36a. Expedice PrDEl (PRaha - Dresden - ELbe) na kole

čtvrtek 24. - pondělí 28. 5. 2012
navštíveny: busta Jaroslava Seiferta v Kralupech, veltruský park, zdymadlo Miřejovice a Hořín, Mělník - zámek a terasa, Račický kanál, vila Bena Kabáta a rodný domek Josefa Hory v Dobříni, Kratochvílova rozhledna v Roudnici nad Labem, kostel a zvonice v Lounkách, dům Kalich a pivovar Labuť v Litoměřicích, hotel Srdíčko v Brné, Masarykovo zdymadlo ve Střekově, Mariánský most v Ústí nad Labem, hrobka Chotkových a hrob Cibicha ve Valtířově, zámek a pivovar ve Velkém Březně, skanzen a železniční muzeum v Zubrnici, zámek, Jižní zahrady, Dlouhá jízda a knihovna v Děčíně, Zwinger, Frauenkirche a pivovar Waldschlöschen v Drážďanech, Pirna, pevnost Königstein.

Pozvánka
Vloni v červnu jsem vám nadšeně psala o našem cyklistickém výletě z Prahy do Drážďan podle Labe. A protože si bezvadné zážitky chci zopakovat a nechci v tom rozhodně zůstat sama s tím svým, naplánovala jsem expedici PrDEl - tedy PRaha - Dresden - ELbe. Expedice je určená pro všechny cyklisty, kteří jsou schopni a ochotni ujet 80 kiláků denně.Těch 250 kiláků do Drážďan je maximálně 20-30 km po silnicích, zbytek po cyklostezkách ponejvíce asfaltových přímo po břehu Vltavy a Labe a v podstatě pořád po rovině. Budeme spát v už zabukovaných ubytovnách, z toho plyne, že nebudeme mít možnost moc improvizovat, prostě tam budeme muset večer dorazit. Ostrý start bude ve čtvrtek 24. května  v 9:14 na Trojské lávce, v nejvyšším bodě!! naší cesty. Kdo by chtěl  dojet až do Drážďan a poté zpět na vlak do Děčína musí počítat ještě s volným pondělkem 28.5. a nedělním noclehem v Německu. Noclehy jsou zarezervovány, teď jen potřebuju upřesnit počet postelí. Takže zájemci, hlašte se.

Jaká expedice byla

    Článek loni v červnu v idnes nějakého šílence, který projel z Prahy do Drážďan za jediný den (cestovani.idnes.cz), byl natolik inspirativní, že jsme s Jirkou hned následující prodloužený víkend vyrazili do Drážďan taky. Cesta se nám tak líbila, že už On the road bylo rozhodnuto o trase i názvu letošní Čtrnáctkové expedice.  A tak jsme ve čtvrtek ráno vyrazili. Vrcholové foto si odbyla naše expedice PrDEl (PRaha-Dresden-ELbe) hned na startu na Trójské lávce. Pak už jsme jeli pořád dolů, i když to tak proti větru občas nevypadalo. Ale hned u Zoologické zahrady jsme vjeli do divoké zeleně lemující poklidný tok řeky a zeleným údolím či zelenými pláněmi jsme putovali celých pět dnů.

Den první: Díky Zeleným adrenalinové balancování na zdi nad řekou vynahrazené příjemným čekáním u piva na Natašu (už se zdálo, že bude žít navěky na druhým břehu řeky), čtvrteční chvilka poezie před Seifertovou bustou, nevěřící Luděk tváří tvář rychlíku i zavřené hospodě U lípy, přístup do kanálu střežil generál Laudon i mlčenlivá sfinga. Zazvonili jsme a převozník nás převez do Lužce, kde zazvonili a přiběhl kuchař a uvařil nám oběd. Pohled vzhůru z hořínského zdymadla na mělnický zámek většině stačil, a tak bájný soutok Vltavy s Vltavou z mělnické terasy nás vidělo jen pár. Z terasy nad Račickým kanálem jsme obdivovali bájný Říp i bájné historky Podřipáka Zdeňka.

Den druhý: Dobříň - vesnice, které směle patří název naší expedice a přesto k ní patří hned tři velikáni - Zdeněk Hájek, Zita Kabátová s vilou a básník Josef Hora. Pro velký úspěch nám skromná umělkyně znovu přednesla Maminčino zátiší i před Horovým rodným domkem (básník jako básník). Pak už sliby, že pojedeme pořád dolů, vzaly za své. Vyšplhali jsme na Kratochvílovu rozhlednu v Roudnici, nečekaně do zvonice v Lounkách (Stáně povolen pouze jeden kamarád denně) a až do kalichu v domě Kalich v Litoměřicích. Mezitím jsme si dali do trumpety U trumpetky a vychutnali leŽák i spilku v pivovaru Labuť v Camp Davidu. I do pochybného hotýlku Srdíčko jsme se museli za Karlem Mayem vydrápat obskurním schodištěm pod tratí. Siluetu Ústí jsme si prohlédli z paluby Vraku. Když jsme objevili hrob přednosty stanice, který dal tvář pivu Březňák, nezbylo nám, než si dát na jeho počet Březňáka v Tivoli ve stínu pivovarského komínu. Ještě závěrečný stoupák do Zubrnice a druhý den cesty stále dolů podle Labe končí. 

Den třetí: zahájený opět v příjemné hospodě U Pernekrů, zopakování abecedy ve školních škamnách, jízda na drezíně, Stánina náhodná známost místní kronikář nás pozval do svého domečku (Stáňo, kamarádi pro dnešek vyčerpáni) a po jedné lidské tváři sešup zpátky do Tivoli na oběd. Místo anglického parku nám na zámku ve Velkém Březně chtěli podstrčit víno, ale máme v rukávu další trumf, a tak jedeme rovnou do Děčína. Spíme totiž na zámku. Sice nám ustlali v sýpce, ale zámecké zahrady nám leží u nohou a rodák Friedrich Tiersch nad našimi hlavami pozorně sleduje, zda v Ouplavu svíráme při zvedání půllitrů správný Tyršův úhel. Nos to sem, nos to sem - obsluhuje nás totiž saxofoňák Intimního života. 

Den čtvrtý: V neděli jsme posnídali před rodným domkem Martina Slomka a v brzkých ranních hodinách nepozorovaně (padl jen jeden výstřel) překročili státní hranici. Ovšem hned na saském území na nás zaútočilo německé vojsko maskované do cyklistických dresů. Sasíci si chytře ponechali svátky Letnice, a tak jsme se na přívoz, nedělní frakce na Königstein i my dobyvatelé Drážďan probíjeli davem. Ale nic nás nezastavilo, ve 14:14 (zaokrouhleno) byl Zwinger osmičlenným vrcholovým družstvem dobyt. Pochod kurfiřtů, Frauenkirche docela dobrý, ale stejně si nejvíc budeme pamatovat nedělní tuplák v akci za 3,99 eura v pivovaru Waldschlösschen přímo nad památným mostem UNESCO. Cesta zpět do penziónu ve Wehlenu přes podvečerní Pirnu a podvečerní zahrádku. Večerní bistro přímo u šraněk. 106 kiláků v nohách, zima a chlad - jdeme spát.

