Oslava Radka v restauraci Kormorán ve Zlenicích, 22. 2. 2020
album:
Miloš
jméno: MN heslo: Zlenice
album:
album na T14

P. S. Petr Novák mi poslal krásné deja ze Slovenských hor ´89. Tak takoví jsme byli. A když už jsme u slovenských hor. Dostal se mi do ruky Najkratší slovník slovenského jazyka. Tak ho musím taky poslat. Aspoň se přesvědčíte, že nám Nikotin na slovenských jebácích správně citoval rozdíl mezi píčovinou a kokotinou či vyjmenoval všechny činnosti, které se provádějí v jebárni.


28. Víkend uprostřed týdne. Operace Anthropoid, 26. 2. 2020
Album
JiVla

91. ZA HRANOU - 1. 3. 2020 - fotoalbum...

29. Víkend uprostřed týdne Zapadlý Vlastenec, 11. 3. 2020
Album
JiVla

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Oslava Radka ve Zlenicích                                                                 4) K přesunu jsme použili i přívoz
    2) Rodinný taneček                                                                                 5) Cestou k Zapadlému vlastenci pršelo
    3) Operace Anthropoid na značkách                                                     6) Tady dobře – netušili jsme, že poslední hospoda na dlouhou dobu

    Setkávání v dubnu bylo nejvíce po internetu, ale někdy se poštěstilo i setkání z očí do očí viz 1. dubna a další Duben při uzávěře.

91a. ČTRNÁCTKOVÉ ZAHRÁDKY V DOBĚ KORONAVIRU, duben - červen 2020

Ivča Slavík – 1. 5. 2020
Vážení, co nejveselejší rozloučení s Ivčou se bude konat v sobotu 16. 5. 2020 od 14 hodin ve Štěchovicích, ul. Na Buku 171. Hudební nástroje vítány. Alkohol a buřty budou Všechny kamarády a přátele zve Márinka a Karolína



Výlet na Karlštejn, 10. 5. 2020
    Bylo nás neustále čtrnáct - buď jsme do potřebného počtu Dobíka započítávali, nebo ne. Z pivovaru Srbecký lok jsme došli ke Kubrychtce, kde nás dohonila Petra. Pak okolo studánky a Dubu sedmi bratří jsme došli do Karlštejna Pod Dračí skálu. Z Karlštejna po žluté, kterou pro nás na jaře obnovila IvČe s Mirkem, jsme došli okolo chaty Drevokocúra do country hospody v Zadní Třebani Na ostrově. Tam za námi dojel na kole Pavel. Když všichni odjeli, zašli jsme ještě přes trať do Kulturního domu. Tam jsme si bez fronty dali ještě každý dva Bobry.
V albu je vloženo i něco historických fotek. Na Kubrychtově boudě jsme byli s dětmi v září 1987. To nás Provázek protáhl z Vráže přes sv. Jana pod Skalou do Srbska. Včera jsme utrmáceni ušli 12 km, s dětmi viz album jsme ušli jedenáct. A to ještě v Srbsku při čekání na vlak hrály Zajíčku v své jamce.
O něco mladší fota jsou z vyhlídky mezi Třebaní a Karlštejnem. Na Pokladu 2005 jsme šli opačným směrem. Pod kopcem jsme si uvázali šátky, a na louce po rozvázání jsme uviděli Disneyland.
A nejnovější fota jsou rok stará. Na zahrádce Kulturáčku jsme při Pokladu slavili 3 x 65. Podívejte se na předposlední a poslední foto a najděte zhruba šedesát rozdílů.
album
JiVl a Soňa

