Akce Čtrnáctky v roce 2019

Akce: Silvestr v Jeseníku č. 2, Co je nového (i starého) na Starém Městě, Vernisáž Aleny a Ivana Hořejších, Do středu Čech, Pražské Beverly Valley, Ostře sledované vlaky, Od Labe do nejmladšího pražského pivovaru, 5. Otevírání studánek a výčepů, Z Trhového Štěpánova do Vlašimi za architekturou, VI. Pražská pivočára aneb 10 jarních kilometrů, 30. Řevnický Poklad, Za mladým mužem do Hudlic, Hrady na Sázavě, 51. Malá Stezka v Kytlici, Expedice 02 anbo obě Orlice, 18. Milíčeves, W + V mezi nebem a zemí, Vítání léta ve Vojanových sadech, Cykločundr na Křivonosce, Klídek, pohoda a svatby ve Lhotě, Cyklo Lago di Garda, Čtrnáctkové kulturní léto, 61. Velká Stezka se zakončením na Helfenburku, Za hranice všedních dnů, DD v Ostravě, Perličky na dně, zn. "U pat paneláků", Uherské lázně, Vánoční nadílka, Žižkovská romance, Výlet k Medvědovi

Domovská hospoda: Pivní bar v Blanické od 30. 10. 2018

Co jsme zažili

Silvestr v Jeseníku č. 2, 28. 12. 2018 – 1. 1. 2019
Pozvánka
Vážené ctěné panstvo, na vědomost se dává, že ve slovutném městě Jeseník (které vbrzku navštívíte), právě znovu otvíráme obnovený prvorepublikový podnik pro pány U Červeného páva. Tanec, zpěv, dobré jídlo a pití (individuální služby pro pány). Společenský oděv nutný. Rády Vás přivítáme. Madame Alitz a její děvčata
Pozvánka pro pány
Na vědomost se dává, že ve slovutném městě Jeseník, právě znovu otvíráme obnovený prvorepublikový podnik pro pány U Červeného páva. Tanec, zpěv a individuální služby pro pány. Nová děvčata vítána. Vlídné zacházení, byt a strava. Stálý lékařský dohled zajištěn.
Stav šantánu u Červeného páva již naplněn. Těší se na vás Madame Alitz
Alba
JiVla
Přidal jsem i dvě fotky jako vzpomínku na památný zájezd Metroprojektu do Jeseníků o velikonocích 1983 s důchodci Dopravního podniku.
Miloš
jméno: MN kód: Silvestr
Vláďa
jméno: VR heslo: T14
Provázek
jméno: kapr14 heslo: stezka

Pivní bar Blanická, 8. 1. 2019
P. F. všem, s kterými jsme se ještě v novém roce neviděli. Včera se nás v první hospodě v roce sešlo opravdu hodně, zásluhu na tom má jistě i Plíhal (díky, Karle). A když už se sedělo i v druhé řadě, povstal Ivan H. a oslavil s námi své páté čtrnácté narozeniny. Dali jsme po kalíšku. A světe, div se, Stáňa si ťukla s Ivanem panákem s vodou! Prý už nebude pít. Uvidíme, uvidíme. Já sázím na Stáninu silně vyvinutou slabou vůli. Když už jsme si skoro všechno řekli, společnost se začala pomalu vytrácet. Zůstala jen krásná živá hudba od vedle, malá piva a vietnamští veteráni. Místo džungle tu vládla pivní pohoda. Taky dobrý!

Co je nového (i starého) na Novém Městě, 20. 1. 2019
…A věděli jste, že na oponě ve Zlaté kapličce je namalovaná lepší pařížská prostitutka? Zatímco U Fleků založili Hajduk Split, U Herclíků rázně skoncovali s hokejovými mistry světa. A už nás vítá visící chlapík, lysohlávkové nadělení a stokilová muška jenom zlatá.
Mezihospodu jsme si střihli u Karláku v Karlově sklepě, kde jsme se z Pivovarského maleb dozvěděli, že na Dobytčím trhu bylo celkem 12 (slovy dvanáct) pivovarů. Kde je jim konec, i v Černém pivovaru pod pivními vitrážemi prodávají rohlíky. Z plánovaného pomníku Josefa Ressela zbyla ve vstupní hale strojárny jen pamětní destička ne o mnoho větší než plaketa TAKu, kterou navrhl Jiří Bubeníček ze slovutné Trasy 14…
Více viz
83. CO JE NOVÉHO (I STARÉHO) NA NOVÉM MĚSTĚ - 20. 1. 2019 - fotoalbum...
Další alba:
Vláďa
jméno: VR heslo: T14
Kužel
Provázek
jméno: kapr14 heslo: stezka

Pivní bar v Blanické, 22. 1. 2019
Včera jsme se sešli v mrazivém večeru v komorním složení, a tak se vytvořily jen dva debatní kroužky. Jedna skupina se neustále hihňala, zatímco v té naší inženýři řešili závažnou tématiku jaderných elektráren. Zlaté prciny. Když už jsme skoro odcházeli, vrazil do útulného doupátka v podzemí Jirka Staněk. Musel jít vydýchat divadlo (Lenka je v tom tentokrát nevinně) do hospody. To musela být síla. Když jsem odcházela, nemluvil a objednával si třetí.

U Žaludů, 5. 2. 2019
Včera jsme se dozvěděli o změně hospody až na poslední chvíli, ale snad po Pivním klubu v Blanické bloudila jen Věra M. Ostatní se zřejmě tak těší na dnešní vernisáž, že raději šetřili síly a do hospody U Žaludů Na Zderaze vůbec nedorazili. Sešlo se nás nakonec čtrnáct přímo v lokále, protože salónek pravidelně obsazuje jiná - věkově velmi podobná parta. Namačkali jsme se k jednomu stolu, a tak jsme spolu mohli sdílet mluvené slovo a dokonce i slyšet pointy vtipů. Dobrých vtipů.

Vernisáž Aleny a Ivana Hořejších, 6. 2. 2019
Ve středu 6. února je úplně první společná výstava Aleny a Ivana Hořejších. Hospoda je od toho, aby se tam vedly řeči. A tak v úterý naše dámy, které šly při nedělní vycházce okolo Pražských Starožitností, napadlo, že bychom vernisáž mohly pojmout stejně jako tehdy. Pánové v obleku nebo aspoň slavnostněji oblečeni a dámy v kloboukách. Zalistovala jsem našim webem, protože tam to všechno je, a posílám fotky ještě mladých Pražských starožitností z roku 2005!! Hlavně se podívejte, jak to slušelo v kloboukách Takže přísně tajné - Bez klobouku na vernisáž nelez!

Milí přátelé, účastníci naší výstavy, Oba s Ivanem vám moc děkujeme, že jste v hojném počtu přišli a jako zkušení návštěvníci (lepší než Holubí letka) přispěli k velmi zdařilému, živému a přátelskému průběhu vernisáže. Zejména děkujeme Michalu Martinovi, který celou výstavu nainstaloval, Vláďovi za velmi osobitý zahajovací projev, Alle za skvělý přednes náročné básně, Janě a Karlovi za skvělou fotodokumentaci, Nataše a Mileně za uspořádání bufetu a následný úklid v sálech i kuchyňce. Také děkujeme Miladě, že se nevzdala po prvním orientačním neúspěchu, kdy nečekaně skončila ve Velvarské v Dejvicích, aby po několika kontrolních telefonátech dorazila do ulice Velehradská na Vinohradech a stihla ještě závěr vernisáže. A nesmíme zapomenout poděkovat našim věrným příznivcům vernisáží, kteří tuto zatím poslední uzavřeli v restauraci U Vodoucha a zde proběhlou akci nejen zhodnotili, ale také důkladně zapili. A také děkujeme za záplavu květin a jiných darů.
Alena a Ivan
Album
Provázek
jméno: kapr14 heslo: stezka
T14

