Akce Čtrnáctky v roce 2017
akce: Silvestr na Bělisku v Novém Městě na Moravě, Benefiční učená toulka podzemím hradeb Menšího Města Pražského, Na cestě Malou Stranou s externím průvodcem, Norrisova bouda, Za legendami, Vezměte si klobouky, pojedeme z kopečka, Za generálem Laudonem a Mrzákem, Otevírání studánek a výčepů, Doba románská je doba románská, Řevnický Poklad, Fantastický bál, Běch zatvrzelých za kovboji, Údolím Hadí řeky k Askaloně, Jarní Pivoklát v Lobči, Do dalšího středu České republiky, Malá Stezka u Máchova jezera, Roz- Raz-Il, Milíčeves, Pražská pivočára IV., Vítání léta ve Vojankách, Anenská Studánka, Cykločundr v Nepomuku, Klídek a pohoda ve Lhotě, Cyklo Slovinsko, Slovenské hor ve Volovských vrchách, Čtrnáctkové kulturní léto, Velká Stezka se zakončením v Třemošnici, Pražský vodní Semmering, DD v Brně, Ať žije 50. výročí Leninovy třídy!, Na Dědka a Bábu, Uherské lázně, Za Ferdinandem a do Měsíčního údolí, Jak Alenka v říši divů, Čtrnáctková nadílka v Hlubočepích, Vánoční výlet k Medvědovi
Co jsme zažili
Silvestr na Bělisku v Novém Městě na Moravě, 28. 12. 2016 – 1. 1. 2017
Alla: Vážení účastníci Silvestra 2016/17 Vyhlašuji téma PIRÁTI, NÁMOŘNÍCI, TROSEČNÍCI.
Pokusím se popsat náš pobyt na Silvestra stručněji, abyste nám zase tak moc nezáviděli. Tradiční sraz na oběd tentokrát proběhl v pivovarské restauraci Rebel v Havlíčkově Brodě. Tím pádem okamžitý nákup Vánočních hvězd v sousední pivovarské prodejně. Přelet gripenů signalizoval, že se děje něco neobvyklého. Ano skutečně, pohřeb generála Gablecha, který se dožil přes pobyt v gulagu, stovky litrů vypitého silného čaje a tisíce vykouřených cigaret 101 let. Cimrmanův střed Evropy dohledán jen orientačně zdatnými posádkami. V Novém Městě na Moravě (nmnm) už nás čekala naše ubytovatelka IvČe, a tak rozmísťování po pokojích proběhlo bleskově. Po dva dny jsme se nechali vyvézt autobusem k Pasekám a pak jsme se zasněženou krajinou vraceli domů, do skurvenýho Běliska. První den přes Pasecké skály jsme se strefili do znovuotevřeného Yukonu a do Vlachovic. Vlachůvku se nám nepodařilo otevřít, a tak jsme se všichni občerstvili z vlastních zásob u Bílé skály a někteří z hlediska poznání zasedli i do kožených křesel ve Ski hotelu. V pátek jsme po vystoupení z busu obsadili právě otevřenou hospodu U Janečků v Kadově, dobrodiní legendárního Kadovánku jsme si dopřát prostě museli. Je to neuvěřitelné, ale i ve Třech Studních do hospody U Loubů, která se chlubí návštěvou Bohuslava Martinů s milenkou, jsme se v počtu 26 kusů také vmáčkli a v pohodě poobědvali.
Zatímco první večer se hudebníci ve školním bufetu schovávali v koutě, druhý večer jsme jim my, muzikantské Lidušky, dovláčely do středu místnosti stůl, abychom mohly odezírat z jejich úst a tabletů. A to se vyplatilo. Sedm muzikantů se sice pralo o šest míst u stolu, ale hráli, hráli a hráli. To byla Havaj. Na Silvestra nám Vlasta S. otevřela soukromé Slonkovo muzeum lyží - dost dobré. Pak jsme se rozdělili na lyžaře, kterým při kroužení po oválu nevadí střelba, a ty ostatní. My jsme si taky udělali kolečko, ale pěšky kolem celého nmnm. Kalvárie, pole, Maršovická rychta (kam jsme se přes nedůvěru Náměstka zase všichni vešli), pole, Ski areál, Harusův kopec a zasloužená bombardinová odměna pod kopcem.
Silvestrovský námořnický bál se vydařil. Nikdy bych nevěřila, že je mezi námi tolik námořníků, tolik písní s mořem, přílivem, bárkami a strážními koši a že je mezi námi i pyroman, který odpálí půlnoční ohňostroj. V pruhovaných tričkách, s nožem v hlavě a tetováním jsme vydrželi až do tří. Jako cíl novoročního výstupu byl tentokrát vybrán hrad Orlík u Humpolce a byla to šťastná volba. Před dvěma lety bylo k věži přistavěno schodiště, a tak jsme si mohli z vrcholu věže nejen vystřelit a značně pohnout s téměř nesněditelnou zásobou chlebíčků, ale se i porozhlédnout. Ano, vše je jak na dlani - výhledy na naše předcházející novoroční výstupy - loňskou Lipnici, předloňský Křemešník, bájný Blaník, kde jsme byli v roce 2014 a taky v roce 2008 z Červené Řečice s Judy. A v dálce a v daleké minulosti jsme spatřili i Javořici (2001 a 2002 z Mrákotína). A to nebylo všechno. Na nádvoří hrála kapela, která okamžitě vycítila, že po několika šampusech jsme svolné k čemukoliv. A tak nám zahrála Mašinku - hravě jsme si natáhly koleje okolo stolu českých turistů a potvrzovaly slova písně. Moc hezký závěr silvestrovského pobytu.
