37a. Po stopách „Vždyť přece létat je snadné“

úterý 14.8.2012
navštíveny Kostel sv. Vavřince, Butovice, Butovické hradiště, Hemrovy skály, Studánka Stydlá voda, Horův mlýn, Prokopské údolí, Černý kohout, Bublavská 308

Pozvánka
XIVejt od 18 hodin v restauraci Černý kohout. Restaurace je v Klukovicích, kam se dá dostat buď vyhlídkovým autobusem 120 z Knížecí, který jezdí jen jednou za hodinu (asi 3 minuty od hospody má konečnou). Nebo jet tramvají 4, 12,14, 20 na stanici Poliklinika Barrandov a jít 800 metrů vpravo dolů ulicí Ke Klukovicím směr Prokopské údolí (na ceduli u stanice tramvaje lákají na vzdálenost pouhých 400 metrů). Ovšem pro tůristy bude zdaleka nejlákavější možnost jít společně od metra Jinonice po žluté značce směr Klukovice. Sraz bude před pátou na stanici metra Jinonice. Vy, co sraz nestihnete, vydejte se za námi po žluté značce. Nebudeme daleko. Stačí jít podchodem, obejít mohutnou Tyršovu školu a přejít přes světla frekventovanou Radlickou. Už na křižovatce nás vítá motel Grado, alias restaurace U Bučků, kde se budeme soustřeďovat na cestu do půl šesté. Pak budeme stále pokračovat po žluté a slibuji, že se nám cestou bude všem točit hlava ne z piva, ale z těch úžasných výhledů. Restaurace Černý kohout má vzadu terasu. I když bude hezky, tak na ní nebudeme. Nad touto terasou je totiž ještě jedna terasa a vystoupat na ní stojí za to. Nebudete věřit, že jste v Praze a když budeme mít štěstí uvidíme i Vinnetua na kole. Pochopí jen ti, co dorazí. Nemusím snad dodávat, že nástroje jsou silně doporučeny.

Jaká vycházka byla

    Hospoda pro XIVEjt (alespoň letní) se volí záměrně tak, aby byla trochu z ruky. Když už se Čtrnáctkář rozhodne vydat na takovou štrapác, je jistá šance, že setrvá, Koppe, déle než na dvě piva či sklenku vína.Ale je ochotný(á) vydat se na takovu štrapác? Výsledek předčil očekávání. Když nám ve startovací hospodě U Bůčka chyběl ke spokojenosti čtrnáctý člen, dorazil Miloš a Zuzana B. Zatímco Ústí nad Orlicí vítalo v tógách zlatého Kulhavého, Zuzana B. vyrazila opačným směrem. Ale lopotně nalezená hospoda na žluté turistické značce měla pro ni jistě cenu zlata. Můžeme vyrazit, Luděk nás hravě dojde. V Alpách se horský vůdce neztratí, ale ani dva telefonáty, jeden domorodec, ani nezvykle ukecaná turistická značka nezviklaly našeho stopaře jít vždy jinam, než chci já. My jsme zatím v ostrém odpoledním slunci balancovali na hraně a opakovali si úžasné výhledy do všech světových stran z vycházky "Vždyť přeci létat je snadné". Seběhli jsme do Prokopského údolí a dohledali místo, kde Jestřáb dával první pomoc kinoherci (létat asi občas není přeci jen tak snadné). Ještě vyšplhat se na další výhledovou skálu a už nám expremiér uvolňuje místo na horní terase Černého kohouta. Celou, celičkou  terasu máme pro sebe! K naší hlučné společnosti se neodvážili ani jiní hosté, ani servírka. Ale vždy každý nový příchozí ochotně přinesl věnec piv a až do tmy si s námi užíval pohled na hranu butovického hradiště, po které se proháněli indiáni - jen místo divokých koní uzmuli bílému muži bicykly. Pomalu se snášela noc a chlad. Janě Ment. té je hej, jí starostlivý manžel dojel na kole domů pro teplé spodní prádlo. Nám ostatním nezbylo nic jiného, než se zahřát tancem. Kde je vůle, jde i kankán na Šlitra. Je deset a nastává výměna generací. Staří odcházejí, mladí přijíždějí na kolech a my, co se po pěti pivech už o zítřejší den nestaráme, zůstáváme. Nastává pěkný, téměř decentní, jak jen je toho Vítek s Alešem a Mírou schopen, hudební večírek. Prostě bylo nám tam s klukama a s holkama krásně, k dokonalosti večera chyběl snad jen to, že nesvítil měsíc nad Portlandem nebo aspoň nad Klukovicemi.

