Oslava Radka v restauraci Kormorán ve Zlenicích, 22. 2. 2020
album:
Miloš
jméno: MN heslo: Zlenice
album:
album na T14

P. S. Petr Novák mi poslal krásné deja ze Slovenských hor ´89. Tak takoví jsme byli. A když už jsme u slovenských hor. Dostal se mi do ruky Najkratší slovník slovenského jazyka. Tak ho musím taky poslat. Aspoň se přesvědčíte, že nám Nikotin na slovenských jebácích správně citoval rozdíl mezi píčovinou a kokotinou či vyjmenoval všechny činnosti, které se provádějí v jebárni.


28. Víkend uprostřed týdne. Operace Anthropoid, 26. 2. 2020
Album
JiVla

Za hranou, 1. 3. 2020
…Tajný východ z nemocnice měl jednu oběť, ZSV se neprotáhl mezi tyčemi, i když jsme ho svlékli téměř do naha. Tak jsme si usedlost Šafránku, kterou jsme po nájezdu squatterů viděli už v roce 2003, i obrovskou poutní kapli prohlédli bez něj. Sešli jsme se až u hospody Na blbým místě. Název nelhal, už je zavřená. Spustili jsme se za hranu a cestu nám vytyčovaly dráty nad hlavou. Zastavili jsme se až na lavičkách s výhledem na rezidenci Císařku. I tudy jsme prošli v roce 2007 cestou na XIVejt na nedalekou Kotlářku. Petra Koppa s kytarou na zádech si tehdy místní ostraha spletla s Galapetrem. I my už jsme zavedli bezpečnostní opatření proti koronaviru - na šampus jsme si pořídili kelímky…
Více viz
91. ZA HRANOU - 1. 3. 2020 - fotoalbum...

29. Víkend uprostřed týdne Zapadlý Vlastenec, 11. 3. 2020
Album
JiVla

• 
• 
• 
• 
• 
• 

    1) Oslava Radka ve Zlenicích                                                                 4) K přesunu jsme použili i přívoz
    2) Rodinný taneček                                                                                 5) Za hranou - před zavřenou hospodou Na blbým místě
    3) Operace Anthropoid na značkách                                                     6) Zapadlý vlastenec - netušili jsme, žeje to poslední hospoda na dlouhou dobu

Setkávání v dubnu bylo nejvíce po internetu, ale někdy se poštěstilo i setkání z očí do očí viz 1. dubna a další Duben při uzávěře.

Sokol Bílá hora, 21. 4. 2020
Nebyla jsem si jista, zda Čtrnáctková hospoda na bělohorské pláni je dobrý nápad - 400. výročí bitvy se nebezpečně blíží. Z Pohořelce jsme ve čtyři vyrazily jen čtyři. A hned jsme se zasekly ve Strahovském klášterním pivovaru na víně (pivo mají ti křesťani nekřesťansky drahé). To víno a výhledy nás tak zdržely, že jsme přišly na fotbalové hřiště až v půl sedmé. Nikdo nás nesháněl, tak jsem se domnívala, že v tomto počtu zůstaneme i na pláni. Ale co to? Stůl obsypaný zakuklenou Čtrnáctkou, s námi už nás bylo hodně přes čtrnáct!. A všichni v družném hovoru. Naše doktorka na všechno Alla nás vehementně přesvědčuje, že nošení roušek venku je blbost. Ale stejně při pokusu o skupinové foto vyzněl souboj roušky-neroušky tak nějak nerozhodně. Pak nás ještě přišli zkontrolovat hasiči, ale ani tehdy žádná pokuta nepadla. Je vidět, že Čtrnáctka teď necourá po šesté venku. Jinak by zjistila, že přísloví o dubnu a kamnech má něco do sebe a nenavlíkla by na sebe lehké letní bundičky. Takže v sedm začal postupný úprk a nakonec zbyla u ohradní zdi jen hrstka statečných Moravanů. Nepadli jsme, a tak považuji Bílou horu za docela dobrý nápad!
viz také
91a. ČTRNÁCTKOVÉ ZAHRÁDKY V DOBĚ KORONAVIRU, duben - červen 2020

Klamovka, 28. 4. 2020
Tentokrát jsme do úterní hospody zamířili na Klamovku. Alena Hořejší nám slibovala točené pivo z okénka, k sezení lavičky v parku a sociální zařízení - keříky. Když jsme o půl šesté dorazili vycházkou, byly v téměř letním odpoledni všechny lavičky obsazeny. To jako budeme celý večer stát a sedneme si jen v TOI-TOIkách, které mezitím operativně přivezli? Naštěstí ne. V letní zahrádce se zákazem vstupu seděl jediný člověk – nám povědomý renomovaný právník. Tak to si přisedneme, to by bylo, aby nás z toho nevysekal. U našeho prvního stolu sedí Luděk – jediný muž, který se odvážil zúčastnit dámské jízdy z Nových Butovic. Za chvíli už Čtrnáctka obsadila stoly čtyři, kromě centrálních stolů, kde nás bylo vzorně deset, stůl na levoboku a pánský na pravoboku. Pak tu ještě postával dámský debatní klub a neustále někdo ve frontě na pivo. Sčítací komisař Stáňa absentovala, ale sešlo se nás nejméně 23. A ještě momentka ze závěra večera, která dokumentuje, že se zákaz plastů na jedno použití EU tak nějak vymknul z rukou.

Ivča Slavík – 1. 5. 2020

Vážení, co nejveselejší rozloučení s Ivčou se bude konat v sobotu 16. 5. 2020 od 14 hodin ve Štěchovicích, ul. Na Buku 171. Hudební nástroje vítány. Alkohol a buřty budou Všechny kamarády a přátele zve Márinka a Karolína


Admira Kobylisy, 5. 5. 2020
Ať žije okresní přebor! Jedině hospody na fotbalových hřištích vědí, co k točenému pivu bezpodmínečně patří – totiž otevřené hajzlíky. A tak jsme si tentokrát vybrali hřiště Admiry Praha. Už v půl šesté seděli u Kácova a Holby první nedočkavci. Pak se první stůl rychle zaplnil a museli jsme obsadit i stůl druhý. Až ze staré dobré Anglie dorazila Karolína, dcera Ivči, a objednala si ve starých dobrých Kobylisích tullamorku. Museli jsme vedle ní postavit panák od griotky, aby bylo vidět, jak velkou lampu si dala. Když Karolína s Mírou dořešila chlazení sudu ve Štěchovicích, začali se spolu dohadovat, zda se jako děti někde setkali. Samozřejmě že jo. Můj dvorní fotograf byl tenkrát v devadesátom prvním gastarbeiterem v Dánsku, a tak fotografická dokumentace chybí, ale podle análů se prokazatelně potkali už 13. 4. 1991 na historicky 3. Řevnickém Pokladu. Navštívila nás i mediální hvězda ze Stromovky, tentokrát kromě nosu odhalila i ústa. Přišly nás pozdravit i spřátelené trasy – Soňa V. z T17 a Žížala ze Šestnáctky. Prostě zase nás bylo přes dvacet. Pak zapadlo sluníčko, Čtrnáctka vstala, začala podupávat a hlavně se dělit na letní oblečení (Stáňa – bundička určená na letní OH v Riu), podzimní, a pár těch, kteří se někde domákli, že v úterý má být nejchladněji. (Z)bylo nás pět. Ale nakonec tu vydrželi dva ledoví muži Tichých a já – museli jsme ocenit, že hospoda zavírá až v devět, a tak jsme vydrželi až do zavíračky.