Album
JiVla
T14
Benefiční učená toulka podzemím hradeb Menšího Města Pražského, 6. 1. 2017 od 17:17
Velmi podařené páteční podzemní putování (PPPP) po Malé Straně spojené s oslavou Zadáno pro 66 v Šatlavě.
JiKuč: Díky všem za páteční účast. Mnoha našincům z TURASu i z Trasy 14. Zvláštní dík ZuVla za další veledílo s foty a texty – 33 let Cvičení . Vykopala poklad z našeho mládí, který ovšem naznačuje, že Stáří má stále zelenou!!!
Hospoda Na Pasece, 10. 1. 2017
Ve včerejší hospodě jsme se místo u obřího čtvercového stolu u Houmra sešli u náhradních dlouhatánských stolů na Pasece. Bylo nás tolik, že jsme z jednoho konce paseky stěží dohlédli na druhou. Ale začátek roku začal sladce. Stáňa do nás vrazila vánoční cukroví a Ivan H. oslavil své Jágroviny griotkou. Pak už zábava per partes resp. per stůl. My jsme třeba řešili společensky vhodný úbor do lázní. Česko-čínský kalendář mohou obdivovat všichni, co zavítají na Norrisovu kadibudku, ale řád v národních barvách pro atomového veterána NUPŽU MAPEK jsme měli čest spatřit jen my, co jsme vydrželi na pasece až do konce.
69. NA CESTĚ MALOU STRANOU S EXTERNÍM PRŮVODCEM - 15. 1. 2017 - fotoalbum...
Další alba
Provázek
heslo kapr14 kód stezka
Kužel
Norrisova bouda, 20. 1. – 22. 1. 2017
MiMa: Hoj to byla jízda.
V pátek jsme s Luďkem házeli sníh. V sobotu naměřil Mirek 31km a v neděli klasických 14. Splněno. Cesta na běžkách i cesta na severozápad se povedla docela dost. Večery hodnotné, ochutnávka piva s odborným výkladem, Jackův smích, dívali jsme do toho celé tělo a hlasivky, ale cestou zmožení účastníci zájezdu se ani nehnuli. No házeli jsme perly hluchým…
Tak snad příště!
Album
JiVla
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
2) Námořníci a piráti, spojte se! 5) Na cestě Malou Stranou s externím průvodcem
3) Novoroční výstup na Orlík 6) Na Norrisově boudě jsme večery trávili v pueblu
U Houmra, 24. 1. 2017
Včerejší hospoda U Houmra byla ozvláštněna přítomností Martina Roitha, který přišel tatínkovi předvést, že už konečně pije pivo (celkem 6 kousků). Ale hlavní trumf vynesl jiný mladý. Nejdříve přišli Miloš a Blanka a pochlubili se tři hodiny starými fotkami svého vnuka Prokopa. A pak se překvapivě dostavil i jeho autor - Aleš. Opět se ukázalo, jak je důležité mít čtvercový stůl. Bouchli jsme šampusy a mohli si všichni!! se šťastným tatínkem a šťastnými dědečkem a babičkou ťuknout na zdraví nového člena slovutné Trasy 14.
Oběd uprostřed týdne U Vejvodů, 31. 1. 2017
Víkend uprostřed týdne je stále ve hvězdách, tak bychom si mohli uspořádat alespoň oběd uprostřed dne. Všechny hospody na Starém Městě jsou pekelně drahé, ale jakmile udeří poledne, zázračně zlevní. To je i případ restaurace U Vejvodů. Polední jídlo se pohybuje od 89 do 109 K. To dáme. Jsou tam dvě oddělené restaurace, musíte se strefit do vchodu s rustikální stříškou. Jedině v té jsou schody dolů, po kterých sejdete do sálu s 360 místy. Tak tam se určitě ve vanáct vejdeme.
7. Víkend uprostřed týdne Za legendami, 1. 2. 2017
Víkend uprostřed týdne vrchovatě naplnil svůj název Výlet za legendami. Odvážní senioři naskákali mezi nastraženými bombami do rozjíždějícího vlaku z Masaryčky a vystoupili mezi doly v Kamenných Žehrovicích. Pokud jsme si dosud mysleli, že důl je taková díra v zemi, tak jsme na Kladensku byli vyvedeni z omylu. Šli jsme mezi samými umělými zasněženými horami. Nejdřív přes zamrzlý rybník, Fialku (pivo za osmnáct, vrchní bez dvou za dvacet - sveřepě nechtěl pustit Jásona dovnitř). A pak lesy na bájné hradiště Libušín. Tetín a Kazín, navštívené při Pokladech, jsme si tak konečně zkompletovali. Oběd dole v hornickém městečku, kde se k nám připojila Petra, která musela ještě dopoledne překládat radostné holandské "Ano". Další důl Max, takže zase svinský kopec a už jsme se vnořili do okrajových uliček Kladna. Na plotě před úplně obyčejným domem jsme objevili nenápadnou cedulku Jágr tým a začali se formovat na skupinové foto. V tom odcházela z domu Jaromírova sestra. Nejen, že se nabídla, že nás vyfotí, ale zamávala do okna na maminku a ta přispěchala i s Jardou. A tak máme společné foto s legendou číslo 68. Jirka už sice poslal fotoalbum, ale já si nemohu pomoct a posílám stěžejní fota. Tím pádem poslední z navštívených legend - Antonín Čermák, který se z kladenské dělnické kolonie vypracoval na starostu Chicaga, už nutně zůstal ve stínu JJ. Na zakončení v Starokladenském pivovaře jsme si prosvištěli celý repertoár piv. Ostatně pikantní pizzu Budapešť bylo nutné zapít a takový Hasič se na to výtečně hodil. A ještě jsme si domů odvezli výslužku v podobě petek. Všem, co litují, že nemohli, protože nevěděli, kdy bývá víkend, tak připomínám. Víkend uprostřed týdne, jak už název napovídá, je uprostřed týdne - tedy ve středu. A protože v úterý chodíme do hospody a poté ve středu je hlavnímu veliteli, stejně jako jeho zástupkyni většinou slabo (dnešek je potvrzením pravidla), tak se koná vždy ve středu, která NEnásleduje po úterní hospodě. A protože příští úterý mezi hospodami je 14. a tedy je XIVejt, bude další víkend za čtyři týdny, 1. března.
