Úvod   Usedlosti     2003 - 2007 Posedlosti     2007 - 2014 Posedlosti     2015 - 2020 Posedlosti     2021 - 2024Další akce T14     2008 - 2024 Čtrnáctka

Akce Čtrnáctky v roce 2017

akce: Silvestr na Bělisku v Novém Městě na Moravě, Benefiční učená toulka podzemím hradeb Menšího Města Pražského, Na cestě Malou Stranou s externím průvodcem, Norrisova bouda, Za legendami, Vezměte si klobouky, pojedeme z kopečka, Za generálem Laudonem a Mrzákem, Otevírání studánek a výčepů, Doba románská je doba románská, Řevnický Poklad, Fantastický bál, Běch zatvrzelých za kovboji, Údolím Hadí řeky k Askaloně, Jarní Pivoklát v Lobči, Do dalšího středu České republiky, Malá Stezka u Máchova jezera, Roz- Raz-Il, Milíčeves, Pražská pivočára IV., Vítání léta ve Vojankách, Anenská Studánka, Cykločundr v Nepomuku, Klídek a pohoda ve Lhotě, Cyklo Slovinsko, Slovenské hor ve Volovských vrchách, Čtrnáctkové kulturní léto, Velká Stezka se zakončením v Třemošnici, Pražský vodní Semmering, DD v Brně, Ať žije 50. výročí Leninovy třídy!, Na Dědka a Bábu, Uherské lázně, Za Ferdinandem a do Měsíčního údolí, Jak Alenka v říši divů, Čtrnáctková nadílka v Hlubočepích, Vánoční výlet k Medvědovi

Co jsme zažili

Silvestr na Bělisku v Novém Městě na Moravě, 28. 12. 2016 – 1. 1. 2017
Alla: Vážení účastníci Silvestra 2016/17 Vyhlašuji téma PIRÁTI, NÁMOŘNÍCI, TROSEČNÍCI.
    Pokusím se popsat náš pobyt na Silvestra stručněji, abyste nám zase tak moc nezáviděli. Tradiční sraz na oběd tentokrát proběhl v pivovarské restauraci Rebel v Havlíčkově Brodě. Tím pádem okamžitý nákup Vánočních hvězd v sousední pivovarské prodejně. Přelet gripenů signalizoval, že se děje něco neobvyklého. Ano skutečně, pohřeb generála Gablecha, který se dožil přes pobyt v gulagu, stovky litrů vypitého silného čaje a tisíce vykouřených cigaret 101 let. Cimrmanův střed Evropy dohledán jen orientačně zdatnými posádkami. V Novém Městě na Moravě (nmnm) už nás čekala naše ubytovatelka IvČe, a tak rozmísťování po pokojích proběhlo bleskově. Po dva dny jsme se nechali vyvézt autobusem k Pasekám a pak jsme se zasněženou krajinou vraceli domů, do skurvenýho Běliska. První den přes Pasecké skály jsme se strefili do znovuotevřeného Yukonu a do Vlachovic. Vlachůvku se nám nepodařilo otevřít, a tak jsme se všichni občerstvili z vlastních zásob u Bílé skály a někteří z hlediska poznání zasedli i do kožených křesel ve Ski hotelu. V pátek jsme po vystoupení z busu obsadili právě otevřenou hospodu U Janečků v Kadově, dobrodiní legendárního Kadovánku jsme si dopřát prostě museli. Je to neuvěřitelné, ale i ve Třech Studních do hospody U Loubů, která se chlubí návštěvou Bohuslava Martinů s milenkou, jsme se v počtu 26 kusů také vmáčkli a v pohodě poobědvali.
    Zatímco první večer se hudebníci ve školním bufetu schovávali v koutě, druhý večer jsme jim my, muzikantské Lidušky, dovláčely do středu místnosti stůl, abychom mohly odezírat z jejich úst a tabletů. A to se vyplatilo. Sedm muzikantů se sice pralo o šest míst u stolu, ale hráli, hráli a hráli. To byla Havaj. Na Silvestra nám Vlasta S. otevřela soukromé Slonkovo muzeum lyží - dost dobré. Pak jsme se rozdělili na lyžaře, kterým při kroužení po oválu nevadí střelba, a ty ostatní. My jsme si taky udělali kolečko, ale pěšky kolem celého nmnm. Kalvárie, pole, Maršovická rychta (kam jsme se přes nedůvěru Náměstka zase všichni vešli), pole, Ski areál, Harusův kopec a zasloužená bombardinová odměna pod kopcem.
    Silvestrovský námořnický bál se vydařil. Nikdy bych nevěřila, že je mezi námi tolik námořníků, tolik písní s mořem, přílivem, bárkami a strážními koši a že je mezi námi i pyroman, který odpálí půlnoční ohňostroj. V pruhovaných tričkách, s nožem v hlavě a tetováním jsme vydrželi až do tří. Jako cíl novoročního výstupu byl tentokrát vybrán hrad Orlík u Humpolce a byla to šťastná volba. Před dvěma lety bylo k věži přistavěno schodiště, a tak jsme si mohli z vrcholu věže nejen vystřelit a značně pohnout s téměř nesněditelnou zásobou chlebíčků, ale se i porozhlédnout. Ano, vše je jak na dlani - výhledy na naše předcházející novoroční výstupy - loňskou Lipnici, předloňský Křemešník, bájný Blaník, kde jsme byli v roce 2014 a taky v roce 2008 z Červené Řečice s Judy. A v dálce a v daleké minulosti jsme spatřili i Javořici (2001 a 2002 z Mrákotína). A to nebylo všechno. Na nádvoří hrála kapela, která okamžitě vycítila, že po několika šampusech jsme svolné k čemukoliv. A tak nám zahrála Mašinku - hravě jsme si natáhly koleje okolo stolu českých turistů a potvrzovaly slova písně. Moc hezký závěr silvestrovského pobytu.
Album
JiVla
T14

Benefiční učená toulka podzemím hradeb Menšího Města Pražského, 6. 1. 2017 od 17:17
Velmi podařené páteční podzemní putování (PPPP) po Malé Straně spojené s oslavou Zadáno pro 66 v Šatlavě.
JiKuč: Díky všem za páteční účast. Mnoha našincům z TURASu i z Trasy 14. Zvláštní dík ZuVla za další veledílo s foty a texty – 33 let Cvičení . Vykopala poklad z našeho mládí, který ovšem naznačuje, že Stáří má stále zelenou!!!

Hospoda Na Pasece, 10. 1. 2017
Ve včerejší hospodě jsme se místo u obřího čtvercového stolu u Houmra sešli u náhradních dlouhatánských stolů na Pasece. Bylo nás tolik, že jsme z jednoho konce paseky stěží dohlédli na druhou. Ale začátek roku začal sladce. Stáňa do nás vrazila vánoční cukroví a Ivan H. oslavil své Jágroviny griotkou. Pak už zábava per partes resp. per stůl. My jsme třeba řešili společensky vhodný úbor do lázní. Česko-čínský kalendář mohou obdivovat všichni, co zavítají na Norrisovu kadibudku, ale řád v národních barvách pro atomového veterána NUPŽU MAPEK jsme měli čest spatřit jen my, co jsme vydrželi na pasece až do konce.

Na cestě Malou Stranou s externím průvodcem, 15. 1. 2017
…Okolo zaparkovaných trabantů jsme došli k uskladněnému mariánskému sloupu, ale to už se snesla na střechy Malé Strany egyptská tma. Takže o domku, kde pařil Bobby Hull, jsme si za svitu čelovky už jen četli. Výhled na Malou Stranu a Prahu stejně jako stoupání byl dechberoucí. V Nerudovce jsme zavzpomínali na doby, kdy po hospodách ponejvíce sedávali jen místní, a na Mirku, pro kterou vznikly Muchomůrky bílé. Poslední příběh se odehrál v domě, který patřil Santinimu i vnuku Heinricha Manna. Kruh se uzavřel. Vešli jsme do hospody U Kocoura, kterou jsme na začátku vycházky bez povšimnutí minuli. U dvou slunců, U Bonaparta i vchod do Divadélka v Nerudovce jsou poničeny honbou za turisty. Ale U kocoura jako by se zastavil čas - a dokonce i ceny...
Více viz
69. NA CESTĚ MALOU STRANOU S EXTERNÍM PRŮVODCEM - 15. 1. 2017 - fotoalbum...
Další alba
Provázek
heslo kapr14 kód stezka
Kužel

Norrisova bouda, 20. 1. – 22. 1. 2017
MiMa: Hoj to byla jízda.
V pátek jsme s Luďkem házeli sníh. V sobotu naměřil Mirek 31km a v neděli klasických 14. Splněno. Cesta na běžkách i cesta na severozápad se povedla docela dost. Večery hodnotné, ochutnávka piva s odborným výkladem, Jackův smích, dívali jsme do toho celé tělo a hlasivky, ale cestou zmožení účastníci zájezdu se ani nehnuli. No házeli jsme perly hluchým…
Tak snad příště!
Album
JiVla

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Po vrchovině jsme chodili pěšky                                                             ; 4) Jede, jede mašinka
    2) Námořníci a piráti, spojte se!                                                                     5) Na cestě Malou Stranou s externím průvodcem
    3) Novoroční výstup na Orlík                                                                         6) Na Norrisově boudě jsme večery trávili v pueblu

U Houmra, 24. 1. 2017
Včerejší hospoda U Houmra byla ozvláštněna přítomností Martina Roitha, který přišel tatínkovi předvést, že už konečně pije pivo (celkem 6 kousků). Ale hlavní trumf vynesl jiný mladý. Nejdříve přišli Miloš a Blanka a pochlubili se tři hodiny starými fotkami svého vnuka Prokopa. A pak se překvapivě dostavil i jeho autor - Aleš. Opět se ukázalo, jak je důležité mít čtvercový stůl. Bouchli jsme šampusy a mohli si všichni!! se šťastným tatínkem a šťastnými dědečkem a babičkou ťuknout na zdraví nového člena slovutné Trasy 14.