    1) V Jeseníkách jsme chodili v blátě, dešti, i ve sněhu                              4) Na Novém Městě je nová cedulka TAKu
    2) Spočinuli jsme i v pivovaru Cestář v Ostružné                                       5) Na vernisáži byly dámy v kloboukách
   3) Pražský nevěstinec se přestěhoval do Jeseníků                                   6) Pak se osmělili i muži

20. Víkend uprostřed týdne Do středu Čech, 12. 2. 2019
    Minulé úterý se na víkendu uprostřed týdne sešla slušná sestava: 14 účastníků a jeden externista ze Čtyřky a navíc mimořádně příznivý poměr mužů a žen: na deset mužů připadlo jen pět žen. Nejvíc to klouzalo na nástupišti v Jílovém, pak už pohoda. Zjistili jsme, že Pepř je nejen zlatý důl, ale i rozhledna. Jen jsme štrejchli město Jílové a poobědvali v Lázních na jeho okraji. Pak už jsme si to zamířili do středu Čech - tentokrát geometrického. Zřejmě už naši předci uměli zavěšovat vystřižené Čechy na provázek, protože těžiště Čech se nachází přímo na vrchu jménem Ďábel. To jsme samozřejmě museli zapít. A protože krávy byly většinou někde zalezlý, šli jsme pak loukami téměř diretissimou přes všechny možné ploty a ohrady - trasa tím mimořádně zkrácena na 13 kiláků. Nad Davlí výhled na čerstvě natřený most u Remagenu. Dost dobrý, ale hospoda Remagen ještě lepší. Žatecké pivo i tlačenka jedna báseň, přesto pozvolný ústup ze Sedmého schodu do všedních dní. Nakonec nás zbylo jen pět, paní hostinská a hygienik. Podle závěrečné sestavy to vypadá, že pivu ve Čtrnáctce víc holdují ženy (2:3 v náš prospěch), v každém případě to byla moc příjemná závěrečná hodinka.
Album
JiVla
Kužel

Pivní bar v Blanické, 19. 2. 2019
Včera se s tím Věra nemazala. V sedm - hned jak přišli s Michalem, bouchla první šampus. Normálně sice má narozeniny v létě kvůli hrníčku od Adventury, ale teď slavila opravdické narozeniny. Pokaždé když přišel nový příchozí, tak jsme si znova a znova ťukali, jenom abychom si proboha nenaštěkali do boudy. A do toho ještě přijel Vláďa z Ostravy s botama od sněhu. Nerozumíte? My zpočátku taky ne, ale Nataša a bublinky nám vše vyjasnily. Moc krásná oslava, jen vůbec nevím, jak jsem se dostala domů.

Hraní v Salmovské s Provázkem, 20. 2. 2019
20. února nás zve Karel Provázek na hraní v Salmovské literární kavárně od 18 hodin. My jsme se z hospody rovnou skupinově přihlásili, tak neváhejte a přihlaste se Karlovi taky.

Pražské Beverly Valley, 24. 2. 2019
…V roce 2006 jsem při vycházce „Jednadvacet oko bere“ (ano, přesně tolik bylo navštívených usedlostí) podrobně popisovala, v jaké slohu byla kde která kůlna v Šáreckém údolí postavena. Účastníci to trpělivě snášeli. Teď jsem jako hlavní informační zdroj použila Blesk a vida - intelektuálky ožily. A nejen ožily, dokonce vydržely až do konce! Třeba za nenápadnou cedulkou Vítkovi se v Okolce skrývá Radovan Vítek. I když teď už se neskrývá, protože odkoupil panství od Ringo Starra a ex-Beatles byl nucen emigrovat do skutečného Beverly Hills. Okolka i vedlejší Pulkrabka patřily pánům popraveným na Staroměstském náměstí. O majetek jde vždycky až v první řadě, takže Tichá Šárka byla vlastně Beverly už před Bílou horou…
Více viz
84. PRAŽSKÉ BEVERLY VALLEY - 24. 2. 2019 - fotoalbum...
Další alba:
Vláďa
jméno: VR kód: T14
Kužel
Provázek
jméno: kapr14 heslo: stezka

Promítání Vietnamu a Kambodži IvČe , 26. 2. 2019
MiMa: Tak, kdo tam byl tak potvrdí, že to bylo prima, ale kdo tam byl až do konce, tak ten mi potvrdí, že to bylo úplně SUPER. Ivče pro nás připravila výuku, jak se vyrábí jarní závitky a jak se to balí do rýžového papíru. NO TO BYLA DOBROTA. Až z toho mám šikmé oči. Ivče díky

21. víkend uprostřed týdne Ostře sledované vlaky, 27. 2. 2019
    Minulou středu byl další víkend uprostřed týdne. Nejdřív jsme si zopakovali návštěvu nejmladšího hradu v Česku. Poprvé a naposled jsme byli v Červeném Újezdu, když Kopp slavil padesátiny – to byly hradu dva roky (posílám jediné dostupné foto z Újezdu 2003 – zřejmě výstup z busu byl pro fotografa zajímavější než hrad). Pak jsme zašli na oběd do Sokolovny. Bylo tam tak dobře, že nás zastihli jak Martínkovi, kteří vyjeli dvě hodiny po nás, tak i cyklistka z Řep. Konečně jsme v nádherném prosluněném dni vyrazili dál. Kdo způsobil, že část pochodníků šla po modré směr Svárovská lípa, a druhá po modré směr údolí Kačáku? No přece kafe s rumem. Frakce Kačák prošla okolo nekonečné zdi Kellnerova pozemku a všichni jsme se sešli u zavřené hospody v Rejnově. Nevadí, popijeme rakytník. V Nenačovicích je hospoda taky zrušená, ale zbyla tu po ní teráska s lavicemi a v sousedícím obchodě přikoupili lednici na chlazení lahváčů. Tak jsme ji s místními společně vyplenili. Okolo dalšího o něco nevzhlednějšího plotu - tentokrát Gramofonových závodů Loděnice jsme dorazili na náměstí. Jako jeden muž jsme zapluli do hospody a výlet zapili pivem, dva šťastlivci zajedli tlačenkou za 15 Kč deset deka (je to vůbec možný?), zbytek utopenci podobné ceny. A všichni jsme společně odešli na nádraží, odkud před 50 lety vypravovali Ostře sledovaný vlak. Pietně jsme pod fotkami výpravčího Hubičky zavzpomínali a odjeli na Smíchov. A z další piety se někteří ještě zašli rozloučit s Oázou, ze které bude Fast Food. Ale vedoucí nás ubezpečila, že až za dva roky. Tak to se s ní budeme moct loučit ještě několikrát.
album
JiVla

Pivní bar v Blanické, 5. 3. 2019
Co říct ke včerejší hospodě? Po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo. A to jsem byla na stráži od začátku až do úplného konce.

Historie Přechodů TURASu
Okolo MrDŽ (8. března) se chodí Přechod Krkonoš. Tak sem přidávám Paměti zasloužilé přechodkyně (roky 1980 – 2019)

22. Víkend uprostřed týdne Od Labe do nejmladšího pražského pivovaru, 13. 3. 2021
    Do Brandýsa jsme jeli dost per partes, ale na startu vycházky – na terase Brandýského zámku s výhledem na Labe - jsme se nakonec všichni sešli. Vráťa s Luďkem nás lákali k Mnichovi, průvodce do katovny, ale my jsme se nechali vcucnout až do hospůdky U Mikeše. Pak už jsme vyrazili cestou přes pláně, kde alej stromů bude plnit roli větrolamu tak za třicet let. Ale kdo jen nebojoval s větrem, nehovořil a občas se ohlédl, spatřil kromě obligátního Řípu, Bezdězu a Milešovky i zasněžené štíty hor Krkonoš a Ještědu. V Dřevčicích zájezdní hospoda, jak má být. Jen jsme dosedli, přistálo před námi pivo a vzápětí jídlo. Ještě, že jsme museli čekat na ZSV, který se rozhodl dobýt hospodu U Březinů ztečí od Prahy a Petru, která při našem příchodu teprve startovala od metra B.
    Pak opět přes pláně k jakémusi silu. Ne, není to silo, ale středověký hrad Jenštejn, který zabalili do lešení. Na břehu rybníka jsme okoštovali dary našich zahrádek a spojených lihovarů. Pak už jsme se ponořili do údolí Vinořského potoka mezi pískovcové skalky. Účastníci vycházky v roce 2010 "Pěšky ale za kočárem" si vzpomněli na sedátka, jen Luděk L. obdivoval cestu pralesem a litoval, že tu ještě nikdy nebyl. Byl. Foto ho usvědčilo. V Satalicích jsme se vynořili údajně z barokní krajiny, sedli na bus a do nejmladšího pražského pivovaru (otevřen 19. 1.2019) dojeli. Jeho sláva se ve Kbelích tak roznesla, že všechny stoly byly už v půl šesté plné nebo zarezervované. Ale personál uviděl jedenáct poutníků, a tak nás posadil ke stolu štamgastů. Vždyť my (na rozdíl od mladých, kteří si na pivo zajeli džípem), jsme opravdu šli poutní cestou od Staré Boleslavi až do pivovaru - viz hlavní výzdoba sálu. A tak jsme ochutnali 11 Poutníků, 12 Pilotů a 11 Jepic. Na 13 Havranů si počkáme příště.
Album
JiVla