Album
JiVla
T14U Houmra, 7. 2. 2017
Už se z našich úterních hospod stává tak trochu bojovka. Včera jsme si pro změnu dali spicha Na Pasece. Ke dvěma stolům vzadu jsme se pohodlně vešli a povídali a probírali a povídali. A taky jsme slavili. Nejdřív Náměstek narozeniny a pak jsem slavila i já, že jsem o čtrnáct!! let mladší. A najednou vám koukám, je půl dvanácté! Je zajímavé, že do konce vydrželo sedm statečných, kteří si dodávali kuráž na páteční Spanilku , a jedna růžová dáma. A kam nás zavede naše úterní bojovka příště? Čtěte dále.
Promítání Etiopie IvČe na Lobkovičáku, 8. 2. 2017
40. Spanilá jízda, Krušné hory 10. – 12. 2. 2017
Album
T14XIVejt v Pintě Argentinská, 14. 2. 2017
Album
T1470. VEZMĚTE SI KLOBOUKY, POJEDEME Z KOPEČKA - 19. 2. 2017 -
fotoalbum...Další alba
KuželU Houmra, 21. 2. 2017
Včera jsme se sešli zase U Houmra, a to tak rychle a v takovém množství, že ochotná servírka nestačila uskutečnit svoji vizi stolů do účka. Prostě jsme si dřepli a byli rádi, že se další stojící nevrhali na sedící. Probrali jsme zážitky z vily Winternitz, kterou jsme navštívili v minulých dnech per partes. Nemohu si nepřihřát svou polívčičku. U vily jsme byli už před 14!! lety, v roce 2003 při tehdy ještě usedlostní vycházce Proměny Smíchova od A do Z. Přišla lázněmi osvěžená JaVor, dozvěděli jsme se, že Stáňa v Dubaji katalas na kaňkach. A taky jsme slavili. Stáňa nedá pokoj, tentokrát přišla s číslovkou 49. A když už jsme byli v tom, slavili jsme i další devětačtyřicítku Miladu. Každopádně tuhle místnost si zapamatujte, půjdeme sem i za 14 dní, to bude už březen. Sedmého. Je někdo z vás Masaryk?
8. Víkend uprostřed týdne Za generálem Laudonem a Mrzákem, 1. 3. 2017
Nevím, co víc zabralo, zda jubilejní Laudon nebo Mrzák za dvanáct, ale na víkend uprostřed týdne se nás na Masaryčce sešlo 19! Na nádraží v Nelahozevsi jsme ukázali ve svahu svítivě žlutou hospodu jako jasný a nepříliš vzdálený cíl a vyrazili na krátký předobědový okruh. Ale než jsme si před Laudonovým pavilonem přečetli všechno, co nám poslal Honza Dušák, obešli Veltrusy ze všech stran, dohledali daňky a prostudovali naučné cedule o jezu Miřejovice, málem nám ulétli všichni španělští ptáci, co nám připravila paní Marta. Naštěstí měla i jiné báječné hotovky, a tak si teprve při odchodu někteří uvědomili, že k Hruškům chodili na oběd, když pro nás stavěli nový most do obory. Ale už si to šinem k Dvořákovi a jeho Novosvětské. To že zazněla až na Měsíci, hravě trumfla Kačenka s Roulinem. Nejdřív si dali v Podzámecké hospodě pivo na kuráž a pak jsme je průvodem doprovodili na místo činu. Zazněl Mendelssohn - ano, Nelahozeves-Marina v oddacím listu souhlasí, a tak jsme to ještě pod plachetnicemi a majáky hezky oslavili. Cestou do Drážďan nebyl čas, ale teď při pěším pochodu do Kralup jsme mohli nechat oči na neuvěřitelných patvarech pískovců a v zapadajícím slunci nám dokonce přišel zajímavý i náš chemický průmysl. Na Hostibejku jsem všem přečetla, jaká nás čeká úžasná nádražka u Mrzáka a všichni se moc těšili. Ale to by právě nesměl jet vlak. Takhle nás u Rychtáře za 12 K (slovy dvanáct) a úžasných šunkových chlebíčků za 12 (slovy dvanáct) zbylo jen 9 (slovy devět). Ale užili jsme si to. Vždyť kdy jste naposledy čtyři piva a čtyři chlebíčky pořídili za stovku?
Album
JiVla
T14U Houmra, 7.3. 2017
Včera jsme se nejdřív pořád stěhovali. Z našeho minulého salónku nás převeleli do nudličky pod naším původním salónkem. Když už přidávání židlí nepomáhalo, prohodila servírka naší výrazně početnější skupinu s mladými, kteří seděli u čtvercového stolu. Teď už máme, co jsme chtěli a můžeme začít slavit. Nejdříve přišel Masaryk, resp. 101 let po něm Jirka a pak slavila i sobotní Alla. Ale pořád jsme, především my ženy, neměly dost. Začaly jsme se urputně dožadovat karafiátů. Tak naši muži uspořádali sbírku na osm přítomných žen a místo rudých květů jsme si zase ťukli rudými griotkami. Ať žije MrDŽ!
