35. Pražským pohraničím

neděle 26. 2. 2012
navštíveny: Uhříněves - sídlo správce Lichtensteinského panství, Nové náměstí, bývalá synagoga, starý mlýn, lávka přes rybník Nadýmač, pivovar, divadlo U22, Pivovarská restaurace, Zahrady Uhříněves, Rosova kovárna, zámek, obora, židovský hřbitov, Netluky, tvrz v Královicích, hospoda TJ Královice, sv. Markéta, hradiště Šance, skládka v Kolodějích s výhledem, zámek Koloděje, U jízdárny

Pozvánka
Do pohraničí se nebudeme trmácet busem, ale použijeme vlak. Přijďte na Hlavní nádraží, kdy chcete, ale náš vlak odjíždí v neděli 26. února už v 10:20!!! Majitelé Opencard nebo přestupního lístku mají vlak směr Benešov zadarmo. Do vlaku lze přistoupit ve Vršovicích, Strašnicích i v Horních Měcholupech. Předem upozorňuji, že tentokrát nebude naše pouť žádná procházka po Petříně, ale drsným pohraničím potáhneme dobrých devět kiláků.

Jaká vycházka byla

    V neděli jsme absolvovali vycházku Pražským pohraničím. Lepší počasí korespondující s pochodem drsným pohraničím jsme si nemohli přát. Posuďte sami. Zažili jsme déšť, sněhovou vánici, kroupy, vichr a občas i venkovskou idylku se sluncem a modrou oblohou nad hlavou. Naštěstí déšť jsme si odbyli ve vlaku a nefalšovanou vánici jsme si užívali jen pět minut po výsadku v Uhříněvsi. Prošmejdili jsme všechny uhříněveské pamětihodnosti, ale kam se hrabe synagoga, templářská vodárna, uklouzaná lávka přes Nadýmač či dokonce pivovar na ulici, ve které bydlí Iveta Bartošová. Jen hrozba, že se ocitnou v hledáčku fotografů Blesku, zabránila mým vycházkářům, aby se šli podívat, co právě baští Artur. Lví síla přistavěla k sokolovně divadlo U22, ale už nezabránila, aby jí divadlo nevyfouk moravský král Bolek Polívka. Zase se potvrdilo, že pokud je oběd součástí vycházky, je v neděli ráno zaručeně hnusně. Ale i tentokrát vše dopadlo (pro mě) dobře. Jídelní tabule v Pivovarské restauraci byla objednána pro dvacet pět strávníků a do počasí, do kterého by ani Šerpíka nevyhnal, vyrazilo 25 kamarádů do deště.
    Po obědě jsme vyrazili do Zahrad. Udělali je sice z cihel, ale zase jsme se mohli po letech pozdravit s Vlastičkou Průchovou a Milena T. se svým spolužákem Kájou Zichem. A pak už konečně nastal čas vyrazit do slibovaného pohraničí. Na kruhovém objezdu v oboře jsme dali blinkr doprava a odbočili k židovskému hřbitovu a dál do zdivočelé země. Jen stanice MHD v Netlukách nás ujistila, že v tomto hájemství omšelých obrovských statků a divokých koní uprostřed nekonečných plání jsme opravdu v Praze. V Praze10. Ano, dokonce i polorozpadlá tvrz v Královicích uprostřed zpustlého statku je jedna z věží stověžaté matičky Prahy v roce 2012. Zastavili se na jedno v hospodě, která se ukrývá pod tribunou Okresního : přeboru TJ Královice. Bohužel na jedno, musíme táhnout dál pohraničím, i když tady by se s Ádou Větvičkou tak hezky opíjelo. Opustili jsme pohodlnou červenou značku, samozřejmě ne proto, abych vláčela své ovečky neprostupným pralesem, ale aby si uvědomily, na jak strmém ostrohu vybudovali moudří Přemyslovci své hradiště a sv. Markétu. Pak už dostal náš pochod další rozměr - bahno a směr - osamělý pahorek, který naši snaživí spoluobčané navršili z odpadků. Ale byli jsme bohatě odměněni. Z EU skládky jsme spatřili zasněžené štíty hor - juj, ta Sněžka je opravdová. Luděk L. oslavil výhled i přibližující se civilizaci slavnostním odpalem. Před námi byl kolodějský zámek, který si miliardář upravuje na skromné rodinné sídlo. Ostraha nás vpustila dovnitř dost nerada, ale v Jízdárně nás radostně vítali a nabídli nám pohoštění z místních kanců. Jen lituji, že se mi podařilo dokonale vsugerovat mým svěřencům, že jsme v pohraničí. Už v půl sedmé opuštěli útulnou hospodu, protože nevěřili, že se dostanou včas domů. Za necelou půlhodinku jsme byli na áčku. Škoda, po pohraničí a vstřícných hospodách v dosahu Opencard se mi bude stýskat. 

