30a. Čtrnáctkové kulturní léto 2011

květen - září 2011
navštíveny: Libeň, parník Odra, K. J.Erben v Milíčevsi, U Dvou Hrabalů, U Starého pivovaru, parník Tyrš, kuželna Horská, Lhota u Dubé, Helios, Deštné, Riegrovy sady, Cyklojachta po Dálmácii, U Holečků

Prolog (po pár netradičních zahradách):
Bacha, Radku obzvláště, příští Vorař není u Voraře, ale už na zahradě. Vloni jste zahradní restaurace flákali, tak si letos nebudeme vymýšlet žádné nové, ale budeme chodit do těch osvědčených. S pár vyjímkami. Jedna z nich je hned v úterý 28.6. To půjdeme do restaurace U Starého pivovaru do Braníka.

Jaké byly návštěvy zahradních restaurací

1) Noc literatury – Pod plynojemem nám mává Gagarin                               4) V podpalubí je skvělá nálada, hraje Bridge Band
2) Rudišova přednáška o logice ve stínu výsledku ČR:USA 4:0                   5) Noc Mezi břehy
3) TAK si pronajal parníček Odra                                                                   6) Miletín – Všechny Polednice světa

středa 11. 5. 2011, Noc literatury v Libni - Stihli jsme neuvěřitelných devět čtení (každý herec čte od 18 do 23 hodin 10 x stejný text) Takže jsme viděli Karla Dobrého pod plynojemem jako Gagarina, Ladislava Mrkvičku ve výčepu vína na Hrázi věčnosti, Jiří Langmajera v kapli libeňského zámečku (pozval nás, ať si jedeme sednout pod oltář), Budaře v Grabově vile, Táborského v kostele sv. Václava, úžasného Rudiše v chemické učebně libeňského gymnázia - nejdříve napsal na tabuli výsledek hokejového zápasu ČR- Amerika 4:0 a pak se věnoval logice, Petra Kostku u Metrostavu, Jana Buriana opřeného o pult v baru Na Měsíci (zatímco nám četl, jak ho baví chodit, my jsme pojídali utopence a pili pivo) a nakonec Marka Vašuta v zámecké obřadní síni (přítomnému francouzskému autorovi a překladatelce jsme zasedli židle). Paráda!

středa 25. 5. 2011, TAKová plavba parníkem Odra - TAK jsme po letech vyrazili na vodu, a sice rovnou parníkem na Vltavu. Hned po nalodění začal hrát Bridge band, teklo pivo proudem a před našimi užaslými zraky zvolna plynula sluncem prozářená Praha. Lidé na březích i z poloprázdných parníků nám mávali a záviděli, jaká z naší namačkané paluby zní hudba a sálá pohoda. I tombola se podařila, nikdy bych nevěřila, jakou dětinskou radost dokáže mít ošlehaný mořský vlk, když vyhraje dětské ploutvičky. Když se snesla mezi břehy noc, sedli jsme si na záď, zvolna usrkávali Cuba Libre a pozorovali, jak na palubě tancují pruhy a nad Prahou hvězdičky. A tak volám, co dokážu nejsilněji: Cuba sí, jazzík yes a příště zase parník ANO ANO ANO.

1) Svatební košile na hřbitůvku v Byšičkách                                                 4) XIVejt U Dvou Hrabalů
2) V Milíčevsi jsme už podesáté – to se musí oslavit!                                   5) Literární výlet – Tenhle Žižkov by Seifert určitě nepoznal
3) Takový jsem byl – ještě cestou ze Stezky 11. 5.                                       6) Bezručova zdravice Seifertovi na zahradě v Dykově ulici