XIVejt v Mysliveckém salonku restaurace Na Závěrce, 14. 3. 2017
Video
Kužel
U Houmra, 21. 3. 2017
Tak jsem se zase jednou mýlil! Myslel jsem si totiž, že když byl před týdnem XIVejt a před ním Houmr, že toto úterý dorazí jen hrstka věrných. Opak byl pravdou, kdo přišel jen chvíli po osmé, už si neměl téměř kam sednou a pár z nich už muselo sedět ve druhé řadě. Klasik by řekl, že pro samé čtrnáctkáře nebylo kam plivnout. V průběhu večera jsem jich napočítal plus mínus dvacet sedm (tedy spíše plus, než mínus). Tentokrát se moc nehrálo, tedy přesněji řečeno, vůbec se nehrálo, ale o to víc se kecalo. Několikanásobně jsme překročili veškeré hlukové hygienické limity, chudák servírka, když chtěla rozdat objednávky nebo naopak objednávky přijmout, musela výrazně zvýšit hlas. Probralo se všechno možné, ale přiznám se, že v tom hluku jsem vůbec nepostřehl, co se to vlastně probíralo. Jen jsem postřehl, že Lenka opět udala nějaké lístky, že tam chybí Zuzana, že se Lenka chlubila tím, že jí jeden student přivezl z Karlových Var lázeňské oplatky (prý si tam na ní vzpomněl, zlí, ale opravdu zlí jazykové tvrdí, že prý to bylo při pohledu na oprýskanou Tržní kolonádu .... :-). Zkrátka, zase bylo dobře.
Otevírání studánek a výčepů, 25. 3. 2017
Akce se na nás ženou v takovém množství, že už se frekvencí mailů téměř rovnám dr. Kučerovi.
V pátek jsme se srazili v nádražce v Karlštejně - krátké příjemné setkání s Janou Pš. a poněkud nepříjemné s hospodským. (nechoďte tam prosím vás, vynadá vám jako nám). Pak už nás ještě starší ochranáři než my vedli přes hřbitov a hory doly do Kubrychtovy boudy. S dvěma bloudilkami z TURASu, které dorazily až k půlnoci, nás bylo přesně čtrnáct. Okolo ohně jsme seděli mastňácky na židlích, opékali buřty a po půlnoci nám Kopp dokonce i zahrál. Dopoledne dorazila další část Kučerasova klanu a Čtrnáctka. Společně jsme jarní přírodou mezi zástupy dorazili do lomu Mořina. Davy pokračovaly po značce, my zamířili k bagrům. Vstupům do Malé a Velké Ameriky tajnými vchody je konec, vše je zabezpečeno, zamřížováno, ale můžete si objednat prohlídku u spolku Hagen. A to přesně Kučka udělal. Helmy, svítilny, netopýři, výhledy skrz mříže - vše bohatě zdokumentováno. Poté obří porce v Mořině Na růžku. Většina Čtrnáctky se vykašlala na nějaké otevírání studánek, část šla nejkratší cestou do Karlštejna, otevírači výčepů to vzali podle GPS přímo přes trní do Mašinky v Zadní Třebani. My ctitelé pořádků a hlavně majitelé baťohů zanechaných na Kubrychtce, jsme sešli ke Královské studánce (zadání tohoto výletu tím pádem splněno), a přes chatu došli do Srbska. Otevírání studánek má výrazný podtitul (a výčepů), a tak nám nezbylo než v Třebani z vlaku vystoupit a radostně se setkat s těmi, kteří to z Mořiny vzali přímo na komoru. Výčep jsme otevírali opravdu usilovně, ale bylo to bezpečné, Mašinka totiž v devět zavírala.
10. Víkend uprostřed týdne Doba románská je doba románská, 29. 3. 2017
Jak už se i šéf přesvědčil, psaním mailů delších než tři řádky, autor riskuje, že se k zásadním informacím příjemce vůbec neproklestí. Ale mně to stejně nedá. Všem navzdory popíšu ne jednu, ale rovnou dvě akce. Víkend uprostřed týdne zaujal tentokrát více pracující a Němce - málem jsme získali nad důchodci převahu. Po opuštění vlaku v Žalově nás čekal ostrý výstup a u padacího mostu průvodce. Jeho výklad byl striktně omezen odjezdem autobusu, ale i tak nám stačil nadšený historik říct o době románské, Levém Hradci a Josefovi vařícím kašičku snad úplně všechno. Pak už jsme šli po hraně, na Řivnáči si užili leteckých výhledů na údolí Vltavy a oslavili Sofinku Provazníkovou (Égeszségedré).
Úholičky zavřeli hospodu tři dny před naším příchodem, a tak jsme se museli ještě přehoupnout do Mlejna v Černém Volu. Za pět minut dvě jsme stihli polední menu. Vynikající! Pak už jsme došli poklidně údolím Kopaninského potoka přes neklidně šukající žáby do jízdárny Kopanského mlýnu. Tam si od našeho posledního průchodu při Únětické kultůře pořídili pěknou restauraci s teráskou a domažlickým Koutem. Pod křídly letadel s vracejícím se šéfem a rotundou na obzoru jsme dorazili do Přední Kopaniny. Ještě úředně potvrzené nejmenší muzeum v ČR a hrob Martina Friče, který se narodil přesně před 115 lety, a už můžeme jít k Drahušce. Tam jsme si s Menťákem ujasnili, že Přední a Zadní je od sebe někdy nebetyčně daleko, zvláště pokud se jedná o Kopaninu, ale pak už jsme si libovali, že doba románská je doba románská, ale Únětice jsou Únětice.