Rozloučení s Ivčou ve Štěchovicích, 16. 5. 2020
Projev praesidenta SPASu

Jarní Stezka mládeže Trasy Čtrnáct povídání a album

PROMOR na Norrisově boudě, 22. 5. - 24. 5. 202
Hardyho zpráva:Je deštivé pondělní ráno a Hardy chodí po chalupě a hledá, hledá kde ti Promoři jsou a bylo jich celkem 11 a kde je chyba, jak to že je nemůžu najít a znovu prohlíží kumbál, kde strávil hezkých dlouhé chvile mazlení s Marčelínou a dole veselé chvíle s Dobíkem a musí se smířit s tím, že mu zbyla Věra a já na okusování a spousta vzpomínek co vše v průběhu víkendu zažil a z psího pohledu ne úplně pochopil, no protože ti Promoři pořád hovoří a pořád se smějí a překřikují se a chodí k nějakému sudu a z toho teče něco žlutého a oni to chytají do skleněných nádob a pak to lijí do hlavy a jakmile to do té hlavy vylijí všechno, tak už tam běží znovu a pak ještě ti Promoři vezmou takou zelenou flašku namíří jí do neba a ozve se obrovská rána z lahve vyletí nějaký kus měkkého dřeva a všichni volají „ Ať žije Jana“ a „ Na zdraví“ no a taky „Kdo hodně ťuká, málo šuká“ to je děsný řev, ale ono je to baví a taky pořád jedí něco dobrého a mně dají akorát granule a všichni sedí venku v Pueblu a pak je jim zima, tak se přesunou dovnitř a tady je to pořád stejné Promoři pořád hovoří a pořád se smějí a překřikují se, no tohle dělají dva večery za sebou a naštěstí přes den se mnou šli projít a to sice jednou na Bramberk a v neděli na Bukovou horu a pak bylo krásné koupání v rybníčku u Jelení boudy akorát nevím, proč si všichni Promoři přivezli kola, když na kolo vyjel v sobotu akorát Mirek asi se jim v tom deštivém počasí nechtělo a to se jim nedivím a sobotu pozdě v noci, místo aby šli spát tak řvou z plna hrdel něco o nějakém Džekovi a jeho děsným smíchu a vzbudila se Jana a je spokojená, že mohla přerušit spaní a potom Pavel volá „Došel sud, poslední pivo!“ a všichni jsou smutní, ale jenom chvilku a pak tu žlutou vodu pijí z lahví a zase pořád hovoří a pořád se smějí a překřikují se a ještě hrají na kytary, no děsný, aby bylo to děsně prima snad ještě přijedou haf a snad Jirka pošle nějaké foto.
Hoj to byl promořený víkend!
Album
JiVla, Soňa a MiMa

19. Milíčeves, 5. 6. – 7. 6. 2020
    Tak jsme se v tomto podivném roce sešli na první čtrnáctkové víkendové akci ve větším než malém množství až v červnu. A rovnou to stálo zato, Milíčevsí se protočilo na šedesát!! lidí. Přítomnost piva sice ohlásil přípravný výbor už v pátek ve dvanáct, pípa však dorazila až v pět. Ale to byl snad jediný zádrhel celého pobytu. Hrozící mračna jen vytvořila nad zahradou dvojitou duhu a my mohli hodovat a hrát u ohně až do tři čtvrtě na jednu, kdy dorazil s píchlou duší poněkud vyšťavený Vítek.
    Sobotní ráno nevěstilo nic dobrého. Jen co se téměř v 9:14 odpálil tupý start, začalo drobně pršet. Přesto hamletovská otázka Jet či nejet? vůbec nezazněla. Jako jeden muž vystartovalo přes padesát cyklistů přesně podle map namalovaných poprvé ne vlastnoručně - hurá! Jeli jsme mírně zvlněnou zelenou krajinou, okolo kostelíků, roubených chalup a výhledů na Trosky pod námi. Zastavila nás až v Mladějově cedule Cyklo Milíčeves. Po obědě jsme si prohlédli chalupu a větrný mlýnek, který jen pro svou potěchu vytvořili Jů a Hele Lhotákovi. Santiniho kaple nezklamala jen proto, že už jsme věděli, do čeho jdeme, a navíc Miloš chytře zvolil cestu k ní z kopce dolů. Nevýznamná přeprška strávená pod stromy v Ostružnu nebo v hospodách v Blatech či Jičíně. Na zahradě rajských potěšení už zase jen slunce a jak jinak - dvojitá duha. Miloš na sobotní večer zajistil sousedy na rožnění masa a sestřenici Líbu na hudbu, a tak večer zařízen allinclusive. Cítím v kostech: Es kommt der Tag, kdy za nás někdo bude jezdit i na kolech.
    V noc se vypršelo a ráno SLUNCE. Vyrazili jsme za dalším Milošovým příbuzným do Volanic. Tak už nejen oheň, voda, vítr. Bratranec nám na nádrži plné bioplynu názorně předvedl, že se elektřina dá vyrábět za naše peníze i z kukuřice. A už je tu Jičíněves. Astronom Grygar tu dětem nejen názorně osvětlil planetární soustavu, ale na jejich přání zřídil Lajce, první oběti vesmírných letů, na zahradě školy i hrobeček. Moc se té kachny a svíčkové nenacpěte, čeká nás kopec. Jak výstup, tak výhled stál zato. Z vrcholu Veliše jsme se naposled rozhlédli po terra felix - šťastné zemi pod námi. Ano, pravdu dí náš zapadlý vlastenec. Šťastná to zem! Po celý víkend jsme nespatřili ani jeden hadr na hubě, na první bubáky jsme natrefili až na hranicích Prahy. Tak Miloši, Blanko, organizační výbore, díky a za rok se těšíme už podvacáté!
Album
JiVla a Soňa

