23. Průchody a pasáže jen pro ten dnešní den

středa 26. 5. 2010
navštíveny Městská knihovna, Nová radnice, Anti-Aging pasáž, průchod Zlatou konvicí, Hrzánská pasáž, průchod Karlovou univerzitou z Celetné na Ovocný trh, pasáž Myslbek, průchod průmyslovkou Příkopy-Panská, pasáž V Cípu, U Stýblů, Te-Ta, průchod Škodovým palácem, Ypsilonkou, pasáž Vlasty Buriana, průchod Kancelářským domem, pasáž Bumbrlíček, Lazarská Business Centre, Vilímkův průchod, průchod ČVUT ze Zbořence na Karlovo náměstí, Atrium Charles Square Centrum, Václavská pasáž

Pozvánka - 23. posedlosti - Průchody a pasáže jen pro ten dnešní den sraz v 16:00 hodin v bufetu Městské knihovny na Mariánském náměstí. Bezpodmínečný odchod je v 16:30, plánované pasáže zavírají ti lumpové nejen o víkendech, ale i s koncem pracovní doby.

Jaká vycházka byla

    Nikdo mi nevěřil, že si dokážu vycucat z prstu ještě další pasáže a zřejmě proto dorazila ve středu do bufetu Městské knihovny taková síla Tomášů. Ale to se holenkové nesmíte poflakovat po městě jen ve dny sváteční, musíte leštit kliky a otevírat dveře i v pracovní době. A to jsme přesně celé odpoledne dělali. Hned na začátku mnozí nepochopili, že nejdeme do Nové radnice jen tak svévolně, ale za účelem plnění si průchodů a vyšli zase zpátky na Mariánské náměstí. Museli jsme jim nainstalovat na chodbě dopravní značky, aby se naše voje opět spojily a mohli jsme společně absolvovat omlazovací kúru v Anti-Aging pasáži. Jen co jsme se zorientovali pomocí GPS (Gde Pak Su?), zaplatili jsme Morgersternovi útratu v bordelu v Kamzíkové ulici, dostali se bez přijímaček do Karlovy univerzity a prohlédli si výklady prádla bez sádla v pasáži Myslbek. Zamířili jsme do pasáže jen pro ten školní den, kde se na Křižíkově dvoře Pavel pochlubil svým prvovýrobkem: hodně hrbolatým chodníkem - to se tedy máme v Blance na co těšit! A další překvapení - z ošuntělého dvora s továrním komínem jsme prošli ještě ošuntělejší pasáží a abraka dabra - byli jsme na Václavským Václaváku. Nakonec U Stýblů to vypadá huj taky jen v přízemí v Alfě, patra Beta až Omega utěšeně chátrají.
    Zase mé ovečky dělaly udivené ksichty, že u Škodů můžeme projít maximálně z odpolední šichty, že pasáž s hezkým českým názvem Te-Ta patřila Tewelesovi s Taussigem a že Prachnerovy sochy na dvorku jsou jen pár kroků od pokladny Ypsilonky. Schody do nebe jsme došli jen do Navrátilovy ulice a na Novoměstské radnici jsme viděli, zač je toho loket. Ve Vilímkově průchodu jsme na poslední chvíli rozluštili internetový kvíz (za tři dny cedulka v dlažbě zmizela!) a podívali se, jak se bohoslovci zazdívají před světem a hlavně před průchodem. Humanitní vzdělání jsme zvládli za pět minut, teď ještě zmáknout ČVUT. Jenomže brána ke vzdělání Na Zderaze je neprodyšně uzavřena. Ale nic není nemožné. Spolužačce- nespolužačce vygooglované na internetu se vycházka líbí a hlavně má klíče. A tak jsme na dvůr českých inženýrů pronikli netradičně probošstvím. Pak už jen úprk před deštěm do příjemného atria nejkritizovanější budovy na Karláku a srovnání prosvětlené Václavské pasáže s pasáží z roku 1955, kde průhled k Vltavě nezaclánělo jediné auto. Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi - tak jsem si to narýsovala, když jsem chtěla notorickým nechodičům do hospod ukázat, jak vlastně vypadá náš domovský Vorař. Ale
to by musela vést pasáž zřejmě až na Výtoň. Škoda, nezúčastnili se tak ani závěrečné soutěže a všechny milovnice vína přišly o hodnotnou výhru. Počet průchodů a pasáží, kterými jsme prošli (21), uhádl jako jediný Vláďa, přestože se k nám přidal až v půlce vycházky. Ale jak příznačné. Šéf ví vždycky všechno nejlíp!
Zuzana
(Foto: dlažka ve středu a dlažka v neděli)