Den pátý: náročný výstup na Königstein, poslední výškové metry zdolány výtahem. Nemůžeme se nabažit leteckých výhledů, ale už nás to táhne dolů k řece a domů na pivo do první hospody za hranicemi v Dolním Žlebu. Večeře U bocmana a slavnostní tečka v podobě výhledu na Šumný Děčín s novou knihovnou. Tři dny jsme jeli z Prahy do Děčína a pak nasedneme do vlaku a za oknem se rychlostí 140 kilometrového kvapíku míhají navštívená místa naší expedice jak zběsilé leporelo. Březňák, Střekov, Kalvárie, právě zemřelá Zita, pískovcové tunely na rychlíkové trati, červená chatička hpap v Řeži, Stromovka, konec. Expedice PrDEl je mrtva (alespoň na čas), ať žije expedice Zab-Ho!

1) Vrcholové foto Expedice PrDEl na Trójské lávce                                         4) Věčně opuštěná sfinga ve veltruském parku
2) Jedeme stále podle vody                                                                             5) Přívozem v Lužci nad Vltavou
3) První hospodu jsme si užili u přívozu v Máslovicích                                     6) Hořínské zdymadlo

ČTVRTEK

Řež – Máslovice v Dole - Průjezd oblastí Větrušické rokle je kritickým místem celé trasy. Cesta v tomto úseku vede po úzké pěšině nad korytem Vltavy. Opěrná zeď, po jejíž koruně cyklisté jezdí, je ve velmi špatném stavu. Středočeský kraj sice plánoval cestu zpevnit, jenže Větrušická rokle, po jejímž okraji stezka prochází, je  národní přírodní rezervace (na strmých spilitových skalách je teplomilná stepní vegetace)  a stavební úpravy vyžadovaly souhlas Agentury ochrany přírody a krajiny. Ta  nesouhlasila a projekt se tak dostal na slepou kolej.

Kralupy nad Vltavou - Kralupy 22. března 1945 poničil těžký nálet amerických bombardérů. Jeho cílem byla kralupská rafinerie. Bombardéry shodily celkem 1500 bomb. Nálet poškodil nádraží, zničil většinu průmyslových objektů a 117 domů. Kralupy se staly válkou nejpostiženějším městem v Čechách. „Sotva jsem vyšel z nádražní haly a rozhlédl se po ulicích, poznal jsem, že stín březnové katastrofy leží ještě nad městem. V Praze už zářily výkladní skříně a ulice byly plny lidí, kralupské ulice byly šedé a téměř liduprázdné. Nikde nic svátečního. Vítr jakoby v rozích ulic místo smetí proháněl ještě pláč, slzy a vzdechy. Všude se šlapalo po smutných a ošklivých vzpomínkách“, napsal Jaroslav Seifert po návštěvě Kralup na konci roku 1945. Matka Jaroslava Seiferta pocházela z Kralup, ve městě básník často pobýval jako malý chlapec u svých prarodičů. Sem se rád a často vracel po celý svůj život. Když v lednu 1986 zemřel, byl zde na kralupském hřbitově 21. ledna za asistence Státní bezpečnosti pohřben. V roce 1997 byl Jaroslavu Seifertovi postaven v Kralupech – Lobečku, na náměstí Jaroslava Seiferta pomník od akademického sochaře Stanislava Hanzíka. Rozhodnutím císaře Františka Josefa I. byly Kralupy 22. listopadu 1902 povýšeny na město. V roce 2002 se město připravovalo k oslavám svého 100. výročí, k nimž už nedošlo. K městu se přihnala povodňová vlna, svou prudkostí a svými následky zatím největší v historii dolního Povltaví. Pod vodou se ocitl celý střed města, na náměstí sahala hladina vody do výšky 2 metrů. Byl ohrožen i železobetonový most. Na některých domech je dodnes vidět typická „čára“ ukazující výšku tehdejší hladiny. Odstraňování následků povodně pokračovalo i v dalších letech a zdá se, že město přitom dostalo přívětivější vzhled.

Železniční trať Praha – Drážďany – Alois Negrelli stál u významných projektů na českém území. Negrelliho viadukt – druhé nejstarší přemostění Vltavy je dlouhé více než kilometr. Po smrti Jan Pernera se ujal budování trati z Prahy do Podmokel - Děčína. Pernerovu koncepci po velkých záplavách 1840 upravil tak, aby trať odolala i výšce vody při této povodni. Nechal vybudovat náspy, viadukty, mosty, prokousával se skalami - ale přitom Negrelli dost citlivě zachoval malebné pískovcové skály podél trati za Kralupy. V roce 1851 byla trať dokončena. O jeho vztahu k regionu vypovídá skutečnost, že když byl za své mimořádné zásluhy povyšován do šlechtického stavu, vybral si přídomek von Moldelbe - rytíř od řek Moldau - Vltava a Elbe - Labe. Na zastávce v Dolních Zálezlech je pozapomenutá pamětní deska věnovaná tomuto staviteli.

Nelahozeves – Renesanční zámek. V 60. letech 20. století zde vznikla expozice Středočeské galerie, která se skládala zejména ze slavné Lobkowiczské sbírky. V roce 1992 byl zámek restituován. V nové stálé expozici je nyní veřejnosti zpřístupněn soubor nejvýznamnějších obrazů a uměleckých předmětů z roudnické lobkowiczké sbírky, tvořící kdysi vybavení hlavního rodového zámku v Roudnici nad Labem. Na návsi je rodný dům Antonína Dvořáka, je tu i socha „Zamyšlený“ zobrazující Antonína Dvořáka. V kostele sv. Ondřeje hrával malý skladatel na kůru.

Zdymadlo Miřejovice - Jez byl postaven v letech 1900–1903 podle návrhu Františka Sandera. V roce 1927 byl jez doplněn o elektrárnu. Původně po mostě vedla silnice I. třídy č. 8, po postavení nového silničního mostu asi o půl kilometru níže po proudu v roce 1974 slouží most jen pro pěší a cyklisty (dálková cyklistická trasa č. 2.). Zatímco ostatní vltavská zdymadla jsou strohé technické stavby, miřejovické i hořínské zdymadlo mají zdobné věže. Elektrárna s jezem i mostem tvoří jednotný architektonický celek.