91b. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2020 červen - září 2020
navštíveny:Kuželna Horská, U Pinkasů, Karlův most, Radost, U Houdků, Na Pěšinách, Smíchovská krčma, Smíchovská náplavka, pivovar Řevnice, Na Kotlářce, Pod hrází

Petr Kopp, 30. 6. 2020

Cykločundr na Křivonosce, 2. 7. – 6. 7. 2020

album
Miloš
jméno: MN kód: C2020

Narozeninová Lhota, 10. 7. – 12. 7. 2020
Nejprve je potřeba udělat řádné přípravy:

    Lhotu nelze popsat slovy, tu je nutno zažít. Třeba nedělní odpoledne s číšníkem v dokonalém dress code. Škoda, že fotograf ZSV poslal jen foto, kde chybí psíček. Ale na druhou stranu takové foto by každá mravnostní policie musela okamžitě zabavit. Tak ještě jednou moc díky, milí Lhotečané, a zvláštní uznání našim nečekaným básníkům Jirkovi a Luďkovi.
Píseň sedmdesátníků Luďka
Píseň sedmdesátníků Jirky
P. S. Jirka: Ahoj kamarádi, zdravíme všechny příznivce z prosluněné Lhoty. Právě jsem vylezl z bazénu a posnídal utopence. Do kadibudky jsem se nemusel štrachat – kalamita zažehnána, tak piju kávu a vzpomínám na úžasný víkend. Napočítali jsme nás celkem 45 kousků a pět psů, v neděli šest.
Děkujeme všem za milou společnost a dojemnou oslavu narozenin. Zvlášť děkujeme přípravnému výboru a všem, kdo přiložili ruce k dílu a přispěli ke klídku a pohodě ve Lhotě. Bylo to fajn, opravdu, vážně, fakt. J+Z+Z+M
album
Miloš
jméno: MN kód: Lhota

XIVejt Na Pěšinách, 14. 7. 2020
    Původně to měl být včera takový obyčejný XIVejt. Jenže před čtrnácti dny byl Petr Kopp s námi U Pinkasů a najednou už není. Jirka Staněk přinesl plakát, kterým připomněl jeho šedesátiny (ať nemusíte zbytečně pátrat, to nejsou Péťovi kamarádi z Hostivic, ale bezvýznamní rumunští pastevci). Sedli jsme si na terásku hospody Na Pěšinách, ale ta nám brzy přestala stačit. Tak jsme začali lákat muzikanty dovnitř. Společnost se velice pozvolna, spíš ztuha, přesouvala do sálu, kde hudbu zpočátku přehlušovalo Flek! Re! Tutti! Tady už hudba hraje prim. A když se do toho dal František s „Pro mě práce je největší nebezpečí“, už neměl nikdo nárok. Ani karbaníci ani tiché písně Petra Koppa. Až když většina hostů odešla (nebylo nás kýžených 2 x 14, ale rovnou 3 x 14), a přišla Javor, došlo i na Sarajevo. Na další Frantova blues se přidal i náhradní Pařízek. To už tu zbyla jen hudba a nejvytrvalejší muzikantské Lidušky. Ještě hoří oheň a praská dřevo… Tak ať se Ti, Péťo, na hrázi věčnosti dobře ouří!