1) V Městské knihovně máme nejen točené pivo                                              4) Magistrátem je povoleno chodit pouze pěšky
2) Ale i nekonečně mnoho knih                                                                         5) Dům U Zlaté orlice alias U Zlaté koruny alias Anti-Aging pasáž
3) I za tímto vchodem se skrývá průchod                                                           6) Průchod Zlatou konvicí, Melantrichova-Kožná

Pasáže – Slovo pasáž poprvé použil v roce 1860 Jan Neruda po návratu z Francie, když psal o blysknavých, zářících a bohatých chodbách, pařížských pasážích. Původně se vznikajícím pasážím říkalo bazary, třeba Lucerna byla Velký Bazar, Rathova pasáž Malý bazar. Ale narážku na Orient vytlačilo západní označení. V tehdejší Praze působila touha být součástí tzv. kultivované Evropy a nebýt přičten k východnímu lidu. Budapešť, rivalka Prahy, se tolik neostýchala, obchodní pasáže klidně nazývala tureckým termínem bazar – ostatně původem z maďarského slova vasár – obchod. Některé pasáže mají nenápadný vchod. Nezkušený chodec musí přejít před jejím zejícím ústím, ucítit průvan, aby si uvědomil, že stojí na jejím prahu. A dlouho bude odkládat, než se odváží překonat mírný strach. Na rozhraní tajemného váhá. Člověk tak paradoxně dostává od městských pasáží doživotní příslib putování neznámem.

Městská knihovna na Mariánském náměstí – Byla postavena v letech 1925–1928 podle návrhu Františka Roitha, prastrýčka našeho šéfa. Autorem "věže z knih" nazvaného Idiom je Matej Krén (nar. 1958). Idiom je umístěn ve vestibulu od rekonstrukce a automatizace knihovny v roce 1998. Je vystavěn asi z 8 000 knih, ale počet knih se lety mění, neboť nám návštěvníci knihy ze sloupu kradou. Před třemi lety musela být věž dokonce znovu vystavěna. Ve všední dny a v sobotu průchod z Mariánského náměstí do Valentinské.

Nová radnice na Mariánském náměstí - Byla postavena v letech 1908 – 1911 na místě několika původních domů, které byly kvůli stavbě zbourány. Projektantem byl Osvald Polívka. Budova je vyzdobena mj. plastikami od Stanislava Suchardy s názvy Revize a Účetnictví umístěnými na římse vpravo nad hlavním vchodem. V prvním patře byla umístěna kasovní dvorana o ploše 570 m2, druhá největší v Praze po Hlavní poště v Jindřišské ulici. Ve dvoraně byla městská pokladna a účtárna. Když v roce 1945 vyhořelo radniční křídlo Staroměstské radnice, zůstala stará radnice již jen reprezentačním místem a veškerá správa města se přestěhovala sem. Tehdy byla velká dvorana přeměněna na velkou zasedací místnost. Ve všední dny průchod z Mariánského náměstí do ulice U radnice.

Malé náměstí 13 – Barokní dům U Zlaté orlice nechal na konci 19. století upravit lékárník František Schnöbling, předseda farmaceutické společnosti, jehož podnik předtím sídlil v nedalekém domě U Zlaté koruny. Protože nechtěl měnit název svého zavedeného podniku, doplnil zlatého orla v prvním patře daleko výraznější zlatou korunou nad hlavním vchodem. Dnes zde sídlí Anti-Aging Clinic – stačí projít z Malého náměstí do Hlavsovy a nezestárneme.

Melantrichova 19 – Původně klášter servitů u kostela sv. Michala. Za Josefa II. klášter zrušen a poté sloužil jako skladiště. V 80. letech ho získala Národní knihovna, která v roce 1994 nejprve kostel firmě Michal Praha s.r.o. pronajala, v roce 2005 za 46 milionů prodala. Průchod z Michalské do Melantrichovy.

Dům U Zlaté konvice Melantrichova 20 – Průchod z Melantrichovy do Kožné.