Veltrusy – Zámek Veltrusy nechal postavit místodržící v Čechách Václav Antonín Chotek na začátku 18. století. Architektem byl Giovanni Battista Alliprandi. Zámek tvoří oválné jádro, k němuž radiálně přiléhají nižší křídla, uspořádaná do tvaru písmene X. Na severní straně k němu přiléhá čestný dvůr, který uzavírají alegorické sochy dvanácti měsíců a čtyř ročních období z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Až do roku 1945 byl zámek nepřetržitě v majetku Chotků. Posledním majitelům byl zámek pro kolaboraci s nacisty v roce 1945 zabaven.  Zároveň se stavbou zámku začal Chotek budovat i park, jenž předběhl svou dobu. Byl založen v 18. století podle anglického stylu - tedy mnohem dříve, než se tento zahradní sloh masově rozšířil do Evropy. Ačkoli je veltruský park kvůli nedostatečné péči od konce 19. století a staleté povodni v roce 2002 ve špatném stavu, stále podle odborníků patří mezi nejlépe dochované anglické parky na starém kontinentě. Významnou atrakcí parku byl vodní  kanál, uměle upravené bývalé vltavské rameno, které sloužilo k nočním plavbám panstva. V parku postupně vyrostly klasicistní či empírové stavby - například Pavilón přátelství, Pavilón Marie Terezie nebo most se sfingou. Za zvláštní pozornost stojí zřícenina, která stojí hned vedle mostu se sfingou. Úzkým tmavým schodištěm v polorozpadlé kamenné stavbě lze sestoupit až k vodnímu kanálu. Ale je to jen pro otrlejší povahy, poslední kroky musíte absolvovat v takřka úplné tmě. V srpnu 1754 uspořádal na nádvoří zámku významný národohospodář Rudolf Chotek takzvaný Velký trh tovarů Království českého. Zboží se zde přímo neprodávalo, ale dodávalo se později na základě dohodnutých objednávek. Šlo tedy nejspíš o první vzorkový veletrh na světě. Mezi prominentními návštěvníky z celé Evropy byla  i císařovna Marie Terezie. Po povodních se park i stavby postupně renovují. Např. Laudonův pavilón, který je hned na začátku areálu vpravo na Mlýnském potoku, mostek v okružní aleji, Hlavní brána i oranžérie byly opraveny podle návrhu Hansiho Adámka.

Lužec nad Vltavou – Vesnice za přívozem, možný oběd v restauraci Tama u kostela

Zdymadlo Hořín - V souvislosti s regulačními pracemi na Labi v poslední čtvrti 19. století byl vybudován laterální kanál Mělník - Vraňany (1902 - 1905), který zkrátil lodní cestu po Vltavě. Překonávaný spád je 8,5 metrů, zdymadlo je tak nejvyšší plavební stupeň v úseku Praha - Mělník. Dílo projektoval František Sander. Ten projektoval např. i nádražní budovy u seřaďovacího nádraží v Holešovicích nebo vodní elektrárnu Hučák v Hradci Králové.

Zámek Hořín - Okolo roku 1696 si nechal hrabě Heřman Jakub Černín postavit v Hoříně barokní lovecký zámek podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho. Dalšímu majiteli Františku Josefovi Černínovi dosavadní zámek nestačil, dal si proto podle projektu F. M. Kaňky na jeho místě postavit v letech 1713 – 1720 barokní zámek. Po náhlé smrti Františka Josefa se vdova Marie Isabela provdala za jeho bratra Františka Antonína. Novému majiteli zámek v Hoříně opět nevyhovoval a pověřil stavitele dalšími úpravami. Když byla stavba v plném proudu, František Antonín zemřel. Ve stavbě se pokračovalo až do roku 1742, kdy zemřel i architekt Jan Christian Spannbrucker, aniž se dočkal dokončení svého velkolepého díla. Do roku 1948 patřil Lobkowiczům, poté zde byla zemědělská škola, po roce 1989 v restituci vrácen. Zámek je nepřístupný a zchátralý. V roce 2011 proběhla novinami zpráva, že majitel mělnického i hořického zámku Jiří Lobkowicz se rozhodl investovat zhruba 7,5 miliardy korun (které nemá) do přeměny svých pozemků u soutoku Labe a Vltavy na rezidenční bydlení v projektu Royal Mělník Park. Plánuje stavbu 859 domků, dvou golfových hřišť, hřiště na koňské pólo, hotelu a přístaviště na Labi. Projekt má začít přestavbou rodinného zámku Hořín na pětihvězdičkový hotel za 650 milionů korun.

Mělník - Z mělnického zámku přišla romantická zpráva. Princ Jiří Jan Lobkowicz (55) se tajně zasnoubil s operní pěvkyní Zdenkou Belas (34)! Blesk zjistil, že obřad proběhl loni na Štědrý den v porodnici v Praze - Podolí, kde se šťastnému páru dva dny předtím narodil syn, princ Robert Christian Lobkowicz. Svatba bude 15. a 16. června 2012 na zámcích Hoříně a Mělníku. Rok předtím ale prožívala Zdenka Belas kvůli rozvodu svého milého takové deprese, že se na mělnickém zámku pokusila o sebevraždu prášky. Radost zamilovaným nyní hatí porozvodová bitva s bývalou manželkou Bettinou (53). Na mělnický zámek a další majetek Jiřího Lobkowicze je uvalena exekuce, kterou soud nařídil 1. února na základě návrhu Bettiny Lobkowicz. Bývalá manželka se domáhá placení výživného, které jí přiřkl soud v Curychu ve výši zhruba 240 000 korun měsíčně. Jiří Lobkowicz předběžné rozhodnutí švýcarského soudu o výživném od počátku odmítá. Bettině patří mělnické vinice, které koupila v roce 1998 od svého muže za peníze svého otce. V Mělníku, na náměstí i zámku se natáčela celá série filmů Jak svět přichází o básníky.

Elektrárna Mělník - Před 31 lety, v roce 1971 byla uvedena do trvalého provozu uhelná Elektrárna Mělník III s blokem o výkonu 500 MW. Jedná se o největší samostatný uhelný zdroj nejenom v Mělníku, ale i celé České republice. V letech 1992 až 1998 pak došlo k odsíření elektrárny.

Račice – Veslařská dráha vznikla na místě pískovny v roce 1986. Celková délka kanálu je 2350 metrů, šířka s osmi drahami je 130 metrů. Kromě hlavního kanálu je zbudován i vratný kanál pro jízdu na start. Hlediště má kapacitu 5 000 diváků.

1) Siesta na břehu Račického kanálu                                                               4) V Lounkách mají kostel, Starce na chmelu
2) Dobříň - vila Zity Kabátové                                                                           5) Ale taky zahrádku U trumpetky, kde jsme si dali do trumpety
3) Kratochvílova rozhledna v Roudnici                                                             6) V kalichu domu Kalich v Litoměřicích

PÁTEK

Dobříň – Rodný domek č. p. 4 s pamětní deskou básníka Josefa Hory (1891-1945).