Oběd uprostřed týdne U Vejvodů, 31. 1. 2017
Víkend uprostřed týdne je stále ve hvězdách, tak bychom si mohli uspořádat alespoň oběd uprostřed dne. Všechny hospody na Starém Městě jsou pekelně drahé, ale jakmile udeří poledne, zázračně zlevní. To je i případ restaurace U Vejvodů. Polední jídlo se pohybuje od 89 do 109 K. To dáme. Jsou tam dvě oddělené restaurace, musíte se strefit do vchodu s rustikální stříškou. Jedině v té jsou schody dolů, po kterých sejdete do sálu s 360 místy. Tak tam se určitě ve vanáct vejdeme.

7. Víkend uprostřed týdne Za legendami, 1. 2. 2017
...Na plotě před úplně obyčejným domem jsme objevili nenápadnou cedulku Jágr tým a začali se formovat na skupinové foto. V tom odcházela z domu Jaromírova sestra. Nejen, že se nabídla, že nás vyfotí, ale zamávala do okna na maminku a ta přispěchala i s Jardou. A tak máme společné foto s legendou číslo 68. Jirka už sice poslal fotoalbum, ale já si nemohu pomoct a posílám stěžejní fota. Tím pádem poslední z navštívených legend - Antonín Čermák, který se z kladenské dělnické kolonie vypracoval na starostu Chicaga, už nutně zůstal ve stínu JJ...
více viz album
T14
JiVla

U Houmra, 7. 2. 2017
Už se z našich úterních hospod stává tak trochu bojovka. Včera jsme si pro změnu dali spicha Na Pasece. Ke dvěma stolům vzadu jsme se pohodlně vešli a povídali a probírali a povídali. A taky jsme slavili. Nejdřív Náměstek narozeniny a pak jsem slavila i já, že jsem o čtrnáct!! let mladší. A najednou vám koukám, je půl dvanácté! Je zajímavé, že do konce vydrželo sedm statečných, kteří si dodávali kuráž na páteční Spanilku , a jedna růžová dáma. A kam nás zavede naše úterní bojovka příště? Čtěte dále.

Promítání Etiopie IvČe na Lobkovičáku, 8. 2. 2017

40. Spanilá jízda, Krušné hory 10. – 12. 2. 2017
Album
T14

XIVejt v Pintě Argentinská, 14. 2. 2017
Album
T14

Vezměte si klobouky, pojedeme z kopečka, 19. 2. 2017
…Ale teď už si nasaďte inzerované klobouky (0), kulichy, kapuce - jdeme na židovský hřbitov. Před našimi zraky začala defilovat židovská jména podnikatelů, továrníků, rabínů, spisovatelů i jména, o kterých jsme si dosud mysleli, že se vyskytují jen v židovských anekdotách. Stejně tak bylo překvapující, kolik architektů a sochařů se věnovalo, jak se teď správně říká funerálnímu designu. Ne všechny příběhy byly smutné, dozvěděli jsme se, že Lence při natáčení filmu Yentl upravovala klobouček samotná Barbra Streisandová, že Perutzové mají v Libni svůj komín a v modrotiskové Pápě stadion, že Max Brod místo s lyžemi odjel do Palestiny s lednicí. Ale každopádně když jsme vypadli z jinak přívětivého hřbitova, oddechli jsme si, že tohle se nás už netýká a snad ani nikdy týkat nebude. To se raději budeme trumfovat, kdo nikdy neviděl ani jeden díl Ordinace v Růžové zahradě…
Více viz
70. VEZMĚTE SI KLOBOUKY, POJEDEME Z KOPEČKA - 19. 2. 2017 - fotoalbum...
Další alba
Kužel

U Houmra, 21. 2. 2017
Včera jsme se sešli zase U Houmra, a to tak rychle a v takovém množství, že ochotná servírka nestačila uskutečnit svoji vizi stolů do účka. Prostě jsme si dřepli a byli rádi, že se další stojící nevrhali na sedící. Probrali jsme zážitky z vily Winternitz, kterou jsme navštívili v minulých dnech per partes. Nemohu si nepřihřát svou polívčičku. U vily jsme byli už před 14!! lety, v roce 2003 při tehdy ještě usedlostní vycházce Proměny Smíchova od A do Z. Přišla lázněmi osvěžená JaVor, dozvěděli jsme se, že Stáňa v Dubaji katalas na kaňkach. A taky jsme slavili. Stáňa nedá pokoj, tentokrát přišla s číslovkou 49. A když už jsme byli v tom, slavili jsme i další devětačtyřicítku Miladu. Každopádně tuhle místnost si zapamatujte, půjdeme sem i za 14 dní, to bude už březen. Sedmého. Je někdo z vás Masaryk?

8. Víkend uprostřed týdne Za generálem Laudonem a Mrzákem, 1. 3. 2017
…Na Hostibejku jsem všem přečetla, jaká nás čeká úžasná nádražka u Mrzáka a všichni se moc těšili. Ale to by právě nesměl jet vlak. Takhle nás u Rychtáře za 12 K (slovy dvanáct) a úžasných šunkových chlebíčků za 12 (slovy dvanáct) zbylo jen 9 (slovy devět). Ale užili jsme si to. Vždyť kdy jste naposledy čtyři piva a čtyři chlebíčky pořídili za stovku?
více viz album
T14
Další alba
JiVla
Kužel

U Houmra, 7.3. 2017
Včera jsme se nejdřív pořád stěhovali. Z našeho minulého salónku nás převeleli do nudličky pod naším původním salónkem. Když už přidávání židlí nepomáhalo, prohodila servírka naší výrazně početnější skupinu s mladými, kteří seděli u čtvercového stolu. Teď už máme, co jsme chtěli a můžeme začít slavit. Nejdříve přišel Masaryk, resp. 101 let po něm Jirka a pak slavila i sobotní Alla. Ale pořád jsme, především my ženy, neměly dost. Začaly jsme se urputně dožadovat karafiátů. Tak naši muži uspořádali sbírku na osm přítomných žen a místo rudých květů jsme si zase ťukli rudými griotkami. Ať žije MrDŽ!

XIVejt v Mysliveckém salonku restaurace Na Závěrce, 14. 3. 2017
Video
Kužel

U Houmra, 21. 3. 2017
Tak jsem se zase jednou mýlil! Myslel jsem si totiž, že když byl před týdnem XIVejt a před ním Houmr, že toto úterý dorazí jen hrstka věrných. Opak byl pravdou, kdo přišel jen chvíli po osmé, už si neměl téměř kam sednou a pár z nich už muselo sedět ve druhé řadě. Klasik by řekl, že pro samé čtrnáctkáře nebylo kam plivnout. V průběhu večera jsem jich napočítal plus mínus dvacet sedm (tedy spíše plus, než mínus). Tentokrát se moc nehrálo, tedy přesněji řečeno, vůbec se nehrálo, ale o to víc se kecalo. Několikanásobně jsme překročili veškeré hlukové hygienické limity, chudák servírka, když chtěla rozdat objednávky nebo naopak objednávky přijmout, musela výrazně zvýšit hlas. Probralo se všechno možné, ale přiznám se, že v tom hluku jsem vůbec nepostřehl, co se to vlastně probíralo. Jen jsem postřehl, že Lenka opět udala nějaké lístky, že tam chybí Zuzana, že se Lenka chlubila tím, že jí jeden student přivezl z Karlových Var lázeňské oplatky (prý si tam na ní vzpomněl, zlí, ale opravdu zlí jazykové tvrdí, že prý to bylo při pohledu na oprýskanou Tržní kolonádu .... :-). Zkrátka, zase bylo dobře.

Otevírání studánek a výčepů, 25. 3. 2017
Akce se na nás ženou v takovém množství, že už se frekvencí mailů téměř rovnám dr. Kučerovi.
V pátek jsme se srazili v nádražce v Karlštejně - krátké příjemné setkání s Janou Pš. a poněkud nepříjemné s hospodským. (nechoďte tam prosím vás, vynadá vám jako nám). Pak už nás ještě starší ochranáři než my vedli přes hřbitov a hory doly do Kubrychtovy boudy. S dvěma bloudilkami z TURASu, které dorazily až k půlnoci, nás bylo přesně čtrnáct. Okolo ohně jsme seděli mastňácky na židlích, opékali buřty a po půlnoci nám Kopp dokonce i zahrál. Dopoledne dorazila další část Kučerasova klanu a Čtrnáctka. Společně jsme jarní přírodou mezi zástupy dorazili do lomu Mořina. Davy pokračovaly po značce, my zamířili k bagrům. Vstupům do Malé a Velké Ameriky tajnými vchody je konec, vše je zabezpečeno, zamřížováno, ale můžete si objednat prohlídku u spolku Hagen. A to přesně Kučka udělal. Helmy, svítilny, netopýři, výhledy skrz mříže - vše bohatě zdokumentováno. Poté obří porce v Mořině Na růžku. Většina Čtrnáctky se vykašlala na nějaké otevírání studánek, část šla nejkratší cestou do Karlštejna, otevírači výčepů to vzali podle GPS přímo přes trní do Mašinky v Zadní Třebani. My ctitelé pořádků a hlavně majitelé baťohů zanechaných na Kubrychtce, jsme sešli ke Královské studánce (zadání tohoto výletu tím pádem splněno), a přes chatu došli do Srbska. Otevírání studánek má výrazný podtitul (a výčepů), a tak nám nezbylo než v Třebani z vlaku vystoupit a radostně se setkat s těmi, kteří to z Mořiny vzali přímo na komoru. Výčep jsme otevírali opravdu usilovně, ale bylo to bezpečné, Mašinka totiž v devět zavírala.
Album
Kužel

10. Víkend uprostřed týdne Doba románská je doba románská, 29. 3. 2017
...Pod křídly letadel s vracejícím se šéfem a rotundou na obzoru jsme dorazili do Přední Kopaniny. Ještě úředně potvrzené nejmenší muzeum v ČR a hrob Martina Friče, který se narodil přesně před 115 lety, a už můžeme jít k Drahušce. Tam jsme si s Menťákem ujasnili, že Přední a Zadní je od sebe někdy nebetyčně daleko, zvláště pokud se jedná o Kopaninu, ale pak už jsme si libovali, že doba románská je doba románská, ale Únětice jsou Únětice.
více viz album
T14
JiVla

