23b. Čtrnáctkové kulturní léto 2010

červen - září 2010
navštíveny: U Slabý vůle, Gong a hospoda u Švejka, kuželna Horská, Klamovka, Lhota u Dubé, Vozovna ve Stromovce, hospoda v NTK, Helios na Proseku, Balkán

Prolog
Na úvod jedno jerevanské dementi. Ano, je pravda, že se sejdeme 1. června u vody. Nebude to U Voraře, ale U Bukanýra, nebudete to Na Výtoni, ale u Štefánikova mostu a nesejdeme se v devět, kdy obvykle chodíte do hospody, ale už v šest!!! Drtivá většina zahradních hospod totiž končí v deset, tak si zvykněte na brzký začátek. Hledat správnou zahradu v devět už v podstatě nemá cenu.

Jaké byly návštěvy zahradních restaurací

úterý 1. 6. 2010 U Slabý vůle - Včera se všichni ti, co mají silnou vůli, zabalili do houní a vyrazili na terasu Bukanýra, aby zjistili, že kvůli zimě (zřejmě jim zamrzla pípa) je zavřeno. A tak jsme skončili U slabé vůle. Ale taky dobrý.

úterý 15. 6. 2010, Gong - Slíbili jsme si, že stihneme jak koncert Míly Fuxy, tak naši úterní hospodu. Byla to fuška, celý večer jsme museli křižovat Sokolovskou. Před koncertem, o přestávce i po koncertu jsme se snažili oceán, co dělí Švejka od Gongu, aspoň vypít. Nepodařilo se. Po jedenácté nás nerudný Palivec vyhodil. Ale koncert byl krásný. Kamarádi na pódiu, kamarádi v hledišti, co víc si může člověk přát. Mílo a spol., DÍKY!

pondělí 21. 6. 2010, Brikciův literární výlet - Včera jsme v hojném počtu absolvovali 15. literární výlet. Zažili jsme trochu Absurdna, trochu Brikciuse, Churchilla, zahrady v Dykově ulici, historické Elektriky, Filmů, Garrigua ve svém nádraží i salónku, trochu Hodování, rychlé CHůze, rakouského kulturního Institutu, trochu Jeleního dvora a bohatě Kokoschky. A opravdu všechno bylo O. K.

úterý 29. 6. 2010, kuželna v Horské – Pozvánka: V úterý nás čeká už doopravdy zahradní restaurace. Měli jsme v plánu, že zahrady nebudeme víckrát opakovat, ale tady musím porušit pravidlo. Hned vedle Kuželny v Horské jsem totiž objevila ztracený ráj. Až budete od Lídlu stoupat po schodech, nečumte vpravo po hospodě, ale vlevo. Tam už by měla být otevřena branka do Ztracenky. Neváhej a vejdi, jsi-li jako já zvědavý a projdi až nahoru. Z horní brány je to už jen pár kroků do neoznačených plechových dveří hospody. Střecha nad zahradou je zajištěna, ale Celsia ani Fahrenheita se zatím nepodařilo zmáknout. Myslete na to, až se ráno budete naboso soukat do letních šatiček.
A jak bylo: Na Pantakovky jsme už tradičně nominovali naše juniory vedené doyenem Radkem. A opět byli všichni mimořádně úspěšní. Nebyla v podstatě disciplína, ve které by Čtrnáctka nestála na stupních vítězů. Bedna byla kompletně obsazená Čtrnáctkovými borci, kteří porazili všechny na hlavu v prestižním víceboji. A zrovna tak slavně zvítězili v Píč cupu družstev a především ve fotbale. Ve finále naši porazili 26tku. Takové strohé konstatování nestačí. Walda totiž pustil rozhodující gól, za který by se nemusel stydět ani anglický brankář Green. Radost byla nelíčená. Všimněte si poháru v rukou vítězů. Je putovní. A proto s námi doputoval i do včerejší zahradní restaurace v Kuželně. Načepovali jsme si do něj několikrát šampus a přenosný pohár putoval od úst k ústům celý zbytek večera.