Cyklo Dunaj, 25. 7. – 2. 8. 2020
    Nejen D1 byla zacpaná, cesta ze severu z Polesí byla dneska ještě zarubanější. A tak náš šéf s Natašou dojeli na Zličín, když ti rychlejší účastníci už byli na cestě domů. Tak jen oznamuji, že my pomalejší jsme všechny dary Vláďovi a Nataše (už v dobrém rozmaru) na autobusové zastávce předali a mezi kapkami deště jsme si ještě na bezvadný zájezd bouchli jeden šampus.
Alba
JiVla
Miloš
jméno: MN kód: Dunaj

Literární výlet, 7. 9. 2020
    Minulé pondělí byl další Literární výlet s Eugenem Brikciusem. Stopovali jsme Rilkeho v dámských šatech, ale nakonec nás nejvíc uchvátila Božena Němcová. Tedy její sál a strahovský polotmavý Norbert, který s postupujícím večerem měnil barvu.

Velká Stezka, změněná na naši malou, Ejpovice, 25. 9. – 28. 9. 2020

Pozvánka Jirky Bubenička

    Jarní, posléze podzimní, která se místy změnila na Stezku zimní, jsme si moc užili. Sešlo se nás na terásce kempu v Ejpovicích celkem 38 statečných. V pátek jsme z Kotle spatřili Brno i Prahu a přes demarkační čáru došli do pivovaru ke Stočesům v Rokycanech. Propršenou sobotu jsme strávili v plzeňských pohostinstvích, Beer Factory jsme dokonce pomáhali zavírat. V neděli jsme se pozdravili s vodáky v kempu v Dolanech, balancovali na stezce nad Berounkou, 26 nás hravě otevřelo zavřenou hospodu U Soptíka a přes daleké výhledy z rozhledny Chlum jsme došli do Doubravky, kde nás Leoš zatáhl do kultovní hospody Plzeňáků U Havránka v Hřbitovní ulici. Pak jsme se ještě dorazili v pivovaru Pod lípou v Kyšicích. V neděli jsme podle původního plánu dojeli do Hrádku u Rokycan, ale areál, kde jsme měli mít zakončení, jsme spatřili jen na naučném panelu při cestě do Dobřívi. V hamru jsme potkali trosky ostatních tras a po polévce ve Staré hospodě došli na zastávku ve Svojkovicích, která se nečekaně změnila na pohostinství U Václava. Václava mám nejradši, ale Medvěd není taky špatný. A tak sedm statečných zakončilo Stezku U Medvěda v Berouně.
    Poděkování patří všem, kteří vyrazili a přispěli k tomu, že jsme prožili společně Stezku TAK, jak ji v podstatě známe. A šéfovi, že to přihlašování a odhlašování přežil v poměrně psychickém zdraví. A úplně nejvíc díků patří našim hudebníkům, kteří hráli každý večer, jakoby seděli ve vyhřáté hospodě a zvysoka kašlali na zavíračku v deset.
Alba
JiVla
Miloš
jméno: MN kód: Ejpovice
Karel
jméno: kapr14, heslo: stezka
Vláďa
Jméno: VR Kód: 62.Stezka

20. jubilejní Výstava Tvůrčí skupiny, 7. 10. 2020
Přátelé, díky Michalovi už víte, jaké obrazy vystavuji na Novoměstské radnici. Přesto se přijďte podívat na jubilejní dvacátou výstavu naší Tvůrčí skupiny, která letos výjimečně bude bez vernisáže a tak zcela nenápadně začne ve středu 7. 10. v 10 hodin v galerii novoměstské radnice, vstup z Vodičkovy ulice. Výstava potrvá do 1. 11., otevřeno bude ve dnech úterý – neděle od 10 do 18 hodin. Pokud by věrní návštěvníci našich vernisáží chtěli přijít společně, tak navrhuji např. hned ve středu 7. 10. návštěvu v rozmezí 16 – 17, případně až 17:30.