1) Moderní Hrzánská pasáž prochází barokním Hrzánským palácem            4) Pasáž Myslbek
2) Karlovou univerzitou se dá projít z Celetné                                                 5) Průchod jen pro ten školní den, Příkopy-Panská
3) až na Ovocný trh                                                                                         6) V cípu, jsme jen sedmdesát metrů do Václaváku

Kamzíková 6 – Do vzniku Československé republiky a zákazu prostituce regulované státem tu sídlil nejslavnější pražský nevěstinec U Goldschmiedů. Odehrává se v něm novela Franze Werfela Dům smutku i divadelní hříčka Egona Erwina Kische Piccaver v salonu Goldschmied. Po nocích tu komponoval Gustav Mahler a netušil, že si jeho žena vezme jednou toho mladého, obtloustlého hosta, který je s děvčaty jedna ruka – Franze Werfela. Německý básník Christian Morgerstern tu pod vlivem náhlé noční inspirace vepsal do návštěvní knihy báseň Palmström u Gogo. Pojednává o odvěkém problému šantánů a putyk: jak zaplatit společnou útratu. V tomto případě za kávu – jedna konvice pro pět lidí stála čtyři koruny „… se zlomky se Palmström moří, do papírů se ponoří, do problému se ponoří, kolik každý vskutku složí, kdyby – jak to stojí výše. Zatímco dělí a píše, někdo – aby se tím pochlubil – někdo druhý to zaplatil.“ Kafka, který v roce 1907 bydlí v paláci Hrzánů z Harasova, si znamená do deníku: „Záměrně chodím uličkami, kde jsou děvky. Vzrušuje mě to chození kolem nich, ta vzdálená, ale přeci jen existující možnost s jednou jít.“

Hrzánská pasáž, Celetná – Prochází palácem Hrzánů z Harasova a spojuje Celetnou s Kamzíkovou. Palác byl postaven v roce 1702 podle plánů Giovanni Battisty Alliprandiho. Nejkrásnější barokní architektura v Celetné. V letech 1906-1912 využívali první patro paláce k obchodním aktivitám rodiče Franze Kafky.

Buquoyský dům, Celetná 20/562 – Byl postaven hraběnkou Buquoyovou v první polovině 17. století. Po zakoupení Univerzitou Karlovou v roce 1754 byl trvale přičleněn ke Karolinu společně se sousedními domy Opitzovým (č.p. 559), Preslovským (č.p. 560) a Jeřábkovým (č.p. 561). Ve všední do 18 hodin průchod z Celetné na Ovocný trh.

Palác Myslbek, Na Příkopech – Patří k nejkontroverznějším místům v Praze. Historie proluky Myslbek začíná v roce 1926, kdy česká banka Union zbořila svou budovu Na Příkopech. V roce 1928 vypsala banka soutěž, kterou vyhrál projekt Josefa Gočára a Arnošta Wiesnera. Projekt počítal s rozšířením parcely až na Ovocný trh, kde mělo být obětováno pět památkově cenných domů, k jejichž zbourání došlo v roce 1930. Soutěžní projekt však nakonec realizován nebyl, banka se rozhodla prázdnou parcelu prodat. Na její ploše byl před druhou světovou válkou výstavní pavilón výtvarného spolku Myslbek, podle něhož získala proluka své jméno. V padesátých letech byl pavilón odstraněn a celý prostor později sloužil jako staveniště při výstavbě metra a rekonstrukce Tylova divadla. V roce 1992 byla vypsána soutěž na největší (5 000 m2) a nejdražší pozemek v centru, kterou vyhrál Zdeněk Hölzel, Jan Kerel a Francouz Claude Parent. Hlavní snahou architektů bylo respektovat velkoměstskou třídu 20. století na jedné straně a gotické náměstí a baroko na straně zadní. Velkoryse řešená pasáž z Ovocného trhu na Příkopy prochází v příčné ose ve formě bajonetu. Nad kruhovou dvoranou se rozprostírá prosklená klenba se dvěma atrii a střešním zahradami. Železná vrata průčelí do Ovocného trhu zdobí plastiky lidských hlav od Karla Nepraše.

Střední průmyslová škola elektrotechnická Františka Křižíka – Ve školní dny průchod z Příkopů do Panské.