úterý 13. 7. 2010, Klamovka - Včera byla zahradní restaurace na Klamovce tak jak má být. Jeden dlouhý stůl jsme uhájili proti přesile cizích žíznivých krků a k němu jsme se štosovali a štosovali. Slunce na Krétě, sníh v Alpách, víno ve Strážnici se postupně smíchalo s Vltavou, švédskými korunami a griotkou na zdraví Máji Dajbychové. Ani nevím, v kolik nám odmítli vydat další rundu malých piv.

pátek – neděle 16. 7. – 18. 7. 2010, Lhota - Neprávem opomíjené hřiště na kroket se stalo jevištěm, roubená chaloupka, bazén a Zelené pláně kol kolem kulisami, Čtrnáctka se stala starousedlíky a Šestnáctka Čtrnáctkou. A to jen díky tomu, že se náš šéf neváhal zařadit po bok Moliéra a Shakespeara a sepsal původní hru ze života našich hostitelů. Pokud divákům Zdena a Jirka připomínali Jeníčka a Mařenku (mimochodem Oskar za kostýmní výpravu), katastrální úředník zlou ježibabu (spíš být upečen než získat od Koppa razítko), lhotecký bazén plovárnu v Praze 4-Podolí a Vltava Vltavu (ta ale zřejmě nic nepřipomínala ani Hašlerovi), je jakákoliv podobnost s reálnými postavami a prostředím čistě náhodná. Ovace proběhly vestoje, zatímco oslavenec přijal šampaňské z té zaručeně pravé Lhoty a kleče vkleče. A pak už se Čtrnáctka opět stala Čtrnáctkou a jala se opakovat v nekonečné smyčce obraz šestý od "no to je bašta" po text "no to je bašta". A nezapomněla svou roli, ani když nás nekonečný liják zahnal do perníkové chaloupky - naštěstí ne perníkové, to bychom si snad snědli i střechu nad hlavou. Ale největší klídek a pohoda nastaly, když se v neděli dobatikovalo, docyklovalo a vždy někam spěchající ujeli. Šampaňské se ve Lhotě pije zásadně v bazénu, a tak nám nezbylo než bazén předefinovat pod pergolu. A najednou byl čas na všechno. I na Hájkův dar. Ať jsme dělali, co chtěli, vždycky z té darované píčoviny vylezla nakonec dokonalá kokotina (naviac materiálnej povahy). Velice poetické pozdní odpoledne.

úterý 10. 8. 2010, Vozovna ve Stromovce – Pozvánka: A pokud chcete slyšet, jak jsme se měli ve Švédsku, přijďte zítra do zahradní restaurace Vozovna ve Stromovce. Popis cesty: Musíte jít na nejzazší konec otočky a pak vyrazit po vytrhaných kolejích směr Šlechtova restaurace. Neumdlévejte, dokud nestanete pod nápisem Vozovna. A nebojte se deště, nám Švédům na večírkách nikdy neprší. Pokud by ani Švédsko nebylo dostatečnou atrakcí, vězte, že si před Vozovnou v místech, kde stávala bájná prolézačka Sputnik, budou manželé Koppovi slibovat věrnosti při nacvičování stavby nového stanu do slovenských hor. To si přeci nemůžete nechat ujít.
A výsledek? Včera jsme ve Vozovně zažili silnou přesilovku Švédů. Nešvédi po nás neustále vyžadovali nějaké veselé historky z natáčení, a tak jsme jim jednu předvedli in natura. Manželům Koppovým (jen pro ten dnešní den, Švédsko a Slovenské hory, aby bylo jasno i dr. Kučerovi) muselo postupně pomáhat stavět stan i pět živých kolíků. Ale výsledek stál za to. Zřejmě nás v Súlovských skalách (taky tvrdý podklad umocněný borovičkou) čeká v dešti ještě spousta zábavy.

úterý 24. 8. 2010, Hospoda v NTK - Včera jsme se sešli na posvátné půdě českých inženýrů mezi elektro, strojárnou, chemií, stavárnou a nově postavenou architekturou. Jen škoda, že bylo na almu mater zvědavo tak málo inženýrů, převahu zase měli doktoři a filosofové, kteří se logaritmů, nenasycených uhlovodanů a někdy i trojčlenek doslova štítí. Přiběhl nás pozdravit zajíc, ale jen zapanáčkoval, proběhl se po hlavní Technické třídě a odběhl někam k semináři honit Vlka.

středa 25. 8. 2010, Dojízdná u Ally – Přenesli jsme se zpátky do království mořských ryb (zajistila Alla), červených domečků a bílých kostelů (zajistili naši fotografové) a piva a vína (to jsme si zajistili Švédům navzdory sami).