Vila Beno Kabáta - Pražský stavitel Beno Kabát v roce 1925 postavil za železniční tratí vilu. Po smrti otce v roce 1943 ji zdědila Zita, herečka. V roce 1946 ji prodala. V roce 1961 přešla vila na stát, jenž ji dal do správy MNV Dobříň. Obec vilu vlastnila až do devadesátých let dvacátého století, kdy ji značně zdevastovanou prodala soukromé firmě a ta ji kompletně zrekonstruovala. Zita Kabátová letos oslavila 99. narozeniny. Zahrála si po boku Oldřicha Nového, Ladislava Boháče, Otomara Korbeláře, Zdeňka Štěpánka či Raoula Schránila. Třikrát ztělesnila hlavní ženskou roli ve filmech s Vlastou Burianem, včetně Přednosty stanice. Během okupace natočila několik německých filmů, po skončení války jí byla zakázána veřejná umělecká činnost. V pozdějších letech nesměla filmovat také proto, že jejím manželem byl veslařský olympionik a politický vězeň Jiří Zavřel. Na milost vzala Zitu Kabátovou až 70. léta, ve většině snímků směla natočit jen malé, epizodní role. I některé z nich však patří k ozdobám její filmografie, jako třeba čerstvá novomanželka paní Opatrná z komedie Kulový blesk (1978). V 90. letech si zahrála ve filmech Zapomenuté světlo, Babí léto nebo Želary. Od roku 2005 je po zlomenině krčku upoutána na lůžko. Zemřela během expedice.

Roudnice nad Labem – V roce 1672 na místě starého zámku nechal Václav Eusebius Lobkowicz postavit nový zámek. Za II. světové války sloužil zámek jako kasárna německé armádě. V roce 1948 byl zámek zestátněn a dostala ho do užívání armáda. Do roku 2009 zde byla vojenská hudební konzervatoř. V 90. letech 20. století byl zámek v restituci navrácen rodině Lobkowiczů. V současné době je nepřístupný veřejnosti. Město jedná o možnosti odkoupení od Maxe Lobkowicze.

Roudnice, Kratochvílova rozhledna - Patří mezi nejkrásnější rozhledny první republiky. Betonovou věž na okraji parku postavila Rolnická záložna Podřipská v roce 1934, kdy slavila své 60. výročí založení. Architekt ing. Štěpánek navrhl vzdušnou betonovou konstrukci s kruhovým půdorysem, kolem které se vine točité schodiště vedoucí k vyhlídkové plošině ve výšce 13 metrů. Název získala po Václavu Kratochvílovi, sedláku a buditeli z nedaleké obce Lounky, který roku 1874 podřipskou záložnu založil. Přestože rozhledna není vysoká, je z ní kromě Roudnice i nádherný výhled na Říp a vrcholky Českého středohoří. Kratochvílova rozhledna byla donedávna nejníže položenou rozhlednou v Čechách. Stojí totiž v nadmořské výšce 230 m. n. m. V roce 2003 ji o prvenství připravila  rozhledna v Hrubém Jeseníku u Nymburka, která stojí v nadmořské výšce pouhých 205 metrů. Rozhledna je volně přístupná.

Roudnice, Podřipské muzeum – Součástí expozice je unikátní pohyblivé diorama „Mechanický Říp“. Inspirací této expozice byly kolážové pohlednice ,,Říp budoucnosti“,  které vycházely v rozmezí let 1907 – 1918. Celý Říp je protkán Podřipskou železniční dráhou postavenou ze stavebnice Merkur. Na stavbu bylo použito 42 000 matiček a 32 000 dílků o celkové váze 165 kg. Po dráze se prohánějí mašinky vyjíždějící z tunelu pod Řípem.

Lounky - Nejstarší zmínka o obci Lounky je v zakládací listině Kapituly Vyšehradské z roku 1088. Kostel sv. Mikuláše je zachovalou ukázkou tzv. venkovské gotiky. Nejstarší část stavby pochází z první poloviny 14. století a mnohé prvky nasvědčuje o inspiraci stavbou augustiniánského kláštera v nedaleké Roudnici nad Labem. Ve vesnici se natáčel film Starci na chmelu. Na břehu Labe je zahradní hospoda U trumpetky.

Litoměřice – Leží na soutoku Labe a Ohře. Dům „Kalich“ přestavěl pro měšťanskou rodinu Mrázů italský stavitel Ambroggio Balli. Na střeše domu se nachází zvláštní vyhlídková terasa známá jako litoměřický kalich, která kdysi sloužila svým pánům k odpočinku i schůzkám při víně. Do věže se vstupuje přes Informační centrum v přízemí, kde se také prodávají vstupenky.

Minipivovar Labuť, Zítkova je umístěn ve sklepních prostorech původního secesního hotelu, vznikl v lednu 2010. Má roční výstav 600 hl. Základní produkcí je světlý 12° leŽák, jantarový 11° leŽák a polotmavý 12° leŽák plzeňského typu (majitelem je pan Žák), 13°  světlý Ale a 15° Bock Labuť.  Otevřeno 11 – 23 hod, jen studená kuchyně.

Žernosecké jezero - Nebo také Píšťanské jezero je uměle vytvořené jezero o rozloze asi 90 hektarů, prakticky pod vrchem Radobýl. Za Žalhosticemi neodbočit po cyklostezce doprava, ale jet rovně směr Marina Labe. Vodní plocha vznikla v 50. a 60. letech 20. století zatopením (průsakem říční vody) bývalé pískovny. Kromě luxusního přístaviště, hotelu a je zde i pláž a lidové občerstvení U zelené housenky.

Velké Žernoseky – Za přívozem začíná Porta Bohemica, Brána Čech -  kaňonovité údolí Labe, kterým řeka vstupuje do Českého středohoří. Nedaleko od Velkých Žernosek se nachází výrazný rulový skalní ostroh Kalvárie se třemi kříži a se stejnojmennou přírodní rezervací.

Církvice - Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, vedle kterého stojí zajímavá hrázděná zvonice.

Dolní Zálezly - Na druhém břehu Labe byla v roce 1942 byla postavena průmyslová vodárna pro nově budovanou továrnu v Záluží u Litvínova. Čerpadla vytlačovala vodu do výše 200 metrů na Dubický kopec, odtud voda tekla samospádem až do Záluží. Poté co se Flájská přehrada stala dostatečným zdrojem pro Mostecko a Litvínovsko, byl vodovod zkrácen a dnes zásobuje jen elektrárnu Ledvice.  Zachovala se zde jediná původní nádražní budova na trati Praha-Děčín z roku 1850 i pamětní deska jejího stavitele Aloise Negrelliho.