Výlet na Karlštejn, 10. 5. 2020
Bylo nás neustále čtrnáct - buď jsme do potřebného počtu Dobíka započítávali, nebo ne. Z pivovaru Srbecký lok jsme došli ke Kubrychtce, kde nás dohonila Petra. Pak okolo studánky a Dubu sedmi bratří jsme došli do Karlštejna Pod Dračí skálu. Z Karlštejna po žluté, kterou pro nás na jaře obnovila IvČe s Mirkem, jsme došli okolo chaty Drevokocúra do country hospody v Zadní Třebani Na ostrově. Tam za námi dojel na kole Pavel. Když všichni odjeli, zašli jsme ještě přes trať do Kulturního domu. Tam jsme si bez fronty dali ještě každý dva Bobry.
V albu je vloženo i něco historických fotek. Na Kubrychtově boudě jsme byli s dětmi v září 1987. To nás Provázek protáhl z Vráže přes sv. Jana pod Skalou do Srbska. Včera jsme utrmáceni ušli 12 km, s dětmi viz album jsme ušli jedenáct. A to ještě v Srbsku při čekání na vlak hrály Zajíčku v své jamce.
O něco mladší fota jsou z vyhlídky mezi Třebaní a Karlštejnem. Na Pokladu 2005 jsme šli opačným směrem. Pod kopcem jsme si uvázali šátky, a na louce po rozvázání jsme uviděli Disneyland.
A nejnovější fota jsou rok stará. Na zahrádce Kulturáčku jsme při Pokladu slavili 3 x 65. Podívejte se na předposlední a poslední foto a najděte zhruba šedesát rozdílů.
album
JiVl a Soňa

Na hradbách, 12. 5. 2020
Tak asi nastal konec světa. Včera, když jsme si chtěli dát startovací pivo na Hadovce, naskytl se nám bezútěšný pohled. Místo stánku na levnou krásu holé nic. Tak jsme sešli k Botiči, pozdravili na dálku ZSV a zblízka jeho mostek a útočiště našli až U pečeného kolena. Sedm piv, jedno Cinzano - prostě pohoda. Z Folimanky jsme se vydrápali až na Vyšehrad. Tam už nám vlastním tělem držel jediný volný stůl ten, co ho mám v občance. Všichni slavili otevřené hradby, trasa 12 navíc svůj svátek (bylo dvanáctého). Zde nás zdraví její zástupce. U vedlejšího stolu zase seděla Anička z lázní, která s kamarádkou dorazila až z Bohnic. A tady je naše hlavní stanoviště. Jedno panorama už poslala Alla, tady je Milošův pohled z hradeb na hradby. Přišla nás pozdravit i spřátelená trasa 16. A pak se najednou začali kamarádi nějak vypařovat - tohle jsou poslední zbytky slovutné Trasy 14, než jsme po osmé zbyli u stolu sami s Jirkou. To jen Stáňa si myslí, že svět se vrátil úplně do starých kolejí. Že když přijde do hospody v devět, nalezne rozjařenou společnost. Omyl. Jen prázdný stůl na ni dejchl samotou.

Rozloučení s Ivčou ve Štěchovicích, 16. 5. 2020
Projev praesidenta SPASu
Album
Kužel

Kotva, 19. 5. 2020
Včera jsme si před Kotvou střihli ještě vycházku z Vozovny Střešovice. Na zahrádce nás sice všude vítaly Tři sestry, ale nakonec nás čekali jen staří Kozli - k pití samozřejmě. Cestou jsme objevili na garáži Kurta Gebauera Český rybník. Původně se dámy rochnily v roce 1986 v rybníčku ve Vojanových sadech. Ano v tom, kde každé Vítání léta dřepí vodník Můra. Připomněli jsme si i náš Český rybník, který jsme zrealizovaly na Cykločundru o patnáct let později. Sbírku doplňuje Český rybník 2020. Po famózních výhledech na hraně Letenských sadů jsme dorazili na střechu Kotvy. Exkluzivní stoly už byly obsazeny, tak jsme se chodili kochat výhledy jen ve stoje. To je fotografická dokumentace stolů ze začátku večera, u posledního stolu sedí Hujeři – info pro ty, co nejezdí do Uherských lázní. Pak přicházeli i další účastníci, celkem nás dorazilo do T-Ankeru 22, ale ty si musíte domyslet, protože my už jsme se věnovali jen výborné Kamenické desítce.

Jarní Stezka mládeže Trasy Čtrnáct povídání a album

PROMOR na Norrisově boudě, 22. 5. - 24. 5. 2020
Hardyho zpráva:Je deštivé pondělní ráno a Hardy chodí po chalupě a hledá, hledá kde ti Promoři jsou a bylo jich celkem 11 a kde je chyba, jak to že je nemůžu najít a znovu prohlíží kumbál, kde strávil hezkých dlouhé chvile mazlení s Marčelínou a dole veselé chvíle s Dobíkem a musí se smířit s tím, že mu zbyla Věra a já na okusování a spousta vzpomínek co vše v průběhu víkendu zažil a z psího pohledu ne úplně pochopil, no protože ti Promoři pořád hovoří a pořád se smějí a překřikují se a chodí k nějakému sudu a z toho teče něco žlutého a oni to chytají do skleněných nádob a pak to lijí do hlavy a jakmile to do té hlavy vylijí všechno, tak už tam běží znovu a pak ještě ti Promoři vezmou takou zelenou flašku namíří jí do neba a ozve se obrovská rána z lahve vyletí nějaký kus měkkého dřeva a všichni volají „ Ať žije Jana“ a „ Na zdraví“ no a taky „Kdo hodně ťuká, málo šuká“ to je děsný řev, ale ono je to baví a taky pořád jedí něco dobrého a mně dají akorát granule a všichni sedí venku v Pueblu a pak je jim zima, tak se přesunou dovnitř a tady je to pořád stejné Promoři pořád hovoří a pořád se smějí a překřikují se, no tohle dělají dva večery za sebou a naštěstí přes den se mnou šli projít a to sice jednou na Bramberk a v neděli na Bukovou horu a pak bylo krásné koupání v rybníčku u Jelení boudy akorát nevím, proč si všichni Promoři přivezli kola, když na kolo vyjel v sobotu akorát Mirek asi se jim v tom deštivém počasí nechtělo a to se jim nedivím a sobotu pozdě v noci, místo aby šli spát tak řvou z plna hrdel něco o nějakém Džekovi a jeho děsným smíchu a vzbudila se Jana a je spokojená, že mohla přerušit spaní a potom Pavel volá „Došel sud, poslední pivo!“ a všichni jsou smutní, ale jenom chvilku a pak tu žlutou vodu pijí z lahví a zase pořád hovoří a pořád se smějí a překřikují se a ještě hrají na kytary, no děsný, aby bylo to děsně prima snad ještě přijedou haf a snad Jirka pošle nějaké foto.
Hoj to byl promořený víkend!
Album
JiVla, Soňa a MiMa