5. obnovené Otevírání studánek a výčepů, 16. 3. 2019
    Špatné počasí zřejmě hůře snášejí jižani. Zatímco ze severu vystoupilo v sobotu z 246 deset otevíračů, od jihu proti nám kráčel sám voják v poli - Ivan Pažout. Studánku jsme si odbyli hned pod Zadní Kopaninou. Šampus, jahody v podobě koláče a co to - voda?!? ZSV už zřejmě slavil velikonoce, a tak nás - ještě relativně suché - polil vodou. Pak už následovalo údolí Božích mlýnů a zavřených hospod. Ve mlejně U Veselých místo točení žateckého piva pekli chleba, U Cinklý pentle v Chotči odpískali otevírací dobu až na odpoledne (na kryté terásce byla zkonzumována doporučená svačina a opět porovnány vzorky z různých palíren) a Třebotově, kam jsme dorazili přes pole celý zablácený, se před námi taky raději zabarikádovali. Dočkali jsme se až v Solopiskách (s krátkým a měkkým - nejhorší varianta). U Valtrů bylo hezky. Čerstvě odoperovaný žlučník (Milada - jeden týden!) nám objednala jarní kytičku panáků a připila si s námi na zdraví fernetem! Hospodský přispěchal s hořickými trubičkami. Pak jsme přes louky a les sestoupili mezi honosné vily Černošic. Slánka u nádraží je nóbl jen zvenku. Vevnitř byli samí bezdomovci - jeden z nich nás obsluhoval a podle toho gambáč i chutnal. Ale stejně to bylo takové hezké zakončení 6. obnovených Otevírání studánek a výčepů
Album
JiVla

    1) Při cestě do středu Čech                                                                         4) Tady už jsme byli v roce 2010 při vycházce Pěšky ale za kočárem
    2) Před Beverly Valley jsme navštívili bývalou hnojárnu                             5) Otevírání studánek mělo start v Zadní Kopanině
    3) Ostře sledované vlaky už mají i muzeum                                                 6) Studánku i výčep už jsme zdárně otevřeli

Pivní bar v Blanické, 19. 3. 2019
Včera bylo v Pivním baru narváno, ani jeden Josef, poslední Pažout č. 24 seděl v druhé řadě. A přesto jsme se i většinou slyšeli. Pan vrchní nás už bere za své. Nejen nám radí, jaké pivo si máme dát, a jaké je hnusné, ale když viděl pozvánku na víkend do Vlašimi za architekturou, tak nám doporučil, ať určitě zajdeme i do nového pivovaru. Rádi ho poslechneme.

23. víkend uprostřed týdne Z Trhového Štěpánova do Vlašimi za architekturou, 27. 3. 2019
    Ve středu jsme si cestování železnicí užili, jeli jsme s revizorem až na konečnou do Trhového Štěpánova. Ani jsme nestačili zaregistrovat zámeckou zeď, a už jsme seděli v restauraci nad ní. Bleskový oběd - tak rychle se přece nenecháme vyhodit, dáme si ještě kafe s. Pak už přišla na řadu Ivanova obálka (s projekty) a ZSV, který zasvěcené popisoval průběh rekonstrukce náměstí. Ivan H. zařídil architektonický návrh, na Zdeňka zbyla silnice. Pronikli jsme i do Spolkového domu. Pak už předjarní přírodou a rozdílným tempem až do Vlašimi. Nedočkavci zamířili rovnou do pivovaru, ale my musíme dostát názvu víkendu („za architekturou“). Z Žižkova náměstí od laskonek (věnovaných chotí architekta) jsme došli na břeh Blanice. Dům dětí a mládeže se Ivanovi tak povedl, že nás přišla pozdravit samotná jeho vedoucí. Pak jsme ještě nakoukli k Číňanům do zámeckého parku, zasedli Pampelišku a okolo Starostových koulí konečně dorazili do pivovaru. Tam bylo hezky, bývalým továrnám pivovary vysloveně svědčí. Namačkali jsme se k jednomu stolu, postupně propíjeli veškerý sortiment piv a opakovali si na fotkách a výkresech, co jsme všechno viděli i neviděli. Ale pitím piva jsme moc vtipné kaše nepojedli, jídelnímu lístku jsme prostě nerozuměli. Třeba houbové velute měl odvahu si objednat jen světoběžník Petr. Poslední vlak už se neodbytně hlásí. V letu na něj jsme minuli autobusové a vlakové nádraží - dar přítele Ivana H. městu Vlašimi a odjeli tmou zpátky do všedních dnů. S posledním Vývojem, který zabezpečil Míra rovnou z tanku.
Album
JiVla

VI. Pražská pivočára aneb 10 jarních kilometrů, 31. 3. 2019
I náš Chval už ví, že dvojka vypadá jako labuť. Ne tak účastnice pivočáry. Stály před zavřeným Hostivarem 1 a vůbec jim nepřišlo divné, že pivovar s pekárnou neotevírá v inzerovaných osm, ale až v jedenáct. My jsme mezitím popíjeli pivo u rychlíkové trati s výhledem na golf v H2 - pravda - téměř k nerozeznání podobnému H1. Konečně jsme se sešli a mohli si vysvětlit, že lidi moc chlastaj´, a tak akcionáři Hostivaru postavili další pivovar - jen o kilák vedle. A taky že lidi hrajou moc golf, a tak museli zbourat stometrový plynojem, aby měli kde. A chtějí bydlet v panelákách, proto zbourali celou vesničku Horní Měcholupy…
Více viz
85. VI. PRAŽSKÁ PIVOČÁRA ANEB 10 JARNÍCH KILOMETRŮ - 31. 3. 2019 - fotoalbum...

30. Řevnický Poklad
    Tak jsme byli na jubilejním 30. Pokladu. Na historicky prvním jsme byli přesně před třiceti lety – ještě za totáče! Začátek vypadal klasicky. Vystoupili jsme podle instrukcí v Zadní Třebani na druhý perón a odtud po skupinách a fáborkách vyrazili podle Berounky. Ale co to? U kapličky nás místo křoví vítala obrovská 365, vozíček naložený kořaličkami, naražený sud, štrůdly přes tři stoly a hlavně Boženka, Věra a Franta. PZ-tka jsme odložili na houpačky a začali slavit. Jenže děti se začaly domáhat svých práv: My chceme hledat poklad. A tak jsme znova vyrazili. Jarní příroda a výhledy nám byly odměnou. A už je tu louka, oheň, ten samý vozíček, ten samý sud a štrůdly a dokonce i ti samí oslavenci. Prostě Pivo, Poklad, Pohoda. Zpátky byla trasa vedena tak důmyslně, že jsme nešli okolo žádné hospody, a nebyli tak v pokušení přijít na zahradu Wykoupení pozdě. Čekalo nás totiž nekonečné ťukání a nekonečné hody. A dort plný fialek. Věře, Božence a Frantovi se málem podařilo před námi utajit svou oslavu a dokonale svůj počet. Ale našeho šéfa nic nezaskočí – prostě ze dvou lehátek naklonoval během chvíle lehátka tři. Oslavenci zalehli. Boženka vydržela odpočívat jen chvilku a šla dál zatápět našim žlučníkům, Franta vstal hrát, jen Věra spokojeně ležela, a jestli nevstala, leží tam u ohně dosud. Cesty za Pokladem se účastnilo pět dětí a dvě dosud utajené v bříšku, ale na zahradu pak přijížděly další a další kočárky, koloběžky – to naše děti přijely ukázat svoje děti. Ti nejmenší postupně odjížděli společně s těmi nejstaršími (zřejmě stejná večerka) a hudbu ovládli tradičně (teď už ne mladí, ale ti prostřední) Pavel Ch. s Vítkem. Drazí Tiší, odcházelo se mi hezky, protože jsme měli od vás příslib, že další Poklad bude. Pavel: „Děti jakéhokoli věku a příslušnosti jsme uvítali s láskou a radostí a už se těšíme na budoucí 1. ročník dětského pokladu.“
Album
Kužel
T14