92. NADĚJNÉ VYHLÍDKY - 11. 10. 2020 - fotoalbum...

Poslední hospoda před další uzávěrou, 13. 10.2020
    Budeme věřit, že aspoň jednou ta neuvěřitelná dvojka splní, co slíbí, a sice, že tu hrůzu, kterou na nás Prymula dneska spustí, bude platit až od středy. A protože Pivní bar na facebooku hlásí: Trochu upravíme otevírací dobu. Otevřeno bude od 15:00 do 20:00. A zároveň dodává: I když, dávám tomu den, maximálně dva.?? Takže zítra hospoda BUDE, sejdeme se v PĚT. Spolu to zvládnem.
    Do přípravy poslední hospody se zapojilo spousta lidí. Alla namalovala přehledný plánek se čtyřmi stoly, každý se čtyřmi židlemi. Pan vedoucí přesně podle dodaného nákresu stoly v doupátku rozestavil a Vláďa je zamluvil už od páté. Ještě ve čtvrt na šest šlo vše podle plánu, pokud nepočítáme, že u jednoho stolu trůnil Ivan Pažout, normálně chodící před desátou. Jenže pak se to nějak zvrtlo. Museli jsme přidávat jednu židli za druhou, až pravidlo čtyř vypadalo v půl sedmé takto. Po nadějných vyhlídkách jsme probírali vyhlídky chmurné a přitom usilovně pili, abychom vše podle pitného režimu do osmi zvládli. Zatímco plukovník hovořil v televizi, a my dopíjeli třetí Neipu (Sedmnáctka), došli jsme k názoru, že nutně potřebujeme Lee Harvey Oswalda. Ale nakonec poslední příchozí Stáňa přišla na pozitivnější řešení. Viz dále.
Všechny nadějné vyhlídky jsou za námi.Neboť co všechno nebude: Podzimní Křivoklát, Dobřichovické vily, příští hospoda v Blanické, víkend uprostřed týdne do Dobříše na výstavu Jirky Staňka, Uherské lázně.
Ale všechno úplně není ztraceno. Stáňa si vzpomněla na disent a navrhla bytovou kulturu. Divadlo hrát nebudeme, ale pustíme si filmy. Stáňa, jako autorka nápadu, má právo první noci. Ta nastane hned příští úterý 20. října v 18 hodin. Sejdeme se u ní v Michelské, neboť Stáňa čerstvě vybílila byt, a tak se bude u ní film O kuřeti a lidech dobře promítat. Sejdeme se v šest, každý si přinese, co sám sní a vypije, promítá se od půl sedmé.

Bio T14, 20. 10. 2020
MiMa:To jsme si včera v bijáku T14 užili a bylo dobře, že nás bylo tolik, kolik nás bylo, protože to bylo akorát a Stáňa přichystala výbornou sekanou a přípitek Metaxy na zdmar viru a taky připravila vstupenky a promítaný film plně odpovídal a místy i předčil očekávaný zážitek a hodně jsme se zasmáli a to je dobře a pak se to ještě hodnotilo a uvažovalo se, co se bude promítat příště, a kde a jak to dopadlo nevím, to už jsem odešel do noci, ale z toho co jsem zaslechl, když hovořili odborníci na hlubokomyslné filmy, tak to bude asi něco takového, jako Vám posílám v příloze (nepublikovatelné). Stáňo, bylo to moc prima, díky.

92b. VYCHÁZKY V POLOILEGALITĚ - říjen - prosinec 2020
Pod odkazem se ukrývají
Na Černolické skály, 24. 10. 2020
Vzhůru na Říp, 28. 10. 2020
Z Dolních Břežan do Dolních Břežan, 1. 11. 2020
Za Horymírem do Radotína, 7. 11. 2020
Do Prokopáku, 14. 11. 2020
Z Bílé Hory až na Malou Stranu, 17. 11. 2020
Skály nad Divokou Šárkou, 21. 11. 2020
Výlet ze Suchdola do Suchdola, 28. 11. 2020
Z MM66 do Zapadlého vlastence, 5. 12. 2020