Jízdárna paláce Sylva - Taroucca, Na Příkopech – Vlastní palác je pozdně barokní rozlehlá stavba s dvěma vnitřními dvory a bývalou zahradou, jehož hlavní průčelí je v ulici Na Příkopech. Za hlavním průčelím je monumentální vestibul, následuje příčné arkádové křídlo mezi prvním a druhým nádvořím a čtvercový průjezd v zadním raně barokním příčném křídle, poté zahrada a zadní trakt jízdárny sahá až do ulice V cípu. Majitelé však palác příliš nevyužívali, prostory tedy pronajímali: od roku 1895 do roku 1905 zde byly umístěny sbírky Národopisného muzea. V roce 1927 proběhla adaptace, kdy byla zřízena v levé části zahrady restaurace Savarin a jízdárna byla pronajata Sokolu.

Politika, závod tiskařský a vydavatelský, Václavské náměstí – V roce 1894 postavila za pouhý rok firma Blecha čtyřposchoďový dvojdům s dvoupatrovým křídlem tiskárny. V roce 1924 byla ve dvoře přistavěna třípatrová administrativní budova. Ve třicátých letech se tiskárenský komplex dále rozšiřoval jak do ulice V Cípu, tak vzhůru nástavbou na sousední dvorní křídlo. Od ročníku 1929 byl list Národní politika tištěn na největší rotačce v republice, která pracovala na stejném místě až do osmdesátých let pro n. p. Mír, který na ní tiskl deník Práce. Dnes v prostorách údajně sídlí Gallery Art Factory. Před tímto domem byla 28. října 1918 oznámena kapitulace Rakousko-Uherska. Průchod z ulice V Cípu do Jindřišské.

1) Vchod nejen do hostelu, ale i do pasáže                                            4) I Škodovým palácem lze projít. Když jde z noční šichty, dělá rozmazaný ksichty
2)Pasáž U Stýblů. tady se žije jen v přízemí                                           5) Průchod Ypsilonkou. Prachnerovy sochy si s modernou rozumějí
3) Pasáž Te-Ta alias Teweles-Taussig                                                    6) Pasáž Vlasty Buriana prochází divadlem Komedie

Fotoalbum vycházky...

Elite Café, Jindřišská - Zdeněk Sýkora – Nedávno skončila výstava k jeho devadesátinám v MKP. Jeho velkoformátové obrazy s geometrickými často vznikaly jako výsledek složitých matematických konstruktů. První takto koncipovaná díla Sýkora vytvořil už v roce 1964 ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem na počítači a stal se tak jedním z prvních výtvarníků na světě, který tuto metodu začal používat. Vyzdobil odvětrávací komíny na Letné a také kavárnu Elité v Jindřišské ulici v bývalém Polském informačním středisku. Protože v ní nedávno spadnul strop, je zavřená.

Palác Alfa, Václavské náměstí - Své jméno získal podle taneční kavárny Alfa. Původně se objekt jmenoval U Stýblů podle majitele. Vznikl v letech 1928 - 29 podle projektu Ludvíka Kysely ve stylu konstruktivismu. Rozlehlost prostoru umožnila zakomponovat obchodní pasáž s dvoupatrovou dvoranou uprostřed. V prvním patře pulsoval život známé, dnes již dávno zaniklé kavárny Boulevard. V roce 1967 bylo v suterénu paláce otevřeno první 70 mm kino v Praze pro 1200 diváků, od roku 1994 mimo provoz. V 90. letech 20. století objekt restituoval potomek původního majitele, kladenský herec Stýblo, který provádí nebo spíš neprovádí velice pozvolna jeho rekonstrukci. Vchod do Františkánské zahrady je od roku 1993 opatřen branou sv. Františka z Assisi 16 plastickými výjevy z jeho života od sochaře Petra Císařovského. Františkánská zahrada byla upravená podle návrhu Otakara Kuči - nám známého z projektování parku Přátelství na Proseku. Průchod z Václaváku do Františkánské zahrady.

Obchodní dům Te-Ta, Jungmannova – Obchodní dům s pasáží spojuje Františkánskou zahradu s Jungmannovou ulicí. Hezký český název obchodního domu je zkratka společníků tohoto obchodního domu Teweles-Taussig.

Škodův palác, Jungmannova 29 - Pozdně kubistická budova postavená v roce 1929 pro Škodovy závody podle návrhu Pavla Janáka. Dnes slouží Magistrátu hl. města Prahy. Ve všední den průchod z Jungmannovy do Charvátovy ulice.