Řevnický Poklad, 1. 4. 2017
Co ještě říct nového? Že na Poklad přece nikdy neprší, to všichni víme, ale že jsme se letos při výstupu v Srbsku ocitli přímo v Jugošce, to byla nečekaná novinka. Ostré jadranské slunce pálí jak ďas, otevření hospody U Berounky jsme si museli vynutit střelbou. Obsadili jsme celou terásku a jen rozkaz našeho nekompromisního velitele Pavla nás přiměl vyrazit do terénu. Vyškrábali jsme se na hranu a nádhernou jarní přírodou procházeli nad údolím Berounky...
více viz album
T14
PaTi: Ahoj, právě jsem dopil poslední pivo Hostomický Fabian.Zbylo jich dost, ale o to přijemnější byla neděle a dnešek. Děkujeme za hojnou ůčast a pomoc přidistribuci potravin a jiných činností a zváště Hudebníkům za produkci až do 01:30. Tentokát toho moc po Vás nezbylo - pouze pouzdro na klíče a kovová dvacetikoruna.
Další album
Kužel

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Vyfotili jsme se i se starostou Chicaga v místě, kde se narodil           4) Při otevírání studánek jsme navštívili i Ameriku - tu Malou
    2) Jedeme z kopečka klobouky nemaje                                                     5) Mezi dvěma románskými rotundami
    3) Za Laudonem a Mrzákem                                                                      6) Vypadá to, že jdeme do Prčic, ale hledáme Poklad

Fantastický bál v Masarykových kolejích, 7. 4. 2017
šéf: Sice můžete přijít tento pátek do Masarykových kolejí v sedm večer na Fantastický TAKový bál, koupit si lístek na místě, shlédnout naše Fantastické trasové předtanečnice a zcela určitě budete sami Fantastičtí, ale také budete, mírně řečeno, poněkud hloupí. Nejenže nebudete mít zajištěno místo u trasového stolu, ale také za lístek zaplatíte více! Když si ho dnes nebo zítra objednáte u mne (nejlépe e-mailem nebo telefonicky), uvedeného se vyvarujete (a případně i zaplatit mi to můžete později).
Se zvoláním - Buďte Fantastičtí!!
Album
T14

Běch zatvrzelých za kovboji, 9. 4. 2017
…My jsme se ale zanořili k Říčance do křovin a vystopovali tvrz Lítožnici. Ten sklep to je ono? No uznávám, nic moc, ale zase o ní nikdo neví. I chráněné rybníky, kam se nedoporučuje v dubnu chodit kvůli hnízdění ptáků, byly vypuštěné. Úzká hráz, po které jsme se měli brodit téměř amazonským rákosím, byla popílená. Ale zase vycházkáři ocenili, že místo klopýtání přes řepkové pole nám od podzimu postavili luxusní promenádu a vysázeli les Robotku. Že těch 53 000 sazenic nevidíte? To je váš problém, přijďte za třicet let….
Více viz
71. BĚCH ZATVRZELÝCH ZA KOVBOJI - 9. 4. 2017 - fotoalbum...
Další album
JiVla

10. Víkend uprostřed týdne Údolím Hadí řeky k Askaloně, 12. 4. 2017
...a hlavně slibovanou Hadí řeku. ??? Tak totiž staří trempové říkají Kocábě. Hned první osada byla legendární. Poprvé jsme měli na výletě kytaru a hned se hodila. Nataša zagooglila a už jsme pod majestátnými skalami pěli "...bývala Ascalona nejhezčí osadou, kterou jsem znal". Další osada Dashwood zřejmě soupeří s jiným woodem o to, kdo z nich si dřív pořídil nápis na skálu. Procházeli jsme údolím a pozdravili se s další skupinou výletníků, kteří se v osadách, důsledně pojmenovaných anglicky, zřejmě styděli za svůj původ a označili se jako teambuilding...
více viz album
T14
JiVla

Jarní Pivoklát v Lobči, 21. 4. – 23. 4. 2017
Trasa v sobotu 16 km: Okna - Týn - Pod Houskou (2krát) - Nosálov - Lobeč
Nedělní cesta vlakem ze Skramouše do Prahy se trochu protáhla. Při přestupu v Mělníce jsme ochutnali všechna piva (výborná) z minipivovaru Němý Medvěd. A při přestupu ve Všetatech jsme navštívili jednu z posledních klasických a nádherných nádražek - místní Lokobar. Přitom jsme se potkávali se skupinou mladých přátel minipivovarů, jedna z účastnic je absolventkou tábora v Žabím údolí. K úplnému prozrazení došlo v posledním vlaku větou: "Vy jste táta Papíka?"
Album
JiVla
T14

11. Víkend uprostřed týdne Do dalšího středu České republiky, 26. 4. 2017
Poslední jarní víkend uprostřed týdne bylo počasí, že by psa nevyhnal. Přesto se jeden našel a k němu sedm statečných, kteří našli Háje i autobus a vyrazili do Zásmuk (jen Michal do Kutné Hory, ale toho jsme včas z busu vytáhli). V dvoutisícovém městě nás čekalo překvápko. Mezi křižujícími se kamióny jsme nenašli jedinou hospodu otevřenou v poledne, a tak jsme museli vzít zavděk Zeleným barem. Název odpovídal tak napůl, strava byla zelen(inov)á, ale že si zelení pod pojmem bar představují čaj a Birell, nás trochu rozladilo. Z "baru" vyrážíme s našimi věrnými druhy po celý den - deštníky, naštěstí přírodní zeleň nás usmiřuje s pičasím. U prvního barokního mostu jsme objevili šutr. Ale není to obyčejný šutr - je to poloutopený Nepomucký, kterého rozřezal sochař Zdeněk Hůla. V jeho ateliéru v Kostelci nad Černými Lesy jsme byli při podzimním Pivoklátě. U druhého barokního mostku nám Michal připravil piknik pod mostem. A už se škrábeme kouřimskými křivolakými uličkami na Palubu, kde si dopřáváme sucho, teplo a toho dne první piva. Pak už se ze sedmi statečných stalo sedm malých černoušků. Až do počtu čtyř, ale to už jsme se pevně navzájem drželi (ne pod krkem , ale za ruce) a společně absolvovali Lechův kámen, střed Evropy i Bajzův obchod – i tam jich bylo o jednoho víc než nás. V závěrečné hospodě U Lva bylo tak příjemně, že jsme odsunuli odjezd na poslední vlak. Pravda jel už v osm, ale stejně byl jen pro nás. Konečně nás bylo pět - my čtyři a strojvůdce.
Album
JiVla

U Houmra, 16. 5. 2017
Včera nás bylo v hospodě skoro ke dvaceti. Velice slušný výsledek nato, že se všichni sejdeme za dva dny na Stezce. Bubu přinesl krásné barevné pozvánky na Stezku. Jen škoda, jak poznamenal Luděk, že my mladí si musíme vzít na písmenka lupu.

Malá Stezka u U Máchova jezera, 19. - 21. 5. 2017

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Pozvánka: My, co letos dovršíme další šťastnou dekádu života a jsme perspektivní nebo už faktičtí 70+, jsme se s šéfovým souhlasem tentokrát ujali organizace Stezky.
Dary v našem věku už nejsou žádoucí, hlavně přijeďte!
Srdečně vás zdravíme a na všechny se moc těšíme, Blanka, Helena J, Jitka, Líba, Marta, Stáňa, Ivča, Jarda B, Jarda P, Karel, Leoš, Zdeněk
JiVla: V pátek jsme dobyli Bezděz, poté jsme si v Doksech v Rychtářově sklípku pochutnávali na podkováňském pivu a sušeném jačím mase dovezeném přímo z Tibetu.
V sobotu po matiné jsme neúspěšně dobývali osvěžovny v Provodíně a Jestřebí. Nakonec nás před hladem a žízní zachránil místní Nguyen. V neděli jsme obešli nepozorovaně Máchovo jezero (téměř jsme ho neviděli), neplánovaně vylezli na Borný, dali zmrzlinu u Břehyňské průrvy a po pozdním obědě u Kočího skončili v nádražce (obojí v Doksech).

Plakát ke hře

Poděkování Stáni:
Milí přátelé, moc vám děkujeme za úžasný víkend. Moc rádi jsme s vámi oslavili naše mladé narozeniny. Děkujeme za nápadité trasovní dary. Hrníček budeme s láskou opatrovat, víno po douškách vypijeme, aby se dostavil účinek. Je to přece Elixír mládí. Také moc děkujeme za soukromé dárky, které jsme doopravdy neočekávali. Někteří z nás z nich byli trochu i vedle, patřím mezi ně. Největší dárek byl, že jste s námi si přišli užít času, jak člověk přece jenom stárne, má ho stále méně. Děkujeme i těm, kteří sice chtěli přijet, ale nevyšlo jim to. Víme, že na nás mysleli.
Zvláštní poděkování patří kamarádům, kteří pro nás dlouhou dobu nacvičovali a pak s neskutečným zápalem a hereckým umem zahráli od Josefa Gregora Šťastné slzy v zatvrzelé tvrzi aneb kterak šlechtic loupil nechtíc (veršovaná ptákovina v jednom až dvou kusech). Sepsal ji u příležitosti zprovoznění skalního divadla mezi Kytlicí a Mlýny péčí Harcovníků v srpnu 1988.
Z pověření ředitele oslav Jardy Bárty tisková mluvčí Stáňa Dufková, která děkuje všem vrstevníkům za prima setkávání při přípravách oslav. V neposlední řadě Zdeňku Hájkovi za výběr místa, nejrůznější domluvy a úmluvy, pramici, energii. Velké poděkování Blance B, Heleně J, Jitce S, Líbě B, Martě, Ivčovi S,Jardovi B, Jardovi P, Karlovi P, a Leošovi.
P.S. Omlouvám se za případné překlepy, které určitě najdete. Zřejmě text se při odesílání z mého velmi mladého počítače trochu jinak přeskupí. Všem přeji prima dny.
Milí oslavenci, dovoluji si navázat na závěr děkovného dopisu od Stáni a připojit se jménem Trasy a řadových účastníků Stezky k poděkování za zorganizování pohodového víkendu. K výčtu jmen bych pro pořádek ještě doplnil následující:
- hrníčky vymyslela IvČe a fotky k tomu dodala JaVor
- víno dodala Jižní Morava
- vinětu navrhnul Jirka Bubeníček
Ten, koho oslavenci při sobotních hazardních hrách obrali (:-() o všechny (jimi dodané) peníze (:-)) Hejkal
Alba
Provázek
jméno kapr14 heslo stezka
JiVla