Brná – Autor nejznámějšího románu Vinnetou zavítal do Ústí nad Labem poprvé v roce 1874. Po propuštění ze čtyřletého vězení za loupeže a krádeže, se Karla Maye ujal ústecký knihkupec Christian Krüger, a zaměstnal Karla Maye jako šéfredaktora tehdejšího německého odborného časopisu o dolech a hutích. Podruhé pobýval Karel May v Ústí nad Labem v létech 1897-1898. V té tobě bydlel v Brné v hotýlku Herzig, nyní Srdíčko. Pracoval zde opět jako redaktor a měl zde své přátele. Někteří z nich se stali hrdiny v jeho příbězích, zde napsal i román Vánoce. Tvrdí se, že divoká Průčelská rokle, kde Průčelský potok překonává na třech kilometrech převýšení 500 metrů, inspirovala Karla Maye i k napsání Vinnetua. V Brné se nacházejí termální prameny o teplotě 30 °C v hloubce 327 metrů, které byly objeveny roku 1930. V současné době termálních pramenů využívá koupaliště, které je každoročně v provozu od 1. května do 1. září. Vstupné 60 Kč, nutné zaplatit ještě skoro stejný poplatek za úschovu kola.

Malířský koutek – Pod zříceninou Střekova je dochována původní hrázděná architektura a dřevěná zvonička.

Střekov – Hrad vznikl již ve 14. století. Rokem 1564 přešel Střekov do držení Václava Popela z Lobkovicz a v držení roudnických Lobkoviczů je hrad až do dnešních dnů. Výjimku tvořila pouze okupace a komunistické vlády. Hrad zpustl za sedmileté války v roce 1757. Už na počátku 19. století se hrad znovu začal těšit zájmu, který s sebou přinesl romantismus. V roce 1810 zde byla hospoda, která přivítala řadu významných hostů. Hrad navštívil například Karel Hynek Mácha. V roce 1842 se ubytoval v nuzně vybaveném pokojíku, ve kterém ustýlali na slámě, německý skladatel Richard Wagner. Za svitu měsíce vychutnával neobyčejnou romantiku této hradní zříceniny. Dokonce pro svou inspiraci neváhal skladatel vzít na sebe bílé prostěradlo a procházet se za úplňku o půlnoci po hradbách. To vše ho inspirovalo k sepsání námětu libreta a prvních hudebních skic ke své opeře Tannhäuser. V létech 1911-1912 majitel hradu Zdeněk Lobkowicz začal provádět stavební rekonstrukce. Hrad byl postupně zpřístupňován a sloužil jako turistická atrakce. Dne 3. března 1961 navštívil hrad Střekov president Antonín Novotný. Aby presidentská návštěva mohla před hradem pohodlně parkovat, byl zbořen cenný renesanční poplužní dvůr před hradem a na jeho místě zřízeno asfaltové parkoviště. V 70. a 80. letech se na hradě odehrávaly podivné noční rituály. Komunističtí prominenti zde byli při návštěvách Ústí za bujného veselí "pasováni na rytíře hradu Střekova". Nyní hrad opět patří Lobkowiczům.

Masarykovo zdymadlo – Bylo postaveno v letech 1923-1935. Ve své době šlo o největší vodní dílo v Československu. Jeho účelem bylo především splavnit Labe v oblasti střekovských peřejí, které byly často nesjízdné. Kromě splavnění a výroby elektřiny skýtá zdymadlo i zajímavou možnost přechodu Labe suchou nohou. Jez je 111 metrů dlouhý a je třemi pilíři rozdělen do čtyř polí. V každém poli se nachází stavidlo, které je ovládáno elektromotory umístěnými v kryté manipulační lávce. Vzdutím hladiny o 8 metrů vzniklo jezero, táhnoucí se v délce 20 kilometrů až k Lovosicím. Zdymadlo bylo od svého vzniku vybaveno rybím přechodem se stupni vysokými 35 cm. Ten byl však nefunkční, pro některé ryby třeba lososy se stalo zdymadlo konečnou stanicí. Vše bylo napraveno až v roce 2002, kdy byl vybudován nový rybovod.

Mariánský most – S dvacátým stoletím se Ústí rozloučilo radikálně – velkým ocelovým gestem vypínajícím se proti Mariánské skále. Autoři Roman Koucký, Šárka Malá a statik Milan Komínek. V době svého vzniku - v roce 1998 - vyvolával značné vášně, řada Ústečanů ho považovala za symbol nabubřelosti tehdejších představitelů města. Jde o největší jednostranně zavěšený most v České republice. Rozpětí hlavního pole je 123 metrů, 75 metrový pylon se tyčí proti osmdesátimetrové Mariánské skále. Délka mostu včetně ramp je 333 metrů. V roce 2001 byl v mezinárodní anketě renomovaného časopisu Structural Engineering zařazen mezi deset nejkrásnějších staveb posledního desetiletí 20. století. Jde o nejvyšší ocenění, které získala česká stavba od roku 1969, kdy dostal architekt Karel Hubáček Perretovu cenu za vysílač na Ještědu. A zároveň je Mariánský most snad jediná porevoluční architektura, která se stala symbolem města.

Pivovar Na rychtě, Klášterní 9 - Hotel s pivovarem vznikl přeměnou restaurace na Rychtě, jedné z nejstarších hospod v centru Ústí nad Labem (dříve U Hüblů, později Mikulovská vinárna). Rekonstrukce budovy byla ukončena v říjnu 2010. Vaří zde speciály Mazel 12, polotmavý Vojtěch 12 a Ústečan 14 stupňů. Kromě toho se točí i ústecký Zlatopramen a Březňák z Velkého Března.

Valtířov, hrobka rodiny Chotků - Nachází se nedaleko kostela svatého Václava. Jedná se o novogotickou cihlovou stavbu, kterou nechala roku 1869 postavit hraběnka Marie Chotková pro svého zesnulého manžela Karla Chotka. Dále pak sloužila jako rodinná hrobka dalších velkobřezenských Chotků.

Valtířov, hřbitov – Na hřbitově je náhrobek Victora Cibicha. Tohoto přednostu železniční stanice ve Velkém Březně požádala v roce 1906 správní rada místního pivovaru o to, zda by ho mohli vypodobnit na etiketě svého piva. Cibich na ní pózuje s napěněným tuplákem a doutníkem. Pivovar se mu za to odvděčil pivní rentou – třiceti půllitry týdně. Cibich si rentu užil jen devět roků, zemřel ve svých 59 letech. Jeho tvář ho však přežila do dnešní doby a na lahvích i sudech s pivem obletěla celý svět už druhé století. Pivo s plešatým dědkem se dováželo i napodobovalo ve všech kontinentech, s vojáky maršála Rommela se za války dostalo i do africké pouště. Stal se zřejmě Čechem s nejvíce portréty. Jen po roce 1945 musel z etiket zmizet, protože prý příliš připomínal Lenina, na etikety se vrátil v roce 1990.