Album
JiVla
T14Řevnický Poklad, 1. 4. 2017
Co ještě říct nového? Že na Poklad přece nikdy neprší, to všichni víme, ale že jsme se letos při výstupu v Srbsku ocitli přímo v Jugošce, to byla nečekaná novinka. Ostré jadranské slunce pálí jak ďas, otevření hospody U Berounky jsme si museli vynutit střelbou. Obsadili jsme celou terásku a jen rozkaz našeho nekompromisního velitele Pavla nás přiměl vyrazit do terénu. Vyškrábali jsme se na hranu a nádhernou jarní přírodou procházeli nad údolím Berounky. Zatímco zdiči komínů stavěli mužíky, my jsme je soustředěnou palbou sráželi zpět k zemi. A už je tu oheň a poklad, který otevírali naši osvědčení hledači Jiříček s Anežkou. Pak už se společnost roztříštila - na pohodlnější cestu a zkratku po srázu, kterou jako prvosestup absolvoval Prokop v kočárku. Na ty, kterým se podařilo vsáknout do Dračí skály, a na vyplazený jazyky, na vlakovou sekci a pěšáky. Ale nakonec nikdo neodolal Mašince v Zadní Třebani a samozřejmě zahradě rajských potěšení ve Fibichově ulici. Následovala těžká robota v podobě konzumace prdelačky, Fabiánů, čínské zabijačky, dortů, calvadosu, bramboračky, štrůdlů, bramborového salátu, košíčků, buřtů v pivě, kterou se nám trochu snažily odlehčit luftbalóny. Marně. Byl založen oheň a došlo i na osvědčenou Čtrnáctkovu hudbu. Po desáté nastoupili mladí mistři se starými fláky, ale to už bylo proklatě pozdě. Dopadli stejně jako knedlíčková polévka. Už jsme je skoro ani neochutnali. Ale jinak to byl báááječný den. Rodino Tichých, moc děkujeme.
PaTi: Ahoj, právě jsem dopil poslední pivo Hostomický Fabian.Zbylo jich dost, ale o to přijemnější byla neděle a dnešek. Děkujeme za hojnou ůčast a pomoc přidistribuci potravin a jiných činností a zváště Hudebníkům za produkci až do 01:30. Tentokát toho moc po Vás nezbylo - pouze pouzdro na klíče a kovová dvacetikoruna.
Album
T14
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
2) Jedeme z kopečka klobouky nemaje 5) Mezi dvěma románskými rotundami
3) Za Laudonem a Mrzákem 6) Vypadá to, že jdeme do Prčic, ale hledáme Poklad
Fantastický bál v Masarykových kolejích, 7. 4. 2017
šéf: Sice můžete přijít tento pátek do Masarykových kolejí v sedm večer na Fantastický TAKový bál, koupit si lístek na místě, shlédnout naše Fantastické trasové předtanečnice a zcela určitě budete sami Fantastičtí, ale také budete, mírně řečeno, poněkud hloupí. Nejenže nebudete mít zajištěno místo u trasového stolu, ale také za lístek zaplatíte více! Když si ho dnes nebo zítra objednáte u mne (nejlépe e-mailem nebo telefonicky), uvedeného se vyvarujete (a případně i zaplatit mi to můžete později).
Se zvoláním - Buďte Fantastičtí!!
Album
T1471. BĚCH ZATVRZELÝCH ZA KOVBOJI - 9. 4. 2017 -
fotoalbum...Alba
JiVla10. Víkend uprostřed týdne Údolím Hadí řeky k Askaloně, 12. 4. 2017
Víkend uprostřed týdne začal moc hezky. Nastoupili jsme na Hlaváku a cestou sbírali další a další účastníky - na nádraží Praha-Vršovice, Kačerov, Braník a Modřany. To bylo mávání, to bylo vítání. Vítali jsme se a častovali až do Mníšku pod Brdy, kde jsme rovnou zapadli do restaurace U Marjány. Mohli bychom se vychloubat, že jsme vypili celou hospodu, ale Baštýř došel po dvou pivech, a tak jsme dál pili už jen zelené (pivo). Po výtečném a dlouhém obědě jsme vyrazili, tím pádem nás Mirek dohonil v protisměru jen kousek za startem - u sv. Václava. Aspoň stihl vše podstatné: střed České republiky - v polích u Bojanovic je na hranici nejméně 104 kiláky, hospodu U Holínků v Bratřínově a hlavně slibovanou Hadí řeku. ??? Tak totiž staří trempové říkají Kocábě. Hned první osada byla legendární. Poprvé jsme měli na výletě kytaru a hned se hodila. Nataša zagooglila a už jsme pod majestátnými skalami pěli "...bývala Ascalona nejhezčí osadou, kterou jsem znal". Další osada Dashwood zřejmě soupeří s jiným woodem o to, kdo z nich si dřív pořídil nápis na skálu. Procházeli jsme údolím a pozdravili se s další skupinou výletníků, kteří se v osadách, důsledně pojmenovaných anglicky, zřejmě styděli za svůj původ a označili se jako teambuilding. Zvolna jsme stoupali do Bojanovic, nebylo kam spěchat. Nemuseli jsme ani volat doporučených 150. Už od Holínků jsme věděli, že u Hasičů otevírají v pět. Žízeň tam hasí dobře, ale k jídlu neměli nic, nic, nic. A tak jsme seběhli na vlak, odjeli ten den mezi prvními kapkami deště a vystoupili už v Braníku. Od loňska víme, že je to bezpečné, neboť nádražka zavírá v osm. Ale tentokrát číšnice dělala vše proto, abychom nedostali do zavíračky najíst. I zelené pivo nám chtěla upřít. Ale nakonec vše dobře dopadlo, předvelikonočním zeleným pivem jsme začali i skončili náš trempsko-teambuildingový výlet.