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Jsme v Běchovicích, proto ten běch                                                    4) Do středu Čech nám prší
    2) V Askaloně jsme zazpívali Askalonu s nápovědou z mobilu               5) Oslavenci na Malé Stezce
    3) Pivovarem v Lobči nás prováděl sám pan majitel                                 6) Herci s oslavenci

Roz-Raz-II aneb expedice Svratka, 24. - 28. 5. 2017
…Ráno jsme po pár kilákách dobyli pramen Svratky a po čtvrteční chvilce poezie mohla být expedice Roz-Raz-il slavnostně odstartována. Vzhůru dolů k dalšímu prameni Svratky, ke Stříbrné studánce - sice je to fake, ale zase je fotogeničtější. Pak už jsme podle Svratky kličkovali z Moravy do Čech a zpátky. Oběd U Berušky, pivo se Slavíčkem a dalšími mazaly U Šillerů. Nad Krásným jsme se rozdělili na Drsoně, kteří se v pohodě prošli po kládě, zatímco my Jasoňové jsme stoupali a stoupali, abychom mohli šíleně sjíždět. V Jimramově u Broučka a větrníků vše zhodnoceno. V kulisách zříceniny Dalečína prožíval loupeživý rytíř Tumlíř tak působivě svou roli, že přitom Leoš ztratil klíče…
Více viz
71.a ROZ-RAZ-II aneb EXPEDICE SVRATKA - 24. 5. - 28. 5. 2017 - fotoalbum...

U Houmra, 30. 5. 2017
Kuřákům těm je hej. Zatímco my (28 ks) jsme byli namačkáni U Houmra v rozpáleném sklepě, Nataša si klidně po večerním lijáku mohla chodit kouřit ven na čerstvý vzdoušek. A co bylo mimořádné? Návrat ztraceného syna. A také jsme od zástupců expedice Roz-Raz-II (zpočátku večera to vypadalo, že přežily jen silné ženy) dostali s Jirkou kytici a mašinku, která nám bude celý večer vozit pivo. A co obvyklé? Pivo, víno, řev - občas proložený dunivým pokřikem Hip Hip Roz-Raz-il.

16. Milíčeves. 2. 6. – 4. 6. 2017
    Ahoj všichni, fotografové, co děláte? Furt fotografujete a album neděláte. A já teď zážitky z Milíčevse musím lovit jen z chatrné paměti a map.Letos jsme v Milíčevsi té multikulti moc nedali. V altánu se sešla výrazně homogenní společnost. Trase Čtrnáct zajišťovalo multikulturní obohacení jen pár míšenců ze Šestnáctky, Sedmnáctky, Šestky a jen jeden pár z dosud nezaintegrované Čtyřky. Příjemný večírek zpestřený jako obvykle pozdními cyklisty, z nichž někteří dokázali najet z Prahy podstatně víc než my auty (152 kiláků). Ranní výstřely a do vrabců jako když střelí. Zarazila nás až palírna v Češově. Moc hezký výklad paní učitelky, která místo pohlavkování nezvedených žáků vyrábí každý rok ze 150 tun ovoce různé kořaličky. Po ochutnávce nastal nekoordinovaný postup krajem, a tak pátera Koniáše, téměř živé motáky pochopy na Zrcadle, či letopočet MCCCXL na břízolitu spatřili jen ti, které se povedlo našemu zapálenému vlastenci dostihnout. Oběd v Zámostecké rychtě zpestřen výraznou změnou cen masové směsi v průběhu placení. Poté opět osobní přínosy u Bučického mlýna nebo v Kopidlně k namalované trase, ale nakonec jsme se všichni sešli nad nanuky v Údrnicích. Ještě že tam byly lyžařské závody, byla to ten den poslední otevřená hospoda. Nemyčeves, Slatiny i hospoda na hřišti v Milíčevsi hanebně zklamaly. Naštěstí sud na zahradě je náš a snad něco piv stihneme, než dorazí naši mladí z fotbalu. Večer přijely housle a další kytara ze Čtrnáctky, basa z Jičína, ale steel kytara sestřenice Líby zajistila, že havajské rytmy se prodraly i do dvou modrých balónků. A nakonec přišel Vítek s babiččinou krabičkou Beatles a české pop music, v jejíž znalosti jsme my pamětníci hanebně selhali.
    V neděli po slavnostní střelbě začal, tak jak ho známe, tradiční pohyb krajem. Jenže hned u první pamětihodnosti v Milíčevsi začalo krápat, a tak jsme z trasy uhnuli doprava do hospody na hřišti a sledovali, jak naši (žáci Milíčeves) vyhráli stejně jako mistři v Cardiffu - 4:1. Pak už se déšť přestěhoval jinam a my mohli zhlédnout Švehlu alias Štefánika, první přijímaní u Diviše, nejhezčí nádraží v Ostroměři a holovouského malináče. Obávaný výstup na Hořický chlum jsme zvládli v pohodě a po dloouhém sjezdu do Libínského sedla jsme ještě překvapivě nebyli dole, ale ocitli jsme se na Slovensku - pod námi příkré stráně do hlubokého údolí. Oběd Miloš domluvil v neděli normálně zavřené hospodě v Šárovcově Lhotě. Guláš a piva se trochu protáhly, ale rosnička volá domů, domů nebo zmokneme, a tak ukázněně sedáme na kola a přes zmrzlinu v Konecchlumí a přeci jen déšť dorážíme na zahradní parkoviště. Moc děkujeme, zase to bááječně vyšlo, co nevidět za rok se zase sejdem (už po sedmnácté!!!) a způsobně jsme se rozjeli do svých domovů.
Tenhle příběh je pravda, ale má ještě jeden konec. V Šárovcově Lhotě. Když jsme do hospody přijeli pro Martinovu šlapku, skláněli se nad kulečníkem čtyři hromotlukové a hospodská pokorně čekala, až si hráči objednají další várku Dušínů (pro nás neznalé pivo a rum). My jsme naložili zlomenou šlapku, rodina Tichých jednoho Mirka Dušína a v už několik hodin zavřené hospodě zbyli tři mušketýři - Vítek a dva kluci Chloupkovi. Dál už v popisu nedělního fádního odpoledne pokračuje Pavel Chloupek

Následuje tisková oprava z Milíčevse resp. Šárovcovy Lhoty. Byla jsem důrazně upozorněna, že Dušín není nějaké pivo a rum, ale soupravička - dvě piva a decák rumu.
Album
Miloš
jméno: MN heslo: Cyklo
Kužel

Pražská pivočára IV. , 7. 6. 2017
…Britskou čtvrtí se zurčícím japonským potůčkem jsme vyšplhali na další hranu - těsně u IKEy. Místo poličky Ekby jsme si odnesli nehmotný výhled na rozzářené daleké obzory a blízké Řeporyje. Kde už ten pivovar může být? Statky v Chabech vypadaly nadějně, ale potkali jsme tam jen divoký koně. Ani v kostelíku v Krtni zřejmě major Zeman pivo nevaří. Vydali jsme se přes oves. Když už mí svěřenci ztráceli naději, objevila se cedulka kempu Drusus. Tudy? Ano, tudy - přes závoru, okolo recepce, sprch, karavanů Holanďanů, přes terásku do rukodělné hospody pivovárku v Třebonicích. Pan Staněk ve středu pro nás mimořádně otevřel, naštěstí naše prořídlé řady doplnili čtrnáctkoví mladí, kteří tu zabezpečovali konzumaci už od šesti…
více viz
72. PRAŽSKÁ PIVOČÁRA IV. - 7. 6. 2017 - fotoalbum...

Kuželna 13. 6. 2017
viz 72a. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2017 červen - září 2017

Brickiův literární výlet, 19. 6. 2017
Vítání léta v úterý 20. června bude opět součástí dvojboje, neboť v pondělí 19. června je tradiční Brickiův literární výlet.
Eugenu Brikciusovi už zřejmě došli Němci, a tak vzal zavděk Němcovou. Začíná se v 17 hodin na Jungmannově náměstí, končí v Lucerně na terasách.

Vítání léta ve Vojankách, 20. 6. 2017
Od 19 hodin u vyčištěného jezírka.
Album
Miloš
jméno: MN heslo: Vitani
T14

13. Anenská Studánka, 23. - 25. 6. 2017
...Projeli jsme Bránou času a po bleskurychlém obědě U kalvárie nastalo tříštění sil - na chalupu, na Kalvárii a na ty, kterým se zastesklo po PVSce. Honzu Brádkovi se totiž podařil husarský kousek. Do vojenské školy, která zdědila pozemky a budovy po ruském gymnáziu emigrantů po VŘSR, zařídil nám - pitomým civilům návštěvu Politicko Výchovné Světnice. Začali jsme u důvěrně známých sudlic husitů a skončili v Perském zálivu. Pak už se duchovní i vojenské síly spojily a vyrazily pod vrchním velitelem sil. Když jsme projeli údolím Třebůvky, vystoupali do Gruny, několikrát změnili směr, abychom zmátli zadní voj a konečně dosedli na zasloužená piva ve Starém Městě, měli někteří sílu přečíst směrovku - Moravská Třebová 2 km...
více viz album
T14
Další alba
Miloš
jméno: MN heslo: Anenka
Kužel

Cykloloď Aloha, červen 2017
Tak povahy, musím Vás informovat, co jsme všechno v Chorvatsku zažili. Jízdu na kole do kopce i z kopce. Mapky s plánem cesty. Tlačení kol do kopce. Píchání. Úmorné vedro. Jízda po asfaltových silničkách třetí třídy. Jízda po šotolině. Šílené vedro. Vítr a déšť. Padáni z kola. Píchání. Zranění. Koupání v moři ze břehu i z lodi. Kytarové dýchánky přes den. Skoky do moře z paluby lodi. Ranní koupání před snídaní. Šílená jízda po silnicích první třídy. Místní hospůdky. Karlovačko, Ožujskoje. Opravování kol. Vínečko. Kytarové dýchánky v nočních hodinách. Noclehy - spaní na palubě. Kulinářské umění našich lodních kuchařů. Koupání ve slaném jezeře. Průnik do pevnosti přes hradby. Rozřezané nohy od ostrých kamenů a mušlí při vstupu do moře. Skok z mostu na řece Krka. Pohodová plavba na lodi. Koňské řehtání. V plavání do úkrytu pro malé ponorky. Jackův nekoordinovaný smích. Vynikající doprava busem. Kajuty s klimatizací a sociálním zařízením. Prostě pohoda.
    Ještě připojuji informaci k úrazu Věry. Věra má zlomenou ruky v lokti a zlomený nos. Nos už jí narovnali a ruku zasádrovali od ramene po zápěstí. Doktor pochvaloval velmi dobré zafixování ruky. Děkuji všem, co Věře pomohli. V příloze posílám foto našich zraněných, jako motivaci k dalším setkáním na podobných akcích.