víkend 3. 6. – 5. 6. 2011, Milíčeves - My z těch výročí a oslav nevyjdeme. V Milíčevsi jsme letos byli už podesáté! A tomu odpovídala i účast. Na šedesát účastníků technoparty vniklo na soukromý pozemek a rozbilo tam na celý víkend své ležení. Několik startovních výstřelů nás vyhnalo na trať už v 9:14. Teprve v Červené Třemešné nám Miloš prozradil letošní jednotící červenou niť. Totiž KJE, čímž nepřítel soláru překvapivě nemyslel Kamarády jaderných elektráren, ale Karla Jaromíra Erbena. Miloš do nás životopisem, Blanka Pokladem. Ale v Miletíně byl klasik na žízeň krátký. Teprve po Pivovarské zahrádce, Sousedském domě a Pivovarské zahrádce jsme byli ochotni zamířit k domku, kde se Jaromír před 200 lety narodil. Před Polednicí jsme zbaběle ujeli, ale Svatební košile nás dostihla na malebném hřbitůvku u kostelíka v Byšičkách. Po herně v Lázních Bělohrad jsme už vzali milíčeveskou zahradu hojnosti úprkem. Že teče pivo proudem a stoly se prohýbají pochoutkami, to už bereme za těch uplynulých deset ročníků téměř jako samozřejmost, ale že nám domácí pán připraví večerní vernisáž usvědčujících fotografií (takoví jsme před devíti a méně lety byli?), 10 výročních lahví brutu a pamětní listy - to už nevím, jak se dá trumfnout. Pak už se začali činit naši virtuózní hudebníci. Barré akordy dokonalé, jenže Vítkovi se zdálo, že je zábava příliš usedlá, a tak vzal repertoár útokem. Ani vy se sluchem absolutním, neodsedejte si, vždyť proto si mladé vozíme s sebou, aby nám nožem anebo sekerou dali vědět, že nejsou naštěstí jen mladší ženský a starší whisky.

Úterý 14. 6. 2011, XIVejt U Dvou Hrabalů - Včera bylo úterý, Čtrnáctého - tím pádem XIVejt. IvČe objednala čerstvě vyhrabanou stodolu pro padesát lidí a ono nás skutečně přes padesát přišlo. Zapálili jsme svíčku a hráli už od sedmi!! až do jedenácti téměř nepřetržitě. "Já budu žít navěky na druhým břehu řeky. Kterýmu z nouze říkám čas." JaVore, Provázku, Ivčo, Franto, Koppe, Mirku, Radku, Housle - díky!

pondělí 20. 6. 2011, Brikciův literární výlet - V pondělí 20. 6. je Literární výlet s Eugenem Brikciem, tentokrát věnovaný Jaroslavu Seifertovi. Zřejmě proto, že by bylo Jardovi letos 110 let. Výlet začíná v půl páté u Vojenského historického ústavu na úpatí Vítkova. Další postupové body, které bývají časově přesně dodržovány, jsou v přiložené pozvánce Všichni na Petřín a poté všichni na Strahov!
Když nás v pondělí na Literárním výletě s Eugenem Brikciem literární kritik Slomek ujišťoval, že Bezručovo čtyřverší k Seifertovým narozeninám je tak prosté, že si ho prostě musíme zapamatovat, hluboce se mýlil. Z celého lehce propršeného večera mi utkvělo jen to, jak jsme si ve Strahovském pivovaru střídavě ťukali černým a světlým Norbertkem (nebo to snad bylo oběma najednou?)

1) Vzorová ústrojová kázeň ve Vojanových sadech                                       4) Parník Tyrš – bojovnice proti alkoholu nám zase objednala kalíšky
2) Stmívání U Starého pivovaru                                                                     5) Domorodý kmen Podorlicka zavítal do Prahy
3) Už se nevejdeme k jednomu stolu                                                             6) Tak jsme mu Prahu předvedli v tom nejlepším světle

úterý 21. 6. 2011, Vojanovy sady - Včera jsme přivítali léto velice příjemně, ostatně jako každý rok. A při pohledu z okna musím konstatovat, že i Medard má TAK rád.

úterý 28. 6. 2011, U starého pivovaru - Včera to byl hodně vyvedený začátek zahradních restaurací. Zahrada Starého pivovaru v Braníku byla tak, jak má být - rozlehlá, s rozložitými kaštany, v závěru večera jsme se dočkali i táboráku s buřty. Namačkali jsme se ke dvěma stolům a oslavili famózní úspěchy našich borců na Pantakovkách. Čtrnáctka měla nejrychlejší koně a yalmaru a získala tři poháry vítězů. Píč-cup jsme se neodvážili znesvětit, ale pohár vítězů ve volejbalu a pánského sedmiboje (Kdo stál na bedně? 14, 14, 14) jsme naplnili šampaňským a pili na zdraví nejen vítězů, ale i Radka, který běžel a doběhl závod pí/půl. A všechno včera večer bylo, jak má být. Karel Kužel odešel s cizím baťohem a pohárem, a když majitel nazval Věru Ou. mladou paní, dopadlo to jako obvykle. Příliš hlučná společnost se přestěhovala dovnitř, Věra nám neustále objednávala další a další malá piva a my jsme usilovně vyplňovali emaily, na které nám mají posílat nabídky obědů. A tak se přihodilo, že jsme prijeli.domu@azvpultreti.cz.

