26. Od zámku ku zámku o žebrácké holi

neděle 19. 12. 2010
navštíveny: Horní Počernice, depozitář Národního muzea, Zámek Čertousy, Křovinovo náměstí, Diakonie, Park obětí, Hospoda U Čelikovských se Žebráckou operou, Baroňák, zámek Chvaly

Pozvánka
V neděli 19. prosince ve 12:45 na konečné metra "B" na Černém Mostě začíná vycházka "Od zámku ku zámku o žebrácké holi". Na nástupiště busů č. 15. se dostavte podle uvážení s holí či bez, ale hlavně s vánočním punčem, glühweinem, prskavkami či cukrovím. Uděláme si názvu navzdory takový předvánoční mejdan. Zájemci o oběd či mimořádný bonus vyrazí do restaurace Lisi v Mansfeldově ulici (nebudu to víckrát vysvětlovat - viz přiložený plánek). Pod bonusem se budeme ustřeďovat už od půl dvanácté.

Jaká vycházka byla

    V neděli jsme při posedlostní vycházce "Od zámku ku zámku o žebrácké holi" neopustili katastr Horních Počernic. To jen pro informaci pro Michala, který vůbec neví, kde byl. Budiž mu omluvou, že když jsme ho v sobotu k večeru potkali na Okoři, byl na tom obdobně. Ostatní střízliví (alespoň na začátku vycházky) bez problému našli obědovou restauraci Lusi, bonus (místo Gambrinusu namalovaným panem Pivovarským jsme totiž pili Kozla) i nástupiště č. 15. Zatímco zámek Čertousy uprostřed anglického parku poněkud chátrá, sousední dvůr Čertousy obdivuhodně vzkvétá. A co je důležitější, vůbec neprotestuje, když jsme mu do jesliček uložili čerstvě narozeného Pavla Tichého a jeho narození řádně oslavili - na hotelovém mobiliáři. Pak už se naše pochodová housenka pozvolna přesunula do jedné z nejdelších ulic. Na jednom konci Zámeček nabízející skupinové techtle mechtle a dámám fucking machine, na druhém akademik Holý, který se snaží Zámečkem vygenerované pacienty vyléčit, uprostřed se jihočeské baroko a sirotci okupující další ze zámečků shlížejí ve společném rybníčku a na vše dozírá neprodyšně zavřené, ale určitě bdělé kino Boží oko. A na konci přímé ulice poslední kantor Míla Fuxa opouští školu pro administrativu EU. Hotové hornopočernické teatrum mundi. Pak už jsme to museli vzít do vinglu, abychom spatřili Václava Havla II., jak vychází na balkón na obnovenou premiéru své Žebrácké opery. Vystoupali jsme na místní Mount Everest, a protože ve vyhlášce 12/2008 zakazující požívat alkoholické nápoje, byla zmínka jen o jakémsi Baroňáku, mohli jsme při západu slunce vypít vše, co nám ještě zbylo. A tak poslední zámek Chvaly byl dobyt až za tmy a svitu prskavek. Přilehlá putyka Legenda není na takové návaly zvyklá (34 vycházkářů, jedna domorodkyně a jedna šička), ale nakonec jsme se při řešení mailů všichni všeho dočkali - dokonce i toho ošklivého mailu.

Depozitář Národního muzea, Cirkusová 1740 - Tradiční součást Horních Počernic - bývalé zimoviště československých cirkusů a manéž cirkusu Humberto bylo převedeno pod Národní muzeum a za více než půl miliardy korun bylo přeměněno na největší depozitář Národního muzea. Teď tady např. po dobu rekonstrukce hlavní budovy na Václavském náměstí měla místo tygrů usurijských přebývat slavná kostra ploutváka. Jenomže je v tak špatném stavu, že by převoz nepřežila, a tak zůstane zavěšena i po dobu rekonstrukce v hlavní budově na Václaváku.

Zámek Čertousy, Bártlova 11 - Zámek byl původně gotický dvůr. Roku 1357 byl prodán arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic a do majetku Karlovy univerzity se dostal v roce 1366. Za třicetileté války byl zpustošen. Poté opět majetkem univerzity až do roku 1788. V 18. století zde vznikla barokní patrová stavba na obdélném půdorysu s pětiosým průčelím a mansardovou střechou. Z východu na sídlo navazoval hospodářský dvůr, ze západu anglický park. Zámek je ve velmi zchátralém stavu.

Dvůr Čertousy, Bártlova 35 - Má stejnou historii jako zámek Čertousy. Tedy patřila arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic, který koupil dvůr pro hmotné zabezpečení Univerzity Karlovy. V roce 1906 získávají velkostatek předci současných vlastníků. Po znárodnění nastává jeho další velká devastace - je zbouráno sedm původních objektů a zcela znečištěn přilehlý rybník. Státní statek Praha dokonce v 80. letech uvažuje o úplné demolici a výstavbě velkokapacitní odchovny jalovic a vepřína. Od roku 1994 potomci původních vlastníků bratři Stárovi historické objekty rekonstruovali a v roce 1999 zde byl otevřen tříhvězdičkový hotel Čertousy.

