobotním ránu před ostrým startem po Bélvárosi. Pamětihodnosti - jeden povolený svařák - pamětihodnosti - občas nějaký přejezd - krátký výpad za kroji do muzea proti parlamentu, oběd v natřískaném obchoďáku u nádraží Nyugati - dojezd na dohled Széczényiho lázní, ale dnes ne, až jindy. Parky, ulicemi, busem (my mladí bez lístků pěšky), metrem k dalšímu muzeu. Předvánoční party mladých Orbánovců nám přirazila dveře k exponátům, ale zase nám umožnila nalézt u kina příjemnou nálevnu, kde jsme si v sedě!! mohli dát jedno dvě piva. Víc ne, protože musíme na ubytovnu posbírat během dne odpadlé kusy a vyrazit konečně na ty večerní vánoční trhy (samozřejmě s nezbytným KPČ před). Jenže tenhle nápad mělo půl Budapešti, a tak klobása, svařák a rychle pryč. Domů. Což je pro nás hospůdka hned vedle našeho hostelu. Namačkáni u stolečku si trénujeme maďarské číslovky ve spojení s sör a bór. Je to možné, že jsme byli dnes ráno v tržnici? To muselo být před třemi dny!
    Stačilo nám, abychom včera škvírkou zahlédli secesní vnitřek muzea a náplň nedělního dopoledne byla pozměněna. Než uklidili po party, obkroužili jsme okolí muzea a nahlédli do přerostlého maďarského Slavína s přerostlými hrobkami. Odškrtli jsme si včerejší Umprum muzeum, zaběhli na oběd zase do obchoďáku, proběhli všechna divadla (naštěstí je mají na jednom místě) a už se loučíme s odpolední frakcí. Ale co to? Opouští nás i náš vůdce a my jsme naprosto bezradní. První hodinku strávíme na poklidném nedělně-odpoledním trhu, ale pak telefonicky žádáme o radu, što dělať, když je Zdeněk ještě ve spáru nového hostelu. Spraví to Andrássyho třída. Konečně jsme opět spojeni pupeční šňůrou a prohlížíme si společně muzeum teroru a židovskou čtvrť. A protože už víme, že výstup D je naše spása, můžeme bez obav zajít opět do naší hospůdky a požívat až do desáté. Zpátky jedem taky rychle, ale bez stolečků, rozstrkaní po celém oranžovém busu. Florenc 6:30, to zas bude den! Ty tři dny byly zase hektické, ale krásné. Köszönöm ZSV, naše ubytovaletko i Miládko, která vše trpělivě snášíš.

Vánoční nadílka, Na Pasece, 15. 12. 2016
Album
Kužel

Vetřelci a volavky, 18. 12. 2016
…První nejasnost, proč jsem tak naléhala na dochvilnost, byla vyřešena: Pojedeme vlakem. Nastoupili jsme, ale dřív než stačil ZSV zvolat mohutným hlasem Panika!, jsme zase vystoupili. V Krči. Prošli jsme k sanatoriu dr. Šimsy, který jako zuřivý propagátor abstinence inspiroval Josefa Váchala k postavě šíleného doktora Řimsy. A nás k silně alkoholické vycházce….
více viz
68. VETŘELCI A VOLAVKY - 18. 12. 2016 - fotoalbum...
Další album
Kužel

Hraní na Kampě na Štědré odpoledne, 24. 12. 2024

Vánoční vycházka k Medvědovi, 26. 12. 2024
...Hospodští povaleči a povalečky to vzali zkratkou po silnici, milovníci výletů a výhledů ještě vyšplhali k lomu na kopci. Porušili jsme zákaz vstupu a tři přátelé Alfreda Nikodéma i zákaz koupání. Ano, chápete správně, tři ne právě střízliví z našich řad si na Štěpána ve filmových kulisách lomu kratce zaplavali. Pak už nás přitahovala světla velkoměsta hluboko pod námi. Letošek je rok kulatých výročí: 20. cykločundr, 20. Domov důchodců, 14. Lhota. A letos jsme na vánočním výletě dorazili do berounského Medvěda podesáté- zde je důkaz...

více viz album
T14

    1) Na Vráťových narozeninách                                                                     4) Vetřelci, volavky a koledy
    2) Tady na Smíchově už žádné továrny nejsou                                           5) Vánoční nadílka Na pasece
    3) Uherské lázně v listopadu                                                                         6) Vánoční výlet k Medvědovi
« NAHORU

TOPlist