Dominikánský dvůr Braník, 27. 6. 2017
Zpočátku to vypadalo, že na cyklojachtu odjela snad celá Čtrnáctka, ale nakonec jsme srazili v Dominikánském dvoře postupně čtyři stoly. Ovšem znovu musím zdůraznit - letní zahrádky začínají v šest. A když vezmete v úvahu své dezorientační schopnosti, choďte raději na půl šestou. Takhle mnozí příchozí jen stěží stihli Happy hour, Kopp musel pro Red Ale za 21 K dokonce téměř běžet. Trumfovali jsme se, kdo zažil víc zácp cestou z Anenky, Stáňa uspořádala módní přehlídku zapomenutých svršků, ale nakonec nás nejvíc zaujalo baletní porno předvedené Národním divadlem v Kanadě. Stáňo, to musíme vidět! Tradice se mají ctít - jako poslední přišel Pažout, který se ovšem vzápětí přesvědčil, že za deset deset už nejede nic, ani pípa.

Cykločundr v Nepomuku, 4. 7. – 9. 7. 2017
    Letos vybrala místo pro cykločundr Alena Podráská a kemp Nový rybník u Nepomuku byl opravdu dobrá volba. Ovšem teprve na místě jsme zjistili, že chatičky prskli na jedinou rovinu, která se mezi kopci v širokém dalekém okolí nachází. Ale zatím se o zítřejší den nestaráme a z terásky u hospody bouřlivě zdravíme každého nového účastníka zájezdu. Ve středu ráno se přidávají ke třem elektrokolům našich žen ještě dvě SPASí a pak my "vrchařky" bez pohonu už jen koukáme na rychle se vzdalující a mizející záda (bezpochyby špinavý) v kopcích. Ještě, že na nás počkali v Měčíně v hospodě a v Lužanech u Hlávky. Krátká epizoda po rovinaté louce do Přeštic, ale náměstí už zase mají tak pekelně nahoru, že jsme se nevydrápali ani k přeštickým sviním, jen k hospodě stejného názvu. A kde myslíte, že leží přívětivý pivovárek v Letinách? Ano, správně - mezi šílenými kopci. Večer trávíme ponejvíce s přebytky bílého vína z Anenky, a tak veselo. Čtvrtek začal přívětivěji. Sjeli jsme do Nepomuku a dolů podle Úslavy (jen my kolařky víme, co takové dolů na Plzeňsku obnáší) sjeli přes Ždíreckou hospodu do Blovic na oběd. Už chápu, že v Blovicích téměř žádné vlaky nestaví. Každému, kdo navštíví nádražní hospodu, by vlak stejně ujel. Po obědě se přidali vrchaři zez Plzně a vyrazili s námi na rozhlednu Kožich, zatímco ženy, které se nechtěly rozhlížet, vyrazili rovnou na špičky do Letin. Švejkova Putimská štace není fikce, i naše ženy, vybaveny mapou, se po náročném stoupání a klesání opět ocitly v Blovicích. Každý večer náš Banjo man Ivan volil jiný repertoár, dnes nám udělal radost s Ivanem Mládkem.
    Páteční dopoledne ovládli Černí baroni. Tři dny jsme kroužili okolo Zelené hory, než jsme se vydali na zteč. Ano, všechno je tady, balkón majora Terazkyho, školení mužstva v kapli, lokalizovali jsme vojína Macháčka spícího na stráži, tapety, pod kterými byl generál na inspekci. Chyběli jen naši vepři boubelatí. Oběd jsme si symbolicky střihli na náměstí v hospodě, kam chodil bez opasku vojín Kefalín. I po obědě jsme se zanořili do minulosti. Luděk nás zavedl pod most, který těmahle rukama a hlavně důvtipem stavěl v roce 1986. Chapadlo, Stáňo, děkujeme za báječný tip. Pramen Kloubovka možná pomáhá, ale nejdřív se k němu musí stoupat a stoupat a stoupat. Lékařky zřejmě vědí o léčivých účincích vody své. Před závěrečným trhákem si raději zavolaly taxi a místo vody chlastaly u Nadi pod pergolou šampus. Jirkova příprava na cykločundr byla příkladná. Někde vyšťoural, že přesně v sobotu má František Křižík takové hezké kulaté narozeniny (170 let), a tak jsme jeli, pochopitelně přes kopce, do jeho rodiště. Víc než stejnosměrný proud nás v Plánici zachránil Vietnamec, u kterého jsme si k obědu koupili gothaj a čalamádu. Ale rodný domek byl taky dobrý, František se s námi ochotně vyfotil. V Žinkovech jsme naštěstí u zámku nepotkali hlídací psy, jen Zlatého jelena, kde bylo na terásce moc hezky. A je tu poslední večer, poslední večeře v kempu na téměř domovské terase a už nás svolává naše oslavenkyně - Papežová-Křižíková. Všichni jsme si sedli okolo stola, la la, Ivan nám hrál a my mu k tomu bouchali (12 špuntů). Hezký závěr cykločundru.
    Vlastně ne, v neděli ráno se narodil Vilík! Poseděli jsme s nejšťastnější babičkou na terásce a začali bilancovat. Za čtyři dny jsme ujeli jednu poctivou etapu Tour de France – 189 kiláků a vystoupali 2915 metrů. A protože se nám už rozhodně nechtělo načínat další, naložili jsme kola na střechu a konvoj šesti aut se vydal po cyklostezce rychlostí elektrokol do Chudenic. Jako správní turisté jsme si vyfotili Švihov za jízdy z auta, v Chudenicích nejdřív došli na oběd do pivovárku a teprve pak obešli všechny nemovitosti Černínů a vyšplhali na rozhlednu přestavěnou z kostelní věže. Pak už loučení. My všichni na sever, jen náš praesident na jih. Fotky mapují vše, já jen znovu posílám mapu Cykločundru pro ježdění teď už jen prstem po mapě.

Rosťa: Zdravím Slovutnou Čtrnáctou Trasu TAKu. Po Jirkovi a Jardovi i já přicházím se svou troškou do mlýna. Díky osvědčeným Vlašským organizátorům, to byl zase povedený podnik. Zajímavé trasy, perfektní počasí, dostatečná hospodovost a místy i nový asfalt Jirka položil :-) Tisíceré díky. Doufám, že Zuzana vytvoří její tradičně nejvýstižnější zhuštěný popis podujatia. Teď opíšu část své loňské pošty: Fotografické krasoduchy upozorňuji, že mým cílem nebylo žádné vysoké umění ale pouze zdokumentovat průběh a atmosféru. Proto jsem nic nemazal, ani neupravoval neb mé fotografické krédo zní:
I fotka technicky nepodařená, / svou dokumentační hodnotu má!/ Znáš-li jenom Drtikola,/ pomni, že nefotil kola!
No a proto jsou fotky rozmazané, nezřetelné a kompozičně prostě strašné. Taky jsem pojmenoval jenom některé z nich, neb jinak bych to nestihl poslat včas.
Omlouvám se těm, kteří na fotkách nevypadají právě nejlépe. Ovšem je to trochu i jejich vina neb pokud chci na fotce vypadat krásně, musím se i krásně tvářit-no néé?
Alena H. po mě chtěla loni nějaké verše. No ty už ho mě dlouho moc nejdou a tak na závěr přidám alespoň čtyřverší:
Měl to Jirka šťastnou ruku, / když nás zavez k Nepomuku. /TAK nechť se i dále daří,/to si přejí čtrnáctkáři!
TAK se mějte! *RMV* tč. IV. a VI. praes. SPASu zvaný též Rosťa :-)
Album
JiVla
Rosťa
Uživatel: rmv Heslo: stezka

Beer bar na Veselí, 11. 7. 2017
Včera jsme se tak těšili na oslavu Vilíka, že jsme zanedlouho obsadili v Beer baru Na Veselí všechny stoly sražené přes celou délku zahrady. I letos došlo k přesunu mezi dvěma hospodami na jedné ulici. Jana M. se po půlhodině cítila u Klokočníka poněkud osamocená, a tak přišla. Ale síla přitažlivosti vtáhla k nám i Honzu Ouř., který tamtéž popíjel s kamarády. Když už jsme se všichni pokapali matesy, hermelíny a utopenci, vyříkali si (skoro všechno), co jsme zažili od té doby, co jsme se neviděli, a prozkoumali repertoár piv, dorazila konečně nejšťastnější babička na světě. První šampusy někde v ústraní bouchla obsluha, ale další už stříleli naši bohatýři. A když už jsme mysleli, že máme oslavu šťastně za sebou, dorazil nás náš Karel IV. svými narozeninami. Taková dobrá piva, taková krásná společnost, ale naštěstí nám už tady dnes nenalejou.