    1) Architekturu jsme studovali v Trhovém Štěpánově, ve Vlašimi             4) V Kulturáčku nás čekalo nečekané pohoštění
    2) i v pivovaru Na Vývoji                                                                           5) Vracíme se z Pokladu
    3) Pražská pivočára – vyhlídka mezi H2 a H3                                           6) Naši oslavenci

Pivní bar v Blanické, 2. 4. 2019
Asi to budu víckrát opakovat. Byli jsme v Pivním baru, bylo to tam fajn, bylo nás tak akorát ke stolu, vedle opět krásně hráli a najednou byli všichni fuč.

24. Víkend uprostřed týdne Za mladým mužem do Hudlic, 10. 4. 2019
    Ve středu byl další víkend uprostřed týdne. Tentokrát jsme přibalili na cestu tři přespolní: tradiční Chrudim doplnila Šumava a prémiově Plzeň. Až v Hudlicích v Jungmannově rodném domku se některým rozbřísklo, kdo je ten malý, mladý muž. Místo zavřené hospody jsme vzali zavděk Hudlickou skálou, ze které jsme spatřili další cíl – Máminku. Ta zdolána různě - od direttissimy po neuvěřitelně kličkující značku. Výhled na panelech pod rozhlednou byl daleko lepší než seshora, a tak vrcholový šampus bouchnut s výhledem na fota. V Novém Jáchymově jsme si hospody vynahradili. V Dianě oběd a piva, v nečekaně otevřeném Cechu od rozevlátého hospodského další. Situace s hospodami byla jak na houpačce. Přehoupli jsme se přes hřebínek k Berounce a v Žloukovicích v tutové hospodě zavřeno! Operativně jsme zamítli zprofanovaného Medvěda a zvolili cestu Prokopským údolím. To už ale zůstalo nespatřeno, protože jsme vystoupili v Řeporyjích a šli do nového pivovaru na jedno... , dvě..., tři až do černočerné tmy.
Album
JiVla

Hraní v Salmovské – pan Provázek, 10. 4. 2019

Pivní bar v Blanické, 16. 4.2019
A pak že je v Pivním baru hrozná akustika. Včera, když nás bylo přesně čtrnáct, tam bylo takové ticho, že bychom slyšeli i šeptajícího Plíhala. Ale pak přišli Martinovi, kteří museli vydržet na koncertě nemluvit, a hned bylo rušno. Okamžitě začal kurs vyloupení vlastního zamčeného auta. Příští hospoda bude opět v Pivním baru - v úterý 30. dubna. Asi nás nebude moc, ale snad všichni nepůjdou na kurs Pálení čarodějnic.

25. Víkend uprostřed týdne Hrady na Sázavě, 24. 4. 2019
    Poslední letošní víkend uprostřed týdne Hrady na Sázavě vyšel na sv. Jiří. Zatímco ZSV a Pavel si jeli v pohodě jedním vlakem, my jsme zvolili cestu do Týnce s přestupem, a hned byl problém. Ve zpožděném vlaku jsme nechytali přípoj. Što dělať? Tak jsme si bouchli na Kristové létá u Roithů (i s náhodným příchozím Chapadlem) a zřejmě se tak střelbou přiměli přípoj, aby na nás akademickou čtvrthodinku počkal. Nebylo nás mnoho, ale měli jsme nečekanou koncentraci šampusů. A k tomu velikonoční zajíčky. To se to střílelo na Jiříka na Týneckém hradě, pod Zbořeným Kostelcem i na zřícenině. Mezitím jsme obědvali v jídelně s velmi zmatenou obsluhou - ještě že půlhodinová pauza na oběd se nás netýká. Cesta podle Sázavy se zvrhla na výstup do kopce, sestup a opět výšvih na Zbořený Kostelec. Poté jarní krajinou s letním počasím do Nespek do hospody Na Staré a do cíle v Pyšelce. Tentokrát byla otevřená a měla v nabídce řízek jako krávu. Reklama nelhala.
Album
JiVla

51. Malá Stezka v Kytlici, 8. 5. – 12. 5. 2019

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Tak máme za sebou Stezku a nevšední oslavu 7 x 5 x 14.
Poděkování jedné z oslavenkyň Jiskry
Ahoj Stezkaři,
Včera jsme to kvůli práci nestihla, tak alespoň opožděně chci také poděkovat celé trase a každému zvlášť. Připravili jste nám opravdu krásnou oslavu. Děkuji trase i jednotlivcům za dárky – nic jsem nečekala, a tak mě to překvapilo a dojalo. Vláďovi dík za geniální matematickou přednášku, ačkoliv musím přiznat, že jednu chvíli začal používat výrazy, kterým jsme fakt nerozuměla a chvíle i měla pocit, že je slyším poprvé. Ach jo - tihle inženýři. Ale že půlka ze 14 je 7, to jsem ještě pobrala. Nevím, jak jste uhodli moji oblíbenou barvu, ale tomu, kdo přišel na tyrkysové tričko, děkuji obzvlášť srdečně.
Teprve při pohledu na Karlovy fotografie mi došlo, proč jste u tak nesportovního člověka jako já, hádali na statnou Helenku Fibingerovou či mužnou běžkyni Jarmilu Kratochvílovou. Odpusila bych nejen Quasimoda, ale i těhotnou slonici. Už v zákulisí Ivan správně podotkl, že jsem zanedbala domácí přípravu. Takže musím poděkovat především Márince, že mi pomohla se do toho prostého lněného roucha nasoukat a pak mě z toho zase vysvobodila. Kdo by věřil, že před třemi roky to byly takové volné letní šatky, které se musely stahovat v pase vázankou. Snad jsem udělala radost některým dámám, že i ze 48 kilo živé váhy se lze dopracovat k postavě hrocha. A vy hubené to nevzdávejte, chce to jen snahu a silnou vůli.
Dostala jsem plnou tašku čokoládiček a bonboniérek. Jelikož je to dárek, tak slibuji, že to všechno poctivě sním a nikomu ani nenabídnu. A na oslavu 80tin si obleču stan.
Děkuji Jiskra
Alba
JiVla
Kužel
T14

Pivní bar v Blanické, 14. 5. 2019
My čekali mráz a zatím přišlo jaro. Tak nějak by se dala popsat naše účast ve včerejším Pivním baru. My čekali, že nikdo nepřijde a zatím se nás ke stolu postupně namačkalo dvacet. Zřejmě jsme si všechno na Stezce přeci jen neřekli, protože v hospodě jsme se sešli všichni (včetně dvou oslavenců), co jsme se v Kytlici v neděli tak dojemně loučili. Navíc se ve sklepení objevil už jen řadový člen Čtrnáctky (právě jsem se vrátil z Ománu) a malá velká dcera Pavlíny. Byli jsme v Pivním baru nadlouho naposled, tak jsme jim před létem aspoň vyjedli kuchyni.