Velké Březno, pivovar – Byl založen roku 1753, v roce 1841 pivovar koupil český místodržící hrabě Karel Chotek. V roce 1906 registruje ochrannou značku s portrétem Victora Cibicha a z původně výstavního pavilónu se stává slavná restaurace TIVOLI. 1942 dodává pivo na Saharu pro Rommelův Afrikakorps. V roce 1945 byl pivovar konfiskován. V roce 1998 se stal součástí Drink Unions. Nyní roční výstav 250 000 hl. Výrábí pivo Březňák. Po zrušení pivovaru v Lounech se zde vyrábí i Louny, po letošním zrušení pivovaru v Ústí - Krásném Březně se zde vyrábí i Zlatopramen.

Velké Březno, zámek - Jeden z nejmladších  a nejmenších zámků v České republice. Byl postaven až mezi lety 1843 a 1845 pro nejvyššího purkrabí Českého království, hraběte Karla Chotka. Karel Chotek významně přispěl k modernizaci Prahy. Díky jeho iniciativě byly dlážděny ulice, zaváděna kanalizace, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládána veřejná zeleň. Z jeho popudu  byla vybudovaná v letech 1831-1832 důležitá pražská ulice spojující Hradčany a Malou Stranu, pojmenována později Chotkova silnice. Zasloužil se o výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841), o vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a zřídil paroplavbu po Labi od Mělníka až k hranicím. Původní zámek byl postaven ve stylu pozdního rakouského empíru a Chotkův vnuk ho mezi lety 1885 a 1910 přestavěl ve stylu romantické novorenesance. Na zámku pobývala Žofie Chotková, vnučka zakladatele zámku, která se později stala manželkou Františka Ferdinanda d´Este a která byla spolu s ním v roce 1914 zastřelena při sarajevském atentátu. Zámek je obklopen přírodním anglickým parkem s množstvím vzácných stromů a keřů.

Malé Březno – Odbočka do Zubrnice

1) Litoměřice - pivovar Labuť                                                                           4) I pod Mariánským mostem
2) V hotýlku Herzig v Brné bydlel Karel May                                                   5) Valtířov - hrobka muže, který dal Březňáku tvář
3) Projeli jsme pod Střekovem                                                                         6) Společné foto s Velkým Březňákem

Fotoalbum expedice...

SOBOTA

Zubrnice, skanzen - Nejmladší skanzen v Čechách, jeho základem je stará historická vesnice. Pro muzejní účely jsou využity nejhodnotnější stavby středu obce a jejího okolí, které se průběžně doplňují o drobné přenášené objekty. Veřejnosti je zpřístupněn komplex roubené zemědělské usedlosti včetně unikátní teplovzdušné sušárny na ovoce, vesnická škola, starý obchod a kostel s pravidelnými výstavami. Ve středu návsi stojí přenesená barokní studna. Opodál proti proudu potoka stojí malý roubený vodní mlýn. Byl sem i přenesen statek z Loubí, kousek od Lhoty Navrátilů.

Zubrnická muzeální železnice - V roce 1996  bylo otevřeno železniční muzeum Na bývalé zrušené trati Velké Březno – Zubrnice - Úštěk. Expozice se nachází v prostorách nádražní budovy, remízy na drezíny, expozičních vozech a v kolejišti. Na vybrané exponáty si návštěvník může sáhnout, svést se na ruční kolejové drezíně. Muzeum se neustále rozšiřuje. V současnosti slouží nádraží také k jízdám muzejních vlaků z Ústí nad Labem a Velkého Března. Lokálka si zahrála ve filmech Páni kluci, Rebelové, Hartova válka, Hlídač č. 47 a v roce 2008 v reklamě na Becherovku.

Děčín – Boletice nad Labem - Továrna na smaltované zboží byla postavena v roce 1899. Ve vile ředitele Gustava Haardta čp. 70 dnes sídlí dětský výchovný ústav pro mladistvé vrahy. Od roku 1928 byla továrna součástí koncernu Sphinx a výroba smaltovaného zboží trvala až do roku 1969, kdy byly postaveny nové haly a začaly se zde vyrábět známé závěsové fasádní dílce OD-001  tzv. boletické panely.

Starý most - Pozdně gotický most přes Ploučnici se sochami M. J. Brokoffa (sv. Vít, sv. Václav a sv. Jan Nepomucký – ve zpovědnici)

Řetězová lávka – Byla postavená pod zámkem v roce 1831 je nejstarší původní zavěšená mostní konstrukce v Česku.

Zámek Děčín - Leží na skalním ostrohu nad soutokem Labe a Ploučnice patří mezi nejvýznamnější historické památky severních Čech. Současná podoba zámku je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932. Thunové provedli dvě zásadní rekonstrukce zámku. První, vrcholně barokní přestavba, proběhla v posledním třicetiletí 17. stol. na popud Maxmiliána Thuna. Hlavní kompoziční osou celého projektu se stala nová přístupová cesta Dlouhá jízda. Podél ní byla symetricky založena okrasná, dnes Růžová zahrada a z druhé strany areál jízdárny. Druhá a poslední přestavba zámku proběhla v letech 1786–1803. Jejím provedením byl pověřen děčínský architekt Jan Václav Kosch, který se rozhodl různorodý zámecký organismus sjednotit a dát celému objektu kompaktní vzhled Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl hudební skladatel Fryderik Chopin, který zde pobýval v září roku 1835. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík As-dur, zvaný Děčínský. V roce 1932 museli Thunové z finančních důvodů prodat zámek československému státu, který jej nechal adaptovat na kasárna. Postupně se v jeho zdech vystřídala československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 sovětská armáda. Pobyt vojáků, především Sovětů, měl pro děčínský zámek fatální důsledky. V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a jeho postupná rekonstrukce probíhá dodnes.

Jižní zahrady zámku – Rozprostírají se pod zámkem od řetězové lávky u Mariánské louky až k bývalé zámecké sýpce (dnes kolej a ubytovna ČVUT). Tento prostor býval zejména v 19. století chloubou zámku. V celkem 18 vytápěných sklenících se zde pěstovaly rozsáhlé sbírky orchidejí, kamélií a dalších tropických rostlin. Sláva jižních zahrad pohasla až s prodejem celého zámeckého areálu armádě. Již českoslovenští vojáci nechali všechny skleníky odstranit a na nejnižší terase, před barokním Čajovým pavilonem z roku 1737, zbudovali rozlehlé nástupiště. Následující posádky se k tomuto prostoru chovaly ještě hůře, takže kdysi honosné zahrady se proměnily na garáže, dílny, sklady, vznikly zde velké nádrže na pohonné hmoty a krátkou dobu zde fungoval dokonce i vepřín. Čajový pavilon sloužil jako opravárenská dílna, klasicistní Zahradnický domek jako porodnice a někdejší zámecká sýpka jako nemocnice pro sovětské vojáky. Nyní jsou zahrady téměř opraveny a měla by být otevřeny v nejbližší době.