úterý 31. 8. 2010, Helios na Proseku - Zkusím ještě prozradit mezihospodu v úterý 31.8. Na posedlostní vycházce s posledním kovbojem jsme na Proseku byli ve sněhu v pizzérii Hélios. Útulný salónek nemohl nahradit terasu přímo nad jezírkem v Parku přátelství. Nečekám horentní účast, ale kdyby se někdo chtěl připojit k nám pamětníkům, kteří jsme po nevzhledné pláni vozili den co den kočárek, dojeďte metrem C do stanice Prosek a jděte od Billy zpět mezi vozovou hradbu paneláků. Když narazíte na vodu, jste za vodou.
Včera jsme se v Parku přátelství dívali na terásku nad jezírkem jen skrz sklo, ale i tak bylo fajn. Navrátilovi rozdávali přátelům svůj movitý majetek a mezitím si ostatní přátelé notovali, jak jim marihuana svědčí.

úterý 7. 9. 2010, Ztracený ráj - V úterý budeme hledat dávno Ztracený ráj. Dávno, dávno již tomu, milé děti, jezdila z Hradčanské tramvaj. A pak tam zlý obr Metrostav začal přemisťovat hory doly, aby mohl uvěznit princeznu Blanku. Ale stal se zázrak (nebo že by zase Metrostav?) a tramvaje tu opět jezdí. A to hned využijeme. Takže vystupte z metra na Hradčanské, nastupte do tram 26 nebo 8 a projeďte se po Letenské pláni jednu stanici. Přímo proti Letenskému tunelu ústí Čechova ulice a zhruba uprostřed ní je onen Ztracený ráj. Když vám nebude vyhovovat Gambrinus či Plzeň, můžete si sednout do Vosího hnízda hned naproti na Budvar.
šéf: tak zase jednou píšu zprávu já, protože Vlachovi si vyrazili na pizzu až někam do Dubrovníku a ačkoliv si oni užívali večera při teplotě 25 stupňů, tak mi na zahrádce ve Ztraceném ráji stupňů dokonce 64! (ovšem a bohužel u nás Fahrenheita). Tedy samozřejmě kromě klasických stupňů deseti. Naštěstí se ukázalo, že nečepují jen Gambrihnus, ale i o něco lepšího Kozlíka. Dámy zase s velkým potěšením přijaly informaci, že mají i dobrý burčáček. Úderem 20:14 jsme se rozrostli na celých čtrnáct a u piva a burčáku pak mohli sledovat znovu nastávající babičku Allu, nervózní z toho, že mladí nevolají a nevolají, pak se přišlo na to, že to asi bude tím, že si zapomněla mobil doma. Nicméně našli se ochotní jiní majitelé mobilů, takže se mohlo okamžitě ověřit, že je zatím na českých porodnicích klid a znovu nastávající otec dokonce v klidu bloumá po Horbachu. Pak už jsme si jen prosvištěli švédské fotky Petra K. a sledovali jak je nás méně a méně, zřejmě i 64 stupňů bylo pro některé málo. Na závěr dokonce nezabrala ani výzva na malá piva!!

úterý 14. 9. 2010, Balkán - Na letošní XIVejt se vydali opravdu jen skalní posedlostní vycházkáři. Konzumaci ve Staré hospodě v Hloupětíně jsme si natáhli tak, až nám déšť přestal vadit. Mezi vodami ze všech stran (jen Rokytka vlevo a Hořejší rybník vpravo byly plánované) jsme doputovali do Hrdlořez. Před setměním jsme radši ujeli z Hrdlořez na klidný Balkán. Tam nás vítal Papež, několik upracovaných důchodců, hudba a přeřízky. Je pozoruhodné, že během večera se snažili probít Čtrnáctkáři různými brankami, jen inzerovaná devítka mezi nimi chyběla. Zato vlastními brankami se do útulné zahrádkářské hospody prostřílela naše veleúspěšná fotbalová reprezentace.