Expedice O2 aneb Obě Orlice, 22. - 26. 5. 2019
…V Týništi jsme odložili v Roubence přebytečné saky paky a ve Worker´s Pubu (co by tomu asi řekl Zápotocký, že mu přejmenovali Dělnický dům) jsme si dali opožděné ranní pivo. Pak už rovnou do lůna přírodního parku Orlice. U skanzenu v Krňovicích jsme potkali prvního z domorodců Podorlického kmene – Lucku a s ní dojeli na oběd v pivovaru U Hušků. Jedeme přímo po břehu Orlice a stotisícové město nevidět. Jen se náhle vynořila lízátka a studijní knihovna a už je tu soutok. Tak další vrcholové foto a hajdy na náměstí na pivo. Je to neuvěřitelné, ale museli jsme Libigerovi radit, kde má v Hradci ten nejjasnější Klenot. Cesta zpět hradeckými lesy ubíhala jako vítr. V pět v Klenotu, v Týništi před šestou (kecám před sedmou)…
Více viz
85a. EXPEDICE O2 ANEB OBĚ ORLICE - 22. 5. - 26. 5. 2019 - fotoalbum...

    1) Za mladým mužem do Hudlic                                                                4) 7 x 5 x 14 v Kytlici
    2) Velikonoční přípitek na hradě v Týnci                                                   5) Oslava se přesunula ven
    3) Po letech opět na Tolštejně                                                                   6) Expedice O2 u pramene Tiché Orlice


Marta Jelínková 24. 5. 2019




Dvojnásobný XIVejt ve 22. patře Kupy, 28. 5. 2019
viz ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2019
Pozvánka: Tak máme za sebou Stezku a nevšední oslavu 7 x 5 x 14. A už opět míříme vzhůru za další hranicí všedních dnů. Příští hospoda bude v úterý 2 x 14. 5. (tomu, kdo kromě determinantů nezvládá ani násobilku, prozradím, že je to 28. května). Čísla jsou od toho, aby se s nimi dalo kouzlit, a tak jsme se šéfem toto datum a úterý k tomu označili jako Dvojnásobný XIVejt. Sejdeme se v 18 hodin v Kupě na Jižním Městě, Kupeckého 4. A jak se tam dostat?: Metrem dojedete na Háje. Vystoupíte směrem ven z města. Když zahnete doleva, uvidíte z terasy dvojče - nejvyšší budovu spojenou nahoře můstkem. Na zadní budově je sice napsáno Ubytovna, ale vejděte dovnitř, vyzvedněte si ve vrátnici papírovou kartičku "Návštěva" a vyjeďte výtahem do nejvyššího 22. patra. Tam je restaurace se salónkem, kde je dokonce muzika vítána. Takže nástroje s sebou, ať si můžeme zazpívat s výhledem na celou Prahu. Ceny mírné, počítejte spíše se studenou kuchyní.
A jak bylo? Zatímco pro Stezkovou oslavu si šéf uzurpoval šéf číslovku sedm, včerejší XIVejt byl ve znamení dvojek. Byl mimořádně 2 x 14. května, takže dvojnásobný, a to ve dvojčatech, ve 22. patře. Nejvyšší budova Jižního Města sice patří ministerstvu vnitra ČR, ale řídící důstojníci se rozhodli otevřít ji i plebsu. Stačí najít správný vchod s krycím názvem Ubytovna, vyzvednout si na vrátnici ušmudlanou papírovou kartičku, ve které je bezpochyby ukryt nějaký důmyslný vyhledávací čip, a zmáčknout ve výtahu nejvyšší číslo - dvě labutě. Restaurace se od dob socíku moc nezměnila, personál taky ne, ale ty výhledy!!! Postupně jsme se dotrousili do salónku, hudba začala hrát (a hrála nám celý večer) a my jsme odbíhali tu do restaurace, tu do chodby u záchodků a prohlíželi si Prahu z nezvyklého úhlu a nezvyklé výšky. V pražském oparu Hradčany nešlo rozeznat. Pak se stal zázrak. Setmělo se a všude pod námi se rozzářila světla. Najednou jsme nebyli na Jižáku v ubytovně ministerstva vnitra, ale na Eiffelovce. A pod námi… Bon soir, mademoiselle Paris!
P. S. Expedice O2 byla tak hezká, že jsem se z té krásy dosud nevzpamatovala. A že nevíte, co O2 znamená (nezaměňovat O s bezvýznamnou nulou)? Stačí napovědět, že jsem od Petry a Luboše Mart. dostala ve 22. patře 2 kytky – jednu za Divokou a druhou za Tichou Orlici.
Album
Kužel
T14

18. Milíčeves, 31. 5. – 2. 6. 2019
…Letošní sobotní večer by ve znamení grilování. Mladí usilovně grilovali vše, co jim přišlo pod ruku, a my staří jsme usilovně trhali Mírovi tácy z rukou. Nejen jídlem živ jest člověk. Jana Chloupková s námi oslavila svých 4 x 15 50% kořaličkou (ještě že tak, šedesátka by nás porazila). A pak nastoupil Čtrnáctkový Honza Dušák a zaznělo sedm poctivejch ran! Tak živijóó! Když je ten Den dětí, požádal Miloš, aby nám i zahrály. Můžete obrážet sleziny a poslouchat Bednu od whisky každý týden, ale Come together uslyšíte naživo, jen když zavítá do Česka McCartney. Anebo když nám v Milíčevsi zahraje Vítek. Slyšela jsem sira Paula ve Vysočanech v Kolbence, tak mohu srovnávat. Vítek je lepší!..
více viz album
T14
Další alba
Kužel
Miloš
jméno: MN kód: 2019

W + W - Mezi nebem a Zemí, 4. 6. 2019
…a hlavně hotel NH Prague. Proč? Protože ukrývá lanovku a tou lanovkou pojedeme rovnou do nebe. Nebo aspoň na stadion Mrázovka. A odtud, kde před dávnými lety byla Olympiáda Tudoru, je úúžasný výhled na Prahu a zároveň nečekaně otevřený kiosek s točeným.
Po hezkých chvílích strávených s Mouchou (současná produkce pivovaru Braník) jsme vyrazili za Neviditelným psem…
Více viz
86. W + W MEZI NEBEM A ZEMÍ - 4. 6. 2019 - fotoalbum...

Vítání léta ve Vojanových sadech, 18. 6. 2019
Provázek
jméno: kapr14 heslo stezka

Aloha, 21. 6. - 30. 6. 2019
Zpráva od MiMa
Album
Provázek

Františkovy lázně, 25. 6. 2019
Pozvánka: musím dopředu avizovat ještě jednu úterní hospodu, a to 25. června. Pojedeme totiž do Františkových lázní. Celých čtyřicet let chodí Mohamed ke Čtrnáctkové hoře, tak teď jednou pojedeme za Mohamedem my. A neděste se, nemusíme až do lázeňského trojúhelníku, stačí vystoupit v Řevnicích. A neopouštět prostor nádraží. Hned přímo u nástupiště jsou bahenní Františkovy lázně. Pavel nám v zahrádce (musíte projít podzemním bunkrem) zajistil od 18 hodin tři stoly.
Zpočátku to vypadalo, že tři zamluvené stoly jsou zbytečný přepych, ale nakonec k Mohamedovi, tedy pardon k Pavlu Tichému, do Františkových lázní dorazilo dobře přes dvacet Čtrnáctkářů. V pravidelném taktu vyplivoval vlak do stinné zahrádky skupinky vyprahlých žíznivců. Dokonce ani Pažout nebyl poslední, po něm ještě přijeli rovnou z opravdických Františkových Lázní opravdický František s Věrou a jako poslední Jirka Staněk se Stáňou. Zatímco do hospody jezdili všichni na pivo zásadně bez helmy (včetně Mirka Škrabálka), Stáňa dorazila bez kola zato s helmou. A nejen to. Ve vlaku odchytla ex-starostu Řevnic a dovlekla ho k našim stolům. Tak tu sedím se Všeradem, ex-starostou a Medvědem (ano i Honza M. po téměř neúspěšném boji s označovačem lístků dorazil) a nenadáváme jako jeden. Je nám totiž spolu moc dobře.