Pojišťovna, Spálená – Komplex České pojišťovny tvoří dva domy: secesní budova z let 1907-1909 postavená podle projektu Osvalda Polívky a novorenesanční kancelářský objekt otočený do Vladislavovy ulice. V moderním atriu je pět klasicistních soch od Petra Prachnera z roku 1804. Ženské figury pocházejí ze zbořeného barokního Hildprandtovského paláce, který stával v místech nynější pojišťovny. Prachnerovy sochy bývaly na jeho střeše, nyní jsou druhotně umístěny na zdech nádvoří, kde překvapivě dobře ladí s moderním vzhledem atria. Průchod z Purkyňovy do Vladislavovy ulice.

Vladislavova 14 – 28. 8. 1891 zde zemřel Jan Neruda

Pasáž divadla K – Spojuje Vladislavovu a Jungmannovu ulici. Byla postavena v letech 1928-30. V divadle od začátku působil Vlasta Burian.

Průchod kancelářského domu, Vodičkova – Výškový rozdíl mezi Vodičkovou a Navrátilovou ulicí překonává schodiště. Postaven Adolfem Foehrem v letech 1928-30.

Pasáž u Bumbrlíčka, Navrátilova – Pasáž se skrývá ve funkcionalistické stavbě na rohu Navrátilovy a Vodičkovy. Někdejší obchodní dům Skaut vyrostl v letech 1927-1929 v místech staršího barokního domu U Hopfenštoků (podle majitele Josefa Hopfenštoka, městského hygienika). Boční fasádu zdobí rozměrný barokní portál se sochami, který původně zdobil hlavní průčelí, obrácené do Vodičkovy ulice. Odborníci dílo připisují některému tvůrci ze sochařského rodu Brokoffů. V minulosti byl dokonce dům U Hopfenštoků mylně pokládán za někdejší bydliště Brokoffů, což dokonce vyvrcholilo odhalením zcela chybné pamětní desky - později odstraněné.

Novoměstská radnice, Karlovo náměstí - Na pravé straně vchodu z Vodičkovy ulice je zasazen tzv. pražský loket, přesná míra v podobě ocelové tyčky dlouhé 59,14 cm. Byl stanoven už za krále Přemysla Otakara II. Mohli na něm cejchovat své dřevěné lokte prodavači sukna a jiného metrového zboží i ti, co si sukno nakoupili. Na fasádě do Vodičkovy ulice se zachoval také kousek řetězu, kterým se v těchto místech Vodičkova ulice, na noc uzavírala.

1) Kancelářský dům, schody do nebe nebo alespoň do Navrátilovy                4) Lazarská Business Centre
2) Pasáž Bumbrlíček                                                                                         5) Vilímkův průchod
3) Zač je toho loket nevíme, je moc vysoko                                                     6) Mohli jsme mít o průchod víc, ale bohoslovci si postavili hlavu a zeď

Lazarská Business Centre - Průchod z Vodičkovy do Lazarské.

Vilímkův průchod – Vede ze Spálené do Opatovické ulice. Komplex budov tvořil Vilímkovo nakladatelství. Původní, nejstarší budova tiskárny stála v Opatovické 20, tu vlastnil Josef Vilímek od roku 1884. Druhá vznikla adaptací konírny v roce 1890. Po zboření starších domů v sousedství postavil Josef Vilímek junior v letech 1928-30 zcela novou moderní budovu. Rekonstrukce a přestavby prováděné pak již ve zrušeném Vilímkově nakladatelství v šedesátých letech 20. století a v roce 1975, bohužel zcela setřely původní vzhled. Navždy znehodnotily podivuhodnou symbiózu starých tiskáren, reprezentačního spojovacího křídla a nové vícepatrové budovy se schodišti a dřevěnými prosklenými příčkami.