U Prince, 26. 5. 2020
Včera jsme úterní hospodu zahájili na terase U princů. Tu krásu nelze popsat slovy - Staroměstské náměstí jako na dlani, Pražský hrad a všude okolo nás záplava staroměstských střech. Nemůžeme se vynadívat. Povinné skupinové foto a máme celou terasu jen pro sebe. Že bychom si bouchli? Ale ne, nakonec jsme se spokojili jen s pivem, vínem a camparim. Pak jsme se metrem přesunuli do Blanické. Po skoro třech měsících. Tady se naštěstí nic nezměnilo. Ani kamarádi. Kromě těch, které jsme viděli v „zahradních“ restauracích či Ivčovi, vystoupil z ilegality nově Náměstek. Jana M. se rozhodla, že má vlastně svátek i narozeniny, a tak slavíme. Při ťukání zatím z ilegality vystoupil jen Náměstkův nos.

19. Milíčeves, 5. 6. – 7. 6. 2020
    Tak jsme se v tomto podivném roce sešli na první čtrnáctkové víkendové akci ve větším než malém množství až v červnu. A rovnou to stálo zato, Milíčevsí se protočilo na šedesát!! lidí. Přítomnost piva sice ohlásil přípravný výbor už v pátek ve dvanáct, pípa však dorazila až v pět. Ale to byl snad jediný zádrhel celého pobytu. Hrozící mračna jen vytvořila nad zahradou dvojitou duhu a my mohli hodovat a hrát u ohně až do tři čtvrtě na jednu, kdy dorazil s píchlou duší poněkud vyšťavený Vítek.
    Sobotní ráno nevěstilo nic dobrého. Jen co se téměř v 9:14 odpálil tupý start, začalo drobně pršet. Přesto hamletovská otázka Jet či nejet? vůbec nezazněla. Jako jeden muž vystartovalo přes padesát cyklistů přesně podle map namalovaných poprvé ne vlastnoručně - hurá! Jeli jsme mírně zvlněnou zelenou krajinou, okolo kostelíků, roubených chalup a výhledů na Trosky pod námi. Zastavila nás až v Mladějově cedule Cyklo Milíčeves. Po obědě jsme si prohlédli chalupu a větrný mlýnek, který jen pro svou potěchu vytvořili Jů a Hele Lhotákovi. Santiniho kaple nezklamala jen proto, že už jsme věděli, do čeho jdeme, a navíc Miloš chytře zvolil cestu k ní z kopce dolů. Nevýznamná přeprška strávená pod stromy v Ostružnu nebo v hospodách v Blatech či Jičíně. Na zahradě rajských potěšení už zase jen slunce a jak jinak - dvojitá duha. Miloš na sobotní večer zajistil sousedy na rožnění masa a sestřenici Líbu na hudbu, a tak večer zařízen allinclusive. Cítím v kostech: Es kommt der Tag, kdy za nás někdo bude jezdit i na kolech.
    V noc se vypršelo a ráno SLUNCE. Vyrazili jsme za dalším Milošovým příbuzným do Volanic. Tak už nejen oheň, voda, vítr. Bratranec nám na nádrži plné bioplynu názorně předvedl, že se elektřina dá vyrábět za naše peníze i z kukuřice. A už je tu Jičíněves. Astronom Grygar tu dětem nejen názorně osvětlil planetární soustavu, ale na jejich přání zřídil Lajce, první oběti vesmírných letů, na zahradě školy i hrobeček. Moc se té kachny a svíčkové nenacpěte, čeká nás kopec. Jak výstup, tak výhled stál zato. Z vrcholu Veliše jsme se naposled rozhlédli po terra felix - šťastné zemi pod námi. Ano, pravdu dí náš zapadlý vlastenec. Šťastná to zem! Po celý víkend jsme nespatřili ani jeden hadr na hubě, na první bubáky jsme natrefili až na hranicích Prahy. Tak Miloši, Blanko, organizační výbore, díky a za rok se těšíme už podvacáté!
Album
JiVla a Soňa

Nebozízek, 9. 6. 2020
Včera jsme si před Blanickou střihli jeden Nebozízek. Poloprázdná lanovka staví přímo u hospody. Když vystoupáte po pár schodech, nabídne se vám takovýto pohlednicový výhled. Ani na druhou stranu to není špatný. Vybraly jsme si na terase nejlepší stůl, aby se nám do záběru vešla i lanovka. A jak jsme se rozrůstali, posadili jsme se do první řady kina a zírali a zírali. Nemohli jsme se vynadívat, tak ještě jeden poslední pohled od záchodků. Cestou do doupátka se nás dost poztrácelo. Museli jsme dost dlouho čekat, než nás okolo stola, la usedlo čtrnáct. A to Ivan Pažout přišel už v sedm! Nakonec příjemná hospoda, kdy jsme ty, kteří nebyli mezi šedesáti účastníky Milíčevse, přesvědčovali, že jsme opravdu, ale opravdu vůbec nezmokli.