čtvrtek 7. 7. 2011, parník Tyrš - Setkání s domorodým kmenem Podorlicka nazývaným Dušáci na cykločundru v nás zanechalo tak hluboký dojem, že jsme se s nimi setkali hned následující den ve čtvrtek 7. 7. Jako důkaz mimořádných schopností domorodého kmene uvádím, že ještě ve středu v šest hodin večer nás Honza Dušák dokázal dotáhnout pod Homoli, abychom si mohli vystoupat a koleno Honzy Brádky i sestoupat 153 schody. Ve čtvrtek rovnou z cykločundru ujeli na dovolenou do Prahy, a tak jsme si společně užívali hladiny Vltavy i hladinek klíďo píďa, kterou nám nabídla posádka parníku Tyrš a podala naše protialkoholní guru.

1) Kuželna Horská – tentokrát jsme obsadili křesílka                                       4) Páteční večerní klídek a pohoda ve Lhotě
2) Jediná nerozmazaná fotka zběsile se míhajícího Tomíka                             5) Denní drama
3) Dorazila nás becherovka                                                                               6) Sobotní večerní klídek a pohoda ve Lhotě

úterý 12. 7. 2011, kuželna Horská – Klíďo píďo jsme si užívali i včera. Proti všem zákonům pravděpodobnosti se Čtrnáctkáři rodili ve zvýšené míře v červenci, a tak jsme zase klíďo píďo pili griotku s pivem, griotku, fernet a nakonec nás dorazila becherovkami dvojice neřidičů Karel & Karel. Kolik se nás zabořilo do křesílek a židlí na terase kuželny v Horské netuším, hosté byli velice neposední, neustále si chodili objednávat a přesedávat. Jedno vím určitě, že zběsile se míhající Tom byl naštěstí jen jeden.

víkend 15. – 17. 7. 2011, Lhota - Tento klídek a pohodu ve Lhotě si asi budeme dlouho pamatovat. Dvě lidská štěňátka Kolingerů nevzbudila zdaleka tolik pozornosti jako čtyři kuličky, rozeznatelné od sebe jen barevnými pentličkami, které se nám roztomile pletly pod nohama a dojemně bojovaly o žvanec i o naši náruč. Páteční večer nás Luděk vrátil o čtvrt století zpátky a všem tehdejším a zároveň ve Lhotě přítomným účastníkům i nám ostatním promítal diáky z naší báječné dovolené v Gruzii. V sobotu jsme se vydali na okruh, zdánlivě kopírující ten loňský. Ale stačil oběd v provodínské Dřevěnce a dlouho prodiskutovávaná trasa se rázem změnila. Nikdy nevěř cyklistovi pod třicet. Na jeho popud jsme se vydali po zelené, kde se jen "chvilku" nesou kola. Ale když jsme sjeli nesjetelné, vynesli kola strží nahoru a snesli kola strží do Černé rokle dolů a mohli konečně nasednout, spadla Sonja ošklivě z kola. Z plánované pohody se stal akční snímek se stromy kývajícími se pod nárazy vrtule na všechny strany a záchranářem spouštěným na laně z helikoptéry. Ale všechno dobře dopadlo. Sonja se proletěla a my jsme získali exkluzívní fota. Večer a noc byl ve znamení opékání kýty, podle velikosti zřejmě mamutí. Nedělnímu odpoledni už vládlo Slunce sekt jahody - do Růžičkové díky opulentním víkendům už některé taky nemáme moc daleko. Jirko, Zdenko, díky a už se těšíme na neuvěřitelný již 10.!!! ročník Lhotecké pohody.

1) Hélios - nevzhledná kostka se proměnila v pizérii nad rybníčkem               4) Aspoň máme celou terasu pro sebe
2) Humoreska v Parku přátelství                                                                       5) Večerní posezení nad hladinkou
3) Krátká přeprška nevadí                                                                                6) Výhled na sídliště Prosek

úterý 9. 8. 2011, Helios - V úterý jsme na terase na Proseku poslouchali Humoresku, bohužel ne v podání a s výkladem Lenky. Průtrž pak vyhnala virtuózy i ostatní posluchače z terasy, a tak jsme měli celou terasu pro sebe, mohli jsme každý sedět asi na pěti židlích. Proč jste nedorazili? Vždyť Prosek už není žádná prdel světa, cesta z Václaváku trvá přesně 15 minut. To je jen o asi dvě minuty víc než třeba na počítání sluníček k Nadě na Skalku.