Klídek a pohoda ve Lhotě, 14. 7. – 16. 7. 2017
Co říct ke Lhotě? Co jiného, než zase KLÍDEK a zase POHODA. V pátek nás sice déšť vyhnal do kožených sedaček v chalupě, ale v sobotu v 10:14 jsme si už vystříleli slunce. Elektrokola si všem bikerům navzdory vymohla silnici, a tak jsme to do Blíževedel vzali přes Holany a Litice. Jak vypadají Lahváče teď, jste si jistě prohlédli na fotkách Kužela a Miloše, já posílám kalendář , kterým se v práci uklidňuju. Je sice na rok 2007, ale foto je ročník 1988 (Míša už se vyzul z holínek s teplou vodou). Zamáčkli jsme slzu a sjeli do Kravař, kde jsme vyjedli bistro. Tušili jste, že jsou nějaké Konojedy? My tedy ne, a při tom mají zámek a kostel velké jak kráva. A navíc za vsí Bochníky. Už je na čase se vrátit. Honí nás čas a rosnička. Rychlé pivo v Blíževedlích, na Skalku do kiosku dojíždíme s prvními kapkami lijáku. Pak už jedeme snad poprvé v životě Husí cestou opačným směrem - dolů, domů, k bazénu a ke grilu. Pořád je co slavit. Vloni se sice kromě narozenin slavil i čtrnáctý ročník Lhoty, ale letos - letos je to 14 let, co Jirka se Zdenkou Lhotu koupili. A tak pán domu nechal přinést Čtrnáctku ze čtrnácti Bohemek. Jenže ať děláme, co děláme, vždycky nám z toho nakonec vznikne p. Mezitím ovšem radost, hudba, zpěv, divoká hudba, divoký zpěv a divoký tanec zlomeniny. V neděli jsme si prosadili terén a jeli travou na Hvězdu. Už, už jsme tam skoro byli, když jsme z neznámých důvodů sjeli dolů do Ráje. A nebylo to tam u filharmoniků špatně. Lahváče tím pádem o tomto víkendu spatřeny podruhé a jako bonus i potřetí, když jsme se vraceli zpátky na Hvězdu. Jestliže je neděle, musíme být v kiosku na Skalce. Ani letošek nebyl výjimkou. Pak už i nás staré, ale stále neklidné čekala konečně nedělní teráska, bazén a nově vířivka. A tak jsme seděli, nic nedělali, jen pojídali a popíjeli. A seděli bychom tam bezpochyby doteď, kdyby nás postupně zádumčiví řidiči neodvlekli do svých automobilů a neodvezli do světa šedých povinností. Jirko, Zdenko, terásko, bazéne, vířivko, díky!!!
Jirka N. Ze Lhoty zdravíme všechny příznivce a posíláme veliký dík za účast a skvělý víkend v báječné společnosti. Zůstaly nám tady krásné vzpomínky a černá dámská bunda, hnědé kožené pouzdro na brýle a zpěvník.
Album
Miloš
jméno: MN heslo: Lhota
Kužel
T14

Slovinsko, 26. 7. – 6. 8. 2017
Tak jsme dobrodošli ze Slovinska. Byly tam šílené kopce, bylo tam šílené vedro a bylo to šílené krásné. Nechápala jsem, proč mi Matěj poslal odkaz na Napoleonův most, ale když se včera v hospodě znova nastolila otázka na jeho výšku, mohu teď suverénně odpovědět - 20 metrů. A Jirka si zase vygooglil ten obrovský kostel na obzoru nad Terstem - nejzajímavější je, že je až ze šedesátých let.
alba
JiVla
MiMa
název: Slovinsko Heslo: Jason
Vláďa
jméno: VR heslo: T14
Kopp
Provázek
jméno kapr14, heslo stezka

„Dojízdná“ U Holečků, 6. 8. 2017

Přístav 18600, 8. 8, 2017
Když jsme včera dorazili do Přístavu 18600 lodí, vypadalo to na fiasko. Každé místečko pralesa bylo obsazeno mladými alternativci či kravaťáky. Přitáhli jsme si z houští několik palet, usadili se na ně, vystáli frontu na pivo Křižík a ostřížím zrakem sledovali okolí. Vyplatilo se. Ani jsme nemuseli tlouct svými občanskými průkazy o stůl - všichni byli o třicet let mladší, samozřejmě kromě prvňáka Štěpána, a osazenstvo v okolí začalo opouštět bojiště. Záhy jsme získali dvě plnohodnotné lavice a cestou pro pivo odchytávali bloudící kusy. Nakonec to byl uprostřed kancelářského Karlína, než nám ho developeři celý zastaví, docela hezký večer. Lenka šermovala lístky, Věra už uzdravenou rukou, a tak jsme vydrželi s houslistou až do černočerné tmy. A jako bonus jsme při odchodu objevili ve stanici Křižíkova jeho obloukovku. Jako by vypadla z oka té z jeho rodného domku v Plánici.

Slovenské hory ve Volovských vrchách, 10. 8. – 15. 8. 2017
Už zítra my štvanci vyměníme Slovinsko za Slovensko, bicykly za nohy a zavazadla, pohodlně se vezoucí v autobuse, za baťohy na našich starých, unavených zádech. Těm, kterým snad přijde líto, že přijdou o hory, pot a brynzu, mám dobrou zprávu. Příští slezina v úterý 22. srpna bude U Skřetů, kde mají jak brynzové halušky, tak slovenské pivo.
Album
T14

U Skřetů, 22. 8. 2017
Včera jsme se sešli pod Hronom. Záhy se ale ukázalo, že tak si slovenský hrad i pivo představuje český Náchod. Zahrádka U Skřetů je ve vnitrobloku, stejně jako pasivní dům (ta dřevěná prkna) za zdí. Příchozí za světla si o něm mohli přečíst, pro pozděchodiče a ty bez brýlí přidávám odkaz. Stopaření jednou za čtrnáct dní je pokaždé zábava, tentokrát se popisu navzdory některé snažily objednat pivo (naštěstí marně, jinak by tam patrně zůstaly) ve vedlejší čajovně. Do slovenské útulni nakonec dorazily jen dvě ozajstné slovenské horalky Jana M. a Marčelína a za tmy Ivan Pažout. Ale z vynikajících bryndzových halušek se dělaly boule za ušima úplně všem. Příjemný číšník občas zapomínal naše objednávky piv, ale zase trpělivě snášel dotazy typu "A není v těch haluškách moc bryndzy? To bych je v tom případě nechtěla." A taky odháněl další zájemce o posezení venku, takže jsme měli celou zahrádku jen pro sebe a tím pádem jsme se dokonce slyšeli všichni navzájem. Nevídané resp. neslýchané! Když nastala tma, odešly si horalky patrně postavit stan, a vystřídali je naši mladí. Je to sice s křížkem po funuse, ale takhle vypadá obrazem popis "Mezi poutači na pivo Zlatý bažant a Hron se skrývá nenápadný vchod". Opravdu stačilo strefit se mezi ně.

Svatba Zdeňka Tichého a Aničky Poštulkové, 25. 8. 2017
ZdeTi: Milí svatebčané a příznivci, čas běží jako voda a za chvíli uběhne od svatby 14 dní. Než se tak stane, chceme zúčastněným poděkovat, že to prožili s námi a těm, kteří dorazit nemohli, poskytnout pár obrázků. Zvláštní dík patří všem, kteří nám pomáhali s přípravou. Moc jsme si to užili a budeme rádi vzpomínat, ten den se zadělalo na pár povedených historek.
Svatební statistiky: 114 hostí (nekecáme) + 9 dětí + 4 psi + 80 kilo prasete + 470 piv + my 2. Ještě jednou všem děkujeme za účast, pomoc, přípravu taškařic, poslaná přání a štědré dary. Zdraví A + Z Tichých

Café Taussig a Magistr Kelley, 5. 9. 2017
Cestu strmou Vlašskou ulici do Café Taussig zvládli všichni, ale někteří se usadili v kiosku a nebylo jim podezřelé, že vůbec nevidí Hradčana. Naštěstí styčná důstojnice Zdeňka vše napravila a už sedíme v zahradě kavárny. Tak kvůli tomuhle tu jsme. Pivo za třicet, výhled zdarma. Před zavíračkou v sedm jsem ještě doplnila KPČ k vycházce "Na cestě Malou Stranou s externím průvodcem" a ukázala Čtrnáctce, kde pařil Bobby Hull. Ze zahrady nad kavárnou na nás mezi stromy pořád jukaly Hradčany. Pak už jsme se přesunuli ke Kelleymu. Před devíti lety byla Kelleyho věž za neprodyšnou mříží, ale dnes bylo schodiště z jediného kusu dřeva přístupné, a tak jsme si mohli seshora okouzleně prohlížet malostranské věže i dvoreček pod námi. Ano, z této věže pozoroval hvězdnou oblohu magistr Kelley i my. Zatímco u Taussigů obsluha prohlásila, že už nemají točené, protože se blíží konec sezóny, tady nám slečna i přes zákaz vedoucího narazila další sud Fabiána z Hostomic a my mládežníci jsme se jí zato odvděčili, že jsme ho skoro celý vypili. Dokonce nám přinesla i Elixír mládí. Večer v tichém domě pomalu končí, ale my jsme se v deset ještě přesunuli dovnitř. Pivo, víno a další Elixír mládí tekl proudem. A tak vůbec nevím, jestli nás příště ještě vůbec poznáte.