Uhříněves - Historie Uhříněvsi sahá do 13. století. Nejstarší záznamy pocházejí z období kolem roku 1227, další zmínka je v listině z roku 1228, kdy je Uhříněves zapsána ve vlastnictví kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. V roce 1579 koupil tvrz Uhříněves a přilehlé vesnice Jaroslav Smiřický ze Smiřic, který si dal postavit v roce 1591 nové panské sídlo. V roce 1622 koupil v pobělohorské konfiskaci panství Uhříněves kníže Karel I. z Lichtensteina a v jejich držbě byla Uhříněves až do roku 1918, kdy přešla do státního majetku. K největšímu rozvoji Uhříněvsi dochází v 19. století. Roku 1868 byla postavena „Spolková rolnická továrna na cukr“ – cukrovar. Díky stavbě železniční trati Praha – České Budějovice, která byla vybudována v roce 1871, se Uhříněves spojila s okolím. K Praze byla Uhříněves připojena v roce 1974. A ještě jedna zajímavá informace v této době ledové: V Uhříněvsi byla 27. července 1983 naměřena dosud absolutně nejvyšší teplota v Česku a to 40,2 stupně Celsia.

Lidického č. p. 273 – V památkově chráněné secesní budově bydlel správce Lichtensteinského panství.

Lidického č. p. 228  -  V domě pplk. Nováka se ukrývali na jaře 1942 parašutisti, kteří se připravovali atentát na Heydricha a vysílali odsud šifrované zprávy. Na podzim 1942 bylo pro odbojovou činnost v Uhříněvsi zatčeno 35 osob, mezi nimi i starosta obce František Diviš, který tři měsíce po zatčení zahynul v Osvětimi.

Nové náměstí - Na těchto pozemcích stával od roku 1868 cukrovar. Plnil svoji funkci rovných sto let. V posledních třiceti letech sloužil jako sklady, později jako autovrakoviště. Po jeho zbourání a odstřelu dvou komínů v červnu 2000 se otevřela plocha budoucího náměstí, které dostalo jméno Nové. Nejdříve byla otevřena v září 2000 nová školní jídelna. Další stavbou, která zde vyrostla v červenci 2002, se stala budova nové radnice, která má v okrouhlé věži umístěnu zasedací místnost. Vpravo od radnice vyrostl polyfunkční dům s byty, obchody a službami. Významným objektem je budova bývalých cukrovarských koníren, situovaná vlevo od radnice za školní jídelnou. Ta byla zrekonstruována, v prvním patře je knihovna a v přízemí výstavní a spolková místnost uhříněveského muzea.

Bývalá synagoga,  Přátelství č. p. 79  - Po opravě slouží komerčním účelům.

Starý mlýn, U starého mlýna č. p. 19 – Nejstarší budova v Uhříněvsi. Kolem roku 1390 postavili templáři vodárnu, z níž voda vedla do průhonického zámku. Vodárna byla okolo roku 1600 upravena na mlýn. Z tohoto období se zachovala hranolová třípatrová věž s dřevěným bedněním. K původní věži přiléhá pozdně renesanční patrová budova, která mívala na fasádě fresku sv. Jiří a sluneční hodiny. Obilí se tu mlelo až do první světové války. Od roku 1966 je budova soukromým majetkem a slouží k bydlení. Dodnes existuje vyzděný náhon se zbytky vodního kola. Historická mlýnská technologie je součástí obytného prostoru.