Pivovar U Fleků, Křemencova 11 – První písemná zmínka o pivovaru se datuje do roku 1499, kdy dům koupil sladovník Vít Skřemenec. Pivovar U Fleků je jediným pivovarem ve střední Evropě, kde se pivo vaří bez přestávky déle než 500 let. Roku 1762 byl celý podnik zakoupen Jakubem Flekovským, po kterém se nyní jmenuje. Skoro celé 19. století patřil dům s pivovarem rodině Pštrossových. Za nich se podnik rozrostl do dnešních rozměrů. Rok 1843 byl pro celý podnik významný tím, že se zde poprvé začal vařit proslulý Flekovský tmavý 13 % ležák, který se vaří dodnes. S nástupem komunismu byl podnik znárodněn. Původním majitelům – rodině Brtníků byly pivovar i restaurace vráceny v restituci v roce 1992. Atmosféru starobylého domu podtrhuje výzdoba i stylové zařízení hostinských místností a všech sálů. Od nejproslulejšího a osobitého sálu Akademie, kde se na přelomu 19. a 20. století scházely známé postavy české kultury přes Václavku s barevnými vitrážemi až po podlouhlý sál s gotickou klenbou nazvanou příznačně Jitrnice. Rytířský sál Emauzy je upravený a zařízený v romantickém duchu, na dveřích jsou jména sládků od roku 1499 do 1883. V sále Staročeská jsou pozoruhodné výjevy z pivovarského a hospodského života od akademického malíře Ládi Nováka. Pivo zde vaří nejdéle sloužící sládek Ivan Chramosil - nastoupil ke Flekům 1. dubna 1971. V sedmdesátých letech byla restaurace jedna z mála v Praze, která zavírala až o půlnoci. Pivo bylo na svou dobu drahé - 4,10 Kčs, v té době stála desítka 1,70 Kčs. Navíc se platilo hned. Kdo nedal bůra, už si ho vrchní nevšímal a další pivo nedostal. Rekordní výtoč byla na 1. máje 1973 (poslední 1. Máj, který se slavil na Václavským Václaváku), kdy se zde vyčepovalo 54 hektolitrů. V té době se zde vařilo kolem 6000 hektolitrů flekovské černé třináctky ročně, v současné době jenom 2000 hl. Změnila se totiž struktura návštěvníků, dříve to byli hlavně domácí a turisté z východního a západního Německa, teď Japonci, Španělé, Italové, kteří pivo spíše jen ochutnávají, než konzumují. Ovšem absolutního rekordu bylo dosaženo během Všesokolského sletu v roce 1932, kdy se za jeden den vypilo 124 hektolitrů. Nejen tímto rekordem se pivovar zapsal do historie sportu. V roce 1911 zde skupina chorvatských studentů Karlovy university po zhlédnutí zápasu Sparta-Slavia založila fotbalový klub Hajduk Split.

Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Černá 8 - Průchod z Černé do Křemencovy 10 je bohužel bývalý - bohoslovci si totiž postavili ve dvoře zeď.

1) Viděli jsme kapli Strážců Božího hrobu seshora                                     4) Atrium Charles Square centra je docela příjemné
2) Zadní brána ČVUT je zavřená, ale máme s sebou klíčnici                       5) Václavská pasáž dnes v sedm večer
3) Dostala nás i do budovy rodného Elektra                                                 6) K Voraři došli zase jen ti skalní vycházkáři

Kaple Božího hrobu Na Zderaze - Přiléhala k baroknímu kostelu sv. Petra a Pavla, Kostel byl zbořen roku 1905. Kaple se dochovala, stojí na dvoře domu čp. 276 v ulici Na Zbořenci a nejlépe ji lze spatřit z oken učeben ČVUT.

ČVUT, Na Zderaze 4 – Barokní dům z roku 1757 byl původně proboštstvím kláštera Křižovníků – Strážců Božího hrobu na Zderaze. Klášter byl založen 1190, zrušen Josefem II. v roce 1785. Budova byla poté součástí Karlových kasáren. Areál je od roku 1870 využíván Českým polytechnickým ústavem Království českého, který byl roku 1920 přejmenován na ČVUT. Touto budovou lze projít (pokud máte klíče) z ulice Na Zderaze přes hlavní budovu ČVUT na Karlovo náměstí. Ve všední dny do 18 hodin lze projít i bez klíčů.

Charles Square Center, Karlovo náměstí – Údajně patří mezi deset nejošklivějších staveb v Česku. Ale vevnitř je docela útulné nákupní atrium. Jsou tu obchody, i kavárna s celoročním provozem „zahrádky“. Průchod z Resslovy ulice na Karlovo náměstí.

Václavská pasáž, Karlovo náměstí – Ještě v prvních desetiletích 20. století se dalo z Karlova náměstí projít několika domy do Václavské ulice. Tradici průchodu si dnes zachoval jediný nájemní dům, původně určený pro Penzijní ústav cukrovarnického průmyslu z roku 1938. Pamětníka, který tu ještě před pár lety procházel v příšeří a kolem stažených rolet krámů, překvapí čistý, prosvětlený interiér, nové obchody a ve dvoraně pod obnovenou klenbou cukrárna a denní bar.

« NAHORU

TOPlist