Cykločundr na Křivonosce, 3. 7. – 7. 7. 2019
Ivan H. poslal fotky z Cykločundru. Tak se podívejte na setkání na Labi, vlastně na hrázi rybníka a pak na foto z terasy Křivonosky. Je vzácné, protože v čele sedí praesident SPASu, který přijel, pozdravil nás pravicí a odjel. Snad už je mu líp.
Cykločundr v kempu Křivonoska máme zdárně za sebou. Jen co jsme se dokodrcali v neděli večer do Prahy a sedli k telce, zažili jsme deja vu. Prázdninový inspektor na Nově se totiž taky právě vrátil z Hluboké.


Album
Provázek
jméno: kapr14 heslo stezka

Dvůr Kobylisy, 9. 7. 2019
Včera jsme se sešli na zahrádce ve Dvoře Kobylisy. Přes den se tu prodávají biopotraviny, ale vzadu za všemi těmi ovčími sýry, brokolicemi a croissanty se ukrývá stánek, kde čepují Žatec. Tam jsme obsadili stůl a ještě jeden stůl a chodili si ke stánku pro pivo a přes ulici do Alberta pro jídlo (salám dostal přednost před rukolou). A pak přišel čerstvý dědeček, po něm hodný strejda a nakonec i šťastný tatínek. A mohlo se slavit. Pijeme na Magdalenku, na 7. 7. a na 14:14. To to těm mladým všechno tak krásně vychází! Pak se setmělo, společnost se zvolna začala ubírat domů. Zbyl tu jen tatínek, strejda a zasloužilý tatínek. A Věra a já a zrádný Sedmý schod.

    1) U zakladatele ČVUT se mohli vyfotit jen inženýři                                 4) Mezi nebem a zemí – Sacré Coeur
    2) Na Luční hoře už směli být na fotce všichni                                         5) Praesident nás na Cykločundr přijel jen pozdravit
    3) Honza Dušák už taky slaví 5 x 14                                                         6) My všichni cykločundřané

Klídek, pohoda a svatby ve Lhotě, 12. – 14. 7. 2019
    Lhota posedmnácté jinak. Už šestnáctkrát jsme byli ve Lhotě, pokaždé byla pohoda, klídek, maso, bazén, šampaňské. Co tu ještě vlastně nebylo? No přeci, svatba pro starší a pokročilé. Jenže když jsme se v pátek večer shromáždili na terásce s novým zastřešením (jak se hodilo!), ex-profesor Luděk do nás začal hustit aritmetiku. A to jen proto, aby nám dokázal, že ať dělá, co dělá, vždycky mu z toho vyjde, že má s Věrou narozeniny. Dokonce se kvůli tomu chtěl i oženit! Ale nejde to. Věra mu připomněla, že už se vzali - v magické datum 14. května 2014. A tak jsme i v pátek nečekaně místo narozenin slavili novomanžele.
    Sobota už patřila Zdeně a Jirkovi. Shromáždili jsme se u slavnostně vyzdobeného altánku, snoubenci se svědky, družičkou a družicí prošli špalírem a starosta převlečený za šéfa je oddal. A pak byl slavnostní přípitek, svatební foto, svatební svíčková, svatební dort a svatební dar – lože pro novomanžele. Jen místo svatební cesty šel novomanžel rožnit, novomanželka mýt nádobí, a my ostatní střízlivět do hospody v Dřevčicích. To se nám nepovedlo, stejně jako vyhladovět. Kýta byla nad naše síly.
V neděli jsme se rozutekli do okolí (Martinské stěny - poprvé zespoda, Ráj, Kokořín), abychom se všichni sešli v bazénu v Beverly Lhota. Dokonce se nám v sobotu nepodařilo vystřílet všechny špunty, a tak i šampaňské bylo. Prostě bylo to zase krásné a všeho bylo dost. Tak hodně štěstí a zdraví, naši báječní novomanželé!!!
P. S. Z přiložené mapy je vidět, že jsme ušli za dva dny 14 kilometrů.
Milí kamarádi, příznivci Lhoty, Všem účastníkům svatby ve Lhotě ze srdce děkujeme za úžasný čas strávený s vámi. Zvlášť děkujeme všem, kdo se podíleli na přípravě, a pomáhali v průběhu akce.
Bylo to skvělé, úžasné, nádherné a hlavně klídek a pohoda. Díky, díky, díky Zdenka, Jirka, Zuzanka, Matynka
Album
Kužel
Miloš
Jméno: MN kód: Lhota

    1) Luděk při hodině aritmetiky úplně zapomněl, že už se oženil                 4) Nošení nevěsty
    2) Svatebčané                                                                                             5) Svatební obřad vedl náš šéf
    3) Nošení ženicha                                                                                       6) Všichni jsme se sešli nakonec v bazénu

Cyklo Lago di Garda, 27. 7. – 4. 8. 2019
Album
Vláďa
Jméno VR heslo T14
Provázek
jméno: kapr14 heslo stezka

Long Island, 6. 8. 2019
Včera jsme byli až na Long Islandu. Žádný Manhattan, ani Island, kam se dnes chystá Lenka, ale ten pražský v Praze na opuštěné kose mezi Rokytkou a luxusní rezidencí Docks. Když jsme lovili na ostrově ošoupané židle s opěradlem, zrovna se nějaký milionář vracel na jachtě z práce domů. Začali jsme skromně u jednoho stolu, ale pak muly musely dovléct i stůl druhý, a Lenka hned začala stříhat lístky. Tohle je největší sestava Čtrnáctkářů, co se podařila zachytit – zrovna se nikdo necourá pro pivo Křižík. Sláva zahradních restaurací pronikla až na Dálný východ, a tak nás její zástupce přijel pozdravit . Když došlo v New Yorku k blackoutu, a okolní mrakodrapy pohasly, vypomohli si na Long Islandu nouzovým osvětlením. Nakonec se tam na popelišti sedělo docela hezky.

Hraní na Cikorce, 19. 8. 2019

Hostivar II, 3. 9. 2019
Včera jsme byli v Hostivaru 2. Je to pivovar nejen u rychlíkové trati ale i golfového hřiště. V zahrádce je samostatný stánek, a tak jsme měli ke zdroji jen pár kroků. Zdravíme první i druhý stůl. Krásné babí léto má jednu nevýhodu. Jakmile se setmělo, měli Čtrnáctkáři pocit, že musí jít okamžitě na kutě. A to nebylo ani devět! Ale my skalní a Petrovští jsme nakonec vyčkali až do poslední objednávky. A kdybychom přečkali ještě pár hodin, mohli jsme tu s golfisty i posnídat. Jako jediný pražský pivovar H2 otevírá už v sedm!
všechny letošní zahrádky viz
87a. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2019 květen - září 2018
navštíveny: 22. patro Kupy, Kuželna Horská, Františkovy lázně v Řevnicích, Dvůr Kobylisy, Výletná, Long Island, Hadovka, Hostivar 2, U prezidentů

61. Velká Stezka se zakončením na Helfenburku, 26. - 29. 9. 2019

Pozvánka Jirky Bubeníčka

Alba
JiVla
Provázek
jméno: kapr14 heslo: stezka

Pivní bar v Blanické, 1. 10. 2019
Po tradiční Stezce tradiční zpráva z hospody. Po hektickém létě, kdy bylo třeba bedlivě sledovat kdy, kde a jak se tam vlastně dostat, jsme se sešli v tradiční hospodě – v Pivním baru v Blanické. Překvapivě se nás sešlo dost, víc než kýžených čtrnáct a nakonec dorazili ještě tři Modří synkopáři. Po dvou dnech jsme si toho zase měli tolik co říct. Zážitky z vlaku se míchaly s kopci Elby a do toho přišel Gorbačov, vlastně Vláďa, co ho zná celý TAK, a bouchl dvě šampáňa - hezky buzarem o strop a Koppa. Náš šéf měl totiž narozeniny. A tak jsme to hezky oslavili, odvedle nám hezky hráli, my jsme s útratou neudělali ostudu, a tak do báááru můžeme zase přijít za čtrnáct dní. Ale mezitím toho bude ještě moc.