Album
JiVla
T14Jarní Pivoklát v Lobči, 21. 4. – 23. 4. 2017
Trasa v sobotu 16 km: Okna - Týn - Pod Houskou (2krát) - Nosálov - Lobeč
Nedělní cesta vlakem ze Skramouše do Prahy se trochu protáhla. Při přestupu v Mělníce jsme ochutnali všechna piva (výborná) z minipivovaru Němý Medvěd. A při přestupu ve Všetatech jsme navštívili jednu z posledních klasických a nádherných nádražek - místní Lokobar. Přitom jsme se potkávali se skupinou mladých přátel minipivovarů, jedna z účastnic je absolventkou tábora v Žabím údolí. K úplnému prozrazení došlo v posledním vlaku větou: "Vy jste táta Papíka?"
Album
JiVla
T1411. Víkend uprostřed týdne Do dalšího středu České republiky, 26. 4. 2017
Poslední jarní víkend uprostřed týdne bylo počasí, že by psa nevyhnal. Přesto se jeden našel a k němu sedm statečných, kteří našli Háje i autobus a vyrazili do Zásmuk (jen Michal do Kutné Hory, ale toho jsme včas z busu vytáhli). V dvoutisícovém městě nás čekalo překvápko. Mezi křižujícími se kamióny jsme nenašli jedinou hospodu otevřenou v poledne, a tak jsme museli vzít zavděk Zeleným barem. Název odpovídal tak napůl, strava byla zelen(inov)á, ale že si zelení pod pojmem bar představují čaj a Birell, nás trochu rozladilo. Z "baru" vyrážíme s našimi věrnými druhy po celý den - deštníky, naštěstí přírodní zeleň nás usmiřuje s pičasím. U prvního barokního mostu jsme objevili šutr. Ale není to obyčejný šutr - je to poloutopený Nepomucký, kterého rozřezal sochař Zdeněk Hůla. V jeho ateliéru v Kostelci nad Černými Lesy jsme byli při podzimním Pivoklátě. U druhého barokního mostku nám Michal připravil piknik pod mostem. A už se škrábeme kouřimskými křivolakými uličkami na Palubu, kde si dopřáváme sucho, teplo a toho dne první piva. Pak už se ze sedmi statečných stalo sedm malých černoušků. Až do počtu čtyř, ale to už jsme se pevně navzájem drželi (ne pod krkem , ale za ruce) a společně absolvovali Lechův kámen, střed Evropy i Bajzův obchod – i tam jich bylo o jednoho víc než nás. V závěrečné hospodě U Lva bylo tak příjemně, že jsme odsunuli odjezd na poslední vlak. Pravda jel už v osm, ale stejně byl jen pro nás. Konečně nás bylo pět - my čtyři a strojvůdce.
Album
JiVlaU Houmra, 16. 5. 2017
Včera nás bylo v hospodě skoro ke dvaceti. Velice slušný výsledek nato, že se všichni sejdeme za dva dny na Stezce. Bubu přinesl krásné barevné pozvánky na Stezku. Jen škoda, jak poznamenal Luděk, že my mladí si musíme vzít na písmenka lupu.
Pozvánka Jirky Bubeníčka
Pozvánka: My, co letos dovršíme další šťastnou dekádu života a jsme perspektivní nebo už faktičtí 70+, jsme se s šéfovým souhlasem tentokrát ujali organizace Stezky.
Dary v našem věku už nejsou žádoucí, hlavně přijeďte!
Srdečně vás zdravíme a na všechny se moc těšíme, Blanka, Helena J, Jitka, Líba, Marta, Stáňa, Ivča, Jarda B, Jarda P, Karel, Leoš, Zdeněk
; win.focus();)
JiVla: V pátek jsme dobyli Bezděz, poté jsme si v Doksech v Rychtářově sklípku pochutnávali na podkováňském pivu a sušeném jačím mase dovezeném přímo z Tibetu.V sobotu po matiné jsme neúspěšně dobývali osvěžovny v Provodíně a Jestřebí. Nakonec nás před hladem a žízní zachránil místní Nguyen. V neděli jsme obešli nepozorovaně Máchovo jezero (téměř jsme ho neviděli), neplánovaně vylezli na Borný, dali zmrzlinu u Břehyňské průrvy a po pozdním obědě u Kočího skončili v nádražce (obojí v Doksech).
Plakát ke hře
Poděkování Stáni:
Milí přátelé, moc vám děkujeme za úžasný víkend. Moc rádi jsme s vámi oslavili naše mladé narozeniny. Děkujeme za nápadité trasovní dary. Hrníček budeme s láskou opatrovat, víno po douškách vypijeme, aby se dostavil účinek. Je to přece Elixír mládí. Také moc děkujeme za soukromé dárky, které jsme doopravdy neočekávali. Někteří z nás z nich byli trochu i vedle, patřím mezi ně. Největší dárek byl, že jste s námi si přišli užít času, jak člověk přece jenom stárne, má ho stále méně. Děkujeme i těm, kteří sice chtěli přijet, ale nevyšlo jim to. Víme, že na nás mysleli.
Zvláštní poděkování patří kamarádům, kteří pro nás dlouhou dobu nacvičovali a pak s neskutečným zápalem a hereckým umem zahráli od Josefa Gregora Šťastné slzy v zatvrzelé tvrzi aneb kterak šlechtic loupil nechtíc (veršovaná ptákovina v jednom až dvou kusech). Sepsal ji u příležitosti zprovoznění skalního divadla mezi Kytlicí a Mlýny péčí Harcovníků v srpnu 1988.