Norisova bouda, 8. 9. - 10. 9. 2017
Tato zpráva je pouze opakováním programu.
Stravovací plán: splněn na 100% - každé ráno smažené houby
Picí plán 130 piv splněno
Výlety: pátek výlet do Turnova – splněno
sobota – Ještědský hřeben splněno
neděle prší, výlet se nekoná
Jackův smích – splněn, ale pro příští akci to musíme nějak vylepšit. Někteří jedinci se nevzbudili, a ti, co se vzbudili, tak se jim to líbilo.
Cesta na severozápad – 2 dávky v pátek namontovány. Zbytek rumu dopíjíme v sobotu v grogu.
Zranění – žádné
Fotodokumetace od Jirky – super
Akce se povedla
Hoj a hoj Michal
Album
JiVla

Pivovar Lužiny, 19. 9. 2017
Včera jsme zažili poslední zahradní restauraci a musím uznat, že byla jen pro otužilé. Přesto nás za chvíli bylo čtrnáct a teprve, když dorazil patnáctý, odvážil se čtrnáctý černoušek odejít domů, do lékárny, ke krbu. Několikrát jsme se chtěli přestěhovat dovnitř, ale buď nebylo u tanků dost místa, nebo přišel další frekventant kurzu otužování, který si chtěl také užít studený odchov, a tak jsme pořád seděli venku a usilovně se zahřívali studeným pivem. Skoro jako poslední přišel Michal, vyhřátý ze sauny. Ten nám tak dlouho předával své tělesné teplo, až už nebyl vůbec teplej, a tak jsme konečně mohli dovnitř. Srazili jsme barové stolky a pak už se každé další pivo měnilo ve vtipnou kaši. Když jsme si objednali závěrečná malá piva na počest klasika Šabacha (neboť jeho je výrok: "malejma se neťuká") a samozřejmě si ťukli, napadlo nás, že všem dříve odešlým zavoláme, že už taky odcházíme v pořádku domů. Musím konstatovat, že všichni, kterým jsme se dovolali, to velmi ocenili. I já. Vždyť kdy se mi naposled stalo, že mi o půlnoci volali rovnou dva muži?!
více viz
72a. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2017 červen - září 2017

59. Velká Stezka se zakončením v Třemošnici, 27. 9. - 1. 10. 2017

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Stezka byla krásná stejně jako babí léto. Ostatně skoro všichni jste tam byli, tak víte a nemusím nic psát. Ale když jsem si prohlédla Vráťovy letecké fotky, které zůstávají většině utajeny, musím se o jeden zážitek podělit a pár fotek přeposlat. Na Stezku přijela na jeden den i Petra s Lubošem. Veni, vidi, cvíči. V pivovaru Malešov nás totiž Petra pozvala na Pivní jógu. Po pár pivech jí to nedalo ani moc práce. Seřadili jsme se úplně všichni!!! do kruhu a cvičili podle pokynů paní předcvičovatelky, dokonce i ve dvojicích. A na závěr jsme tu krásu mohli i vypít!
Alba
Provázek
jméno kapr14, heslo stezka

Pražský vodní Semmering, 8. 10. 2017
…My jsme se poté vnořili do ráje ptáků a divočiny, která lemovala meandrující Rokytku. Vynořili jsme se až u Kyjského rybníka. Na rozhlednu z proutí by lezl jen blbec Zoubele, my jsme raději obešli celý rybník a přistáli na terásce pobřežní hospůdky Erika. Jste připraveni na další kuriozitu? Tak jdeme K Rokytce, kde stojí Dům v sadu na kuří nožce. Architekti oceňují, my jsme jen nevěřícně zírali. Terénní vložkou jsme vyrazili rovnou pod most. Přišel jak na zavolanou, neboť začalo pršet. Jako správní bezdomovci jsme si čekání na konec přeháňky krátili šampaňským…
Více viz
73. PRAŽSKÝ VODNÍ SEMMERING - 8. 10. 2017 - fotoalbum...

Hérakleidy, 13. 10. 2017
V pátek 13. října večer jsou ony tajemné Hérakleidy, které organizuje náš šéf a další hraví ze Čtrnáctky. Neváhejte, přihlaste se Vláďovi, on vám prozradí, kde budete sou a soutěžit.
Stáňa: Ahoj všem, měli byste vědět, že páteční dlouhodobě připravovaná akce pro hravé a zvídavé se velmi vydařila, dozvěděla jsem se to v sobotu na Brdech na Loučení s létem od těch, kteří se ji zúčastníli. Byli nadšeni. Pěli chválu. Takže sláva Láďovi, Nataše,Janě a Michalovi. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla. Jak jsem slyšela, tak předávám dál. Přeji hezký den i týden.

DD v Brně, 27. 10. - 29. 10. 2017
    Už jste určitě viděli fotky z Brna od Kužela, který s námi strávil jeden den, a Miloše - dva dny, ale my jsme zažili Tři dni letem brněnským světem. Tak jen vyjmenuji, co jsem si v tom letu zapamatovala - nemocnice sv. Anny, žena v propadlišti, Pulihrášek, Komín, Nabersi, co hrdlo ráčí, IT v klášteře, Kociánka, sv. Antoníček uprostřed lesů, experimentální Lesná, Kaplického Oko nad Brnem, vyškemraná káva v Čertově rokli, nepovinné Muzeum romské kultury uprostřed cikánského ghetta v Cejlu. To byl den prvý. Den druhý nás ZSV neustále přesvědčoval, že Brno jsou především kopce. Líný Nezval se nechával vykrmovat maminkou v údolí, ale Jurkovič, studenti Kounicových kolejí i Bohuslav Fuchs museli šplhat do kopců. Z Monte Bů jsme sjeli tramvají k Fuchsově zastávce jen proto, abychom mohli vystoupat na Žlutý kopec a Helgoland. Dolů ke slavným vilám jsme pochopitelně sjeli trolejbusem. Tak ještě mamuta zadarmo, po pravoslavném kostele i jednu mešitu a máme povolenu nezbytně nutnou dobu na seznámení s Prasákem. Čeká nás další kopec, tentokrát se schody. Ale bílá loď Tugendhat plující nad Brnem stála zato, stejně jako její sponzor Löw-Beer, krčící se pod ní. Ještě jsme se dozvěděli, že Lužánky nejsou jen stadión, a Janáček bydlel ve Smetanově ulici a už můžeme přejet přes útulnou vinotéku ke Kosovi. Den třetí začal činou, psa by nevyhnal (pokud ovšem není ze Čtrnáctky). V 9:14 jsme vyrazili do centra (bez malověrných s radarem v mobilu v jedné ruce a šampusem ve druhé) a prohlédli si už bez deště!! maršála Malinovského, Včelín, Edisonovy žárovky, Zemanovu kavárnu a Jiřičné dlouhatáánskou lávku. Tím bizár v Brně jen začal: mužík s holou zadnicí na chrámu Páně, kůň tvářící se zboku jako velbloud a zespoda - to musím vytečkovat, Exekutor s lednicí, brněnský orloj, který místo spermatu vypouští o jedenácté barevnou kuličku, pivovar Charlie´s Square stojící ve Františkánské ulici, nahatý Mozart. Sv. Primitiv, kterého si Brňané vybrali za svého patrona a krokodýla pro změnu za svého draka, a že hlavní ulici pojmenovali na počest cajzlů Českou, jen dokresluje, že zde ve štatlu žije opravdu svérázný lid. Vyšplhali jsme na Špilberk a sochou Jana Skácela od nějakého trubky se podívali na prosluněné město pod sebou. Vaňkovka - oběd ve Šmak české!! kuchyně a už jen Petrov, hejno vran, přeprška ve Špalíčku, Turnhalle a mezi kapkami deště konečná KPČ na Konečného náměstí.
    Tak to máme za sebou. Spíš než pokojnou přípravu na DD, bylo Brno jen další z pořadových cvičení. Ale náš velitel ZSV může být s námi spokojen. Nás všech čtyřicet zvládalo bravurně nástupy, výstupy z autobusů, trolejbusů, tramvají - dokonce nástup i výstup současně, trefilo po rozchodu na určené kóty a když vítr z hor odvál náš zpáteční vlak do nenávratna, dokázali jsme vytvořit šik, vzít ztečí námi vybraný vlak a všichni zaujmout bojové pozice na sedadlech, dokonce v jednom kulometném hnízdě. Mladší ročníky bez řádné vojenské přípravy jen zíraly. Nezbývá než poděkovat našemu veliteli ZSV za vedení a perfektní načasování dobývání jednotlivých kót a Darině za materiálně technické zabezpečení.
Album
Miloš
jméno: MN heslo: Brno
JaVor
Kužel

Ať žije 50. výročí Leninovy třídy!, 5. 11. 2017
, …zhasli jsme jako Yvetta Simonová lampióny a vydali se v naprosté tmě dál. Vlastně už jsme nic nespatřili na vlastní oči. Hotel Praha zbořili, školu Open Gate nepostavili, v Hereckém domě už žádní herci nebydlí, kulometná hnízda jsou uvnitř Masarykových kolejí, dočasný pomník honičky chartistů s StB byl odstraněn, telefonní ústředna zbourána, stejně jako úřednická kolonie, Vítěze unesli, Lední medvěd nepostaven a Lenin, ač je věčný, tak na Kulaťáku už taky není. Přibyl jen dejvický prezervativ, ale ten si musíte prohlédnout za domácí úkol za světla. Bylo šest a bude půl, ani jsme se nestačili za běhu rozloučit s věrnou východočeskou frakcí Dušáky a musíme spěchat do široko daleko jediné normální hospody v okolí Kulaťáku - k Zívalům. Dosedli jsme, začali vstřebávat zážitky, když tu si Provázek usmyslel, že nejen 7. ale i 4. listopad je třeba slavit. Tak tedy dobrá: Ať žije 50. výročí Leninovy třídy! a Ať žije náš Karel IV.!
Více viz
74. AŤ ŽIJE 50. VÝROČÍ LENINOVY TŘÍDY! - 5. 11. 2017 - fotoalbum...
Další alba
Miloš
jméno: MN heslo: vycházka
Provázek
jméno kapr14, heslo stezka

12. Víkend uprostřed týdne v režii Vráti – Na Dědka a Bábu, 8. 11. 2017
Víkend uprostřed týdne v režii Vráti. Po složitých domluvách stran koupi jízdenek jsme se nakonec sešli v Metoději Vlachovi a jeli k Lenčině překvapení celou hodinu a půl do Bakova. Okamžitý výsadek do hospody Na zastávce - polévka a jen jedno velké pivo - vždyť se za chvíli vrátíme. K překvapení všech nám zdolání Báby a Dědka (mimochodem úžasné krátery) a hlavně cesta k nim a od nich trvala až do čtyř. Než jsme snědli filé, bylo za deset pět. A protože Luďkovi do Chrudimi už po páté nejede nic, nic - tak rychle vybalit kytaru, narozeninová píseň Už Ti Vráťo není dvacet let, zabalit kytaru a tradá. Ale stejně byl Vráťa dojatý, že jsi Luďku kvůli němu jel přes celé Čechy. My jsme pak ladili formu u banja, kytar a zpěvu až do sedmi a vypitá piva jsme zúročili ve vlaku. Byli jsme tak hluční, že si tůristé z TJ Vyšehrad odsedávali . Ale co, mladí jsme jen jednou!
album
JiVla
T14

XIVejt ve Ferdinandě, 14. 11. 2017
To byl XIVjet, jak má být. Ve Ferdinandě v Bulharské č. 2x14 se nás sešlo nejméně 3x14, přišli i dávno nevidění ztracení synové a dcery. Hospoda byla od šesti a už před sedmou se hrálo. A jak! Na Norrisově boudě se snažíme budit okolo jedné předčasné spáče Jackovým smíchem a oni se nám pak ráno drze vysmívají, že nic neslyšeli. Tak teď jsme si ho dali v devět. A kupodivu jsme mohli hrát dál. Hostinský je totiž bývalý koulega Lenky, a tak je asi na ledacos zvyklý. Odešli jsme dobrovolně v půl dvanácté, když oficiální zavíračka je v deset.