Zámeček, Třebešovská 132 – Z internetových stránek vybírám: "Náš podnik je vyhledávaný páry z celé ČR i ze světa. Máme několik různě velkých a rozličně zařízených místností, které jsou přímo určené k Vašim milostným hrám. Každá místnost je jiná a má jiný erotický náboj. Svým sexuálním radovánkám se tak můžete oddávat přesně podle Vašeho vkusu, nálady a chuti. Kapacita klubu je 80 míst, takže se Vám nikdy nemůže stát, že byste do klubu nebyli vpuštěni. Swingers klub je jako vstup do jiného světa. Už za dveřmi na Vás dýchne erotická atmosféra, kterou umocňuje příjemné intimní osvětlení. Luxusní zařízení a hygiena je pro nás samozřejmostí, stejně tak ochota personálu, který nováčky rád provede, zodpoví i ty nejintimnější dotazy a po celou dobu Vaší návštěvy je Vám plně k dispozici. Do klubu na swingers párty mají přístup pouze páry a samotné ženy. Pro sexuchtivé a neukojitelné slečny a dámy máme připravenu "fucking machine" .

Kaplička sv. Václava, Křovinovo náměstí – Barokní kaplička je z roku 1770.

Diakonie, Křovinovo náměstí 11 – Nestylová budova zámku postavená roku 1812 italskou hraběcí rodinou Mervigliů, která zde hospodařila na jednom z velkostatků. Od roku 1927 do roku 1947 v něm provozovala Metodistická misie sirotčinec a starobinec. Tato sociální práce byla v roce 1948 násilně přerušena. V roce 1999 byl církvi zámeček navrácen a bylo tu zřízeno Středisko křesťanské pomoci s domovem pro seniory.

Divadlo, Votuzská 11 – Původně kino Oko bylo postaveno v roce 1939, v roce 1982 zavřeno pro nízkou návštěvnost. V roce 2003 se uskutečnila přestavba na divadlo.

Třebešovská 32 – V tomto domku bydlí nejvýznamnější osobnost Horních Počernic (podle hlasováni v roce 2007) profesor Antonín Holý, chemik, objevitel preparátu proti AIDS, autor více než šedesáti patentů. Je počernický rodák a od roku 1960, tedy padesát let denně dojíždí MHD do dejvického Ústavu organické chemie a biochemie. Sám říká: „Na přemýšlení nemám vyhrazený zvláštní čas. Někdy mně něco napadne na koncertě, při televizi, v autobuse a metru – bydlím v Horních Počernicích a cesta do Dejvic mi trvá padesát minut až hodinu. V metru taky čtu a dělám korektury odborných publikací. Dřív jsem psal i v autobuse, někdy to bylo dost náročné. Teď když prodloužili metro od nás až na Černý most, už nestojí za to vytahovat papíry z tašky, jsem tam za pět minut“.

SOŠ pro administrativu EU, Lipí – Vzdělávací programy této školy jsou např. Provoz diplomatických služeb a Řízení lidských zdrojů. "V prvním programu bude absolvent umět vystupovat na veřejnosti a jednat s ostatními taktně, s pochopením pro jejich problémy. Ve druhém bude umět ovládat problematiku řízení talentů, vytváření efektivních týmů a pojetí pracovních rolí." A toto vše zde vyučuje skladatel a zpěvák Míla Fuxa.

Park obětí, Chvalkovická – V parku je památník obětem 2. světové války. Jsou tu zaznamenáni všichni obyvatelé Horních Počernic, kteří zahynuli za 2. světové války. Mezi nimi je rodina Khodlova – sokolská cvičitelka Emanuela Khodlová pomáhala přechodně ukrývat parašutisty skupiny Antropoid a byla zastřelena společně s celou rodinou. Dalším je biskup Gorazd, vlastním jménem Matěj Pavlík. Byl nejprve katolický kněz, pro své postoje mj. k celibátu byl z katolické církve v roce 1920 exkomunikován. Už v roce 1919 se stal členem nově vzniklé církve československé, kde začal prosazovat pravoslavnou orientaci. Proto byl vyzván v roce 1924, aby československou církev opustil. Stal se budovatelem samostatných církevních obcí Pravoslavné církve. Po provedení atentátu na Heydricha 27. května 1942 poskytla pravoslavná církev výsadkářům úkryt v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Azyl v kryptě chrámu jim nabídl Jan Sonnevend. Gorazd se o úkrytu parašutistů dozvěděl až později a okamžitě nabádal k co nejrychlejšímu převezení parašutistů na jiné místo. Nicméně úkryt byl prozrazen a 18. června k dobytí chrámu nasadili Němci nasadili přes 800 vojáků. 25. června 1942 byl Gorazd v 5 hodin ráno zatčen v Horních Počernicích. Přelíčení s ním proběhlo 3. září 1942 a o den později byl na Kobyliské střelnici zastřelen. Dne 27. září 1942 byla „Českopravoslavná obec v Protektorátu Čechy a Morava“ rozpuštěna, majetek církevních obcí zkonfiskován, byly zapečetěny chrámy a zakázány bohoslužby. Všichni duchovní této církve byli deportováni na nucené práce do Německa. Popraveno bylo dvanáct představitelů Pravoslavné církevní obce v Praze 2. Tím skončilo jednadvacetileté období Gorazdovy mise, stejně dlouhé jako působení svatých Cyrila a Metoděje na Velké Moravě.