Rybník Nadýmač – Byl původně zásobárnou vody pro místní cukrovar. Dřevěná klenutá lávka byla postavena v roce 2005.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

1) Kde bydlí Iveta Bartošová nikdo nevyfotil, tak aspoň foto z Blesku               4) Uhříněveská sokolovna postavená 1896
2) Bývalý uhříněveský pivovar                                                                           5) Divadlo U22 patří Polívkovi
3) Vaříval a točil se zde Porter                                                                           6) Už nás vcucává Pivovarská restaurace

U Říčanky 12 – Vilu koupila v roce 2001 za 5,5 milionu korun Iveta Bartošová. Dostala od firmy slevu, původně stála 9 milionů. Právě odtud je čas od času odvážena do nemocnice, naposled plnila tato ulice stránky Blesku 11. února t. r.

Pivovar, K Sokolovně 2 - První zmínka o pivovaru v Uhříněvsi je již z roku 1650. Novodobá historie se začíná psát v roce 1877, kdy si pivovar pronajali od knížete Lichtensteina Alois a Barbora Tichých. Roku 1884 koupil sládek Tichý pivovar do svého vlastnictví a začal jeho postupnou přestavbu. Přistavěl sladovnu, lednici a další provozní budovy. Na sousedním pozemku si nechal postavit novou vilu č. p. 245 v secesním stylu. Vybudoval i příjezdovou silnici od kostela. Roční objem výroby piva stoupal z 9000 hl piva v roce 1869 až po 23 000 hl v roce 1911. Krizi přinesla první světová válka. Po válce převzal podnik syn Jaroslav a v roce 1928 se stal spolumajitelem Eduard Zeman, který do té doby působil jako sládek v pardubickém pivovaru. Zeman zahájil výrobu černého čtrnáctistupňového Portera. Výroba pokračovala i po skončení 2. světové války. V roce 1948 byl pivovar znárodněn a výroba zastavena. Prostory se začaly využívat jako sklady, což se nezměnilo, ani když se pivovar vrátil původním majitelům.  K ;pivovaru a sladovně Tichý a Zeman patřívala i první uhříněveská hospoda. Úzká spolupráce s místním pivovarem vyvrcholila koncem dvacátých let předáním hostince do vlastnictví pivovaru.

Sokolovna alias Divadlo U 22, K Sokolovně 8 – Sokolovna byla postavena v roce 1896. Dnes je přestavěna na divadlo U22 (Uhříněves patří do Prahy 22). 15. září 2011 bylo divadlo slavnostně přejmenováno. Valašský král Bolek Polívka totiž v Uhříněvsi otevřel pobočku brněnského Divadla Bolka Polívky U22. V sále rekonstruované sokolovny prohlásil: „To je osud, divadlo jsem začal hrát v Sokolu Vizovice, a možná až do smrti budu teď hrát za Sokol Uhříněves“. „Jsme první moravské divadlo, které bude spravovat scénu v Praze,“ pochlubil se vrchní velitel moravských vojsk. „Utvoříme prstenec moravských divadel kolem vnitřní Prahy, kam žádné diváky už nepustíme. Vyhladovíme je. Však přijdou s prosíkem,“ uzavřel plány.

Pivovarská restaurace, Přátelství 38 - Jak název napovídá, její osud byl a je svázán s historií uhříněveského pivovaru. Jako první zájezdní hostinec byl otevřen již v roce 1793. Hostinec byl osvobozen od povinnosti ubytovávat vojsko, byl však povinen brát pivo a kořalku z knížecího pivovaru a vinopalny. V rámci přístavby v roce 1871 vznikl v prvním poschodí taneční sál, v němž se soustřeďoval kulturní život – odehrávala se zde divadelní představení a taneční zábavy. Postupně byla navázána úzká spolupráce s uhříněveským pivovarem Tichý a Zeman, který hostinec vybavil vlastním nábytkem a dodával do něj výhradně své pivo. V roce 1931 odkoupil hostinec uhříněveský pivovar po několika licitacích s Ringhoferovým pivovarem ve Velkých Popovicích a zažehnal tak nebezpečí, že se "pod komínem" bude prodávat cizí pivo. Současně byl hostinec přejmenován na dnešní Pivovarskou restauraci. Rok 1948 prakticky zakonzervoval znárodněný objekt na více než 40 let předáním dvěma státním podnikům RaJ a OPBH. Z výraznějších stavebních akcí vtéto době lze zmínit jen ubourání části restaurace směrem k hlavní ulici počátkem 70. let. Vlastní restaurace i po revoluci až do roku 1991 působila poněkud unaveným dojmem. Provoz končil kolem 14. hodiny, zahrada nebyla v provozu, o víkendech bylo zavřeno. Po restitučním navrácení rodině původních majitelů pivovaru se od roku 1992 postupně stav Pivovarské restaurace vylepšuje a lze doufat, že několik etap rekonstrukcí a přátelská spolupráce vlastníků objektu a současného vedení restaurace Vám zpříjemní chvilky strávené vtomto zajímavém místě.