U Čertovky, U Magistra Kelly, 16. 6. 2020
Tak jsme to léto na Malé Straně přeci jen přivítali. Jen kousek od Vojanových sadů na terásce přímo nad Čertovkou. Velice rychle jsme museli srazit všechny volné stoly, protože se nás sešlo (tu radost Šestnáctce neudělám) přesně 14 + 2. Kochali jsme se výhledem na poloprázdný Karlův most, prosluněnou Prahu a poklidnou Čertovku, když co to? Zacinkaly skleničky a zaznělo pět poctivých ran - to Milena s námi a Prahou oslavila krásných 5 x 14. Jenže musíme ty bruty a demi rychle vypít, čeká nás totiž další štace. Dvoreček Magistra Kellyho je opravdu maličký a navíc zaplněný úplně cizími lidmi. Ale šikovný číšník nás nejprve vyhnal ven, pak přesadil úplně všechny hosty, přeskupil stoly a rázem jsme se mohli všichni namačkat k jedné tabuli. Začaly hody – pivo pod čtyřicet, poctivý guláš a další pochutiny v ceně poledního menu. V osm najednou jako když do vrabců střelí, oslavenkyně, Budějice a další odešli zřejmě pařit někam jinam. Ale nevadí, vstanou noví bojovníci. Jejich místa rychle zaplnili další čerství čtrnáctkáři, a tak jsme mohli začít zase slavit – tentokrát narozeniny Aleny H. Nás donutila z dvorečku odejít až policejní hodina. Tak jsme šli do Šatlavy. Tam sice spousta popíjejících lidí z TAKu, ale nám prý už nenalejou. Nevadí, mladí v podzemí Legendy nás přijali s otevřenou náručí a ochotně nám nalili dokonce několikrát. A tak ještě jedna poslední zahrádka. Čas 1:14 - tady už nám taky naštěstí nenalejou, ale snad aspoň něco pojede.
Všechny koronavirové zahrádky viz
91a. ČTRNÁCTKOVÉ ZAHRÁDKY V DOBĚ KORONAVIRU, duben - červen 2020

Kuželna Horská, 23. 6. 2020
Již potřinácté! Vedoucí si včera dával načas, akademickou čtvrthodinku si protáhl třikrát, ale pak už bylo všechno jako vždycky. Terásku jsme většinu večera měli jen sami pro sebe. Tlačenka, matjesy, pivo teklo proudem. Objevil se i téměř ztracený syn a dcera a Můra nakoukla nejen zvenčí. Ještě ani nezapadlo sluníčko a už to táhlo upracované důchodce domů. Tak ještě pár loučení a už by to šlo. Když jsem usoudila, že už by mohl mít pan výčepní dost skla pro všechny přítomné, oslavili jsme důstojně příchod léta. A do toho si vzpomněl Honza Ment., že má vlastně zítra svátek. Tím pádem jsme vykoupili veškerý šampus. Mezitím se zformoval hráčský stolek. Michal s Mirkem se nezištně podělili o kytary, zahráli si i další čtrnáctkoví hudebníci. Došlo i na tanec. Teráska je zarostlá, věže Vyšehradu jsou vidět jen z jednoho růžku - umělecké foto náš šéf. Ten měl čas na focení, zatímco kytaristi hráli jak o život a hlavně o stíhání vlaku a metra. Já jsem stihla poslední, a co vy Řevničtí a Petrovští?
viz také
91b. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2020 červen - září 2020

U Pinkasů, 30. 6. 2020
Včera měla být jen taková krátká mezihospoda. Plán byl jasný: pokocháme se gotikou, vypijeme jedno dvě piva za 55 K a půjdeme domů. Posuďte sami, jak jsme ho vyplnili. Těm, co neprošli hospodou U Pinkasů, se při vstupu přes kostelní zahradu naskytl tento pohled. Inzerovaná zahrádka s gotickou klimatizací se vzpírala jakémukoliv záběru, a tak vyfocena nadvakrát – to, co se ukrývalo nad slunečníky a co pod nimi. Alla vybojovala velký stůl, a tak se zatím vejdeme. Naštěstí se doktorky rozhodly, že v sedm je už nejvyšší čas jít domů, a tak se k našemu stolu vešla i druhá várka příchozích. Všimněte si vepředu – éto prst našeho profesionálního fotografa Bubu. Obsluha místy vázla, už dlouho, dlouho jsme neslyšeli tak často „Pivo? – U kolegy, prosím“, ale stejně někteří nejmenovaní stihli i čtyři kousky. Tím pádem další příchozí u vedlejšího stolu už nezdokumentováni. Nemám stání, nemám stání, Prostřený stůl na Karlově mostě je příliš velké lákadlo. Zanechali jsme Martinovi, Větrovcovi, Koppa a Pavla svému osudu a vyrazili na most. Pověsti nelhaly. Takhle vypadal začátek stolu přímo u Staroměstské brány, táhl se mostem dál a dál. Téměř na konci, po 515 metrech, jsme natrefili na Muzikanty z Kampy. To je náš Říp, tady zůstaneme. Muzikanti hráli a hráli, objevovali noví a noví známí. Dokonce jsme se dostali jako odstrašující příklad do novin. Poslední píseň, poslední foto. Úderem policejní hodiny nás sličné hostesky rozehnaly.Jenže děvčátka (ano, takhle nás v posledním baru oslovovali) projevila přání vidět Legendu, kde jsme skončili před čtrnácti dny po Kellym. Tak jsme si tam daly ještě jeden drink na noc. Stáňa dopoledne hlásila, že si v autobuse 118 všichni o půlnoci slavnostně sundali roušku. Ať žije léto a naše velkolepé plány!


Petr Kopp, 30. 6. 2020

Cykločundr na Křivonosce, 2. 7. – 6. 7. 2020

album
Miloš
jméno: MN kód: C2020

Narozeninová Lhota, 10. 7. – 12. 7. 2020
Nejprve je potřeba udělat řádné přípravy:

    Lhotu nelze popsat slovy, tu je nutno zažít. Třeba nedělní odpoledne s číšníkem v dokonalém dress code. Škoda, že fotograf ZSV poslal jen foto, kde chybí psíček. Ale na druhou stranu takové foto by každá mravnostní policie musela okamžitě zabavit. Tak ještě jednou moc díky, milí Lhotečané, a zvláštní uznání našim nečekaným básníkům Jirkovi a Luďkovi.
Píseň sedmdesátníků Luďka
Píseň sedmdesátníků Jirky
P. S. Jirka: Ahoj kamarádi, zdravíme všechny příznivce z prosluněné Lhoty. Právě jsem vylezl z bazénu a posnídal utopence. Do kadibudky jsem se nemusel štrachat – kalamita zažehnána, tak piju kávu a vzpomínám na úžasný víkend. Napočítali jsme nás celkem 45 kousků a pět psů, v neděli šest.
Děkujeme všem za milou společnost a dojemnou oslavu narozenin. Zvlášť děkujeme přípravnému výboru a všem, kdo přiložili ruce k dílu a přispěli ke klídku a pohodě ve Lhotě. Bylo to fajn, opravdu, vážně, fakt. J+Z+Z+M
album
Miloš
jméno: MN kód: Lhota