Fotoalbum vycházky...

Hospoda U Čelikovských, roh Vysokovské a Kramolné – Zde se v divadelním sále 1. listopadu 1975 konala světová premiéra Havlovy hry Žebrácká opera. Představení nastudoval Andrej Krob, který v roce 1975 založil Divadlo na tahu. Představení nebylo rozehnáno policií, výslechy a sankce začala dezorientovaná policie provádět až šestý den po představení. Andrej Krob vzpomíná: „Původně Žebráckou operu napsal Václav Havel pro pražský Činoherní klub. Ovšem uvést Havlovu hru uprostřed sedmdesátých let bylo spojeno s velkými existenčními riziky, přestože neexistoval žádný oficiální zákaz. A tak od její realizace Činoherní klub ustoupil. Nakonec jsme se „osiřelé“ hry ujali my, převážně kulisáci z Divadla Na zábradlí. Téměř po roce zkoušení jsme Havlovu Žebráckou operu uvedli v divadelním sále hospody U Čelikovských. Přitom jsme se distancovali od jakékoli politizace našeho představení a zdůvodňovali náš zájem o hru pouze její kvalitou. Pokus udělat z ochotnického představení provokaci řízenou severoamerickým imperialismem tak směšně ztroskotal. Ovšem po četných výsleších, které jsme v Bartolomějské ulici všichni absolvovali, nebylo kulturním institucím doporučeno, aby mne zaměstnávaly. Několik lidí mi tehdy začalo říkat pane režisére. Těžko jsem si na to zvykal. Pro příštích třináct let jsem se totiž stal montérem kovového těsnění do oken a dveří“.

Baroňák, Hřídelecká – Původní přírodní pískovcový val byl navýšen do výrazného kopce dalším pískovcem vytěženým při budování vodovodního přivaděče z Káraného v letech 1906-1914. Majitelem vzniklého kopce byl až do 1. světové války baron Vojtěch Dercényi, mj. majitel zámku v Dolních Počernicích. Jeho šlechtický titul vedl k pojmenování kopce Baroňák. Na vrcholu kopce postavila obec Svépravice pomník padlým za 1. světové války. Vlastní pomník získala obec ze zrušeného hřbitova a brněnská Zbrojovka dodala přilbu na jeho výzdobu. Jediná zmínka na internetu o Baroňáku je tato: V Praze začala v pondělí 7. července platit vyhláška 12/2008, která na vyjmenovaných místech zakazuje pití alkoholických nápojů: Seznam míst, kde se nesmí pít alkohol - Kopec Baroňák, ulice Hřídelecká

Kostel sv. Ludmily, Na Chvalské tvrzi 1 – Byl postaven v 18. století. V tomto kostele byl farářem od roku 1936 František Štverák. Za války byl internován na Pankráci, v Terezíně, Sachsenhausenu, Oranienburgu a Dachau. Po návratu zde opět působil jako farář až do roku 1949, kdy byl internován na Pankráci, ve Valdicích, v Ruzyni, v Hájku a Želivi. Po návratu z vězení v roce 1954 se těžce nemocný vzdal úřadu a žil v ústraní v Horních Počernicích až do své smrti v roce 1956.

Zámek Chvaly, Na Chvalské tvrzi 4 - První písemná zmínka o gotické tvrzi pochází z roku 1428. Chvaly v roce 1622 získal nám dobře známý Jan Kapr z Kaprštejna, který po bitvě na Bílé hoře získal konfiskací mj. i zámek v Dolních Počernicích. A to se mu stalo osudným. Jeho bývalý majitel Adam Zápský ze Záp Kapra zavraždil v Hrdlořezích právě při jeho návratu na zámek v Počernicích. Když v roce 1734 po úderu blesku tvrz vyhořela, byla jezuity opravena do podoby dvoupatrové zámecké budovy, zachovávající si mnoho z předchozí renesanční přestavby. Jedno křídlo je obrácené k severu, kolmé východní má v přízemí do dvora arkádové klenuté loubí. Ve zdech zůstaly patrny zazděné okrouhlé střílny. Pod budovou zámku jsou několikapatrové rozsáhlé sklepy. V nejspodnějším z nich je zazděný vchod do podzemní chodby, která podle posledních zjištění vedla až do Vinoře. V roce 1918 byl areál Chvalské tvrze převeden do majetku státu. Od roku 1950 až do konce osmdesátých let 20. století byl v užívání Československých státních statků. V roce 1993 se značně zdevastovaný objekt stal majetkem hlavního města Prahy. Následně byl svěřen do péče Horním Počernicím, které zahájila rekonstrukční práce, ukončené v roce 2008. Dlouho očekávané slavnostní otevření Chvalského zámku se uskutečnilo 1. května 2008.