Z pověření ředitele oslav Jardy Bárty tisková mluvčí Stáňa Dufková, která děkuje všem vrstevníkům za prima setkávání při přípravách oslav. V neposlední řadě Zdeňku Hájkovi za výběr místa, nejrůznější domluvy a úmluvy, pramici, energii. Velké poděkování Blance B, Heleně J, Jitce S, Líbě B, Martě, Ivčovi S,Jardovi B, Jardovi P, Karlovi P, a Leošovi.
P.S. Omlouvám se za případné překlepy, které určitě najdete. Zřejmě text se při odesílání z mého velmi mladého počítače trochu jinak přeskupí. Všem přeji prima dny.
; win.focus();)
Milí oslavenci, dovoluji si navázat na závěr děkovného dopisu od Stáni a připojit se jménem Trasy a řadových účastníků Stezky k poděkování za zorganizování pohodového víkendu. K výčtu jmen bych pro pořádek ještě doplnil následující:- hrníčky vymyslela IvČe a fotky k tomu dodala JaVor
- víno dodala Jižní Morava
- vinětu navrhnul Jirka Bubeníček
Ten, koho oslavenci při sobotních hazardních hrách obrali (:-() o všechny (jimi dodané) peníze (:-)) Hejkal
Alba
Provázekjméno kapr14 heslo stezka
JiVla; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
2) V Askaloně jsme zazpívali Askalonu s nápovědou z mobilu 5) Oslavenci na Malé Stezce
3) Pivovarem v Lobči nás prováděl sám pan majitel 6) Herci s oslavenci
71.a ROZ-RAZ-II aneb EXPEDICE SVRATKA - 24. 5. - 28. 5. 2017 -
fotoalbum...U Houmra, 30. 5. 2017
Kuřákům těm je hej. Zatímco my (28 ks) jsme byli namačkáni U Houmra v rozpáleném sklepě, Nataša si klidně po večerním lijáku mohla chodit kouřit ven na čerstvý vzdoušek. A co bylo mimořádné? Návrat ztraceného syna. A také jsme od zástupců expedice Roz-Raz-II (zpočátku večera to vypadalo, že přežily jen silné ženy) dostali s Jirkou kytici a mašinku, která nám bude celý večer vozit pivo. A co obvyklé? Pivo, víno, řev - občas proložený dunivým pokřikem Hip Hip Roz-Raz-il.
16. Milíčeves. 2. 6. – 4. 6. 2017
Ahoj všichni, fotografové, co děláte? Furt fotografujete a album neděláte. A já teď zážitky z Milíčevse musím lovit jen z chatrné paměti a map.; win.focus();)
Letos jsme v Milíčevsi té multikulti moc nedali. V altánu se sešla výrazně homogenní společnost. Trase Čtrnáct zajišťovalo multikulturní obohacení jen pár míšenců ze Šestnáctky, Sedmnáctky, Šestky a jen jeden pár z dosud nezaintegrované Čtyřky. Příjemný večírek zpestřený jako obvykle pozdními cyklisty, z nichž někteří dokázali najet z Prahy podstatně víc než my auty (152 kiláků). Ranní výstřely a do vrabců jako když střelí. Zarazila nás až palírna v Češově. Moc hezký výklad paní učitelky, která místo pohlavkování nezvedených žáků vyrábí každý rok ze 150 tun ovoce různé kořaličky. Po ochutnávce nastal nekoordinovaný postup krajem, a tak pátera Koniáše, téměř živé motáky pochopy na Zrcadle, či letopočet MCCCXL na břízolitu spatřili jen ti, které se povedlo našemu zapálenému vlastenci dostihnout. Oběd v Zámostecké rychtě zpestřen výraznou změnou cen masové směsi v průběhu placení. Poté opět osobní přínosy u Bučického mlýna nebo v Kopidlně k namalované trase, ale nakonec jsme se všichni sešli nad nanuky v Údrnicích. Ještě že tam byly lyžařské závody, byla to ten den poslední otevřená hospoda. Nemyčeves, Slatiny i hospoda na hřišti v Milíčevsi hanebně zklamaly. Naštěstí sud na zahradě je náš a snad něco piv stihneme, než dorazí naši mladí z fotbalu. Večer přijely housle a další kytara ze Čtrnáctky, basa z Jičína, ale steel kytara sestřenice Líby zajistila, že havajské rytmy se prodraly i do dvou modrých balónků. A nakonec přišel Vítek s babiččinou krabičkou Beatles a české pop music, v jejíž znalosti jsme my pamětníci hanebně selhali.
V neděli po slavnostní střelbě začal, tak jak ho známe, tradiční pohyb krajem. Jenže hned u první pamětihodnosti v Milíčevsi začalo krápat, a tak jsme z trasy uhnuli doprava do hospody na hřišti a sledovali, jak naši (žáci Milíčeves) vyhráli stejně jako mistři v Cardiffu - 4:1. Pak už se déšť přestěhoval jinam a my mohli zhlédnout Švehlu alias Štefánika, první přijímaní u Diviše, nejhezčí nádraží v Ostroměři a holovouského malináče. Obávaný výstup na Hořický chlum jsme zvládli v pohodě a po dloouhém sjezdu do Libínského sedla jsme ještě překvapivě nebyli dole, ale ocitli jsme se na Slovensku - pod námi příkré stráně do hlubokého údolí. Oběd Miloš domluvil v neděli normálně zavřené hospodě v Šárovcově Lhotě. Guláš a piva se trochu protáhly, ale rosnička volá domů, domů nebo zmokneme, a tak ukázněně sedáme na kola a přes zmrzlinu v Konecchlumí a přeci jen déšť dorážíme na zahradní parkoviště. Moc děkujeme, zase to bááječně vyšlo, co nevidět za rok se zase sejdem (už po sedmnácté!!!) a způsobně jsme se rozjeli do svých domovů.