Kostel sv. Vavřince, Butovice -Byla původně malá románská svatyně, asi ze 12. století. Prostá polokruhová apsida byla v roce 1894 přístavbou na straně západní zvětšena téměř o polovinu původní délky.

Butovické hradiště - Rozkládá se na mohutném ostrohu nad hlubokými kaňony Prokopského a Dalejského potoka. Rozloha hradiště je přes devět hektarů. Stopy nejstaršího osídlení pocházejí z období asi 4000 let před Kr. V pozdní době kamenné 2400 až 2300 let před Kr. zde vzniklo výšinné sídliště. Ve slovanské hradištní kultuře dochází k druhému největšímu rozkvětu osídlení. V té době byly také vybudovány dva příčné valy. Obvodové valy byly budovány z opukových kvádrů, což svědčí o rozvinutých dopravních prostředcích obyvatel. Opuka se totiž vyskytuje nejblíže na Vidouli, vzdálené nejméně 3 km. Na základě nálezů keramiky lze datovat osídlení na butovickém ostrohu do 9. století.

Hemrovy skály – Vznikly asi před 430 mil. let, když vyvřely na mořské dno a vytvořily podmořskou sopku, jejíž vrchol dosahoval pravděpodobně až k hladině. Na dně tehdejšího moře se vytvořil hřeben dlouhý kolem 5 km a vysoký 200 – 300 metrů nad mořské dno.

Studánka Stydlá voda - Ve vodě prýštící z tohoto pramene je rozpuštěné velké množství vápníku, který se usazuje na větvičkách či listech ve vodě v podobě travertinu.

Horův mlýn - Prokopský neboli dalejský mlýn byl založen roku 1588, stavebně dokončen v renesanční podobě však až roku 1617. Roku 1684 jej jezuité barokně přestavěli. Od roku 1825 jej vlastnil Jan Hora, jehož rodu zůstal až do poloviny 20. století a získal název Horův mlýn. K roku 1879 je datována celková přestavba a přistavění stodoly. Za socialismu byla stodola přestavěna na byty. Mlýn je od roku 1964 památkově chráněn. V současné době je mlýn v silně zchátralém stavu. Roku 2003 byla Jiřímu a Jaroslavě Vondruškovým „za dlouhodobé a záměrné poškozování památky“ udělena jedna z negativních cen Bestia Triumphans.

Prokopské údolí - Před devadesáti lety, na jaře 1920 se vydal na celoživotní skautskou stezku Jaroslav Foglar. Pozdější legendární skautský vůdce vykročil vstříc velkému životnímu dobrodružství jako dvanáctiletý chlapec při výpravě do Prokopského údolí. Na této jeho první skautské výpravě došlo k dramatické události, jíž se mladý skautský nováček stal bezprostředním a aktivním svědkem. V Prokopském údolí se tehdy natáčel němý filmový western a při jedné ze scén dobrodružného příběhu došlo k tragickému pádu „kinoherce“ (jak aktéra filmové kovbojky nazval ve svých pamětech Jaroslav Foglar) z příkré a několik metrů vysoké skalní stěny. Skauti tehdy zraněnému herci poskytli první pomoc a zajistili jeho transport do nemocnice. V místě této události, kterou se foglarovským badatelům podařilo i po mnoha desetiletích přesně identifikovat, bude na skalní stěně umístěna pamětní tabule (zatím je zde zalaminovaný papír).

Černý kohout, Bublavská 308 – idnes 15. 1. 2010: „ Před pěti lety nedokázal tehdejší premiér Stanislav Gross vysvětlit, kde vzal 1,2 milionu na nákup bytu v Praze na Barrandově. Dnes Gross utrácí poslední z 80 milionů korun, které zázračně vydělal na akciích. V říjnu 2009 za 21 milionů pořídil zrekonstruovaný statek s luxusně vybavenou restaurací  V Klukovicích".  "Býval to ošklivý starý statek. Tam, co je teď restaurace, stál chlév. Majitel to ale před pár lety nádherně zrekonstruoval," vyprávěla včera sousedka. Netušila, že tento bývalý zemanský dvůr v Klukovicích má nové majitele – manžele Stanislava a Šárku Grossovy. Statek oficiálně vlastní firma Anned. V jejích orgánech sice Grossovi nefigurují, ale podle dokumentů uložených u obchodního soudu jsou jejími stoprocentními majiteli.

Fotoalbum vycházky...