Fotoalbum vycházky...

Zahrady Uhříněves - Společnost V Invest získal prestižní ocenění Best of Reality za tento rezidenční projekt. Porota ocenila především ucelený koncept a volbu materiálů. Všechny domy jsou řešeny jako dvoupodlažní s třetím ustupujícím podlažím. Fasáda domu je tvořena z cihlového obkladu, který evokuje atmosféru klidných předměstí britských měst. Užitné plochy bytů byly rozšířeny o privátní pobytové zahrady s rozlohou až 300 m2, prostorné terasy a velké balkony. Ulice mají sympatické názvy: Vlasty Průchové, Ingrišova, Hulanova a Karla Zicha.

Rosova kovárna, ulice Přátelství naproti zámku – Barokní přízemní budova z 1. poloviny 18. století s dochovaným původním zařízením. Nedávno byla vzorně rekonstruována, otevřenou předsíň uzavírá kovová mříž.

Zámek - Nejvýznamnější památkou je renesanční zámek v areálu uhříněveského dvora, který postavil roku 1571 Jaroslav Smiřický ze Smiřic. Jaroslav se velmi aktivně účastnil protihabsburského odboje, zemřel však dříve, než mohl být za tuto činnost potrestán. Je proto zajímavé, že majitelem se poté stal Albrecht z Valdštejna, který byl poručníkem jeho dědice Jiřího Jindřicha. Albrecht zámek prodal Lichtensteinům. Současný vzhled pochází z barokní úpravy roku 1711. Od roku 1953 zámek využívá Výzkumný ústav živočišné výroby.

Kostel Všech svatých - Byl postaven v letech 1740-1743 podle plánů říčanského stavitele Tomáše Vojtěcha Budila ve stylu vrcholného baroka s interiérovou výzdobou malíře Jana Petra Molitora. Barokní sochy na terase před kostelem pocházejí ze zrušeného mariánského sloupu z Kostelce nad Černými lesy.

Budova děkanství, náměstí Bratří Jandusů - Pochází z roku 1913.

Obora Uhříněves - Jako přírodní památka byla vyhlášena v roce 1982. Se svými 35 hektary patří k těm větším chráněným územím Prahy. Chráněny jsou převážně lesní porosty, které leží v nivě Říčanky. V předminulém století byla přeměněna na oboru a bažantnici.

Židovský hřbitov – Nachází se na severním okraji Uhříněvsi. Ve svém celku se jedná o památku, jakých není v Čechách mnoho. Na rozloze více jak 3 000 m2 je zachováno asi 300 náhrobků. Nejstarší pochází z roku 1730, některé náhrobky mají velmi pěkné barokní členění a výzdobu. Kromě náhrobků se zde nachází márnice se zbytky původní malířské výzdoby. Na hřbitově se naposledy pohřbívalo v únoru 1942.

Hraniční dub – 15 metrů od pravého břehu Říčanky na cestě z Uhříněvsi do Netluk stojí 350 let starý dub, zmiňovaný už v roce 1662. Obvod kmene je 505 cm.

Netluky - Samostatná osada, nyní součást Uhříněvsi. Roku 1639 vypálili Švédové uhříněveský zámek a zcela zničili i blízkou ves Netluky, která nebyla již nikdy obnovena. Netluky se nyní skládají jen z několika farem a zemědělských provozoven. Největší z nich je pracoviště Výzkumného ústavu živočišné výroby. Dvůr Netluky se stal známým střediskem chovu koní. Zajímavostí je, že zde byli ve třicátých letech minulého století ustájeni první čtyři koně Převalského, než se přestěhovali do pražské zoologické zahrady.