XIVejt Na Pěšinách, 14. 7. 2020
    Původně to měl být včera takový obyčejný XIVejt. Jenže před čtrnácti dny byl Petr Kopp s námi U Pinkasů a najednou už není. Jirka Staněk přinesl plakát, kterým připomněl jeho šedesátiny (ať nemusíte zbytečně pátrat, to nejsou Péťovi kamarádi z Hostivic, ale bezvýznamní rumunští pastevci). Sedli jsme si na terásku hospody Na Pěšinách, ale ta nám brzy přestala stačit. Tak jsme začali lákat muzikanty dovnitř. Společnost se velice pozvolna, spíš ztuha, přesouvala do sálu, kde hudbu zpočátku přehlušovalo Flek! Re! Tutti! Tady už hudba hraje prim. A když se do toho dal František s „Pro mě práce je největší nebezpečí“, už neměl nikdo nárok. Ani karbaníci ani tiché písně Petra Koppa. Až když většina hostů odešla (nebylo nás kýžených 2 x 14, ale rovnou 3 x 14), a přišla Javor, došlo i na Sarajevo. Na další Frantova blues se přidal i náhradní Pařízek. To už tu zbyla jen hudba a nejvytrvalejší muzikantské Lidušky. Ještě hoří oheň a praská dřevo… Tak ať se Ti, Péťo, na hrázi věčnosti dobře ouří!

Cyklo Dunaj, 25. 7. – 2. 8. 2020
    Nejen D1 byla zacpaná, cesta ze severu z Polesí byla dneska ještě zarubanější. A tak náš šéf s Natašou dojeli na Zličín, když ti rychlejší účastníci už byli na cestě domů. Tak jen oznamuji, že my pomalejší jsme všechny dary Vláďovi a Nataše (už v dobrém rozmaru) na autobusové zastávce předali a mezi kapkami deště jsme si ještě na bezvadný zájezd bouchli jeden šampus.
Alba
JiVla
Miloš
jméno: MN kód: Dunaj

Smíchovská náplavka, 4. 8. 2020
Celý týden jsme se „poflakovali“ na kolech po břehu krásného modrého Dunaje, tak kde jinde se podělit v úterní hospodě o zážitky než na břehu naší české Vltavy. Ale nejdříve trochu kultury. Navštívili jsme DOK16, úplně novou pobočku Městské knihovny. Ale co to? Místo knih jen dřevo, pila a vrtáky. Hned vedle je naše vyvolená kobka. Sice to dalo trochu práci svolat ovečky z jiné kobky či dokonce jiného břehu, ale tady už jsme všichni hezky pohromadě. Dokonce jsme si bouchli i šampaňská, určená pro přivítání na Zličíně. Tak mnoga ljeta, Natašo! Stále se trousili další čtrnáctkáři či účastníci zájezdu, a tak jsme museli náš stůl prodlužovat o další a další stolky až tak, že nás slečna číšnička varovala, že od železničního mostu si už budeme muset pro pivo chodit sami. Přilétla i Můra, ale než jsme se nadáli, už na nás mávala zvenčí, tedy z přívozu. Začalo se stmívat, a to přišel ten správný čas pro reklamní okénko. Bunda LÍDL v akci za 199 K, no nekup to! Mladému číšníkovi šlo vynášení stolů daleko lépe než práce s bleskem, a tak se musíte spokojit s částí posledních mohykánů (Roithovi mimo záběr) jen ve tmě. Ale uznejte, že měsíc svítil nad Vltavou a nad téměř liduprázdnou náplavkou daleko krásněji než nad nějakým Portlandem. A protože číslo hovoří, věřte nebo nevěřte, na smíchovské náplavce se nás sešlo přesně 2 x 14, jako že se T. Texas Zuzana jmenuju.

Pivovar Řevnice, 18. 8. 2020
Venkovní stoly v pivovaru Řevnice nelze rezervovat, a tak to místní pojali zodpovědně. Když jsme dorazili, trůnila Boženka, Pavel a Věra každý sám v čele jednoho stolu a odráželi nápor žíznivých cizích cyklistů. Nablížili jsme připoutané stoly, co to šlo a po dvou vlacích už jsme začali vypadat jako společnost. Do dalšího vlaku už jsme třetí stůl neuhájili, jen jsme kradli židle, kde se dalo. Pavel si pořád stěžuje na sucho a ukázalo se, že má pravdu. V Praze všude řádily průtrže mračen, ale tady nad Řevnicemi nebo alespoň nad pivovarem byla jasná obloha. Takže nevadilo, že lidi dorazili bez deštníků. Víc to, že i bez svetříků. Většina svršků, které vidíte, patří Jirku Veverkovi, který obětavě vyplenil svůj šatník - má ho naštěstí hned za rohem. A taky přinesl foto knihu. Tak takoví veselí jsme byli. Došlo i na exkurzi. Bývalé nádraží je opravdu pivovar, varny jsou v patře. Sládek nás nechal nahlídnout i do tajů vaření. Toto je kupříkladu, děti, spilka. Hned vzápětí se rozhořel spor o nadmořskou výšku řevnického nádraží. ZSV, který odešel dřív na vlak, spor briskně vyřešil. Otec vyhrál nad synem o jeden milimetr. Už máme zahrádku jen pro sebe. Při placení opět klasika. Velká piva vyšla, chybí zaplatit dvě malá. Museli jsme řidičce telefonicky důrazně vysvětlit, že neplacení ji od promilí nezachrání. Poslední foto je rozmazané, ale už je pořízené v běhu na vlak. V pohodě zůstali sedět jen domorodci. Je z něj patrné, že Věra, ač načíná už pátou sedmičku, vypadá dobře. Ostatně jistí ji hodný František, který nakonec opravdu přijel.