Blanická 8. 12. 2020
    Tak nám zase naše strana a vláda ve své nevyzpytatelné moudrosti otevřela hospody - a po šesti dnech zase zavřela už v osm. My, co spolu chodíme do hospody v úterý, jsme na to vyzráli, šestý soudný den bylo ještě do deseti. Do doupátka v Blanické se nás ke třem stolům namačkalo už krátce po šesté dvanáct a pak ještě postupně doráželi další a další, mezi nimi i doyen naší Trasy Radek. Probrali jsme záležitosti zajímající více stran a proběhla předváděčka, zajímající nejdříve Jarmilu, posléze všechny (viz příloha 1). A pak se zvedla Darina a oznámila nám, že má dneska narozeniny a má přání jediný: je s námi oslavit. Bouchli jsme si na naše zdraví dvě šampíčka. A jaké z toho plyne poučení? Naservírovaná Bohemka nám napověděla: Buďte spolu!
    Takže BUĎME SPOLU v neděli – píšu 13. prosince. Vánoce s živým stromečkem, dárky (drobnými), svařákem, cukrovím tentokrát oslavíme na Aljašce. Odjezd je ze Smíchovského nádraží v 11:30 busem 321 do Stříbrné Lhoty. IvČe nabízí ještě dva časnější odjezdy. Jet o dvě hodiny dříve a ty strávit U Dernerů (otevírají už v 9!), nebo jet o hodinu dřív přímo do Kytína na náves a tam si v pivovaru dát jedno pivo a dojít za půl hoďku na sraz. Nevím, jestli je někdo ochoten kvůli jednomu pivu obětovat hodinu spánku, když tak mi dejte vědět.

Nadílka Na Aljašce, 13. 12. 2020
    Taky se připojuju k poděkování za báječnou nadílku. Vláďovi, který nadílku v přírodě vymyslel, a IvČe, která na vrcholu MM66 při pohledu na Hřebeny okamžitě navrhla lokaci – Aljašku. A pak Mirkovi, který nejen že souhlasil, ale spolu s IvČe nám připravili vánoční stromek, báječnou tabuli, oheň a vůbec zázemí. Jo a podle hlaviček na fotkách zase nás bylo přesně Čtyřicet z TAnKu a pes. K záplavě fotek ještě přidávám jednu z prologu, kdy jsme navštívili Kytínský pivovar a jednu závěrečnou, kdy nám ujel na Malé Svaté hoře přípoj do Prahy, a tak jsme zase „museli“ do hospody. V mém provedení samozřejmě rozmazané.
Album
Kužel
Karel
jméno: kapr14 heslo: stezka

Ztracenka 19. 12. 2020
    V sobotu jsem využila toho, že Jirka odjel na chalupu, a tak jsme jeli na výlet busem, a to až do Slap. Už v devět. Všechny na brzký odjezd (aspoň v duchu) brblaly. Kromě Stáni, která dorazila na zastávku v 9:30, a tak nás stíhala ze Štěchovic v protisměru. My jsme si zatím prohlédli - ovšem jen na fotce nejkurióznější sochu Čech a dohledali Ferdinandův sloup i Jana Nepomuckého, kteří byli vyzdviženi ze dna vltavského. Pak v pomalém sledu (11 km za 6 hodin) miniaturní vánoční trh, plavec, který proplul stojaté svatojánské proudy, trampská osada Svatojánské proudy, kam jezdil autor Niagary, tunel a osada Ztracenka. Zde v Saloonu jsme pili a hodovali, a pod totemem si bouchli. Pak opět malebnou stezičkou nad Vltavou až nad Štěchovickou přehradu (uvnitř jsme byli při 2. výletu uprostřed týdne v březnu 2016. Do městyse jsme dorazili skoro zároveň s tmou. Fota z výletu – včetně pohotové fotky promrzlého plavce od Marčelíny jsou zde:
ZuVla

Vánoční výlet bez Medvěda, 26. 12. 2020
    Vánoční výlet byl tentokrát bez Medvěda, ale myslím, že mohu za všech 2 x 14 účastníků prohlásit , že se moc povedl. Rodina Tichých si nás vyzvedla v Řevnicích na nádraží a vyvedla nás úhledným údolíčkem k Lesnímu divadlu. A pak jsme už jsme jen stoupali a stoupali, až jsme se ocitli v kempu na Strážném vrchu. Tady to poznáváme, byli jsme tu už na Pokladu v roce 2009, tenkrát sem vyvlekli Tišší sud. Letos na Štěpána jsme se museli spokojit s deseti druhy bramborového salátu. Pak jsme se opět nechali vést lesy, cestou necestou, údolíčky i přes pláně až do zahrady Wykoupení. Na přání rodiny uveřejňuji jen dokumentační foto: Tady chcíp PES. Ještě jednou moc za všechno děkujeme a příští rok se to už musí povíst - do Medvěda půjdeme počtrnácté.
album
JiVla
Karel
jméno: kapr14 heslo: stezka