Uherské lázně, 16. - 19. 2017
Průběžné info: Zatím nevíme kam, ale víme s kým. Místo Katalin pojede její brácha. A jak Katalin píše: Můžete se na něj spolehnout a bude to víc "easy" a uvolněné (zatímco s Katalin to zřejmě byl jeden nervák za druhým).
...Cesta do nitra sklípku nápadně připomínala putování s basou do csárdy v Hajdúszoboszló. Proč jít nejkratší cestou, když můžeme 16 schodů klesat a pak se po 46 schodech škrabat nahoru, zatímco ven na záchod na dvorek je to po šesti schůdkách. Ale sklep s tufy a plísní byl bezvadný, víno každou sklenkou zlátlo a sládlo, a tak nebylo divu, že jsme po odchodu vyplenili obchod s víny na náměstí. Než jsme se rozloučili s Petrem v Budapešti, měli jsme snahu se u Dívky s perlami ve vlasech naučit aspoň refrén. Ale když nám přednesl první verš "Igen, jött egy gyöngyhajú lány", bylo zřejmé, že opět zůstaneme jen u toho, co už pečlivě a neúnavně deset let nacvičujeme. U Egészségedre! Tak příští rok, ale v jiném čase v Kéhidakustány.
více viz album
T14
Další alba
Kopp
Provázek
jméno kapr14 heslo stezka
MiMa
Jméno: Michal Heslo: Jáson

Vernisáž Architektura pro Prahu na Piazzetta ND, 21. 11. 2017
Pozvánka: Atelier 2H tam bude mít také několik prací .
Včera jsme byli na architektonické vernisáži na piazzettě Národního divadla. Kromě asi dvou set architektů jsme tam byli jen my . Výstava ukazuje velice zajímavé realizace v Praze, mj i našeho Ivana Hořejšího a určitě si ji jděte prohlédnout pod širé nebe do 28. listopadu nebo do prvního vichru. Ten neznámý muž na fotce je Ivanův kolega, kterého zprostředkovaně znáte vy všichni. Jednak z historky, která lety vytříbila v tuto verzi: Když se Hořejším narodil syn, Ivanův kolega Pavel se z radosti, že se syn jmenuje jako on, opil a objevil se v práci až po třech dnech. To mu už ale Ivan musel sdělit: "Sorry jako, ale Aleně se Pavel nezdál, a tak se jmenuje Honza". To by ještě nestálo za fotku, ale tento Pavel se jmenuje Dydovič, hrál ve skupině B-Side a je autorem legendární písně Máš, má ovečko, dávno spát. Tak to jsme se s ním vyfotit prostě museli.

Ad Ferdinanda 28. 11. 2017
Včera byla hospoda jako minulý XIVejt přes kopírák. Byli jsme ve stejné hospodě - Ferdinandě, sešlo se nás hrozně moc - když nás bylo 2x14, přestala jsem počítat, hudba měla vlastní stůl - hrála a hrála a když se jí zdálo, že řveme hlasitěji, než ona zpívá - naprali do nás Jackův smích a zase jsme museli odejít dobrovolně o půl dvanácté, protože nás nikdo nevyhazoval. Prostě bylo to bájo. A Lenko, ten chlápek, co seděl v koutě a vypadal jako Taclík, tak to BYL Taclík. Po pěti pivech jsem si dodala odvahy, zeptala se ho a on se drze přiznal. Tady je důkaz (omluvte zhoršenou kvalitu, všichni jsme ji měli jako ježek). A protože je Marek Taclík pravidelným hostem, je o důvod víc, abychom do Ferdinandy zase zašli. Příště ne, to je nadílka v Hlubočepích, pak jsou Vánoce, ale v úterý 9. ledna nás ve Ferdinadě opět očekává Žíněnka (??? - tak říkali hostinskému, když byl ještě tělocvikář u Lenky na škole). A protože Marka T. na Vánoce neuvidíme, posílá nám aspoň koledu Štědrý večer nastal (určitě se dodívejte do konce).

13. Víkend uprostřed týdne Za Ferdinandem a do Měsíčního údolí, 6. 12. 2017
10 účastníků, 17 km.
Zahájili jsme okruhem po benešovských památkách: císařský salonek, gymnasium, kasárna, kde získal Luděk hodnost svob. abs., pivovar, muzeum, zřícenina minoritského kláštera a nakonec i Městské divadlo, kde jsme před lety viděli představení Jardy Pařízka. Přitom jsme zašli i do hospody U Ferdinanda na skvělého Maxe a ranní polévku...
více viz album
T14
JiVla

Jak Alenka v říši divů, 10. 12. 2017
…Teď už půjdeme za Alenkou. Do základní školy běhala dvoumetrová Alenka skoro třicet let. Ale protože ji občas někdo ustřihl vlasy nebo pocákal barvou, tak ji ředitel za trest zamknul do kabinetu. Rekviem pro Alenku jsme pojali po svém - vyžahli jsme svařené víno, pojedli cukroví a vyrazili dál. Statný býk za masívním plotem avizoval, že se blížíme k jatkám. A opravdu. Trojjediná socha řezníka, řeznice a dohlížejícího úředníka i základní kámen nás utvrzovali v tom, že stojíme před masokombinátem Písnice. Ale stačilo projít vrátnicí a rázem nás vítal chechtající se Buddha. Jali jsme se procházet okolo dlouhatánské řady skladů, velkoobchodů, obchůdků a všudypřítomných krabic. Jen občas nějaký nápis v češtině nám připomněl, že jsme na východě Prahy a ne na východě Dálném. Krátká chvilka na rozjímání u buddhistické svatyně a už jsme se vnořili do otvoru C. Nekonečné řady hadrů a bot - my všichni, muži i ženy, zvyklé na ledacos, jsme zírali jak Alenka v říši divů…
Více viz
75. JAK ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ - 10. 12. 2017 - fotoalbum...

Čtrnáctková nadílka v Hlubočepích, 12. 12. 2017
Pozvánka: Nadílka je v Besední restauraci v Hlubočepích. Jede tam sice bus 120, ale nejjednodušší je nastoupit na Smíchově do vlaku směr Nučice, ani si nesedat, protože za 4 minuty už budete vystupovat v zastávce Hlubočepy. Ani se nemusíte oblékat, protože hospoda je přímo u zastávky. Vy ale nepůjdete do hospody hlavním vchodem, ale vejdete vpravo do zahrady a z ní do sálu, kde na nás bude čekat Ježíšek.
Tak máme za sebou další moc hezkou nadílku, na kterou jsme poprvé jeli vlakem. Jízda trvala opravdu inzerované 4 minuty, ale na nástupiště 3a, které bylo v černočerné tmě až někde u Chuchle jsme šli dobrých deset minut. Ale zato nás vlak vyklopil úplně přesně před vchodem do Besední restaurace. Celý lehce vychladlý sál byl jen pro nás, hudba po bůčku a čočce přehrála celý, opravdu celičký repertoár koled (některé Stáňa slyšela úplně poprvé v životě) a pak Vláďa tak nějak zhodnotil proběhlý rok. Místo Ježíška rozdávali dárky v příšeří ti obrýlení. Takže jestli jste rozbalili omylem dárek určený někomu jinému, může za to (jako skoro za všechno) náš šéf. Když se v deset poněkud vyprázdnil sál, dorazili proti všem ještě Provázkovi, a tak došlo i na korouhvičku. Tak hezké vánoce!
Album
Kužel

Rocknroll ve Slovanském domě, 15. 12. 2017

Štědré odpoledne na Náplavce, 24. 12. 2017
24. prosince od půl třetí jsou pod Karlovým mostem pravidelné vánoční koledy. Ale je ještě jedna možnost si zazpívat. Když se protlačíte davem pod Brunclíka, hrají od tří hodin na náplavce Muzikanti z Kampy. Ale varování ministra kultury: Zde je zpěv koled zapovězený. Jediné, co možná uslyšíte a Štědrého dne se alespoň vzdáleně týká, je "šerif Brand tam holku mou na svých koulenou měl."

Vánoční výlet k Medvědovi, 26. 12. 2017
Včera jsme byli na Vánočním výletu - číslo nevím, ale určitě byl náš cíl už pojedenácté Berounský medvěd. V Srbsku jsme se vyhrnuli z vlaku natěšeni na výlet, ale naše putování netrvalo dlouho. HoV. Pavel pro nás otevřel nádražní restauraci, kde jsme naposled byli s JiBlaJiMi. A hospoda měla přesně tolik židlí, kolik nás právě je. Takže když o půl hodinu dorazila Třináctka, mohla nás jen na sucho pozdravit. Pivo, vývar a už se škrabeme po zelené nad lom. Název lomu odvál čas, ale Šedesátku vysázenou na dně lomu z Bohemek a následnou konzumaci si budeme pamatovat navždy. Loukami a lesem do Hostími. Zatímco v Srbsku byly otevřené hospody čtyři!!!, U Krobiána ani jedna. Cesta k ohni se protáhla. Tři frakce diretissima oheň, silnice Beroun a nejdřív vyhlídka se po rázných zásazích vůdce přeci jen sešla u ohně na asi třiceti odstínech bramborových salátů, vánočních cukroví nepočítaje. Pak už nádhernými prosluněnými stráněmi nad paneláky a dálnici, kde mohla do mlhy v údolí Naďa konečně vydechnout: Beroun. A teď důležitě upozornění: vlak jede do Prahy každou půl hodinu, ale Medvěd je jen jeden. I když vypadal plně, nakonec jsme se v pohodě všichni dorazivší vešli a dokonce jsme dostali pozvání do patra od Kamarádů Staré řeky. Pařízek absentoval, ale stejně to byl hezký hudební závěr našeho Vánočního výletu.