Dlouhá jízda - Ojedinělá barokní stavba svého druhu v Čechách. Přístupová cesta k zámku z bývalého podzámčí je 292 metrů dlouhá a 10 metrů široká, kterou po stranách lemují zdi 7,5 metrů vysoké, členěné slepými arkádami. Dlouhá jízda byla vybudována jako nová impozantní komunikace v roce 1672 při barokní přestavbě zámeckého areálu. Kvůli zarovnávání skalního podloží předcházely její stavbě rozsáhlé lamačské a kamenické práce, které trvaly 15 let.

Růžová zahrada - Raně barokní zahrada ze sedmdesátých let 17. století se nachází na severní terase podél Dlouhé jízdy, při samém okraji zámecké skály. Protáhlý prostor je vymezen zahradními stavbami sala terrenou na západě a glorietem na východě. Když byl v roce 1881 osázen růžemi, začalo se mu říkat Růžová zahrada. V letech sovětské okupace zůstala jediným zámeckým prostorem přístupným veřejnosti.

Rodný dům Miroslava Tyrše – Je v jižním traktu budovy situované na jižní terase podél Dlouhé jízdy. Na dvorním průčelí umístěna Tyršova pamětní deska (1932). Dům je nyní majetkem sokolské obce. Při barokní přestavbě zámeckého komplexu dal hrabě Maxmilián Thun v těchto místech vystavět byty pro thunské zaměstnance. V roce 1832 se v rodině zámeckého a lázeňského lékaře J. V. Tiersche narodil syn Friedrich - pozdější Dr. Miroslav Tyrš. Tyrš zde žil jen čtyři roky, protože otec odešel z thunských služeb. Tyrš se stal zakladatelem Sokola v roce 1864. Jako neúnavný spiritus agens stál Tyrš v čele jeho ideové, organizační a metodické činnosti, mj. vytvořil tělocvičnou soustavu a názvosloví. Miroslav Tyrš žil dlouho jen pro Sokol. Až po smrti svého přítele Jindřicha Fügnera se zamiloval do jeho dcery Renáty, kterou vychovával a vzdělával jako domácí učitel. Ale nakonec si o 17 let mladší Renátu vzal. Brzy po svatbě se u Tyrše objevily první příznaky jeho nervové nemoci, se kterou se odjel léčit do ciziny. Při svém druhém ozdravném pobytu zemřel tragickou smrtí – utonul v říčce Aaše v Tyrolských Alpách. Podle některých zdrojů se jednalo o nehodu, podle jiných o sebevraždu kvůli následkům syfilis.

Městská knihovna – Stojí u Tyršova mostu místo kdysi oblíbené výletní restaurace Atlantik. Zchátralé ruiny na labském nábřeží hyzdily okolí, na jejich místě vyrostla knihovna, tvarem připomínající loď. Nová knihovna stála 140 milionů korun. Otevřít se má v červnu 2012. Ještě před svým otevřením budova rozdělila obyvatele Děčína. Vedení magistrátu navrhlo loni v prosinci budovu pojmenovat po zesnulém Václavu Havlovi. Část místních se ale postavila proti, takže město od nového názvu nakonec upustilo. Problém by podle mluvčí města Markéty Lakomé mohla působit i kolize názvu se vznikající Knihovnou Václava Havla v Praze.

1) Ve skanzenu v Zubrnicích jsme se stali prvňáčky                                         4) Nová knihovna se bude brzy otevírat
2) A v železničním muzeu jsme si mohli i zahoukat                                          5) Dlouhá jízda je tu už dlouho
3) Děčín - ještě zavřené zámecké zahrady                                                       6) 2 v 1 - Naše ubytovna a naše hospoda

NEDĚLE

Dolní Žleb – Poslední obec na území České republiky, do níž byla přivedena silnice. Spojení s okolním světem zajišťovala pouze železnice a převoz přes řeku Labe. Železniční stanice leží v nadmořské výšce 127 m n. m. a je tak nejníže položenou železniční stanicí v Česku. Vladimír Páral zasadil do Dolního Žlebu část děje svého románu Mladý muž a bílá velryba. Nedaleko železniční zastávky Čertova voda (Prostřední Žleb) byla umístěna socha sv. Vojtěcha, patrona lodníků. 1866 jeden nespokojený plavec, kterého patron nechal uvíznout v řečišti, mu urazil palec. Poslední možnost občerstvení za české peníze v penziónu Piccolo. Od loňska se počet hospod ve vsi ztrojnásobil – ještě Dolní grund a hospoda U Kosti.

Hraniční sloup – Jeden z mála dochovaných hraničních sloupů byl navržen v roce 1925 architektem Josefem Havlíčkem (Dům odborových svazů na Žižkově) a sochařem Bedřichem Štefanem. Autoři, toho času na vojně, dostali vytvoření návrhu rozkazem.

Bad Schandau -  Kostel Johanniskirche byl postaven v roce 1705. Renesanční kazatelna je z jednoho kusu pískovce, vedle hlavního oltáře jsou povodňové značky.

Pevnost Königstein - Na náhorní plošině, která se nachází 240 metrů nad hladinou Labe, je zpřístupněn od roku 1955 vojenský historický skanzen o rozloze 9,5 hektarů. Z pískovcového kamene jsou vyzděny 1 800 metrů dlouhé a až 42 metrů vysoké hradby pevnosti. Nejstarší psanou zmínku o hradu lze nalézt na dekretu českého krále Václava I. z roku 1233. Ve středověku hrad náležel k Českému království. V pevnosti pobýval Karel IV. V roce 1359 a podepsal zde privileje pro lodní dopravu. Podle Smlouvy z Chebu v roce 1459 byla ustanovena Česko-saská hranice s hraničním přechodem Königstein, který připadl Sasku. Mezi lety 1589 - 1597 nechal Christian I. von Sachsen a jeho nástupce rozšířit hradní opevnění tak, že se pevnost stala nejsilnější v Sasku. Skutečný vojenský význam byl však nepatrný. Protože pevnost nikdy nebyla použita ke svému účelu, a její výstavba byla příliš rozsáhlá a nákladná, byla výstavba oceněna kurfiřtem Christian I. jako odstrašující příklad. Pevnost dobyl pouze tovaryšský kominík Sebastian Abratzky, který pevnost zdolal v roce 1848 horolezeckým výstupem po pískovcových skalách (saský stupeň obtížnosti IV). Jím využitá skalní štěrbina byla po něm pojmenována jako Abratzkého komín. V roce 2005 byl postaven druhý výtah, který přimknutý k hradbám, překonává panoramatickou kabinou pro 18 osob asi 42 metrů výšky – součást vstupného. Otevřeno denně, vstup 8 Euro, žádné slevy – jen skupina nad 20.

Bastei (na pravém břehu) - 700 schodů, v roce 1851 postaven most Basteibrücke, první stavba na světě určená výlučně pro turisty.