Za hranice všedních dnů, 6. 10. 2019
Ale to není nic proti panu Majerovi, který do svahu postavil celý vozový park pražských autobusů a pronajal je lidem jako chaty. Dosud tam namačkáni tráví své volné dny - to je za nejen hranicí všedních dní, ale i za hranicí mého chápání. Zašli jsme do hospody Tornádo u Pumpahomy. Tady už jsme přeci byli v roce 2010 na Pokladě s Pavlem! Jen nám tehdy neprozradil, že nás vzal na výlet do Prahy. Další piva, grogy a kafe s na zahřátí, ZSV si zahrál na Bolka Polívku v Pupendu…
Více viz
87. ZA HRANICE VŠEDNÍCH DNÍ - 6. 10. 2019 - fotoalbum...

DD v Ostravě, 11. 10. – 13. 10 2019
Tak jsme po devíti letech zase vyrazili do černé Ostravy. Jen jsme si v pátek dopoledne párkrát bouchli a už jsme vystupovali ve Svinově. Veronika zůstala Veronikou, ale z Schöntahlu se vyklubala Ósaka. Místo řyzku kung pao a hurá do Poruby. Tady už na nás čekal buldoček, mág Šmehlík a Pavlína s celým rozvětveným příbuzenstvem. Vše je v poho, sorela i čůrající chlapeček jsou stále na svém místě. Pak se ujal žezla ZSV a naštěstí se ho až do neděle nepustil. Dojeli jsem společně s hokejovými fanoušky Vítkovic ke Sport Aréně (vlastně Palac kultury aj sportu) a kromě pamětihodností minuli několik restaurací. Teprve U Chýlků byl povolen dotaz u obsluhy, zda nám umožní spočinout. Umožní, ale teď ne, ještě jsme neviděli Jubilejní kolonii - a to by byla velká chyba. Po slavné prohře Vítkovic (jen provokatér Luděk Č – ovšem bez brýlí - se odvážil chodit ptát vedle fanoušků, jak si vedou se Spartou), se Čtrnáctka začala nenápadně vytrácet do pelíšků. Najednou tu zbyl jen jeden dědek, sedm bab – ale přeci nejsme v Poděbradech, vyrazíme ještě na jedno malé do Výběru. A to bylo velice moudré rozhodnutí, jen co jsme dosedly, tak jsme my, silné osobnosti, dotlačily naše čutálisty k vítězné brance nad Anglií.
V sobotu jsme nejdříve v 9:14 vyrazili do centra Ostravy. Ale to je tak malé, že jsme s ním byli rychle hotovi a mohli ve stopách smutečních hostů (než to s námi definitivně sekne) vyrazit od Sikorova mostu na Slezku Ostravu. Na hřbitov a pak na Emu. My čekali dýmající haldu a zatím jsme se škrábali na zalesněný kopec. A pod námi Ostrava - ne černá, ale zelená. To důl Michal vypadal jako opravdický důl, ale nás braly mory, jestli na nás U Cingra zbyde něco k snědku. Zdeněk ví, co se v Ostravě sluší, a tak nás vzal i na Bazaly. Zelená je tráva, jenže tribuna na stání i k sezení je v trapu. A tak jsme sešli k Ostravici a zamířili si to okolo nejmenší ostravské zpěvačky do Baníku, kde se dohrával třetí poločas ligových mačů. Věrny tradici jsme si objednaly: Pět nula na rumy! Teď ještě další povinná zastávka ve Stodolní a můžeme se jako dobří holubi vrátit zpátky do Výběru.
Před devíti lety jsme v Dolních Vítkovicích poslouchali jakési fantasmagorie naší průvodkyně o kulturní hale, vyhlídkové věži a vůbec celé přestavbě VŽKG na společenské centrum. Nebyly to báchorky, ono se to opravdu realizovalo! Skoro všichni jsme si vyboxovali lístky, a tak jsme si prohlédli ocelové město (stejně jako přes milion lidí ročně) nejen zespoda, ale vyjeli jsme i šikmým výtahem na nejvyšší pec. Z ostravských Hradčan jsme žasli nejen nad městem Julese Verna pod námi, ale i čuměli, kde všude jsme se za ty tři dny byli. V plynojemu se usídlila Marilyn Monroe, před Světem techniky gorily, ale nás to táhne po černé turistické značce do Karoliny - před devíti lety jen holý plac, teď obrovské nákupní centrum. Konec procházky, naložili jsme ve Veronice na bedra své saky paky a vydali se za naším Mojžíšem na poslední putování zemí ostravskou. Že je na Smetanově náměstí divadlo Antonína Dvořáka, na Jiráskově náměstí Leoš Janáček včetně Bystroušky – no dobrá, co čekat v ďuře na severu, ale že mou malinkou Špinarovou trumfne trpaslík Kryl, to jsme Věru nečekali. Hrstka statečných ještě dojela do zahradní restaurace s poetickým názvem Na Plynární a pak už nás čekala cesta domů. Pavlína všude příbuzné má, a tak nám maminka v Olmiku šoupla do vlaku pomazánku, chleba a hlavně flašu slivovice. Ještě že měl vlak zpoždění, jen tak tak jsme ji stačili dopít. A co dodat na závěr??? Prostě Ostravááá… s třemi vykřičníky!!!
Alba
Vláďa
Jméno: VR Kód: T14 JaVor
Provázek
jméno: kapr14 heslo: stezka

Pivní bar v Blanické, 15. 10. 2019
Včera nás v Pivním baru šoupli k výčepu a hudbě. Ale nezapívali nám ani obvyklí cizí muzikanti, ani Věra Martinová, která se dostavila na představení o dvě hoďky dřív a těsně před ním zdrhla, ale reprodukovaná hudba - značně hlasitá. My jsme zasedli a začali vést řeči, my čerství Ostravaci dřysty v kisně, a tak za chvíli nebylo ani slyšet, zda hudba vůbec hraje. Ke konci jsme navzájem začali ochutnávat všechny pivní speciály, co nabízeli. A jednoznačný vítěz - 14 APA z pivovaru Jungberg. Teď jsem jen zvědavá, jestli to udržíme v kisně do příště, za čtrnáct dní 29. října jsme totiž zase v Pivním baru. A pozor - je to samozřejmě úterý, ale po pondělí 28. říjnu, takže z oslav rovnou do hospody.

Ivan Hořejší, 18. 10. 2019
Přátelé,
s velkou lítostí vás musím požádat, abyste ze všech dalších krásných čtrnáctkových akcí omluvili Ivana, který v pátek v 5 hodin ráno podlehl nemoci, s níž tak statečně bojoval.
Alena
JiVla: Při projevu na pohřbu zaznělo, že Ivan měl významný podíl na obnově Vlašimi, promítlo se i foto vlašimského Žižkova náměstí. To nám připomnělo, že jsme letos v březnu v rámci Víkendu uprostřed týdne ve Vlašimi byli. Šli jsme z Trhového Štěpánova (náměstí je taky Ivanovo dílo) do Vlašimi. Viděli jsme jak náměstí, tak obnovený zámecký park, Pampelišku, starostovy koule a odjížděli jsme z Ivanova nádraží. A když jsme v Domě dětí a mládeže prozradili, že jsme Ivanovi kamarádi a Alena jeho žena, všechny přítomné zaměstnankyně se úplně rozzářily. Ivan totiž navrhl obnovu domu, ve kterém se jim moc dobře pracuje a dětem tráví volný čas. Podívejte se na fotky

Pivní bar v Blanické, 29. 10. 2019
V úterý jsme se opět sešli v naší domovské hospodě v Pivním baru. Ač tentokrát napsal šéf adresu hospody úplně správně, bloudil František s Věrou ulicemi Sázavská, Budečská, než se konečně do útulného doupátka v BLANICKÉ trefili. Chvíli jsme si povídali, ale poté, co František s Milošem vybalili kytary, už se jen hrálo, ani jsme nedutali. Byl to moc hezký večer. V úterý večer zazněl i nejslavnější hit Omegy Gyöngyhajú lány. František se ho sice ještě nenaučil maďarsky, a nám to připomnělo, že Uherské lázně se proklatě blíží.