Na Kotlářce, 1. 9. 2020
Výzva Back to school! zázračně zabrala. Před zvoněním seděli způsobně v lavicích už tito šprti, úderem šesté jsme museli přistavit i další lavice. Naše kulturní referentka přišla samozřejmě pozdě. Ovšem její omluva, že po operací očí si ještě nestačila pořídit slepeckou hůl a že jí bloudící po dejvickém kampusu musela ochotná pionýrka dovést až před vchod, byla třídní uznána. Okamžitě s pomocí asistenta, který předčítal cenu a název, začala distribuovat lístky. Pak už se nás tísnilo ve škamnech tolik, že na našeho šéfa zbyla jen oslovská lavice. Očekávala jsem, že naši inženýři budou vzpomínat, co na Kotlářce za školou zažili, ale zase všem vytřel zrak náš akademik. Když jsme ještě tahali kačery, Vráťa sem ze sousední jedenáctiletky Bílá chodil o velké přestávce na malé pivo za čtyřicetník. Pak už začali žáci svévolně odcházet domů zřejmě smolit domácí úkoly a možná dokonce i platit Stezku. Odešel i chromý se slepou. Jejich místa okamžitě zabrali noví žáci. Dokonce když Ivan Pažout ne přicházel, ale odcházel, srazil se ve vchodu se Stáňou. Náhle se jako Deux ex machina zjevila Věra Ouř. a všem přítomným bylo jasné, že tentokrát budeme po škole dlouho. Když nás v deset zahnal školník převlečený za servírku dovnitř, využili někteří spolužáci příležitost a zdrhli před Věrou oknem, ale my silné osobnosti jsme vydržely až do posledního zvonění.
P. S. Michala M. - Tak já lehce navážu na Zuzčinu zprávu a po direktivu školníka (krásné servírky) jsme se přesunuli dovnitř a zde bylo krásné teplo a bylo prima, až potom, když Šéf pravil, že musí domů, neb sice Natašu doma nemá, ale cosi k domovu ho jít nutí, nic v hospodě nic mu po chuti, tak to byl ten pravý signál pro zbývající gazely (Věru, Stáňu, Zuzku a Věru) a začala pravá Dámská jízda a já tam seděl a zíral jako puk, jako přísedící, s právem konzumovat a mlčet a všechny hovoří současně a to je život, ale ve finále jsem prosadil své znalosti ze cvičáku a zvolal: "Věro, domů!" a výsledek se asi za hodinu dostavil a tak opouštíme zbytek dámské T14 a potácíme se pěšky na metro a vůbec nechápu, jak to ty ženské všechno vydrží… Hoj to bylo zase úterý!

Literární výlet, 7. 9. 2020
Minulé pondělí byl další Literární výlet s Eugenem Brikciusem. Stopovali jsme Rilkeho v dámských šatech, ale nakonec nás nejvíc uchvátila Božena Němcová. Tedy její sál a strahovský polotmavý Norbert, který s postupujícím večerem měnil barvu.

Pod hrází, 15. 9. 2020 Naše poslední zahradní restaurace nahrazovala Loučení s létem ve Vojanových sadech a počasí dělalo, co mohlo, aby dalo akci správný background. Bylo vedro. A tak stín u Botiče v hospodě Pod hrází bodnul. Podařilo se nám obsadit dva sousední stoly a zase připravit pro šéfa oslovskou lavici. Ale netrvalo dlouho a ta se proměnila v další čtrnáctkový stůl. Zdenda nám na přehlídkovém molu ukázal, jak se stylově rozloučit s létem. Když vypadalo, že nás bude do lavic přesně osmnáct o psech nemluvě, zjevila se Věra Ouř. s osobním řidičem. Sice jí povolil jen půlhodinku a pak už tvrdě placenou čekačku, ale Věra zmákla i taxikáře. Zůstali jsme u Trautenberka do půl jedenácté a zahájili novou tradici cest z hospod. Jen zoufalí jedinci se vrhali do černočerné divočiny, půlka hospody nasedla do přistavených aut a Darina a Franta je odvezli k metru nebo přímo domů.
všechny zahrádky viz
91b. ČTRNÁCTKOVÉ KULTURNÍ LÉTO 2020 červen - září 2020
navštíveny:Kuželna Horská, U Pinkasů, Karlův most, Radost, U Houdků, Na Pěšinách, Smíchovská krčma, Smíchovská náplavka, pivovar Řevnice, Na Kotlářce, Pod hrází

Velká Stezka, změněná na naši malou, Ejpovice, 25. 9. – 28. 9. 2020

Pozvánka Jirky Bubenička

    Jarní, posléze podzimní, která se místy změnila na Stezku zimní, jsme si moc užili. Sešlo se nás na terásce kempu v Ejpovicích celkem 38 statečných. V pátek jsme z Kotle spatřili Brno i Prahu a přes demarkační čáru došli do pivovaru ke Stočesům v Rokycanech. Propršenou sobotu jsme strávili v plzeňských pohostinstvích, Beer Factory jsme dokonce pomáhali zavírat. V neděli jsme se pozdravili s vodáky v kempu v Dolanech, balancovali na stezce nad Berounkou, 26 nás hravě otevřelo zavřenou hospodu U Soptíka a přes daleké výhledy z rozhledny Chlum jsme došli do Doubravky, kde nás Leoš zatáhl do kultovní hospody Plzeňáků U Havránka v Hřbitovní ulici. Pak jsme se ještě dorazili v pivovaru Pod lípou v Kyšicích. V neděli jsme podle původního plánu dojeli do Hrádku u Rokycan, ale areál, kde jsme měli mít zakončení, jsme spatřili jen na naučném panelu při cestě do Dobřívi. V hamru jsme potkali trosky ostatních tras a po polévce ve Staré hospodě došli na zastávku ve Svojkovicích, která se nečekaně změnila na pohostinství U Václava. Václava mám nejradši, ale Medvěd není taky špatný. A tak sedm statečných zakončilo Stezku U Medvěda v Berouně.
    Poděkování patří všem, kteří vyrazili a přispěli k tomu, že jsme prožili společně Stezku TAK, jak ji v podstatě známe. A šéfovi, že to přihlašování a odhlašování přežil v poměrně psychickém zdraví. A úplně nejvíc díků patří našim hudebníkům, kteří hráli každý večer, jakoby seděli ve vyhřáté hospodě a zvysoka kašlali na zavíračku v deset.
Alba
JiVla
Miloš
jméno: MN kód: Ejpovice
Karel
jméno: kapr14, heslo: stezka
Vláďa
Jméno: VR Kód: 62.Stezka

20. jubilejní Výstava Tvůrčí skupiny, 7. 10. 2020
Přátelé, díky Michalovi už víte, jaké obrazy vystavuji na Novoměstské radnici. Přesto se přijďte podívat na jubilejní dvacátou výstavu naší Tvůrčí skupiny, která letos výjimečně bude bez vernisáže a tak zcela nenápadně začne ve středu 7. 10. v 10 hodin v galerii novoměstské radnice, vstup z Vodičkovy ulice. Výstava potrvá do 1. 11., otevřeno bude ve dnech úterý – neděle od 10 do 18 hodin. Pokud by věrní návštěvníci našich vernisáží chtěli přijít společně, tak navrhuji např. hned ve středu 7. 10. návštěvu v rozmezí 16 – 17, případně až 17:30.
album
Kužel

Nadějné vyhlídky, 11. 10.2020
V neděli jsme si prošli z jara odloženou vycházku Nadějné vyhlídky. Absurdnější název tři dny před stanným právem nemohl Charles Dickens vymyslet. Sešli jsme se na oběd v restauraci Hercovka. Naštěstí Bulhaři neumí počítat do čtyř, a tak paní vedoucí ochotně přistavovala stoly, abychom se všichni vešli k jednomu. Odtud vedly naše šlépěje na hranu. První vyhlídka na Prahu byla za dráty, ale z parku na Dlážděnce už jsme měli celou Prahu jako na dlani. Okolo Drákulova jsme došli k zahradě opuštěné Vlachovky. Tady v sudech bydleli soudruzi z NDR a vevnitř kraloval Pepíček Zíma…
Více viz
92. NADĚJNÉ VYHLÍDKY - 11. 10. 2020 - fotoalbum...