1) Oslava v deštném Deštném                                                                                         4) Baletka a Stáňa (vpravo) na karnevalu v Komiži
2) Co je nejkrásnější? Usměvavé tváře!                                                                           5) Opálená Sněhová vločka
3) Usměvavá tvář zdobí Marcelu v lázni i po vyčerpávajícím rituálním tanci s Pavlem     6) Karneval roztančil i přilehlé nábřeží

víkend 13. – 14. 8. 2011, Deštné - Ale pak už jsme se kalužemi probrodili k chatě, kde se díky kamarádu Tomášovi utěšeně točilo prase i Svijany. Přijeli další a další kamarádi, a tak hudba, maso, zpěv. Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější? - No přece usměvavé tváře. Marcelin rozzářený obličej se ani jednou nezachmuřil, i když při divokém, rituálním tanci s Pavlem hrozilo, že oba padnou na oltář rožnění. Nastala půlnoc a bylo jen otázkou cti nejít spát dřív než pětiletá Terezka. Ráno jsme poklidili malý český rozbahněný Woodstock. Nejen jídlem živ jest člověk, Marcele se podařilo dosyta uspokojit i fotkaře. Pak už jsme se rozloučili s báječnými hostiteli Zdeňkem a Marcelou v lázni. Tak ať Tě, Marcelo, ty usměvavé tváře zdobí i nadále!

úterý 23. 8. 2011, Riegrovy sady – Všechny zážitky z Hnilické Kyčery jsme vychrlili na kamarády, kteří nás přišli přivítat do zahradní restaurace v Riegrových sadech, na posledním pokořeném kopci Slovenských hor. Teď rychle vyměnit pohory za sandály, baťoh za kolo, vedro za vedro a vyrazit směr Jadran.

týden 27. 8. - 3. 9. 2011, Cyklojachtou po Dalmácii - Letos Michal Jizerky výrazně inovoval. Místo do chaloupky v Lučanech nás nasměroval do jachty na Jadran. Obvyklý déšť nahradila tropická vedra. Když ale uvážíme, že každý i ten sebevětší upocený kopec končil v blankytném moři, neměla změna místa chybu. Celý úžasný pobyt na jachtě byl rámován cestou tam i zpět, která by vydala na sáhodlouhý román. A co si ještě budeme pamatovat do smrti smrťoucí? No přece karneval v Komiži. Paluba byla karnevalovému veselí malá, a tak jsme se vydali do nočních ulic. Všechny masky tancovaly, ale pozornost upoutávala především sněhobílá dvojice - špekáček převlečený za sněhovou vločku a baletka z Lebedinovo ozera, která si kvůli vysněné roli neváhala oholit svůj mužný fous. Hoj, to byl krásný týden!

úterý 6. 9. 2011, U Holečků - Včera jsme se sešli v zahradní restauraci U Holečků u ohradní zdi Hvězdy. Tak vězte, že do hospody (dle mínění mnohých a tudíž nedorazivších) na kraji světa přišli dva Řevničáci, Miloš z Újezda až kdesi u Kolína a téměř ztracený syn Honza Vávra, který tady kdysi lezl oknem na dívčí koleje a - což je ještě neuvěřitelnější - chodil do hospody!!!

úterý 20. 9. 2011, Dopravní podniky - Když nám jeden ze dvou Hrabalů zakázal v jedenáct hrát (pravda bylo už hodinu po zavíračce), byla právě poslední píseň symbolicky Amerika od Míly Fuxy. Míla bude hrát v úterý 20. září v Dopravních podnicích a koncert organizuje TAK. Čtrnáctka by měla mít téměř za povinnost jít v plném počtu, vzpomeňte na diplom "Vzorný divák Krocku", který jsme obdrželi v únoru v Malostranské Besedě. Lístek stojí pouhých 120 Kč, spočítejte si to. Když nepůjdete do hospody k Voraři, který by měl být přesně v tomto termínu, tak koncertem vlastně ušetříte.
Se zahradními restauracemi jsme pro letošek skoncovali, ale ani včera nás neuvítal Vorař. Dopravní podniky totiž navštívili naši známí Andělové Míla Fuxa spol., který po přestávce Krock sun Krock doplaval do důvěrně známého sargasového moře i do té naší milované Ameriky. Jenom dnes nad sklenicí s jogurtem dumám, proč jsem si včera objednávala další a další světlej Gambrinus.

« NAHORU

TOPlist