Královice - Vesnice se poprvé uvádí v roce 1207. Jako konfiskát Královice koupil Karel Lichtenstein a přičlenil je k Uhříněvsi. Královice se staly součástí Prahy v roce 1974.

Královická  tvrz – V dominantní poloze na ostrohu nad Rokytkou v areálu rozpadajícího se hospodářského dvora stojí dvacet metrů vysoká věž o čtvercovém půdorysu 10,5 x 10,5 metrů. Tvrz je připomínána už v roce 1388. Kolem roku 1560 byla upravena renesančně. Dostala nové třetí patro, vřetenovité schodiště, nové klenby, sgrafitovou výzdobu fasády a na jižní straně tři prevety nad sebou. Když se tvrz stala Lichtensteinským majetkem, přestala sloužit jako panské sídlo a změnila se na sýpku. Po roce 1945 zůstala téměř bez údržby. Alespoň základní opravu střechy provedl Výzkumný ústav živočišné výroby. Královická tvrz je jednou z mála věžovitých tvrzí u nás, které se dochovaly téměř v původní podobě bez pozdějších rušivých zásahů. V prvním patře na severní straně zůstalo okenní ostění z konce 14. století. Nyní je připravena urbanistická studie budoucího využití tohoto areálu. Projekt počítá s rekonstrukcí věže a jejím využitím jako výstavní galerie. Hned vedle tvrze bude postavena budova se sedlovou střechou, připomínající moderní ovčín. V areálu stojící cihlové hospodářské budovy budou rekonstruovány v původní podobě.  Areál na protilehlé straně tvrze mají uzavřít moderní prosklené budovy. Uprostřed nádvoří má být zahloubený kulatý amfiteátr. Plán počítá s využitím areálu pro ubytování, sportovní, kulturní a kongresové centrum, zdravotnické zařízení a penzion pro seniory. Je jen škoda, že se projekční kancelář Doležel architekti zalekla počáteční kritiky veřejnosti, a stáhla vizualizaci budoucí přestavby ze své webové prezentace.

Kostel sv. Markéty – Pochází z doby vlády Václava II. Královna Jitka prý panovníkovi na zdejším hradě porodila dceru Markétu. Václav se poté na znamení díkůvzdání za zdravého potomka rozhodl hrad přeměnit na kostel a ten zasvětit sv. Markétě. Nejvýraznějším prvkem je renesanční věž z druhé poloviny 16. století – ukázka tzv. spišské renesance, u nás velmi ojedinělé. Umístění kostela mimo obec s sebou přineslo několikrát vykradení objektu a odcizení několika menších soch. Větší umělecká díla byla proto raději převezena do Uhříněvsi. Na hřbitově je několik hodnotných náhrobků z 19. století.

Hradiště sv. Markéty alias Šance – Leží zhruba kilometr od dnešní obce Královice na ostrožně obtékané meandrem potoka Rokytka. Vzniklo jako hraniční pevnost Přemyslovců. Ze tří stran tvořily ochranu strmé svahy. Na východní straně hradiště se nachází mohutný val, který dosahuje výšky až 7 metrů. Před ním byl vyhlouben místy až 11 metrů široký příkop. Hradiště bylo dvoudílné. Další val vyčleňuje vnitřní část hradiště – akropoli. Tento val je zachovaný jen z části, narušuje ho současná zástavba. Na hradišti nyní stojí kostel sv. Markéty. Hradiště patří mezi nejdéle známé archeologické lokality v Čechách. Nálezy dokládají jeho časové zařazení do 9. až 12. století.

• 
• 
• 
• 
• 
• 

1) Přízračné výhledy na Prahu                                                                           4) V kolodějském zámku si buduje rodinné sídlo Tomáš Chrenek
2) Na pahorek!                                                                                                     5) Obě křídla zámku se opravují
3) Z hory odpadků se nám naskytl úžasný výhled                                               6) A rychle do zámecké Jízdárny