Děvín, 29. 12. 2020
    V úterý jsme si užívali výhledů. Od Vozovny Motol jsme vystoupali přes golfové hřiště (i v mrazu ti šílenci odpalovali) na Vidouli. Na vrcholu mezi okopy první střelba. Pak po hraně stolové hory na výhled na Prahu – všechny to měly těžký, tak znovu odpal. Seběhli jsme na Walterovo náměstí - kromě Billy a kanceláří vše zavřeno, a tak oběd na lavičkách mezi korzujícími kravaťáky. Jako suvenýr jsme si odnesli PETky z Turnovského pivovaru. Z bývalé továrny zbyla jen naučná stezka a něco připomínek – Pegasové s vrtulí, fontána ve tvaru hvězdicového motoru, na dětském hřišti letadlo. Zatímco jeleni se klidně pasou, my si prohlédli Aviaticu z nadhledu. Zpustlým sadem k budovám ČSOB, které zaplnily celé radlické údolí. Pak už jsme vystoupali na Děvín. Koně Převalští tu zatím nejsou, ale výhledy jo. Tu krásu nelze popsat slovy, tak se pokochejte fotkami z alba.
    Na bývalém hradišti Děvín jsme si připili Šárkou z Libockého pivovaru – ostatně šampus už všechen vystřílen. Pak náročný sestup do Prokopského údolí a opuštěným lomem k jezírku. Rozkaz zněl jasně – vlak jede v 16:07, tak žádné zdržování. Pod obloukem Pražského Semmeringu jsme k Besední restauraci a zastávku došli právě včas.
album
JiVla

Od hvězdárny přes Ládví do Stromovky 30. 12. 2020
    A co středa? Pro změnu jsme si užívali výhledů. Nejdřív nadčasové motto z podchodu u metra Ládví z roku 2015: Jen ne žádnou pandemii. Z konečné v Ďáblicích jsme zvolna vystoupali k hvězdárně postavené svépomocí z ušetřeného materiálu. Výhled na šťastnou zem (Terra fortuna) a pak prokácenými lesy k vrcholu Ládví a dolů ke konečné v Kobylisích. Přestože dohoda zněla, že budeme bouchat jen na dalekých výhledech, vycházkáři si mylně vyložili jako výhled i výstup z neprostupného lesa. V Čimickém háji u hájovny oběd na pařezech i ve vlaku. Pak výhled na bohnické sídliště, ale to je nic proti vyhlídce na Velké skále. Jen kdyby to sluníčko tak proklatě nesvítilo! Loukou ke skleněnému peklu na hraně – dar architektky Jiřičné magnátu Sekyrovi. Na Zpustlé vinici narváno. Okolo neprodyšně uzavřené Botanické zahrady a vily Chytilové k novým akvizicím. K trojskému Panskému domu a hlavně lávce, kterou jsme se přehoupli do Stromovky. Krajem jezer jsme vystoupali k hlídačově domku č. 74 (to není překlep, spletl to Kopta) na poslední vyhlídku u Místodržitelského letohrádku. Tak tam všude na obzoru jsme byli. Okolo z prvních Petschkových vil (velvyslanectví SSSR) jsem skupinku protáhla uzoučkou uličkou Na seníku k druhé Petschkově vile (velvyslanectví ČLR) a konečně k třetí (velvyslanectví USA). Musíme se zásobit na Silvestra, a tak zakončení u okénka Bubenečského pivovaru.
album
JiVla

Silvestr 2020-21 u Ally, 31. 12. 2020 – 1. 1. 2021
Alla: Bude se konat, téma trvá. Je omezený počet lůžek s dekami, 6-7. Kdo může, vemte s sebou radši spacák. Já strašidlo strašidlovatý.

« NAHORU

---

© 2024
Autorkou stránky je Zuzana Vlachová