Poslední hospoda před další uzávěrou, 13. 10.2020
    Budeme věřit, že aspoň jednou ta neuvěřitelná dvojka splní, co slíbí, a sice, že tu hrůzu, kterou na nás Prymula dneska spustí, bude platit až od středy. A protože Pivní bar na facebooku hlásí: Trochu upravíme otevírací dobu. Otevřeno bude od 15:00 do 20:00. A zároveň dodává: I když, dávám tomu den, maximálně dva.?? Takže zítra hospoda BUDE, sejdeme se v PĚT. Spolu to zvládnem.
    Do přípravy poslední hospody se zapojilo spousta lidí. Alla namalovala přehledný plánek se čtyřmi stoly, každý se čtyřmi židlemi. Pan vedoucí přesně podle dodaného nákresu stoly v doupátku rozestavil a Vláďa je zamluvil už od páté. Ještě ve čtvrt na šest šlo vše podle plánu, pokud nepočítáme, že u jednoho stolu trůnil Ivan Pažout, normálně chodící před desátou. Jenže pak se to nějak zvrtlo. Museli jsme přidávat jednu židli za druhou, až pravidlo čtyř vypadalo v půl sedmé takto. Po nadějných vyhlídkách jsme probírali vyhlídky chmurné a přitom usilovně pili, abychom vše podle pitného režimu do osmi zvládli. Zatímco plukovník hovořil v televizi, a my dopíjeli třetí Neipu (Sedmnáctka), došli jsme k názoru, že nutně potřebujeme Lee Harvey Oswalda. Ale nakonec poslední příchozí Stáňa přišla na pozitivnější řešení. Viz dále.
Všechny nadějné vyhlídky jsou za námi.Neboť co všechno nebude: Podzimní Křivoklát, Dobřichovické vily, příští hospoda v Blanické, víkend uprostřed týdne do Dobříše na výstavu Jirky Staňka, Uherské lázně.
Ale všechno úplně není ztraceno. Stáňa si vzpomněla na disent a navrhla bytovou kulturu. Divadlo hrát nebudeme, ale pustíme si filmy. Stáňa, jako autorka nápadu, má právo první noci. Ta nastane hned příští úterý 20. října v 18 hodin. Sejdeme se u ní v Michelské, neboť Stáňa čerstvě vybílila byt, a tak se bude u ní film O kuřeti a lidech dobře promítat. Sejdeme se v šest, každý si přinese, co sám sní a vypije, promítá se od půl sedmé.

Bio T14, 20. 10. 2020
MiMa:To jsme si včera v bijáku T14 užili a bylo dobře, že nás bylo tolik, kolik nás bylo, protože to bylo akorát a Stáňa přichystala výbornou sekanou a přípitek Metaxy na zdmar viru a taky připravila vstupenky a promítaný film plně odpovídal a místy i předčil očekávaný zážitek a hodně jsme se zasmáli a to je dobře a pak se to ještě hodnotilo a uvažovalo se, co se bude promítat příště, a kde a jak to dopadlo nevím, to už jsem odešel do noci, ale z toho co jsem zaslechl, když hovořili odborníci na hlubokomyslné filmy, tak to bude asi něco takového, jako Vám posílám v příloze (nepublikovatelné). Stáňo, bylo to moc prima, díky.

92b. VYCHÁZKY V POLOILEGALITĚ - říjen - prosinec 2020
Pod odkazem se ukrývají
Na Černolické skály, 24. 10. 2020
Vzhůru na Říp, 28. 10. 2020
Z Dolních Břežan do Dolních Břežan, 1. 11. 2020
Za Horymírem do Radotína, 7. 11. 2020
Do Prokopáku, 14. 11. 2020
Z Bílé Hory až na Malou Stranu, 17. 11. 2020
Skály nad Divokou Šárkou, 21. 11. 2020
Výlet ze Suchdola do Suchdola, 28. 11. 2020
Z MM66 do Zapadlého vlastence, 5. 12. 2020

Pivní bar v Blanické, 8. 12. 2020
    Tak nám zase naše strana a vláda ve své nevyzpytatelné moudrosti otevřela hospody - a po šesti dnech zase zavřela už v osm. My, co spolu chodíme do hospody v úterý, jsme na to vyzráli, šestý soudný den bylo ještě do deseti. Do doupátka v Blanické se nás ke třem stolům namačkalo už krátce po šesté dvanáct a pak ještě postupně doráželi další a další, mezi nimi i doyen naší Trasy Radek. Probrali jsme záležitosti zajímající více stran a proběhla předváděčka, zajímající nejdříve Jarmilu, posléze všechny. A pak se zvedla Darina a oznámila nám, že má dneska narozeniny a má přání jediný: je s námi oslavit. Bouchli jsme si na naše zdraví dvě šampíčka. A jaké z toho plyne poučení? Naservírovaná Bohemka nám napověděla: Buďte spolu!
    Takže BUĎME SPOLU v neděli – píšu 13. prosince. Vánoce s živým stromečkem, dárky (drobnými), svařákem, cukrovím tentokrát oslavíme na Aljašce. Odjezd je ze Smíchovského nádraží v 11:30 busem 321 do Stříbrné Lhoty. IvČe nabízí ještě dva časnější odjezdy. Jet o dvě hodiny dříve a ty strávit U Dernerů (otevírají už v 9!), nebo jet o hodinu dřív přímo do Kytína na náves a tam si v pivovaru dát jedno pivo a dojít za půl hoďku na sraz. Nevím, jestli je někdo ochoten kvůli jednomu pivu obětovat hodinu spánku, když tak mi dejte vědět.