    1) V Lagu je skoro stejná modř jako na Lhotě                                           4) Za hranice Všedních dnů
    2) Nejvíc lidí na jedné fotce                                                                         5) Ostrava s třemi vykřičníky!!!
    3) Zakončení Stezky na Helfenburku                                                         6) My na haldě Ema

Hledáme perličky na dně. Zn. U pat paneláků II., 10. 11. 2019
…Sešli jsme k patě posledního paneláku. Hráz věčnosti Bohumila Hrabala je notoricky známá, ale že tady v pátém patře v bývalé Jodasově ulici, strávil autor Perliček na dně posledních 24 let života, jsme objevili až teď. Snaživí účastníci mávali před fotobuňkou, a tak jsme spatřili nejen pamětní desku, ale mohla jsem i přečíst úryvek z Proluk. Hrabalova žena Pipsi v něm líčí (stejně jako Otík), co pro ni znamenal splachovací záchod. Zamáčkli jsme slzu, utřeli si fiktivně rukávy od omítky a vyrazili vše zapít do hospody u Jirky. Do poslední dobře ukryté perličky u pat paneláků.
Více viz
88. HLEDÁME PERLIČKY NA DNĚ, ZN. U PAT PANELÁKŮ II. - 10. 11. 2019 - fotoalbum...

Pivní bar, 12. 11. 2019
Včera jsme zase seděli v Pivním v Pivním baru u hlučného výčepu. Když přišel Martin Kobza, měli jsme ho za největšího exota. Mimopražská návštěva trefí do podzemí jen zřídka. Ale Lenka ho trumfla, přitáhla s sebou rovnou dva Angličany. Navíc pořád chtěla, abychom s nimi konverzovali. Jenže v randálu jsme nerozuměli ani my jim, ani oni nám. Rozzářili se, až když zaznělo When I´m sixty-four. Ano, je to TAK. Už i nejmladší muž Čtrnáctky se dožil tohoto věku. Miloš rozdal pravé šampusky (i do Pivního baru dorazil tento vynález) a rozléval bublinky všem dokola. Tak Happy Birthday a Cheers, ať i ti ubohý Angláni rozuměj´!

Oběd v Červeném jelenu, 5. 11. 2019
Šporkovský palác v Hybernské ulici, ke kterému za první republiky Gočár přistavěl Anglobanku, je restaurovaný a uvnitř je od 1. října restaurace Červvený jelen. Není to žádná láce, Plzeň 52 Kč, ale cena poledního menu je ucházející. A interiér úžasný. Než tam bude narváno, jdeme tam zítra - v úterý s Lenkou ve 12:14 na oběd. Kdo chce, může se připojit, vchod je z Hybernské 5.
Posílám fotky z Červeného jelena. Gočár se s tím nes.ral, a na barokní palác přilepil kubistickou banku. A tu teď celou včetně trezoru přestavěli na hospodu. Posílám něco reklamních fotek a jako poslední kulatý stůl. Desátý černoušek chybí - to Miloš fotí, jak nám šmakuje. Protože se oběd vydařil a Lenka s Jardou znovuobjevili další parádní prostor, vyhlašuji předběžné datum dalšího oběda na středu 4. prosince.

Uherské lázně 14. 11. - 17. 11. 2019







Alba
Vláďa
jméno: VR kód: T14
Kopp
Provázek
jméno: kapr14 heslo: stezka

Pražské věže, 24. 11. 2019
My se s Lenkou chystáme jako družstvo Čtrnáctky. Každý účastník zaplatí 300 Kč a pak celý den může stoupat na pražské věže. Kdybyste se chtěl někdo přidat, ozvěte se.

Pivní bar v Blanické, 26. 11. 2019
Letos jsme byli v Pivním baru naposledy a těm, co to přišlo líto, bylo docela dost. A tak jsme byli namačkáni okolo stola, la, la, a nově příchozí se vrhali na sedící, zda už náhodou nechtějí jít domů. Mohli jsme se bavit jen ve skupinkách, a tak ústřední téma byla nabídka piva. Začal to Hatátitlá, kterého jsme si po Vinnetouovi a Old Shatterhandovi postupně osedlali úplně všichni. A pak jsme jeli odshora dolů a odzdola nahoru. Jen pivo se šesti názvy odolávalo, třetinka totiž stála stovku. Ale i to jsme nakonec měli všichni, spřízněný číšník nám přinesl takovou lampu, že okolovala třikrát. Prostě kyseláč, no. Když to vypadalo, že už se budeme jen přít, jestli je lepší Petr nebo Kateřina, vtrhla do báru jedna Mexičanka. Ale protože se ta Mexičanka jmenoval Stáňa, nedozvěděli jsme se o Mexiku zhola nic.

Konibar 4. 12. 2019
Příští středu 4. prosince půjdeme zase na společný na oběd. Do Hybernské už trefíte, tentokrát zamíříme naproti Červenému jelenu. Konibar v Hybernské 8 pro nás objevil Jarda. Byl tu naposled v roce 1969, než utekl na západ, a pak až teď po společném obědě. Nic se prý v interiéru od té doby nezměnilo. A má pravdu, předseda. Interiér se totiž nezměnil od roku 1935, kdy vznikl. Nenechte se mýlit lahůdkářstvím vepředu, ani názvem denní vinárna KONÍRNA, mají i točené. Projděte prodejnou lahůdek a dojděte až dozadu do Konibaru. Šesti intimních boxů pro 2-6 osob, včetně boxu s názvem „erotika“ si nebudeme všímat a posadíme se do hlavní místnosti. Tak ve středu v 12:14.

Hraní v Salmovské, 11. 12. 2019
Kluci se nedomluvili, a tak je ve středu 11. prosince jednak hraní s Provázkem v Salmovské od 18 hodin a souběžně Modrá synkopa s Jardou Pařízkem v Michnově paláci od hodin 20 hodin.

Vánoční nadílka, 12. 12. 2019
Už ve čtvrtek bude naše vánoční nadílka a zároveň bude slavit narozeniny Alena Podráská. Zazpíváme jí notoricky známou píseň Karla Zicha Jak Alenka v říši divů. Původní text napsal Zdeněk Rytíř, moc změn tam není. Třetí sloku napsala osvědčená Alla, refrén je dvakrát taky naprosto původní, jen pozor v třetím refrénu jsou změny pro našeho šéfa. Tak mu to nezkazte, ať jí ten kufr na kolečkách může dát a nezpívejte refrén původní. Takže vytisknout, nezapomenout brýle a samozřejmě ani ten vytištěný papír.
Naše Alenka v říši divů

Žižkovská romance, 14. 12. 2019
…V Katolické Besedě se toho tolik událo: narodil se tu nositel Nobelovy ceny, ve dvoře promítalo Bio Republika bratří Čvančarů a náš šéf tu zapomněl foťák, když jsme se tu stavovali na pivo cestou na podzimní Stezku 1989. Katolická alias Stará Beseda se teď jmenuje Boulder v síti, to hospoda 6. cenové skupiny Nad kostelem, kam jsme také chodili na sleziny, dopadla o něco líp - jmenuje se Pivo a párek. Dohledali jsme dům, kde měli Čvančarovi rozsáhlý archiv grotesek i dům, kde byl Franz Kafka továrníkem. Strana a vláda ve své nevyzpytatelné moudrosti rozhodla, že zbourá Žižkov a ještě se tím chlubí…
Více viz
89. ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE - 14. 12. 2019 - fotoalbum...

Výlet k Medvědovi, 26. 12. 2019

    1) Perličky u pat paneláků jsou i v Bohnicích                                             4) Uherské lázně
    2) Oběd v Červeném jelenu                                                                       5) A po lázních sklípek
    3) Uherské lázně jsme začali u Turula                                                       6) Žižkovský Betlém
« NAHORU

TOPlist