; win.focus();)
Tenhle příběh je pravda, ale má ještě jeden konec. V Šárovcově Lhotě. Když jsme do hospody přijeli pro Martinovu šlapku, skláněli se nad kulečníkem čtyři hromotlukové a hospodská pokorně čekala, až si hráči objednají další várku Dušínů (pro nás neznalé pivo a rum). My jsme naložili zlomenou šlapku, rodina Tichých jednoho Mirka Dušína a v už několik hodin zavřené hospodě zbyli tři mušketýři - Vítek a dva kluci Chloupkovi. Dál už v popisu nedělního fádního odpoledne pokračuje Pavel Chloupek
Následuje tisková oprava z Milíčevse resp. Šárovcovy Lhoty. Byla jsem důrazně upozorněna, že Dušín není nějaké pivo a rum, ale soupravička - dvě piva a decák rumu.
Album
Miloš
jméno: MN heslo: Cyklo
72. PRAŽSKÁ PIVOČÁRA IV. - 7. 6. 2017 - fotoalbum...
Kuželna 13. 6. 2017
viz 72a. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2017
červen - září 2017
Brickiův literární výlet, 19. 6. 2017
Vítání léta v úterý 20. června bude opět součástí dvojboje, neboť v pondělí 19. června je tradiční Brickiův literární výlet.
Eugenu Brikciusovi už zřejmě došli Němci, a tak vzal zavděk Němcovou. Začíná se v 17 hodin na Jungmannově náměstí, končí v Lucerně na terasách.
Vítání léta ve Vojankách, 20. 6. 2017
Od 19 hodin u vyčištěného jezírka.
Album
Miloš
jméno: MN heslo: Vitani
T14
13. Anenská Studánka, 23. - 25. 6. 2017
; win.focus();)
Jakmile se před námi otevřou vrátka do kouzelné zahrady, kde okolo grilu posedávají a popíjejí kamarádi, jsou všechna příkoří cesty do Anenské Studánky zapomenuta. Tentokrát jsme v pátek zažili oficiálně první vernisáž s neobvyklým průběhem. Velkolepý (ž)raut začal okamžitě, zatímco dojíždějící umělci pomocí vrtačky ještě instalovali svá díla na běloskvoucí stěny anenské stodoly. Představení artefaktů samotnými tvůrci, bohatý kulturní program, hudba, zpěv, taneční vložka, půl třetí a spát.
V 9:14 jsme oslavili den Janů jahodovou proklamací, obdrželi itinerář (bez mapy, ale s ujištěním, že kilometrů je přiměřeně) a vydali se na trať. Přes Helvíkov a výhledy do Kunčiny na první z Kalvárií a poté do Moravské Třebové. Z obřadní síně nás vytlačila cikánská svatba, a tak výklad o dvakrát pohřbené Anně dokončil pan průvodce v uličce, kam jsme před svatbou (nebo cikány) museli ukrýt i naše kola. Projeli jsme Bránou času a po bleskurychlém obědě U kalvárie nastalo tříštění sil - na chalupu, na Kalvárii a na ty, kterým se zastesklo po PVSce. Honzu Brádkovi se totiž podařil husarský kousek. Do vojenské školy, která zdědila pozemky a budovy po ruském gymnáziu emigrantů po VŘSR, zařídil nám - pitomým civilům návštěvu Politicko Výchovné Světnice. Začali jsme u důvěrně známých sudlic husitů a skončili v Perském zálivu. Pak už se duchovní i vojenské síly spojily a vyrazily pod vrchním velitelem sil. Když jsme projeli údolím Třebůvky, vystoupali do Gruny, několikrát změnili směr, abychom zmátli zadní voj a konečně dosedli na zasloužená piva ve Starém Městě, měli někteří sílu přečíst směrovku - Moravská Třebová 2 km. Jsme nepoučitelní, vzápětí se Honzovi podařil další krok stranou - ještě, že nám po suchém poldru u Žichlínku povolil zavlažit hrdla U Fildy. Návrat diretissimou v osm hodin, teď už můžeme konkretizovat slovo přiměřeně - 65 kiláků. Ale sprcha, guláš, Krakonoš vše urovnává, nová posila Pařízek tvrdí basou muziku a postupně každý hudebník chvilku tahá pilku.
V neděli jsme nejdříve sjeli ke studánce v Anenské Studánce. Z chladivého údolí jsme vyrazili rovnou do Bio zátěže 3. V Lanškrouně jsme obkroužili nechtěnou sochu hliněnou i zámeckou zahradu. Zatímco elektrokola odjela do cukrárny, my jsme si udělali předobědové kolečko na Mariánskou horu a rozhlednu. I po steaku se situace opakovala, elektrokola jela nejkratší cestou domů, my jsme vyrazili od hradu (vlastně od Anenky) dále k lanškrounským rybníkům. Společnými silami jsme se vzepřeli Třebovským stěnám, ale stejně si s námi Honza zahrál v závěru kličkovanou (viz dobře utajovaná mapa, posléze zrekonstruovaná Jirkou). Závěrečné dojídání tlačenky a buchet (všechny vynikající) a dopíjení sudu bylo "zpestřeno" výměnou Allina píchlého elektrokola. Brádkovi a Aneská Studánko, moc díky za krásný víkend s přiměřenými kilometry. Teď jen rychle zapomenout na cestu domů a už se těšíme na (úředně spočítanou) čtrnáctou Anenskou Studánku.
Album
Miloš
jméno: MN heslo: Anenka
Kužel
T14
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)
; win.focus();)