Nadílka Na Aljašce, 13. 12. 2020
    Taky se připojuju k poděkování za báječnou nadílku. Vláďovi, který nadílku v přírodě vymyslel, a IvČe, která na vrcholu MM66 při pohledu na Hřebeny okamžitě navrhla lokaci – Aljašku. A pak Mirkovi, který nejen že souhlasil, ale spolu s IvČe nám připravili vánoční stromek, báječnou tabuli, oheň a vůbec zázemí. Jo a podle hlaviček na fotkách zase nás bylo přesně Čtyřicet z TAnKu a pes. K záplavě fotek ještě přidávám jednu z prologu, kdy jsme navštívili Kytínský pivovar a jednu závěrečnou, kdy nám ujel na Malé Svaté hoře přípoj do Prahy, a tak jsme zase „museli“ do hospody. V mém provedení samozřejmě rozmazané.
Album
Kužel
Karel
jméno: kapr14 heslo: stezka

Ztracenka 19. 12. 2020
    V sobotu jsem využila toho, že Jirka odjel na chalupu, a tak jsme jeli na výlet busem, a to až do Slap. Už v devět. Všechny na brzký odjezd (aspoň v duchu) brblaly. Kromě Stáni, která dorazila na zastávku v 9:30, a tak nás stíhala ze Štěchovic v protisměru. My jsme si zatím prohlédli - ovšem jen na fotce nejkurióznější sochu Čech a dohledali Ferdinandův sloup i Jana Nepomuckého, kteří byli vyzdviženi ze dna vltavského. Pak v pomalém sledu (11 km za 6 hodin) miniaturní vánoční trh, plavec, který proplul stojaté svatojánské proudy, trampská osada Svatojánské proudy, kam jezdil autor Niagary, tunel a osada Ztracenka. Zde v Saloonu jsme pili a hodovali, a pod totemem si bouchli. Pak opět malebnou stezičkou nad Vltavou až nad Štěchovickou přehradu (uvnitř jsme byli při 2. výletu uprostřed týdne v březnu 2016. Do městyse jsme dorazili skoro zároveň s tmou. Fota z výletu – včetně pohotové fotky promrzlého plavce od Marčelíny jsou zde:
ZuVla

Vánoční výlet bez Medvěda, 26. 12. 2020
    Vánoční výlet byl tentokrát bez Medvěda, ale myslím, že mohu za všech 2 x 14 účastníků prohlásit , že se moc povedl. Rodina Tichých si nás vyzvedla v Řevnicích na nádraží a vyvedla nás úhledným údolíčkem k Lesnímu divadlu. A pak jsme už jsme jen stoupali a stoupali, až jsme se ocitli v kempu na Strážném vrchu. Tady to poznáváme, byli jsme tu už na Pokladu v roce 2009, tenkrát sem vyvlekli Tišší sud. Letos na Štěpána jsme se museli spokojit s deseti druhy bramborového salátu. Pak jsme se opět nechali vést lesy, cestou necestou, údolíčky i přes pláně až do zahrady Wykoupení. Na přání rodiny uveřejňuji jen dokumentační foto: Tady chcíp PES. Ještě jednou moc za všechno děkujeme a příští rok se to už musí povíst - do Medvěda půjdeme počtrnácté.
album
JiVla
Karel
jméno: kapr14 heslo: stezka

Děvín, 29. 12. 2020
    V úterý jsme si užívali výhledů. Od Vozovny Motol jsme vystoupali přes golfové hřiště (i v mrazu ti šílenci odpalovali) na Vidouli. Na vrcholu mezi okopy první střelba. Pak po hraně stolové hory na výhled na Prahu – všechny to měly těžký, tak znovu odpal. Seběhli jsme na Walterovo náměstí - kromě Billy a kanceláří vše zavřeno, a tak oběd na lavičkách mezi korzujícími kravaťáky. Jako suvenýr jsme si odnesli PETky z Turnovského pivovaru. Z bývalé továrny zbyla jen naučná stezka a něco připomínek – Pegasové s vrtulí, fontána ve tvaru hvězdicového motoru, na dětském hřišti letadlo. Zatímco jeleni se klidně pasou, my si prohlédli Aviaticu z nadhledu. Zpustlým sadem k budovám ČSOB, které zaplnily celé radlické údolí. Pak už jsme vystoupali na Děvín. Koně Převalští tu zatím nejsou, ale výhledy jo. Tu krásu nelze popsat slovy, tak se pokochejte fotkami z alba.
    Na bývalém hradišti Děvín jsme si připili Šárkou z Libockého pivovaru – ostatně šampus už všechen vystřílen. Pak náročný sestup do Prokopského údolí a opuštěným lomem k jezírku. Rozkaz zněl jasně – vlak jede v 16:07, tak žádné zdržování. Pod obloukem Pražského Semmeringu jsme k Besední restauraci a zastávku došli právě včas.
album
JiVla

Od hvězdárny přes Ládví do Stromovky 30. 12. 2020
    A co středa? Pro změnu jsme si užívali výhledů. Nejdřív nadčasové motto z podchodu u metra Ládví z roku 2015: Jen ne žádnou pandemii. Z konečné v Ďáblicích jsme zvolna vystoupali k hvězdárně postavené svépomocí z ušetřeného materiálu. Výhled na šťastnou zem (Terra fortuna) a pak prokácenými lesy k vrcholu Ládví a dolů ke konečné v Kobylisích. Přestože dohoda zněla, že budeme bouchat jen na dalekých výhledech, vycházkáři si mylně vyložili jako výhled i výstup z neprostupného lesa. V Čimickém háji u hájovny oběd na pařezech i ve vlaku. Pak výhled na bohnické sídliště, ale to je nic proti vyhlídce na Velké skále. Jen kdyby to sluníčko tak proklatě nesvítilo! Loukou ke skleněnému peklu na hraně – dar architektky Jiřičné magnátu Sekyrovi. Na Zpustlé vinici narváno. Okolo neprodyšně uzavřené Botanické zahrady a vily Chytilové k novým akvizicím. K trojskému Panskému domu a hlavně lávce, kterou jsme se přehoupli do Stromovky. Krajem jezer jsme vystoupali k hlídačově domku č. 74 (to není překlep, spletl to Kopta) na poslední vyhlídku u Místodržitelského letohrádku. Tak tam všude na obzoru jsme byli. Okolo z prvních Petschkových vil (velvyslanectví SSSR) jsem skupinku protáhla uzoučkou uličkou Na seníku k druhé Petschkově vile (velvyslanectví ČLR) a konečně k třetí (velvyslanectví USA). Musíme se zásobit na Silvestra, a tak zakončení u okénka Bubenečského pivovaru.
album
JiVla

Silvestr 2020-21 u Ally, 31. 12. 2020 – 1. 1. 2021
Alla: Bude se konat, téma trvá. Je omezený počet lůžek s dekami, 6-7. Kdo může, vemte s sebou radši spacák. Já strašidlo strašidlovatý.
Album
Kužel

« NAHORU

---

© 2024
Autorkou stránky je Zuzana Vlachová