Pirna - Historické město má asi 40 000 obyvatel. Je vstupní branou do Českosaského Švýcarska. Roku 1233 se město poprvé připomíná v listinách a v letech 1293-1405 patřilo k Čechám. Kolem roku 1300 zde byl založen klášter dominikánů, roku 1317 se připomíná první škola a 1351 sem svolal císař Karel IV. sněm šlechty. Roku 1546 byl postaven kostel St. Marien. Když byl roku 1539 v Pirně ustanoven luterský farář,  byly zakázány katolické mše, zanikl i dominikánský klášter. Luther brojil proti zdejšímu kazateli Johannu Tetzelovi a jeho výběru odpustků. Do někdejší Tetzelovy truhly na odpustkové mince se dnes vybírají dary na údržbu kostela. Za třicetileté války přišla do Pirny řada českých exulantů. Od roku 1670 byl hrad Sonnenstein přestavován na barokní pevnost. Od roku 1811 byl na hradě vyhlášený ústav pro duševně choré. V letech 1940-41 zde bylo v rámci tzv. čištění rasy usmrceno 14 000 pacientů. Roku 1875 byl dokončen kamenný most přes Labe. V období NDR vzniklo v Pirně několik průmyslových podniků, které ale vesměs nepřežily rok 1990, historické město silně zchátralo a Labe bylo tak znečištěné, že se v něm nesmělo koupat. 80 % budov ve starém městě bylo po roce 1990 rekonstruováno, takže historická část města dnes láká turisty. V srpnu 2002 postihla Pirnu velká povodeň, řada nově rekonstruovaných domů byla zatopena až do prvního patra.

Zámek Pillnitz  - Leží na levém břehu Labe, dnes části Drážďan. Svým vzhledem je zámek příkladem evropského stylu zvaného chinoiserie, který napodobuje čínské exteriéry a interiéry. Zejména v 18. století byl tento styl populární a měl ztělesňovat údajně ideální čínský svět - velmi kultivovaný a civilizovaný.

Most Blaues Wunder – „Modrý zázrak“ byl postaven v roce 1893. Název získal nejen díky modrému nátěru, ale i tomu, že jako jediný nebyl během náletů 1945 zničen.

Labské údolí v Drážďanech - Labe protéká Drážďany širokými loukami, které byly do roku 2009 památkou světového kulturního dědictví UNESCO. Údolí je osmnáct kilometrů dlouhé a od 500 m do 3 km široké. Na tomto území se nachází četná historická sídla jako Loschwitz nebo Pillnitz. Otázka přemostění Labe na tomto území se diskutovala již delší dobu. Důvodem bylo hlavně odlehčení dopravy ve vytíženém centru Drážďan. Předložený plán mostu však odmítla organizace UNESCO s tím, že by most narušil siluetu města, kterou se podařilo obnovit i díky znovuvystavění kostela Frauenkirche, zničeného při bombardování Drážďan. Roku 2005 proběhlo mezi obyvateli Drážďan referendum, ve kterém se 68 % obyvatel vyjádřilo pro stavbu mostu. Přednost rozhodnutí referenda před rozhodnutím UNESCO potvrdil i německý ústavní soud. Výbor pro světové dědictví UNESCO v červnu 2007 vyzval německou stranu, aby předložila jiný alternativní návrh na přemostění Labe. UNESCem navrhovaný tunel byl však Němci odmítnut s poukazem na vyšší náklady a ekologické škody při jeho ražení a v listopadu 2007 začali stavět most, podle nového plánu značně zeštíhlený. Výbor pro světové dědictví UNESCO přesto v roce 2009 na zasedání ve španělské Seville rozhodl o vyřazení památky ze světového dědictví. Jedná se o teprve o druhou památku, kterou tento osud postihl.

Dresden - Drážďany sloužily většinu svojí historie jako sídlo saských vévodů, kteří zároveň od 13. století drželi titul světských kurfiřtů, tedy volitelů krále Svaté říše římské. Titul kurfiřtů si vévodové saští panovníci udrželi až do zániku Svaté říše římské v roce 1806, kdy bylo zároveň Saské vévodství přeměněno na Saské království. Od roku 1806 do roku 1918 Drážďany fungovaly jako hlavní město Saského království. Za druhé světové války bylo město od 13. do 15. února 1945 v důsledku masivních leteckých náletů RAF a USA téměř kompletně zničeno. Nechtěným důsledkem leteckého bombardování Drážďan byl i omyl, kdy byla namísto Drážďan dne 14. února 1945 bombardována také Praha. Ve městě vznikla řada barokních budov, které svým rozsahem a významem přesahovaly význam Drážďan jako metropole Saska. Mezi nejvýznamnější patří Zwinger (barokní přestavené opevnění kurfiřtského paláce)

Taschenbergpalais – Palác dostala darem hraběnka Coselová, nejvýznamnější z desítek milenek Augusta Silného (oficiálně otcem 207 dětí) zároveň se zámkem Pillnitz. Na Štědrý den 1716 byla v 36 letech jako státní vězeň uvržena do hradu Stolpen, protože přišla mladší a schopnější intrikánka. Ve vězení pobyla 28 let, poté si v 64 letech zařídila v hradu bydlení až do svých 85 let, kdy zemřela.

Hofkirche -  Římskokatolická katedrála, Byla postavena v letech 1739-1755 za vlády saského kurfiřta Friedricha Augusta II. Protože se stal polským králem, přestoupil na katolickou víru a nechal si ji postavit jako svou soukromou baziliku. Nezvyklá oválná chodba kolem hlavní lodi byla postavena proto, aby se poutě katolíků neodbývaly pod širým nebem. Katolíci tak mohli korzovat okolo chrámu a byli chráněni před čistě protestantským saským světem.

Frauenkirche -  Protestantský kostel postavený 1726 – 43 byl zničen během náletu na Drážďany v únoru 1945 a jeho trosky byly ponechány jako připomínka hrůz války. Po znovuspojení Německa bylo přistoupeno k jeho rekonstrukci. 13ti-letá rekonstrukce exteriéru byla dokončena v roce 2004, interiéry v roce 2005. Sami Němci interiéry označují jako dortové baroko.

Pochod kurfiřtů - 102 metrů délka 10 metrů výška, 24 000 míšeňských dlaždic. 45 saských vládců na koních, 48 osob pěšky. 10 roků práce. Autor profesor Wilhelm Walther se narodil v roce 1826 v Cämmerswalde a byl vyučen malířem v Seiffen kousek od Brandova.

Pivovar Waldschlöschen – Nachází se na levém břehu přímo nad mostem „UNESCO“. Zahrada s výhledem na řeku i pivovarská restaurace je otevřena denně 11-24. Každou neděli živá hudba a akce tuplák za 3,99 eura.

1) Expedice Pr-DEl dorazila na hranici                                                            4) Waldschlöschen - Akci tuplák za 3,99 nelze odolat
2) Bastei - nejstarší most postavený jen pro turisty                                         5) Vydrápali jsme se i na pevnost Königstein
3) Dresden dobyt!                                                                                             6) « NAHORUZávěrečná tečka U Bocmana v šumném Děčíně

TOPlist